Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • XOne 70
Čtvrtý díl série Amnesia ( i když v tomto případě se jedná o jakési rozšíření podobně jako Justine, i když rozsáhlejší ) byl mnou rozhodně očekáván s napětím. Anotace lákala na přitažlivý scénář francouzského vojáka Henriho Clémenta, který po zranění v zákopech upadne do bezvědomí a následně se probudí v ponurém prostředí opuštěného vojenského bunkru, ve kterém je mimo jiné i tajemná podzemní šachta ze starých Římských dob.  

Samo sebou tak úplně opuštěný není, protože po krátkém čase zkoumání narazí za pomocí indicií na to, že přítomná bude také jakási tajemná fotosenzitivní potvora, která se po celou dobu hry bude snažit vojáčka dostat na spárů. Aby vojín přežil v slabě osvětlené základně přežil, musí udržovat v chodu generátor což znamená dolívat kanystry benzínů a rychle zkoumat ztemnělé chodby a místnosti, protože jakmile generátor přestane rachotit, lovecká sezóna začíná. Chabá ruční svítilna se musí manuálně natahovat a rychle se “vybíjí“ včetně rámusu, který u toho vydává, a to milého chrčícího a vrčícího krasavce přitahuje jak slepici na flus.  

Naštěstí jsou k dispozici místnosti, které jsou stabilně osvětlené s truhlami, kam se dají odkládat předměty - co se týče zbraní, sice je k dispozici revolver, ale ten slouží spíš jako nástroj k “odemykání“ zámků, než jako prostředek obrany. K lepšímu hodnocení chybí lepší příběh, proměnlivější prostředí a větší rozsah, chválím ale nápad s generátory a obecně působivě navozený pocit všudepřítomného děsu se povedly – 70 %
+7
  • PC 90
Mezi ostatními tituly studia působí The Bunker jako malá revoluce. Vývojáři se rozhodli porušit hned několik designových pravidel, kterých se drželi už od dob Amnesia: The Dark Descent. A riziko se vyplatilo.

Zatímco estetika a stealth přístup zůstaly, hlavní game loop je zcela nový. Linearitu nahradil malý otevřený svět s prvky metroidvanie a immersive sim. Ale především, hráč dostal možnost bránit se. Ruku v ruce s tím jde další změna, nově můžete zemřít, a být tak nuceni část hry opakovat. Obě jsou to mechaniky, které tvůrci do svých her několik posledních let záměrně nedávali, protože odporovaly jejich stylu vyprávění.

Tyto "nově objevené" principy jsme naposledy mohli vidět v sérii Penumbra. Avšak to, co bylo tehdy nedomyšlené a trochu krkolomné, je tentokrát vybroušený diamant. Otevřený svět bunkru je plný propojených systémů, které velmi chytře vytváří emergentní hratelnost. Například revolver má značně omezenou munici a použít jej k obraně je až poslední možnost. Mnohem lépe se dá využít k překonávání překážek. To stejné platí o řadě dalších prvků - barelech, kanystrech, lahvích, hadrech... Téměř vše tu má více použití, ale zároveň i negativních efektů (typicky hlučnost). Neustále jste tak v pozici, kdy se musíte rozhodovat, jak uplatnit své omezené zdroje.

Právě ono neustálé plánováni a prozkoumávání je to nejúžasnější, co hra nabízí. The Bunker není z her, které se dají dohrát držením tlačítka vpřed. Naopak, hodí vás do průseru a snaž se. Sebevědomě se řadí po bok pecek jako Darkwood nebo Subnautica. A stejně jako ve zmíněných survivalech, i zde se hratelnost vyvíjí. Kdežto na začátku jste ustrašené káčátko schoulené v rohu, zatímco v neznámých prostorách kolem obchází hrůza, ke konci znáte lokace jako vlastní boty a jste vybaveni předměty i znalostmi k mnohem efektivnějšímu průzkumu stále vzdálenějších lokací. Postupně se tak mění zaměření od nekompromisního survivalu k příběhové adventuře.

