Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Doom Eternal

  • PC 90
Herní výzva 2021 - 8. Herní nášup (Hardcore)
Doom je klasika, Doom je legenda. Na tom se shodne většina z nás. Pár let zpátky, v roce 2016, nás vývojáři potěšili pokračováním velmi oblíbené série Doom. Po spíše atmosférickém třetím díle Doom, nás měla opět čekat řežba známá z 90. let minulého století v novém kabátu s dnešní hratelností. Co vývojáři slíbili, to nadmíru dodrželi a Doom se stal jednou z nejúspěšnějších her roku. Abych se vám ale na úvod přiznal, nepatřím mezi ty, které pokračování z roku 2016 příliš nadchlo. Ačkoliv hra přinesla mnoho zajímavých aspektů hratelnosti, ve výsledku mi to přišlo stejné a ve výsledků až nekonečně repetetivní. O to více obezřetně jsem přistupoval k novému dílu Doom Eternal, který měl mít dokonce pomalu dvojnásobnou herní dobu a navíc 2 obsáhlé DLC (kterým bych se v rámci recenze také rád věnoval). Ve výsledku, o to více jsem se nestačil divit.

Hned jakmile hra započne "zaútočí" na hráče příběh. Doom a příběh? Tady musí být něco špatně... ale ne všechno musí být tak zlé, jak na první pohled vypadá. Ve výsledku samotný příběh je jedním z aspektů hry, který hráči alespoň trošku objasní, co se vlastně děje, co se stalo a o co je třeba se postarat. Ačkoliv tedy počátky příběhu mohou působit velmi zmatečně, po několika odehraných úrovních, příběh hru velmi kvalitně doplňuje.

Hratelnost jako taková se velmi podobá titulu z roku 2016, kdo tedy odehrál alespoň část předchozího dílu, bude alespoň ze začátku vědět co a hlavně jak dělat. Čím dále ale hráč postupuje příběhem, tím více se klade na mysl infinitiv, který by nikoho při pohledu na sérii Doom nenapadl. Tím infinitivem je slovo "přemýšlet". Hráč zapne hru, která dle veškerých trailerů a gameplayů působí jako čistá řezničina bez špetky logiky a hra vyžaduje snad více než kdy jindy při nekonečných arénách zapojovat mozek a takticky vymýšlet na koho jakou zbraň případně speciální vychytávku plamenomet, granát, meč nebo v případě DLC kladivo použít. Jeden způsob obstará život, druhý munici, další brnění a právě jejich chytrá kombinace je jedinou možností přežit. íTo samotné může působit jako velmi rušivý prvek a je jen na hráči zda kouzlu hratelnosti podlehne, nebo si uvědomí, že tohle už není pro něj. Hra totiž hned ze začátku může působit velmi obtížně a ona tak jen nepůsobí, ona skutenčně obtížná je. Ve výsledku Doom Eternal navazuje na předchozí Doom nejen příběhově, ale také s rostoucí obtížností. Některé arény mohou působit až velmi frustračně natož pak ve speciálním režimu nazvaném "Extra Life Mode", kdy v případě vyčerpání všech extra životů dojde k úplnému restartu hry. Zkrátka, hra není uplně pro začátečníky v oboru ani na nejlehčí obtížnost, o to více ale její překonání utváří skvělý pocit zadostiučinění.

Pokud i přes překonání veškerých nástrah nemá hráč dost, nabízí se mu plnohodnotné dvoudílné pokračování v podobě placených DLC, Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One a Doom Eternal: The Ancient Gods – Part Two. Dokonce i tyto dvě DLC pokračují v tendenci rostoucí obtížnosti a v rámci DLC už lze považovat dosaženou obtížnost na vyšší úrovni opravdu na hraně běžné hratelnosti. Poslední boss je z mého pohledu asi nejhorší herní soupeř, na kterého jsem kdy narazil. Pokud se už ale pustíte do samotné hlavní kampaně hry, vynechat navazující DLC by byla obrovská škoda. Stejně jako původní hra jsou tvořeny velmi zajímavými lokacemi a každé prostředí je něčím originální. Každá lokace navíc obsahuje spoustu sběratelského "harampádí", které má ale v samotné hře zajímavý potenciál. Něco vylepšuje zbraně, něco přidává hudební skladbu a něco samotný kosmetický doplněk pro hrdinu. Ačkoliv se tedy sbírání předmětů může zdát stejné jako v každé jiné hře, zde má určité kouzlo. Velkou změnou oproti předchozímu dílu je také samotná základna, kde jsou veškeré sběratelské předměty umístěny na poličkách nebo na stěnách. Zkrátka v celé sérii je to asi první lokalita, kde se hráč opravdu může cítit trochu jako doma.

Nejvíce kontroverzním činem vývojářů bylo čistokrevnou FPS zaplnit tzv. skákacími pasážemi. Ačkoliv trochu chápu všechny kritiky této novinky, mě to přišlo jako vhodný nový aspekt hry. Možná pravě i tyhle doplňky hratelnosti zamezily tomu, aby na člověka dolehl stereotyp z každé další vyčištěné arény. Ačkoliv jsem zmínil, že i samotný boj vyžaduje značnou dávku přemýšlení, je fajn občas zapojit hlavu i jinak, než jen v úvaze koho zabít prvního, ale přemýšlet také nad tím, jak a kam se vlastně musíme dostat.

Pokud bych měl celý Doom Eternal včetně obou DLC shrnout jedním slovem, asi by nešlo použít nic jiného než nářez. Každá lokalita, každý aspekt hratelnosti a každá část má v samotné hře opodstatnění a takřka dvojnásobná herní doba (možná i více v mém případě) než v případě předchozího dílu, se rázem zdá až zbytečně krátká a doufám, že v tomto herním světě jsem se neocitl naposled. Vše má svůj začátek a vše má sice svůj konec, ale já věřím, že i přes veškeré upozornění od tvůrců, že se jedná a samotné finále, jsme ve výsledku teprve na začátku příběhu, který tu zde s námi bude ještě dlouho.

Hodnocení:
Doom Eternal 90%
Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One 80%
Doom Eternal: The Ancient Gods – Part Two 80%

Pro: Hratelnost, originalita prostředí, odreagovací skákací pasáže, domácí základna

Proti: Někdy přehnaná obtížnost, přemýšlení u čistokrevné FPS není pro každého

+14