Super Mario Land je startovní titul v té době nové handheldové konzole Nintendo Game Boy, která se na trhu poprvé objevila v květnu 1989. Hra vychází ze série populárních plošinovek Super Mario Bros., ale nejen kvůli převodu do kapesní podoby se však od původních her v mnohém odlišuje.
V hlavní roli je pochopitelně italský instalatér Mario mající za úkol zachránit princeznu Daisy, kterou unesl zákeřný mimozemšťan Tatanga. Než se však k němu Mario dostane, tak bude muset projít čtyři různá království o třech levelech zakončených bitvou s bossem. Každé království má svou unikátní architekturu, hudbu a nepřátele, kterých je ve hře 30 různých druhů. Zajímavým prvkem hry jsou dva levely, v kterých Mario ovládá ponorku a vznášedlo. Tradiční 2D hopsačka se v nich rázem změní v střílečku.
Série Super Mario Land dále pokračovala druhým dílem Super Mario Land 2: 6 Golden Coins, opět určeným pro Game Boy.
johnykcz
Po rozšiřování herních obzorů s Nintendem Switch, jsem si pořídil původního Game Boye DMG a k tomu pár kultovních her, mezi nimi i tento launchový titul. Chtěl jsem si hru užít stejně jako před 35 lety, odehráno tedy bez emulátoru a na původním displeji (tedy jen za dne, nejlépe venku). Super Mario Land je na dnešní poměry kratičká hra (i v porovnání s navazujícími hrami na GB) o délce do půl hodiny. Stejně jako bylo na tehdejší dobu zvykem, délka se vyvažuje krutou obtížností. Dokončení zabere hodně neúspěšných pokusů, povedlo se mi dosáhnout na GAME OVER možná tak na 10. pokus, po půl roce od prvního pokusu. Nicméně pocit z vítězství byl stejně příjemný jako když jsem za Alyx setřásl Jeffa.
Jak se hraje Mario asi nemusím představovat. Umí skákat, sprintovat, zašlapovat, rozbíjet, sbírat mince, lézt do trubek, občas střílet, ale také padat do propastí, lávy a umírat při jakémkoliv kontaktu s nepříteli. (Pokud jste však předtím nesebrali houbičku, které je ale alespoň ze začátku docela těžké najít).
Velká část úspěchu tkví v tom si co nejdéle udržet "květinkového" Maria, který umí střílet, pak je hra relativně jednoduchá. Ale jakmile jednou zemřete, získat květinku zpět může být problém. Hru se dá dokončit jedině tak, že se postupně naučíte, kde se nachází který bonus, jak vyzrát na stále nebezpečnější nepřátele a jak nejlépe projít jednotlivé tuhé pasáže. Na ukládání zde zapomeňte, stejně jako na nějaké "zkratky", každý pokus musíte jít pěkně od začátku. Ke konci jsem tedy do posledního světa vstupoval bez ztráty kytičky a s nasyslenými 30 životy a doufal, že to už tentokrát opravdu bude stačit.
Pár much by se dalo vytknout, ale chápu, že v té době byl hlavní limit hardware. Podle mě i je to po tak dlouhé době stále zábavná hra a mohu doporučit všem, kdo si chtějí odpočinout od moderních her. Neuvěřitelné, kolik toho autoři tehdá nacpali do pár desítek kilobajtů.
Jak se hraje Mario asi nemusím představovat. Umí skákat, sprintovat, zašlapovat, rozbíjet, sbírat mince, lézt do trubek, občas střílet, ale také padat do propastí, lávy a umírat při jakémkoliv kontaktu s nepříteli. (Pokud jste však předtím nesebrali houbičku, které je ale alespoň ze začátku docela těžké najít).
Velká část úspěchu tkví v tom si co nejdéle udržet "květinkového" Maria, který umí střílet, pak je hra relativně jednoduchá. Ale jakmile jednou zemřete, získat květinku zpět může být problém. Hru se dá dokončit jedině tak, že se postupně naučíte, kde se nachází který bonus, jak vyzrát na stále nebezpečnější nepřátele a jak nejlépe projít jednotlivé tuhé pasáže. Na ukládání zde zapomeňte, stejně jako na nějaké "zkratky", každý pokus musíte jít pěkně od začátku. Ke konci jsem tedy do posledního světa vstupoval bez ztráty kytičky a s nasyslenými 30 životy a doufal, že to už tentokrát opravdu bude stačit.
Pár much by se dalo vytknout, ale chápu, že v té době byl hlavní limit hardware. Podle mě i je to po tak dlouhé době stále zábavná hra a mohu doporučit všem, kdo si chtějí odpočinout od moderních her. Neuvěřitelné, kolik toho autoři tehdá nacpali do pár desítek kilobajtů.
Vivaldi
instageek_cz
Pro: jednoduchá pravidla hry, stále nové prvky, shmup pasáže, krátká hrací doba (každý pokus akorát na 15 minut), pěkná hudba, někde i různé trasy průchodu levelem, radost ze závěrečných titulků
Proti: nekonzistentní pohyb (někdy spadne Mario rychle), časem je otravné pokaždé absolvovat znovu první jednodušší levely