Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC --
Takhle mají vypadat casual hry! Nikdy by mě nenapadlo, že k zamaskování nepříliš nápaditého gameplaye stačí kvalitní scénář. Ale jakože opravdu hodně kvalitní. To pak těch sto hodin uteče jako voda. Ale není to jen o scénáři, Zaklínač je opravdu propracovaná hra plná detailů. Ale je až příliš dobrá. Tak moc, že člověka po těch desítkách hodin začne mrzet, že není dokonalá. Neduhy totiž má a není jich málo. A vinou dlouhé herní doby začnou více a více překážet.

Přejděme rovnou k nim protože oslavných komentářů tu je víc než dost (a ono je co oslavovat). Ačkoli se hra snaží vypadat jakože máte nějaké volby a jakože je to děsně RPG a jakože zde existuje rozvětvení příběhu, tak hlavní linka je přísně lineární a dělí se tradičně jen v tom, kdo zemře. Bohužel ani neexistuje možnost dělat si mise po svém, do děje vás vždy hodí cutscéna, která vás postaví na konkrétní místo. Takže i když se do domu dostanete střechou, tak pokud s tím hra nepočítá, mise se spustí před dotyčným domem. Prostě taková klasika, která ale u drahokamu, jakým Zaklínač je, zamrzí.

Oproti tomu ale musím zmínit mise, které občas dopadnou různě podle toho jak vy konáte (ale větší dopad to nemá). Jedna taková je v Novingradu, je neuvěřitelně komplexní a táhne se přes několik vedlejších questů. A to je pošušňáníčko, panečku!

Občas jsem nedokázal rozklíčovat jaké prvky jsou zde kvůli casual zážitku a za co může neschopnost autorů. Například většina postav nemá denní režim (třeba kovář maká i ve dvě ráno) a na rozdíl od jedničky se neschovávají před deštěm (naopak si v klidu vykuřují uprostřed bouřky) . Často mrzelo také vedení za ručičku, kdy vás hra nenechala na nic přijít, nic objevit. Výjimkou je pár „hlavolamů“, které skoro ani nestojí za řeč. Nicméně to vše je ústupek vůči plynulé hratelnosti a funguje to dobře.

Co je ovšem pravé peklo na zemi je kůň. KŮŇ! Neustále zasekávající se, zbíhající z cesty, zastavující se atd. Automatické držení se cesty je k ničemu, protože kůň se drží příliš u kraje a neustále mu něco překáží v plynulé cestě. Přibližně od půlky hry pro mě bylo cestování utrpení a musel jsem několikrát přistoupit k fast travelingu. Mimochodem k němu vás hra takřka nutí, a to hlavně na Skellige, kde je to samý ostrov a plavba mezi nimi je utrpení číslo dvě. A jak říkám: první hodiny to nevadí, ale postupem času se to stává otravné. Mimochodem zpracování lodi, ve které poručíte větru dešti, je hodně k smíchu.

Naprosto nepochopitelná je pak možnost oslovit každou NPC a zapálit každý oheň. Jen se to plete pod ruce a nemá to žádný smysl. Zapálit oheň nemá užitek a oslovené NPC jen něco zabroukají.

Pasáže za Ciri jsou také totálně zbytečné. Jasně, malinko to dokreslí celý hlavní příběh, ale jinak je to úplně k ničemu. To, co se mohlo odvyprávět během chvíle trvá dlouhé minuty.

Ale tohle všechno jsou evidentně chyby, které hráči rádi přehlédnou. Podobně jako se přehlíží mizerná AI v Deus Ex nebo nedomrlost Vampires: Bloodlines. Protože vše okolo je vesměs dokonalé. Zaklínač se může pyšnit mnoha detaily. Ať už jsou to „kostýmy“ plné cetek, kapesních zbraní, ozdob a dalších pičičáren, nebo KONEČNĚ dynamické počasí, s větrem, různou intenzitou deště a bouřkou, která se valí z dálky a ne že se najednou objeví hráči nad hlavou.

Neuvěřitelně stereotypní gameplay (hlavně nudné souboje) mi nikdy nezačal vadit. Boje jsou snadné i na nejtěžší obtížnost, ale je to trochu o skillu a musíte si v nich najít zábavu. Jinak je to takový mix Batmana a Assassin´s Creed, kde stačí uskočit a vykrýt, popřípadě uskočit a seknout. Ale čím déle jsem hrál, tím plynulejší můj pohyb byl. Takže je to i o skillu ale ne proto, že je to třeba, ale proto, že je to jinak nuda.

A obří zklamání je pro mě svět jako takový. Čekal jsem zaprvé větší rozlohu, skutečně otevřený svět, ale hlavně větší různorodost prostředí. V Novingradu jsem pořád čekal co ještě přijde a ono (kromě Skellige) nepřijde už nic! Já doufal ve znovu navštívení Wyzimy, doufal jsem v poušť (o to víc mě mrzelo když jsem ji viděl při cestování mezi svět) atd. Nutno ale podotknout, že i když jsem si zprvu stěžoval na stejné prostředí (vesnice, hospody), tak při znovuprojíždění světa jsem míjel lokace a vzpomínal si jaké mise a zážitky jsem v nich prožíval. Takže tak zlé to zase nebude.

Si možná říkáte že jsem samá kritika a přitom hodnotím 80 %. To jsem jen popsal proč to nebyla stovka jako u prvního dílu. A není to jen objektivními chybami, ty jsem schopný přehlídnout, ale je to tím, že mě to tak docela nechytlo za srdčíko. Hra mě neskutečně bavila, všechny mise jsou perfektně napsané a Zaklínač 3 je skutečně unikátní záležitost. Nic takového tu nikdy dřív nebylo. Poctivá hra, která vyšla ve špatné době a je tudíž příliš casual na to než abych se do ni mohl niterně položit. Ale výborná na plynulé a pohodové hraní.

Jsem rád, že můj stý komentář padl zrovna na ni :)

Pro: scénář, mise jsou neuvěřitelně bravurně napsané, jako kdybych četl Sapkowskiho původní povídky; svět je dospělý, dialogy také

Proti: kůň; klidně bych to trochu proškrtal

+28 +30 −2

Which

  • PC 80
Zajímavý vizuál a dobrá ukázka toho, jak s málem lze dokázat hodně. Hra se řadí do takových těch simulátorů chození a hledání, kdežto tady sází na hororovou atmosféru, která se povedla. Ale tak mě není těžké vystrašit :)

Jde ale o to, že tvůrci vystihli to, co je opravdu děsivé - ne nějaké útočící příšery, ale tajemno a strach, že když se otočíte, uvidíte něco, co vás vyleká. A že jakýkoli krok, který uděláte, ve vás znásobí tíseň z opuštěného domu, ve kterém se nacházíte.

