Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
31 let • Policie ČR • Velké Meziříčí (ČR - kraj Vysočina)

Komentáře

Sleeping Dogs

  • PS5 80
Odpálit Sleeping Dogs jako "GTA klon" by byl skoro zločin. Hra si jde totiž svojí cestou a v žánru městských akcí patří i nějakých dvanáct let od svého vydání prakticky ke špičce. Je vážně škoda, jaký komerční propadák hra byla, rozhodně si to totiž nezaslouží.

Sleeping Dogs zaujme na první pohled exotickým zasazením do Hong Kongu (kde se mimochodem jezdí vlevo, tak si rychle zvykejte) a brutálního prostředí čínských triád. Protagonistu Wei Shena si rychle oblíbíte a i když má jeho příběh hlavně ke konci jisté rezervy, je fajn nápad hrát za policistu infiltrujícího podsvětí. Motivace postav jsou celkem slušně zvládnuté a až na pár divných zkratek drží příběh parádně pohromadě. Místy mi dokonce evokoval jakousi východní obdobu české Mafie. Což je myšleno samozřejmě jako pochvala.

Řádění v Hong Kongu se od konkurence odlišuje i odklonem od palných zbraní. Hra obsahuje tak akorát komplexní soubojový systém a daleko víc zmetků během svého 30-40 hodinového běsnění (při plnění vedlejších aktivit) zkopete do kuličky, než odpravíte kuličkou do hlavy. Je to příjemné oživení a k zasazení se to skvěle hodí.

Pochvalu si hra zaslouží i za vedlejší aktivity, které jsou vesměs vážně zábavné. Vypíchnul bych z nich třeba závody po městě. Ty totiž díky povedenému (ač samozřejmě silně arkádovému) jízdnímu modelu vážně baví, což se o těch v sérii GTA úplně říci nedá. Vedlejších aktivit je tak akorát a ve chvíli, kdy se už začínají opakovat a pomaličku upadají do stereotypu, máte hotovo. Maličko otravné je jen sbírání bedniček zabezpečených kódem, ale k tomu vás vlastně stejně nikdo nenutí.

Na to, že jsem hrál hru v "Definitivní edici" obsahoval Sleeping Dogs poměrně dost bugů. Otázka jestli grafické a jiné nedokonalosti nesouvisí s hraním na PS5. Nešlo však rozhodně o nic zásadního. Bohužel se mi nejspíše nezapočítala jedna aktivita do statistik a platinová trofej tak zůstane nejspíše navždy uzamčená.

Sleeping Dogs je tak podařená městská akce, která ve své době musela nadělat pořádnou parádu (škoda, že ji spousta hráčů ignorovala). Teď po letech sice hra jisté rezervy má, přesto skvěle baví a to prakticky v každém svém aspektu. Upřímně, vybodněte se na předražený remaster starých GTA a raději za kilo kupte Sleeping Dogs... Zjistíte, že i v Hong Kongu se dá zažít spousta věcí!

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "6. Jménem zákona: Dohraj hru, ve které hraješ přímo za policistu nebo detektiva." – hardcore varianta /Tímto bodem je herní výzva 2021 splněna!/

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 317. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: V hlavní roli Kung-fu; slušný příběh; exotické prostředí Hong Kongu; vesměs zábavné vedlejší aktivity

Proti: Poměrně velké množství bugů; náplň některých misí a aktivit

+27

Tales of Arise

  • PS5 75
Osobně považuji trochu za zázrak, že jsem Tales of Arise dohrál a to dokonce na platinu. I podle hodnocení (momentálně nejnižší ze všech uživatelů) jsem ze hry nebyl úplně "vydřenej" a vzhledem k povaze Arise (rozuměj zatraceně dlouhé JRPG) mi tento videoherní "výkon" trval 101 hodin.

Tales of Arise je místy vážně utahaná a v soubojích dost stereotypní hra. I když je schopností velké množství, nejsou vůbec vyvážené. Poměrně brzy se tak dostanete k útoku pro hlavního hrdinu Alphena, který dalších 80 hodin vlastně nic nepřekoná. Ne že byste drtili stále jen ono jedno tlačítko, pro zpestření používáte i jiné schopnosti a postavy, to ale spíš proto, abyste se z toho neustálého spamování "Reigning Slash" nezbláznili.

Nevyváženost schopností mě mrzí, souboje jsou jinak vlastně celkem zábavné a díky povedeným efektům trvá celkem dlouho než začnou vyloženě otravovat. I když toho během cesty k osvobození Dahny namlátíte dost, prim stále hrají četné (a pořádně dlouhé) rozhovory. Pasivní koukání na štěbetající postavy tvoří valnou část hry a výsledek povídání není možné žádným způsobem ovlivnit. Tales of Arise se naštěstí pyšní fajn protagonisty a dobrým scénářem i příběhem. I přes občasné plkání o ničem tak "povídací" složka baví i díky tomu, že Arise prezentuje hráči až překvapivě dospělá témata a přistupuje k nim s citem.

Příběh a svět hru táhne. Vedle zmíněných soubojů totiž hra ztrácí i v náplni vedlejších úkolů, které se omezují na "zabij, přines, najdi" a jsou často vyloženě otravné. Za (negativní) zmínku rozhodně stojí i zahrnutí mikrotransakcí, s jejichž využitím hra místy jakoby počítá. Sám jsem hrál bez nich (ačkoliv jsem měl k dispozici Ultimátní edici) a občas si další postup vyžádal i nějaký ten bezmyšlenkovitý grind, a to i proto, že výsledek na bojišti občas není až tak na hráčovi jako současné úrovni party.

Tales of Arise i přes četné výtky nemám problém doporučit. Nabízí příjemné vyprávění v zajímavém světě, které má potenciál zaujmout i hráče JRPG hrami nepolíbené. Odemykáním stále nových mechanik dokáže dobře motivovat a slušně baví po dlouhé desítky hodin. Jen by chtělo některé aspekty hratelnosti více vyladit a místo kosmetických blbin raději věnovat více úsilí zábavnosti soubojů a náplni vedlejších úkolů.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "4. Minihraní: Dohraj hru, která obsahuje alespoň jednu minihru." – základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 4. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Zábavné postavy; poutavý příběh se zajímavými tématy; místy hezká grafika

Proti: Chaos na bojišti; nepřehlednost rozhraní hry a schopností; "cheatovací" DLC, na která je hra zdánlivě místy designovaná; vedlejší úkoly bez nápadu

+11

Alan Wake

  • PS5 80
Hra Alan Wake se mi vždy líbila, přesto jsem před lety dokončil pouze Alan Wake's American Nightmare a v základní hře se ke konci prosvítil až teď s remasterem.

