Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Baldur's Gate II: Shadows of Amn
Baldur's Gate II: Shadows of Amn
90

Komentáře

Napsat vlastní komentář
VivaldiVivaldi
Dohráno
  • PC 100
Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne najlepšie herné dielo, ktoré sa mu kedy dostalo do jeho rúk bez toho, aby vyznel ako totálny fanboy, ktorý sa bude len maximálne rozplývať nad všetkým? Je to vskutku celkom náročné. Vynaložím však maximálne úsilie, aby som si zachoval aspoň aký-taký nadhľad. Stále však platí, že  Baldur's Gate II: Shadows of Amn je bez akejkoľvek debaty najlepšia hra, ktorú som kedy hral. Prešiel som ju minimálne 10 - 12krát, poznám všetky zákutia, ktoré sa tu nachádzajú a keď vyšli "Enhanced edície", ktoré ponúkali viac postáv a nové misie, neváhal som a pokojne som si tento raj užil opätovne. Dodám však, že som hru hral na najnižšej obtiažnosti, nakoľko súbojvá taktika nebola nikdy mojou najsilnejšou stránkou a v prvom rade si chcem hru užiť najlepšie ako viem. A nie byť frustrovaný z faktu, že nie som schopný bojovať.

Príbeh začína v kobke, kde sa predstaví náš ústredný zloduch Jon Irenicus, ktorý od prvého momentu pôsobí ako skutočná hrozba. Jeho dizajn je veľmi pamätný, jeho akcie sú veľmi pamätné, spôsob ako vás mučí a snaží sa naplno využiť váš potenciál je desivý. A do toho všetkého hlas Davida Warnera, ktorý z neho robí skutočne fantastickú postavu. V každom jeho momente cítite jeho veľkosť a nech sa stane čokoľvek, môžete si byť istí, že má nejaké skryté eso v rukáve, ktoré nebude váhať použiť. Je jednoducho nepredvídateľný, mocný a nebezpečný. Z vašej klietky vás dostane von kamarátka Imoen, oslobodíte ešte vašich dvoch kolegov Minsca a Jaheiru a príbeh sa môže začať.

Už som povedal, že náš ústredný zloduch je vynikajúco napísaný, no to som sa ešte vôbec nezmenil o ostatných postávach a celkovom príbehu. Ja som sa v Shadows of Amn bol ochotný stratiť kľudne aj stokrát, len aby som si mohol opäť užiť prostredie Altkahly, prejsť svoje dobrodružstvo s obľúbenými postavami a vychutnať si celkovú atmosféru. Nakoľko sa mojim úhlavným nepriateľom v hre stali primárne upíri, tak najlepšia voľba hlavného hrdinu pre mňa bol "Paladin - Lovec nemŕtvych", ktorý mal schopnosť odvracať ich schopnosti a nebolo možné ho vysať. Bude to znieť totiž zvláštne, ale nechať sa vysať upírom je tu celkom problematická záležitosť keď zistíte, že vám neustále ubúda energia a máte neustále menej a menej života. Pretože na prvý pohľad to tak vôbec nemusí vyzrať.

Fascinovali ma príbehy vašich spoločníkov. Či už išlo o avarielku v cirkuse Aerie, šľachtičnú Naliu, ktorá chce zachrániť svoj vlastný domov, Mazzy, ktorá sa túžila stať paladinkou alebo kohokoľvek, všetci ponúkajú zaujímavé príbehové línie. 2 najzaujímavejšie však vnímam v postave Imoen, ktorá sa bohužiaľ stane Irenicovou návnadou, aby vás dostal k sebe a bol schopný získať vašu silu potomka boha Bhaala a Yoshimo, ktorý vás počas hry zradí, nakoľko je proti svojej vôli služobníkom Jona Irenica.  Spôsob, ako hra tieto postavy predstaví, ako spolu komunikujú, dokážu sa hádať, prezradia vám niečo o svojom živote a podobne z toho skutočne robia skvelý RPG zážitok. Človek má počas hrania pocit, že je priamo v samotnom centre diania.

Na svoju dobu mala hra rovnako fantastickú grafiku. Postavy možno vyzerali trochu poslabšie a nemali dokopy žiadne detaily, no pozrite sa aj dnes na jednotlivé prostredia, či už ide o mestá, podzemie alebo exteriéry plné stromov. Všetky okolité predmety sú veľmi dobre nadizajnované, budovy vyzerajú fantasticky a celé to má svoju dušu. Občas sa síce stane, že niektoré lokality sú trochu zrecyklované a môžete tak občas vidieť rovnakú jaskyňu, v akej ste boli pár hodín dozadu, ale nie je takých momentiek v hre príliš veľa a v zásade všetko funguje a vyzerá skvele.

Súboje moc nechcem hodnotiť, nakoľko som hral hru na najľahšej úrovni, no nemôžem opomenúť veľké množstvo fascinujúcich kúzel, zaujímavých zbraní, pričom niektoré máte dokonca rozdelené na niekoľko častí, pričom ich musíte všetky zozbierať a nájsť správneho kováča, ktorý vám to za niekoľko zlatých vie spojiť. Takto napríklad sa pre mňa úžasnou zbraňou stal Gesenov luk, ktorý nepotreboval k funkcii žiadne šípy, nakoľko bol schopný len natiahnutím tetivy strieľať po nepriateľoch elektrické blesky. To je však len jeden malý príklad v obrovskej hre, ktorá má takých zbraní neúrekom, pričom do toho ani nepočítam predmety, ktoré nájdete v dostupnej "Strážcovej Tvrzi". Toto je totiž kapitola sama o sebe a k všetkému čo v hre nájdete vám pridá ešte niekoľko ďalších zaujímavých predmetov, ktoré oceníte.

Kvalitné sú aj jednotlivé misie. Je super, že niektoré sa vám odblokujú skrz vašich spoločníkov, pričom iné môžete postupne len tak objaviť tým, že sa budete pohybovať po mape. Sú tu menšie aj väčšie úlohy, ktoré môžete absolvovať, pričom za absolútne najzvrátenejšie, čo som tu objavil bola misia s kožušníkom, ktorý sa snažil vyrobiť koženú zbroj z ľudskej kože. Fascinujúce je tam tiež, že jedna z ingrediencií, ktorú potrebuje je krv strieborného draka... pričom ten je v hre iba jeden a nedalo by mi to srdce, aby som Adalon zabil. Možno by som mal ešte zmieniť, že som sa nikdy nerozhodol ísť cestou zlého hrdinu. Takže nikdy som sa nespojil s Bodhi a nevyskúšal tak niektoré misie z iného uhla, ale nikdy mi to nevadilo. Dokázal som si dať dokopy silný tím, ktorý mal radosť z toho, že som sa snažil byť skutočným hrdinom.

Zaujímavé totiž aj je, že každá postava má svoje presvedčenie a na základe vašich skutkov budú podľa toho jednať. Mrzí ma, že sa mi takto nikdy nepodarilo dokončiť romancu s Viconiou, nakoľko pokiaľ budete konať dobro, bude sa jej to postupne priečiť. Platí to ale aj opačne. Ak postavy s kladným presvedčením budete neustále tlačiť do úloh, ktoré znížia vašu reputáciu, najprv začnú frflať, postupne prejdú k tomu, že vás budú varovať, že ak neskončíte s týmto konaním, tak odídu, a nakoniec sa tak aj naozaj stane. Element, ktorý robí túto hru o toľko viac zaujímavou.

Ďalej sa ale radšej v tomto komente nepúšťam. Nepotrebujem sa rozplývať nad všektými aspektami, ktoré sú tu. Či už sú to skvelé romantické linky, zaujímavé zvraty, veľké množstvo unikátneho kontentu, lokality plné zaujímavých nápadov... ak ste hru hrali, tak to všetko viete a ak nie, nechcem vás o tieto momentky oberať.  Baldur's Gate II: Shadows of Amn  je jedna z hier, ktorú si treba vyskúšať na vlastnej koži a vychutnať naplno bez toho, aby vám čokoľvek tento zážitok pokazilo. Ak ste hru hrali, verím, že všetko čo som tu spomenul vnímate podobne. A ak nie, a milujete RPG tituly, neváhajte ani sekundu. Lepší titul nenájdem široko ďaleko. A skutočnosť, že má hra už 25 rokov to nijako nemení.
+24
PeachPeach
Dohráno
  • PC 100
Hráno v co-opu:

Můj táta by řekl, že od roku 2000 nevyšla lepší hra než Baldur's Gate II. Já s tímto tvrzením nesouhlasím, přesto musím uznat, že je to desítková hra. Ačkoliv spolu hrajeme Enhanced Edition na GOGu, táta si při vytváření postavy nikdy neodpustí mi na Discordu barvitě popisovat, jak se dřív hrávalo po Hamachi a všichni doufali, že u nikoho nebudou mít modrou šipku, ať už to znamená cokoliv.

Poprvé jsem se s Baldur's Gate II setkala u něj, v původním vydání, a proto komentář píši sem. Pro mne to totiž bylo seznámení se světem západních RPG videoher a musím přiznat, že každou další takovou hru jsem hodnotila podle přísných měřítek, které mi BGII nastavila. Proto bych tento komentář chtěla pojmout jako seznam prvků, které mi na Baldur's Gate II přijdou skvělé, a které bych ráda viděla jako standard v tomto žánru. Odpusťte mi tedy, že tento komentář bude mít trochu netradiční formu, neboť těch tradičních je tu už hromada.

Takže tady je pár bodů, které bych ocenila v téměř každém západním RPGčku:

1) Rozmanitost kouzel: Chápu, že tady za to nemůže úplně invence vývojářů, jako spíše papírová předloha, ale přijde mi naprosto úžasné, kolik kouzel tato hra obsahuje a kolik možností tak nabízí. Nemáme tu jen útočná kouzla a buffy, ale také hromadu crowd controlu či vyvolávání. A co je hlavní? Že téměř každé kouzlo má mnoho variant a je na každém, aby se rozhodl, která mu přijde nejlepší. Nelíbí se vám magická střela? Použijte barevnou kouli nebo Larlochovo menší vysátí. Že jsou tato kouzla slabší? Ale to je přece to krásné, moderní hry přichází až s přílišnou číselnou vyvážeností a hráč pak nemá co zkoušet a porovnávat.

2) Popisky každého itemu: Nádherné dokreslení atmosféry. Předměty se často ve hrách stávají pouze množinou čísel. V tom lepším případě jsou reprezentovány i nějakým modelem a texturou, a my se tak nemusíme pouze honit za co nejlepšími staty, ale může nás zajímat i vzhled. Souls série nám však ukázala, že pomocí popisků předmětů se dá vyprávět i celý příběh hry. Kdo ví, třeba se inspirovali právě u Baldur's Gate, kde i kouzelný artefakt, který se nám do party nehodí, může vyvolat pocit úspěchu z jeho získání, protože má zajímavý popis.

3) Smysluplný loot: Při nedodržení tohoto bodu se u novějších her vztekám nejvíc. Hrdina bojuje s minotaurem, třeba jen s nohou od židle, protože právě utekl z vězení, a já už se těším na jeho krásnou obouruční sekeru, kterou se mi snaží zaseknout do hrudi. A nic. Vypadne z něj potion, 5 mincí nebo třeba epický luk, ale sekera nikde... Můžete namítnout, že v Baldur's Gate je hráč zavalen nepotřebným lootem, protože každý skřet dropne svou zbraň mizerné kvality, ale i tyto zbraně mají využití, byť třeba jen na prodej, a ty magické poznáme na první pohled, takže zbytek můžeme nechat ležet.