Jelikož je to zdarma, jediným záporem pro mě byl, že mi z toho bylo blbě - trpím takovou tou "chorobou", kdy se mi u některých FPS houpe žaludek a Which patří bohužel mezi ně a i během těch pár minut gameplaye se mi rozhoupat stačil. Takže jsem neposlechl Jumase, abych si hru prošel 2x, ale koukl jsem pak na youtube. Ano, má to dvě rozuzlení.

#Herní výzva 2016 - bod č. 10

Pro: atmosféra, nápad, je to napínavé

Proti: mně se houpal žaludek, ale to je můj problém

+12

Botanicula

  • PC 40
O Machinariu jsem napsal, že je to laskavá hra. Botanicula se asi také snaží být takovou milou a laskavou vizuální odpočinkovkou, ale na mě působila spíše infantilně.

Ovládáme tu partičku podivuhodných tvorů. Přičemž potkáváte jiné podivuhodné tvory a bojujete (nebo spíš bráníte se před) jinými podivuhodnými tvory. Někdy je to trochu i nechutné, ale to je spíš plus.

Pobíháte po poměrně velkých lokacích, ve kterých logika prostě neexistuje. Stačí ťukat na vše okolo. Je tam spoustu rozptýlení, někteří tvorečkové jen skákají nebo pískají a nijak vám v postupu hrou nepomůžou, což je někdy dost matoucí.

Ale čert to vem, nakonec se člověk někam prokliká a nemusí u toho ani moc přemýšlet, jen je třeba dávat pozor v jedné spletitější lokaci. Největším problémem pro mě je to, co mělo být (asi) hlavní dominantou - vizuál a audio.

Animace nejsou nic moc. Představoval bych si plynulejší, zábavnější, zajímavější atd. O audiu ani netřeba mluvit. Pokud mě sluch nešálil, veškeré zvuky jsou dělané pusou, což působí jako nápaditý školní projekt, ale na tohle jsem fakt už moc starej. Hudba je ale pěkná.

Podtrženo sečteno, Botanicula je infantilní a nepříliš zábavné hra, kterou si užijí asi hlavně indie nadšenci, protože ano, tahle hra je skutečně jiná.

#Herní výzva 2016 - bod č. 4

Pro: muzika

Proti: příliš infantilní,;animace ani zvuk nejsou nic, o čem bych psal domů

+14 +16 −2

El Matador

  • PC 75
Hrát tuhle hru v době vydání, asi si řeknu: "Nic moc." Nicméně dnes, v roce 2016, to byl příjemný exkurz do doby, kdy hry nepotřebovaly blikající dveře, nevysvětlovaly hráči co má dělat a nechali ho, aby si se hrou poradil jak nejlépe dokáže.

Nicméně nejedná se o žádný zázrak. Máme tu naprosto příšerného hlavního hrdinu, jehož macho povahu dokresluje Martin Stránský (Dr. House), který nejde pro přihlouplou hlášku daleko. Máme to jakože nějaký příběh, který je bohužel popsaný už v anotaci a máme tu naprosto strašlivou muziku.

ALE akce je dobrá. Není dokonalá, ale je dobrá. Nepřátelé mají takřka 100% mušku, takže zapomeňte na bezstarostné pobíhání mezi kulkami. Nedá se ani moc krýt, protože kamera vykukuje zpoza vašeho ramene trochu podivně a některé úhly jsou pro vás smrtící. Takže zbývá přebíhání od překážky k překážce, časté krčení a úskoky, které známe z Maxe Paynea.

Největší dominantou je level design. Něco tak hezkého a účelného zároveň jsem dlouho neviděl. Hra vás ani na chvíli nenechá na pochybách kam máte jít, ale prostředí působí přirozeně a funkčně. Často se také střídá, máme tu night club, tovární budovy, džungle, prostě taková klasika, ale díky krátkým misím a častému střídání se nebudete nudit.

El Matador je hra, kterou klidně můžete minout. Ale komu se stýská po starých dobrých časech, kdy bylo třeba sebrat lékárničku, abyste se vyléčili a kdy na vás nic neblikalo a nikam vás nevedla šipka, může zkusit právě tohle.

#Herní výzva 2016 - bod č. 9

Pro: level design; akce; směšný příběh, který může fungovat jako parodie; fajn exkurz do minulosti

Proti: hudba (až směšně hrozná, navíc pořád stejná); příliš mnoho neužitečných zbraní; nepřátelé by mohli mít méně přesnou mušku

+33

Life is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 20
Tak mám to utrpení za sebou.

Motivace k rozehrání téhle série určené pro dospívající dívky byly dvě. Tou první herní výzva a tou druhou má zvědavost. Hra byla vychvalována do nebes a já se musel přesvědčit, jestli je pro to důvod. Není.

Zatímco první dvě epizody jsou okej a slibují cosi, co nepřijde, následující díly už jsou jen natahovaná nuda a koncentrované zklamání. Na úplném konci navíc zjistíte, že ŽÁDNÁ vaše volba nemá ŽÁDNÝ dopad na COKOLI. Což je tak trochu klasika tohoto eňo ňuňo herního žánru "interaktivní novela". Takže to, co začínalo jako příjemná hipsteriádní náladovka končí tak, že autoři vzali své hráče a vytřeli si s nimi prdel.

Když pominu to množství vedlejších příběhů a činností, které vyznívají doztracena (Frank, zalévání kytky, zachraňování té tlusťošky, Rachel (!!!), srnka a mnoho dalších) tak i hlavní linka popírá veškeré vaše činy. Ať už se stalo cokoli, je to jedno. Obrovský podvod na hráče, obrovská lež, obrovská neschopnost autorů naservírovat příběh, který má co nabídnout někomu, kdo se nespokojí s jalovostí a kdo se nezamiluje do hlavní hrdinky. Čemuž nerozumím, protože takovou kravku aby svět pohledal.

#Herní výzva 2016 - bod č. 7

Pro: přišlo mi to kratší, než předešlá epizoda

Proti: výsměch všem, kdo touží po dobře vystavěném příběhu, samozřejmě gameplay, ale to je prostě o žánru

+11 +21 −10

Life is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 55
Plošina roku Max zjistila, že hrátky s časem nejsou tak úplně sranda a... počkat, to zjistila vlastně už dávno. Jo ano, hra opět stojí na místě. Nejenom, že stojí na místě, ale na chvíli nás drží mimo místo, přičemž koukat na soucitný výraz Max a poslouchat její ukníkaný hlas je za trest.

