Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Milan Koubský • 38 let • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

Condemned: Criminal Origins

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Ze začátku jsem byl ze hry trochu vyděšený. Triviální design úrovní, který díky nemožnosti postavy vyskočit nebo se skrčit, připomíná skoro až kolejnicové akce. Nemůžete přeskočit polorozpadlý stolek, i když je evidentní, že cesta je za ním. Musíte to pěkně pomalu obejít a čekat na hororové skripty. Slovo "pomalu" je fakt na místě. Hrdina nemá výdrž při běhu, chodí jak podělaný a opravdový utrpení jsou schody nebo mírný kopec. To chodí ještě pomaleji a navíc nemůže popoběhnout.

Jako vyznavač svižných akcí jsem si ze začátku musel na Condemned hodně zvykat. Vadilo mi například, že hrdina u sebe nemůže nosit pár nábojů navíc. Proč musí sbírat tu stejnou pušku několikrát, když by stačilo z té nové těch pár nábojů vytáhnout? Postupem času jsem si ale zvykl a pomalu začal přicházet na kouzlo hry. Je to temný horor plný bordelu, špíny, vyšinutých lidí a špetky nadpřirozena. Nebezpečně schizofrenický hrdina také na klidu nepřidá. Proč by také měly magořit jen socky a feťáci, když stejné mrtvé ptáky vídáte i vy.

Hra umí vykouzlit pár opravdu hezkých chvilek napětí. Už předem víte, co v té šatní skříňce bude, ale nedokážete se na to nikdy připravit. Omezení pohybu hra kompenzuje možností vyšetřování záhady. A to včetně spousty technologických vychytávek moderních detektivů. Jako detektiv, stejně nemáte šanci nic moc zjistit, protože celou dobu je evidentní, že je někdo krok před vámi a vede vaše další kroky. Příběh je pěkný. Konec mohl být trochu dotaženější, ale co se dá dělat.

Soubojový systém na blízko je docela zábavný. Jednoduchý, ale zábavný. Jedno tlačítko pro úder a jedno pro obranu při správném načasování a nastudování pohybu nepřítele. V kombinaci s taserem a kopáním to je docela slušný. Hra není moc dlouhá, takže mě to za celou dobu hraní neomrzelo.

Prostředí charakterizují tři věci. Kamkoliv přijdete, najdete tmu, bordel a špínu. Bohužel se prostředí za celý postup hrou moc nezmění. Věčně rozsvícenou baterkou pročesáváte bordel a špínu v úzkých koridorech. Je to celé tak pomalé, že není pořádně poznat rozdíl mezi 30 fps a 60 fps. Je to prostě ideální konzolovka.

Jménem zákona

Pro: hororová atmosféra, schizofrenní hrdina, některé děsivé momenty, zábavný soubojový systém, vyšetřování

Proti: pomalý a omezený pohyb, až moc zřetelný kolejnicový design, nemožnost nosit náboje navíc, neměnné prostředí

+20

God of War: Ascension

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS3 85
Ke konci už jsem chtěl dát Ascensionu o něco menší hodnocení, než předchozím dílum. Přeci jenom je to pošesté to samé. Stejné zasazení, stejné mechaniky, bojový styl. Celkový styl hry. Grafika je celou dobu skoro stejná. I když, musím říct, že tady z černé skříňky vývojáři vytáhli co se dalo. Navíc mě už trochu krkaly všudypřítomné hádanky a tu zatracenou bitku ve výtahu jsem dlouho nemohl zvládnout. Několik vln těžkých nepřátel bez autosavu. Alespoň mě hra donutila naplno využít souboják, který jsem uplatnil v naprosto kulervoucím finále. Finále, které opět zvedlo můj respekt k této hře.

Souboják ve výsledku dostal jen samé vylepšení. Zakomponoval několik schopností, které můžete používat v bitvě najednou. Zakomponoval do vašich mečů čtyři elementy, mezi kterýma můžete přehazovat v průběhu boje podle toho, co se zrovna hodí. Každý element má vlastní přednosti a komba. Já jsem si nejvíc oblíbil bleskové meče, jejichž ultimátka na R2 byla podle mě nejničivější. Byl jsem ale donucen párkrát za hru šáhnout i po jiných elementech.

Výprava a soubojový systém jsou tradičně na špičkové úrovni. Hádanky také dávají smysl. Adventuristi by si v tomhle díle asi přišli na své víc než v těch předešlých. Bitky jsou těžší, než v předchozích dílech, ale to je jedině dobře, vzhledem k tomu co vám všechno dá hra do arzenálu. Hudba je trdičně skvělá, jen mi stačí bohatě v cuscénách a titulkách. V bitevní vřavě mi přijde spíš rušící.

God of War má i pošesté koule a pořád se snaží přijít z nějakým novým prvkem. V Ascension si užijete víc filmovosti v "modernějším" pojetí. To ale neznamená, že by hra byla lehčí nebo kratší. Mů hrací čas je 10:49:56 na střední obtížnost. Docela se těším na další díl a jeho příslib nového pojetí. God of War je super série. S gamepadem nemusíte mířit a jsou to ideální tituly na jeho první osvojení. S tímhlem už se možná trochu opakuju.

Hra by si zasloužila české titulky. Když umožňuje jít z menu do předběžného přístupu počeštěné The Last of Us. Tenhle příběh by si je asi zasloužil.

Pro: vylepšený soubojový systém, kulervoucí finále, zvýšená obtížnost, antika je pořád boží

Proti: hádanky až moc rozvolňují tempo hry

+8

Doom II: No Rest for the Living

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 85
Nářezový datáč. Jestli něčím může být Doom nudný, tak jedině díky nedostatku nepřátel. V No Rest for the Living tohle neplátí. V docela malých úrovních na vás hra posílá po vlnách tolik démonů, že za chvíli přes jejich mrtvoly nejsou vidět náboje na zemi. Někdy jsem se pěkně zapotil. A to jenom na trapáckou obtížnost Hurt Me Plenty. Obížností se přídávek v klidu vyrovná Plutonie, s tím rozdílem, že tady ještě zábavnější level design.

