Schu
Po My Time at Portia a dohrání na 100%, jsem si hned pořídila i její nepřímé pokračování ještě v early access, nakonec jsem před začátkem hraní počkala na plnou verzi. Začátek příběhu Sandrocku je časově zařazen někdy do třetí čtvrtiny příběhu v Portia (v průběhu se tedy setkáte s několika postavami právě z Portii). Zase hrajete za stavitele, který se přistěhoval do Sandrocku, který stejně jako Portia patří do Aliance svobodných měst. Sandrock je pomalu vysychající oáza obklopená pouští. Oproti Portii je tedy nutnost schraňovat, sbírat a hospodařit s vodou, zvyknout si na časté pouštní bouře, vyřešit problém s neúrodnou půdou atd.
Ačkoliv neholduji pouštní estetice, a radši pro hry preferuji jiné prostředí, na Sandrock jsem si rychle zvykla. Město a její obyvatelé mají charakter (někteří svéraznější než jiní), je tu i celkem dobrá zápletka, která ačkoliv možná trošičku přitažená v místech za vlasy, dávala vcelku smysl. Zase jsou tu mise rozdělené na ty posouvající hlavní příběh (které většinou nemají časové omezení), mise související s příběhy jednotlivých postav (které to časové omezení dost často mají) a pak stavební zakázky.
Nebudu lhát learning curve je asi podobně krutá jako v předchůdci, ale vzhledem k tomu, že už jsem měla právě tu průpravu z předchozího dílu, tak mi to nepřišlo až tak hrozné. Příručka a návody byly už o dost lépe zpracované, ale i jsem měla občas potřebu využít wiki.
Zase je tu kombinace stavění, dolování nerostných surovin, kácení stromů, zahradničení i hospodářství. Poslední dvě položky jsou ale jen menším, ne tak podstatným faktorem ve hře. Hodně času člověk stráví právě pod zemí, kde dolujete dolujete dolujete. Stejně jako tomu bylo v Portia, při horničině sbíráte i části artefaktů, kterými pak můžete postupně plnit muzeum (to stálo za starou belu, ale o tom více později).
Nechybí ani bojování s padouchy nebo s různými potvorami žijící v okolí Sandrocku. Bojování není žádné umění, agresivním klikáním a občasným uhnutím vyřešíte téměř každý boj. V průběhu hry se objeví i final bosové, ale i ti jsou z většiny v klidu zvládnutelní. Hra v některých instancích varuje, že je vhodné se do konkrétního boje pouštět až v určitém levelu, ale i se svými chabými bojovými schopnostmi, jsem mise procházela o 5-10lvl níž než byla doporučená hranice.
Postupně také zlepšujete vztahy s jednotlivými obyvateli města, ať už plněním jejich zakázek, obdarovávání, hraní miniher nebo randěním. Drtivá většina postav je romancable a ke každé z těch se kterou můžete randit se váže nějaký příběh a specifické mise. Vztah s každou s postav dává hráči různé výhody, s manželstvím pak může hráč třeba získat parťáka do ruin (bojová území) nebo jako v mém případě přijít ke krásnému balíku 100 tisíc zlaťáků. Je tu i možnost potomka, ale to jsem ve hře vynechala. Socializace je možná i skrz různé festivaly a akce, které se v městě celoročně dějí.
Stejně tak si může hráč dle svého gusta upravit svůj a zahradu. Možností, jak si své obydlí vytunit je tu opravdu hodně, oproti Portia je to velký skok. Já jsem na tyto možnosti klasicky kašlala skoro celou dobu hraní a pak jsem se tomu začala trochu víc věnovat až k závěru. No žádný zázrak jsem nevyplodila, ale dalo se na to koukat.
Dvě okrajové činnosti, které jsou ale pro mě v tomto typu hry klíčové, tj. rybaření a muzeum, ale byly velké zklamání. Rybaření je velká bída. Já rozumím tomu, že v poušti se ryby jen tak budou chytat blbě, ale chytání v tekutém písku mě fakt nebavilo. Každá ryba má spešl návnadu, na kterou půjde, jinak nechytíte nic. Stejně tak chytací klec, která ve hře nahrazuje prut, musíte velmi rychle vylepšit na tu nejsilnější verzi, protože ta prvotní funguje snad jen na dvou místech v celé mapě. Nepochytala jsem všechny druhy ryb (kde každý kus má i svojí "královskou" verzi) a ani nepochytám. Není totiž důvod. Pro mise stačí chytat ty dva nejběžnější druhy, o zbytek není zájem. A do muzeum to taky nechce.
Největší tragédie celé hry je právě muzeum, které v Portii až na dvě nevyužitá místa, mohlo skladovat všechny artefakty a všechny druhy ryb, zkrátka a dobře se dalo zkompletovat. Což v Sandrocku nejde. Artefaktů jsou tři velikosti a pro každou velkost je jiná výstavka. Ale math is not mathing, a velkých středně velkých artefaktů je moc, ale míst na ně málo atd. Stejně tak "rybníček" pro ryby má jen pár míst a rozhodně není možné zde naskládat všechny druhy ryb, které jsou k chycení. Odměny za plnění muzea taky nejsou nic moc a zkrátka a dobře, je to spíš otravný aspekt hry.