I po těch letech hra perfektně funguje ve svých dvou hlavních pilířích – příběhu a atmosféře. Dějová linka je i přes svoji jistou podivnost stále podstatně uchopitelnější, než třeba v dalším z počinů Remedy v podobě Controlu, kde už byly aspekty příběhu občas přeci jen příliš bizarní. I díky tomu je velmi poutavá a zdárně se vyhýbá zajetým cliché (nebo s nimi alespoň dobře pracuje). Hlavní scénárista Sam Lake opět ukázal svůj talent a Alan Wake se pyšní vážně dobrým scénářem i fajn postavami.

Remaster jedenáct let starou hru po grafické stránce rozhodně vylepšuje a zejména díky většímu množství detailů nevypadá hra vůbec špatně... byť se se současnou (novou) produkcí rozhodně rovnat nemůže, má vizuál své nezanedbatelné kouzlo a dekádu byste hře vážně nehádali.

Hratelnost samotná již tak dobře nezestárla a i když je pocit ze střelby velmi slušný, kvůli opakujícím se situacím a nepřátelům hra i přes svoji délku (cca 10-15 hodin) v akčních pasážích upadá do lehkého stereotypu. Zbraní a zdrojů světla také není zrovna závratné množství, i když každá z položek arzenálu má své místo i využití.

Nová verze je vůbec první možností, jak si mohou zarytí fanoušci konzolí od SONY Alana Wakea užít. Hra mi bohužel při hraní na PS5 trochu zhořkla, při využívání funkcí DualSense mi zrovna u Alana jeden z ovladačů vypověděl službu. Za to ale přeci jen hra (snad) nemůže. Kvůli skvělému zasazení a tajemnému příběhu je tenhle videoherní rest vážně radost dohánět. A zvlášť pro majitele konzolí PlayStation mohu vřele doporučit. A to i vzhledem ke střízlivé ceně okolo 650,- Kč.

Hodnocení na DH v době dohrání: 81 %; 461. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Poutavý příběh s dobrým scénářem; temná atmosféra Bright Falls; postavy; dobrý pocit ze střelby

Proti: Horší variabilita soubojů; slabší konec základní hry; malá variabilita nepřátel

+20

Fall Guys: Ultimate Knockout

  • PS5 75
"Padací kluci" mají rozhodně na trhu své místo. Mediatonic přišli s unikátním přístupem pro současný trend v podobě battle royale a výsledek velmi slušně funguje. Fall Guys jsou tak v kratších seancích zábavnou oddechovkou a díky postupnému přidávání obsahu se má smysl do hry vracet třeba po několika měsících zase na pár hodin.

Ovládání malých fazolek je hlavně zpočátku dost toporné a na první osahání dost neresponzivní, to však ke hře tak nějak patří stejně jako pořádný chaos i prvek štěstí a náhody. Jednotlivých aktivit je obstojné množství, byť hlavně úvodní závodní tratě se přeci jen protáčí trochu moc často. Z konceptu hry vychází i jistý pocit frustrace, jelikož zejména v některých úrovních prostě kvůli nepřízni osudu či zákeřným protihráčům nepostoupíte, kdyby jste byli sebelepší. Jiné tratě (třeba The Slimescraper) mne vůbec nebavilo proskákávat, ale osobní preference každého z hráčů zde prostě hrají svoji roli.

Ve hře jsem proskotačil něco přes 20 hodin a už nemám úplně potřebu se k ní znovu vracet, časem se přeci jen dostavil stereotyp a motivace v podobě dalších kosmetických předmětů na mne jako ta správná vějička nefunguje. Za ty dvě desítky hodin jsem zvítězil asi jen třikrát, pokaždé jako člen týmu. Fall Guys jsou vlastně asi nejlepší pro partu kamarádů, ve více lidech se to přeci jen lépe táhne a prvek neúprosné náhody se zmenšuje.

Padací kluci jsou tak originálním pojetím okoukaného konceptu battle royale a koncentrovanou zábavou na kratší seance. Ze hry se stal fenomén, což dokáži pochopit a tvůrcům úspěch přeji, na druhou stranu zde osobně vážně neutopím stovky hodin. Na to jsou Fall Guys v základu přeci jen trochu jednoduchou hrou.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 46. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Instantní zábava i na pár minut; originální hratelnost; roztomilá grafika a zvuky

Proti: Postupně zabředá do stereotypu; prvek štěstí je v některých úrovních příliš vysoký; frustrace

+13

Hades

  • PS5 100
Skvost. Hra, která po mnoha letech otřásla s mým soukromým "TOP" žebříčkem a uvelebila se na prvním místě. Hades je prakticky dokonalý "roguelike", který exceluje takřka ve všech ohledech.

Na indie scéně jsou Supergiant Games kultem a hrou Hades překonali i svoji dosavadní tvorbu. Vybrousili hratelnost k dokonalosti a díky skvěle fungujícím systémům postupu a vylepšení v jednotlivých "runech" ale i v rámci permanentních vylepšeních, se stává Hades návykovým jako Heisenbergův perníček :).

Jeden průchod se dá zvládnout za několik desítek minut, díky pestré plejádě schopností a zbraní však u jednoho úniku z podsvětí vážně neskončíte (ono to ani není po příběhové stránce žádoucí). Navíc napoprvé se k povrchu "nepromlátí" prakticky nikdo. Moc mne potěšilo, že na rozdíl třeba od žánrově podobného Returnalu není problém hru kdykoliv uložit a vypnout.

Osobně jsem ve hře dospěl ke konci (zajímavého a skvěle napsaného) příběhu a nahráno mám něco kolem 55 hodin. Stále je však co objevovat a i když přirozeně nadšení ze hry přeci jen trochu opadlo, rád bych po napravení jiných restů v Hadovi "utopil" ještě nějakou tu desítku hodin.