Na druhou stranu je devět úrovní zoufale krátká herní doba. A to i v případě, že jsem nikam nepospíchal. Pečlivě jsem úrovně prohledával a hru si vychutnával plnými doušky. Bágl jsem sebral až v poslední úrovni. Nepřátel je hodně a já jsem pořád nucen točit zbraně. Level design mi nedovolí nikam zabloudit. Všechno krásně zapamatovatelné a hezké. Snad jedině nové vizuální zvárnění mapky je trochu nepřehledné. Ale na to se dá zvyknout. Ovládání je moderně navržení. Na tohle ani není potřeba GZDoom. Šlape to skvěle.

Jednou se mi stalo, že jsem uložil v místě, kde jsem se po načtení objevil zaseklý ve zdi. Zapnutím kódu procházení zdí by byla jediná možnost, jak se z toho dostat bez toho, aniž bych musel načíst hru v předchozím levelu. Kódy nefungují. Tohle je snad první starý Doom, kde nejde spustit ani IDDQD, ani IDKFA. Jako, s kódama nehraju, ale načíst hru někde o misi dál mě trochu naštvalo.

Ještě by také mohl fungovat quick save a quick load. To je ale jenom hnida na jinak perfektním přídavku.

Pro: bombastický design úrovní, hodně nepřátel, solidní obtížnost, devět nabušených úrovní bez hluchých míst

Proti: nepřehledná mapka, chybí quick save/load, jen devět úrovní

+18

Doom 3: BFG Edition

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 85
Doboví recenzenti rozcupovali BFG edici na všech frontách. Podle mě to ale není tak hrozné. Naopak. V jednom balíku dostanete tři výborné hry a čtyři slušné datadisky k tomu. Abych si mohl odfajfkovat BFG Edition, rozhodl jsem se dohrát Doom 3, Resurrection Evil a Lost Mission. Dohromady mi to zabralo 20,5 hodin hraní a bavil jsem se u nich více než dobře.

Už jsem skoro zapomněl, jak atmosférickou hrou je Doom 3. Atmosféra je hutně hororová. Je podpořená tím, že nikdy nevíte, kde se objeví další nepřátele. Tenkrát jsem bral zjevování nepřátel jako mínus, dneska to musím ocenit. Neustále se otáčet umocňuje atmosféru. Bitky jsou díky tomu hodně kontaktní a adrenalinové. S baterkou připevněnou na zbrani (nebo výstroji) už mi ani nevadila všudypřítomná tma a dynamika akce tím chytla hned větší grády. Chvíli jsem si musel zvykat na pomalý pohyb s nutností držet shift při běhu. Je to ale jen zvyk. Dooma 3 jsem poprvé hrál někdy v roce 2009 a musím říct, že jsem si z něj pamatoval dost málo.

Ještě méňe jsem si pamatoval z Resurrection Evil. Datadisk, který změnil tempo hry a přinesl méně atmosféry a víc akce. Stejně jako Lost Mission obsahoval skvělé úrovně v pekle, které pěkně gradovali hru. Šlo se pěkně rovně a hra mě slušně prověřila v bojových schopnostech. Co se týče příběhu, je Lost Mission hrozný bullshit. Zvlášť konec nedává smysl, když vezmete v potaz, že by se to mělo paralelně odehrávat s Doomem 3. Jinak je Lost Mission také zábavný. Stylem spíše jako Ressurection Evil a hrací dobou 2,5 hodin. Taková jednohubka nakonec.

Nějaké grafické vylepšení jsem ani tolik neřešil. Zesvětlení mi nevadilo a další efekty moje Intel HD 4000 stejně neutáhla. BFG Edition je pro ní takový strop. Musel jsem si vystačit jen s jednoduchým antialiasingem a ne moc vysokým rozlišením. Jakmile se ve hře objeví nějaký kouř nebo pára, snímkování jde dolů klidně o 20 fps. Co bych pro 60, minimálně 50 fps neudělal. Na hře je hodně znát, že primárně vyšla hlavně kvůli herním konzolím. Pro jejich majitele je to určitě skvělá volba. Jestli ID Software dokázali na PS3 vytáhnout z Rage 60 fps, proč by to nemohlo jít i tady. Možná i ta obtížnost je taková konzolová. Na veterána jsem neměl celou dobu problém.

Já jsem si teda BFG Edici užil na PC se skvělým dabingem od Phoenix Dabing. Ti mimochodem namódovali do hry i další grafické efekty. BFG rozhodně žádný průser není, ba naopak. A teď jdu ještě na No Rest For The Living.

"Minihraní"

Pro: tři skvělé hry a čtyři datadisky v jednom, baterka na výstroji, dabing od Phoenix Dabing, Lost Missions jsou dobré

Proti: Lost Mission jsou hodně krátké, na PC jen konzolový port, snížená obtížnost, pro majitele původních her (pořád) drahá zbytečnost

+15

Doom 3: Resurrection of Evil

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Líbí se mi, že datadisk se nesnaží jen kopírovat styl původní hry, ale jde tak trochu svojí vlastní cestou. Když si odmyslím nesmyslný děj, kdy rok po totálním a krvavým masakru lidé opraví svou základnu a pokračují ve výzkumu. Svědectví jediného přeživšího mariňáka asi neberou moc vážně a pošlou další lidi na porážku do toho samého místa. Na prostoru cca 5 hodin nabídne datadisk pořádný masakr.

Nepřátelé se tentokrát po sebrání brnění neobjeví jen za zády a občas i vepředu, ale pro jistotu v každém rohu. Často i v několika vlnách. Naštěstí vám k tomu hra dá takový arzenál, že se tím vůbec nemustíte trápit. Díky zpomalení času nepřátelé nemají šanci. Artefakt, který to umožňuje se nabíjí mrtvolama, které se všude válí. Stačí jen zpomalit čas a všechny je postřílet dvouhlavňovkou na jednu ránu. Ta se mimochodem v reálu nabíjí strašně pomalu a na rychlé nepřátele není moc ideální.

