Albion

Albion je vynikající role-playing hra, která si svoji slávu vydobyla především zkombinováním pohledu shora s klasickým pohledem dungeonů z vlastních oči. Mimo to je toto rpg značně rozsáhlé, má povedené tahové souboje a předně obsahuje hratelnost, kdy jak se do hry ponoříte, neskončíte do té doby, než uvidíte závěrečné titulky. U nás je i nepřímé pokračování klasik na Amigu (Amberstar a Ambermoon) velice populární díky faktu, že se hra objevila přeložená na jednom z disků ve Score v plné verzi.

[1] Těžařské lodi Toronto Tom Driscoll
Právě jsme dorazili do jedné z těch galaxii, kde se má nacházet pustá planeta, která byla vyhledaná jednou ze sond. To ale v tuto chvíli není podstatné, zaslech jsem, že zahynul jeden z kontrolorů, jenž měl dohlížet na důležitá rozhodnutí těžarské společnosti. Sice jsem ho neznal, snad jen od pohledu, ale zasáhlo mě, že na takto moderní lodi může zklamat technika...

Po netradičně pojatém intru jste vrženi vstříc dobrodružství, které si ale budete muset poctivě odpracovat formou častých, někdy možná i zdlouhavýchy ale především zábavných soubojů, které jsou zde jediným zdrojem zkušeností. Ty jsou řešeny tahově a v parté může být až šest členů, které si na menší šachovnici rozestavíte dle libosti. Nepřátele se většinou skádají z druhu podobných naší hmytí rýši, vyjímko však nebude ani přepadení od humanoidů a možná i jejich technologicky pokročilých výrobků. Základním pilířem každého dobrého RPG mimo bojů je i příběh. Ten zaujme předně způsobem, jakým je hráči předkládán. Ať už se jedná o dialogy nebo samotné postavy, které se k vám z různých důvodů přidají na vaší výpravě, která nabere nečekaný obrat.

[2] Havárie
Se starým Rainerem jsme jen zázrakem přežily. Přístroje nefungují, takže stojíme před rozhodnutím zda otevřít poklop, či setrvat než nás pro nás někoho pošlou. Volba padla na druhou možnost, nejen že by nám brzo došel kyslík, ale myšlenka na delší pobyt s Rainerem v jedné kajutě byla... . Nevím proč jsem tak spontálně jednal, ani jsem si neuvědomil že sonda hlásila jen malé procento šance na dýchatelné ovzduší...

V Albionu je jak izometrická, tak i 3D grafika z vlastního pohledu. Z ptačí perspektivy je hraní více zaměřeno na adventurní problémy a cestování na mapě, kdežto trojrozměrný pohled slouží na obdivování krás měst i plížení se zatuchlým podzemím (ti co hráli Albion si jistě vzpomenou na první sklepení :). Herní plocha je rozdělena na pět rozsáhlých kontinentů, ve kterých strávíte mnoho hodin než je celé prozkoumáte. Pokud však ale jako každý správný dobrodruh prahnete po výpravě do chladných hlubin planety, obzvláště když v Albionu panuje tropické klima, pak tu celá řada dungeonů čeká na řádný průzkum.

[3] Odplouváme na Gratogel
Po vyřešení lokálního problému u rasy Iskai vyplouváme s Frillem vstříc Gratogelu, kde by měli údajně něco vědět o přistání Toronta. Doufám že to celé brzy skončí a my s Rainerem (se kterým jsem se už skamarádil) budeme moci vyprávět o svých zážitcích na této úžasné planetě...

Albion z mého pohledu tvoří jakýsi mezistupínek ve vývoji rpg žánru mezi klasiky jako Ultima VII či Dungeon Master a nástupem Falloutů od Black Isle a dalších a s tím souvisejícím přiblížení žánru hráčům dříve nevyznávajícím tento žánr. Po všech směrech výborná hra, která dokaže zabavit na pár týdnů a po dohrání se k ní budete i často vracet.

Už z môjho hodnotenia vyplýva, že tejto hre toho asi veľa nevytknem. Skutočne sa jedná o jednu z mojich srdcových záležitostí. Veľmi príjemne spracovaná kombinácia science-fiction s fantasy (stretneme sa tu rovnako s výdobytkami technologického pokroku, rovnako ako aj s nefalšovanou mágiou a podobne mysticky založenými prvkami).
Na svoju dobu potešia aj postavy v družine, síce si ich z počiatku človek nenavyberá a ani vlastnú postavu si človek nevytvorí, to je však nahradené tým, že postavičky majú svoj charakter, neboja sa občas prihodiť nejakú poznámku či názor na riešenie problému, pred ktorým družina stojí. Človek si potom naozaj pripadá ako v družine rôznych postáv a nielen ako keby strategicky ovládal skvadru bijcov. Ďalším pre mňa výrazným prvkom bolo výtvarné spracovanie herného sveta, ktorý sa takpovediac "odohráva" v dvoch vrstvách - prechádazanie exteriérov a obydlí (a niektorých dungeonov) je v izometrickom 2D ráze, zatiaľ čo cestovanie mestami a väčšiny dungeonov je z pohľadu vlastných očí. Skutočne skvostne vyzerá biologicky založená architektúra rasy Iskai a sám som zažil padnutie sánky pri prvom zotmení v meste Jirinaar - rozsvietili sa krásne vytvarované lampy a mesto hralo inými farbami než cez deň. Pestré a zábavné bolo aj prechádzanie a obydlí a dungeony rozhodne predstavovali veľkú výzvu, či už svojou veľkosťou alebo občasnými zákysmi v logických hádankach o ktoré nebola núdza. Práve s tým sa spája asi (pre mňa) jediné mínus hry. V rámci projektovania z pohľadu prvej osoby a vypustenia predtým známeho krokového systému, pôsobia rôzne páky a podobné mechanizmy na stenách až priveľmi nenápadne a človek tak stráca tým, že občas sonduje steny/stropy/podlahy s pritisnutým nosom. Atmosféru kvalitného príbehu výborne dokresľujú zvuky, schválne píšem zvuky a nie hudba, pretože, bez okolitej vravy, zvukov fauny, vetru, praskajúceho ohňa a podobne je hudba len polovičnou, neúplnou zložkou.

