Jako vždy před čtením upozorňuji na možný výskyt spoilerů!
Už od malička mám rád mafiánské filmy a poslední tři roky si náležitě užívám seriál Boardwalk Empire (BE). Studio Haemimont Games dobře ví, že zdaleka nejsem sám (viz nejlépe hodnocený komenty u traileru) a to je zřejmě hlavní důvod proč vzniklo Omerta: City of Gangsters. Po BE jsme zažili menší boom s mafiánskými filmy z 30. let 20. století (Lawless, Gangster Squad, Public Enemies…) a tak byla otázka času, kdy dorazí ňáká ta počítačová hra. O Omerta: City of Gangsters jsem se dozvěděl asi týden před vydáním (zasloužil bych profackovat) a zhruba týden po vydání jsem věděl, že se zapíše do dějin historie strategických her. Takto zahozený potenciál jsem dlouho neviděl…
Strategická mapa
Na první pohled je nádherná. Grafika je roztomile detailní, pohyb aut a lidí je hezký. Ale od koukání tu nejste. Nechápu, proč autoři rozdělili mapu na sektory. Mnohem zajímavější by bylo mít celý (částečně samozřejmě) Atlantic City a postupovat volně po blocích s tím co jsem vybudoval. Takhle ovládnu jednu část města a hned o pár domů dál (další mise) jsem zase na mizině. Musím teda vydělat znova peníze a ty se dělej na špinavý a na čistý. Jak se který vydělají rozebírat nebudu, protože bych vás připravil o většinu zábavy na mapě. Není zde možnost stavět, jen rekonstrukce či přestavby. Né každá budova se dá koupit. Ty co jdou, jsou určeny pro různé druhy přestavby podle toho jak je budova (nebo pozemek) velká(ý), ale základní rozdělení je joint, premises a construction lot. Tím ale hra nedává praktický žádný prostor, co se volnosti týče. Prostě postavíte tolik, kolik vám v dané misi dovolí. A tak je to se vším. Můžete zde vydírat, vykrádat uplácet ale vždy jen v omezeném množství a vždy se stejným výsledkem. Celkově prostě mapka nepřináší žádnou výzvu a děláte na ní pořád to samé dokola, protože to co jste vybudovali předchozí misi v další není. Hra má i možnosti, které se jeví zajímavě, ale postupem času přijdete na to, že jsou totálně zbytečné. Jeden příklad za všechny jsou úkoly v levém horním rohu obrazovky, které prakticky celou hru nemusíte řešit a o nic nepřijdete.
Tahové souboje
Z počátku jsem se bál soubojů a těšil se na strategickou část (vždyť je to od Haemimont Games). Jenže je to přesně naopak. Soubojový systém funguje vcelku obstojně a musím přiznat, že je to největší tahák hry. Především díky postavám, ke kterým se dostanu později. Nejvíc mě ale štval systém krytí. Za jednu bednu se jde schovat ale za bednu stojící hned vedle už ne?Aaagggggrrr! Dobře jsou zde do bojů vneseny specialní schopnosti, které dokážou zvrátit nejeden špatně se vyvíjejíci boj. Souboje jsou prostě nejzábavnější věcí na hře.
Mafiáni
Každý má svoje vrozené schopnosti, které jdou využít jak na taktické mapě (mafian specializovaný na zlodějnu ukradne při lupu o 25% víc než normální mafian…) tak při bojích. Systém perků funguje perfektně a je jich tu opravdu velké množství. Každý perk se v boji hned projeví, což hráče táhne za zlepšením postav. To je ale pořádnej problém, protože hra vám dává level up přesně v místech předem určených. Můžete vykrást tři banky, vystřílet sto členů gangu při nájezdu na jejich palírny ale nic z toho (krom kořisti). Naopak uděláte jednu příběhovou misi, při které zabijete jednoho bosse a jeho osobní stráž a máte level up, protože hra má uložený skript dát vám ten level up čili opět nulová svoboda co se týče vylepšování gangu. Na druhou stranu žoldáci mají perfektní dabing a člověk si k nim najde cestu mnohem lépe než třeba u Xcomu.
Závěrem
Hrajete sice za mafiána utíkající před spravedlností, ale od začátku hry máte želízka. Želízka, které vám nenasadily orgány činné v trestním řízení ale studio Haemimont Games. Hra krutě nevyužívající svůj, pro mě, neskutečně velký potenciál. Osobně doufám, že Kalypso tuto značku nepohřbí, ale naopak se poučí z chyb a hře Omerta 2: True City of Gangsters budu moct udělit minimálně 90%.
