Lovecraft's Untold Stories

Dlouho se mi nestalo, abych něco nedohrál. Většinou jsem se překonal, s úctou ke hře, a hru přes její omezený hrací čas přeci jen dohrál. Zde to ale prostě nešlo. Přitom už název hry nabízí pěkný herní zážitek…

Když jsem v časopisu Score viděl plnou hru s názvem začínajícím příjmením otce hororu, nemohl jsem se víc natěšit. Rogue-like prvky, hororový nádech, hutná atmosféra, pěkná 16ti bitová grafika. To všechno hra na první pohled nabízela. Navíc recenze různě po světě spíše pěkné, než průměrné. Zde pro změnu jedno jediné hodnocení, pro změnu podprůměrné a v rámci jednoho hodnocení dost neříkající. Nenechal jsem se odradit, hru nainstaloval a spustil.

Ihned z kraje hry jsem zjistil, že hra se skládá ze čtyř různých příběhů, které si postupně otevíráte. Nejdříve detektiv, pak profesor, zlodějka a nakonec ghoul. Jako detektiv jsem okamžitě pochopil, že hra mě provází klasickými lovecraftovými světy. Tajuplný viktoriánský dům, hřbitov, zapomenuté přístavní městečko…Navíc při každé smrti se mapa měnila a tak jste tu mohli neustále objevovat něco nového. První momenty ale byly jasné – pěkná 16ti bitová grafika a rozporuplná hratelnost. Hra totiž s kamerou z vrchu poměrně jednoznačně určuje, že Vaše jediná deviza bude nekonečná střelba z upilované brokovnice, úhyby nekonečnému proudu zrůd a sbírání lékárniček, které jediné Vás udrží při životě. Příběh mi tu přijde jaksi naroubován a úplně zbytečný. A to i přesto, že hra tu podporuje atmosféru popisem a dialogy jsou spíše jaksi navíc.

Procházel jsem mapami a postupně zjišťoval, že tato hra není takovou tou intuitivní klasikou, kde ovládání je poměrně jednoduchou, ale zábavnou formou. Naopak. To, co tady nasbíráte – jak peníze, tak informace – následně v nějakém mezi prostoru směňujete za zboží, které Vám nejenom výrazně pomáhá, ale zároveň hru neuvěřitelně usnadňuje. A věřte, že přijít na to, jak si pomoci, chvíli potrvá. Přitom je to úplně zbytečná mezi vsuvka, která nejenom, že nebaví, ale navíc je nepřehledná a zatraceně zbytečná. I když…zbytečná…já jsem třeba jakýsi obchůdek se zbožím ignoroval a ve třetí mapě jsem měl už sakra co se sebou dělat, abych to pod náporem šmejdů nejen z vesmíru vůbec ustál.

Hratelnost hry je ve výsledku závislá především na nekonečném kosení nepřátel. Sem tam něco objevíte, co Vám třeba bude mít tendenci vysvětlovat příběh, ale v kontextu s děním ve hře je Vám to úplně putna. Je mi jasné, že plno stříleček nepotřebuje příběh k tomu, aby bavila, ale tady se ta 16ti bitová grafika, která by za jiných okolností v nějaké stylové adventuře povedla, neskutečně opakuje. Opakuje i když dohrajete příběh za detektiva a pustíte si jej za profesora. Ten sice vytasí pulsní zbraň, kosí nepřátele kadencí motorového křečka startujícím svojí šichtu v jediné zábavě v kleci – v kolu, ale co Vám je to platné, když se opakují mapy a sem tam tvůrci přidají něco nového, jako je třeba poušť nebo deštný prales, ale do konceptu se Vám to jaksi již nehodí. Zhodnotil bych to asi tak, že na to, co hra všechno obsahuje, je opravdu až zbytečně dlouhá.

Ale je možné, že ze mě mluví jen zaujatost. Po několika hodinách hraní a dohraných dvou kampaních jsem nicméně usoudil, že tady to postrádá smysl. U hry se nebavím, příběh mě nebaví ani číst, zvuky jsou zbytečné. Jediná pěkná je tu opravdu grafika, jak kdybyste se vrátili do 90. let, ale to je ve výsledku všechno. Tady jsem déle prostě vydržet nedokázal. A to i přesto, že hra se opírá o námět tak tajuplný, jak jen horor může být.