Pokračování či druhá sezóna navazující na předchozí špionážní simulátor Orwell: Keeping an Eye on You, dějově se odehrávají paralelně s bombovými útoky první části. Znovu zde usednete do křesla zaměstnance autoritářského státu The Nations, jehož obyvatelé si nemohou být jistí, že je právě nesledujete, neodposloucháváte jejich telefonní hovory nebo chaty s přáteli. Pro soukromí obyvatel zde zkrátka není místo a vládní program Orwell vám umožní se do něj kdykoliv nabourat. Tentokrát začnete sledovat nezávislého novináře Rabana Vharta, který podněcuje lid k revoluci. Kam až vás jeho stopa dovede?
Po originální a možná až šokující první sezóně přichází druhá část, která v hratelnosti nepřináší téměř nic nového. Vaše činnost špióna a informátora s sebou nevyhnutelně přináší morální dilemata, s nimiž se budete muset vyrovnat a rozhodnout se pro jednu z pravd, pokud narazíte na vzájemně si odporující informace. Pak i další osudy lidí, o nichž hledáte skryté informace a náznaky v médiích a e-mailech, leží ve vašich rukou.
Novinkou je v aktuálním počinu možnost použití takzvaného Influenceru, který z vás udělá opravdového tvůrce určujícího, čemu budou občané The Nation věřit. Jde o program umožňující vám vytvářet "fake news" pro snazší dosažení vašich cílů.
Druhý díl hry Orwell, je stejně jako ten první audiovizuálně vymazlený, ale pokulhávající v samotném gameplay.
Tvorba samotného profilu a test, kterým jako budoucí vládní pracovník musí hráč projít, ve mně zanechal poněkud znepokojující pocity. Rozpor mezi tím, jestli mám odpovědět tak, jak si myslím, že chtějí abych odpověděla, nebo podle toho jak se skutečně cítím, byl velký.
Po tomhle trochu nepříjemném úvodu, se ale vrací v podstatě úplně stejná hra, jako byl první díl. Jedinou novinkou je tzv. Influencer, který má za úkol rozšiřovat překroucené zprávy, jak se to zrovna vládě hodí. Tahle funkce je ale představena až spíše ke konci hry, takže se o nějaké šílené vylepšení hry nejedná. Ve hře se opět nestane, že by člověk opravdu dělal něco jiného než sbíral informace, které opravdu nejsou těžké najít, protože jsou vždy zvýrazněné. Párkrát se objeví dvě protikladné informace, ale to je jen výjimečné. I když je většina gameplay nalinkovaná, tak má hra několik různých odboček.
Takže, hra je sice vizuálně krásná, ale hraje se tak trochu sama. Člověk ani moc nepotřebuje přemýšlet nad tím, co dělá, a upřímně řečeno, ty podtržené informace svádí k tomu, že ty zbytky článků, zpráv a dalších dokumentů člověk ani nečte a jen hledá, kde se něco podtrhne. Tím pádem to ani nevcucne hráče do narativu, což je trochu nešťastné, když to je ta nejpodstatnější část celé hry.
Tvorba samotného profilu a test, kterým jako budoucí vládní pracovník musí hráč projít, ve mně zanechal poněkud znepokojující pocity. Rozpor mezi tím, jestli mám odpovědět tak, jak si myslím, že chtějí abych odpověděla, nebo podle toho jak se skutečně cítím, byl velký.
Po tomhle trochu nepříjemném úvodu, se ale vrací v podstatě úplně stejná hra, jako byl první díl. Jedinou novinkou je tzv. Influencer, který má za úkol rozšiřovat překroucené zprávy, jak se to zrovna vládě hodí. Tahle funkce je ale představena až spíše ke konci hry, takže se o nějaké šílené vylepšení hry nejedná. Ve hře se opět nestane, že by člověk opravdu dělal něco jiného než sbíral informace, které opravdu nejsou těžké najít, protože jsou vždy zvýrazněné. Párkrát se objeví dvě protikladné informace, ale to je jen výjimečné. I když je většina gameplay nalinkovaná, tak má hra několik různých odboček.
Takže, hra je sice vizuálně krásná, ale hraje se tak trochu sama. Člověk ani moc nepotřebuje přemýšlet nad tím, co dělá, a upřímně řečeno, ty podtržené informace svádí k tomu, že ty zbytky článků, zpráv a dalších dokumentů člověk ani nečte a jen hledá, kde se něco podtrhne. Tím pádem to ani nevcucne hráče do narativu, což je trochu nešťastné, když to je ta nejpodstatnější část celé hry.
Pro: príbeh, atmosféra, rýchlo to odsýpa
Proti: málo noviniek, kratučké, hra sa niekedy akoby hrá sama