Hades se jednoduše skvěle hraje, parádně motivuje a ke konzoli či počítači se díky němu vyloženě těšíte. Má obrovské množství pečlivě dávkovaného obsahu, zajímavý námět, příběh i postavy. Pyšní se krásným výtvarným stylem po vzoru starších dítek studia a stejně tak i nádhernou hudbou.

Čekal jsem hodně, dostal jsem více. Hades se po roce dostal na konzole a znovu září vysoko nad konkurencí. Za hodně přívětivou cenu na hráče čeká promyšlená, návyková a neuvěřitelně zábavná roguelike hra, na které ani škarohlíd nenajde chybu, co by stála za řeč. Čistou “stovku” jsem ještě nedal, Hades je po zásluze první!

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "5. Pořádný pařan: Dohraj hru, která ti zabere víc než 50 hodin." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 87 %; 39. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Parádní akční hratelnost; postupné odemykání vylepšení; skvělé tempo; precizní ovládání; znovuhratelnost; hezká grafika a skvělá hudba; postavy a příběh; cena!; všechno ostatní :)

Proti: Vlastně nic...

+18

Spider-Man: Shattered Dimensions

  • PS3 80
Ostatní superhdinové mohou Spider-Manovi jen tiše závidět. Snad až na Batmana se mu co do počtu kvalitních her žádný týpek v "elasťákách" ani neblíží. Mezi ty jasně lepší kousky patří i Spider-Man: Shattered Dimensions.

Hru hodnotím na základě svého druhého průchodu z PS3 (první byl kdysi dávno v temných dobách pirátství na PC) a i napodruhé jsem se velice slušně bavil. SD bodují jasně daným systémem úrovní, kterým i přes jisté shodné prvky nechybí jasně daná specifika a hra se tak po celou délku prakticky neokouká. To, že jsou jednotlivé úrovně svázané s výbornými záporáky, verbovanými ze zdánlivě bezedného zástupu Spideyho protivníků, u mě fungovalo také velmi dobře. Autoři se nebáli sáhnout i mezi méně provařené padouchy jako je třeba Kraven, Jaggernaut, či Hammerhead a i ti známější jsou zde často ve verzi, která je překvapivá i pro relativní znalce univerza. Třeba Vulture, nebo Doctor Octopus se dočkali výrazných změn.

Každá z dimenzí se hraje maličko jinak, přičemž největších odlišností si užijete v pasážích za Noire Spider-Mana, který nesází tak často na rychlé pěsti, jako spíš na kradmý postup úrovní. Rozdíly v ostatních verzích pavoučího muže již nejsou tak zřetelné, přesto se nějaké ty odlišnosti najdou... třeba v celé schopnosti nebo v několika speciálních úderech.

Jasně, na Shattered Dimensions je již vidět zub času, jde však o dobře hratelný kousek i více než deset let od původního vydání. Jako takové memento doby hra obsahuje třeba malinko zlobivou kameru či otravné pasáže se zástupy nepřátel (poslední fáze poslední úrovně). Na druhou stranu je pohyb Spider-Mana zpracován obstojně a houpání úrovněmi je i po letech slušná zábava. Příběh ve své jednoduchosti svojí přímočarostí dobře baví a systém výzev a postupného vylepšování pavoučích schopností dobře motivuje. Vlastně mě dost mrzí, že se pokračování s podtitulem Edge of Time na konzole tak těžko shání. Kanadští Beenox Studios totiž se značkou odvedli poctivý kus práce.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "2. Amerika, jak ji neznáte: Dohraj hru od vývojáře z některé americké země kromě USA." – Základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 25. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Čtyři dimenze s vlastními pavoučími muži; zajímaví záporáci; slušný pocit z pohybu a boje; zábavný scénář

Proti: Občas zlobí kamera a ovládání; pár otravnějších pasáží

+8

Lara Croft GO

  • Vita 80
Velmi dobrá logická hra, které menší obrazovka Vity sedne jako ulitá. Mám za sebou převážnou část Hitman GO a potěšilo mne, že Lara Croft koncept Hitmana pouze slepě nekopíruje, ale přichází s vlastními nápady.

Po rozlousknutí problému v jednotlivých úrovních se vždy dostavuje příjemný pocit, že máte pod čepicí... jen aby vás další místnost opět potrápila. Některé hádanky svojí obtížností dají zabrat, pro netrpělivé či méně bystré hra obsahuje neomezený systém nápovědy. Osobně jsem při hraní základní hry na nápovědu musel také jednou sáhnout a pak si samozřejmě okamžitě nadával do blbců a pitomců. Komentář píši po dohrání základní hry, ještě mi schází splnit některé z bonusových úrovní, ve kterých obtížnost razantně vzrostla a nad zdánlivě krátkou úrovni nezřídka strávíte dlouhé minuty dumání.

Lara Croft GO krásně procvičí mozkové závity a mnohdy naučené principy ohýbá tak netypickým způsobem, že řešení rozhodně není hned na očích. Vlastně by šlo vzhledem k žánru o prakticky ideální hru, dolů ji sráží jen na PS Vita nesmyslně dlouhé nahrávací časy a občasné chyby v ovládání analogovou páčkou, které často vedou k otravné smrti malé archeoložky. Zejména první zmíněné je až na pováženou. Lara Croft GO působí vyloženě jako hra z mobilních telefonů, se kterou by kapesní konzole neměla mít po technické stránce problém. Graficky relativně jednoduché a nepříliš rozsáhlé sekvence přitom Vita nahrává i desítky sekund.

Hodnocení na DH v době dohrání: 74 %; 42. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Lara Croft v netradiční roli; zajímavé logické hádanky; postupné nabalování nových principů; rozumná délka

Proti: Dlouhé nahrávací časy; místy nepřesné ovládání

+10

Livelock

  • PS5 60
Twin Stick Shootery mám vlastně dost rád. Většinou jde o frenetické a ve své jednoduchosti i pořádně chytlavé oddechovky. Livelock se minimálně na první pohled tváří jako vcelku kvalitní zástupce žánru. Jeho hraní je však bohužel po pár hodinách nuda.

