Kyrandii jsem hrál poprvé v dětství a samozřejmě mě tehdy naprosto učarovala tou kouzelnou grafikou a prostředím – z toho ostatně ochám dodnes.
Měli jsme tehdy k dispozici, ehm, neoficiální verzi, takže jsem byl mnohem později hodně překvapený, když jsem zjistil, že je hra nadabovaná.
V případě této hry u mě hodně pracuje nostalgie. Nejsem si úplně jistý, jestli bych ji s čistým svědomím běžnému současnému hráči doporučil. Resp. svědomí bych měl asi čisté, ale nevím nevím, zda by hráče Kyrandia bavila.
Autoři totiž očividně zbožňují bludiště, a to tak moc, že by z toho byl nesvůj i Roman Pastorek. Hra se dá rozdělit na několik částí: les před jeskynní řekou; les za řekou; jeskynní bludiště; les za bludištěm; hrad. Každá z těchto lokalit je de facto malé či velké bludiště.
Zatímco první dvě jsou ještě díky své menší rozloze a variabilitě lokací v pohodě, les za bludištěm už mi přišel tou přestřelenou rozlohou a opakováním též obrazovek vyloženě otravný. Pokud se podíváte na některý z návodů, většinou tam uvidíte uvedeno něco jako „Seberte to a to a běžte doleva, 2x nahoru, doprava, 2x nahoru, 2x doleva a nahoru.“ Ještěže si můžete nastavit docela rychlou chůzi.
Doslova démonické jeskynní bludiště mi ale nepřišlo TAK zlé – není moc veliké, pomocí mapky (ručně kreslené, oldschool!) se v ní dá krásně orientovat a taky je skvělé, že jakmile jednou ohnivý plod položíte, už svítí napořád. Můžete tak od keřů pořád jakési ohnivé výpravy, takže si můžete „osvětlit“ v podstatě celou jeskyni, pokud budete chtít.
Mám rovněž pocit, že pro docela dost hádanek nedostanete naprosto žádnou nápovědu. Snad jen v případě oltáře, ze kterého získáte flétnu, vám jedna z postav řekne co dělat – musíte na oltář pokládat drahokamy v určitém pořadí, přičemž jen ten první je pevně dán. Ostatní jsou generovány náhodně. Budiž, je to trochu hádanka a hra vám aspoň řekne, že 3 drahokamy musíte položit systémem pokus/omyl (aneb není nad „savescumming“). Sice mi pak přijde kapacita inventáře zbytečně poddimenzovaná, ale dobře. A taky mi z hlediska herního světa moc nesedí oltář, na který položíte 4 drahokamy, abyste získali... flétnu. Co to má být? Oltář akutní pomoci pro neopatrného flétnistu?
Jenže pak tu jsou další hádanky, které fungují opravdu zbytečně na principu „poraď si sám“. Ať už je to zvonková minihra, hádanka v knihovně hradu (aspoň že počet možných kombinací není moc velký) nebo ty zatracené lektvary. V jedné části hry musíte namíchat 4 lektvary (nevíte jak) a vhodně je zkombinovat, přičemž nemáte jakékoliv vodítko, že to máte takto udělat. A co je horší, nemáte ani žádné vodítko k tomu, PROČ to máte udělat. Že vás jeden lektvar zmenší a druhý vás přemění v Pegasa byste si klidně mohli ve formě aspoň lehké nápovědy třeba přečíst v Zanthiině kouzelné knize. Já si při hraní pamatoval, že se mají ty lektvary zkombinovat, ale už jsem si nepamatoval jak přesně. V takové chvíli jsem pak s láskou vzpomínal na létající hrad Ropera Klackse v The Longest Journey.
