Gabriel Knight: Sins of the Fathers

Hra, ktorá je dôkazom toho, aký dôležitý je scenár. Hra, ktorá sa hrá ako kniha, ako mysteriózny/detektívny román, pri ktorom čitateľ zabudne, že sa nachádza kdesi na stoličke/na posteli, zabudne, že len listuje stránkami a pre dychtivosť s akou nasáva atmosféru, zabudne na čas, okolitý svet a napäto prežíva príbeh s hlavnou postavou a kladie si podobné, ak nie rovnaké otázky. Toto je jeden z tých prípadov, keď som prežíval dospelý príbeh Gabriela Knighta až s detskou dychtivosťou. Fantázia tú síce logicky nedostáva toľko priestoru, ako v prípade čítania kníh, no i tak pre svoju štylizáciu nahlodávania hráča, bude hráčova fantázia jeho spoločníkom pri hraní.

Na to aby taký ponor fungoval, treba viacero vecí, ktoré z môjho pohľadu GK spĺňa: už spomínaný dospelý príbeh, uveriteľnosť konania postáv, logickosť herných a príbehových postupov, dôstojnosť a logickosť lokácii tu sa možno GK mierne potkol africkým Beninom, sympatická hlavná postava atď...

Čo teda hre vytknúť? Možno náročnosť, pretože veľa aktívnych vecí má len zábavný/doplňujúci charakter a občas (ale fakt len občas) prišiel nejaký drsný zákys písanie tajného kódu tehlou na cintoríne,uf. To, že sa napriek držaniu pri zemi, nevyhneme trochu toho Indiana Jonesovského cestovania po svete. Možno to prirýchlo skončilo. Ale to je len malá daň za to, aký zážitok mi bol sprostredkovaný.

Po dokončení skvělého druhého dílu, The Beast Within, mi nezbývalo nic jiného, než se pustit do ještě lépe hodnoceného dílu, tentokrát v ručně kreslené grafice. První šok nastal ale při vstřebávání dabingu. Jelikož jsem byl zvyklý na hlas Deana Erickssona, připadal mi "nový" přízvuk Tima Curryho nepasující. Je to ale jako když v seriálu změní dabéra, po pár dílech si ani nevzpomenete na předchozí hlas. Už od shlédnutí making of, kde tehdejší herecké hvězdy nešetří slovy chvály, je jasné, že toto je tří áčková hra. Dokážu jasně pochopit, proč série Gabriel Knight dosáhla kultovního statutu.

Gabrielovi se zdá stále se opakující sen. Jak visí na oprátce. Zpočátku tomu nepřikládá významnou roli, což ale bude muset během následujících dnů změnit. Postupně přijde na souvislost voodoo vražd v New Orleans s jeho snem, aby se mu poté ozval příbuzný z Německa, který mu chce něco důležitého vzdělit. Postupně příběh graduje, aby ve finále došlo ke slušnému a hlavně uspokujícímu závěru. Většinu herní doby strávíte v New Orleans, dostanete se ale i na hrad Ritterů a do afrického Beninu. Příběh více méně rozplétáte jen díky košatým konverzacím s velkým počtem postav. Postava Gabriela je ještě více šovinistická než ve druhém díle a to je jen ku prospěchu věci. Navíc i v primárně vážné hře je mnoho humoru. Schválně vyzkoušejte ikonku "otevři dveře" na Grace.

Technické zpracování je (na svoji dobu) jednoznačně skvělé. Především hudba se povedla. Každá lokace má svůj specifický motiv a i samostatně je soundtrack poslouchatelný. Grafika oproti souběžně vydanému QFG IV mírně zaostává, ale i tak je na co koukat. Obtížnost i s návodem je hodně vysoká. Ať už jde o to, že se děj neposune když neprozkoumáte nějaký předmět či se na něco nezeptáte, tak i to, že díky mírně rozmazané grafice se nevyhnete pixel-huntingu. Pozitivním zjištením bylo ale to, že odpadá zdlouhavé šajdání po místnostech, jak jsme zvyklí z adventur té doby, a místo toho se při výběru lokace se na mapě přenesete hned dovnitř.

Jo, a mám rád hry, které na konci napíší "Thanky you for playing our game" :)

Gabriel Knight (dále GK) disponuje dokonale dospělým příběhem, řemeslným žánrovým mixem který patří k tomu nejlepšímu co kdy herní průmysl stvořil – detektivní příběh, pohlcující mystická atmosféra, tragická úmrtí, nešťastná láska a to vše říznuté nejen sarkastickým humorem. Neuvěřitelná je i gradace, z každodenního vstávání, pití kávy a čtení novin se najednou dostanete do temného světa kde jste na každém kroku sledován a i na dosud bezpečných místech vám hrozí nebezpečí. Příběh výborně kličkuje mezi historickými fakty, atmosférickou realitou a temnou fikcí a nechává hráče dost dlouhou dobu na pochybách. Reálie které na začátku vypadají neškodně, dokonce až zábavně se stávají znepokojivé a zprvu roztříštěné obrázky do sebe začínají zapadat.

Grafika patří ke standardu roku 1993, to znamená že ji nejlépe oceníte v okně nebo na 14tipalcovém monitoru. Jako u všech kreslených adventur od Sierry je zde však zvláštní smysl pro detail. Obzvláště povedené jsou cut-scény v podobě dabovaného komiksu. Zajímavě jsou řešeny dialogy, které jsou u vybraných postav v detailní dialogové obrazovce.

Hudebně hra opět září, melodie jednotlivých lokací dokážou skvěle navodit atmosféru. dané oblasti či situace, ústřední motiv se vám zaryje do paměti na hodně dlouho. Hra má také velmi profesionálně provedený dabing, od starších francouzských dam po černošské uklízeče hřbitovů. Jediné co bych vytknul je neuvěřitelně pomalý a nudný dabing vypravěčky, který se naštěstí dá vypnout.

Co do hraní se jedná o klikací adventuru s pár akčními vložkami a puzzly. GK patří mezí obtížnější ale logické adventury, nicméně tu je jeden či dva prvky které jsou téměř nadlidské, především pro neangličtináře. Příběh je rozdělen do několika dnů, přičemž Gabriel se vydá na kutě když splní stanovené cíle daného dne, toť elegantní řešení. Mimo to můžete vidět známý adventurní systém bodování postupu, při úspěšné akci zazni specifický tón a dostanete bodíky. Ovládání je celkem jednoduché, můžete vybírat jednotlivé akce z horní lišty nebo je měnit pravým tlačítkem což budete asi využívat víc. Systém tolika ikonek mi možná přišel trochu zbytečný, některé použijete dost možná dvakrát za hru jiné jsou v permanenci.

Gabriel Knight není levná děvka, nezalíbí se na první pohled ale každý další pohled je příjemnější, a ne naopak jak je tomu u mnoha jiných her. Hru jsem dohrál celkem třikrát a vždy mě bavila a objevil jsem něco nového. Na hru není čeština, má však otitulkované všechny konverzace (titulky lze v případě preference vypnout). Hraní GK je potěšením také díky tomu že jsem se nikdy nesetkal s bugem a má pohodlný XP Installer. Hra vyšla v Levelu 12/98.