Her Story je hodně specifická adventura od Sama Barlowa, která vyšla již před několika lety a setkala se s vesměs hodně pozitivní reakcí, kdy se jednotliví recenzenti předháněli v superlativech a vysokých bodových hodnoceních. I proto jsem šel do hraní této hry s velkým očekáváním, její kouzlo jsem však nedokázal objevit. Na následujících řádcích se pokusím zjistit "proč".
Sam Barlow se totiž rozhodl vyprávět příběh vraždy Simona Smithe pouze prostřednictvím sledování záznamů výslechů jedné osoby. Ve hře je sice rok 2015, ale výslechy probíhaly v polovině devadesátých let, čemuž odpovídají i staré technologie. Bohužel, větší část dokumentace k případu byla zničena a tak máme k dispozici jen nahrané výpovědi z výslechů na videích přehraných do digitální databáze z VHS kazet. Neznáme ani otázky vyšetřovatelů, ani chronologickou posloupnost jednotlivých videí.
Jak si tedy můžeme jednotlivá videa prohlídnout? Po spuštění hry se nalogujeme do starého počítačového systému Logic Database připomínajícím mix starých Windows 3.1 a Apple II, ve kterém se všechno odehrává. Kromě souborů read_me a malé minihry v odpadkovém koši máme k dispozici vyhledávací databázi s videi. Do vyhledávacího pole zadáme výraz (třeba "vražda") nebo spojení slov (třeba "vražda manžela") a systém vyhledá v systému všechna videa, která jsou s daným slovem nějak spojena. Protože byla tehdejší technika omezená, tak i když se k danému výrazu pojí více videí, zobrazí se nám pouze prvních pět. K ostatním se tak musíme propracovat přes jiná slova a nebo prostřednictvím podrobnějšího slovního spojení.
A v tom vlastně spočívá celá hra - prohlížet videa, poctivě je sledovat a ze slov i nonverbálních indicií hledat další slova, prostřednictvím kterých se vyhledají další videa. Ty je opět potřeba shlédnout, odvodit další slova a tak pořád dokola. Tohle je prakticky jedinou náplní celé hry. Prostřednictvím tohoto postupu je potřeba zjišťovat okolnosti samotné vraždy, ale také události a chování okolních osob. Kouzlo a problém zároveň je v nelinearitě, v jakém pořadí budou jednotlivá videa přehrávána a kdy se k jakým indiciím dostanete. Můžete mít štěstí a k závažným důkazům se dostat po pár minutách, můžete jít po slepé koleji a tápat několik desítek minut, než se k něčemu rozumnému doberete. K jednotlivým videím si můžete psát poznámky přímo do systému, je ale lepší si to psát rovnou na papír a mít tak přehled, co se kdy kde událo.
A právě tohle sbírání jednotlivých střípků a dávání celkového příběhu dohromady je věc, která vás musí zaujmout, protože hra nic jiného nenabízí. Pokud se to nepodaří jako u mě, tak vás tahle hra bavit nebude. Příběh jako takový je celkem zajímavý, má řadu dějových zvratů, ale už z logiky věci je hodně zamotaný a spousta věcí je v něm řečena jen náznakem případně se dá vykládat různými způsoby. To právě přináší samotnou chaotičnost, kdy je potřeba si v hlavě (či na papíře) pořád urovnávat získaná fakta a podle toho upravovat teorie, co se vlastně mohlo stát. Ne každý má dostatek představivosti (a nebo nervů) tohle všechno zvládnout.
Samotný příběh je napsán s velkou pečlivostí a je evidentní, že se autor při jeho psaní snažil myslet na každý sebemenší detail. Vše se odehrává prostřednictvím FMV videí, ve kterých se představuje jediná herečka - britská hudebnice a příležitostná herečka Viva Seifert. Na jejím výkonu stojí celá hra a tady se musí uznat, že se své role ujala skutečně na výbornou a předvedla velkou řádku uvěřitelných poloh i skutečně uvěřitelných emocí.