No a pak tu máme ještě takové drobnosti, jakože můžete nečekaně zemřít („malá potvůrka“ ve vodě před Zanthiinou chaloupkou) nebo že si můžete další postup hrou zablokovat – legendární růže/orchidej nebo studna, do které můžete hodit naprosto cokoliv (čili i předmět důležitý pro další postup) a ať při vás stojí všichni svatí, pokud sníte obě jablka. I když jablko se pak myslím generuje náhodně v určitých lokacích, ale osobně ověřené to nemám. A ve finálním hradě (který mimochodem taky obsahuje menší bludiště) nacházíte předměty, které vám k ničemu nejsou a jen vás matou.
Na druhou stranu…
Hru můžete kdykoliv uložit (což při prvním hraní doporučuji dělat často a do různých pozic), takže všechny zamčené postupy a náhlé smrti můžete jednoduše napravit.
Hra má navíc naprosto už zmíněnou kouzelnou grafiku, která mě dostává i dnes a když jsem byl opravdu malý pívo, scény z intra jsem si velmi rád kreslil.
A hudba – třeba hudba v úvodním lese je skvělá nebo tahle melodie, kterou jsem měl jednu dobu nastavenou jako vyzvánění na mobilu :)
Postupně také nacházíte kouzla do svého amuletu, což je rovněž docela neotřelý prvek. Kouzla jsou pak samozřejmě pro postup hrou zásadní a můžete je použít na jakékoliv obrazovce (po použití se časem obnoví). Pokud ale nepostupujete přesně tak, jak chtěli autoři, tak vám fungovat nebudou, ani kdyby to logicky mělo jít (např. kolem Hermanna se nemůžete proplížit zneviditelnění, na hrad se ve formě fialové koule nedostanete apod.)
Resumé zní, první Kyrandie mě bavila i po letech, ale kdybych si nepamatoval některé patřičně vypečené špeky, nevím nevím, zda by mě spíš neotrávila. Celkově ale obtížnost určitě není nějak nechutně přestřelená nebo vyloženě frustrující (jako třeba v tomto smyslu legendárním třetím díle) a hra je to taky docela krátká, takže… doporučuju!
Herní výzva 2023 - Císařův pekař / pekařův císař (SC)
Měli jsme tehdy k dispozici, ehm, neoficiální verzi, takže jsem byl mnohem později hodně překvapený, když jsem zjistil, že je hra nadabovaná.
V případě této hry u mě hodně pracuje nostalgie. Nejsem si úplně jistý, jestli bych ji s čistým svědomím běžnému současnému hráči doporučil. Resp. svědomí bych měl asi čisté, ale nevím nevím, zda by hráče Kyrandia bavila.
Autoři totiž očividně zbožňují bludiště, a to tak moc, že by z toho byl nesvůj i Roman Pastorek. Hra se dá rozdělit na několik částí: les před jeskynní řekou; les za řekou; jeskynní bludiště; les za bludištěm; hrad. Každá z těchto lokalit je de facto malé či velké bludiště.
Zatímco první dvě jsou ještě díky své menší rozloze a variabilitě lokací v pohodě, les za bludištěm už mi přišel tou přestřelenou rozlohou a opakováním též obrazovek vyloženě otravný. Pokud se podíváte na některý z návodů, většinou tam uvidíte uvedeno něco jako „Seberte to a to a běžte doleva, 2x nahoru, doprava, 2x nahoru, 2x doleva a nahoru.“ Ještěže si můžete nastavit docela rychlou chůzi.
Doslova démonické jeskynní bludiště mi ale nepřišlo TAK zlé – není moc veliké, pomocí mapky (ručně kreslené, oldschool!) se v ní dá krásně orientovat a taky je skvělé, že jakmile jednou ohnivý plod položíte, už svítí napořád. Můžete tak od keřů pořád jakési ohnivé výpravy, takže si můžete „osvětlit“ v podstatě celou jeskyni, pokud budete chtít.