Bohužel ústřední děj je tu o poznání méně zapamatovatelný než v Amnesia: Rebirth nebo SOMA. Vývojáři nemají příliš kontrolu nad tím, v jakém pořadí budete zdejší tajemství konzumovat, proto nedokáží vystavět opravdu silné momenty jako v předchozích titulech. Je to daň za volnost; já jsem třeba odhalil identitu monstra v anti-klimatickém okamžiku z jakési náhodně nalezené poznámky během rutinního průzkumu. I tak příběh moc hezky rozšiřuje lore série. hlavně ale slouží jako solidní základ pro vaše zážitky. Ty skutečně památné chvíle totiž vznikají bezprostředně skrz synergii herních mechanik. Momenty napětí, kdy vás monstrum přepadne ve slepé uličce, ze které se díky vlastnímu důvtipu nějak dostanete, s bušícím srdcem dobíháte do bezpečné místnosti, na jejíž dveře začne příšera bušit vteřinu poté, co zastrčíte západku. To jsou ty zapamatovatelné silné chvíle, jenž vysoce předčí příběh Henriho Clémenta. A bunkr je takových okamžiků plný.

Pro: inovace, immersive sim, nutnost přemýšlet, rozumná délka, atmosféra, hutnost, emergentní gameplay

Proti: na poměry Frictional Games slabší příběh

+23
  • PC 70
Hneď spočiatku si ujasnime, že Amnesia: The Bunker je menšia a samostatnejšia kapitola tejto série, takže ma zaujímalo, aký druh hráčov chceli teraz vývojári z Frictional Games vlastne osloviť. Nielen engine, ale i mnohé iné základy “amnéziovského” stealthu a prieskumu totiž zostali indentické, tak ako tomu bolo ešte pred trinástimi rokmi, keď sme sa prebudili v koži Daniela, museli skúmať pochmúrny hrad a vyhýbali sa desivému monštru. Dokáže sa však stará beštia naučiť nejaké nové triky, ktoré by zaujali aj nových hráčov?

Ako už samotný názov trochu napovedá, The Bunker sa odohráva v tmavom, na zánik odsúdenom bunkri z prvej svetovej vojny v roku 1916. Ocitáme sa v koži francúzskeho vojaka, ktorý je v otvorených zákopoch zranený v boji a po tom, čo upadne do bezvedomia, prebúdza sa už v zdanlivom bezpečí bunkra. Po svojom prebudení však zistí, že bunker zíva prázdnotou, východy von sú zničené a takmer všetci jeho spolubojovníci povraždení niečím, čo číha v tme. Príbeh je relatívne jednoduchý a je podaný klasicky. Časová os udalostí sa vám pomaly osvetľuje tak, že nachádzate poznámky napísané rôznymi dôstojníkmi, ktorí len nedávno boli medzi živými. Aspoň ku koncu sa objavil pomerne prekvapivý zvrat, akého som sa v predchádzajúcich “Amnéziách” nedočkal.

Prvou a zároveň najväčšou zmenou oproti starším “amnéziám” je to, že celý bunker je k dispozícii na preskúmanie a dá sa povedať, že máte na výber, kam chcete ísť. Samozrejme, vždy to má nejaký háčik a konkrétne v tomto prípade budete musieť vystopovať malý arzenál nástrojov, aby ste sa dostali do určitých oblastí a postúpili v príbehu. V rámci maximálneho budovania napätia však dostanete len veľmi málo pokynov, kam ďalej. Samotný bunker, samozrejme, nie je veľký, avšak aj tak je trochu výnimočne k dispozícii aj mapa. Tú si však nemôžete pozrieť kedykoľvek, keďže ju nemáte v inventári, ale je napevno zavesená na stene v jedinej, centrálnej bezpečnej miestnosti, osvetlenej lampou. V tej miestnosti máte nielen zaručené bezpečie vďaka stabilnému svetlu, ale aj je to jediné miesto, kde môžete ukladať svoj postup. Na najnižšej náročnosti však môžete ukladať kdekoľvek. Celý bunker je poháňaný centrálnym generátorom, ktorý žerie palivo skutočne vo veľkom množstve a vo všetkých miestnostiach je k dispozícii len zopár náplní. Bunker môžete skúmať aj bez zapnutých svetiel, na to máte baterku, avšak táto situácia má k ideálu ďaleko, keďže ide o baterku z roku 1916 a tak je jej nabíjanie veľmi hlučné.

