Mladá vědkyně Mia Lorenson se probouzí v nemocnici, aniž by si pamatovala, co se jí stalo. Jenže nikde není žádný doktor, kterého by se mohla zeptat. Její prvotní otázku tak doplní další - jak je možné, že nemocnice je úplně prázdná? Na chodbách opuštěné vozíky, na zemi leží lékařské dokumenty a nábytek blokuje cestu. A venku? Tam je to úplně to samé. Prázdná auta, nepořádek, zkrátka město Edengate vypadá opuštěně.
EDENGATE: The Edge of Life je mixem walking simulatoru a adventury, ve které se snažíme přijít na odpovědi, proč se město nachází v takovém stavu a proč je v něm Mia sama. Cestou nacházíme speciální předměty, které nám pomohou odhalit část minulosti. Občas narazíme i na nějakou tu hádanku. Tato lehce hororová hra vznikla během covidové pandemie a právě z ní si bere inspiraci.
Probudíte se v nemocnici a nevíte, proč a nač jste se do ní dostali. Připadá vám to už poněkud ohrané herní téma? Je to tak a ne jinak tomu bylo i v případě tohoto titulu, kde se v dané roli ocitla i mladá žena jménem Mia Lorens. I přes tuto klišovitou zápletku však následné prozkoumávání objektu nemocnice a na předem daných místech vyvolávání vzpomínek, které tak postupně oživují paměť hlavní postavy, nemohu říct, že by hra byla nezáživná. Naopak, atmosféra při procházení nemocnice a dalších prostor má solidní kvalitu, je hlubší, a to i díky jemné doprovodné hudbě, která alespoň zčásti navozuje pocit, že se hráč nachází ve vzdálenější budoucnosti. S občasnými hádankami jsem naštěstí neměl pocit, že bych byl nucen si nimi nějak více lámat hlavu, a byly tak příjemným zpestřením hry.
Rád sice tvrdím, že v jednoduchosti je krása a platí to u mě i pro hry, avšak v případě této jsem měl občas pocit, že se autoři snaží hráči příliš pomáhat a v případě ne zcela úplně jasného směru postupu až zbytečně pomocí občasných šipek ukazovat do míst, kudy má hráč pokračovat a nenechat mu tak dopřát alespoň chabý pocit zdravé nejistoty. Naštěstí tyto otravnější naváděcí šipky v průběhu hraní byly postupně méně časté a herní pocity se tím výrazně zlepšily.
Co dodat? Jedná se sice o kratší hru, nicméně atmosféricky zdařilou a vyprávěním příběhu místy připomínající sérii Layers of Fear či The Medium, což bylo i důvodem, proč si mě titul získal a navodil pocit, že takto laděné hry začínají být mým stále chutnějším šálkem kávy.
Rád sice tvrdím, že v jednoduchosti je krása a platí to u mě i pro hry, avšak v případě této jsem měl občas pocit, že se autoři snaží hráči příliš pomáhat a v případě ne zcela úplně jasného směru postupu až zbytečně pomocí občasných šipek ukazovat do míst, kudy má hráč pokračovat a nenechat mu tak dopřát alespoň chabý pocit zdravé nejistoty. Naštěstí tyto otravnější naváděcí šipky v průběhu hraní byly postupně méně časté a herní pocity se tím výrazně zlepšily.
Co dodat? Jedná se sice o kratší hru, nicméně atmosféricky zdařilou a vyprávěním příběhu místy připomínající sérii Layers of Fear či The Medium, což bylo i důvodem, proč si mě titul získal a navodil pocit, že takto laděné hry začínají být mým stále chutnějším šálkem kávy.