4) Rozdělení příběhové linie: Chápu, že vytvořit dobrou videohru je nesmírně náročný úkol, který vyžaduje hromadu času, peněz a talentovaných zaměstnanců. I já bych zaplakala, kdybych se nakonec dozvěděla, že většina hráčů vůbec neprošla několik nepovinných lokací, se kterými jsem se tak nadřela. Ale tady to chce nebát se a rozvětvit příběh. Nemusí to být zrovna jako Witcher 2, ale také nemusí být celá hra dostupná na jediný průchod. Dejme hráčům možnost voleb, které ovlivní, kam je hra zavede. Nejvíc uznávám odvahu BioWaru dát hráčům volbu, zda poplují lodí nebo projdou tajemným portálem. Klidně to mohlo být ještě více nelineární, Athkatla je perfektní, ale pak už je to trochu railroad.

5) Vztahy mezi postavami: V tomto je BioWare legendární. Přesto bych chtěla vypíchnout, že mě hrozně baví, když ne všechny vztahy ve skupině se točí kolem centrální hlavní postavy, ale družiníci vedou rozhovory i mezi sebou. A když spolu začnou dokonce i romanci, super! Mám ráda, když spolubojovníci nepůsobí jen jako podržtašky, ale vypráví také svůj příběh, který je třeba i stejně důležitý, jako ten vaší postavy.

6) Multiplayer: Závěrečný bod berte s rezervou. Chápu, že do každého RPG se možnost multiplayerové kooperace nehodí, ale zejména u těch party-based cRPG mi hrozně chybí. Předlohou pro Baldur's Gate bylo Dungeons and Dragons, kde jde zejména o setkání party přátel, a BioWare se to rozhodl napodobit. Mrzí mne, že spiritual successors už nikoliv. Hrozně ráda bych si s přáteli či tátou zahrála nejen podobné hry jako Pillars of Eternity, Pathfinder či Tyranny, ale taky třeba Dragon Age.

Dohráno za 98 hodin.
Včetně:
Throne of Bhaal

Pro: Rozmanitost kouzel, popisky každého itemu, smysluplný loot, rozdělení příběhové linie, vztahy mezi postavami, multiplayer

Proti: Ocenila bych vyšši frekvenci rozhovorů se společníky (ale je na to mod)

+42
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 95
Přiznám se, že první Baldur's Gate mě možná přes přílišná očekávání nijak zásadně nenadchl. I když se bezpochyby jedná o kvalitní hru, v porovnání s Planescape: Torment či Fallout 2 na mě (co se možností a obsahu týče) působí tak trochu jako chudý příbuzný. Přesto však svou roli zasvěcení do příběhu Bhaalova zplozence a do světa Forgotten Realms a jeho pravidel zastává dobře a dost možná bych si bez něj pokračování tolik neužil.

Druhý díl je oproti tomu opravdu megalomanské, pompézní a epické dílo doslova natřískané obsahem, což dokazuje i to, že jsem k jeho dohrání potřeboval neuvěřitelných 91 hodin herního času a to jsem toho beztak ještě spoustu minul.

Většinou u takto dlouhých her (jakože jich zase tolik není) u mě po čase nastane touha mít je už za sebou a příliš se nezdržovat vedlejšími odbočkami, málokdy ale tato touha překoná můj komplex kompletisty, což pak vede k jisté frustraci. Zde jsem však naopak hltal každičký detail, bavilo mě po celou dobu objevovat tento nádherný a do detailů propracovaný svět. Snad za to mohly i rozmanité změny tempa děje a lokací, že jsem pořád měl tu radost objevovat něco nového. Pryč jsou naštěstí prázdné plochy bez obsahu z prvního dílu, prozkoumávání je zde konečně odměňující.

Nenapadá mě hra, která by svou rozsáhlostí a obsahem umožňovala tolik možností hraní. Už z počtu možných společníků mi šla hlava kolem. Chtěl bych je mít u sebe všechny a slyšet jejich často vtipné a trefné názory na aktuální dění, členové družiny navíc často interagují i mezi sebou, což skvěle dodává na atmosféře. Ani však nechci počítat, kolikrát bych hru musel dohrát, abych slyšel všechny hlášky a objevil tak všechno, co hra nabízí.

Každé správné RPGčko musí mít dobrou zápletku a to zde již dobře nastavená laťka z prvního dílu ční ještě výše. Na prvním díle jsem kritizoval úroveň vedlejších questů. Dvojka je na tom mnohonásobně lépe, kvalitou a možnostmi volby se mnoho questů minimálně vyrovnává výše zmíněným klenotům herní tvorby. Všechny prvky hry do sebe krásně zapadají a společně tvoří unikátní dílo a nezapomenutelný herní zážitek.

Baldur's Gate si u mě druhým dílem výrazně napravila reputaci a již plně chápu i názory, které tvrdí, že se jedná vůbec nejlepší RPG všech dob. Já sám nedokážu říci, které z her z tzv. svaté trojice nejčastěji skloňovaných jmen na toto téma (BG2, P:T, F2) náleží ta pomyslná koruna. Můžu však s klidným svědomím prohlásit o každé z těchto her, že patří k vůbec těm nejlepším kouskům, které jsem měl možnost hrát, a to i přesto, že nejsem zatížen nostalgií, jelikož v době jejich vydání jsem chodil do školky a vrcholem mého gamingu v té době byl Mario na žlutých disketách od Vietnamců a při mém prvním kontaktu s PC už tyto hry bohužel jaksi nebyly v módě.

Pro: míra detailů, svět, příběh, postavy, dialogy, questy, atmosféra, hudba, možnosti volby, odměňující průzkum

Proti: některé souboje, složitost magie, tuna nepotřebných předmětů

+40
CrashCrash
Dohráno
  • PC 90
Pokud by se někdo pídil po tom, v jakém žánru mám největší mezery, budou to bezesporu RPGéčka. V mém případě to nejsou mezery, ale krátery gigantických rozměrů. Jeden takový kráter jsem se před časem pokusil zaplnit dohráním prvního dílu kultovní série Baldur’s Gate. Bohužel mi hra moc nesedla a dohrál jsem jí v podstatě se sebezapřením. A tak jsem se do druhého dílu nijak zvlášť nehnal. Nyní mohu říct, že to byla chyba.

Baldur’s Gate 2: Shadows of Amn se sice na první pohled zásadně od prvního dílu neliší, ale nejspíš to byly právě ty drobné detaily, které se vývojářům podařilo doladit, že mi najednou tahle hra chutnala od začátku až do konce. V první řadě musím pochválit nastavení obtížnosti. Najednou už nestačilo používat osvědčenou taktiku z prvního dílu, že střílím na dálku vším co mám, a když potvora dojde až ke mně, tak jí Minsc a Boo bací pořádným mečem. Zvlášť pokud si hráč nehlídá nepřátelské kouzelníky, tak vám za chvíli část party běhá v panice nebo chaosu po obrazovce, další část je paralyzovaná nějakým zpomalovacím kouzlem a na posledního chudáka se valí deset monster.

Na řadu tak přišlo studium manuálu, hlavně co se týká magie a zjišťování co je na co, a co je proti čemu dobré. Těch kouzel je tu na můj vkus až možná zbytečně moc, některá bych rovnou zrušil (takové Imprisonment je pěkné svinstvo… ), ale celkově mě magie fakt bavila. Některé souboje připomínaly šachovou partii s pečlivou přípravou, a došlo i na to, že jsem si po několikátém loadu psal do notýsku postup, co kdo bude dělat.

Překvapivě mě i po celou hru táhnul příběh. Zatímco v prvním díle tak nějak brzy zjistíte “vo co go” a až do konce jde jen o to zlikvidovat hlavního záporáka, ve dvojce mě po celou dobu vrtalo hlavou, o co tomu bubákovi Irenicusovi jde. A když jsem to nakonec zjistil, tak mi ho vlastně bylo i trochu líto, ale schytal to zmetek. :) Navíc mi ten příběh nepřišel až tak narušovaný těmi vedlejšími questy jako v jedničce, asi jsem jich i dost minul, a přesto mi to zabralo pořádnou porci času, než jsem hru dotáhl do konce.

Co se tedy zatím BG sérii nepovedlo, je probuzení mého zájmu o svět Forgotten Realms. Fakt jsem se tentokrát ze začátku snažil a poctivě jsem četl všechny nalezené knihy, ale prostě ne. Nakonec jsem to vzdal, akorát to rozbíjelo skvělý zážitek ze hry a ten svět mě zatím vůbec nezaujal. Je zvláštní, že u The Elder Scrolls se objevování toho lore pro mě stalo skoro tím nejdůležitějším aspektem série, tady to zatím vůbec nefunguje. Ale čert to vem, hra je to jinak parádní a rozhodně si BG série u mě vylepšila reputaci.

Pro: Herní mechanika a možnosti, Aplikace D&D pravidel, Příběh, Atmosféra, Souboje

Proti: Pathfinding, Trochu překombinová magie, Nezajímavost světa Forgotten Realms (ale to je asi hodně subjektivní)

+47
CeBrkCeBrk
Dohráno
  • PC 90
Baldur's Gate 2 je přesně ten typ hry, který na první pohled vypadá jako splněný sen všech milovníků epických fantasy dobrodružství. Obrovský svět plný intrik, kobek a nepřátel. Svět, kde se snadno ztratíte v nesčetném množství rozhovorů, úkolů a příběhů. Svět, kde se legendární zbraně blyští na slunci a kde vám početná paleta nepřátel zbrotí brnění krví a vnitřnostmi. Někdy vlastními a jindy těmi vašimi. Zde můžete do zblbnutí vylepšovat svůj inventář u obchodníků, řešit questy a trápit vlastní synapse logickými hádankami. Právě zde budete umírat mezi ostrými zuby nastražených pastí, budete prchat před tlupou mocných bytostí a přehrabovat se v široké škále kouzel. A co víc, kolem vaší představivosti se budou pomalu obtáčet tenata zvídavosti a okouzlení, která vás nepustí ze svých spárů, dokud tuto hru nedohrajete.

Nějak tak vypadá Baldur's Gate 2: Shadows of Amn na první pohled a na ten druhý zjistíte, že přesně tak to ve skutečnosti i je. Epické dobrodružství, které se zde chystá rozpřáhnout svou náruč, začíná přesně tam, kde by podobná dobrodružství začínat měla. Na dně. A právě tam se nachází i vaše postava. Ve sklepení a království šíleného mága, který se vyžívá v mučení vaší nebohé duše. A tak vám nezbývá než zatnou zuby a čelit šrámům na těle i na duši s útrpnou důstojností. To je totiž to jediné, co nyní máte. Štěstěna však přeje odhodlaným a vytrvalým a v jednu chvíli se usměje i na vás. Vašeho věznitele přepadne cech zlodějů a jejich řádění vám umožní uniknout. Hned na úvod potkáváte staré známé a museli byste být skutečně bezcitní, abyste je zde nechali. A pokud už bezcitní jste, jistě nejste naivní a snadno si spočítáte, že vám mohou být užiteční. A právě vy a trojice přátel stojíte na prahu daleké cesty za pomstou a odpovědmi. A co víc, jakmile se zdá, že máte vše na dosah, ztratíte ještě něco. A právě zde začíná to dobrodružství doopravdy. Stojíte s holým zadkem na zničené promenádě a kolem vás čilým ruchem žije překrásné město Athkatla. Ženy štěbetají jako ranní kolibříci a také tak vypadají. Z hospod se line cinkání korbelů i výkřiky radosti. Obchodníci do slunného jitra vykřikují své lži a vy nevíte, kam se vrhnout. Ať už se však vydáte kamkoli, nebudete toho litovat. A nebo možná ano, až se prvně setkáte s démonickým lichem, až vás ochromí strach při vyšetřování brutálních vražd na Mostě či až vám pestrý kámen otevře dveře do míst, kde nemáte co dělat. A možná budete litovat i v okamžiku, kdy si vyberete špatnou stranu a shledáte, že ne každá pomocná ruka má čisté úmysly.

