Sám si už ani pořádně nepamatuju, jestli jsem to vůbec dohrál. Každopádně jestli je pro mě něco matkou všech adventur, je to tohle parádní dobrodružství mladého sympatického maníka, který musí porazit zlovolného pra předka Pennywiseho. Obecně vzato, zasazení adventur do fantasy světa je krásný koncept, který je bohužel docela opomíjený. A přitom to tu tak krásně funguje! Nejedná se o žádné mega epické dobrodružství, je to velice skromný pohádkový příběh, kde to srší nápady, atmosférou a taky fóry. Hádanky byly někdy docela těžké, což je dobře! Jestli má mít každý žánr her nějakou určitou výzvu, pak u adventur to jsou těžké hádanky, to dá rozum! Každopádně hra vás při jejím splnění odmění krásnou grafickou podívanou a posunutí v příběhu dál. Nejstrašlivější část z celé hry byly však jeskyně. To byl masakr. Dodnes je považuji za jedny z nejdrsnějších dungeonů v herní historii. Jsem většinou línej si dělat mapky, tady jsem ale prostě neměl jinou možnost.

Hrozně mi ten koncept šáška v lesích připomíná tu pohádku Rumplcimprcampr. Znáte ji, ne? Jak tam Bohdalová hrála tu přechytralou královnu. A z nějakého důvodu i Miyazakiho tvorbu, ani nevím pořádně čím. Každopádně Kyrandie je velice milá, zábavná a opravdu kouzelná adventura, která mi jako první ukázala nádheru inťošských her tohoto žánru. Je to i hra, kterou miluje také moje máma, ono to je vždycky strašně fajn, když si rodič zalíbí nějakou hru. Ty jeskyně vyřešila ona, já byl holt moc hloupý :(