Už od malička mám rád mafiánské filmy a poslední tři roky si náležitě užívám seriál Boardwalk Empire (BE). Studio Haemimont Games dobře ví, že zdaleka nejsem sám (viz nejlépe hodnocený komenty u traileru) a to je zřejmě hlavní důvod proč vzniklo Omerta: City of Gangsters. Po BE jsme zažili menší boom s mafiánskými filmy z 30. let 20. století (Lawless, Gangster Squad, Public Enemies…) a tak byla otázka času, kdy dorazí ňáká ta počítačová hra. O Omerta: City of Gangsters jsem se dozvěděl asi týden před vydáním (zasloužil bych profackovat) a zhruba týden po vydání jsem věděl, že se zapíše do dějin historie strategických her. Takto zahozený potenciál jsem dlouho neviděl…
Strategická mapa
Na první pohled je nádherná. Grafika je roztomile detailní, pohyb aut a lidí je hezký. Ale od koukání tu nejste. Nechápu, proč autoři rozdělili mapu na sektory. Mnohem zajímavější by bylo mít celý (částečně samozřejmě) Atlantic City a postupovat volně po blocích s tím co jsem vybudoval. Takhle ovládnu jednu část města a hned o pár domů dál (další mise) jsem zase na mizině. Musím teda vydělat znova peníze a ty se dělej na špinavý a na čistý. Jak se který vydělají rozebírat nebudu, protože bych vás připravil o většinu zábavy na mapě. Není zde možnost stavět, jen rekonstrukce či přestavby. Né každá budova se dá koupit. Ty co jdou, jsou určeny pro různé druhy přestavby podle toho jak je budova (nebo pozemek) velká(ý), ale základní rozdělení je joint, premises a construction lot. Tím ale hra nedává praktický žádný prostor, co se volnosti týče. Prostě postavíte tolik, kolik vám v dané misi dovolí. A tak je to se vším. Můžete zde vydírat, vykrádat uplácet ale vždy jen v omezeném množství a vždy se stejným výsledkem. Celkově prostě mapka nepřináší žádnou výzvu a děláte na ní pořád to samé dokola, protože to co jste vybudovali předchozí misi v další není. Hra má i možnosti, které se jeví zajímavě, ale postupem času přijdete na to, že jsou totálně zbytečné. Jeden příklad za všechny jsou úkoly v levém horním rohu obrazovky, které prakticky celou hru nemusíte řešit a o nic nepřijdete.
Tahové souboje
Z počátku jsem se bál soubojů a těšil se na strategickou část (vždyť je to od Haemimont Games). Jenže je to přesně naopak. Soubojový systém funguje vcelku obstojně a musím přiznat, že je to největší tahák hry. Především díky postavám, ke kterým se dostanu později. Nejvíc mě ale štval systém krytí. Za jednu bednu se jde schovat ale za bednu stojící hned vedle už ne?Aaagggggrrr! Dobře jsou zde do bojů vneseny specialní schopnosti, které dokážou zvrátit nejeden špatně se vyvíjejíci boj. Souboje jsou prostě nejzábavnější věcí na hře.
Mafiáni
Každý má svoje vrozené schopnosti, které jdou využít jak na taktické mapě (mafian specializovaný na zlodějnu ukradne při lupu o 25% víc než normální mafian…) tak při bojích. Systém perků funguje perfektně a je jich tu opravdu velké množství. Každý perk se v boji hned projeví, což hráče táhne za zlepšením postav. To je ale pořádnej problém, protože hra vám dává level up přesně v místech předem určených. Můžete vykrást tři banky, vystřílet sto členů gangu při nájezdu na jejich palírny ale nic z toho (krom kořisti). Naopak uděláte jednu příběhovou misi, při které zabijete jednoho bosse a jeho osobní stráž a máte level up, protože hra má uložený skript dát vám ten level up čili opět nulová svoboda co se týče vylepšování gangu. Na druhou stranu žoldáci mají perfektní dabing a člověk si k nim najde cestu mnohem lépe než třeba u Xcomu.
Závěrem
Hrajete sice za mafiána utíkající před spravedlností, ale od začátku hry máte želízka. Želízka, které vám nenasadily orgány činné v trestním řízení ale studio Haemimont Games. Hra krutě nevyužívající svůj, pro mě, neskutečně velký potenciál. Osobně doufám, že Kalypso tuto značku nepohřbí, ale naopak se poučí z chyb a hře Omerta 2: True City of Gangsters budu moct udělit minimálně 90%.
Ice Age: Scrat's Nutty Adventure
Pro: Postavy, souboje, dabing, hudba, oldschool
Proti: Celkově omezená svoboda a nedodělanost, stereotyp