Opět smrdí gameplay, protože není překryt zábavným dějem či dialogy. Ta hra klidně mohla mít epizody tři a nic by se nestalo. Stále se motáme v těch samých podezřeních, postavy se nehýbou, prostředí se opakuje.

Opravdu mi začínají vadit nehýbající se NPC. Působí to nepřirozeně. Což platí i o dialozích, které vážou reakce na vaše činy z minulosti a kombinují se s informacemi, které vám předem určený scénář musí dát. Může tedy dojít ke komickým situacím, kdy na sebe s jednou postavou štěkáte a nadáváte si a o vteřinu později ji starostlivě plácáte po rameni. Tedy klasika žánru.

Jak to zezačátku vypadalo nadějně, tak se ukazuje, že tohle chození po lokacích a kecání o ničem skutečně není zábavná forma hraní.

Pro: ééé... asi už skoro nic... jo leda potěšení, že mé dohady ohledně jedné příběhové pasáže se potvrdily

Proti: je to nuda, nuda, nuda, nuda

+8 +13 −5

Life is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 60
Ochranitelka tlusťošek je zpět, aby mohla ohýbat čas a díky tomu řešit absurdní banality, na kterých absolutně nezáleží. A do toho jen tak mimochodem možná někdy zachraňovat své městečko.

Po dvou zábavných dílech přichází těžká stagnující slabota. Ať už se to týče "hlavní dějové linky" nebo vztahových dramatů (pokud se tomu tak dá říct). Je vidno, že scénáristé si dělají co chtějí a Max objevuje další level své schopnosti, kterou ale zatím využívá ke kravinám, jako je nevylití kafe na zem nebo ubránění tlusťošky před ránou míčem, toaleťákem nebo zmáčení vodou.

Ale jakmile dojde na skutečné průsery, Max se sesype jako domeček z karet a neudělá nic. Bohužel už teď je vidět, že většina vašich voleb z minulých částí nemají absolutně žádný dopad kromě pár vět a ty "velké" věci se prostě stanou přesně tak, jak scénáristé chtějí. Takže opět je možnost volby lživá a kosmetická. Jako vždy.

Jelikož se ve třetí části nic nestane, začne do očí bít ten šílený gameplay, kdy musíte dojít do lednice pro vejce, abyste si dali snídani. K tomu nesmí u tohoto herního žánru dojít, protože pak má hráč čas si uvědomit jak hloupé a nudné tyhle interaktivní filmy jsou.

Nicméně příběh na konci vygraduje do enormních rozměrů, které mě dostaly. Sice jsem to čekal, ale dostalo mě to i tak. Škoda jen, že kvůli oněm volbám dochází k mírné roztříštěnosti některých dějových linek, ale budu se opakovat, to je prostě vlastnost tohoto herního žánru.

Pro: závěr

Proti: stagnuje "děj" a své ohavné růžky vystrkuje neduh tohoto herního žánru - volby jsou jen kosmetické a gameplay nudný

+12 +16 −4

Unravel

  • PC 40
Tak tohle bylo utrpení. Nechal jsem se nalákat roztomilým trailerem z loňské E3 a podobně jako u Never alone jsem byl zklamán konečným provedením. Ale zatímco Never alone je špatné hlavně technicky, Unravel nedává smysl vůbec v ničem.

Hrajete za cosi, co se podle internetů nějak jmenuje, ale já tomu říkal Kuky. Jste prostě smotek nějaké látky, přičemž podobně jako Spider-Man dokážete kus látky vystřelit a zachytit se za jiné kusy látky. Také můžete vázat uzle. A to jsou veškeré fíčury této hry.

Grafika vás omámí, vlezlá hudba otráví (ihned jsem ji musel vypnout) a herní prvky zezačátku nabudí, ale stereotyp se dostaví neskutečně brzy. Úkony se neustále opakují, furt dokola děláte uzly, abyste z nitě utvořili trampolínu, která vás vystřelí do výšin. Samozřejmě ta trampolína lze udělat jen tam, kde vám tvůrci dovolí, takže o nějaké svobodě v hratelnosti nemůže být řeč.

Vychytaná fyzika vám občas umožní dělat psí kusy, ale hrozně málokdy.

Hra vás nutí pořád čekat. Hlavní menu není menu, ale dům, po kterém se musíte pohybovat, abyste spustili misi. Mise spustíte tak, že se dokodrcáte k nějaké fotce a pak se záhadným teleportem přenesete přímo do ní. Během pobíhání „ve fotce“ a vázání uzlů se na pozadí občas ukáží jakési výjevy (rodiče s dětmi jdou na výlet, dvě lesby se objímají, někdo čistí jezero od splašků), jejichž smysl jsem úplně nepochopil, ale patrně se jedná o činy a zážitky famílie, v jejichž domě Kuky řádí.

Což mě absolutně nezajímá! Co je tohle za příběh? A musí tam vůbec nějaký být?

Abych se vrátil k tomu neustálému čekání - furt se na něco čeká. Než se Kuky zvedne poté, co spadne, než sebere na konci mise kus látky, který pak přilepí na fotoalbum (???), než do něj vstoupí světýlko, ve které se mění zmíněné výjevy (???), než světýlko vyletí do vzduchu poté, co Kuky dokončí misi (???), proč? Mimochodem proč tam jsou ta světýlka, to je další z mnoha otázek. Asi aby mohly být v poslední misi a ukázat tak hráči po 5 hodinách hraní že to šlo i jinak, zábavněji! No, co se dá dělat, ale mám to za sebou.

#Herní výzva 2016 - bod č. 2

Pro: grafika; zimní prostředí

Proti: to prostředí se mohlo střídat častěji; hudba; nudné; nesmyslné; zbytečně ňuňu

+6 +12 −6

Life is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 85
#Herní výzva 2016 - bod č. 7 (část 2)

Latentní lesba Max beze smyslu pro humor vrátila flashku a nyní se může věnovat důležitějším věcem, jako je sprchování, uklízení pokoje a taky musí dohnat k sebevraždě jednu hysterickou spolužačku.

Prožijeme s ní celý školní den, od probuzení, přes snídani, zevlování na skládce a střílení do lahví od piva. A do nádrže s benzinem. Prostě klasická zábava školaček.