Mám rovněž pocit, že pro docela dost hádanek nedostanete naprosto žádnou nápovědu. Snad jen v případě oltáře, ze kterého získáte flétnu, vám jedna z postav řekne co dělat – musíte na oltář pokládat drahokamy v určitém pořadí, přičemž jen ten první je pevně dán. Ostatní jsou generovány náhodně. Budiž, je to trochu hádanka a hra vám aspoň řekne, že 3 drahokamy musíte položit systémem pokus/omyl (aneb není nad „savescumming“). Sice mi pak přijde kapacita inventáře zbytečně poddimenzovaná, ale dobře. A taky mi z hlediska herního světa moc nesedí oltář, na který položíte 4 drahokamy, abyste získali... flétnu. Co to má být? Oltář akutní pomoci pro neopatrného flétnistu?
Jenže pak tu jsou další hádanky, které fungují opravdu zbytečně na principu „poraď si sám“. Ať už je to zvonková minihra, hádanka v knihovně hradu (aspoň že počet možných kombinací není moc velký) nebo ty zatracené lektvary. V jedné části hry musíte namíchat 4 lektvary (nevíte jak) a vhodně je zkombinovat, přičemž nemáte jakékoliv vodítko, že to máte takto udělat. A co je horší, nemáte ani žádné vodítko k tomu, PROČ to máte udělat. Že vás jeden lektvar zmenší a druhý vás přemění v Pegasa byste si klidně mohli ve formě aspoň lehké nápovědy třeba přečíst v Zanthiině kouzelné knize. Já si při hraní pamatoval, že se mají ty lektvary zkombinovat, ale už jsem si nepamatoval jak přesně. V takové chvíli jsem pak s láskou vzpomínal na létající hrad Ropera Klackse v The Longest Journey.
No a pak tu máme ještě takové drobnosti, jakože můžete nečekaně zemřít („malá potvůrka“ ve vodě před Zanthiinou chaloupkou) nebo že si můžete další postup hrou zablokovat – legendární růže/orchidej nebo studna, do které můžete hodit naprosto cokoliv (čili i předmět důležitý pro další postup) a ať při vás stojí všichni svatí, pokud sníte obě jablka. I když jablko se pak myslím generuje náhodně v určitých lokacích, ale osobně ověřené to nemám. A ve finálním hradě (který mimochodem taky obsahuje menší bludiště) nacházíte předměty, které vám k ničemu nejsou a jen vás matou.
Na druhou stranu…
Hru můžete kdykoliv uložit (což při prvním hraní doporučuji dělat často a do různých pozic), takže všechny zamčené postupy a náhlé smrti můžete jednoduše napravit.
Hra má navíc naprosto už zmíněnou kouzelnou grafiku, která mě dostává i dnes a když jsem byl opravdu malý pívo, scény z intra jsem si velmi rád kreslil.
A hudba – třeba hudba v úvodním lese je skvělá nebo tahle melodie, kterou jsem měl jednu dobu nastavenou jako vyzvánění na mobilu :)
Postupně také nacházíte kouzla do svého amuletu, což je rovněž docela neotřelý prvek. Kouzla jsou pak samozřejmě pro postup hrou zásadní a můžete je použít na jakékoliv obrazovce (po použití se časem obnoví). Pokud ale nepostupujete přesně tak, jak chtěli autoři, tak vám fungovat nebudou, ani kdyby to logicky mělo jít (např. kolem Hermanna se nemůžete proplížit zneviditelnění, na hrad se ve formě fialové koule nedostanete apod.)
Resumé zní, první Kyrandie mě bavila i po letech, ale kdybych si nepamatoval některé patřičně vypečené špeky, nevím nevím, zda by mě spíš neotrávila. Celkově ale obtížnost určitě není nějak nechutně přestřelená nebo vyloženě frustrující (jako třeba v tomto smyslu legendárním třetím díle) a hra je to taky docela krátká, takže… doporučuju!
Herní výzva 2023 - Císařův pekař / pekařův císař (SC)
Pro: Kouzelná grafika a prostředí, hudba, možnost uložit hru kdykoliv, kouzla
Proti: Žádná vodítka na plnění hádanek, bludiště, kam se podíváš, možnost zablokovat si další postup