Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Já to dohrál, dohrál! Ještě teď jsem celý rozklepaný. Rozklepaný z toho, aby mě těsně před koncem poslední mise zase nezastřelili. Herní adrenalin. Před normálním člověkem, co hry nehraje, bych vypadal asi jako blázen. Nevím, čím to je, ale trochu je mi smutno. S chutí bych se pustil do dalších misí.

Je to zvláštní, protože v určitých fázích mě hra strašně štvala a frustrovala. Někdy jsem byl vztekem bez sebe, ale zároveň mi to nedalo, a vždycky jsem se odhodlal k dalšímu postupu. Protože, je to hra excelentní. Liboval jsem si v průstřelností dřevěných překážek. Ze zvuků zbraní (hlavně ak 47 nemá chybu). Z tichého, opatrné postupu. Nutnost postup předem naplánovat. Ve hře máte absolutní volnost. Misi můžete vždy dokončit několika postupy. Je toho mnoho k dobru.

Skvělá, ostrá grafika. Posouvání beden a nějaké větší interakce s prostředím se tu sice nedočkáme, ale co byste chtěly od takhle staré hry. Zvuky jsou naprosto skvělé. Hudbu jsem hned vypnul, protože mě srala. Nechtěl jsem si připadat jako ve filmu. Mise jsou naprosto skvěle promyšleny, a tady se dostávám k jádru pudla.

Není jich moc, kdyby ve hře byla možnost quicksavu, byla by hodně krátká a jednoduchá. Přeci jenom po nějakém dvacátém proběhnutím jednotlivé mise zjistíte, že vlastně není tak dlouhá. Autoři se v tomhle směru vyhnuli kritice, ale zase dostali vynadáno od nerváků. Trochu mi vadila odstřelovačka. Nevěřím tomu, že když zaměříte vojáka přes celou mapu, tak po stisknutí je kulka okamžitě tam. Co nějaká dráha letu, nebo rozklepaná muška?

Hru také trochu zjednodušuje rozporuplná inteligence. Nepřátelé sice střílejí skrz bedny, kde Vás vycítí, volají si posily, nebo hází granáty, ale zároveň jsou schopný vedle sebe nechat padnout kamaráda po zásahu tichou zbraní, a ničeho si nevšimnout, nebo se stačí prostě jenom schovat za zeď, a počkat, až Vám přiběhnou pod hlaveň. Na druhou stranu, stačí pár dobře mířených ran, a je konec.

Pro: volnost, nutnost plánování, obtížnost, grafika, zvuky zbraní, průstřelné zdi, pocit z dobře odvedené práce

Proti: občas frustrace z nemožnosti uložit pozice, odstřelovačka, krátké, AI protivníků

+35
  • PC 60
Nevím proč jsem si při projíždění komentářů tady rozhodl po pár letech pustit zrovna 3D akci, ale nějak mě ty pochvalné komentáře a slova o adrenalinu zaujaly a rozhodl jsem se po letech zastřílet. Měl jsem vždycky pocit, že Project I.G.I. je stealth akce, ale není. Je to zkrátka úplně klasická 3D střílečka z přelomu tisíciletí, která by u mě skončila někde v mírném nadprůměru, nebýt té první, základní a největší chyby, že nejde ukládat.

Ale popořadě. Příběh je naprosto klasické akční klišé - banda rusáků ukradne atomovku a hlavní hrdina s pomocí sličné slečny za počítačem se za ní honí přes 14 misí. Prakticky stejný příběh měl ve stejném roce Soldier of Fortune.

Grafika neurazí, nenadchne. Z 99% budete procházet přírodou a vojenskými základnami. Co se povedlo jsou opravdu krásné přírodní scenérie, přičemž dojít můžete kam budete chtít. Co se nepovedlo jsou ty základny, ony totiž vypadají naprosto stejně a místnost určitého typu má v každém kole, v každé základně naprosto stejný layout. Prosvítání textur nad tím se dá mávnout rukou, dokud Vám skrze rozpadlou texturu neproběhne voják, nebo dokud se v textuře nezaseknete a nestojí Vás to smrt.