Jak již bylo několikrát naznačeno, celá hra je o sbírání střípků a informací z videí. Těch hra obsahuje celkem 272, na ploše imaginárního počítače je dokonce v jedné ze složek možné vidět abstraktní přehled, kolik videí již bylo shlédnuto. Hra svým způsobem má i nemá konec. V určitou dobu si hra usmyslí, že jste viděli již dostatek indicií a tak se s vámi spojí přes chit chat jiná osoba, která se vás zeptá, zda jste již pochopili, co se událo. Zde můžete zvolit ano, čímž se dostanete k závěrečným credits. Po nich však můžete pokračovat v prohlížení videí a třeba se vám podaří objevit ještě některé neshlédnuté, ze kterých se dozvíte informace, které nabourají vaši teorii, jak se všechno odehrálo.
Celý příběh je totiž pojatý tak, že vlastně nemá jasný konec. Všechno jsou ve finále ve své podstatě jen náznaky a je jen na samotném hráči, jak si které věci přebere a co z toho odvodí. Na internetu je pak možné najít velké množství názorů podrobně rozpitvávajících celý příběh (asi nejvíce mě zaujaly ty od Adriana Chmielarze a Emily Short). Sám se musím přiznat, že mě pročítání těchto teorií a sledování, co z předložených náznaků kdo dokáže vyčíst, bavilo mnohem víc, než "hraní" celé hry.
A v tom je největší problém Her Story. Celý její koncept spočívající jen v zadávání slov a sledování videí je příliš ubíjející a nezáživný, nic dalšího se po vás nechce. Když vás nedokáže zaujmout příběh (respektive jeho chaotický způsob jeho skládání), hru si příliš neužijete. Já jsem jedním z těch, kterého tento způsob vyprávění a získávání indicií nedokázal zaujmout. Možná jsem měl smůlu, že jsem volil špatná slova a šel po špatné linii a do celého příběhu jsem se příliš zamotal, možná nemám dostatek pozorovacích schopností, abych dokázal vypozorovat všechny potřebné indicie, možná nemám dostatek fantazie, abych to zvládl dát všechno dohromady.
Celkově vzato je Her Story unikátní hrou, u které se dá těžko odhadnout, zda se vám bude líbit či ne. Proto se neřiďte jen uvedenými číselnými hodnotami u této recenze nebo jakékoliv jiné, ale přečtěte si celý text a hru si vyzkoušejte. Dá se sehnat za pár babek a je dost možné, že vás dokáže uchvátit. Obzvlášť, když ke hře existuje podařená česká lokalizace.
Sam Barlow se totiž rozhodl vyprávět příběh vraždy Simona Smithe pouze prostřednictvím sledování záznamů výslechů jedné osoby. Ve hře je sice rok 2015, ale výslechy probíhaly v polovině devadesátých let, čemuž odpovídají i staré technologie. Bohužel, větší část dokumentace k případu byla zničena a tak máme k dispozici jen nahrané výpovědi z výslechů na videích přehraných do digitální databáze z VHS kazet. Neznáme ani otázky vyšetřovatelů, ani chronologickou posloupnost jednotlivých videí.
Jak si tedy můžeme jednotlivá videa prohlídnout? Po spuštění hry se nalogujeme do starého počítačového systému Logic Database připomínajícím mix starých Windows 3.1 a Apple II, ve kterém se všechno odehrává. Kromě souborů read_me a malé minihry v odpadkovém koši máme k dispozici vyhledávací databázi s videi. Do vyhledávacího pole zadáme výraz (třeba "vražda") nebo spojení slov (třeba "vražda manžela") a systém vyhledá v systému všechna videa, která jsou s daným slovem nějak spojena. Protože byla tehdejší technika omezená, tak i když se k danému výrazu pojí více videí, zobrazí se nám pouze prvních pět. K ostatním se tak musíme propracovat přes jiná slova a nebo prostřednictvím podrobnějšího slovního spojení.
A v tom vlastně spočívá celá hra - prohlížet videa, poctivě je sledovat a ze slov i nonverbálních indicií hledat další slova, prostřednictvím kterých se vyhledají další videa. Ty je opět potřeba shlédnout, odvodit další slova a tak pořád dokola. Tohle je prakticky jedinou náplní celé hry. Prostřednictvím tohoto postupu je potřeba zjišťovat okolnosti samotné vraždy, ale také události a chování okolních osob. Kouzlo a problém zároveň je v nelinearitě, v jakém pořadí budou jednotlivá videa přehrávána a kdy se k jakým indiciím dostanete. Můžete mít štěstí a k závažným důkazům se dostat po pár minutách, můžete jít po slepé koleji a tápat několik desítek minut, než se k něčemu rozumnému doberete. K jednotlivým videím si můžete psát poznámky přímo do systému, je ale lepší si to psát rovnou na papír a mít tak přehled, co se kdy kde událo.
