Warcraft II: Tides of Darkness

Warcraft II je první mojí hrou, kterou jsem svého času považoval za nejoblíbenější. Z této pozice jej sesadil Might & Magic VI: The Mandate of Heaven, ten překonal až Deus Ex.
Warcraft II jsem s oblibou hrával u Velkého Tučňáka dlouho před tím, než jsem měl vlastní počítač. Dodnes miluju tu malovanou grafiku a jen lituju toho, že znám všechny mise v kampaních nazpaměť a už si je tedy v opakovaném hraní neužiju. Hudbu z nějakého hraní jsem si kdysi nechal u kamaráda nahrát na kazetu a přehrával si ji před spaním. Byla to moje první originální hra. Warcraft II mi prostě přináší spoustu nezapomenutelných nostalgických vzpomínek.

Zatímco v dnešní době je hnacím finančním motorem Blizzardu WoWko, a my věrní se již asi těžko dočkáme pokračování parádní RTS, nedalo mi to a vyzkoušel jsem opět Warcraft 2 jestli všechny vzpomínky jsou jen obyčejná nostalgie či je opravdu hra tak parádní. Moudří už vědí že druhá možnost je správně.

Příjemným překvapením je, že u hry se dá zaseknout na několik hodin a ztratit pojem o čase, a až v nočních hodinách si uvědomit že za pár hodin musí jít člověk opět do práce. Hra se nebála využít plně potenciál bojiště(jiné RTS by se od ní mohli učit) a hráče vrhla na zápolení jak na zemi, ve vzduchu a na moři.

Dala vzniknout takovým napjatým situacím kdy se odehrávali střety útočných flotil podporovaných letci a ponorkami, kdy se hráč snažil prolomit protivníkův břeh, který střežili dělové věže s jednotkami střelců a obléhajícíh strojů, kde do toho často i zasáhli mágové. Právě tyto kombinace a situace které se odehrávali dávali možnost taktizovat a plánovat, i přesto že hráč nemusel mít desítky různých jednotek.

Kampaň se po několika misích solidně rozjela, a nabídla slušnou výzvu a pestrou paletu misí kterým nechyběli zajímavé nápady, proložené pěknými animačkami, nádherným hudebním doprovodem, stylovou grafikou a excelentním dabingem.

Nevím jestli je to tím že naše generace zažila tu éru která již je neopakovatelná, ale i dnes ke konci roku 2011 se s Warcraftem 2 dají strávit nezapomenutelné chvíli a pobaví skvěle. Tento závan starých časů nezklame.

Úplně přesně si vzpomínám, jak jsme se sešli u Čmelína, jednoho spolužáka ze základky a on nám tam ukazoval Warcraft II a já jsem prohrásil: "No, to je ale hrůza. Koukej na tu divnou grafiku a ta atmosféra? To už není jako ve Warcraftu!" Nicméně jsme u něj ještě nějakou dobu vydrželi a odzkoušeli pár misí z kampaně. Pořád jsem na to koukal s pocitem, že se mi to nikdy nebude líbit. Ale přišly Vánoce a rodiče se mě zeptali, jakou bych chtěl hru pod stromeček - v té době už jsem na Ježíška dávno nevěřil a rodiče věděli, že je lepší se mě zeptat, než koupit nějaký nesmysl a tak jsem si řekl o Warcraft II. Od té doby se tato hra stala mou nejoblíbenější strategií, až do doby, než vyšel W3, ale i dnes si ji moc rád zahraju.
Nevím, jestli jsem stejný blázen jako Falagar, ale asi na tom něco bude, protože já si taky nahrál hudbu z W2, která se dala přehrávat ve stolním audiu, na kazetu a taky si ji pouštěl před spaním :D Bohužel původní hru již nevlastním, jednou jsem ji půjčil kamarádovi a od té doby jsem ho neviděl. Tak jsem si před lety pořídil Bnet edici.

Přenádherná grafika posunující atmosféru do astronomických výšin, kterou ještě podbarvoval velmi podmanivý soundtrack je opravdu k nezapomenutí. Dalšími vlastnostmi je již zmiňováná selection 9 jednotek, ale také do tehdy neznámá vlastnost "fog of war", neboli viditelnost mapy byla omezena na viditelnost jednotek, což je dnes již běžná záležitost. Samozřejmě nové jednotky a to nejenom pozemní, ale i námořní ...

Pojmout tak široký příběh do jednoho souvětí je nemožné, ale hra nabídla dvě kampaně, a to za lidi a orky, a každá z nich o 4 dějství. Příběh vypráví o vzbouření orkských kmenů, kde obávaný Orgrimem Doomhammer sjednocuje jednotlivé kmeny se spojenci Orgy a Gobliny pod jeden celek - Hordu, která se vydává napadnout království Azeroth (ve WoW známé jako svět anebo kontinent) včetně okolních králostvích, aby zničila Allianci lidí, elfů a trpaslíků - a tak začala Druhá válka.

Blizzard Entertainment byla vůbec první vývojářská firma, kterou si dodnes pamatuji. Tohle se v mém měřítku povedlo zopakovat pouze Valve Software.

Warcraft II společně s blbnutím v pražských Havlíčkových sadech jsou hlavní aspekty mého dětství:). To tak úplně ne, ale v těch 10ti letech nebo kolik mi bylo, jsem ho spolehlivě žral.

Až WarCraft 2 byl první z velkých úspěchů Blizzardu a položil základ těch dvou největších (StarCraft a WoW - myšleno hlavně komerčně).

Čím to, že mě tak vzal? Těžko říct, když si zpětně promítám vlastnosti hry, dostávám se hlavně k technickým aspektům - roztomilé SVGA grafice, nádherné atmosférické hudbě (viz. tady např.ingame lidská, zde za orky, hudba z briefingu před misí - ještě teď mi evokuje klid před přicházející bouří a prostě celkově) a samozřejmě namluvení... "Yes my lord", "Ay captain!" a kultovní "Stop poking me":). Hlášky postav jsem vždycky pamatoval nejvíc právě z her od Blizzardu (+nesmím opomenout Baldur's Gate)... 2 rasy sice nebyly nijak zvlášť odlišné hratelnostně, ale opět ztvárnění bylo precizní a tak byly jasně odlišitelné (v tom možná tehdejší CnC vedlo).

Takže co hratelnost? Docházím k tomu, že přestože se nejednalo o revoluční počin, WarCraft II měl prostě všechno na svém místě a herní mechanismy byly vybroušené do dokonalosti - funkční jednotky, kouzla a upgrady, k tomu nevídané 3 suroviny (v betě nebo shareware dokonce 4, pamatujete?:)), boje na zemi, na vodě i ve vzduchu... Dohromady s multiplayerem, map editoren a výše zmíněnou prostě nekompromisní fantasy atmosférou dostávám jednu z největších klasik všech dob.