Triple T
Fren-ze je shmup s dobře vyladěnou hratelností typu danmaku (hlavně v pozdějších fázích hry stoupají počty střel na obrazovce do hodně vysokých čísel). Kombinace chytře navržených úrovní a rychlých nepřátelských střel řadí hru mezi shmupy s hratelností založenou na memorizaci.
Není příliš obtížné hru "pouze" dohrát - po troše tréninku není problém v prvních dvou úrovních získat přes sto štítů (a s tím i dva bonusové životy), které vám dále ve hře zajistí dostatečné krytí. "Čisté" hraní je už jiná káva a zahrání slušného high score vyžaduje hodiny experimentování, při kterém přijde vhod tréninkový režim s možností zpomalit hru. Asi nejzábavnější částí hry je hledání bezpečných způsobů k překonání nepřátelských formací. Tyto způsoby obvykle nejsou zřetelné na první pohled a často vyžadují vysokou přesnost, což potěší fandy memorizačních shmupů, mezi které se bohužel neřadím.
Asi nejsilnější devizou hry je systém štítů (stisknutím tlačítka 2 se na jednu sekundu aktivuje štít, který odráží nepřátelské střely a po odražení šesti střel se regeneruje), který otevírá nové možnosti hlavně v soubojích s bossy. Ty samy o sobě jsou ale navržené hodně jednoduše a po delším hraní začnou docela nudit.
Minimalistická grafika jde ruku v ruce s minimalistickým rozhraním a nízkým počtem přídavných možností - kromě tréninkového režimu pouze "boss rush" mód, který je prakticky nemožné odemknout. Dle mého názoru trochu zbytečně autoři vypustili i záznam nejlepších výsledků do tabulky - hra si pamatuje pouze jeden neoznačený rekord.
Fren-ze je i přes své nedostatky rozhodně jeden z nejlepších západních (a tedy nám Evropanům snadno dostupných) shmupů vůbec.
Poznámka pro hráče, kterým se líbí demo a uvažují o koupení plné verze: další tři úrovně jsou mnohem těžší a plní obrazovku mnohem více projektily.
Není příliš obtížné hru "pouze" dohrát - po troše tréninku není problém v prvních dvou úrovních získat přes sto štítů (a s tím i dva bonusové životy), které vám dále ve hře zajistí dostatečné krytí. "Čisté" hraní je už jiná káva a zahrání slušného high score vyžaduje hodiny experimentování, při kterém přijde vhod tréninkový režim s možností zpomalit hru. Asi nejzábavnější částí hry je hledání bezpečných způsobů k překonání nepřátelských formací. Tyto způsoby obvykle nejsou zřetelné na první pohled a často vyžadují vysokou přesnost, což potěší fandy memorizačních shmupů, mezi které se bohužel neřadím.
Asi nejsilnější devizou hry je systém štítů (stisknutím tlačítka 2 se na jednu sekundu aktivuje štít, který odráží nepřátelské střely a po odražení šesti střel se regeneruje), který otevírá nové možnosti hlavně v soubojích s bossy. Ty samy o sobě jsou ale navržené hodně jednoduše a po delším hraní začnou docela nudit.
Minimalistická grafika jde ruku v ruce s minimalistickým rozhraním a nízkým počtem přídavných možností - kromě tréninkového režimu pouze "boss rush" mód, který je prakticky nemožné odemknout. Dle mého názoru trochu zbytečně autoři vypustili i záznam nejlepších výsledků do tabulky - hra si pamatuje pouze jeden neoznačený rekord.
Fren-ze je i přes své nedostatky rozhodně jeden z nejlepších západních (a tedy nám Evropanům snadno dostupných) shmupů vůbec.
Poznámka pro hráče, kterým se líbí demo a uvažují o koupení plné verze: další tři úrovně jsou mnohem těžší a plní obrazovku mnohem více projektily.
Pro: grafika je stylová, konzistentní a funkční, úrovně jsou chytře navržené, systém štítů je neotřelý a zábavný
Proti: kampaň je krátká, někteří bossové jsou vyloženě nudní, hudba se opakuje a nejde vypnout