Sledujeme přípravy na hallouweenskou párty, zbytečnou snahu friendzouňáka Warrena zaujmout Max a potkáme novou postavu, podivína se psem. Jo a taky musíme zachránit město, na které se blíží tornádo, ale to je spíš jen tak mimochodem.

Pro: atmosféra; dobře napsané postavy, o kterých nevíte, co si máte myslet; funguje to i na mám 5 let starém hw

Proti: Max je nehorázná kráva, ale to k tomu patří; vracení času funguje v rámci mantinelů jak se vývojářům hodí do karet, ale pořád je to lepší než jsem čekal

+9 +15 −6

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 80
#Herní výzva 2016 - bod č. 7 (část 1)

Připravte se na zážitek, který se nebude hned tak opakovat. Je tu Max, hipsterka, pozérka a eko-fašistka. Je tu Warren, její kamarád a wannabe boyfriend. Je tu Victoria, třídní mrcha a vůdkyně protivných sprostých holek. A taky se tu dá vracet čas.

Nahlédněte do života mladé introvertní fotografky Max, která fotí polaroidem a pohrdá zábavou ostatních smrtelníků. Sledujte její napínavé dobrodružství, ve kterém musí dojít ze třídy na kolej a z koleje na parkoviště. Zachraňte život své kámošce z dětství, kterou poznáte až když vás skoro přejede... mimochodem v autě, které ještě před chvílí stálo na místě pro invalidy, což Max samozřejmě nekonečně pohoršilo. Zapřemýšlejte, jestli jsou to lesby, nebo jen kámošky.

Vracejte se v čase ale ne v místě, abyste mohli zachraňovat ptáčky, rozbíjet skateboardy a polévat spolužačky barvou. Nakreslete na cedulku u svých dveřích smutného smajlíka, a na cedulku šikanované holky symbol míru. Mějte rádi všechny kolem sebe. Sluníčkujte, co to jde. Posedávajte kde to jen půjde, abyste mohli přemýšlet o světě. To vše a mnohem víc v první epizodě jedinečného dramatu o vracení půjčené flsahky!

Pro: je to hrozně vtipný, škodolibě jsem se tomu smál celou dobu; atmosféra na mě působila; postavy jsou dobře rozehrané

Proti: málo svobody (ani fotit nemůžeme růčo, ba ani ovládat droid); všude samej hipster; i muzika je hipster; celý je to hipster, ale to je vlastně i klad vzhledem k tomu posmívání

+25 +27 −2

Portal 2

  • PC 80
#Herní výzva 2016 - bod č. 3

Začínám mít podezření, že Portaly píše génius. A že Valve umí vytvořit stísněné klaustrofobní prostory lépe než kdokoli jiný. A že jsem se nikdy u hry tak nezasmál, jako u Portalů. Ale zatímco jednička je bezchybný klenot, dvojka je přece jen trochu slabší.

Může za to i větší délka a pasáž v armádním trenažeru (nevím jak to popsat), která je trochu vyhozená mimo hlavní dějovou linku. A taky fakt, že zatímco v jedničce byl samotný děj překvapením, tady už se "jen" jede na postavených základech.

Hrátky s tekutinama jsou fajn, ale jelikož hra počítá vždy jen s jednám správným řešením, nejde s nimi příliš experimentovat. Ke konci už mi úlohy přišly docela překombinované. Ale oceňuje budování napětí a opět fantastický závěr. A samozřejmě megalomanství celé testovací arény, bortící se železa a kameny je neskutečně efektní.

Trojku bych si dal klidně líbit.

Pro: humor, logické hádanky, geniálně napsané, source engine je boží

Proti: moc dlouhé, jedna nudnější pasáž, není to takový překvápko (logicky) jako jednička

+20 +21 −1

Hatred

  • PC 70
Jakožto nepřítel politické korektnosti a posměváček všem přecitlivělým duším, na Hatred jsem se těšil. Nejen kvůli tématu, ale i kvůli grafické stylizaci a fyzice prostředí.

Hrajete za člověka, který nenávidí celý svět a zabíjí všechny lidi, kteří se mu dostanou pod ruku. Začíná na předměstí a končí v jaderné elektrárně, postupně se vypracovává přes civilisty k těžce ozbrojeným jednotkám. Sem tam pronese nějakou drsnou hlášku, jinak toho moc nenamluví. Jde opravdu jen o akci, nic jiného.

Na jednu stranu mě mrzí absence nějakého přesahu. Čekal jsem NĚCO, nějakou myšlenku, nějaké popíchnutí směrem k předposraným herním vývojářům, ale nic nebylo. Což je na druhou stranu dobře, protože hra si na nic nehraje - je to opravdu jen tupá a brutální zábava křesťanstvím svázaných Poláků pro lidi, kteří si rádi odpočinou u stupidní zábavy.

Bohužel hra obsahuje řadu bugů. Teď sice méně, než v době vydání, ale je jich tam dost. Zbraně se občas nepřepnou, textury vypadávají, objekty létají, avatar se zasekává o každou blbost a rychlost snímků nepřirozeně klesá. Takže vlastně selhává v tom podstatném - v hratelnosti.

I tak se ale najde spoustu zábavných momentů. Lokace se střídají, nepřátelé také, popravovací animačky vesměs fungují a fyzika je moc pěkná, vyhodit do vzduchu celé patro pomocí propanbutanových bomb je prostě zábava. Celkově je ta akční složka podařená (když funguje), dá se krýt, kulky a granáty létají vzduchem, kulomet drtí baráky i lidi a největší masakr přichází, když se na scénu dostaví hipsteři!

Pro: grafická stylizace, akční složka, výborná odpočinkova

Proti: bugy a celkově slabá tech. stránka, je to vlastně dost hloupé...

+10 +14 −4

Super Contra

  • PC --
#Herní výzva 2016 - bod č. 5

Tak tohle bylo tuhý jako kráva. Dost se mi hodil skill, který jsem nabral v jedničce, ale i tak byla Super C poměrně velká výzva. Váš avatar je pomalejší, ale tempo hry je zběsilejší. Neustále na vás někdo nabíhá z jedné či druhé strany a často po vás i něco střílí. Opět platí, že čím vícekrát danou mapu projdete, tím menší s ní máte při dalším pokusu problémy. Ovšem některé úseky jsou tuhé pořád. Například level 6 a jeho fialový tunel. Ten jsem bez ztráty prošel jen jednou za několik pokusů.