Další vychytávkou je, v té době módní, obdoba gravity gunu z Half-Life 2. Tvůrci si asi uvědomili, že moc té revoluční fyziky v původní hře nepředvedli. Je to trochu na sílu. Klaustrofóbní design základny na Marsu se na hrátky z fyzikou moc nehodí. Akorát to překáží. Zachytávání nepřátelských ohnivých koulí je zase moc neohrabané a zbytečné. Nábojů je spousta a hru jsem úplně bez problémů prošel na obtížnost veterán (jestli je to tak léhké díky BFG edici si už nepamatuju). Proč bych měl v tom případě používat nějaký grabber? Třeba to někoho bude bavit.

Datadisk je mnohem akčnější a rychlejší. Hra je naplněná nepřáteli a zábavnými bossy až po okraj. Já se bavil. Jen mě trochu zamrzelo, že ze hry skoro úplně zmizela hororová atmosféra, je to méně temné a příběh se nerozvinul někam dál, než na úroveň příběhu z porna.

Ať jsi kdo jsi, vítej doma mariňáku.

Pro: je to akčnější, je v tom větší koncentrace bossů, zpomalení času dodá pocit božství

Proti: méně hororu, nesmyslný děj, podivné zakončení

+21

Doom

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 90
Potřeboval jsem nějakou FPS akci na které bych mohl pořádně vyzkoušet můj nový adaptér (Genesis Tin 200) na myš a klávesnici k PlayStationu 4. Potřeboval jsem něco, co bude rychlé a člověk se v tom bude muset otáčet. Doom proto byla jasná volba.

Pokud chcete hrát "nového" Dooma na těžší, než nejlehčí obtížnost, tak při hraní téhle řežby platí tři pravidla. Být pořád v pohybu, naučit se mířit na první dobrou a držet si kontakt s démony. Zapomeňte na klasickou taktiku odstřelování z dálky v bezpečném krytu. Kromě toho, že démoni jsou za pár sekund u vás, by vám stejně brzo došla munice a nejspíš i zdraví. Protože umí být dost přesní. Démony musíte ničit, musíte je dorážet, musíte na ně dorážet. Tak jako oni doráží na vás. Prostě si s nima dát férovku. Hra za to odměňuje. V novém Doomovi se pasivita a srabácká taktika nevyplácí.

Asi první čtyři úrovně mě trápilo, že nemůžu najít žádnou tajnou místnost. Nakonec bylo řešení jednoduché. Nikdy by mě nenapadlo, že ve hře z roku 2016 s moderní grafikou pojedu hru pečlivě podle mapky jak v devadesátkách. V tajných místnostech se totiž nachází vylepšení a bonusy. Díky nim si vylepšíte zbraňe a palební síla se razantně zvýší. Není nad super dvojitou brokovnici. Dokážu si představit, že ve vyšších obtížnostech jsou tyhle věci k pokoření hry zásadní. První věc, kterou jsem si po té na postavě vylepšil bylo vidění bonusů na mapě. Škoda, že často, jakmile nějakou tajnou místnost minete, už se k ní nemůžete vrátit.

Krom toho hra odměňuje i za kompletní prohledání mapy nebo splnění malých úkolů, které na každou misi zadává. Samotnou kapitolou jsou pak runové výzvy, které slouží jako takový tutorial. Jsou hodně těžké a dobrovolné. Odměna je ale za ně takové, že mě to donutilo je všechny absolvovat. Zapotil a navztekal jsem se u toho dost a dost. Některé jsem dal třeba až na dvacátý pokus, ale dal jsem je všechny. Parádní věc na otestování vašich schopnosti.

Doom je rychlá a adrenalinová řežba. Jakmile v aréně rozehraje muzika a začnou se objevovat démoni, tak zastavení zpravidla znamená smrt. I ten Mancubus umí skákat. Démoni jsou krásně vymodelovaní a prostředí na Marsu správně nehostinné. Peklo už mi tak zajímavé nepřišlo. Jak se design ze začátku držel, tak v pozdějších fázích hry se už naplno zvrhl do šablony chodba, aréna, chodba, aréna. Arény často připomínají spíš multiplayerové mapy. Tohle mohlo být lepší. A také škoda, že hra neobsahuje kooperativní multiplayer. Jsem by se to hodilo.

Adaptér na myš nezklamal. Myš se sice se nechová jako ta na počítači, ale v půlce hry jsem si na to tak zvykl, že už jsem nepřátele dával na první dobrou. Právě včas. Hru jsem vystřílel na Hurt Me Plenty a po dohrání mám nutkání všechny mapy vyzobat na 100 procent.

Na PS4 Pro hra běží v 60 snímcích za vteřinu a vypadá to krásně. Perfektně optimalizované.

Pro: rychlá frenetická akce, kontaktní způsob boje, adrenalin, Mars, starý známý démoni, 60 snímků, runové výzvy, je to prostě řežba

Proti: ke konci opakující se design, často se nejde moc vracet (třeba k tajné místnosti), prostředí pekla mi nepřišlo tak kulervoucí

+26

Strife

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Téhle hry jsem se dlouhou dobu bál. Reference o slepých uličkách mě docela odrazovali. Nakonec jsem se přeci jenom vyhecoval. Hru jsem nainstaloval na notebook a na druhém počítači jsem si otevřel google překladač. Angličtinou tolik nevládnu a co kdyby mě v rozhovorech něco uniklo. Nakonec to nebylo tak strašné. Slepou uličku jsem objevil akorát jednu. Po tom, co jsem v dolech na zemi rozstřílel všechny bomby..

Hra je to určitě originální a na svou dobu nevídaná. Z level designu máte pocit jednoho komplexního a uceleného světa. Všechny lokace na sebe krásně navazují. Loadingu si pomalu ani nevšimnete a než začnete střílet je lepší si jít nejdřív pokecat. Hru obzvláštňují RPG prvky, které jsou pro zábavnosti hry naprosto klíčové. Větší sílu a zdraví získáte i za splnění nepovinných úkolů. Pokud chcete mít ke konci hry alespoň nějaké náboje, je potřeba to plnit, protože se základní sílou nepřátelé vydrží hodně munice.