Vyzobáno mám ze hry snad všechno, co k tomuto datu nabízí. Jsem si jistá, že ještě budou nějaké updaty, ale nepředpokládám nic zásadního.
Suma sumárum jsem si ale hru dost užila, strávila jsem v ní něco málo přes 130 hodin. Pro hráče, co holdují různým farming a building hrám je to dle mého lepší kousek a stojí za to.
Ačkoliv neholduji pouštní estetice, a radši pro hry preferuji jiné prostředí, na Sandrock jsem si rychle zvykla. Město a její obyvatelé mají charakter (někteří svéraznější než jiní), je tu i celkem dobrá zápletka, která ačkoliv možná trošičku přitažená v místech za vlasy, dávala vcelku smysl. Zase jsou tu mise rozdělené na ty posouvající hlavní příběh (které většinou nemají časové omezení), mise související s příběhy jednotlivých postav (které to časové omezení dost často mají) a pak stavební zakázky.
Nebudu lhát learning curve je asi podobně krutá jako v předchůdci, ale vzhledem k tomu, že už jsem měla právě tu průpravu z předchozího dílu, tak mi to nepřišlo až tak hrozné. Příručka a návody byly už o dost lépe zpracované, ale i jsem měla občas potřebu využít wiki.
Zase je tu kombinace stavění, dolování nerostných surovin, kácení stromů, zahradničení i hospodářství. Poslední dvě položky jsou ale jen menším, ne tak podstatným faktorem ve hře. Hodně času člověk stráví právě pod zemí, kde dolujete dolujete dolujete. Stejně jako tomu bylo v Portia, při horničině sbíráte i části artefaktů, kterými pak můžete postupně plnit muzeum (to stálo za starou belu, ale o tom více později).
Nechybí ani bojování s padouchy nebo s různými potvorami žijící v okolí Sandrocku. Bojování není žádné umění, agresivním klikáním a občasným uhnutím vyřešíte téměř každý boj. V průběhu hry se objeví i final bosové, ale i ti jsou z většiny v klidu zvládnutelní. Hra v některých instancích varuje, že je vhodné se do konkrétního boje pouštět až v určitém levelu, ale i se svými chabými bojovými schopnostmi, jsem mise procházela o 5-10lvl níž než byla doporučená hranice.
Postupně také zlepšujete vztahy s jednotlivými obyvateli města, ať už plněním jejich zakázek, obdarovávání, hraní miniher nebo randěním. Drtivá většina postav je romancable a ke každé z těch se kterou můžete randit se váže nějaký příběh a specifické mise. Vztah s každou s postav dává hráči různé výhody, s manželstvím pak může hráč třeba získat parťáka do ruin (bojová území) nebo jako v mém případě přijít ke krásnému balíku 100 tisíc zlaťáků. Je tu i možnost potomka, ale to jsem ve hře vynechala. Socializace je možná i skrz různé festivaly a akce, které se v městě celoročně dějí.
Stejně tak si může hráč dle svého gusta upravit svůj a zahradu. Možností, jak si své obydlí vytunit je tu opravdu hodně, oproti Portia je to velký skok. Já jsem na tyto možnosti klasicky kašlala skoro celou dobu hraní a pak jsem se tomu začala trochu víc věnovat až k závěru. No žádný zázrak jsem nevyplodila, ale dalo se na to koukat.
Dvě okrajové činnosti, které jsou ale pro mě v tomto typu hry klíčové, tj. rybaření a muzeum, ale byly velké zklamání. Rybaření je velká bída. Já rozumím tomu, že v poušti se ryby jen tak budou chytat blbě, ale chytání v tekutém písku mě fakt nebavilo. Každá ryba má spešl návnadu, na kterou půjde, jinak nechytíte nic. Stejně tak chytací klec, která ve hře nahrazuje prut, musíte velmi rychle vylepšit na tu nejsilnější verzi, protože ta prvotní funguje snad jen na dvou místech v celé mapě. Nepochytala jsem všechny druhy ryb (kde každý kus má i svojí "královskou" verzi) a ani nepochytám. Není totiž důvod. Pro mise stačí chytat ty dva nejběžnější druhy, o zbytek není zájem. A do muzeum to taky nechce.
Největší tragédie celé hry je právě muzeum, které v Portii až na dvě nevyužitá místa, mohlo skladovat všechny artefakty a všechny druhy ryb, zkrátka a dobře se dalo zkompletovat. Což v Sandrocku nejde. Artefaktů jsou tři velikosti a pro každou velkost je jiná výstavka. Ale math is not mathing, a velkých středně velkých artefaktů je moc, ale míst na ně málo atd. Stejně tak "rybníček" pro ryby má jen pár míst a rozhodně není možné zde naskládat všechny druhy ryb, které jsou k chycení. Odměny za plnění muzea taky nejsou nic moc a zkrátka a dobře, je to spíš otravný aspekt hry.
Vyzobáno mám ze hry snad všechno, co k tomuto datu nabízí. Jsem si jistá, že ještě budou nějaké updaty, ale nepředpokládám nic zásadního.
Suma sumárum jsem si ale hru dost užila, strávila jsem v ní něco málo přes 130 hodin. Pro hráče, co holdují různým farming a building hrám je to dle mého lepší kousek a stojí za to.
Starletka
Snix