Hratelnost je ve stylu dojdi do základny, vystřílej co můžeš a něco splň (většinou stačí něco zmáčknout). Zkrátka standardní vojenská střílečka, která by se nechytala na špičky roku 2000 (Deux Ex, NOLF, Star Trek Elite: Force), ale neurážela.

Tvůrci ale přišli s tradiční prasárnou jak prodloužit hratelnost. Znemožnili ukládat. A není to jak v jiných hrách, že máte checkpointy s autosavem, nebo více životů, nebo jste bozi kterých se jen tak něco nedotkne, nebo Vám schopnosti či stealth pomůžou.

Nepomůže Vám vůbec nic. Kola jsou obrovská, většinou čistíte dvě-tři základny. Základny jsou plné patrol, nechybí snipeři které ani nevidíte. Vojáci jsou naprosto přesní a účinní, jedna dvě salvy a je po Vás. Je tu spousta zbraní, ale reálně použitelný je jen AK-47 (v krátkých dávkách, protože zaměřovač kope), do ostatních Vám dříve nebo později dojdou náboje. Brokovnice má zvláštní detekci zásahu, někdy ano, někdy ne a nevyplatí se. A samozřejmě Dragunov, sniperka, kterou když Vám tvůrci milostivě dají do ruky, budete jim líbat ruce, protože stačí vylézt na kopec a deset výstřelů = 10 mrtvol.

I to by se dalo zvládnout, ale tvůrci používají každý špinavý trik 3D akcí co jenom existuje. Nepřátelé kryjí dveře, kterými projít musíte a i když kolo budete hrát po dvacáté a budete přesně vědět kde kdo je, stejně Vám v random souboji uberou, protože jste o zlomek sekundy pomalejší. Žádný stealth Vám uvnitř nepomůže. Na celé kolo máte většinou 0-1 lékárniček, takže se Vám stane, že projdete celý monumentální hrad a pak zavřvete na zbytek života v posledním tunelu, který kryjí dva vojáci co nevidíte. Hodinu a půl hraní v prdeli.

Nechybí poplachy. Nepomůžete si odstřelováním kamer, protože výbuch kamery může slyšet voják a vyhlásit poplach, vidět to jiná kamera a totéž. Poplach znamená nekonečný respawn vojáků ze strážnice, občas vyjede i tank, který se dá zničit raketou, kterou ale vždy nemáte. Nevyvoláte poplach? Nepomůžete si, určitá místa prostě obsahují respawn, například prokletý nádraží s vlakem mě zabili vždy na konci, protože se na mě hrnula skupina za skupinou rudých baretů. Respawn často probíhá přímo před očima, nebo rovnou za zády z vyčištěné místnosti.

Byl jsem nasranej, rozzuřenej, zoufalej. Hledal jsem cheaty nebo save mod... neexistuje. Ani volba obtížnosti. Dvakrát jsem to chtěl odinstalovat. Našel jsem trainer a zase ho smazal. Ze zoufalství jsem se naučil používat zaměřování vojáků dle mapy a dalekohledem a jejich likvidaci zdálky AK47 z míst, kde jsem je ani neviděl. V posledním kole odehrávající se v obrovských tunelech mi nepomohlo nic. Prostřílel jsem se až kdesi k reaktoru, kde se na třech patrech respawnují vojáci a dál ne. Po 3 hodinách jsem to vzdal, použil trainer na nesmrtelnost a hru dojel takto, abych viděl jak to dopadne. Nic moc hrdinové jsou obklíčení a tím to končí.

Project I.G.I. mě za ty nervy nestál. Je to průměrná střílečka i na rok vzniku a konkurenci s fádním příběhem a stále stejnými základnami, kde je hratelnost prodlužování nemožnosti ukládat, zvolit si obtížnost, léčit se, poplachy a respawnem. 60% hlavně to využití přírody, mapy a dalekohledu.
+28
  • PC 90
Je jen pár her, které člověku utkví v paměti tak výrazným způsobem. A je jen pár her, u které mi nervozitou tlouklo srdce - tohle je jedna z nich.