Líbilo se mi, že lékárny v inventáři se sami používají, když už je to potřeba. Je to vlastně takový hodně nadsazený předchůdce autohealu. Dovoluje vám to mnohem víc se soustředit na přestřelku bez toho aniž by jste pořád kontrolovali, jak je na tom zdraví. Bohužel samotná akce už není tak skvělá. Nepřátelé jsou nudní a zbraně na tom nejsou o moc lépe. Když si vzpomenu na nesmrtelný rytmický drive v Doomovi, tak tohle mu nesahá ani po pás. Jediná výjimka je zdejší verze energetické brokovnice, která je na blízko opravdu ultimátní.

Kdo nemá rád bloudění a přemýšlení kam teď dál, ať jde o hru dál. Hra obsahuje docela dost nepovinných lokací. Musíte se často vracet i na starší místa a párkrát jsem nevěděl vůbec kam mám jít a jen namátkově prohledával velkou část herního světa. Naštěstí máte v hlavě našeptávačku, která vždycky okomentuje, když se blížíte na správné místo.

Strife není špatný. jen to chce větší dávku trpělivostí. Nebývalo zvykem, aby se FPSka v roce 96 pokoušeli o příběh. Zdejší příběh je sice dost brakový, ale je tam a obrázky, které ho doprovází jsou pěkné. Grafiku si do hezčí podoby můžete vylepšit GZDoomem. Může vypadat docela hezky. Kdybych si ale měl vybrat 10 FPS akcí z devadesátek, Strife by mezi něma určitě nebyl. I když to byla ve své době unikátní hra.

Pro: design herního světa, RPG a adventurní prvky, způsob léčení, příběh

Proti: nudní nepřátelé, nudné zbraně, slepé uličky

+18

Sniper: Path of Vengeance

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 35
Pokaždé, když jsem si ultra pomalým kurzorem najížděl na ikonku Snajper, vzpomněl jsem si na to jaké pouštím béčko. Že existují hry, které je úspěch jenom dohrát. Když trnete, že každé dveře můžou být konečná, protože nevíte, jestli půjdou otevřít nebo hra náhodou nenávratně nespadne. Nepamatuje, že bych někdy hrál takhle rozbitou a chybovou hru.

Hned na začátku byl problém s citlivostí myši. Hra vůbec nereaguje na stáhnutí myši v menu. Aby se to dalo obstojně hrát, musel jsem ve Windows stáhnout citlivost na jedna. Pak to šlo. Ultra pitomá hudba nejde ztlumit. Jde jen vypnout. Po vypnutí se vypnou i efekty zvuků počasí nebo provozu ve městě. Hra si ani nepamatuje, že byla hudba vypnutá a při dalším spuštění hraje zase.

Použitý LithTech engine byl aktuální v ruce 1998. Tohle je suverénně nejhnusnější hra na tomhle enginu. Nejen, že je hra hnusná, ale ani pořádně nefunguje. Nepřátelé procházejí zavřenýma dveřmi. Za zádami se vám klidně zjeví ze zdi. Jejich propadávání do textur je naprostá samozřejmost. Navíc jsou totálně pitomí a nemají zásahové zóny. Pokud jim ale dáte trochu víc času, umějí být nepříjemně přesní. Hra obsahuje "RPG" prvky. Sbíráte zkušenosti. Po každé úrovni můžete hodit bodík do výdrže, síly, zdraví nebo do nějaké zbraně. Čím střílíte, to se vám na papíru vylepšuje. Je to vidět ve hře? Není. Je to úplně jedno.

Naštěstí má hra solidní rychlé tempo (pokud vám nedojde naprosto zbytečná výdrž). Některé zbraně mají pěkné zvuky a střílení je relativně zábavné. Nejvíc mě bavilo vystřílet do každého nepřítele zásobník s Uzi a potom se vyléčit chlastem. Celou hru se jde rovně a střílí se do chlápku, kteří jsou tlustí a oblečení podle toho, jakou mají zbraň. Naštěstí je hra docela krátká. Někde v polovině se mi místo F9 (quick load) podařilo zmáčknout F10 a zničilo mi to všechny savy. Musel jsem od začátku. K čemu jinak je tam tohle tlačítko, na to jsem nepřišel.

Potěšila mise jako z Matrixu a frenetické stupňování střílení na konci. Celé to dovršilo závěrečné střílení z prstu v poslední animaci. Neuvěřitelné je, jaký se podařilo sehnat dabing. Soukup geniálně špatně dabuje pitomé dialogy. Měl jsem pocit, že se tím snad i bavil. Zaslechl jsem tam i chlápka, co dabuje Stalloneho. Totální majstrštyk. Hra vygradovala tím, že se po závěrečných titulcích sama vypnula.

Hrál jsem verzi 2.33 (jak asi musela vypadat 1.00) a přijde mi jako zázrak, že to jde dohrát na Windows 10. I když je potřeba dávat si pozor, co mačkáte. Snajper je tak špatný, až jsem se u něj škodolibě bavil. Hra trvá asi tři hodiny a bohatě to stačí. Ve hře zabijete tak 100 policajtů a na konci dostanete milost. Perfektní!

Pro: geniální dabing, mise jako Matrix, celkem rychlé tempo, je to krátké, funguje na Win 10, nedal jsem za to nikomu peníze

Proti: je to ošklivé a totálně pitomé, dialogy jsou jeden velký vtip, chyb je v tom tolik, že se to nedá ani vypsat, pár prvků je jen na krásu v menu a spoustu dalšího

+14

Syphon Filter: Dark Mirror

VšivákVšivák
Dohráno
  • PSP 75
Svého času jsem první dva Syphon Filtry dost pařil na PlayStationu. Je to pro mě taková srdcovka. I když jsem z nějakého důvodu dohrál jenom dvojku. O trojce a dalších dílech jsem donedávna neměl ani ponětí. Po zakoupení PSP to byla jedna z prvních věcí, co mě napadla. Mohl bych zkusit nějaký z těch novějších Syphon Filtrů. Jak to na mě dneska bude fungovat? Bude to stejné nebo jiné? Bude to tak epické jako tenkrát?

