The Last Express

The Last Express se vyskytuje ve vsech serioznich zebriccich nejlepsich her, ktere nikdo nehral a zarover bohuzel i ve vsech zebriccich nejvetsich financnich propadaku herni historie. Ve sve dobe sice ziskal skvele ohlasy v hernim tisku, ale distributor Broderbound v momente vydani prochazel insolvencnim rizenim a nejenze bylo vyloucene jakekoliv promo, ale hra se defakto ani nedostala do distribuce. Navic hra vysla v dobe boomu 3d strilecek a tombraiderovek, kdy uz adventury nikoho nezajimaly. Jeji autor, legendarni designer Jordan Mechner pozdeji rekl, ze ma hodne oslavnych dopisu od fanousku, a ze se zrejme jednalo o vsechny lidi, kteri jeho hru hrali. The Last Express si tedy casem ziskal kultovni status, nicmene pouze mezi uzkou skupinkou lidi.

The Last Express je podobne jako treba Gabriel Knight 2 jakysi hybrid mezi interaktivnim filmem a adventurou, nicmene stylem zpracovani jde jeste mnohem dal a prinasi naprosto neopakovatelny zazitek. Jedna se totiz o realtime adventuru! V dejisti hry, kterym je vlak Orient Express, se pohybujete jednotlivymi vagony a kajutami podobne, jako ve hre Atlantis. Ziskavate informace, nezavazne konverzujete, nicmene v jeden moment se toho ve vlaku muze odehravat vic a vy samozdrejme nemuzete byt u vseho. Utece vam tak opravdu hodne dialogu, ktere sice casto nejsou dulezite, ale pomahaji hraci dostat se vic do deje. Hra ma skvely pribeh, ktery verne vystihuje chaotickou situaci tesne pred Prvni svetovou valkou, jehoz ambici bylo prinest do hry filmove vypraveni pribehu, podobne jako treba v pozdejsim Metal Gear Solid a stejne jako v MGS je nejvetsi chybou cteni jakychkoliv recenzi od hernich "novinaru", kde se vesele vyspoileruje vsechno vcetne zaveru. A mimochodem, vsechno od chodu Orient Expressu az po dobove noviny, ktere si muzete precist, prisne odpovida realite tesne pred zacatkem 1WW a hra tak podobne jako serie GK obsahuje i prvky edutainmentu.

Technicke zpracovani je naprosto bezchybne. Grafici se nespokojili s obycejnym motion capturingem, ale postavy jeste domalovavali do doboveho stylu art noveau. Grafika myslim nikoho nemuze urazit ani dnes. Podobne je tomu i se zvukovou strankou, od skveleho dabingu (neanglictinari maji smulu, nejsou titulky), az po hudbu, ktera primo exceluje v klavirnim a houslovem koncertu, ktery se v jednom vagonu behem cesty porada. Muzete tak pul hodiny poslouchat krasnou klasickou hudbu, a nebo (je to realtime!) treba prosmejdit kajuty navstevniku koncertu. Behem hry nejdou ukladat pozice, ale je mozne se pomoci skveleho interface vratit o urcity casovy usek, vetsinou symbolizovany zastavkou nebo prujezdem v nejakem meste, zpet. Hra neni moc dlouha a diky tomu si udrzuje skvely spad. Je zde nekolik nijak obtiznych akcnich vlozek a ani obtiznost adventure casti neni vysoka, pokud jste pozorni. I kdyz i tady se samozdrejme najdou cca 2 tezce zakysova mista. Nastesti vas vetsinou hra sama po skonceni chapteru upozorni, ze jste neco neudelali nebo prehledli a to vetsinou v animaci vasi nasilne smrti.

The Last Express je fantasticka hra. V Cesku ji podle me hralo zhruba 10 lidi, coz by se v dnesni dobe, kdy je opet mozne hru sehnat, mohlo zmenit. Jeji pad do zapomeni povazuji za nespravedlnost. Jedna se totiz o klenot zanru, stojici na stejne urovni se serii Gabriel Knight a zadny plyne anglicky mluvici fanousek adventur by si ji nemel nechat ujit.

Inovativní adventura spoléhající na zajímavý koncept spolu s netradičním grafickým zpracováním. Její hlavní předností je ale samotná hratelnost, kterou pohání děj seznamující hráče s událostmi před vypuknutím první světové války.