A právě tohle sbírání jednotlivých střípků a dávání celkového příběhu dohromady je věc, která vás musí zaujmout, protože hra nic jiného nenabízí. Pokud se to nepodaří jako u mě, tak vás tahle hra bavit nebude. Příběh jako takový je celkem zajímavý, má řadu dějových zvratů, ale už z logiky věci je hodně zamotaný a spousta věcí je v něm řečena jen náznakem případně se dá vykládat různými způsoby. To právě přináší samotnou chaotičnost, kdy je potřeba si v hlavě (či na papíře) pořád urovnávat získaná fakta a podle toho upravovat teorie, co se vlastně mohlo stát. Ne každý má dostatek představivosti (a nebo nervů) tohle všechno zvládnout.
Samotný příběh je napsán s velkou pečlivostí a je evidentní, že se autor při jeho psaní snažil myslet na každý sebemenší detail. Vše se odehrává prostřednictvím FMV videí, ve kterých se představuje jediná herečka - britská hudebnice a příležitostná herečka Viva Seifert. Na jejím výkonu stojí celá hra a tady se musí uznat, že se své role ujala skutečně na výbornou a předvedla velkou řádku uvěřitelných poloh i skutečně uvěřitelných emocí.
Jak již bylo několikrát naznačeno, celá hra je o sbírání střípků a informací z videí. Těch hra obsahuje celkem 272, na ploše imaginárního počítače je dokonce v jedné ze složek možné vidět abstraktní přehled, kolik videí již bylo shlédnuto. Hra svým způsobem má i nemá konec. V určitou dobu si hra usmyslí, že jste viděli již dostatek indicií a tak se s vámi spojí přes chit chat jiná osoba, která se vás zeptá, zda jste již pochopili, co se událo. Zde můžete zvolit ano, čímž se dostanete k závěrečným credits. Po nich však můžete pokračovat v prohlížení videí a třeba se vám podaří objevit ještě některé neshlédnuté, ze kterých se dozvíte informace, které nabourají vaši teorii, jak se všechno odehrálo.
Celý příběh je totiž pojatý tak, že vlastně nemá jasný konec. Všechno jsou ve finále ve své podstatě jen náznaky a je jen na samotném hráči, jak si které věci přebere a co z toho odvodí. Na internetu je pak možné najít velké množství názorů podrobně rozpitvávajících celý příběh (asi nejvíce mě zaujaly ty od Adriana Chmielarze a Emily Short). Sám se musím přiznat, že mě pročítání těchto teorií a sledování, co z předložených náznaků kdo dokáže vyčíst, bavilo mnohem víc, než "hraní" celé hry.
A v tom je největší problém Her Story. Celý její koncept spočívající jen v zadávání slov a sledování videí je příliš ubíjející a nezáživný, nic dalšího se po vás nechce. Když vás nedokáže zaujmout příběh (respektive jeho chaotický způsob jeho skládání), hru si příliš neužijete. Já jsem jedním z těch, kterého tento způsob vyprávění a získávání indicií nedokázal zaujmout. Možná jsem měl smůlu, že jsem volil špatná slova a šel po špatné linii a do celého příběhu jsem se příliš zamotal, možná nemám dostatek pozorovacích schopností, abych dokázal vypozorovat všechny potřebné indicie, možná nemám dostatek fantazie, abych to zvládl dát všechno dohromady.
Celkově vzato je Her Story unikátní hrou, u které se dá těžko odhadnout, zda se vám bude líbit či ne. Proto se neřiďte jen uvedenými číselnými hodnotami u této recenze nebo jakékoliv jiné, ale přečtěte si celý text a hru si vyzkoušejte. Dá se sehnat za pár babek a je dost možné, že vás dokáže uchvátit. Obzvlášť, když ke hře existuje podařená česká lokalizace.
Brothers: A Tale of Two Sons