Bohužel není, ale není to vůbec špatné. Ačkoliv se hra tak tváří, stealth po vás, kromě jedné výjimky, nevyžaduje. Mnohem jednodušší a efektivnější je vzít bouchačku a všechny je jednoduše postřílet. To je velká škoda. Naštěstí je střílení odpočinkové a zábavné. Hra se vás nesnaží srážet brutální obtížností a místo toho rozjede klasický konspirační příběh o zlých teroristech a jejich super zbraních. Příběhové klišé z toho stříká proudem, ale komu by to vadilo u střílečky.

Ovládání je v rámci možností dobře navržené (Proč sakra nemá PSP druhý trigger nalevo!?). Jediné, co trochu dělá neplechu je systém krytí. Když se s postavičkou přiblížíte ke zdi, automaticky se k ní otočí zády. A to i v době, kdy to nechcete. Když totiž nepřátelé běží k vám, je docela zdlouhavé a nemotorné se zpátky dostat do klasického postavení. Tohle bych chtěl mít víc pod kontrolou. Chápu, že PSP má omezený počet tlačítek a tohle je takový kompromis. Někdy to ale bylo k vzteku.

Zvuky stojí za starou belu. Prakticky jediné co slyšíte je střelba a nějaký ten dabing. Je to jedna z těch her, u kterých mi vůbec nevadilo hrát v MHD bez zvuku. Grafika je na tom o mnoho lépe. Mise jsou pěkně designově navržené. Nemusíte bloudit a vždy víte co dělat. To se počítá. Na animace se pěkně kouká. Škoda, že je sráží šíleně rychlý, až skoro epileptický střih. Pokud si odmyslím, jak je to hezké, tak vlastně ani není moc na co koukat.

Dark Mirror jako střílečka funguje dobře. Bavil jsem se u ní. Vypadá to, že na stealth ani hra nebyla moc navržena. Nepřátelé si vás hned všimnou a plížení je celkově dost nemotorné. Možná, že za to hra dává nějaké odměny. Stealth ale tady zábavu rozhodně nezvedá. Škoda, že to také nebylo trochu delší a, že příběh je tak nudný. Možná vidím první dva díly nostalgickýma brýlemi. Možná je tohle lepší. Vzpomínky na Dark Mirror asi nebudu mít moc velké. Třeba další díl bude epičtější.

Pro: zábavná a dobře hratelná střílečka, pěkné animace, pěkný design misí

Proti: nevychytaný systém krytí, minimální důraz na stealth, celkem krátké, nevýrazné zvuky, nudný klišé příběh

+16

God of War III

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 85
God of War III je opět pořádná řežba, která přináší jen kosmetické změny oproti předchozím dílům. Ze začátku mě trochu iritovalo, že je to pořád stejné. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že tomu dám tentokrát nižší hodnocení. Po několika hodinách hraní, kdy jsem se pořád nemohl odtrhnout od televize jsem to nakonec uznal. Hra má dynamiku a tempo, které nedovolí nudit. Již popáté to samé a opět to funguje. Opět to má koule rvoucí bitky v závěru. Opět jsem měl pocit, že hlavní boss nebyl takový ten panák na odstřel na konci. Jeho poražení vyžaduje velké úsilí. Všichni bossové (a že jich tu je) nejsou žádná ořezávátka.

Kratos je sice silný a nemilosrdný bojovník. Proti němu ale stojí bohové a na první pohled to vypadá, že nemá šanci. Oproti předchozímu God of War II je to pořád stejná hra. Stejný výtvarný styl, stejná kamera, stejný soubojový systém. Přibylo trochu víc hádanek, které ale nejsou těžké ve smyslu brutálních časových limitů. Na jejich řešení je dostatek klidu. Na čem hra stojí jsou souboje s bossy. Až v tomhle díle je to pořádný masakr bohů, polobohů a titánů. A stejně jako minule je to narvané quick time eventy, které sice působí už trochu zastarale. Ale proč ne. Efektní filmové záběry se musí něčím vykoupit.

Příběh ,jednoduchý jako vždycky, dosahuje úrovně Kratosova duševního nalazení. Diskutovat s tebou? Radši tě zabiji já a zabodnu ti do hlavy božský meč. V hlavě má Kratos pomstu a za tou jde hlava nehlava. Nějaké smíření neexistuje. Jen zabít všechny bohy, co mu stojí v cestě a v lepším případě si přisvojit jejich zbraně. Některé schopnosti, jako třeba křídla si Kratos přinesl z předchozího dílu. Kdyby někdo nevěděl, kde je vzal. Poprvé v sérii jsem využil skoro všechny schopnosti. Na každého bosse platí trochu jiná taktika a má jinou slabinu.

Ovládání je opět geniálně automatově jednoduché. Nepřekáží v řežbě. Občas sice některý úhel kamery zmate, ale není to nic nepřekonatelného. Mě tohle sedí. Příběh je jednoduchý ale úderný. Je to epické, brutální a nemilosrdné. 60 snímků v remasterované verzi je také fajn. Zároveň se ale těším na nějaký posun, který očekávám v momentálně posledním God of War.

Pro: zábavná jízda od začátku do konce, dávkování bossů a postupné zvyšování obtížnosti, Kratos opravdu není kladný hrdina, stejný koncept i po páté funguje, epické až na půdu, příjemné hádanky

Proti: už to přeci jenom začíný být trochu stejné, někteří s bossů si tak krutou smrt nezasloužili, quick time eventy jsou použity až moc často

+17

Killzone 2

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS3 85
Killzone 2 má všechno, co musela mít každá správná FPS čerstvě po vydání Modern Warfare. Frenetickou přímočarou akci, autoheal, tři zbraně (pistoli, pušku a někdy nůž), pořádnou válečnou atmosféru, kde se pořád něco musí dít a krátkou herní dobu. Aby to po delší době stejné hratelnosti náhodou nezačalo nudit.