Ďalšou novinkou je pohyb príšery, ktorá vás prenasleduje v bunkri. Zatiaľ čo väčšina nepriateľov v ostatných hrách Amnesia je naskriptovaná tak, aby určitým spôsobom hliadkovali v konkrétnej oblasti, v The Bunker si spomeniete na Alien: Isolation. Príšeru, žijúcu za stenami a nad stropom vášho betónového väzenia priťahuje hluk, ktorým môže byť čokoľvek, od behu, cez streľbu zo zbrane až po použitie vašej ručnej baterky. Skutočnosť, že správanie príšery je trochu nepredvídateľné, zvyšuje hrôzu a dodáva potrebnú dynamiku. Fakt, že je vám príšera na stope, spoznáte podľa škrípania a vrčania, ktoré pomocou efektívnych zvukov ešte viac podporujú vašu paranoju.

Séria Amnesia je známa tým, že nikdy nepoužívate žiadne zbrane, takže asi každého prekvapí, keď hneď na začiatku dostanete do rúk pištoľ a dokonca aj granáty. Prvotný pocit z toho, že hráte skôr akýsi Medal of Honor, a nie Amnesiu však veľmi rýchlo vyprchá. Zbrane a munícia sú tu totiž užitočné predovšetkým na to, by ste odstrelili nejaký zámok na dverách, no niekoľko dobre mierených výstrelov môže zahnať samotnú príšeru. Prirovnanie k Alien: Isolation má však svoje hranice. Votrelec v Isolation sa o vás pomaly tým dozvedal viac, čím viackrát ste sa s ním stretli, takže dokázal predvídať aj napríklad schovávanie sa v skriniach. Tunajšia beštia však nie je ani zďaleka taký bystrá. Na normálnej náročnosti mi takmer vždy stačilo prikrčiť sa pod stolom a nenašla ma, hoci v istých prípadoch v návale hnevu zničila stôl, pod ktorým som sa skrýval a tým ma náhodou objavila.

Tento príbeh je menší, komornejší a samostatnejší, čo je podľa mňa celkom osviežujúce. Celkovo vám zaberie skúmanie bunkra len niečo medzi piatimi až ôsmimi hodinami, v závislosti od vašej šikovnosti a rýchlosti, ale tu ešte musím pripomenúť, že napríklad kódy ku skrinkám, alebo umiestnenia niektorých kľúčových predmetov, sú pri každom hraní čiastočne náhodné, takže je tu určitý potenciál pre opakované hranie.

Vývojári Amnesia: The Bunker zase neprepísali svoje základné hororové pravidlá, pretože vedia, že sú dobrí v tom, čo robia. Ako novinku nám predstavili jedinečný scenár na prekonanie a nové nástroje, či mechaniky, ktoré nás majú motivovať k experimentovaniu. Možno by bolo fajn priniesť niečo príbehovo náročnejšie, alebo sa vrátiť k viacerým, výrazne odlišnejším prostrediam v hre, ktoré nám priniesla Amnesia: Rebirth, ale The Bunker aj bez toho plní svoju presvedčivú premisu.

Pro: Neustály pocit strachu a všadeprítomného nebezpečenstva, jednoduchá a svižná hrateľnosť, nezaťažujúca komplikovanými mechanikami, krátka, no dostačujúca dĺžka hry

Proti: Niekoľko zbytočných technických nedostatkov, príliš podobné zvyšným "amnéziám".

+21