Fascinovala mě nápaditost vývojářů. Lokace se nepodobají těm z jedničky, i džungle vypadá jinak. A doupěte alienů si užijeme o poznání déle. Máme zde levely z ptačího pohledu, mezi-bosse, zemětřesení, výtahy... samé novinky, člověk se opravdu nenudí. Nepřátel je také opět několik druhů. Muzika brilantní. No prostě je to pecka, i když těžká. Bez rozprašovače bych to dohrál za mnohem déle.

Pro: nápadité levely, muzika, je to fakt výzva

Proti: lepší by to bylo ve dvou, pojmenování levelů není nápadité jako v jedničce

+15 +16 −1

Kronan the Librarian

  • PC 30
#Herní výzva 2016 - bod č. 8

Krátká a humorná adventura s nulovou obtížností. Hrajete za šmudlu jménem Kronan, který chce být barbarem-válečníkem. K tomu je ale potřeba oběhat nejdřív úřady a splnit pár podmínek, abyste se této práci mohli věnovat.

Až na pár menších humorů není hra ničím zajímavá, dokonce i muzika za tak krátkou dobu stihne otrávit. Jeden fórek je opravdu vydařený, ale jinak mě Kronan ničím nezaujal.

Pro: humor (ale je ho tam málo)

Proti: krátké, žádná výzva, muzika je otravná, animace postav takřka nulová

+10

Contra

  • PC 90
#Herní výzva 2016 - bod č. 6

Contra jsme hráli s tátou na tzv. televizních hrách, což byla prachsprostá kopie NES. Což jsem tehdy netušil (ale i kdybych to tušil, bylo by mi to fuk). Nedávno jsem si na ni vzpomněl díky AVGN, který si ji velmi chválí a poté jsem si ji zapařil dokonce i v Arcade Herně. I tak se ale dá říct, že jsem se pořádně do Contry ponořil až teď, kdy jsem si ji stáhnul do PC a pařil přes emulátor. Takže ano, hrál jsem NESovou verzi a ne ten dosovej hnus.

Je to jedna z těch her, kde napoprvé neuděláte ani první level, ale postupně se naučíte co kde číhá a dostanete se do bodu, kdy několik levelů proběhnete bez ztráty květinky. Opravdu jsem byl na sebe hrdý jak se mi postupně zvyšoval sklil a já si dovolil i věci, o kterých se mi předtím ani nesnilo. I tak jsem se u hry neskutečně rozčiloval, nadával jí a proklínal. A pak se k ní zase vrátil.

Protože Contra nepodvádí. Nepřátelé mají svůj vzorec chování a ačkoli některé střely jsou o náhodě a občas se někdo zhmotní z kraje obrazovky, nedá se říct, že by vám hra zbytečně házela klacky pod nohy. Jednou začas vám dá k dispozici i lepší zbraň, což je alfa a omega hry. Je mnohem snazší se probojovávat šmejdem z vesmíru rozprašovačem než s defaultním střelivem - ale i s ním se dá hra dohrát. Kladem je také různorodost levelů, nápaditost bossů a muzika, která má koule.

Po několika pokusech jsem došel až na konec a zhlédl tak outro, které jsem 15 let neviděl. A tehdy mi došlo, že ho mám vryté do paměti naprosto přesně, takže jsem kdysi dávno musel Contra dohrávat snad jednou za odpoledne :) Hezká vzpomínka, hezký nostalgický herní zážitek.

Pro: zábavný gameplay; hra je výzva, ale příjemná; muzika; nápaditost levelů; bossové a celý je to prostě cool

Proti: tyjo, asi nemám... protože je prostě pecka hrát hru z roku 88 na 27´ monitoru s xbox ovladačem, fakt nevím, co bych vytknul

+35

Arx Fatalis

  • PC 85
#Herní výzva 2016 - bod č. 10

Píšu komenty málo, takže mi opět dovolte se trochu rozepsat. Předně děkuji Crashovi (a DH) za Herní výzvu, díky které jsem se k Arx Fatalis dokopal. Nainstaloval jsem si ji totiž už loni a téměř ji ani nezapnul. Bál jsem se, že pro RPG takového formátu nebude čas. A až Herní výzva mě vybičovala k tomu to zkusit.

Arx Fatalis jsem rozehrál již kdysi dávno a bavilo mě to, ale poté jsem se zasekl. Letos jsem se zasekl na tom samém místě a vzpomněl si, proč jsem se minule nedostal dál. Nevím, jestli jsem tenkrát neměl internet, nebo mě prostě nenapadlo kouknout do návodu... ale letos mě to napadlo a nutno podotknout, že bez něj bych strávil ve hře několik hodin navíc a dokonce se trochu i bojím, že přes dva úseky bych se vůbec nedostal.

Letos jsem ale na hru pohlížel z jiného úhlu, než před těmi několika roky - je to totiž prvotina Arkane Studios, tedy studia, které vytvořilo můj oblíbený Dishonored. A teď už přímo k zážitku.

Hra je to výborná. Když pomineme příběh, který má tradiční kulisy (přichází zlý démon a vy, jakožto vyvolený, začínáte se ztrátou paměti atd.), tak je svět Arxu dost originální. Ačkoli se celý nachází v podzemí, necítil jsem stereotyp (spíše jakousi tíseň) a jednotlivá podlaží a místa považuji za velice různorodá.

Gameplay jako takový je výborný. Hrál jsem za válečníka a je to v pohodě, prostě vše naperete do síly a obrany a zbude i do vnímání, abych mohl vyrábět lektvary. Mimochodem, když vypijete lektvar, zbude vám prázdná lahev, do které můžete namíchat jiný lektvar - no není to geniální? A přitom taková drobnost.

Na všechno si musíte sáhnout. Vše musíte prohledat a důležité věci si uchovat. Předmět podstatný pro quest klidně můžete zahodit, takže bacha na to. Časem máte víc místa a prostoru na úschovu a když budete fikaní, vymyslíte si další. Můžete zabít úplně KOHOKOLI, dokonce i zadavatele hlavního questu. Ale proč byste to dělali? Hra vám jen dá tu možnost.

Na první pohled Arx Fatalis vypadá jako dungeon o jedné osobě, ale není to tak. Máte tu takřka adventurní epizody, kde musíte přemýšlet nad tím, jak danou oblast vyřešíte. A ačkoli je řešení logické, nemusí vás napadnout. Protože prostě s podobnými prvky nepočítáte. Ale je to super. Pasáž v gobliním městě je rozhodně nejpovedenější.