Baldur's Gate 2 je hra, kde můžete získat vlastní usedlost, kde se můžete zamilovat a kde vás přehršle dialogů, lokací a příběhů ohromí. Navštívíte překrásná města i zatuchlé kobky plné nemrtvé havěti. Vydáte se do provoněných lesů i lokací, kde se pach krve mísí s letitou špínou. A všude vás to bude bavit. A bavit se budete i se svými společníky, mezi jejichž pestrými charaktery si nepochybně vybere každý. Budete chtít mít v partě zlého kouzelníka či posmutnělou kněžku a kouzelnici s traumatem z dětství? Dáte přednost hrdinnému Minscovi s Vesmírným křečkem či sadistickému Korganovi, jehož sekera zvící gilotiny nadělá z nepřátel malé kousíčky zkrvaveného masa? A nebo si svou partu nakombinujete ze zlých i dobrých charakterů a pokusíte se hádky řešit diplomatickou cestou? Ať už zvolíte jakoukoli cestu, jistě se budete bavit, protože tady si někdo dal s tvořením charakterů značnou práci.

Nicméně Baldur's Gate 2 je hra, která má i třetí pohled. Pokud se zahloubáte hodně do hloubky, možná spatříte, že některé questy by mohly být nápaditější a že jejich řešení nemá tu pestrost Falloutu. Snad si i uvědomíte, že příběh je tak trochu klišé a kvalit Planescape Torment nedosahuje. A snad objevíte i další drobné nedostatky. Nicméně hledat je jinde, než při psaní recenze je asi chyba, stejně jako hledat pihy či nedepilovaný chloupek na těle půvabné přítelkyně, když spolu nazí dovádíte u bazénu. Baldur's Gate 2 je hra, které se chyby odpouští, protože se ztrácí v záplavě kvality a invence. Tahle hra je přesně to, co si pod pojmem epické fantasy představíte. Ne, tahle hra vaše fantasie překoná. Budete na ni vzpomínat dlouhá léta a budou vám sympatičtí všichni, kteří ji také hráli a vy si s nimi o ní můžete popovídat. A jistě budete dobře chápat, když někomu z vás zvlhne oko v návalu nostalgie. Tak jako nyní mně.

Pro: Příběh; množství questů, zbraní a kouzel; společníci; grafika; hudba; Minsc a Boo; atmosféra

Proti: Ne vše je dokonalé a perfektní

+31
Old BranchOld Branch
Dohráno
  • PC 85
Po napsání komentu k BG1 jsem neodolal a znovu nainstaloval archivní pěticédéčkovou verzi BG2, která (mimochodem) chodí pod win7 stejně dobře jako kdysi pod win98. Právě mám (opětovně) rozehráno a už skoro dohráno. Tady je porovnání BG1 a BG2:

- oproti BG1 zmizely procházky volnou krajinou. Do venkovských lokací se v BG2 vydáte teprve až když vám o nich někdo řekne. A nemůžete se potloukat divočinou, přecházet z místa na místo, kempovat a hledat skrytá zákoutí. To vám hra prostě neumožní... Venkovních lokací stejně není moc. I když je objevíte všechny, napočítáte jich méně než 10. Drtivou většinu herních lokací tvoří město, interiéry a dungeony.

- už v začátcích se neobejede beze zbraně +2... a v pokročilých fázích musíte mít +3 nebo +4, jinak jste v jeteli. Naštěstí se jich všude povaluje dost a dost... V inventáři se vám hromadí šrot +1 a flaštičky a svitky a části legendárních zbraní, které nikdy nepoužijete/nesmontujete

- co se týká kámošů: staří známí z BG1 prošli faceliftem i jakýmsi charakter-liftem. Z poněkud praštěného Minsca se stal naprostý blb. Jaheira, která byla v jedničce taková ta "protivná holka, která ví všechno nejlíp", něco jako Hermiona v HP, je v BG2 zakyslá bréca, která se do každého naváží. No a Imoen... Nejenže byla přeoperována ze zlodějky na mágeru, ale stalo se z ní vy-víte-co. To je od tvůrců asi největší faux-pas... Jaké skandální odhalení, ptám se, by přišlo ve trojce, pokud by nějaká byla? Zjistilo by se, kupříkladu, že Jaheira je matka vašeho herního alter ega? Nebo třeba babička? Půlelfka, žejo. I v osmdesáti může vypadat na dvacet.

- puberťácká rozjívenost kámošů se posunula do adolescentní unylosti. Ani se nenadějete a máte v partě tři nyjící krasavice (Jaheiru, Aerii, Viconii), které se vám svěřují se svými nejniternějšími pocity, hádají se mezi sebou a dožadují se, abyste je rozsoudili. Chvílemi už to ani není RPG, ale simulátor sociálních dovedností.

- čistý tolkienovský svět byl kontaminován bytostmi z jiných sfér, z jiných mytologií a z jiných kultur (třeba ninja. Toho jsem v Pánovi prstenů neviděl)

- izometrický Infinity Engine dosáhl hranice možností. Systém "symboly a ilustrace", ve kterém máte domečky a stromečky a lidičky a zvířátka a občas nějaké roští, plot nebo skalku, dobře funguje v jednoúrovňových a přehledných lokacích. Ale pokud máte více úrovní (například musíte vylézt na střechu), nebo pokud máte dungeon s tunely a bizarními skalními útvary, začne být grafika nepřehledná. Silně nepřehledná.

- bojový systém doznal změny, na což vás hra sama upozorňuje Dobře je to vidět na postavě Viconie. V BG1 to byla ultimátní postava, házela kolem sebe kletby i odeklínadla, zručně se oháněla palcátem a její odolnost proti magii mě často vytáhla z bryndy. Jenže mezi BG1 a BG2 nejspíš ochořela nebo co a ztratila většinu ze svých (brutálních) dovedností. Její kletby i odeklínadla nefungují, věčně leží chcíplá na zemi - a nikdy se to už nezlepší

- spousta nepřátel má odolnost na magii... a ani luky a kuše už nemají tu průraznost jako kdysi. Ve výsledku je záhodno méně taktizovat a více se věnovat mlácení tupými předměty (a píchání těmi ostrými)

- co se týká příběhu: je překvapivě dobrý. Autoři vyždímali z backgroundu AD+D co se jen dalo. Klidně by z toho mohla být další knížka o temném elfovi jménem Drizzt Do'Urden

A na závěr: z plezíru jsem se teď pokusil projít hrou co nejkratší cestou (s ignorováním odboček, vedlejších questů a nepovinných lokací). Jde to - a dost dobře. Tvůrci nechali na různých místech skrytá dvířka, kterými se protáhnou i nedovyvinuté party... Už jsem víceméně před koncem, takže můžu zodpovědně říct, že hrou se dá pohodlně projít za plus mínus 25 hodin, což je na dnešní dobu velmi slušný čas. Při tomhle přístupu se však BG2 rozpadne na základní hru a spoustu dobře navržených, ale nepovinných déelcéček.

+22
fifa51fifa51
Dohráno
  • PC 95
BG2 je storm giant mezi RPG hrami a kdo o tom pochybuje, nechť se s ním sám pustí do křížku, protože to jistě ještě neudělal. Dnes už asi není pro každého, má složitější interface, do pravidel AD&D je potřeba nějakou dobu pronikat, za ruku vás tu nikdo nevodí, a co do obtížnosti soubojů je ze začátku tak trochu procházkou Mordorem (když ještě nevíte co a jak).
Vzhledem k délce a rozsahu se také nejedná zrovna o titul pro víkendové hráče, pokud ve Faerunu neplánují trávit víkendy ještě v roce 2027.

Je nicméně obdivuhodné, že i přes svou rozsáhlost dokáže váš zadek pořád držet v křesle, klást před vás neustále něco nového a víc a víc vtahovat. Vedle příběhu je to dané i skvěle gradující vývojovou křivkou vaší družiny, jejíž schopnosti a badassovitost plynule, zábavně a s ideální dynamikou rostou. Když zmiňuji příběh; mě osobně nezaujal ani tak svými kulisami a mytologií Forgotten Realms jako svým scénářem, průběhem a způsobem, jakým je vyprávěn. Události vás ženou krkolomnou cestou dopředu, zažíváte různé překvapivé zvraty a nečekaná rozuzlení.
Tím však vaše interakce s herním světem vůbec nekončí. Právě naopak. Ač je základní dějová linie v jádru přímočará, to, v jakém světle se zapíšete do análů faerunských historiků i srdcí různých NPC (pokud jim je necháte), je už jen na vás. Jestli hru hrát za Rychlé šípy nebo gang výtržníků, jestli problémy řešit slovně nebo ručně, jestli jít po penězích, krvi nebo hřejivém pocitu u srdíčka…podobná dilemata za vás autoři hry nevyřeší.
Nejvydatnější porce zábavnosti SOA je podle mě zapečená v obrovském množství rozmanitých side questů, v dialozích a vztazích s a mezi vašimi souputníky. Mě osobně tato doprovodná dimenze bavila snad ještě více než základní dějová linie. Máte prostě dojem, že herní svět žije, a nejen kvůli tomu, abyste ho zachránili.
Když tu obrovskou porci obsahu srovnám s různými peckami, které dohrajete za pět hodin, musím prostě smeknout. Jistě, udělat velké izometrické rpg je (bylo) technicky asi jednoduší než udělat podobně rozsáhlou, ale enginově náročnější hru, nicméně na množství zábavy, kterou vám BG2 nabízí, to prostě nic nemění.
A enhanced edice se podle mého názoru povedla také skvěle, ač jí tady příliš hodnotit nechci. Mohu jen říci, že nevidím důvod, proč dnes nesáhnout po ní, místo původního čtyř-cédéčka.

Hra má také pár neduhů, které se nepodařilo vyřešit ani v její zrenovované verzi – ten nejcitelnější je vskutku debilní a úmorná navigace vaší družiny, která se neustále rozlézá všemi možnými směry kromě toho, který jí určíte. Vůbec největším potěšením jsou v tomhle ohledu vertikálně vrstvené lokace. To pak stačí někam kliknout a můžete si jít v klidu zakouřit, postavičky se mezitím zabaví samy. Ale člověk to nakonec holt přijme nebo se odhodlá pohrát si s nějakým hlubším nastavením (já volil první variantu, ač by ta druhá možná zabrala půl minuty). Dabing občas působí trochu amatérsky, ale jindy je zase skvělý a vtipný (Minsc, Neera..).
Trochu mě štval i fakt, že je ve hře sice obrovské množství předmětů, zbraní, kouzel, schopností, ale většinu jsem nějak neměl důvod používat. Prostě jsem se časem uchýlil ke spolehlivé, univerzální výzbroji a taktice, občas ji přizpůsobil boji, který to vyžadoval…a vystačil jsem si. Zbytek všeho jsem používal jen pro zpestření nebo vůbec. Nepřátelé by si mohli koledovat o trochu rozmanitější způsob vyvražďování. Ale ono to možná ani jinak jinde. Vražda je prostě vražda. A samotný soubojový systém mě naopak oslovil velice, i přes svou lehkou chaotičnost.
Athkatla je skvělé místo co do hratelnosti, líbila se mi i vizuálně, ale neměl jsem z ní úplně pocit živého města. Nejsou tam prakticky žádné obytné domy kromě těch questových a má celkově trochu podivnou infrastrukturu. Ale plní to praktický účel a maximalizuje hratelnost, takže se tím nemá smysl příliš zabývat. Zážitku ze hry to nijak neubližuje.

Tak jsem zase dal hře 95 procent a skoro půlka komentáře byla kritická :). Tím se nenechte zmást, ono se v něčem tak skvělém vždycky lépe poukazuje na to, co kontrastuje. A tenhle celek je jinak famózní. Bg2 je prostě povinný zásek pro každého poctivého rpg dřevorubce.