Tak povedené prolnutí fantasy a sci-fi jako má Albion se jen tak nevidí. Navíc má v tom tkví ještě jedna výhoda oproti jiným hrám - ve fantasy světě jste zde cizincem, teprve ho poznáváte a oni vám ho ukazují. Ne jako jidne, kde jste někam vrženi a teprve poznáváte to, co by měl vlastně váš hrdina nebo parta už dávno vědět. A v kolika hrách najdete xenobiologa, který komentuje a vysvětluje fantasy svět? :)
V klasické fantasy hře máme gobliny, troly, draky, kostlivce, upíry. Jakto že v Albionu je to jinak a přesto to není na škodu? Albion má svá specifická monstra, jsou to především divoká zvířata, jsou součástí přírody a nenapadají vás proto, že jsou to zlá stvroření, pro ně představujete kořist a potravu. Nevznikly magickou cestou, ale Darwinovym přírodním výběrem.
Další plusy: boj řešený šachovnicí, množství atributů, které každý charakter má, rozdílná a propracovaná osobnost členů party, rozlehlé a přesto ne nudné dungeony, zajímavá a rozmanitá kouzla, která se zlepšují používáním, v inventáři se hraje jak na místo, tak na váhu, zlato je těžké a nelze ho nosit příliš mnoho, veliké množství skrytých spínačů a pokladů a především ohromné množství textu, což by správná rpg adventura měla mít.

Ne tak dobré mi připadaly zvuky, které na svoji dobu má Albion celkem na primitivní úrovni. Další zápor je závěrečné podzemí Toronta. Sci-fi toronto nevypadá ve 3D modelu již tak dobře jako předešlé fantasy dungeony. Boje jsou zde už jen o tom samém, jsou spíše otravné a ani tak těžké a kromě soubojů je to již jen nudné opakování toho, co bylo v úvodu hry a při první návštěvě Toronta v Umajo desert.
Trochu to vynahrazuje zavěrečné přemlouvání ochranky a samozřejmě záverečné video, které opravdu stojí za to dojet Albion do konce. Ale ještě jedna věc mě tady trochu zklamala - Ned je téměř nesmrtelný a zabíjí na jednu ránu, ve hře ho ani nemáte zabít, ale když se opravdu snažíte, tak po zdlouhavém boji ho porazit jde, jenže na hře se to nijak neprojeví, neškodila by nějaká odměna třeba v podobě skryté videosekvence.

Ikdyž znám Albion nazpamět i po zpátku a nemůže mě již nic překvapit, přesto mám čas od času nutkání si ho zase zahrát. Mé hodnocení je tedy 95%.

Tohle je skutečná legenda. Symbol dokonalosti. Objekt lásky. Takhle by měla vypadat dokonalá hra.

I když jsem ji nikdy k její přílišné zdlouhavosti nedohrál (vždy sem skonči na Ostrově klidu), nádherně jsem se u ní bavil a nemohu ji nic vytknout. Škoda, že se už takovéhle krásné hry nevyrábějí.

Beží i pod Windows XP.

Kdosi (jenprodnesniden) v komentáři napsal: "rikejte mi treba herni barbar, ale Albion me vubec nedostal, asi to bude tim ze jsem se k tehle kultovni zalezitosti dostal moc pozde.."

Nezbývá mi než těžce nesouhlasit. K téhle hře jsem se dostal koncem roku 2008, tedy opravdu pozdě. Ale co? DOSbox funguje stále a i přes technické vymoženosti nových her, jejich ultraskvělé grafické efekty, miliony polygonů na postavách, superintenzvní herní zážitky korunované nejmodernějšími bumpmappingy a dynamickými světly, tak i přes to mě stařičký a na dnešní poměry ošklivý Albion bavil. A bavil mě moc!

Jádro pudla je ve skvělém (!!!) příběhu a jeho vyprávění. Atmosféra krásné nepoznané planety, kdy člověk hltá každý její nový kousek či nové stvoření, které potká. A ta úžasná kreslená grafika a podmanivá hudba tomu dodávají krásu, která se samozřejmě nemůže měřit dnešním metrem, ale je jednoduše nezapomenutelná.

A byť bych možná uvítal propracovanější vývoj postav, musím i tak říci, že se jedná o jednu z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Palec nahoru!