Musíte zde také jíst, ale to je téměř zbytečný prvek. Ano, je super, že když položíte rybu k ohni, tak se opeče, z toho jsem byl vyplácaný stejně tehdy jako dnes. A to ani nemluvím o kynoucím chlebu! Ale za celou hru jsem musel jíst možná tak 10x, takže všechno to jídlo, co ve hře potkáte, je vlastně k ničemu. A ani nevím, co se stane, když se nenajíte, to jsem nezkoušel.

Ještě bych vypíchnul, jak to všechno moc hezky funguje. Celý ten svět, rasy v něm, questy a atmosféra. Syčení hadích žen mě bude v hlavě strašit ještě dlouho a krysí assasíni objevující se za zády mě vylekali téměř vždy. A ačkoli mi hra nepřišla těžká v tom, že bych narazil na nějakou (s návodem) nepřekonatelnou překážku, zdaleka jsem neprošel vše, co se projít dalo, a některá místa mi jsou utajena.

Sečteno podtrženo, výborná hra. Z dnešního pohledu těžkopádné (i mě už trochu unavovalo popadesáté překopávat inventář), ale neskutečně zábavné. Nemám nic, co bych tomu výrazně vytknul, krom zmatečnosti jednoho podlaží, neoriginality příběhu a pár momentů, kdy skutečně netušíte, co máte dělat a kam máte jít. No a bossfightu, ale to byla holt tehdy taková doba :)

Nu, byl to hezký, nostalgický návrat do doby, kdy nás hry nevedly za ručičku a požadovaly po hráči vnímat a dávat pozor. Trochu mě vyděsilo zjištění, že na to už skoro nejsem stavěnej, ale pořád mě to baví. Troufám si ale tvrdit, že i bez nostalgie je to výborná hra a v době vydání to musela být pecka.

Pro: gameplay, svět, atmosféra, nostalgický exkurz

Proti: neoriginální příběh (ale nepřekáží), sem tam nevíte co máte dělat

+21

Never Alone

  • PC 45
Never alone je sbírka krátkometrážních dokumentů, které vypráví o národu aljašských eskymáko-indiánů, Iñupiat. Dle dokumentů se jedná o přespříliš pověrčivý národ, který věří na duše zvířat, duše ledu, na Přírodu, na přízraky, na převtělování zvířat do lidí atd. Také mají velký respekt ke starším, ke své komunitě a k bubínkům. V průmyslově vyrobeném oblečení nám vypráví, jak loví, žijí skromně v chatkách a další cancy, ze kterých se vám po čtvrtém videu bude dělat šoufl. Až podesáté uslyšíte slovo "komunita" nebo "starší", patrně vás to otráví stejně jako mě. Banda brýlatých eskymáků nenápadně vštěpuje modernímu divákovi svá životní moudra. Mimochodem jedna z mluvících je montrózně obézní, asi jedla příliš velrybího tuku.

Mezi dokumenty jsou krátké herní části, které jsou přerušovány cutscénami. Ovladač do ruky skutečně vezmete jen občas. Příběh je směsicí nejrůznějších blábolů, ve které ti pověrčiví blázni věří a nejhorší je, že vám ony dokumenty vždy vyzradí, co se bude dít dál - výhodou zůstává, že si dokumenty pouštět nemusíte.

Technicky je hra neodladěná. Je to lepší než Deadlight, ale pořád to není ono. Postavy se často zaseknou, nechytí se přesně okraje propasti, sem tam něco blikne atd. V poslední fázi hry se hra za lišku kompilkuje a mění, což na tak krátkou hříčku je absolutně zbytečný počin. Nehrát to s partnerkou, tak se ukoušu nudou (a taky jsem se ukousal, když jsem to hrál sám).

Pro: grafika je hezká, zezačátku je to docela ňuňu,

Proti: ale pak to sklouzne do stereotypu a nudy, což u dvouhodinové jednohubky dokáže nasrat

+8 +12 −4

Fallout: New Vegas

  • PC 30
Ačkoli považuju Falloutí svět za to nejlepší postapo vůbec, jedničku jsem dohrál jen jednou a dvojku ani jednou. I přesto mě vždy bavilo vrátit se jednou začas do tohodle světa a před těmi 15 lety jsem si říkal, jaké by to asi bylo pohybovat se v něm ve 3D.

No, je to nuda. A je fuk, jestli to dělá Bethesda nebo ti, co dělali NV, je to prostě nuda, nuda, šeď, šeď (doslova). Asi je to enginem nebo nevím, ale všechno je tu špatně. Tak zaprvé tvorba postavy - proč tak zdlouhavě? Proč musím odpovídat na otázky, abych je vzápětí popřel a udělal si statistiky stejně podle svého? Proč si nemůžu prostě naházet stats v nějaké úvodní obrazovce?

První lokace, malé městečko, by mělo mít takovoutu atmosféru malého vidlákova, kdy pomalu cítíte slámu ve vzduchu... ale tady se to nedaří, nevím proč. O NPC ani nemluvě, žádná nemá charisma, nemá nic v sobě, jakmile opustíte první lokaci, už si na tu bandu vidláků ani nevzdechnete.

Akce je stejně špatná jako ve trojce - live to nemá koule a s tím rádoby nostalgickým ohlédnutím za prvními dvěma díly (míření na konkrétní místa nepřítele) to nefunguje už vůbec - je to zdlouhavé a většinou i nepřehledné, záběry jsou dost zvláštní.

Podtrženo sečteno - vypadá to jako Fallout, ale není to Fallout. Nevím, kde je chyba, chybí tam ono "TO" a pověstný "feeling", který tam očividně mnoha (nejen) zdejším hráčů nechybělo, ale mě to teda nebaví ani co by se za nehet vešlo.

Pro: nevím, asi to, co připomíná původní fallouty... což je vaultboy, pipboy a možná ještě další boyové

Proti: gameplay, NPC, dialogy, rozhraní, je to stejná nuda jako trojka, graficky samozřejmě hrozivé, ale na tom to nestojí

Far Cry 4

  • PC 55
Far Cry 4 selhal v tom jediném, co bylo odlišné od třetího dílu - děj. Jasně, máme tu hlavního záporáka, který je podobný tomu z trojky a máme tu stejnou prezentaci děje, ale motivace hlavní postavy, vedlejší mise a celá podstata příběhu je TAK hloupá, že se mi tomu ani nechce věřit.