Ačkoliv je hra stará už devět let, myslím, že i dnes po technoligické stránce představuje něco, co není běžné ani dnes (alespoň myslím) - a to, možnost prostřílet dřevěnou budovu skrz na skrz a sejmout všechny nepřátele, kteří v ní jsou. Ve hře je možnost prostřelit dřevěné objekty hojně využívána a není většiho potěšení, než přes krabici sejmout hlídače pistolí s tlumičem, slyšet jeho "aahhh" a pád na zem.

Příběh si už samozřejmě nepamatuji, ale pamatuji si to nas*ání, když mi hra spadla při závěrečné animace třetí mise (jedna z nejdelších) - hra se totiž nedá uložit. Což je prvek na jednu stranu neskutečně frustrující, ale na druhou není větší extáze než přejít přes zaminovanou oblast a ruský tank na jeden zátah.

Bohužel hra není obtížná jen díky nemožnosti úkladu, ale i kvůlu AI spolubojovníků, kteří dokážou Rusákům vběhnout do rány a vůbec je to nemrzí. Naštěstí se spolubojovníky musíte spolupracovat snad jen 2x.
Dále stačí jedna rána z blízka z brokovnice a je po vás i při plném zdraví (jako v Mafii) a to nemluvím o poslední misi, která mi nedala spát.

Dodnes je IGI pro mě příjemnou vzpomínkou na nepříjemné chvíle u pc. Moc se mi i líbilo pozorovat hrdinu při určitých činnostech z pohledu třetí osoby a vždy mě pobavil respawn nepřátel v ubikacích se skleněnými okny, skrze které se dali pozorovat...a pak vystřílet kvůli průraznosti kulek :)

Bohužel, druhý IGI mě tak nezaujal...

Pro: obtížnost, radost z každého zabitého nepřítele

Proti: obtížnost, frustrace z každé smrti...zejména stupidní, jako pád z výšky nebo šlápnutí na minu

+25
  • PC 80
K Projectu IGI jsem se dostal někdy na začátku roku 2001. Tehdy se moje zkušenosti s akcemi rovnaly takřka nule a lepší křest ohněm jsem si ani nemohl přát:). Poprvé jsem hru nedohrál, dostal jsem se asi do její poloviny a o nějaké zábavě nemohla být ani řeč, spíš o totální bezmoci, nechuti hrát dál a rukách omlácených od stolu(tehdy jsem byl ještě pubertální vztekloun:)).

IGI je velmi kontroverzní hra. V době vydání nabízela krásnou detailní grafiku a nevídané obrovské členité exteriéry, po kterých se šlo procházet a rozhlížet, kam až oko dohlédlo. Atmosféra, podpořená výbornou hudbou, by se dala ve velmi zábavných a pestrých misích doslova krájet. Na zbraně si také rozhodně nešlo stěžovat - bylo jich hodně, vypadaly dobře a zněly dobře. Zajímavým zpestřením bylo přepínání z první do třetí osoby při různých činnostech(hackování počítačů, přelézání plotu, sjíždění po laně). Potud je vše v pořádku a hra by si zasloužila nejméně 90%... jenže nemožnost ukládat pozici během mise, kvůli které jsem při prvotním hraní byl vzteky bez sebe, hře velmi škodí. Úvodní mise jsou famózní a nejsou až tak obtížné, ale zhruba od poloviny hry začne obtížnost gradovat pořádným tempem a vyvrcholí v šíleně težkou poslední misi.

Podruhé jsem IGI rozehrál asi dva roky po první zkušenosti se hrou. Tentokrát jsem se už opravdu bavil a hraní si užíval, samozřejmě jsem dost misí musel několikrát opakovat, ale to nebylo nic oproti poslední misi, kterou jsem hrál 2x tak dlouho jako všechny předcházející mise dohromady. Po týdnu útrap se mi povedlo misi dokončit, díky přesně nastudovaným pozicím a přesunům nepřátel. Ke konci byla hra na můj vkus už moc hardcore a musel jsem si klást otázku, jestli tohle mám zapotřebí a málem jsem ji ani podruhé nedokončil. Teď, s odstupem času, na hru vzpomínám rád, ale potřetí bych do ní už rozhodně nešel. IGI není hrou pro každého, je třeba vybavit se pevnými nervy a mít velkou trpělivost... a ke konci je třeba i trocha štěstí.


