Receiver jsem sem přidala jenom proto abych k němu mohla napsat sáhodlouhý komentář a než sem si všimla schválení už se toho ujmula Akhera. Ale já nápíšu sáhodlouhý komentář s opačným názorem!
Rogue like hry nejsou pro každého, někdo je miluje, druhý nesnáší. Rogue like hry mají reprezentovat náhodu, chaos, čím víc se snaží být "fér" tím míň jsou rogue like. Dwarf Fortress má motto "Loosing is fun". Tyto hry vás mají deprimovat, překvapovat, podrážet nohy a vysmívat se vám do ksichtu... v podstatě jako každý člověk. Například takový Ziggurat jsem dohrála na 16. či 17. pokus a byla jsem z velmi lehké obtížnosti docela zklamaná.
Takže ano, bude se vám stávat, že v následující místnosti bude 6 turretu vedle sebe, nad nima dron a žádné náboje. Stejně jako že někdy začnete hru s patnácti náboji a jindy s jednim (thx bro). Taky se vám stane, že k vám letí dron a nepříjemným klepnutím zjistíte, že nemáte nábojnici v komoře, nebo v bubínku, nebo natažený kohoutek, najednou tvrdě cvičená disciplána přebíjení zbraně je jako vyšplhat mount everest, nebo schody po 8 hodinách chlastání.
Ovšem i ten největší chaoss má svá pravidla. Při chůzi turret málokdy zasáhne, navíc je pomalý, svítí, jediný problém který představuje je, že nemáte tušení jestli jste ho opravdu zasáhli nebo ne a vyčerpáte více než jeden náboj, když se chcete "pojistit". Droni se naopak naprosto minimálně objevují ve spodní místnosti (Mapa má tři úrovně a dva směry). Pokud narazíte na místnost, ve které je 3+ nepřátel, můžete zvolit jinou cestu. A takhle můžu pokračovat hromadou dalších podvůdků jak eliminovat nebezpečí. Navíc po určité hodině hraní už zvládnete přebíjet všechny zbraně bez problému ještě rychleji než v těch hrách, kde stačí zmáčknout R...
O čem ale chci hlavně mluvit je atmosféra a tou mě Receiver úplně pohltil. Naprosto skvělý soundtrack doplněný mluveným hlasem z pásek či občasným pípnutím robota působí stejně psychedelicky jako procházení temných prázdných prostorů bytu, sklepů či vyhlídky na město. Možná je to ale jen tím, že mi prostředí z velké části připomínalo mé vlastní sny.
Na co je třeba myslet je fakt, že hra byla vytvořena během jednoho týdne a nebyl k ní vydán nějaký patch, na druhé straně zdrojáky jsou k dispozici online a zdarma. Stejně tak jsou k sehnání nějaké ty modifikace, které opraví řadu výkonnostních chyb (až na to dynamické generování levelu které jsou by design protože unity smrdí). Nakonec platí, že Receiver (jako ostatní hry z Wolfire studia) je jiný, experimentální, nemusí úplně fungovat a při jeho vývoji se spotřebovalo spoustu drog.
Rogue like hry nejsou pro každého, někdo je miluje, druhý nesnáší. Rogue like hry mají reprezentovat náhodu, chaos, čím víc se snaží být "fér" tím míň jsou rogue like. Dwarf Fortress má motto "Loosing is fun". Tyto hry vás mají deprimovat, překvapovat, podrážet nohy a vysmívat se vám do ksichtu... v podstatě jako každý člověk. Například takový Ziggurat jsem dohrála na 16. či 17. pokus a byla jsem z velmi lehké obtížnosti docela zklamaná.
Takže ano, bude se vám stávat, že v následující místnosti bude 6 turretu vedle sebe, nad nima dron a žádné náboje. Stejně jako že někdy začnete hru s patnácti náboji a jindy s jednim (thx bro). Taky se vám stane, že k vám letí dron a nepříjemným klepnutím zjistíte, že nemáte nábojnici v komoře, nebo v bubínku, nebo natažený kohoutek, najednou tvrdě cvičená disciplána přebíjení zbraně je jako vyšplhat mount everest, nebo schody po 8 hodinách chlastání.
Ovšem i ten největší chaoss má svá pravidla. Při chůzi turret málokdy zasáhne, navíc je pomalý, svítí, jediný problém který představuje je, že nemáte tušení jestli jste ho opravdu zasáhli nebo ne a vyčerpáte více než jeden náboj, když se chcete "pojistit". Droni se naopak naprosto minimálně objevují ve spodní místnosti (Mapa má tři úrovně a dva směry). Pokud narazíte na místnost, ve které je 3+ nepřátel, můžete zvolit jinou cestu. A takhle můžu pokračovat hromadou dalších podvůdků jak eliminovat nebezpečí. Navíc po určité hodině hraní už zvládnete přebíjet všechny zbraně bez problému ještě rychleji než v těch hrách, kde stačí zmáčknout R...
O čem ale chci hlavně mluvit je atmosféra a tou mě Receiver úplně pohltil. Naprosto skvělý soundtrack doplněný mluveným hlasem z pásek či občasným pípnutím robota působí stejně psychedelicky jako procházení temných prázdných prostorů bytu, sklepů či vyhlídky na město. Možná je to ale jen tím, že mi prostředí z velké části připomínalo mé vlastní sny.
Na co je třeba myslet je fakt, že hra byla vytvořena během jednoho týdne a nebyl k ní vydán nějaký patch, na druhé straně zdrojáky jsou k dispozici online a zdarma. Stejně tak jsou k sehnání nějaké ty modifikace, které opraví řadu výkonnostních chyb (až na to dynamické generování levelu které jsou by design protože unity smrdí). Nakonec platí, že Receiver (jako ostatní hry z Wolfire studia) je jiný, experimentální, nemusí úplně fungovat a při jeho vývoji se spotřebovalo spoustu drog.
Quake Champions
Pro: Atmosféra
Proti: Zasloužilo by si to oficialní patch