Pro: návyková hratelnost, znovuhratelnost, vývoj vaší družiny, délka, obrovské množství a rozmanitost vedlejších úkolů, spousta možností a detailů, humor, design a grafické provedení (zde je samozřejmě nutné brát ohled na dobu vzniku), náročnost, celková vylad

Proti: strašná navigace vaší družiny, trochu nepřehledné souboje, dabing některých NPC, opakující se modely postav, nepoužitelnost některých prvků (kouzel, zbraní, schopností), v celku ale nic zásadního

+20
JabJab
Dohráno
  • PC 100
Po letech (a při příležitosti opětovného dohrání) není od věci si připomenout, proč BG II stále patří na špici casual RPG spolu s Falloutem a KotOR (edit - top je v současné době Witcher 3). Předně je zde vynikající kombinace možností a poctivého řemeslného zpracování. Hra nabízí velké množství povolání, kouzel všech druhů, postav, předmětů, úkolů ale i rozdílné architektury, kvalitní hudby, taktických možností atp. Pokračovat by se dalo ještě nějakou dobu a i přes občasné chyby jde o dílo, do něhož se investovalo velké množství času a úsilí.

Děj ani questy nepatří v jádru k nejlepším v žánru. Tedy alespoň na první pohled. Nicméně když si člověk vzpomene, kudy jej hra protáhne při sledování hlavního záporáka (mimochodem s vynikajícím dabingem), tak je opět nutné vyjádřit obdiv nad tím, jak autoři dokázali potenciálně primitivní a méně zajímavou dějovou linii obohatit o množství odboček i zvratů. Žádná jedna věž s top padouchem ve dvanáctém patře, ale mauzoleum s upíry, pirátský ostrov, vězení mágů, podmořská říše, město drowů a nakonec metropole divokých elfů vysoko v korunách stromů. Někdo měl holt čas a peníze kreslit si pro všechny zmíněné a mnohé další lokace návrhy architektury a pak se s tím pomalu patlat pixel po pixelu.

I oproti mnoha následným Biowarem hrám se ještě i někdo obtěžoval s promýšlením osobností poměrně velkého množství družníků. Resp. mnohé další hry od této firmy jen jejich charaktery víceméně kopírovaly. Mají často co říci a také se mnohdy nevyjadřují zbytečně. Jen málo z nich se potřebuje vyplakat z rozvázané tkaničky jako jejich následovníci (výjimky se najdou - viz třebas Aerie). Neotravují vám tak hru a nemáte pocit, že by hlavní hrdina hrál jaksi druhořadou roli v jejich příběhu. Naopak sami jsou schopni navazovat bez vašeho přičinění přátelství (Aerie - Minsc, Mazzy - Valygar a příp. Korgan - Imoen) a dokonce i milostné vztahy (Aerie - Haer Dalis). Není vůbec těžké sesbírat partu totálních pohodářů a ušetřit si tak podivné citové vyděračství mnoha současných RPG.

Druhý díl rovněž pokračuje v nastaveném trendu mnoha předmětů i s jejich popisem a obsáhlou historií. Mnohé patří mezi artefakty Forgotten Realms a je radost je používat. Vymlátit si z draka svůj paladinský obouručák nebo od otrokářů perfektní katanu obsahuje prostě tu správnou kombinaci zisku a úsilí, aby hráč vydržel až dokonce. Díky rozsáhlé kombinaci povolání, dovedností i kouzel představuje BG 2 doslova orgie při jejich používání. Mnohé nebudete využívat příliš často, ale téměř vše má své možné využití. Už roky tak například posílám skupiny vyvolaných Skeleton Warriorů do doupat Mind Flyerů atp. Časem není problém se propracovat k neskutečně silným kombinacím, kdy můžete mága vybaveného pořadači (například se snížením rezistencí na magii), řetězovými eventualitami (s vloženými strašlivými vadnutími), dračím dechem, time stopem, improved alacrity atp. samotného do nejtěžších soubojů, kdy se nepřátelé nestihnou pohnout ani o metr. Pravda, vyžaduje to celkem dlouhou přípravu.

Autorům se cca podařilo vše vybalancovat. Přesto ale zkušenější hráči své cestičky k ultimátním postavám najdou a budou už jen ohrnovat nos nad "čistými" knězi, druidy, zloději atp. (výjimky se najdou v podobě mnichů, barbarů, lučištníků, inkvizitorů a případ. bardovského kitu Blade), když přeci mohou dual classnout kensaie nebo berserka na třinácté či dokonce pozdější úrovni. Nevyužívají pak už ani Sorcerera místo Conjuera či Kensaie (/Berserka) dual classnutého na mága na třinácté úrovni. Při detailní znalosti hry už Sorcerer tak dobrý není, neb stejně víte, jaká kouzla naházet pro jakou příležitost do knihy. Dostanou se tak až k vyloženým "exploitům", jejichž plné využití je však možné až hluboko v datadisku Throne of Bhaal (typicky Kensai Thief 21/31, Berserk Druid 20/25 či 22/23, Assassin Mage 21/24, Berserk Cleric 22/28, Kensai Mage 19/24 atp.) a k mistrům meče, kteří v levé ruce vždy třímají jeden z trojice Belm, Kundane či Šarlatové ninja-to. Ostatně pro powergaming existuje celá řada modů, které pak i těmto hráčům umožňují si vše užít (typicky Tactics, Improved Battles a další).

Nově příchozí hráč se samozřejmě vším také prokouše bez nějakých velkých obtíží, koneckonců tři schopnější válečnická NPC nakonec vše stejně vyřeší. Ale bez větší znalosti hry holt budou muset občas oživovat postavy. Tím vším řečeno podle druhé edice pravidel Dungeons and Dragons (či chcete-li v tomto připadě Advanced Dungeons and Dragons) se nedá vytvořit ve všech ohledech dokonalý systém. Ale na BG 2 je vidět upřímná snaha se tomu citelně přiblížit. A každého bude nakonec bavit kombinování družníků i jejich schopností pro optimální "boostování" party dalece překračující svatou čtveřici haste, bless, chant a defensive harmony (či případně i remove/resist fear aj.) spolu se stone skiny a iron skiny.

BG 2 má rovněž do dnešní doby živou zahraniční komunitu, jejíž členové stále vytvářejí nové mody. Bez BG 2 Fixpacku, BG 2 Tweak Packu, 1 Pixel Production (aby třebas elfové nevypadali jak po zkřížení s netopýrem), slovenského Tower of Deception, Quest Packu (zejména kvůli Revised Hell Trials), českého Teleportation Spell či Dungeon-Be-Gone (umožňuje přeskočit přespříliš lineární Irenicův Dungeon) bych už asi nehrál. Občas se ale najdou i kvalitní NPC mody (např. Angelo či Isra). Byť musím říci, že autoři i chválených NPC modů si většinou ukousli příliš velké sousto a výsledek bývá přinejmenším rozpačitý.

I pokud snad nějaký nešťastný fanoušek RPG BG 2 ještě nehrál, tak vřele doporučuji, neb hra je i přes některé obtíže poměrně dostupná začátečníkům a umožní prožít zlatou éru široce přístupných počítačových her na hrdiny.


Oblíbení družníci: Edwin, Haer'Dalis (redukuje otravnost Aerie), Imoen, Jaheira, Korgan, Mazzy, Valygar, Viconia a Yoshimo.

Pro: rozmanitá grafika, družníci, povolání a jejich kombinace a celkové možnosti hry

Proti: pro nováčky občas složitá pravidla, nejde o nejoriginálnější hru

+41 +42 −1
archie789archie789
  • PC 100
Umělecké dílo. Brilantní souhra vyladěné hratelnosti, úžasné atmosféry, motivujícího designu a umělecké vize. Tady není co chválit ani kritizovat - Baldurs Gate II je dokonalá hra a jestli bude jedno v Praze muzem videoher, doufám že v ní bude mít Irenicus bustu. Na výpravu za Firkraagem, souboj s demilichem nebo Demogorgonem nikdy nezapomenu.

Pro: Všechno, jak po formální tak obsahové stránce.

Proti: Základka se nedá vrátit.

+7 +10 −3
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 100
,,All hail the king! Long live the king!".... ,,The king is dead. Long live the king Dragon ag-"(gunshot) ,,Screw you! The king ain´t dead! He lives on... and on.... and on forever!

Občas vznikne legenda. To už je prostě přirozený řád věcí. Někdy jí to trvá, někdy ne. Ve světě PC her však nevznikají sami od sebe. Otcové těchto legend vynakládají co největší úsilí, aby právě ta jejich legenda dostála svému jménu. V případě hry Baldurs Gate 2 má však tato legenda nejen tatínka, ale také i maminku. Bioware a Black Isle, Brumbál a Gandalf ve světě RPG. Pokud se takové dvě mocnosti spojí, poté vznikne legenda natolik velká, že nejenže dostojí svému jménu, ale na dlouhé časy předčí veškeré další legendy, které vzniknou po ní...

Ano, Baldur dvojka je prostě král. A má všechny faktory, jaké pravé RPG prostě musí mít. A nejen to! On je má dotažené do takové dálky, do které ani zkušení a vostřílení hráči her na hrdiny ze staré školy dodnes nedohlídnou. Ve hře je toho totiž neskutečně mnoho. A jedno rozehrání na mou duši nestačí. To ani zdaleka ne! Velice silný a promyšlený příběh je podložen nejrůznějšími oblastmi, charaktery a boji, které člověku prostě musí utkvět v paměti. Aby ne! Kdo by si nepamatoval na mysteriózní snové frekvence s Imoen, epickými boji s draky, frustrujícími boji s lichy a nebo váš první sex s vaši vyvolenou parťačkou, kdy jste skákali na židli radostí, že se vám ji (nebo jeho) konečně podařilo sbalit. Jon Irenicus je navíc záporák, který má kurňa styl. Jeho charismatický hlas, ďábelská inteligence a zatraceně působivá magická moc dokonale stačí k tomu, abyste ze svého protivníka měli náležitý respekt. A o to víc se také těšíte na to, až se s ním konečně střetnete tváří v tvář.,, You will suffer! You will all suffer!" Jep, teď trefil hřebíček na hlavičku.

To, co ale dělá Baldurs Gate 2 opravdu mistrovským dílem, je jeho smysl pro detail. Žádný větší aspekt hry není nedodělaný. Ať už je to například grandiózně majestátní Athkatla, ve které se nachází stovky různých postav, tuna krátkých a dlouhých questů, spousta obchodníků, mnoho příležitostných bojů atd., nebo dokonale promyšlení parťáci (ke kterým se ještě dostanu), na které také navazují nejrůznější úkoly, cítí, mluví, smějí se i pláčou. Jak reagují na vaše rozhodnutí, dávají vám rady, nadávají vám či vám vyznávají lásku, to jsou všechny ty neuvěřitelné detaily, které je prostě činí - živými. A dokonce teprve nedávno jsem zjistil, že pokud vedu romancové dioalogy se dvěma parťačkami (Aerie a Jaheira), tak na sebe začnou žárlit a přes rozhovor na sebe různě štěkat. No kdo by si to jen pomyslel! Koho by jen napadlo tohle udělat! Je toho prostě spousta! A to ani nemluvím o sakra obrovské škále zbraní všeho druhu, kterých je tolik, že byste tím klidně mohli vyzbrojit všechny Peršany o Thermophylu. (Což by teda Sparťané už fakt nedali, obzvlášť ne, když by se na ně řítila Zuřivost nebes + 3) A samozřejmě je tu čarodějova kniha kouzel, ve které je toho tolik, že ani dodnes, a to ten Baldurs Gate znám fakt dlouho, si nepamatuji či dokonce nevim, jaká všechna kouzla tam jsou nebo co i způsobují. To jako fakt, spoustu efektů ještě neznám, a to tam jsou ještě kněžský a druidský kouzla! Je to opravdu radost si vybírat, oproti takovému Dragon age, který je na kouzla fakt chabej. Navíc nemá ten krásný smysl pro detail, což dost degraduje jeho kvalitu. Jako Dragon age je dobrá hra, ale Baldur si ho může strčit do kapsy raz dva.