Pro: Zábavné mise, nutnost obezřetného postupu, zbraně.

Proti: Systém (ne)ukládání, závěr hry.

+23
  • PC 85
K Projectu IGI se dostávám po nějakých cca 12 letech od posledního (a vlastně jediného) dohrání a musím říct, že i po těch letech neztratila hra nic ze své kvality.

Musím se ovšem přiznat, že ke hře budu lehce mírnější než k ostatním, neboť tato hra je moje srdcovka. Ale už k příběhu.

Hrajete za agenta Davida Jonese, který je takovým mixem James Bonda, Sama Fischera a jiných superagentů. Ovládat vrtulník či stíhačku pro něj není žádný problém. Stejně tak se přemisťovat z jednoho stožáru na druhý pomocí elektrických drátů.

A co třeba takové sestřelení vrtulníku a následný pád? Přežije bez škrábnutí! Příběh je o záchraně světa před jednou šílenou ženskou (!!!), která chce odpálit atomovou bombu. Jak nečekané. No, dobrá, přiznávám, že v době vzniku moc takovýchto her nebylo, navíc příběh je vyprávěn docela dobře a s mnoha zvraty. Mise se odehrávají převážně v občas zasněžených horských oblastech. V pár misích se podíváme i pod zem do spletité sítě tunelů plné nepřátelských vojáků.

Ale pojďme dále, nejprve ke grafické stránce. Grafika byla ve své době top a i na dnešní dobu je stále slušná. Bohužel musím říct, že jsem zaznamenal velmi mnoho grafických bugů, zejména pak prosvítání textur skrz jiné textury (Například postele uvnitř budovy byly viditelné z dálky přes zeď). Víc mi spíš vadila velmi omezená vykreslovací vzdálenost, která byla cca 100 metrů a často jsem viděl vojáky až po větším zazoomování.

Dostávám se k té nejdůležitější stránce hry, kterou je samotná hratelnost. Zábavné a zajímavé mise, mnoho zbraní, mnoho možností jak samotnou misi dokončit, to vše přispívá k samotné parádní hratelnosti. Ale teprve samotná obtížnost misí a to hlavní, nemožnost ukládat postup v průběhu mise, dává hře tu správnou atmosféru a vám kupu adrenalinu. Není většího adrenalinu vidina, že jste na konci mise a stačí jeden jediný nepřítel, jedná dobře mířená rána a rázem můžete vyhodit rozbitou klávesnici z okna a celou (u některých i hodinovou) misi opakovat. No nena*ralo by to jednoho? :D

Jistěže nasralo, ale ještě víc skutečnost, že k tomuto stavu by Vás dovedly chyby samotné hry. I když jsem na začátku psal, že ke hře bude mírnější, tak nad dvojicí opravdu nepovedených mechanismů zamhouřit oči prostě nemohu.

AI je prostě špatné i na svou dobu. Vojáci během mise chodí ve stanovených koridorech a chovají se prakticky jako stroje. Když je nějakých rozruch, začnou buď zmateně pobíhat přímo vám do rány, nebo zůstanou stát na místě a čekají na smrt. O nějakém krytí nemůže být přitom ani řeč. Přitom byli někdy tak přesní, že mi z toho šla brada dolů.

Každopádně, co mi vadilo ještě víc než špatné AI, byl častý respawn vojáků. V praxi to fungovalo tak, že když byl v základně vyvolán poplach, byli povoláni další vojáci, kteří vždy čekali v budově kasáren. Ti byli v každé budově 2 – 3, jenže tento respawn systém způsoboval, že po jejich zabití se po cca 10 vteřinách v oné malé budově znovu objevili další 2 – 3 vojáci, kteří na vás znovu vyběhli. Na toto jsem si naštěstí zvykl a rychlým vypnutím poplachu se respawn zrušil. Mnohem víc iritující však byla skutečnost, že se toto občas stávalo i v normálních budovách. Prošli jste všechny místnosti, vystříleli všechny vojáky a chtěli se vrátit zpět, najednou na vás v dříve prázdné místnosti čekal voják. Toho jsem většinou samozřejmě nečekal a několikrát jsem kvůli němu opakoval misi, z čehož jsem byl nesmírně šťasten.

