Na Lifeless Planet jsem se těšil především proto, že mi na první pohled připomínala jistou opěvovanou, zenově poetickou hru zvanou Journey (pokud je mi známo, zatím nevyšla na pc...Damn you, konzole!) Jak na mě tedy hra působila ve skutečnosti? Název hry vystihuje podstatu problému... tahle planeta je opravdu dosti bez života.

Grafika a design není popravdě řečeno nic moc. Většinou se pohybujete po jakýchsi holých, poměrně nenápaditých kopcích pokrytých dost oku nelahodícími texturami. Poněkud lépe je na tom první část hry a pak některé poslední lokace. Všechno mezitím je jaksi nemastné a neslané. Herní svět působí docela rozsáhle, což sice není, ale jistou atmosféru hře tato iluze přidává.

Co se týče samotné hratelnosti, jednotlivé oblasti se snaží o originalitu a inovaci, v každé se setkáte s jinými překážkami a případně mechanismy, které musíte využívat, ale v podstatě se jedná stále o to samé v bleděmodrém. Rádoby hádanky, rébusy a logické úkoly více než cokoliv jiného urážejí inteligenci hráče. Hru bych doporučil hráčům věkové kategorie do 15 let. Nejsem žádný myslitel a občas si u logických her dost slušně zakleju, neb na to nemám trpělivost, leč v případě LP můžu směle konstatovat, že zde se Vám mozkové závity ani v nejmenší nezavaří. Úkoly jsou žalostně repetitivní a většinou spočívají v přenesení energetického šutru do generátoru, prostě úplně strejtforverd.

Navíc je to celé tak hanebně lineární, dokonce i tu mechanickou paži vám tvůrci umožní vysunout pouze v případě, kdy je to opravdu indikované. Takže chcete-li se s ní třeba poškrábat na nose či jiné svědící partii, máte smůlu. Další aspekt, který mi solidně pil krev, bylo klasické schéma plošinovek, hop z jedné platformy na druhou, přisunout si něco někam abych vyskočil výše atd. Myslím si, že dnes se kvalitní hra dokáže obejít bez podobných infantilností (které zde slouží jen jako bezúčelná vata natahující herní čas) aniž by to ovlivnilo její kvalitu. Přiznám se, že pro mě bylo občas neskutečně frustrující hopsat z jedné emzácké květinky na druhou, jen abych pak těsně před koncem zaškobrtl a musel celou pasáž opakovat. Přišlo mi to jako ztráta času. Příběh příliš nepřekvapí, je docela tuctový a béčkový, takže vyznění hru taky příliš nezachraňuje. Tímto ztvárněním a herními mechanismy bych hru asi nezařadil do roku 2014. Zbývá poměrně povedená herní hudba. Za ne zcela nepovedenou atmosféru dávám přece jen poněkud vyšší hodnocení.