Mě tenhle styl baví. Je to hodně zaměřené na samotnou akci. Na rozdíl od "old school" her, kde musíte sbírat lékárny a v komplexních úrovních hledat cestu dál podle mapky. Autoheal a checkpointy jsou, podle mě, geniální vynálezy. Hry mají díky tomu větší spád. Nejsou tak rozkouskované. Nemusíte před každým skokem nebo po každé povedené ráně ukládat. Protože, co kdybych na to zapomněl a musel to hrát znova. Tady budete umírat taky. Hodí vás to na začátku checkpointu a znovu prověří schopnosti.

Killzone 2 má všechno. Má autoheal, frenetickou akci, pořádnou válečnou atmosféru, krátkou herní dobu a nemá quick load. Je přímočarý, ale kupodivu ne tak, jak by člověk čekal. Občas nějakou odbočku ve hře najdete. Občas se vracíte. Všechno je to ale poctivě naskriptováno a obejít pravidla vám hra nedovolí. Mě to ale vůbec nevadilo. Užíval jsem si akci, kde vás vyruší jen vlastní smrt, kde nemůžete zabloudit a kde vás parťáci pochválí, když se povede pěkný head shot. Užíval jsem si střílení. Pokud jsem se teda s dual shockem trefil. Ještě na něm nemám takový skill.

Co se týče míření s páčkami, tak má hra nevýhodu, že se nepřátelé nechtějí nechat snadno zabít. Pořád se kryjí, pořád jsou v pohybu. Jinak jsou Helgasti pořádně démoničtí a hra má hodně sirovou atmosféru. Hra zábavně dávkuje styl hraní. Klasické hraní, stacionární kulomety, dobývání, mise v mechovi, souboje s bossy. Killzone 2 je intenzivní a nemá úplně pitomý příběh. Jen jednu pitomou postavu. Kdybyste vy jako Sevchenko preventivně odpráskl Rica už na začátku, mohlo to skončit úplně jinak. Na druhou stranu občas pomohl v přestřelkách.

Pro: pocit ze střílení, válečná atmosféra, inteligence protivníků, hra chytne nepustí

Proti: jednu pušku navíc bych bral, hodně krátké, Rico

+14

Medal of Honor: Heroes

VšivákVšivák
Dohráno
  • PSP 65
Není to tak dávno, co jsem se pohoršoval nad zoufale zastaralým ovládáním v Medal of Honor. Hra sice měla zajímavé mise, ale to ovládání. V Medal of Honor: Heroes je to přesně naopak. Nikdy bych nevěřil, že se na PSP dají takhle dobře ovládat FPSka. Život je samé překvapení. Škoda, že na PSP nevyšlo víc FPS, které třeba byly primárně určené na velké konzole.

Bohužel to ostatní už tak slavné není. Alespoň teda v singlu. Hra vás v každé úrovni hodí do arény, kde se neustále respawnují nepřátelé, a zadá vám nějaký úkol. Sebrat nějaké dokumenty, vyhodit něco nebo zabít důstojníky a zdrhnout. Obsadit v časovém limitu záchytné body a držet je, dokud vám nenaskáčou body. Obsadit v časovém limitu záchytné body, které stačí jen obsadit, ale obsazení je těžší. Vystřílet v časovém limitu určitý počet protivníků. To je všechno. Tyhle úkoly se dokola opakují v 15 misích v různých prostředích. Mise vám ještě zpestřují nepovinné úkoly a můžete je hrát tak často, dokud za jejich rychlý a čistý průběh nedostanete zlatou medaili.

Ne, že by střílení, díky skvělému ovládání, nebylo zábavné. Když se mi ale pořád za zády zjevují protivníci, je to někdy úmorné. Někdy jich na vás najednou naběhne tak moc, že to s jedním zásobníkem nedáte a co pak. Možná se skrčit nebo pomalým pohybem zkusit utéct. Spolubojovníci v boji zase tolik nepomohou. Spíš pořád lezou do výhledu. Ještě, že tady není friendly fire. Asi bych měl hodně záporných bodů.

Celá kampaň působí jako rozehřívací trenažer před multiplayerem, který už dneska stejně nefunguje. Je to zábavné. Je to žalostně krátké. Vzhledem k počtu úkolů ve hře to ale stačí. Alespoň grafika mohla být lepší. PSPéčko umí víc. Všeho mohlo být tak nějak víc.

Pro: skvělé ovládání, zábavné střílení

Proti: opakující se úkoly v misích, neustálý respawn, málo misí, jeden druh nepřítele

+17

Death Stranding

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 95
Asi budu spoustu lidí opakovat, ale Death Stranding je opravdu unikátní zážitek. Koho by napadlo, že bude tak zábavné prosté doručování zásilek. A že mě to bude bavit tak dlouho. Také jsem měl trochu obavy, jestli to bude hra pro mě, jelikož jsem kovaný hráč akčních her. Mé obavy byl liché z několika důvodů. Ve hře si můžete jít vlastním tempem. Hra vás do ničeho nenutí a zároveň vám neháže klacky pod nohy. Když to chcete projít rychle do 50 hodin, není problém. Pokud v tom chcete nechat jako já 130 hodin, pořád je co dělat.

Death Stranding své mechaniky a nové možnosti uvolňuje postupně. Přesně tak akorát, aby to nezačalo nudit. Postupně si ve hře užijete úplně všeho. Naprosto nenásilnou formou. S každým dalším prvkem totiž můžete inovovat svou strategii. Já jsem například dlouho přehlížel lanový skluz. Po dohrání jsem to přece jenom ze zvědavosti zkusil a ejhle. Ono se s tím dalo cestovat rychleji, než po dálnici, kterou jsem stavěl pěkně dlouho. Doručování pošty nikdy v žádné hře nebylo zábavnější a různorodější. Hledat správnou cestu k cíly se stane přirozeností.

