Tuhle hru jsem vyhlížel hodně dávno, ještě když se jmenovala Last Bastion a tím jediným důvodem byl fakt, že znamenala návrat starého herního hudebního mohykána Bobbyho Prince, jehož hudba formovala moje dětství a i vlastní hudebně tvůrčí vkus. Soundtracky z her jako jsou první dva Doomy, Duke Nukem 2 a 3D, Wolfenstein 3D a mnoho dalších poslouchám doteď.
Jenže první zprávy o hře proudily už někdy před dobrými pěti lety, možná déle a hra pořád nikde, tak jsem na ni skoro zapomněl. Pak se však zjevil Wrack a já si uvědomil, že to je ten Last Bastion. Pořád ale nebyla dodělaná. Říkal jsem si, jak je to šílené, vždyť je to taková budgetovka, s jednoduchou (až primitivní) komiksovou grafikou, co jim na tom tak trvá! Zahrál jsem si to už jako betu, ale kvůli bugům nedohrál.
Takže až teď když je s velkou slávou dodělaná první epizoda a tvůrci z toho ze zoufalství udělali teda jako celou hru, jsem to ani ne za dvě hoďky čistého času dohrál.
Wrack je prošpikovaný humorem, některý je lepší, některý trapný. Příběh zde potvrzuje slova Johna Carmacka o podobnosti her a porna. To je zoufalství. Dabing citelně chybí. Inspirace Doomem je očividná. Jenže z něj si bere především hordy monster, styl hudby, tupé zabíjení a staré dobré FPS principy, jako jsou lékarničky, secrety a neomezený počet zbraní. Oproti Doomu však velmi zaostává v otázce level designu (každé kolo je jak přes kopírák), pestrosti prostředí (až na poslední level jsou to furt ty samé textury), počtu a zábavnosti zbraní, charismatu nepřátel (převážně nudní tupí barevní panáci) a v celkově nepříjemném pocitu z hraní.
Celek je v druhé půlce již velmi nudný a stereotypní a nedokáže to napravit i jinak výborná hudba Bobbyho Prince (na něj neuvěřitelně komplikovaná a různorodá), která se čas od času ale zbytečně opakuje taky. Wrack absolutně nedokáže zajistit jakékoliv flow, ponoření do světa, jeho uvěření či byť jen udržení zájmu o herní dění. Ještě že je to tak krátké! Jak stojí v jedné z nápověď během hry v loadingu: "Nesnažte se vytvořit střílečku z pohledu první osoby jako nezávislý vývojář"
Jenže první zprávy o hře proudily už někdy před dobrými pěti lety, možná déle a hra pořád nikde, tak jsem na ni skoro zapomněl. Pak se však zjevil Wrack a já si uvědomil, že to je ten Last Bastion. Pořád ale nebyla dodělaná. Říkal jsem si, jak je to šílené, vždyť je to taková budgetovka, s jednoduchou (až primitivní) komiksovou grafikou, co jim na tom tak trvá! Zahrál jsem si to už jako betu, ale kvůli bugům nedohrál.
Takže až teď když je s velkou slávou dodělaná první epizoda a tvůrci z toho ze zoufalství udělali teda jako celou hru, jsem to ani ne za dvě hoďky čistého času dohrál.
Wrack je prošpikovaný humorem, některý je lepší, některý trapný. Příběh zde potvrzuje slova Johna Carmacka o podobnosti her a porna. To je zoufalství. Dabing citelně chybí. Inspirace Doomem je očividná. Jenže z něj si bere především hordy monster, styl hudby, tupé zabíjení a staré dobré FPS principy, jako jsou lékarničky, secrety a neomezený počet zbraní. Oproti Doomu však velmi zaostává v otázce level designu (každé kolo je jak přes kopírák), pestrosti prostředí (až na poslední level jsou to furt ty samé textury), počtu a zábavnosti zbraní, charismatu nepřátel (převážně nudní tupí barevní panáci) a v celkově nepříjemném pocitu z hraní.
Celek je v druhé půlce již velmi nudný a stereotypní a nedokáže to napravit i jinak výborná hudba Bobbyho Prince (na něj neuvěřitelně komplikovaná a různorodá), která se čas od času ale zbytečně opakuje taky. Wrack absolutně nedokáže zajistit jakékoliv flow, ponoření do světa, jeho uvěření či byť jen udržení zájmu o herní dění. Ještě že je to tak krátké! Jak stojí v jedné z nápověď během hry v loadingu: "Nesnažte se vytvořit střílečku z pohledu první osoby jako nezávislý vývojář"
Delta Force: Land Warrior