Papírově není nic zásadního špatně. Jsou tu tři třídy postav, dostatek zbraní a nějaká ta zvláštní schopnost k tomu. Pocit z ničení nepřátel také není vyloženě mizerný. Problém tkví v motivaci. Je prakticky jedno, jestli hru zapnete na lehkou, střední či těžkou obtížnost. Hra se tím nestává obtížnější, ale otravnější. Smrt ve hře defacto nic neznamená, po porážce prostě shodíte další modul s novým tělem a jede se dál. Penalizace prakticky neexistuje a pokud se nepokoušíte probojovat do vrchních příček tabulky skóre, lze hru projít hlava nehlava, smrt nesmrt. Vinou tohoto systému prostě není hraní příliš zábava a po osahání několika mechanik, co hra nabízí, přichází stereotyp.

Hra je koncipována jako cooperativní zážitek pro až tři hráče. V roce 2021 je už bohužel dost problém najít byť jen jednoho spoluhráče. Během 13 hodin hraní se mi to párkrát povedlo, pocit ze hry však více živých hráčů na bojišti příliš nezlepšilo. Střílení rozličných robotů je jednoduše až moc bezmyšlenkovité. Vaše snažení "pohání" vpřed nepříliš zajímavý příběh s místy dost chabým scénářem. Některé hlášky jsou vyloženě trapné a hlavní průvodce má tak otravný hlas, že vás jeho průpovídky budou zákonitě s*at.

Herní systém tak i přes své některé kvality (třeba design nepřátel není vůbec špatná) prostě v ničem vyloženě neexceluje a díky chybějící motivaci či zajímavější herní náplni přestátá být Livelock po několika málo hodinách zábava.

Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 2. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Tři třídy postav; zajímaví nepřátelé

Proti: Náplň misí; stereotyp; nulová motivace či výzva; hlas postavy SATCOM

+11

Maneater

  • PS5 65
Podmořská (i přímořská) genocida se žralokem bělavým v hlavní roli. Maneater snad ani v očích tvůrců nikdy neaspiroval na kdovíjaké umění či hru roku, potenciál na originální oddechovku však měl pořádný.

No, a on by onen potenciál byl i naplněn, nebýt toho ubíjejícího stereotypu, do kterého i za svých nevalných 10-12 hodin hratelnosti hra zabředne. Obavu ze stereotypu jsem měl vlastně již od ohlášení hry a bohužel byla na místě. Hra je rozdělená do několika regionu, plných zálivů, průplavů, mělčin i hlubších vod. I když se kulisy mění a jednotlivé lokality se od sebe přeci jen liší, herní náplň zůstává od začátku až do samotného konce naprosto stejná.

S každým přesunem do nové lokace tak nejdříve musíte najít útulnou jeskyni, následně sežrat určitý počet neškodných čudel, porvat se s jedním pořádným predátorem a přechutnat pár natvrdlých dovolenkářů. Doplňkové aktivity v podobě sbírání beden s živinami, zrezivělých registračních značek a transparentů rozhodně úmorný stereotyp nenarušují, ba právě naopak. Hru jsem bez větších potíží dohrál "na platinu" a po tu nevalnou herní dobu se to ještě dá zkousnout, i tak se však přistihnete, jak jednotlivé aktivity plníte strojově a bezmyšlenkovitě. Je to škoda, chtělo by to více rozmanitých aktivit.

K stereotypu přispívá i jednoduchý soubojový systém, který vlastně stojí jen na jednom tlačítku – "žer". Vaše žraločí bestie sice zvládá ještě máchnout ocasem, ale nezřídka jsem se přistihl, jak lovce na chytrných bárkách prostě jedním tlačítkem trhám na kusy hlava nehlava a dávám pouze pozor, abych těch harpun nedostal do čumáku příliš... Samotná obtížnost není úplně vyvážená, v ranné fázi vývoje žraločí prťavec příliš nevydrží a hra dovede být i lehce frustrující, ke konci však už prakticky nemáte konkurenci a není ani za co utrácet sesbírané suroviny. Na druhou stranu jsem to nevnímal vyloženě jako negativum, alespoň tak byl cítit přerod ze zubatého nedochůdčete v ohromnou bestii.

I přes výtky však hra těží z zajímavého nápadu a dobrého pocitu z ničení a plavání. Tvůrci mají smysl pro humor a v podvodních lokalitách tak narazíte na mnoho fajn odkazů třeba i na Ricka s Mortym. Příběh motivovaný pomstou i přes svoji jednoduchost vlastně dobře držel hru pohromadě a řádění lidožravého žraloka vlastně není v konečném důsledku problém doporučit. Jen se připravte, že vážně budete muset vypnout mozek a dopředu raději procvičit ukazováček na tlačítko útok.

Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 18. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Vývoj žraloka; humor; relativně originální nápad i zasazení

Proti: Absolutně stereotypní herní náplň; ploché prakticky ve všech směrech; občasné problémy s načítáním

+11

Balan Wonderworld

  • PS4 40
Skákačka, která nepochopitelně selhává prakticky ve všech aspektech a místy působí jako špatný vtip. Ovládání je toporné a nepřesné, nápad s převlékáním kostýmů pohřbilo bídné provedení a nebýt druhé poloviny hry, kde alespoň došlo k určitému posunu v jinak otřesném leveldesignu, hodnotil bych ještě nižší známkou (jako v původní recenzi).

S mnohými ze sebraných obleků vám zmizí možnost skákat a vy tak běháte v hnusných světech s debilně navrženými plošinkami s postavou, která vůbec nedovede vyskočit. V praxi tak musíte neintuitivně přepínat na jiný dostupný oblek, samotné přepínání přitom není otázka okamžiku a pokud s daným oblekem obdržíte poškození, musíte ho znovu sebrat.

