Když se mi v roce 2002 Brány Skeldalu poprvé dostaly do rukou, tak se mi nechtělo věřit vlastním očím. Byla to Česká hra a ještě k tomu mého oblíbeného žánru! Vlastně to byla první česká hra, která si u mě získala velké sympatie. V Česku to byla opravu přelomová hra, ale ve světě to byl už jenom mírně nadprůměrný krokovací dungeon ze staré školy.
Nicméně hra měla svůj půvab, a tak prvních několik hodin mě neustále držela u počítače a nechtěla pustit. Poprvé, co jsem uslyšel intro, mi už něco říkalo, že příběh bude sice přímočarý, ale zato nabitý přímo kouzelnými místy, a tak to také bylo.
Skupina hrdinů, levelovací systém nebo hlad a žízeň byla běžná RPG rutina, ale to, co mě na hře při prvním pohledu uchvátilo byla krásná a jedinečná kreslená grafika, kterou jsem nikdy předtím v životě neviděl. Sice to nebyla žádná přelomová grafika, ale komixově nakreslení nepřátelé v sobě měli něco do sebe, co nedokážu vůbec popsat. Tohle všechno dokreslovala hudba o níž se sice nedá říci, že by byla nějak jedinečná, ale nebyla vlezlá, a když máte dobře navržené prostředí, tak to hudba jen podtrhne.
Další plus byl soubojový systém, který sice nebyl nijak akční, ale byl spíše o strategii na jednotlivé druhy potvor - na tuhle tohle kouzlo a na tuhle zbraň atd...
Po těhletěch bezmála patnácti hodinách následovalo tvrdé procitnutí, kdy si člověk uvědomoval, jak jsou dialogy špatně napsány a jak málo úkolů vlastně hra obsahuje. To však dění hry bylo téměř u konce a člověka k dohrání hry táhlo zjištění, jak ten přímočarý příběh vlastně dopadne. A to je právě to, co se mi u BS strašně líbilo - byl to neskutečný tahoun - když jste se cítily, že už nemáte chuť hrát, získali jste něco nového (člena skupiny, zbraň apod.), nebo se udála další část příběhu a tak dál... Jediné, co to možná podkopávalo byly dobře promyšlené, ale občas až příliš dobře promyšlené puzzle.
Brány skeldalu jsou hrou, na kterou jsem jako Čech pyšný a tak si díky tomu (a taky díky nostalgii a přiznejme si i díky tomu, jak byly zpracované) získaly (podle mě) spravedlivých 90%...
Nicméně hra měla svůj půvab, a tak prvních několik hodin mě neustále držela u počítače a nechtěla pustit. Poprvé, co jsem uslyšel intro, mi už něco říkalo, že příběh bude sice přímočarý, ale zato nabitý přímo kouzelnými místy, a tak to také bylo.
Skupina hrdinů, levelovací systém nebo hlad a žízeň byla běžná RPG rutina, ale to, co mě na hře při prvním pohledu uchvátilo byla krásná a jedinečná kreslená grafika, kterou jsem nikdy předtím v životě neviděl. Sice to nebyla žádná přelomová grafika, ale komixově nakreslení nepřátelé v sobě měli něco do sebe, co nedokážu vůbec popsat. Tohle všechno dokreslovala hudba o níž se sice nedá říci, že by byla nějak jedinečná, ale nebyla vlezlá, a když máte dobře navržené prostředí, tak to hudba jen podtrhne.
Další plus byl soubojový systém, který sice nebyl nijak akční, ale byl spíše o strategii na jednotlivé druhy potvor - na tuhle tohle kouzlo a na tuhle zbraň atd...
Po těhletěch bezmála patnácti hodinách následovalo tvrdé procitnutí, kdy si člověk uvědomoval, jak jsou dialogy špatně napsány a jak málo úkolů vlastně hra obsahuje. To však dění hry bylo téměř u konce a člověka k dohrání hry táhlo zjištění, jak ten přímočarý příběh vlastně dopadne. A to je právě to, co se mi u BS strašně líbilo - byl to neskutečný tahoun - když jste se cítily, že už nemáte chuť hrát, získali jste něco nového (člena skupiny, zbraň apod.), nebo se udála další část příběhu a tak dál... Jediné, co to možná podkopávalo byly dobře promyšlené, ale občas až příliš dobře promyšlené puzzle.
Brány skeldalu jsou hrou, na kterou jsem jako Čech pyšný a tak si díky tomu (a taky díky nostalgii a přiznejme si i díky tomu, jak byly zpracované) získaly (podle mě) spravedlivých 90%...
The Elder Scrolls Online
Pro: Grafické zpracování, hudba, soubojový systém, kvalitní puzzle, neskutečná "tohovost" hry, jednoduchý příběh
Proti: Špatně napsané dialogy, neskutečně málo úkolů, někdy přespříliš obtížné puzzle