Společníci jsou částí jádra výbornosti hry. Osobně například nechápu lidi, co hrají pouze sólo, protože hra bez vašich parťáků mi přijde mdlá a nudná. V případně Icewind Dale to třeba chápu, ale tady? Vůbec. Osobně mám nejraději Imoen. Vzhledově můj typ, navíc má milej smysl pro humor a je prostě věčně optimistická. Bez ní se ani nehnu. (Pokud zrovna nehraju za zlo, že?) Mezi další výborně napsaný parťáky ještě považuji Minsca, Viconii, Jana Jansena, Mazzy, Jaheiru a Edwina. A romance, bez těch prostě hru nemůžu hrát. Každá má vlastní kouzlo, které dodává na síle i charakteristická znělka každé z nich. Vždy mi až osobně záleželo na tom, abych byl úspěšný, protože jak byli vaši parťáci natolik živí, připadal jsem si, jako by to až bylo doopravdy. No jo, jsem beznadějnej Nerd, nedá se nic dělat. A navíc úspěšná romance dost hustě zasahuje do hlavního příběhu, to je přeci masakr, ne!?

A teď zápory. Žádný strachy, jsou nepatrný. Štvalo mě například, že se svými společníky si nemůžete sami promluvit, kdykoliv budete chtít. Museli jste vždycky čekat na to, až oni osloví vás. Je to škoda, neboť takovej Planescape Torment to už měl, a to vyšel o rok dříve! Navíc když se nad tím zamyslíte, vlastně by nemuselo být tak těžké to udělat. Stačilo by napsat pár otázek, na které by se váš charakter dotyčného ptal, a následně přiměřené odpovědi. Nemusí to být nějak do hloubky jako v Tormentu, stačí i okrajově. Takhle se cítím v interakci se společníky hrozně omezený. Dále mi přijde škoda nevyužití průzkumu divočiny, jako tomu bylo v BG1. Ano, chápu, že Athkatla je už sama osobě velká dost, ale stejně by bylo fajn se k tomu zas vrátit. Takhle jsem se jen přesouval z místa na místo dané zápletky, většinou už s vědomím, co mě asi čeká.

Vskutku, ať žije král. Baldurs Gate 2 považuji za nejlepší RPG všech dob. Dílo, na které Black Isle a Bioware mohou být náležitě pyšní. Je opravdu velká škoda, že podobná spolupráce už nevznikne, protože "novým" Black Isle prostě nevěřím. Přesto, lide, smekněte. Neboť král je stále živ, stále vládne a stále bude plát jeho oheň v našich srdcích, čímž se naše srdce stanou +6 tkovými. A to by i kovář Cromwell mohl závidět!

Pro: DETAILY!!, Příběh, zajímaví a živí NPC, délka hry, gigantičnost ve všech směrech, je furt co dělat

Proti: nemožnost promluvit na své parťáky, omezenost ve svobodném pohybu základní mapou

+34 +35 −1
TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 95
Shadows of Amn je velice poutavým a povedeným pokračováním Baldur´s Gate. Ani nezamrzí to, že se člověk už v Baldurs gate nenachází.

Vítá Vás město Athkatla, a na cokoli si můžete vzpomenout, to tu s velkou pravděpodobností naleznete. Mnoho dalších věcí zas příjemně překvapí, popřípadě i vyrazí dech. Město Athkatla je výborně zpracováno a na každém kroku lze najít velké množství questů, informací, či nových postav.

Na Baldurs Gate II Shadows of Amn, Vás nedostane tolik grafika, jako celková atmosféra Stahovač na mostě.......zkrátka luxus. Tento svět působí výborně realisticky a konzistentně. A co je nejlepší, za hradbami Athkalty se rozkládá rozsáhlý Amn, svět ani zdaleka nekončí.

Velikým plusem je fakt, že už se hráč nepohybuje na dlouhé cestě přes řadu políček, a že se na mapě nachází méně lokací, zato propracovanějšího charakteru. Mezi jednotlivými lokacemi se tak cestuje mnohem rychleji.

Baldurs Gate II Shadows of Amn, přinesl velice mnoho, na opravdu dlouhou hrací dobu. Velké množství herních charakterů, skvělá atmosféra doprovázená epickou hudbou, různorodá a skvěle zpracovaná prostředí.

Zkrátka něco co opravdu stojí za pořádnou herní dobu 95%

Pro: Téměř vše

Proti: Téměř nic

+27 +28 −1
PoetaBezRymuPoetaBezRymu
  • PC 95
Baldur's Gate 2. Pamatuji si to jako by to bylo včera, když jsem tuhle hru viděl poprvé u kamaráda, když jeho rodiče byli na dovolené v Itálii a já to pak u něj hrál 3 dny v kuse, protože jsem doma neměl počítač. Neuvěřitelná hra. Jedna z her, na kterou člověk nezapomene do konce života a to už z nostalgie a nebo čistě z faktu, že dodnes jsem nenašel podobně propracované a návykové RPG, jako byl právě druhý díl Baldur's Gate.

Pro: Atmosféra, příběh, interakce s členy družiny, různé reakce okolí na způsob plnění úkolů, potřeba zasloužit si získání magických předmětů, Hardcore lokace

Proti: Ztráta pojmu o čase, návykovost, hrozba smrti dehydratací

+16 +18 −2
HudsonCzHudsonCz
Dohráno
  • PC 100
Absolutní bomba žánru. Dohrál jsem to poprvé už před léty a bylo štěstí že jsem ještě nepracoval, protože bych na to vypotřeboval celou dovolenou. Nemohl jsem spát jak jsem se těšil, co je za dalšíma dveřma, až sestrojím Čarsomyr nebo se někdo naučí další kouzlo. Úžasný byl i soundtrack, kterej si občas dávám do přehrávače dodnes. Ta atmosféra prostě neměla chybu a co se týče herního zážitku je u mě na úplným vrcholu spolu s geniálním Metal Gearem.

Pro: Dechberoucí atmosféra, hudba .. Prostě všechno

Proti: Nic

+6 +10 −4
ElfElf
Dohráno
  • PC 100
Přiznávám se k tomu, že jsem BG2 do nynějška neměl nikdy dohrané až do konce, protože k tomu moje angličtina dříve nebyla způsobilá a dnes nadešel den, kdy jsem tento hřích odčinil. Mohu jen říct, že se tato hra co by RPG skvost řadí jako třetí, co ode mě má 100% hodnocení. Děkuji za famózní zážitek a nyní již mohu jen smutně konstatovat, že je přede mnou poslední část z dobrodružství Baldur´s Gate.

Shadows of Amn
Ačkoli se lokalita děje odehrává jinde než dříve, příběh navazuje na předchozí díl BG1 a nachystal si pro fanoušky D&D opět mnohé překvapení a pořádnou várku dungeonů, nových kouzel, předmětů a tak dále. Existuje možnost importu postavy i s předměty z předešlého dílu a to samozřejmě potěší. V BG2 je konečně taktéž fixnuta možnost bugování soubojů, kdy třeba ostřílenější dobrodruh nahání své nepřátelé po jednom ke své družině (nyní reagují i postavy, které jsou v nedohlednu). BG2 odhaluje hráčům, kteří nehráli BG1, minulost hlavní postavy a zároveň nastiňuje rozuzlení jejího příběhu. Questy se neopakují a každá z dalších 5 možných ovládaných NPC hráčem má svůj vedlejší příběh a možnosti postupu. Hráč musí čelit volbě sestavy družiny (zloději, druidi, klerici, mágové, warioři nebo paladinové - všechny chary navíc mohou mít různé specializace s postihy a výhody), stylu boje (územní rozložení, naučené kouzla, schované nábojové předměty atp.), a volbě přesvědčení v rozhovorech (vždy existuje víc způsobů, jak quest splnit a každý způsob má jiné důsledky ať v příběhu či v odměnách). Opravdu nechybí a nepřebývá nic, takhle má vypadat RPG!

Mage Invocator "Sinclair"
Já a moje družina jsme si prožili velké muka v žaláři nějakého převelice záporného mága Irenica, který nás lapil při návratu z poslední mise BG1. Imoen jakožto chytré zlodějce se podařilo uniknout a osvobodila i zbytek, co zůstal naživu. Někteří byli bohužel již po smrti. Když se nám konečně podařilo opustit vězení plného pastí a nástrah, zjistili jsme, že onen muž byl napaden kultem zlodějů a později i zákonem města Amnu. Po menší a konečné šarvátce se Irenicus nechal zatknout, ale vzal s sebou i Imoen.. zápletka začíná. Můj dosud silný mág se ocitnul v oblasti, kde měl sám nemalé problémy s obyčejnými místními vrahy, upíry, padlými paladiny, černokněžníky, divným nábožným kultem bezokých, ale i s netvory jmenovitě třeba beholderama,, trolly, orky, mozkožrouty nebo vlkodlakama. Příběh expením nakonec přinesl i souboje s draky nebo nejvyšší inkarnací nemrtvých v podobě demi-liche. Našel jsem nové parťáky v podobě paladina Keldorna a křehké elfské čarodějky Aerie, se kterou mimochodem doteď chodím :D Ani smrt nás nerozdělila.. vždycky se hodí kouzlo vzkříšení :). Když jsem konečně sehnal výbavu a prostředky nutné na záchranu Imoen, ukázalo se, že si můj úhlavní nepřítel Irenicus zbudoval z jeho vězení novou bázi a na můj příchod vychytrale čekal. Sebral mi moji božskou část duše a jeho sestra mě spolu s ostatními hodila do labyrintu, ze kterého jsem se prokousal až do města temných elfů, drowů. Tohle se na mém lehkomyslném putování zdálo být nejsilnějším oříškem pro postavy na 12. levelech, když cesty již nebylo zpět. Souboje trvaly s loady hodiny, ale nakonec já a celá má družina opět spatřila světlo. Vybojoval a vybudoval jsem ve městě planárni kouli dimenzí a mám v ní své učedníky. Irenicus i jeho ďábelská sestra Bodhi nakonec postupně padli na kolena a já opět sklízel slávu. Po všech těch vyhraných soubojích se ale zdá, že bitvy ohledně mého osudu teprve nastanou. Jde se bojovat o Bhálův trůn..

Pro: D&D, epický příběh, postup postav, rozsáhlé svobodné možnosti, diferencované questy, hratelnější jak BG1, návaznost na BG1, propracované využití všech kouzel, přesvědčení a volby splnění questů, romance, dabing postav, hudba a mnohé další

Proti: některé zajímavé questy se museli složitě hledat

+21
LoganLogan
Dohráno
  • PC 95
Těžko říct, jestli této hře můžu něco vyčíst. Možná jen ten čas, který mi vzala, ale ten jsem jí dal rád. Spousta věcí, které mne štvali v jedničce, zmizeli a místo toho bylo přidáno spoustu úžasných věcí. Nejradši ale vzpomínám na charaktery ve hře, které byly propracovány k dokonalosti. Pořád jsem si dělal postavu dokola, každou novou hrou jsem byl silnější a silnější, až jsem zakotvil u bojovníka/mága, kterého jsem ovládal mistrně. Osobně tuhle hru považuji za klenot RPG her ve stylech dungeonů.

Pro: Vše

Proti: Omezení levelů

+7 +9 −2
NeklanNeklan
Dohráno
  • PC 85
Baladur's Gate 2 je pokračováním legendární jedničky, po jejíž bok se staví vyzbrojena rozsáhlejším systémem ras a povolání, delším příběhem, hlubšímy vedlejšímy questy a lepší grafikou. Pro mě však zůstavá v tomto zápolení poraženým a sama sebe uznanou dvojkou. Pojďme se podívat proč.

Kapitola 1. - Chceme Baldur's Gate 2!
Přes všechny svoje kvality je BG2 trochu křečovitě napasovaná na jedničku. Ve hře se nevyskytuje hlavní město Baldur's Gate a samotný název tím trochu postrádá smysl. Postavy převzané z jedničky jsou vybrány asi na základě výzkumu hračského mínění a se spoustou rozhodnutí, která hráč udělal, nebo právě neudělal v jedničce se tu automaticky počítá.