To, že vojáci jsou prakticky hluší a neslyší, když od nich cca 50 metrů střílím M16tkou, to už beru jako maličkost oproti těm 2 předchozím.

Závěrem bych ještě chtěl zmínit, že mě velice překvapily různé nadčasové prvky hry, jako např. průstřelnost dřevěných materiálů, viditelné přebíjení zbraně a další. A to, že jsem to prakticky bez problému rozjel na Win7 64bit, mě docela mile překvapilo.

Hodnocení 85%.

Pro: + Gameplay, atmosféra, stará škola + grafická stránka + Zábavné mise, mnoho zbraní, mnoho způsobů dokončení mise + nadčasové mechanismy

Proti: - AI a respawnování nepřátel  

+21
  • PC 90
Tuto hru mám hrozně rád. Po všech směrech výborná věc, jediné mínusy bych viděl v misích, kde se pořád dokola objevovali vojáci, takže jste nemohli všechny sejmout, pořád vybíhali noví a v obtížnosti, která v druhé polovině hry stoupá strmě, velice strmě vzhůru. U některých misí by bylo označení hardkór hodně zavádějící. Spíše by se hodilo megaultrahardcore nejtěžší obtížnost, pro opravdové experty.

Málem bych opomenul zmínit ukládání hry, které zde neexistuje, podobně jako v Aliens versus Predator, kde to taky není možné. Buď tedy přejedete misi, nebo začínáte znova. Pak z toho vznikaly situace, kdy jste se po půlnoci s rudýma očima snažili vysvětlit rodičům, že to fakt nejde uložit a musíte to dohrát. Nebo jsem dal pauzu, nechal zapnutý počítač a šel do školy, kde jsem nevnímal a přemýšlel o tom jak dokončím misi až přijdu domů.

Project IGI není čistokrevná stealth akce, neboť některé situace musíte občas vyřešit "rambo stajlem", čili nevím jak dál, tak na ně prostě vyběhnu a rozstřílím jim zadky, pěkně po chlapsku. Nicméně, tímhle stylem by jste moc neuspěli.

Celá hra je o neustálém opakování levelů, o nalezení si nejjednodušší cesty a přiznám se, že jak udělat první misi za pět minut si budu pamatovat do konce života, tolikrát jsem ji hrál. Druhá mise už je jiná, ale pořád lehká. Třetí je už hodně těžká, čtvrtá nejlehčí, no a pak už jde obtížnost hodně nahoru až do téměř nehratelnosti.

Za velké plusy hry považuji reálné zbraně, z nichž se parádně střílí a každá má jiné vlastnosti. U těch zbraní bych se ještě pozastavil, IGI je jedna z mála her, kde celkem často využijetd základní ruční zbraň, nůž. Když je k vám nepřítel zády, není nic lepšího než ho potichoučku odrovnat.

Ve hře narazíte na celou řadu vozidel, jako náklaďáky, jeepy, limuzínu, stíhačky, tanky, vrtulníky apod. Proč o tom píšu, já měl tehdy děsnou chuť se v něčem z toho projet, ale není to možné. Vozidla budete ovládat jen ve filmečcích.

Pro: Všechno na téhle hře mám rád, ale pro někoho je možná špatné,

Proti: když nemůže ukládat a nepřekousne obtížnost.

