Ono je teď těžký psát komentář ke hře, kterou jsem tu před časem přidal a neopakoval, tak podobné fráze jako v popisu, ale zkusím to.

Hru jsem sháněl poměrně dlouho, protože mě hodně zajímalo, jak se dokázali tvůrci poprat s námětem televizní soutěže už v roce 1998 a to aby byla příjemně hratelná a nedělala spíše ostudu než-li užitku. Zkoušel jsem tehdy opravdu mnoho bazarových obchůdku, ale po hře jako by se propadla zem. Nechal jsem to proto plavat a spokojil se s tvrdou realitou, že hru asi nikdy už neseženu. Má pohádka však musí mít šťastný konec a jednou při listování starých her u jedné warez ( hnusné slovo ) sajty jsem na Riskuj! narazil a začal s radostí samozřejmě ihned stahovat.

V prvé řadě po nainstalování hry jsem byl mile polichocen, že hra nenadává na nové operační systémy a na Vistách 32bit jsem ji pustil bez nějakých dramatických problémů a ani kompatibilitu jsem měnit nemusel.

Pokud si pamatujete hry kolem toho roku 1998, tak možná víte, že většina her ( zvlášť českých ) se snažila hlavní postavy obohatit takovými jednoduchými flash pixelovými animacemi, díky kterým jste vlastně ve hře viděli prakticky živého pochodujicího človíčka na herní ploše ( viz. například hra Hovniválové či vyúkový program Jak věci pracují 2.0 ). Riskuj! se tedy takovou formou prezentace může chlubit taktéž, avšak hodně odbytou formou, protože hlavní moderátor Jan Kasal se spíše pohybuje po střihových křečovitých záběrech, které se rozhodně nedají považovat za plynulou chůzi, jako můžete znát z výše uvedených aplikací.

Hlavní výběr pravidel mě potěšil a každá varianta má své klady, tedy pokud vás bude hrát vice než vy sám, protože pak jaksik hra ztrací poloviční kouzlo soutěživosti. Možná se divíte proč, ale důvod je děsně jednoduchý. V singleplayerovým módu totiž zbylé dva stolečky neobsadí počítač, jak by se možná mohlo nabízet, ale zůstavají prazdné a tak vlastně můžete soutěžit jen s vlastním mozkem... nuda.

Multiplayer je však jiná kávička a veřte tady nemám co vytknout, protože je zábavný a přesně to jsem od něj čekal, tedy v určité míře. Mačkat tlačitko a soupeřit s ostatními kámoši, rodiči či zvířatky kdo má více nasráno v hlavě nemusí být zábava pro každého což?

Otázek je dost a ikdyž jsem hru měl spuštěnou asi 10krát, tak ani jednou jsem nenarazil na otázku, kterou bych už ve hře viděl, ale samozřejmě vím, že to jednou přijít logicky musí. Na obalu je však napsáno, že jich je přes 2000, což je vcelku přijatelná sada.

Hlavní mínus vidím v dabingu, kde se občas naskytne situace, kdy na vašem monitoru vidíte jinou otázku, než nám soudruh Kasal právě čte. V takové situaci přesně nevíte, která možnost je správná, ale můžete mi věřit, že i zde platí co je psáno je i dáno, takže dabing můžete v takových situacích klidně ignorovat.

Trochu mě však štvaly reklamní pauzy, které sice když vidíte poprvé mile pobaví a vy s radostí zavzpomináte na tehdejší dobu, tak podruhé už jsou hodně otravné a co hůře nedají se nikterak ani přeskočit. Tady jde vidět jasná komerce hry za účelem vydělat NOVĚ nějaké chechtáky bokem. Fůůůj...

Pokud se vás tedy kolem jedné klávesnice pohybuje víc, může vás hra na pár desítek minut docela zabavit. Problémem je možná jen fakt, že v dnešní době už existuje řada dalších kvalitnějších vědomostních soutěží, než je právě Riskuj!, ale ve sbírce všech sběratelů zvláštních her a zvlášť té české tvorby, by chybět rozhodně neměla.