Chudák Xzar a Montaron si evidentně vytahnuli krátkou sirku. Předpokládá se, že hráč hrál za dobro a tu "správňáckou" partu s Miscem, Jaheirou a Imoenou. Nedegraduje to tak trochu samotnou podstatu RPG hned od začátku, zvláště když hráč má v oblibě zlé nekromanty a je následníkem boha "Bhaal, the Lord of Murder"? Takového Minsca jste mohli v Nashkhelu odmítnout, protože (objektivně) to je blb. atd. A co Shaar-Teel?

Fakt, že zásadní část příbehu se točí kolem Imoeny, která je také child of bhaal a vlastně vaše sestra, Gorion na to nepřišel, zvláště když vás měl oba na očích od mala, Imoena byla chytřejší než většina hřáčských postav a většinu času byla na vyšším levelu, a přesto na to během celého děje nikdo nepřišel ani ten Sarevok, považuji asi za největší omyl konceptu BG2.

Zároveň tím odpadá možnost splnit si vlhký sen o tom, že přehnete Imoenu přes cimbuří Candlekeepu, což by bylo pro dospívajícího kluka naprosto přirozená touha z hlediska role-play, zvláště když vyrůstal ve sterilním skoroklášteře a Imoena byla zjevně nej samička v okolí. Teď nevím, jestli tohle označiz za spoiler. Klidně bych si i změnil přesvědčení na dobro kdyby o to stála, nebo z hlediska roleplay k tomu přistoupit nonconsensualně? A nemohla by zmateně zlá postava položit svou sestru (nevlastní). Ale vážně, spousta možností a otázek, které jednička svou volností nastínila je nevratně zničena.

Klidně bych uvítal volnější, spíše ideově než dějove propojené pokračování a hře by to podle mě jen prospělo. Zvláště pokud uvážíme, že Black Isle mělo po fenomenálním úspěchu volnost tak učinit. Nebo nikoliv?
Icewind Dale uznávané tolik nebylo právě kvůli více akčním prvkům, absenci verbovatelných postav napříč dějem a tudíž družiny celkově hráčem vytvořené, což je velice těžké, ne-li nemožné, udělat si sám partu 6-ti postav s vytvořit si k nim nějaký vztah, zvláště když máte na výběr z 11(asi více, ale snad chápete) portrétů.

BG2 tedy, ač perfektně zvládnuté, nedokáže zamést úplně stopy za určitou lacinou podmanivostí ať už ve vyloženě marketingovém názvu nebo výběrem postav.

Nebavíme se tu o jen tak nějaké hře, ale o všeobecně uznávaném aspirantovi na nelepší RPG všech dob, tak se v tom budu vrtat zatraceně do hloubky.

Kapitola 2. - Chceme toho víc!
Samotný nadpis je alfou a omegou BG2. Je toho tam hromada (až na počet postav). Víc zkušeností, víc levelů, víc kouzel, víc a větších epických úkolů, větší město, víc roleplay, víc lásky, víc zrady, víc draků, víc předmětů, víc lektvarů, větší a zlejší zloun, který by si Sarevoka z jedničky namazal na chlaba i s celou jeho partou. V Super Size balení. Nakonec to tak nevadí, protože tvůrci jednotlivých částí se tím nenechali zaslepit a vytvořily spoustu zajímavého.

Souboje party vs party jsou úžasné, mágovská ochraná kouzla a prolamující kouzla ve spojení s dostupností na různých úrovních tu vytvářejí opravdovou strategii a napětí, které se jenom tak neopakuje "Lich - casting spell mantle". Tady se asi shodnu - i já jsem toho chtěl víc. Pouze škoda toho překotného levelování, kdy v rámci pouhého přechodu do další lokace získáváte (počitej partu 6-ti) statisíce ne-li miliony zkušeností.

Kapitola 3. - Chceme to hned!
A tady se dostáváme do problémů. V BG1 bylo Baldur's Gate nejen městem ale i jakousi metou. Pozvolný průběh příběhu pouze umocnil velkolepost pocitu z oteření jejích bran a chvíle, kdy jste se konečně dostali do města. Města, které bylo celou dobu na mapě a bylo velké a tajemné o to víc jste se s radostí pustili do jeho útrob, když k tomu konečně nadešel čas.

V BG2 se po relativně krátkém úvodu dostáváme do Ankhaly, města o několik řádů velkolepějšímu, krásnějšímu a ve všech ohledech překonávajícímu Baldurs Gate. Chtěli jsme to tak, nebo jsme se jen rychle dostaly k lizu a celá bonboniera nám leží na stole a my jen přemýšlíme, ze které strany ji začít ujídat a nevíme kde začít a po snědení jednoho bonbonu máme chuť ji odložit stranou?

Zdali považjujeme za opravdový zážitek dlouhé námluvy se spřizněnou duší, nebo sex na prvním rande s úplným cizincem je na každém z nás, ale BG2 na to dává rychlou odpověd, vede mě do ložnice hned po prním drinku. A ať už je to životní láska nebo jen lepá děva, věci se dali do pohybu až příliš rychle.

Kapitola 4. - Chceme být silní a hlavně důležití!
V BG1 byla hlavní postava vždy takovým pátým kolem u vozu. Jako dějový činitel sice posouvala občas příběh dál, ale ani její speciální od Bhaala z hora dané schopnosti ji nekompenzovali tu sílu, kterou měl mistr lučišník Coran, nebo i ta vytoužená Imoena dual-level na mága okolo 3.-4. úrovně.
Celý přiběh se točil okolo řešení místních problému všeho druhu, které by vyřešila tahle patra, nebo jakákoliv jiná. Hrdinou vás dělalo to, že jste se zhostili výzvy, nikoliv váš původ nebo dispozice. Hlavní postava byla mnohem víc závyslá na přiběhu, než příběh na hlavní postavě.
V BG2 je to kompenzováno množstvím úkolů, kde je možné získat vlastní hrad/mágovskou interdimenzionální transporter a jiné věci. Plynou z nich určité výhody a nejlepší výhoda opravdu z toho hradu, který je hned na té běžné "správňácké" cestě.

Kapitola 5. - Chceme být dobří!
Pokud hrajete za zlo se zlou partou, těžko narazíte na možnost na tom vydělat. Doporučil bych pro zkušené hráče. Už jen to, že dát dohromady partu, kde by měli všichni přesvědčení zlo je prakticky nemožné (není rozumný zloděj?!?), tak veškeré volby které činíte jsou k vám nepříznivé. Už jen to, že se spolčíte s Bodhi upírkou bude za cenu ztráty zajímavých protiupírských předmětů, které dostanete při dobré cestě. A už samotný fakt, že při volbě hry za zlo budete přepadeni zloději za které je 00prd zkušeností, oproti upírům, kteří jsou nejen mnohem zábavnější na boj, ale taky je za každého mnoho desítek tisíc zkušeností.

Takže BG2 přineslo to, co čekala většina fanoušků jedničky. Kdo se nevešel do určitého výřezu zůstal zklamán. Kdybych hodnotil za sebe byl bych mnohem přísnější. Pokud se ale podvolím všem nadpisům kapitol, které jsem zde vypsal a vzdám se volnosti a různorodosti, kterou mi přinesla jednička, mohu si to užít.
+31 +32 −1
HellFireHellFire
Dohráno
  • PC 100
Naprosto geniální, rozsáhlé, co do hratelnosti unikátní RPG. Podobné už dnes nevznikne.
-7 +8 −15
LindacpLindacp
Dohráno
  • PC 95
Vězte, že koncept téhle recenze jsem několikrát přepisoval, neboť si nejsem jistý, čím začít. Píši tuto recenzi se skutečně čerstvými zážitky, dohrál jsem hru teprve před několika minutami a.. je to prostě úžasné.

Něčím začít musím a vzhledem k tomu, co mi nyní stále vrtá hlavou to bude určitě příběh. Příběh s kvalitami, na které lze u her narazit jen zřídkakdy. Příběh navazuje na již velmi povedený „prolog“ v podobě prvního dílu a kvalitou určitě neklesá. Nebudu nic prozrazovat, ale je to přesně to, co člověk od pořádného RPG očekává, rozhodně nezklame. Na konci této strastiplné cesty jsem pocítil pořádný pocit zadostiučinění. Hlavní záporák, kapitola sama, je skutečně uvěřitelnou postavou, na kterou budu určitě ještě nějakou dobu vzpomínat.

K příběhu rovnou připočítám komunikaci s členy družiny, která je s ním velkou části provázaná ať už tím, že oni členi vám mohou sdělovat své názory k danému úkolu, nebo tím, že vás mohou do nějákého toho dobrodružství zatáhnout. A to je to nejmenší. Osobně oceňuji nejvíc právě ty prosté rozhovory s ostatními, kdy se člověk seznamuje s jejich životy, cíly.. anebo jen rozhovory společníků mezi sebou, když utužují svá přátelství, žertují na účet toho druhého a nebo se ho snaží vyštvat z družiny.. to je to, co člověka vážně vtáhne do hry. A že to nejsou jen nějáké tupé dialogy, ale takové, které skutečně dávají těm postavám charakter, uvěřitelnost. Navíc lze i vést romance s několika společníky vaší družiny, což už jen drobný prvek, dokreslující skvělou atmosféru.

Grafická stránka hry je úžasná. Je to ještě RPG staré školy, vše ručně kreslené a snad i díky tomu, působí některá místa ještě velkolepěji, úžasněji a epičtěji, než tomu je ve hrách dnešní doby. Po této stránce není co dodat.

Herní soundtrack je taktéž úžasný, podle mě jeden z těch skutečně kvalitních, co se týče herní tvorby. Skladby, které dokážou podkrestlit (vhodně) snad každou herní situaci jsou to, co hru zase vyzdvihuje o něco výš. Člověk si konkrétní lokace s daným hudebním doprovodem mnohem lépe představí.

Než skončím, ještě zmíním obtížnost. Hra je na takové úrovni, aby prověřila hráče bažící po skutečné výzvě.. pravda, člověk který hraje hru poněkolikáté už asi bude vědět jak a kde si co obstarat, ale nováček si hru užije, pokud hledá skutečnou výzvu a epický příběh.

Pro: Kvalitní příběh a atmosféra, soundtrack, grafika, rozhovory a romance, obtížnost, AD&D, Irenicus

Proti: Tentokrát mě nic nenapadá.

+21 +23 −2
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
Fantasy RPG čiré jako horská říčka. Takřka by se druhý díl Baldur's Gate dal považovat jako srovnávací bod pro všechny počítačové role play hry na hrdinu. Počínaje majestátní hudbou přesně padnoucí do celkové atmosféry až po unikátní výpravnost. Navštívíte řadu lokalit od složité městské zástavby přes zapomenuté hvozdy. Baldur's Gate II je pro mě synonymem fantasy, se vším, co k tomu patří. Splněný sen pro všechny, kteří četli knihy od R.A. Salvatoreho a dalších podobných autorů (od DnD knih po gamebooky).

Oproti Baldur's Gate byly vynechány lokace tranzitního rázu, často prázdné ovšem reálnější, než podoba v BG II, kde je hráč směřován na důležité lokace, kde se má něco stát. Jistá střídmost předchozího dílu byla nahrazena do značné míry lineárním průběhem, ale o to propracovanějším. Obsahuje je v Shadows of Amn více než v drtivé většině her, které jsem měl možnost si zahrát. Potěmkinovy kulisy tu jsou tak dobře zpracovány, že potřeba svobody se za celou hru nedostaví a jen obdivujete architekturu a svět Forgotten Realms jako celek. Už po úniku z vězení je možno v jednom z nejlépe zpracovaných měst herní historie (konkurencí je pouze Novigrad z The Witcher 3: Wild Hunt) strávit velkou desítky hodin plněním nejrůznějších úkolů a explorací zástavby a temného podzemí. Neverbovat lze různorodé společníky na cestě za záchranou Imoen, plnit řadu vedlejších úkolů od detektivního vyšetřování po vystoupení do jiné dimenze, či se jen zastavit, a zaposlouchat se do výborných fantasy motivů (Waukeen's Promenade).