Samotné schopnosti nejsou až na pár výjimek příliš zajímavé a některé jsou vyloženě otravné. Kvůli zhovadilému ovládání, kdy se vám často nepodaří doskočit zdánlivě o milimetr, se ve hře velmi často dostavuje frustrace. Nejde přitom o vysokou obtížnost, naopak, BW působí jako směsice úplně základních nápadů z historie plošinovek v dost amatérském provedení. Díky těmto problémům a faktu, že skákání samotné je podivně neintuitivní a prostředí na vaše akce neodpovídá smysluplnější zpětnou vazbou (vše působí absolutně sterilně a neresponzivně), není hraní zábava prakticky nikdy.

Ze slušného potenciálu na příjemnou barevnou arkádu tak zbyly pouze oči pro pláč a já ani po dohrání (opět díky bohu za výrazně lepší druhou polovinu) úplně nechápu, jak mohl relativně zkušený tým se silným vydavatelem za zády přijít s takovým paskvilem a účtovat si za něj plnou cenu (falešné uživatelské recenze na Metacritic jsou jen takovou třešničkou na dortu). Jako by Yuji Naka (ten má mimochodem na triku třeba hry se Sonicem) spadl ze střechy činžáku na hlavu a pak šel místo do nemocnice programovat Balan Wonderworld… a zbytek traumatologického oddělení mu šel designovat úrovně.

Z úplné žumpy hru zachraňují jen vlastně celkem fajn příběhové filmečky, jejich poselství a místy dobrý soundtrack. I když je na hře vidět i práce šikovných lidí, to nejdůležitější, tedy herní mechaniky, jejich provedení a design úrovní je objektivně prostě tragédie.

Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Česká lokalizace; nápad s kostýmy není hloupý; má to demo, které dost hráčů nechtěně varovalo

Proti: Mizerná hratelnost; nedotaženost po všech směrech; nezábavné schopnosti obleků; ošklivá grafika a otravné zvuky

+11

Chivalry 2

  • PS5 75
Chivalry 2 zdařile zprostředkovává masivní středověké bitvy a momenty, kdy do sebe tříská najednou šest desítek hráčů, jsou skvělé. Ostatně hra zejména z počátku dovede strhnout a nadchnout nejen milovníky mečů a brnění.

Hra již nyní nabízí pořádné množství dobových zbraní a s nimi i lehce odlišných stylů hraní. Některé třídy postav jsou možná reálně méně využitelné něž jiné, snaha o co možná největší rozsah možností se počítá. Pocit z boje je dobrý a soubojový systém i přes svou zdánlivou jednoduchost poměrně hluboký a zábavný. Nabodnout nepozorného lučištníka na halapartnu je prostě radost.

Potenciál Chivalry 2 je obrovský, momentálně však není rozhodně zcela využit. Map by to chtělo víc a různých činností na nich také, stejně tak je dost omezená i nabídka módu a způsob jejich volby. Třeba dříve avizovaní koně momentálně chybí úplně. Trvanlivost zážitku tak minimálně pro mě není úplně ideální a po nějakých 15 hodinách skvělé zábavy jsem začal hrát v podstatně kratších seancích a nadšení postupně vyprchalo.

Mimo to hru momentálně trápí tu závažnější (špatné nastavení odporu tlačítek Dualsense u lukostřelby; zaseknutí zvukové stopy) tu relativně malicherné (špatné značení nabití schopností) chyby. Ty lze však přičíst porodním bolestem a časem snad zmizí. Vyladit by potřebovalo ale i ovládání. Některé nesouvisející akce jsou namapované na stejné tlačítko a stává se tak, že místo aby vaše postava urychleně sebrala pohrabáč, pouze stojí a křičí jako imbecil. Vzhledem k bitevní vřavě vám o sekundu později někdo usekne přilbu i s hlavou uvnitř.

Chivalry 2 ve světě sbírá nadšené devítky, mě sice z trenek až tak neodpálila, ale potenciál k vytvoření ultimátní rytířské rubanice tu bezesporu je. Hodnotím tedy po 21 hodinách vehementního sekání vším možným s tím, že po pár měsících rád do hry opět zavítám. Jestli na hodinu, nebo další desítky závisí na píli vývojářů...

Hodnocení v době dohrání: žádné; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Atmosféra masivních středověkých bitev; slušné možnosti boje; zbraně a třídy

Proti: Menší počet map a módů; otravný zvuk; časem stereotypní; bugy

+12

Metro 2033 Redux

  • PS5 85
Skvělý kousek s pořádně hutnou atmosférou, který v očích mnohých překonává i svoji předlohu. Hru jsem prošel kdysi na PC a nyní v režimu kompatibility na PS5 jsem zjistil, že si z ní vyjma pár milníků prakticky nic nepamatuji.

Metro 2033 se nemá problém odlišit od konkurence a v tom tkví její velká síla. Přichází na poměry FPS se zajímavými mechanikami v módu Survival jde vážně spíše o přežívání, než klasickou střílečku. Osobně jsem tento průchod hrál v módu Spartan na obtížnost Hardcore a někdy v budoucnu si to opět na Survival rád střihnu. Nutnost hledání munice, filtrů a ruční dobíjení baterky však zůstává i v benevolentnějším Spartanovi.

Ještěže někoho napadlo, jak výborný potenciál na videohru dílo Glukhovského má. Už při čtení mi místy jednotlivé stanice/kapitoly evokovaly herní úrovně. Převedení se ukrajinským 4A Games povedlo skvěle a na zdánlivě omezeném prostoru dokázali vymyslet zajímavý obsah, který nenudí a nesklouzává do stereotypu. Za nějakých 10-14 hodin máte sice hotovo, pamětihodných míst se však ve hře najde dostatek a nikdy jsem neměl pocit, že by hra zapadala do již dříve vyjetých kolejí.

Zasazení je zcela unikátní a hratelnost z něj vychází. Do kontextu postapokalyptického moskevského metra zapadají i zbraně, kterých je i přes některé společné prvky obstojné množství. 2033 sice nenabízí vyložený Bossfight, ale se zdejším osazenstvem si přesto užijete perné chvilky. Třeba pasáže s Knihovníky dokáží pořádně pocuchat nervy.

Co do zpracování prostředí a atmosféry prakticky není co vytknout, dávkování či prezentace příběhu přesto má určité rezervy a přijde mi, že kdybych nečetl knihu, některé události by mi příliš smysl nedávali. Vyjma toho je malinko škoda, že se poměrně brzy dostanete k noktovizoru, který z hlavy v útrobách metra už prakticky nesundáte. Koukat na všechno pořád se zeleným filtrem přitom taková paráda není a pocitu z tmavých zákoutí linek metra to spíše škodí.