Nejdřív si odbudeme klady - gameplay je zábava. Bavilo mě jezdit, běhat po lesích, zabíjet zvířata (ačkoli mi jich většinou bylo líto), bavili mě medojedi, celá ta sranda kolem nich, bavilo mě vesměs všechno. Ale to se stalo časem stereotypní. Zejména, když je to copy paste z trojky. A to včetně zvuků. Bohužel není vylepšena AI, takže řidiči stále přejíždějí civilisty a na vaše auto neberou zřetel. Nevadí, hratelnost je pořád hodně zábavná.

Ale ten děj… už od samého začátku tu něco hapruje. Sedíte ve voze, někdo k vám mluví. Proč? Nevíte. Nevíte co je to za chlapa… aha, zařídil vám cestovní pussy, oukej, takže kámoš. Přiletí vrtulník, v něm hlavní záporák, který vás unese. A řekne vám, že miloval vaši matku. A řekne vám, abyste na něj počkali, dokud si něco nevyřídí. Pokud počkáte, tak se vrátí, odveze vás na pietní místo, ve kterém truchlí nad smrtí vaší nevlastní sestry, vy tam položíte urnu a jedete zpátky domů, do USA. A to je jedinej logickej závěr, kterej tahle hra má.

Jenomže takhle to není plnohodnotný herní zážitek, proto to rozehrajete znovu a pustíte se do naprosto stupidního a nepochopitelnýho odboje, ke kterému nemáte pražádný vztah. Neznáte ty lidi. Víte lautr prd o tom, kdo byl váš otec, vaše matka, kdo je ten uhlazenej týpek v růžovým saku, proti kterému tak všichni bojují. A aby toho nebylo málo, musíte spolupracovat s panbíčkářem a šílenou holkou. Jednoho z nich si můžete vybrat a já si vybral tu holku, páč je hezčí, ale ke konci jsem ji chtěl zabít - což jsem taky udělal. Můj konec tedy byl ten, že jsem nechal hlavního záporáka jít, zabil jsem tu holku i Sabala a Kyrat si tak nechal pro sebe. Ale proč?

Motivace bojovat za Zlatou stezku tu prostě chybí. Zase jednou jsem si připadal jak děvka pro všechno - běž tam, udělej tohle. Jen opravdu málo open world her to umí udělat tak, že si nepřipadáte jako podržtaška. A Far Cry 4 to rozhodně neumí. Naprosto mě drtily mise s americkým agentem, kde od začátku bylo jasné, že vám mete lži do tváře, ale naivní hlavní hrdina jim věří… naivní je slabé slovo, ten kluk je úplně blbej. Nechá sebou vláčet každým NPC, které pro něj má úkol a nejhorší na něm je, že i když má hlas, tak skoro nemluví. Takovej Jason Brody, to byl ukecanej kluk! A jak se hezky změnil z vychlastanýho floutka ve vraždící mašinu. Klišé, ale funkční.

Na konci Far Cry 4 vám záporák položí otázku, zda jste muž, který přišel pohřbít svou matku či zvíře, které zavraždilo stovky lidí cestou k němu. Ano, tuto otázku jsem si pokládal celou hru. Je fajn, že scénáristi brali tuhle skutečnost v potaz, ale tím veškerá chvála končí. A pochybuju o tom, že měli v úmyslu nás táhnout 40 hodin Kyratem jen proto, abychom se na konci dozvěděli, že jsme to celé nemuseli dělat.


Takže pro mě osobně příběh Far Cry 4 končí po 15 minutách a pokud si chci užít gameplay, sáhnu radši po trojce. Tam je aspoň poker.

Pro: grafika, atmosféra, gameplay, originální prostředí

Proti: děj, který zabíjí všechna pro

+12 +15 −3

Jagged Alliance 2

  • PC 95
Poprvé jsem Jagged Alliance 2 hrál, když vyšla jako příloha ve SCORE. Od té doby mohlo uběhnout snad více jak deset let a já jednou začas zkusil hru pokořit, protože se mi hrozně líbila. Ale nikdy se mi to nepovedlo, dvakrát jsem dokonce dorazil do Meduny a zjistil, že nemám dostatečnou palebnou sílu na tanky. Ale letos jsem si slíbil, že si tenhle rest odškrtnu a nad hrou trochu víc uvažoval - a dohrál ji.

To je hodně zásadní poznámka - u JA2 je třeba přemýšlet. Jistě, jde dohrát za 6 minut (viz zajímavosti), ale dohrát ji pořádně stojí hodně času a energie.

Opět jsem žasl, jak moc je hra vymakaná. Začněme u přehledné 2D grafiky, ve které se jen občas najde nešikovný moment (potřebujete uříznout hlavu mrtvole, která je za barem), ale 99 % herního času máte o všem naprostý přehled. Což je podstatné, protože ve hře jde o to řídit svou skupinu žoldáků a využívat taktických výhod, jako je různé krytí, či palebná pozice.

Tahové souboje mají jasná pravidla a hned po Falloutu se jedná o můj neoblíbenější systém. Přísný. Každý pohyb něco stojí. Čím dřív se naučíte šetřit akčními body, tím lépe pro vás. To platí i o iniciativě, která je mnohdy otázkou života a loadu. Nebo smrti, pokud na to máte koule :)

I menší zranění se projeví během boje. Každé zranění je potřeba obvázat a poté vyležet, či ošetřit lékařem (což nějakou dobu trvá).

Ve hře postupně obsazujete města a hlavně jejich doly, ze kterých čerpáte peníze pro své žoldáky. Cvičíte milice a trénujete své svěřence, což se vše odehrává v taktické obrazovce, kde se věnujete takovému mikromanagementu hry, kde plánujete cesty, hrabete se v inventářích atd. Dále máte laptop, kde si čtete maily, sledujete složky svých žoldáků, finance atd. Hra je velmi komplexní a je na každém, jak dlouho se kterou složkou hry bude zabývat.

Znovuhratelnost v tomto momentě není jen prázdný pojem, ale já sám jsem letos pocítil velký rozdíl oproti minulým pokusům - protože jsem se skutečně soustředil na hru a hlavně si zvolil jiný postup. Nemalou součástí hry je také osobnost vašich žoldáků - někteří se nemají rádi, štěkají na sebe, nebo spolu jednoduše nevydrží v jednom týmu. Během hry vám přirostou k srdci i přesto, že většinou času opakují jen pár replik. Ale celou dobu si je pipláte, zažíváte krušné chvíle - například mně se do paměti zaryl moment, kdy jeden můj žoldák ležel těsně před smrtí uprostřed obleženého domku, save byl daleko... a lékař taky. Stejně tak jsem poprvé vybil dva sektory v Cambrii jen nožem. Tahle hra má rozhodně co nabídnout.