+20
  • PC 90
Hra, která dovedla FPS akci na pokraji reálných možností. Nemluvím tu o grafice nebo fyzickém modelu, ale o hratelnosti, která bez modelu save-load nabrala jiný rozměr. Ten lze prohlásit za stresující, ale na druhou stranu prohluboval kvalitu hráče a jeho schopnost být precizní po celou misi. Několik misí jsem hrál více jak desetkrát, když mě náhodou trefil ostřelovač, na kterého jsme na jedné ze střech zapomněl, ale za chyby se má trestat. Potěšily samozřejmě i české popisky v jedné lokaci a velmi různorodé prostředí akce s různými postupy, jak mise splnit. Vše od variace na "bondovku" Ve službách jejího veličenstva až po jadernou elektrárnu a zasněžený hrad. Krom toho snad poprvé jsem ve hře zažil, že mise skončila "úmyslným" neúspěchem a příběh přesto pokračoval... Pro mě jedna z nejkomplexnějších akcí, po které jsme se začal modlit v sousloví save-load, ale hernímu zážitku jsem se už těžko někdy přiblížil. PS: alarm=respawn jednotek v ozn. "budově" to bylo na zlost...

Pro: Atmosféra, prostředí, zbraně, komplexní nároky na hráče

Proti: mise na jeden zátah, časté opakování, stres a přemýšlení o každém detailu

+18
  • PC 70
Uf, to mi teda dalo zabrat. Dlouho jsem se u 3dčka takhle "nezapotil". Kdysi jsem už IGI hrál, ale z nějakýho důvodu se mi hra vždy sekla po misi havárie vrtulníku. Nyní jsem ji dokončil s velkou dávkou sebezapření až do mise poslední.

Na svou dobu realistická akce, která až na pár významných chyb má něco do sebe. Hezky hra nutí přemýšlet (především v openair levlech), jak by se člověk dostal nepříteli za záda, protože protivníci jsou sakra rychlí a přesní – na přestřelku ala Rambo zcela zapomeňme.

Prostředí je sice dost sterilní, především pak pořád do kola se opakující se budovy (třeba "sklad" je prostě "sklad" a všude vypadá stejně, vevnitř potom autoři velkolepě navrhli snad tři různý alternativy rozmístění beden – aby nás to jako nenudilo) ale ve vojenských základnách a průmyslových objektech to člověk tak nějak zkousne.

Nevýrazný hudební doprovod se hodí k akci, navozuje jakousi atmosféru. Příběh je hrozný béčko/céčko, ale nic u čeho bych skřípal zubama, mě neurazil.

Obtížnost je akorát, šel bych celkově s hodnocením mnohem výš, kdyby…

Největší negativum je absence možnosti savu. To by eště nevadilo, cožpak o to, ale není zde ani autosave, ani chekpoint nic. Pořád dokola opakovat stejný kolo a učit se rozmístění borců zabávný teda není - především pak, je-li obtížnost takto vysoko nastavena - jeden krok vedle, vteřina > ZNOVA. Kdyby aspoň byla nějaká variabilita pokusů, ale není - na nepřátele narazíte vždy na stejných místech, což má za následek, že tužší level znáte zpaměti a do dalšího opakování se člověku skutečně nechce. O co autorům šlo? Prodloužit herní dobu – jasně chápu - jinak bysme to měli zavečer hotový...

No a další negativum – respawn nepřátel. Jasně, prostě se někde tvoří nepřátelé, aby to nebylo tak lehký a nešlo to prostě "vystřílet po jednom" – beru. Co je ale moc, to je moc. Když vyčistím boudu od třech vojáků, nepředpokládám, že při cestě zpět ke dvěřím se jeden respawne přímo za mnou a tak mě zastřelí při odchodu. Možná úsměvné, ale při absenci savu a vidině 15-ti minutové opakovačky stejnýho kola však už koutky úst zůstanou dole, kde ani nezacukaj. Tomu baráku jsem se potom už vyhnul 100 metrovou oklikou. Doslova.

Celkově - dobrá, naprůměrná hra, dá se zahrát, ale znova už nikdy – tolik nervů nemám. 70%

Pro: Poměrně realistická akce, obtížnost, atmosféra, sedící hudební podkreslení

Proti: Nemožnost savu, hra nutí opakovat dokola pořád totéž, respawn, bugy

+17 +18 −1
  • PC 90
Přiznávám, že jsem dohrál hodně her, ale jenom na pár jsem skutečně hrdý, že jsem je dohrál, aniž bych použil cheaty, i když v tomhle ohledu jsem je nepoužil, protože jsem nevěděl jak. Ano, přemýšlel jsem nad tím.