Metro 2033 byla svého času velmi pohledná hra a Redux verze ani s odstupem času nevypadá vůbec špatně. Nahrávací časy jsou prakticky neexistující a hra je po tolika letech od vydání naprosto vyladěná, takže skvělému zážitku nic nepřekáží.

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 183. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Zábavná herní náplň; parádní zasazení; pro FPS neotřelé prvky hratelnosti; skvělá atmosféra

Proti: Prezentace příběhu má rezervy; noktovizor občas hře spíše škodí

+24

Rocket Arena

  • PS4 70
Necelý rok stará Rocket Arena pomalu skomírá a nedivil bych se, kdyby za pár měsíců EA vypnulo servery. Je to celkem škoda protože Final Strike Games nepřišli s vůbec špatným konceptem.

Rocket Arena měla zcela zjevně být hned s vydáním Free to Play a teď už jen tak nějak dojíždí na diskutabilní rozhodnutí svého vydavatele v podobě hráči nenáviděného EA. Největší problém hry spočívá v tom, že byla zjevně odstřižena od toku peněz, nikam se nevyvíjí a neposouvá. Přibližně před týdnem přibyla nová mapa a pár líných skinů, to je však celé.

V jádru jde přitom o zábavnou oddechovku, která mi sežrala více než 60 hodin. Souboje ve formátu 3v3 jsou akční a zábavné. "Omezení" zbraní na různé druhy raketometů a princip vyrážení soupeře z arény (podobně jako v  Brawlhalle či Super Smash Bros. Ultimate) přinášejí do MP střílečky celkem svěží vítr. Vypíchnout zaslouží i intuitivní ovládání a sice dost tradiční, ale dobře zpracované herní módy. Ani zmiňované však na alespoň průměrný úspěch nestačilo a hráčská základna se snižuje takřka s každým dnem.

Naštěstí alespoň servery dobře fungují a na spojení s dalšími hráči nečekáte příliš dlouho a to i díky poměrně krátké době jednotlivých klání (do sedmi minut je hotovo). Uvedené má za následek i pro multiplayerovou střílečku poměrně netypickou věc – ve svých seancích budete často narážet na ty samé hráče.

Hodnocení na DH v době dohrání: 59 %; 4. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: V menších dávkách zábavné; fajn akční hratelnost; nenáročná oddechovka

Proti: Relativně málo obsahu; bídná péče po vydání; grafické bugy

+7

Astro's Playroom

  • PS5 90
Co jiného pustit na (konečně sehnaném) PS5 jako první než Astro's Playroom? Hra se instaluje během prvotního nastavení konzole a slibuje, že hráči představí funkce nového ovladače Dualsense. Slib splnila do puntíku a ještě skvěle pobavila.

Astrovo nejnovější dobrodružství funguje jako úvodní hra do nové generace konzole PlayStation prakticky perfektně. Zvládá demonstrovat zajímavé funkce nového ovladače a jako bonus jde o chytrou exkurzi do historie konzolí od SONY i her samotných. Je vážně radost objevovat další a další odkazy na herní velikány jako Bloodborne, Horizon, ale i menší kousky jako Patapoon či PaRappa the Rapper.

Nejedná se však o prvoplánovou rychlokvašku, která by těžila pouze z nové technologie, byť nadšení z neokoukaného se jistě do hodnocení také promítlo (pesimistické já mi však napovídá, že představené funkce ovladače budou v jiných hrách využívány jen velmi málo) . V jádru jde o poměrně dost krátkou, ale intenzivní a krásně hravou plošinovku s fajn nápady přesně ušitými na míru nových možností Dualsense. Možná vyjma pasáže s opičím oblekem, která dokáže být místy malinko otravná, jde o kus poctivé zábavy, nad jejíž realizací se vážně někdo zamyslel. Hra tak parádně baví a zároveň působí jako skvělý tutoriál. Bravo.

Mimochodem všem majitelům PS VR doporučuji ASTRO BOT Rescue Mission se stejným hlavním hrdinou. Dle mého skromného úsudku, jde o nejlepší VR hru (minimálně z těch, na které jsem osobně narazil).

Hodnocení na DH v době dohrání: 89 %; 26. hodnotící; "zdarma" ke konzoli PS5

Pro: Prakticky ideální ukázka technologie ovladače Dualsense; zábavná herní náplň; "zdarma"; perfektní odkazy na desítky her

Proti: Hudba velmi podobná Astro Botovi; krátké

+12

Mass Effect: Bring Down the Sky

  • PS4 70
Takhle odděleně se Bring Down the Sky vlastně poměrně těžko hodnotí. V rámci Legendary Edition bych ani nepostřehl, že se nejedná o standardní obsah původní hry, navíc jsem se na asteroid X57 vydal hned po úvodní povýšení mezi Spektry a hlavní herní náplň jsem si tak pamatoval vlastně jen z průchodu hrou před nějakými 10-12 lety.

Hratelnost DLC je přeci jen až příliš zaměnitelná s ostatními výsadky kosmického tanku MAKO. Interiéry několika málo stavení na asteroidu jsou až na jednu výjimku dokonce shodné s jinými navštívenými planetkami, což zavání leností. Teroristé z řad Batarianů také co do možností boje nepřináší příliš nového. Vzhledem k povaze úkolu by možná neškodilo řešení ohraničit časovým limitem. Co do příběhu jde však o příjemný přídavek, který za skvělou hlavní hrou nezaostává a i přes nižší hodnocení jde o rozsáhlejší misi, jež v rámci hry rozhodně nezapadá. Jen nepřináší tolik zajímavého či nového, aby obstál jako samostatné DLC.

Hodnocení v době dohrání: 68 %; 117. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press

Pro: Zajímavý nápad s padajícím asteroidem; příběh je slušný standard skvělé série

Proti: Prvky hratelnosti jako z obyčejných výsadků; chybí přidaná hodnota oproti základní hře

+15

Concrete Genie

  • PS4 75
Příjemná i když až překvapivě "malá" hra. Za osm hodin máte s přehledem hotovo a ani tak Concrete Genie nevyhnul pár hlušším místům. I přes svůj nevelký rozsah a místy trochu mdlou hratelnost, má však hra rozhodně co nabídnout a v konkurenci nezapadává.