Vizuální stránka, počínaje titulním menu plným ornamentů a detailů je jednoduše výborná. Možná nedosahuje takové kvality jako například u pozdějšího Temple of Elemental Evil a Pillars of Eternity, ale její rozmanitost, co se prostředí týče, je velmi vysoká. Navíc je zde mnoho detailů.

Klasika, která v početné minulé i současné konkurenci dokazuje, že vytvoření typického fantasy dobrodružství je težší, než se může zprvu zdát. Společně s bizarním a originálním Planescapem, postapokalyptickým Falloutem 2, nebo i steampunkovým Arcanem to nejlepší, co vzniklo na přelomu milénia v renesanci RPG žánru jako takového.

Pro: atmosféra, délka, svět Forgotten realms, hudba, detailní grafika, dialogy

Proti: nic podstaného, snad jen přebytek kouzelných předmětů v pozdějších fázích

+53 +54 −1
Mr.StuMr.Stu
Dohráno
  • PC 100
Naprostý klenot mezi RPG. Dle mého nejlepší RPG všech dob. Ať už je to úžasným příběhem, skvělými postavami nebo nádhernou grafikou, jedno je jisté, na tento zážitek nikdy v životě nezapomenu a až budu jednou umírat na smrtelné posteli, tak si chci nechat zahrát theme song právě z této hry:-)

Pro: grafika, hutné RPG, postavy, famózní příběh

Proti: naprosto a absolutně nic a to ze mě nemluví nostalgie

+2 +9 −7
AjantisAjantis
Dohráno
  • PC 90
BG2 je oproti svému předchůdci hutnější. Úvodní město Athkatla už představuje pouze jeho vybrané části; nikoli sídliště prostého lidu, ale místa, v nichž se děje něco hodného pozornosti opravdového dobrodruha. Skoro na každém rohu stojí postava, jež zadá nebo pomůže v řešení nějakého úkolu, a po několika hodinách pobytu v něm je hráč zahlcen víc žádostmi o pomoc než v celé BG1 dohromady. Úkoly jsou žel většinou poslíčkovací a uzavřené do jedné lokace, aby hráč nemusel příliš namáhat mozek ani nohy a stále dostával nějakou odměnu. Nutno ovšem říct, že se ona hutnost dala vzniknout opravdu dobře navrženým lokacím, v nichž není o zajímavosti nouze, a občas narazím i na nápaditý úkol, kterému k legendárnosti schází jen trocha odvahy a důvěry v hráčovy schopnosti (např. Amaunatorův chrám pod městem).

Jde o jistý posun a je na každém zvlášť, aby posoudil, zda k lepšímu, či horšímu. Zajímavá by byla kombinace zhuštěného města s otevřenými venkovními lokalitami a la BG1, bohužel tyto byly odstraněny úplně, což už pro mne představuje jasné mínus. Další změna souvisí s přístupností vyšších úrovní a tedy pestřejší palety kouzel a (provázaně i) zbraní = propracovanější souboje. Je třeba důsledně využívat schopnosti postav, ochranná a naopak prolamovací kouzla a hra získává – zejména na vyšší obtížnost - znatelný strategický nádech, což může mírumilovně laděnému hráči činit nemalé obtíže.

Celkově je tedy oproti BG1 kladen větší důraz na linearitu a intenzitu herního prožitku (čemuž odpovídá i charakter příběhu); hra není už tak „všedně dobrodružná“ a spoléhá víc na pestrost prostředí a hráčovo ohromení. Osobně mi o něco víc sedí přístup BG1, přesto myslím, že si i pokračování 90 % zaslouží.

Pro: dobře navržené lokace; občas zajímavé RPG možnosti (vlastní sídlo); vztahy mezi NPC

Proti: větší linearita; značná inflace

+25 +26 −1
ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 90
Je mnohem rozsáhlejší, velkolepější s opravdu epickým příběhem, obrovskou spoustou unikátních předmětů, které z postav dokážou udělat polobohy, herní délka i rozmanitost lokací zcela určitě překonává první díl, nabízí možnost romance mezi hlavní postavou a dalším členem party, questy jsou propracovanější a občas opravdu velmi zajímavé Tohle je jen částečný výčet věcí, kvůli kterým mnozí druhému dílu přisuzují titul nejlepší RPG všech dob. I já jsem se u tohoto dílu skvěle bavil, ale přesto v mém případě nepřekonal první díl, který byl tak krásně "obyčejný" a o ten malý stupínek ho na svém osobním žebříčku řadím výš. Je to divné, když v podstatě nevím, co mám dvojce pořádně vytknout a u jedničky bych nějakou tu mušku našel, je to o tom vnitřním pocitu, který se blbě popisuje.

Možná až příliš epické, méně je někdy více, ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že to vše postupně graduje už od začátku jedničky, tak tohle bylo asi jen logické vyústění toho všeho. Baldurova Brána je i podruhé výborná hra.

Pro: Příbeh, atmosféra, dialogy, questy ... prostě skoro všechno

Proti: Možná až příliš epické ...

+20 +21 −1
SuzanaSuzana
Dohráno
  • PC 95
Baldur's Gate II: Shadows of Amn – mé první RPG. Vždy bude výjimečná, jelikož se mi k ní pojí mnoho vzpomínek na jisté období mého života. Možná, že je v tom kus nostalgie…ale nebude to jen ta nostalgie, která dělá tuto hru takovou jaká je. Přestože jsem začala hned druhým dílem série, neměla jsem pocit, že bych se nějak moc ztrácela ve vypravování. Obsáhlý a epický svět Faerunu mi evokuje poetiku fantasy typu Pána Prstenů a Silmarillionu svými příběhy, texty a celkově atmosférou. Není problém nechat se unášet skvělým příběhem, do kterého jsem byla vtáhnuta hned od první minuty. Poutavý styl vyprávění se drží celou hru až do konce a má vše, co pořádné fantasy mít má. Hrdinství, přátelství, lásku, zradu a pomstu. Každý charakter, který vašeho hrdinu doprovází má svou osobnost, názor na situaci (tedy přesvědčení) a tak hra nabízí hned několik možnosti, jak ji hrát a dokončit. Mimo to má každá postava co říct, navzájem si ve vaší skupině vyměňují názory a postřehy na situaci, což u mě vyzdvihuje kvalitu celé hry (účinný prostředek jak hráče ponořit do příběhu). Na mile přihlouplé dialogy s Minscem a jeho křečkem, na naivní náklonnost Aerie, moudré připomínky Jaheiry, a Joshimovu zradu se jen tak nezapomíná.
Graficky hra vyniká také – krásné prostředí společně s hudbou jen dokresluje povedenou atmosféru celé hry.


+56
xXx Mortemszite xXxxXx Mortemszite xXx
Dohráno
  • PC 80
V dávných dobách (rok 2005) když jsem se chystal zahrát si poprvé Baldurs Gate 2, očekávajíc něco úžasného, nepřekonatelného, jsem se zase jednou zklamal... Tahle hra má dobrý příběh, skvělou hudbu, napínavé souboje, výborné charaktery a jejich vztahy mezi sebou, znovuhratelnost... a mohl bych pokračovat.

Ale přece jen musím říct, že když jsem slyšel všechny ty fanatické názory na tuto hru nebo když ještě dodneška čítám srovnávání BG a jiných - novějších RPG, když čítám jak je "král Baldurs Gejt" nepřekonaný, jak se správně modlit k jeho otci... tak jen nechápavě kroutím hlavou. A to je právě důvod - proč mě ta jinak dost dobrá hra štvě - je přeceňovaná...

Pro: dobrý příběh, skvělá hudba, napínavé souboje, výborné charaktery a jejich vztahy mezi sebou, znovuhratelnost

Proti: přeceňovanost

-23 +7 −30
THXTHX
Dohráno
  • PC 100
Muzu se snazit sebevic, ale na tomhle vadu, ktera by stala za zminku, nenajdu asi nikdy. Pokud se dal první díl povazovat za revolucni, jeho pokracovani vse dovedlo do stadia kristalove cisteho, dokonaleho RPG zazitku.

Predne je treba vyzvednout do vysin fantasticke vypraveni pribehu. Dokoncil jsem kdysi kompletni serii za asi dva tydny hrani v kuse s drobnymi prestavkami na jidlo a spanek. Po celou tuto dobu pribeh vse nekompromisne tahl kupredu. V jadru se nejedna o nic buhvijak originalniho a zda se, ze tisickrat provarene tema mladeho neknuby, ktery se v honbe za pomstou meni ve spasitele poloboha nema mnoho co nabidnout. Baldur's Gate II toto tema ovse prezentuje v nebyvale epicke siri. Nic neuspechava a naopak poskytuje hraci diky tunam a tunam dialogu, questu, vztahum s ostatnimi cleny party (vcetne mozneho romanku) nadstandardni prostor k dokonalemu sziti se s postavou. Jednoduse receno - Oblivion hrajete, Baldur's Gate muzete zit. Takovych her veru neni mnoho.

Na ruku postupnemu pronikani do herniho sveta hraji i ostatni prvky hry. Je nutne zminit, ze hratelnost BG je pomalejsi, nez byva dnes zvykem (dnes ostatne vznikaji same akcni RPG, co si budeme povidat), a take ze BG neni hrou pro powergamery. Level up na vas nevybafne kazdou pulhodinku, magicky mec nelezi za kazdym parezem, ale o to tu prece nejde. Kdyby tomu tak bylo, bylo by BG Diablem.

BG je zkratka kralem a naprostym vrcholem toho, co zanr muze nabidnout. Neopakovatelne... ano... to je to slovo. Nic takoveho se jiz opakovat nebude, minimalne ne v blizke budoucnosti. Dokonce ani Dragon Age Origins, tzv. duchovni nastupce, prese vsechnu tu uprimnou snahu vzdat tehle klasice hold, metu nezdolal. Duvodem jsou kompromisy, lepe receno standardy, kterym se dnes AAA hra s ambicemi si na sebe vydelat, jednoduse nevyhne, a ktere BioWare pred deseti lety ani v nejmensim nesvazovaly. Pokud bychom totiz prakticky libovolne RPG z poslednich peti let "degradovali" do Infinity enginu a postavili vedle BG, velmi rychle bychom zjistili, jak nemastnou polivcicku prolevame hrdlem... Nenapada me, ktera jina hra by si mela zaslouzit absolutni hodnoceni... Amen.

Pro: pribeh, dialogy, delka, questy, postavy, grafika, epicka atmosfera, AD&D system

Proti: ke konci uz jsem si musel bandazovat zapesti a hrat levou rukou :-( (beze srandy)

+36 +39 −3
jablekjablek
Dohráno
  • PC 95
Nejlepší RPG hned po Fallout 2. Strávil sem u toho desítky hodin někdy na základce...skvělej systém, kdy si hráč může sestavit partu z až šesti postav. Každá je jiná a umí různý věci, dohromady tvoří komplexní tým. Každá lepší věc, co člověk ve hře našel, se někomu z nich mohla hodit...ne jako u současnejch "rpgéček", kdy je vám 80% inventáře k ničemu, protože se nehodí vaší postavě... U jaký hry se vám taky stane, že se členové začnou řezat sami mezi sebou, protože někdo na někoho něco zahlásil a jelikož má jiný přesvědčení, tak se do něj druhej pustí, ale protože to je dobrej kámoš toho třetího, tak ten se do toho vloží taky atd. :) Prostě náádhera...

Pro: Rozsáhlost, volnost, propracovanost, postavy, kouzelná grafika

Proti: nic

+6 +12 −6
IsairIsair
Dohráno
  • PC 100
Jedno z nejlepších RPG všech dob, málokteré dnešní roleplay ho dokáže předčít, prostě BG 2 se stalo již klasikou. Dobře využitý a obohacený systém (A)DaD pravidel, nádherný příběh, znovuhratelnost, interakce mezi postavami, kvalitně zpracované romance, spousta úkolů a pevností pro hlavní postavu dělají z této hry opravdu skvostný počin. Hře bych vytknul snad pouze otravnější systém ukládání (kdy musíte delší dobu čekat, než můžete uložit třeba po rozhovoru, či seslání nějakého déle působícího útočného kouzla), které se ovšem táhne se všemi Infinity Engine hrami.