Ono totiž ani nešlo jinak. Project I.G.I. (v obouch dílech) je neskutečně obtížná hra, především v tom, že se nedá ukládat. To pak u počítače způsobuje neskutečné stavy při kterých jsem si naštíp malíček a udělal díry do sádrokartónu. Hra totiž rozčilovala, a hodně. Ve svých misích se totiž nacházeli například i ty, kde jste se potichu museli dostat z bodu A do bodu B. A teď si představte, že 40 minut se plížíte a jeden ten šmejd si Vás všimne. Tím pádem hra končí a Vy můžete začít od začátku. Dneska bych to asi nevydržel, tehdá mě to lákalo. Už vlastně ani nevím proč, prostě mě ta hra donutila máknout a pořádně se s ní poprat.

Ono když jste se do hry dostali, tak jste si mohli všimnout, že obsahuje určité stezky, kudy se dá naprosto pohodlně projít. Tak se mně to vstalo v různých lesích, kde číhal nejeden nepřítel a já sledoval kudy kam, abych prošel nepozorován až k základně.

Project I.G.I. je v tomhle ohledu legenda a legendou zůstane. Nutno dodat, že to byla také jedna z mála her (do dnešní doby), kde jsem protivníka mohl rozstřílet přeš zavřené dveře. Také to byla ale dost možná nejnáročnější hra, kterou jsem kdy hrál a s hrdostí musím oznámit, že i dohrál. Na druhou stranu vím, že bych jí v dnešní době už nikdy nenainstaloval. Pak bych se litoval, pač bych věděl, že jsem tu hru hrát už neměl. Ty brutálně stresující situace jsou nezapomenutelný. Na druhou stranu...lépe Vás do té hutné atmosféry vpravit nedokázali.

Pro: Nejtěžší hra, kterou jsem kdy v životě dohrál

Proti: Nejtěžší hra, kterou jsem kdy v životě hrál

+15
  • PC 90
Snad jediná "stealth" akce, která mě kdy dokázala zabavit a přitom mě neunudit k smrti.

Hra ve své době jistě revoluční už jen kvůli grafickému zpracování, které nabízelo velké mapy s dalekým dohledem a možností volného pohybu bez jakékoli limitace. Tohle pozlátko si také vybralo svou daň v podobě vysokých nároků na tehdejší výbavu. Design map se vždycky trefil do mého vkusu, nemůžu říci, že by nějaká mapa byla voloženě slabá než ostatní. Většinou se jedná o nějaký komplex armádních či kancelářských budov prdnutých doprostřed ničeho a to vše obehnané zdí či plotem. Bavilo mě to vše, jak výcvikové tábory, tak kancly, letiště i mapa s jadernou elektrárnou. Vše je v reálných poměrech s čímž mají leckteré hry problémy, takže pohled na některé budovy je opravdu impozantní.

Zbraní je opravdu hodně, nůž, pistole, automaty, těžké kulomety, bazuka, brokovnice, i oblíbený AK47 či sniperka Dragunov, potěší granáty a jiné serepetičky. Já osobně si oblíbil naprosto ultimátní čistič Pancor Jackhammer, brokovnice s bubnovým zásobníkem, která kosí na velkou vzdálenost a s rychlou kadencí, téhle zbraně si hráč ve hře moc neužije, ale když tam je, má to grády. Některé zbraně jsou umístěné ryze účelově, takže když seberete bazuku, můžete si být jisti, že vás čeká souboj s nějakým tím vehiklem. Potěšila lékárnička ve formě injekce, která časo zachránila zadek. Zvuky zbraní jsou na jedničku, nejsem sice expert, ale přijdou mi krásně realistické.