Dobrodružství Ashe s kouzelným štětcem, kterým vrací život městečku Denska, nepostrádá osobitost. Hratelnost je vystavěná na originálním (byť ne vždy úplně zábavném) konceptu malování. Z postupně sbíraných stránek skicáku malujete různé kresby na zdi městské zástavby, navrhujete vlastní džiny a s jejich pomocí bojujete s temnotou, která městečko zachvátila. Vývojářům se povedlo tento prvek vytvořit tak intuitivní, že i nesourodé čmárání převážně rostlinných obrazců vypadá hezky. Osobně kreativní prvky hratelnosti příliš nemusím a i přes dostatečné množství variant se mi malování po zdech dost rychle zajedlo. K oživení města navíc prakticky vždy postačí dost náhodné rozsévání libovolných útvarů a po pár desítkách minut se tak přestanete snažit o smysluplnější dekorace. Možnosti štětce mi přišly bohužel trochu nevyužité i v jednoduchých hádankách a nápad s malováním je tak sice příjemný, ale ne zcela využitý.

Bylo pro mě vcelku překvapením, že po nějakých dvou třetinách hry se celý koncept dost změní a z Concrete Genie se stává poměrně akční záležitost. Osobně mi tato změna příliš nevadila a razantní změnu tempa jsem uvítal. Možností boje sice neskýtá hra příliš, vzhledem k délce akční pasáže hry se však neomrzí a díky příjemným efektům baví.

Concrete Genie cílí spíše na mladší hráče a ty určitě potěší kompletní česká lokalizace. Že hra tuto možnost nabízí jsem zjistil prakticky až s jejím dohráním (nejspíše je nutné do CZ "přeladit" celý PlayStation). V souvislosti se zacílením na mladší hráče je na místě pochválit i příběh o šikaně a přátelství. I když je místy možná trošičku naivní, je dobře dávkovaný a i přes svoji relativní jednoduchost dokáže zaujmout. Concrete Genie je tak v konečném důsledku velmi příjemná malá hra s fajn designovými i příběhovými nápady, ve které se některé se některé mechaniky bohužel nepovedlo pořádně rozvinout.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "10. Dětský svět: Dohraj hru, ve které po většinu herní doby hraješ přímo za dětskou postavu." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 74 %; 27. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Hezká grafika; intuitivní malování; česká lokalizace; příjemná atmosféra; kouzelné malůvky; téma příběhu

Proti: Místy jalová hratelnost; malé využití malování v hádankách; občas hře dochází dech i přes její relativní krátkost

+9

Swordbreaker The Game

  • PS4 65
Swordbreaker rozhodně není žádný klenot. Ale ví to o sobě a i za plnou cenu stojí jen něco málo přes kilo. No a za ty prachy vlastně dovede celkem obstojně pobavit.

Hra vychází z klasických gamebooků a prolítnout se dá vlastně klidně za pět minut. Cesty skrz nestvůrný zámek jsou však velice klikaté a v konečném důsledku zde poklikáte na tlačítko "New Game" tak často, jako v málokteré hře. Variabilita je příjemná a i když není scénáristicky Swordbreaker rozhodně žádná skvost (vlastně spíš naopak) budete se pár hodin těšit, s jakou bizarností na vás ruští autoři přijdou za nejbližším rohem.

Ona je hra vlastně celá o objevování možných cest a mnohdy dost odporných způsobů smrtí. Váš hrdina má na jeden průchod jen tři životy a projít až na jeden ze tří konců na první pokus je prakticky nemožné. Hratelnost je dost často založené na metodě pokus/omyl. Jen málokdy z obrazovky poznáte, které řešení situace je správné... ale ono to v končeném důsledku vlastně ani nevadí. Prostě jednohubka na jeden až dva večery, která však jako výplňovka mezi "většími" hrami funguje velmi dobře.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "7. Čas je relativní: Dohraj hru, ve které tě nikde v jejím průběhu netlačí čas." – Základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 70 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Slušné množství obrazovek a průchodů; bizarní přesto zábavné smrti; slušná kvalita obrázků; cena

Proti: Řešení formou pokus/omyl; příběh je vlastně dost blbina a ještě dost mizerně napsaná

+12

Control: The Foundation

  • PS4 80
Objektivně rozhodně lepší než Control: AWE. Jedná se vlastně o pokračování příběhu hlavní hry, odehrávající se v samotných základech The Oldest House. I když mám za těch několik desítek hodin Control dost okoukaný, i tak musím pochválit vizuální stránku The Foundation, která se svými scenériemi patří vůbec k tomu nepůsobivějšímu. Navíc se zde již nepotýkáme s otravně tmavými lokacemi jako v AWE.

The Foundation navíc odpovídá na některé otázky ze základní hry a dozvíme se tak více například o tajemné entitě známe jako The Board, nebo o vzniku samotné organizace a jejího sžívání s tajuplnou budovou. Nové schopnosti spočívající v obnově či ničení krystalů také na chvíli zabaví. Ale...

Subjektivně mě The Foundation prostě už tolik nebavil. Jsem hratelnosti Control jednoduše přecpaný a opakující se souboje se stále stejnými nepřáteli mě už spíš otravovaly. DLC samotné přitom rozhodně v porovnání s jakoukoliv konkurencí patří k těm poctivým, jenže únava materiálu začala být při jeho hraní již pořádně znát a já se jednoduše místy přistihl, že spíše rychle dohrávám než nadšeně hraji. Jsem si ale prakticky jistý, že kdybych hrál všechny části Controlu s tím, jak vycházely, uvítal bych tento návrat do unikátního univerza všemi deseti. I proto jsem nakonec hodnotil poměrně vysoko.