Pro: (A)DaD pravidla, velký výběr povolání, příběh, interakce a romance mezi postavami, spousta vedlejších úkolů

Proti: občas otravné ukládání

+11 +18 −7
Paul von TalaczekPaul von Talaczek
Dohráno
  • PC 90
Od BG 2 jsem bohužel čekal mnohem víc, než se nakonec ukázalo. Přeci jen má provázanost s předchozí hrou byla tak značná, že jsem se od ní nedokázal odpoutat a neustále jsem srovnával téměř nesrovnatelné. Sice se na první pohled může zdát, že jsou obě hry naprosto totožné, ale už první momenty hry jasně dají najevo, že se BG2 ubírá naprosto jiným směrem.
Místo bezbřehého putování otevřenou krajinou se vše smrsklo na pár, sice velkých lokací, ale celou dobu jsem měl pocit, že jsem se vlastně nehnul z místa a kolikrát se dostavil spíše pocit frustrace, pobíhat z jednoho koutu města do druhého a to třeba několikrát za sebou.
Větší interakce postav s příběhem a mezi sebou v partě byla naopak velmi příjemná, protože silný příběh a postavy s ním svázané je jedna ze základních pilířů dobrého RPG. Nicméně pokud vám nějaká postava odejde, kdy se jí zachce, má člověk akorát zlost.
Co se týče bojů, tak ty mě moc nenadchly. Po chvíli člověk zjistí, že jsou jen dva způsoby boje - proti bojovníkům a proti mágům, k tomu se váže pouze pár typů kouzel, zbytek jich člověk stejně nepoužije za celou hru, max. jen kvůli exhibici a tím celá bojová věda končí.
Graficky je na tom hra velice dobře, zejména vyhlazení efektů pomocí FSAA. Hudba je standartně na vysoké úrovni, stejně tak zvuky.

Celkově vzato je BG 2 důstojným nástupcem BG, ale já osobně se vždy s větší radostí vrátím právě ke hře původní.
+14 +15 −1
7c7c
Dohráno
  • PC 100
Očekávané pokračování Baldur's Gate přineslo poměrně výrazné změny v hratelnosti. A dle mého názoru prospěšné. BG1 má v mých očích sice lepší příběh, svět a styl hry (alespoň první části), nicméně BG2 to nahrazuje svojí (znovu)hratelností, spádem a propracovaným systémem NPC, které je možné přibrat do družiny.

Co se bojů a zejména magie týče, k jejich plnému využití dojde zpravidla až po aplikaci taktických modů nebo stanovením limitovaných pravidel pro hraní.

Je to jedna z her, které je, řekl bych, nutné dohrát vícekrát, aby hráč plně ocenil jejich kvality.

A v neposlední řadě nesmíme zapomenout zmínit existenci rozsáhlých aktivních moddingových komunit s velkým množstvím dostupných modů.

Pro: Replayabilita, hratelnost, variabilita, NPC, standardní fantasy příběh, linearita, modding

Proti: Standardní fantasy příběh, linearita

+14 +15 −1
EbbEbb
Dohráno
  • PC 60
Nie príliš podarené pokračovanie fantastického RPG Baldurs Gate 1. Kde v jednotke sa hráč cíti ako začínajúci dobrodruh a bojí sa každého goblina, tu je ten pocit už o dosť generickejší. Typický záchranca sveta uzavretý v jednom meste s pár lokáciami okolo. Najväčšiu úlohu v tom zohráva hlavne fakt, že BG 2 je lineárne RPG, lokácie sa otvárajú a zatvárajú tak ako sme si neskôr na to u Bioware zvykli.

BG2 je v tomto smere očividný krok od nelineárneho Baldur's Gate 1 k lineárnemu Neverwinter Nights, a je to akýsi medzistupeň. Namiesto poloprázdnych máp z jednotky, ktoré v jednotke navodzujú istú atmosféru a nenútia hráča sledovať len príbehové alebo questové zápletky má BG2 čisto všetky zóny vyrobené len pre potreby questov. Každé NPC s menom je vždy spojené s questom a všetko pôsobí extrémne šetrne--šetrenie miesta, šetrenie prostriedkov, až to viacmenej zastiera akékoľvek klady, ktoré ešte zotrvali z jednotky (engine, UI, combat). Hra ma po hned po vydaní bavila, ale sklamania po jednotke som sa nemohol zbaviť. Možno preto si občas BG 1 zahrám aj po 13 rokoch, kdežto BG 2 zapadá prachom.
-10 +12 −22
bobo.666bobo.666
Dohráno
  • PC 100
Ač jsem nehrál jedničku a nějak se k tomu zatím ani nedostal,za což se nehorázně stydím,dvojka pro mne byla a stále je jedna z nejlepších her vůbec.Silný příběh,nádherná grafika a v neposlední řadě i velmi,velmi silný bojový systém.Spoustě lidí tahle hra skrátka nevoní,protože je roztahaná a je tam hodně dialogů.To bylo,ale pro mě to největší plus,prostě na hru až uchvacující příběh.Něco do čeho sem se mohl zažrat na několik hodin a nestalo se,že by mne to přestalo bavit.Občas sem třeba nemohl usnout,jelikož sem neustále přemítal nad tím jak nejlépe zbalit Jaheiru,nebo nad tím jaká strategie bude nejlepší na demilicha.Interakce mezi NPC pro mě je v této hře taky velký klad,strašně jsem miloval ty různé hádky mezi členy družiny,nebo když mi vylévaly své vnitřní pocity.

Pro: Příběh,grafika,hudba,NPC; Snad nikdy neomrzí

Proti: Nic,možná jenom datadisk mohl být lepší a taky ta návikovost co mě nutila zanedbávat školu

+4 +10 −6
SarumanSaruman
Dohráno
  • PC 100
Baldur’s gate II na mě působí dojmem silně nevyrovnané hry. První polovina nabízí spoustu zábavných a originální úkolů, příběh se zapojením snů má správně tajemnou atmosféru a díky propracovaným společníkům získá hráč pocit skutečně fungující družiny. Potom se z ní však stává takřka pouhá lineární vyvražďovačka bez špetky invence, kdy se akorát slepě postupuje vpřed a čím dál zoufaleji čeká na konec, který stále nepřichází. Tehdy také plně vyniknou do té doby umně skrývané nedostatky hry. Neuvěřitelně iritují dialogy, které se i přes zdánlivě bohatý počet možností vždy vyvíjí jediným směrem, což vadí zvláště u romancí s NPC. Hrdina může být klidně i největší parchant a uhánět zlou postavu, ale pokud se k ní nechová jako kavalírský paladin, vztah brzo vyhasne. Jednotvárné souboje jsou už k nevydržení a úkoly pozůstávající výhradně z typu search and destroy by tam snad ani nemusely být. Hře ve druhé polovině schází větší nápaditost a její úžasný potenciál je doslova promrhán. Snaha koncentrovat veškerou pozornost na příběh, který jí je naopak hoden stále méně, se alespoň u mě nesetkala s úspěchem. A to je velká škoda. Pokud by si totiž pokračování udrželo nastavenou laťku, s klidným srdcem bych jí zařadil mezi nejlepší RPG všech dod...
+12 +14 −2
SlayerSlayer
Dohráno
  • PC 90
O téhle hře bylo řečeno mnoho ještě před vydáním a já jí netrpělivě očekával a myslel si kdoví co, pak jsem to monstrum ze 4cd na tehdejší dobu dost nainstaloval a byl jsem znechucen, grafika nepřitažlivá, nedokázal jsem hru zařadit do žádného období a země, na jednu stranu moc moderní prostředí a takové přetechnizované, všechno prostě nic moc, šlo to z disku pryč. Po nějaké době když jsem se nudil jsem tomu dal šanci na pár hodin a byl jsem vyřízen, byl jsem naprosto pohlcen příběhem a větvenými dialogy. Dobývání tvrze a její následné přivlastnění byl pro mě asi nejlepší moment hry, kromě závěrečného dlouhého souboje, líbili se mi taky draci samozřejmě. Pro mě osobně je příběh to jedidné co mě drželo spolu s dějovými zvraty. Jsem samotář, takže nějaká parta co jsem s sebou musel vláčet mě nebrala. Odkojen Diablem mě ani neuchvátil počet druhů zbraní, které se dají spočítat sotva na prstech obou ruk a HLAVNE, nebyly generované, tzn. na 95% je šance, že na konci hry vždy skončíte s tím samým vybavením a to mě štvalo, že každý nepřítel, tedy ti hlavní se speciálními předměty měli vždy to samé, truhly také atd., že v podstatě každý hrdina byl na konci stejný ať to hrál Pepa nebo Franta:). Chabé statistiky, zmatená tvorba charakteru a málo akční a dynamické souboje, dále jsem také nikdy nezkousl ta hloupá pravidla pro každou rasu, povolání apod. proč jsem jako barbar nemohl mít těžké brnění, nebo mág nemohl mít nějaký meč to opravdu nepochopim. Ale příběh s atmosférou to stejně vyvážil.

edit: bobo rozdává mínusy ostošest i za toho faktu, že člověk pochválí a vynáší jedinou stránku hry o které se i on zmiňuje, že prý kvůli ní BG ostatním nevoní, díky za taková objektivní hodnocení podobných uživatelů:)

Pro: příběh, atmosféra a hudba, nepřátelé

Proti: málo předmětů, grafika, stále stejné předměty, zanedbávání školy uživatelem bobo ústící v jeho gramatické chyby

-9 +4 −13
AliannaAlianna
Dohráno
  • PC 100
Skvělé pokračování jedničky, nové osudy a rozvíjení těch starých, spousta questů a rozhovorů , pro každé povolání rozdílné nepovinné questy, dlouhé hodiny zábavy a objevování

Pro: Questy, NPC , příběh

Proti: Trochu zastaralá grafika už dneska

+8 +11 −3
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 100
Jedno z najlepších RPG všetkých čias (ak nie najlepšie). BioWare prostredníctvom tejto hry dokázali, že budúcnosť v RPG, ktoré kladú dôraz na príbeh a vzťahy medzi postavami patrí im. Osobný príbeh hrdinu z prvého dielu pokračuje, je vidieť, že autori sa poučili z rôznych chýb, popridávali množstvo nových vecí a hlavne sa nebáli naplno rozvinúť fantáziu. Výborní NPC spoločníci z družiny sú predzvesťou psychológie postáv tak ako to poznáme napríklad z Jade Empire alebo Mass Effect. Skutočný klenot medzi hrami, tam kde bol prvý diel výbornou záležitosťou pre hardcore RPGčkarov je druhý diel otvorený pre všetkých, ktorí majú radi dobrý príbeh, emócie, kvalitné dialógy, originálne questy a zábavné boje. Navyše Infinity engine na ktorom hra beží nikdy nevypadal tak dobre a ešte aj v súčastnosti patrí medzi najkrajšie herné enginy.

Pro: spoločníci, príbeh, mesto Athkatla, hudba Michaela Hoeniga, grafika, questy

Proti: napriek veľkej dĺžke, raz to musí skončiť, lenivejšieho nováčika môžu vystrašiť magické povolania a kvantum ich kúziel a schopností

+16 +17 −1
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 405 90

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
73
Odkaz:
http://dbher.cz/h73
Přidána:
09.06.2008
16 let a 329 dní
Hodnocení:
405 (0-100 %)
Komentářů:
35
Oblíbenost:
Sledovat 70 Chci si zahrát 49
Rozehráno 17 Dohráno 312
Návštěvnost:
143243× (celkem)
1519× (poslední měsíc)
583× (poslední týden)
2× (dnes)
Více