Nepřátel moc druhů není, omezují se jen asi na dva typy vojáků, na kterých se jen mění textura. S jejich AI to neni zrovna slavné, kolikrát kolem vás prostě proběhnou v zástupu jen proto aby dorazili na pevně danej flek a až pak začínají střílet. Občas se po výbuchu granátu jen zvednou ze země a dál nečinně stojí, na druhou stranu ve většině případů při střelbě reagují a pouští alarm. Tady je kámen úrazu, vždycky mě sralo, že vojáci vybíhali neustále z ubikací dokud nebyl alarm vypnutý. Mohli jste vše vyčistit do zářivé khaki bravy, ale stejně vám za zadkem stála trojka vojáku co se spawnula na místě kde má být čisto. Mínus pro vojáky je také fakt, že jen stáli a nic nedělali i když věděli o vaší pozici, žádné krytí. Zde si nejsem jist, ale mám dojem, že v této hře se snad prvně objevilo střílení skrz dřevěné zdi, což chválím až do nebes, sundat brokovnicí za zdí vojáky bylo supr. Jistě potěší mapa komplexů se zakreslenými úkoly, pozicí vojáků a vše v možnostech opravdu velkého zoomu.

Hru je možné projít jak stealth stylem, tak i rambo akcí, můžete klidně odpravovat vojáky ze vzdálenosti desítek až stovek metrů přesnou střelbou z AK47. Rád jsem kombinoval oba styly. Hackování počítačů k vypnutí kamer bylo užitečné, jelikož kamery byly opravdu Velkým bratrem, pípání kamery, které po asi třech vteřinách vyústilo v poplach, pokud jste zůstali v záběru, mi vždycky zvedlo adrenalin stejně jako jízda lanovkách, střety s vrtulníkem apod.

Možnost ukládání je jsitě alfou a omegou, ale zde mi to nevadilo nikdy, jistě, hrát několikrát stejnou mapu dokola na nejtěžší obtížnost mohlo dost vytočit, ale možnost hru uložit by obtížnost dost drasticky snížilo. Když si vzpomenu na nečekané akce, kdy jsem si div nenadělal do trenek, protože jsem nečekal za rohem vojáky a nebo nečekaně vyběhli přímo proti mě, vždycky se rozbušilo srdce při pomyšlení, že bych měl jíst misi znova. Možná snad jen pro "přizdisráče" by mohla být možnost zatrhnutí volby použití třeba tří pozic na uložení :)

Hudba je geniální, jendou dynamická, jindy zas dotvářející atmosféru stealth akce, a nebo byla utlumena jako v případě jedné z mých nejoblíbenějších misí, kdy jste po havárii stíhačky museli překročit hranice a propašovat se ze země. Dokonalá zimní atmosféra, noční prostředí, šum lesa a vzdálené zvuky z továren, lehké sněžení, ruiny domů se snipery, strážní věže a nemilosrdná helikoptéra, v téhle misi je atmosféra opravdu skvělá, až budu emigrovat, chci aby to vypadalo přesně takhle :)

Pro: design map, atmosféra, zbraně, hudba, možnosti jak stealth tak tupé akce

Proti: AI vojáků, tehdy drsné nároky.

+10
  • PC 35
Takže pro velký úspěch píšu svůj komentář podruhé.

Tato hra je pozlacený pytel hoven, na první pohled vypadá hezky ale jakmile se ponoříte do jejho obsahu zjistíte že je to jen trapná, primitivní sračka a co že je hlavní směsí a složení toho humusu? Špatná AI, nepřátelské jednotky jsou naprosto idiotsky debilní, horší AI jednotek má snad už jen Diablo 3 ale to možná již blizzardu škodím. Tady se vám jednotky vystavují jako terče a pokaždé se nenápadně k vám točej zády, což by ani nemuselo bejt protože jsou stejně slepé jak hovado a nedokážou se často dostat ani přes teréní překážky.
Obtížnost této hry je velmi nízká a hra se dá projet bez sebevětšího zádrhelu.
-9 +8 −17
  • PC 100
jen doplním, že jsme to to dohráli na pomalý grafice s nejhoršíma detailama, kdy by si i ten nejoptimističtější vztekloun z vás urval koule, a že respawn není nekonečnej - stačí několikrát po sobě vystřílet ubikaci a je hotovo. a ještě, že je to nejlepší hrát stealth, ale na to nemám zase nervy já.
-12 +1 −13