Zmíněná hratelnost stojí na dění v reálném čase a různých možnostech jak se dostat až k samotnému finále. Mnohdy je sice možno udělat nesprávný tah, ale místo toho, aby to bylo frustrující je hráči přesně naznačeno kde udělal chybu. Poté si už stačí jen přetočit čas do posledního města a můžete se pokusit o jiné, úspěšnější, řešení. Co si zaslouží zmínit je také zpracování Orient-Expressu. Ač by se mohlo zdát, že hrát adventuru umístěnou pouze ve vlaku není příliš zábavné, opak je pravdou. Uvnitř, mezi pasažéry, je cítit napětí politické situace. Titul Jordana Mechnera, stojícího za slavnou plošinovkou Prince of Persia, stále předkládá nové události, navíc si na své přijde nejeden lingvista a i běžný hráč, kterému je stále předkládána jen deformovaná angličtina namísto nativního jazyka občanů různých zemí.

Myslím, že The Last Express je výbornou volbou pro každého hráče, i ty, kteří adventury nepreferují. Není příliš obtížný, přesto se však dostaví dobrý pocit po splnění puzzlů a intenzivní hratelnost potěší ty, kteří mají stále pocit, že adventury jsou příliš pomalé a neakční.

Konečně jsem si udělal během zkoušek čas a pustil se do jedné hry, která mě okamžitě pohltila a já proseděl dny i noci, abych si jí užil a následně i dohrál. Jak jsem se ale vůbec k samotné hře dostal?

Když jsem byl malý, pamatuju si, že jsem projížděl každé Score popř. Level CD. A pamatuju si, že jsem na jednom nainstaloval demo této hry, která mě už tenkrát hrozně zaujala, jenže jsem bohužel neuměl natolik anglicky, abych si jí mohl užít a nikdy jsem se nikam nedostal. Přesto mi ukázala přestřelky, hezké sekvence a plynulý chod, což mě na adventuru tenkrát nesmírně překvapilo. Od té doby ale u mě upadla v zapomnění a já musel čekat na chvíli, až na ní narazím tady na databázi a přečtu si k ní recenzi od uživatelů Drolin a 90210. Okamžitě mi to do hlavy vpravilo hřebík, který jsem musel upravit a pořádně ho narovnat.

Hru jsem si tedy sehnal a okamžitě spustil. Co na mě vybaflo netřeba sáhodlouze rozebírat. Nádherný, přímo úžasný pocit a nádech, který se hrou prostoupil mě okamžitě uzemnil. Hra samotná se vlastně odehrává ve vlaku, konkrétně orient expresu, který jede z Paříže do Istanbulu a Vy na něm musíte vyřešit záhadu více než spornou, na kterou by i Agatha Christie čuměla z poza vrat.

Co ale hru stavěla na post unikátního počinu byl především fakt, že se neukládala, jak Vy jste chtěli, ale při průjezdu zastávkou, což jste si sami mohli zjistit i hodinami, které běželi naprosto plynulým časem v hlavním menu. Ano, skutečně se již v tehdejší době jednalo o real-time adventuru, kde se vše dělo v tu chvíli, ve kterou se to dít mělo. Hra se tak staví nad celou řadu adventur, které jsou hezké a chytlavé, ale ne reálné. Ale co adventury, ale celkově hry. Tady jste prostě chodili vlakem a každou chvilkou jím někdo procházel a Vy jste nad tím vším museli vydedukovat, co budete moci udělat, jak se budete moci zachovat, popřípadě chtít postupovat ve hře. Nejlepší na tom bylo, že pokud jste příběh sledovali, většinou Vám vše bylo jasné a jak byste se zachovali Vy, tak by se měl v příběhu zachovat i samotný hráč. Samozřejmě tu velkou roli hrál čas, takže jsem si některou sekvenci několikerát zopakoval. Tudíž žádné nesmysly, skutečná realita hráči přiblížená na maximální absolutorium, se kterým jsem se snad nikdy ani nesetkal.

Celkově vzato jsem dvou výše zmíněným uživatelům nesmírně rád za to, že mi tento počin připomněli. Mohl jsem zavzpomínat a hlavně si užít celou řadu hodin nad jednou z nejlepších adventur která kdy vznikla. S jedním z nejlepších příběhů, nejlepším zpracováním jak po herní stránce, tak po grafické a s nejúžasnější atmosférou, se kterou jsem se kdy setkal. Klobouk dolů. Možná tuto hru příliš mnoho lidí nezná, ale já se k ním můžu hlásit...a to nejhrději jak to jenom půjde.