Hru pohání zajímavý příběh v naprosto obskurním světě. Něco takového by snad mohlo napadnout jen člověka na pořádně dlouhém tripu. Svět živých a mrtvých se začal prolínat a mrtvý chtějí živé stáhnout k sobě. Planeta je díky časo dešti, který všeho čeho se dotkne zreziví nebo rychle zestárne, pustá a skoro mrtvá. Poslední zbytky lidstva přežívají v podzemních bunkrech. Nová entita jim dala ale zároveň nerost, kterému se říká chirálium a díky tomu mohli raketově vylepšit svou technologii a snažit se přežít. Ven se odváží jen pár nešťastníků na jejichž dodávkách jsou jednotlivé bunkry a podzemní města závislé.

Příběh, ve kterém hrají mí oblíbení herci (hlavně Mad Mikkelsen) je pěkný a ke konci hezky dojemný. Trochu mě sice štvalo časté vysvětlování všeho, ale jinak ten bizár snad ani podat nešlo. Rozhodně se to vyplatí dohrát až do rozuzlení zápletky. K chození hraje bombastická, perfektně padnoucí hudba, která přesně podtrhuje výtvarný styl prázdné krajiny. Kde můžete maximálně potkat pár stejných šílenců jako jste vy. Žádné zvířata, žádné ptactvo, skoro žádná vegetace. Jen takový Island. Jako hlavní kapela co dodává hudbu Low Roar.

Samotné ozvučení zas tak kule rvoucí není. Zvuky jsou fajn. Hlavně zvuky střelby se povedly. Bohužel je ve hře tolik zbytečných šumů a pískání (hlavně v uživatelském rozhraní), že mě to ve sluchátkách rušilo a raději jsem hrál se ztlumeným zvukem na televizi. Zvuk jsem vždycky přidal, když naběhla nová písnička, která šla často ruku v ruce s krásným výhledem.

Je to originální, zábavná a krásná hra. Hra ve které stále balancujete a každý pád bolí. Zároveň v online režimu není moc těžká. Doporučuji těžkou obtížnost. V offline je to větší záhul. Také je to první hra, která mě donutila udělat platinovou trofej (uznávám, že na chipy jsem použil návod). Svět nemá tak velký. Každý jeho kout je unikátní.

Jdu si ještě pustit tohle. Super pecka.

Pro: obskurní svět, prostředí, hudba, vizuální pojetí, nový herní žánr (kdo by to v dnešní době řekl), celkový spád hry, opravdoví herci

Proti: často zdlouhavé vysvětlování všeho, hodně rušivých zvuků k pohodlnosti hrát se sluchátkama

+25

The Last of Us Part II

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 100
Dlouho jsem byl nalomený, že téhle hře nedám plné hodnocení. Přeci jenom je to hodně dlouhý počin a některé herní mechaniky začínaly trochu cyklit. Poté co jsem se dostal až na do mrtě a absurdně vyhrocený konec, nemohu jinak. Něco takového tady ještě nebylo. Ve hře je spousta násilí. Spousta krutého násilí. Ve hře se stávají věci, které nechcete. Modlíte se, aby to tak nebylo a ono se to stejně stane. Protože, vzhledem k povaze a motivaci hlavních postav, je to nevyhnutelné. Nikdy jsem neviděl takhle krutou a násilnou hru, která by na mě zapůsobila tak, že bych to na vlastní kůži opravdu nechtěl zažít. TLoU mě hodilo do zvláštní nálady. Takhle pojatý výplach emocí nenajdete v žádném filmu ani seriálu. Muselo by to mít alespoň 10 hodin a muselo by to běžet na jeden zátah.

S Ellie jsem se za celou hru nemohl vůbec ztotožnit. Celou dobu se koukáte, jak se se svou vytrvalou tvrdohlavostí žene do záhuby. Jak jí to nedá spát. Jak při honbě za cílem ničí okolí kolem sebe. Zatímco Abby už si svou katarzí prošla na začátku příběhu. Poté se v poklidu vrátila domů smířená a s pocitem dobře odvedené práce věc hodila za hlavu. Obě dvě hlavní postavy jsou v jádru stejné. Jen se jejich rozhněvanost neprolíná, nýbrž navazuje na sebe.

Samotná hratelnost se od prvního dílu nezměnila. Stále je to kombinace stealth a akce prolnutá filmovýma sekvencemi. Akční pasáže jsou neskutečně varaibilní. Vůbec není problém plynule kombinovat stealth se střílením, házením, pokládání pastí nebo bojem v tváří v tvář. Na nakažené platí jiná taktika než na živé a vždy je to zábava. Nakažení jsou těžší oříšek. Jsou více nepředvídatelní a když vás zmerčí, tak jdou nemilosrdně po vás. Lidé se sice tváří chytře, ale u nich v podstatě jen stačí stát za rohem nebo čekat v trávě a počkat si, až vám přijdou pod ruce. Když vás zmerčí, tak začnou taktizovat a vy máte pořád dost času.

Hra není moc těžká, když nepočítám pár těžkých akčně hektických pasáží, tak je lepší jí hrát na těžší obtížnost a se sluchátkami. TLoU 2 má totiž perfektní atmosféru. Hlavně v hororových pasážích. Kdy na vás třeba v temné budově dotírá skupina stalkerů, křečovitě pískají clickeři nebo slyšíte zlověstné dupání bloaterů. Bral jsem zavděk odpočinkovýma pasážemi, kde se jen prohledávalo okolí. Celé je to podkreslené perfektním zvukovým zpracováním a skvělou ambietní hudbou. Navíc zpracováno v kulervoucí grafice.