Vzhledem k tomu, že je DLC jakýmsi epilogem hry, je i Jesse samotná přirozeně již pořádně "nařachaná" a ani The Foundation tak nenabízí zajímavější odměny. Otevírání bedniček s lootem je tak už vyloženě zbytečné. DLC samotné tak není ani příliš obtížné. Na druhou stranu musím znovu vyzdvihnout krásné prostředí a zábavné oživení v podobě mise s kamerou. Jednoduše dobrý přídavek, jehož konec jsem však uvítal.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "8. Herní nášup: Dohraj hru, včetně všech oficiálně vydaných obsahových rozšíření. Povolené jsou jen hry, ke kterým vyšly minimálně dvě oficiální obsahové rozšíření." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 21. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Relativně dost obsahu; pár nových schopností; další prohloubení světa; vedlejší mise s kamerou

Proti: Hratelnost se příliš nemění a už přestává bavit; bedničky s lootem jsou naprosto zbytečné

+13

Control: AWE

  • PS4 75
Slušné DLC. Bohužel se v něm již naplno projevují některé problémy, které jsem začínal pociťovat u konce základní hry. AWE je nesmírně skoupé na odměny, za hlavní mise hráč dostane pouze asi tři dovednostní body, ostatní nepovinné mise či aktivity ústí v nepoužitelné módy. Motivace k čištění míst od "plísně" a k dalším obdobným radovánkám tak dost trpí.

Je to škoda, protože v AWE se tak vyjma další variace Service Weapon a jedné schopnosti (kterou AWE sice přidal, ale vy ji využíváte pomalu od poloviny základní hry) nedočkáte příliš nového. Toto DLC propojuje Control s dalším kouskem od Remedy – Alan Wake. V omezené míře se zde tak setkáte s ikonickou temnotou, kterou je třeba pěkně postaru "vysvítit". V Controlu je to však spíše otrava, nehledě na to, že si AWE libuje v opravdu temných zákoutích, kde není nic vidět. Propojení s Alanem tu sice je, ale jelikož jsem hrál zmiňovanou hru vážně dávno, úplně jsem ho i kvůli mnohaznačnému stylu vyprávění nepobral.

AWE zpřístupňuje celé nové podlaží budovy The Oldest House. V Investigation sectoru jsem si i přes moje výtky užil dost zábavy a další zákoutí k prozkoumání potěšila. Ústřední nepřítel Hartman taky není špatný a byť jsou souboje s ním založené na stejné mechanice, mají dobrou atmosféru. AWE je tak v konečném důsledku fajn DLC, které ale ničím vyloženě nezaujme. Ale možná ze mě mluví i fakt, že jsem za těch několik desítek hodin hratelnosti Controlu už trochu přejedený...

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "8. Herní nášup: Dohraj hru, včetně všech oficiálně vydaných obsahových rozšíření. Povolené jsou jen hry, ke kterým vyšly minimálně dvě oficiální obsahové rozšíření." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 77 %; 20. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Celý nový sektor k prozkoumání; Arcade mód; Alan Wake; nesrozumitelný blázen hledající “hlavu” :)

Proti: Mizerné odměny; málo nových prvků; nepřehledná temná zákoutí

+9

Control

  • PS4 90
Control je zpočátku až nepříjemně zvláštní hra. Jste vrženi do prapodivného stavení The Oldest House, kde sídlí neméně záhadný úřad FBC. Jak je však hra na svém začátku bizarní, stane se později nesmírně zajímavou a takřka geniální "omáčka" dělá z Control hru, která by rozhodně neměla zapadnout.

Finové z Remedy sice opět vytvořili střílečku ze třetí osoby, ale rozhodně ne tuctovou. Rudovlasá Jesse možná nezvládá zpomalovat čas jako Max Payne, zato vládne schopnostmi, mezi kterými nechybí telekineze či levitace. Hratelnost je velmi solidní, hra dávkuje nové prvky hratelnosti s citem a samotné střílení i používání schopností baví. Control co do pohybu i soubojového systému funguje krásně plynule a vrhat proti nepřátelům okolní prostředí se jen tak neomrzí.

Vlastně mě překvapilo, že i přes absenci volby obtížnosti (jsem zvyklý odehrávat hry na tu nejtěžší, i když to občas fakt bolí :)) mi rozhodně nepřišel Control jednoduchý (možná vyjma závěru). Výzva mi naopak přišla nastavená tak akorát, což rozhodně chválím. Pro nešiky je přítomný "assist mod", který jsem však nezkoušel.

Hlavním tahákem však rozhodně není solidní hratelnost, jejíž jedinou výraznější slabinou je jistá repetitivnost, ale ten krásně podivný svět, který vývojáři v Remedy vytvořili. I když se hra odehrává vlastně celá v jedné budově, obsahuje neskutečné lokace a obrovskou spoustu skvělých nápadů. Než pochopíte místní zákonitosti, co jsou to AWE, co "Objects of Power" a v čem se liší od "Altered Items", budete sice dost tápat (některé otázky zůstanou nezodpovězeny i po dohrání... uvidíme co DLC), ale tady se zkoumání světa jeho zákonitostí vážně vyplácí. Slušný příběh v neskutečných kulisách působí spíše jako ze zajímavé sci-fi knihy, než akční hry, a autoři si zaslouží za mnohé nápady obdiv (třeba taková lednička, na kterou musí někdo neustále zírat, je fakt krásně pošahaný nápad). Bavily mne i postavy, i když některým je stejně jako hře samotné trochu kumšt porozumět a pochopit je.

Control je tak zábavná střílečka v nevídaných kulisách a s neskutečně promakaným "lore". Jen mě mrzí, že je hlavně zpočátku možná až příliš divná a i procenta u jednotlivých trofejí dávají tušit, že mnozí hráči zmateně po pár úvodních sekvencích hru vypnuli. Udělali velkou chybu!

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "8. Herní nášup: Dohraj hru, včetně všech oficiálně vydaných obsahových rozšíření. Povolené jsou jen hry, ke kterým vyšly minimálně dvě oficiální obsahové rozšíření." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 90. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Naprosto originální svět a prostředí; skvělý zvuk a hudba; velmi solidní hratelnost; špičková atmosféra; Objects of Power a Altered Items; Dr. Casper Darling

Proti: Kvůli "začernění" nedávají některé logy vůbec smysl; místy repetitivní; občas příliš velký bizár

+18