Těžko říct, jak bych ji hodnotil, kdybych ji poprvé rozehrál dnes. Asi bych se nedostal do tempa hry, ale kdo ví, třeba ano. Ti, co jste ještě neměli tu čest, zkuste to.

V následujícím spoileru se dozvíte můj postup hrou (pokud to někoho zajímá - je to opravdu dlouhé):

Zatímco v minulých letech jsem vždy začínal se sebou a Shadowem, nebo Lynxem, což jsou jedni z nejdražších, letos jsem (po radě místních) začal sám. Dal jsem si 60 do zdraví (čehož jsem později někdy litoval, ale stačilo) a soustředil se na vedení. Což se mi vyplatilo. V testu jsem si "vylosoval" plížení a šílenství, takže jsem občas sám od sebe střílel dávkou. V Omertě jsem nabral Iru, obsadil s ní Drassen (poprvé jsem nezabil Doreen, ale překecal ji k odchodu), vycvičil milice a najal Bulla. Patří do té nejlevnější skupiny AIM žoldáků. Je to silák s expertizou ranař, v San Moně se mi hodil. Obsadil SAMku vedle Drassenu a vrátil se pro Dimitrie do Omerty. Vzápětí jsem najal Barryho kvůli expertize na montéra a nižší ceně. Nalezli jsme pilota, najali Flo na milice a šinuli si to do Cambrie.

Nutno podotknout, že nechat někoho v Drassenu je skvělý nápad, který se mi vyplatil a nakonec jsem měl v každém městě jednoho levného žoldáka. Jak už jsem naznačil výše, Cambrii jsem prakticky vykuchal nožem. Dimitri a jeho expertiza na vrh mi v minulosti unikala a já jeho i Iru používal JEN NA MILICE, já hlupák. Letos jsem je měl celou dobu v týmu a nemůžu si stěžovat.

Po Cambrii jsem najal retarda Gumpyho (milice, kurýr) a drsňáka Grizzlyho (chtěl jsem někoho s brokárnou :) ). Rovněž levnější expert na těžké zbraně. Z kulometem mu to šlo. Pak jsem se mihnul San Monou, obsadil SAMku na východě a Chitzenu. Kingpin byl zatím naživu. V Estoni jsem najal Maddoga, poměrně zbytečná postava, ale montéra má výš, než Barry.

16. den začala docházet v Drassenu ruda. To byl jediný důl, který jsem během hry vyčerpal. Poprvé v životě jsem pozabijel ty farmáře vedle Cambrie (v noci), ale dalo to zabrat víc, než poslední sektor v Meduně. Pak přišly na řadu boxerské zápasy v San Moně. Během toho jsem samozřejmě splnil questy, co splnit šly.
A letos poprvé jsem také narazil a zprovoznil robota, který se ukázal být šikovným pomocníkem hlavně v interiérech, kde na sebe lákal pozornost.

Grumm byla největší fuška ve hře. Mikea jsem nepřekecal, zabít ho mi dalo práci.

Střídavě jsem propouštěl retarda Gumpyho, protože mi byl nesympatickej a využíval jsem ho jen, když jsem ho využívat musel. Měl jsem Flo v San Moně u Tonyho, Gumpyho v Drassenu a Maddoga v Cambrii.

Z Grummu jsem hned vyrazil do Almy, která byla procházka růžovou zahradou. Splnil jsem úkoly s tygrama a napakoval se. Milice jsem cvičil vždy se svým týmem, zatímco jiní se léčili, druzí trénovali. Stavil jsem se v Balime, to už jsem měl Miguela a Carlose. Měl jsem už tedy dva týmy, jeden jsem si pojmenoval Ocelová pěst a druhý Partizáni (páč měli všichni zeleno hnědo černej outfit :) ). V Balime jsem ukradl pohár (toho dědka jsem nezabil, ale pak po mně šel), dal ho Kingpinovi, jeho rozstřílel na sračky (to jsem si fakt užil) a pohár vrátil mudrci v Chitzeně. V tu chvíli mi stoupla věrnost a já mohl v Balime trénovat milice.

V Cambrii jsem si udělal základnu. V jednom sektoru jsem měl zbraně, v dalších granáty, v dalším vybavení atd. Hodilo se mi to, když jsem doplňoval výzbroj členům svého týmu, nebo když jsem verboval nováčky. Každý žoldák měl u sebe stejné základní vybavení (plyn. masku, čutory, lékarničky, granáty) a to se mi mnohokrát vyplatilo.

V San Moně jsem potkal Rusáka Iggyho (vypadá jak Perlman), ale Miguelovi a Carlosovi se to nelíbilo, tak jsem ho časem pustil k vodě. Mezitím jsem stihl vyzabíjet Tixu (tu fintu s plynem jsem si přečetl v návodu) a osvobodil Dynama, kterého jsem naverboval a používal jako posla (a občas zámečníka). Vrah Shank byl jen pomocná síla.
Poprvé jsem taky získal Hummera, který je prakticky k ničemu, když máte vrtulník.

Ortu jsem taky nějak zmáknul, ale raketové pušky mi nepřišly příliš efektivní, ale svým expertům na těžké zbraně jsem je dal, v Meduně se nakonec hodily.

Ke královně jsem šel přímo. Už se mi krátila dovolená :) Medunu jsem tedy celou nedobil, jen 3 sektory. LAWek jsem měl tentokrát dost, ale i tak to místy byla makačka. Na Medunu jsem si z nostalgie najal Shadowa. A taky Guse, poprvé v životě. Oba byli už vytrénovaní, ale ti moji se během hry také dostali na vysoký level. Nakonec jsem měl žoldáků 18 (těsně před konce 16), což byl strop (netušil jsem, že tu nějaký je), ale bylo to moc. V akci jsem jich měl nakonec 12.
Královnu jsem zabil v den 59, v podzemí pod Medunou (dobrej fór, když přijdete do paláce a ona nikde), na účtu jsem měl přes 870 000. Hrál jsem na Bažanta (a nestydím se za to, i tak jsem se občas potil :D )

Pro: přehledná grafika; gameplay; všechno velice vymakané; množství náhod, díky kterému je další hraní povinností a radostí

Proti: po těch letech čekání mě trochu zklamalo outro

+22