Hratelnost mě tak nějak táhla příběhem a ke konci to bylo vlastně celé jedno. Protože po závěrečném souboji a vybrnkání posledních pár akordů na kytaru mě hra tak odrovnala, že jsem si se sluchátkami na uších mohl vychutnat celé závěrečné titulky a s melancholickou náladou jít spát. Všech postav mi bylo tak nějak líto. Chtěl jsem aby to skončili. Aby se smířili a nechali to být. Aby našli svůj klid. Takový pocit jsem ještě u žádné jiné hry nezažil. Naprostý unikát.

Jdu si ještě jednou poslechnout Ellie a Joel duet.

Pro: drsný svět plný drsného násilí, ve kterém nechcete být, varaibilní a vyladěná hratelnost do puntíku, zpracování od hudby až po grafiku, atmosféra, unikátní příběh, který táhne hrou, změny tempa v hratelnosti

Proti: ubrat některé výplňové souboje by neuškodilo

+39

Pariah

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 75
Pariah je příjemná střílečka. Vzhledem ke zdejším hodnocením je pro mě příjemným překvapením. To nejdůležitější co správnou akci dělá dobrou je v Pariah zvládnuté výborně. Pocit ze střelby z většiny zbraní je uspokojující. I když jsem teda skoro celou hru používal primárně jen vylepšený samopal. Na dálku se občas hodila odstřelovačka nebo granátomet na nepřátele za štíty. U hry jsem se slušně bavil. Chce to ale, přenést se přes několik chyb.

První věc je nedostatečné možnosti nastavení citlivosti myši. U hry z roku 2005 mě to docela překvapilo. A to i vzhledem k tomu, že celé uživatelské prostředí vypadá jako port verze z Xboxu. Ze vším všudy. I s automatickým ukládáním bez možnosti quicksavu. Pozor, když vypínáte hru, neskákejte ze hry rovnou do windows. Hra se neuloží. Je potřeba nejdřív skočit do menu a až po tom hru vypnout (verze ze Score). Při prvním hraní jsem takhle přišel o hodně postupu. Dále by byla pěkná možnost zapnutí titulků. Na druhou stranu příběh není složitý, takže se dá pochopit i bez nich.

Je to jen obyčejné sci-fi klišé bez velkých překvapení. Rozhodně ale není špatný. Velké filozofie by takovéhle hře stejně moc nepomohly. Příběh je vyprávěn animacemi, které mi dost pili krev. Některé jsou totiž dost dlouhé a pokud vás vyplivli na nějakém těžším místě.. Není tady quicksave, takže jsem jich pár viděl víckrát, než bych chtěl. Vozidla v téhle hře jsou naprosto příšerná a nepoužitelná. Nejen, že se nedají v singlu skoro ovládat. Navíc mají i mizernou palebnou sílu. Povinné mise s nima jsou spíš utrpení.

Jinak ale Pariah šlape. Vylepšování zbraní opravdu zbraně vylepší. Nepřátelé nedají svou kůži zas tak lacino. Kličkují a schovávají se a hlavně z nich pěkně odlítává brnění a hezky umírají. Není to sice žádní AI zázrak, ale je to slušné. A fyzika jejich smrti se podařila. Doporučuji hrát spíš na těžší obtížnosti. Je to jedna z lehčích stříleček. Já hrál na druhou nejtěžší a prošel jsem to překvapivě snadno. Škoda, že to nebylo delší. Bavilo mě to celou dobu.

Mohlo to být taky rozmanitější a mohlo tam být víc druhů nepřátel.

Pro: pocit ze střelby, vylepšování zbraní, slušná UI, fyzika nepřátel

Proti: nemožnost přeskočit animace, příšerná vozidla, malá rozmanitost nepřátel, mohlo to být delší

+23

Medal of Honor

VšivákVšivák
Dohráno
  • PSP 60
Medal of Honor vyšel na PlayStation v době kdy analogové ovladače ještě nebyli taková samozřejmost a ovládání je přizpůsobené starým pořádkům. Střílet v pohybu můžete, ale pouze bez míření. Pokud potřebujete zamířit, musíte se zastavit. Je to nepohodlné ale dá se na to zvyknout. A díky tomu lze hra hrát obstojně i na PSP. Kde máte k dispozici jen jeden analog pod šipkami.

Ze začátku to byla docela zábava. Přestože hra vypadá opravdu hnusně, střílení bylo zábavné. Procházíte v nekomplikovaných úrovních a na určitých místech na vás bafají náckové. Design je tak lineární, až to skoro vypadá jak kolejnicová střílečka. Když nepočítám pár odboček pro náboje nebo splnění úkolu. Na úkoly je potřeba dát si pozor. Jednou se mi stalo, že jsem neměl všechno hotové, došel jsem do cíle a game over. Není to ale nic hrozného.

Postupem hrou se bohužel vůbec nemění prostředí. Stále jste v jakési divné tmě a jdete dopředu. Bohužel jsem také pocítil nemožnost uložení hry během mise. Přestože jsou úrovně krátké, ke konci jsou dost frustrující. Vrcholem toho byla před před poslední mise a poslední mise. V první jmenované mají snad všichni bazuku. Rakety (nebo co střílela bazuka) létají ze tmy a jedna rána konec. Chápu, že dohled je limitace hardwaru, ale tohle bylo nefér. V druhé jmenované zase začali být náckové na speedu a v úzkých chodbách se na ně hodně špatně mířilo. Zjevování nepřátel za zády také není nic příjemného.

Vzpomněl jsem si na Project IGI. S tím rozdílem, že tady mě fakt nebavilo podvacáté opakovat misi. Chápu, že hra je produkt své doby. PlayStation toho víc neuměl, úkoly se snaží být různorodé a na zdech jsou díry po kulkách. Mě nostalgie minula. Vidím jen raketu před ksichtem a už ve své době fakt hodně zastaralou hru. V porovnání s konkurencí napříč platformami. Na tohle je potřeba být nostalgik.

Možná tomu dám ještě pět procent navíc. Přeci jenom mi to nedalo a seděl jsem u toho, dokud nebyl konec.

Pro: zpočátku zábavné, snaha o zpestřování hratelnosti

Proti: těžkopádné, hnusné a ke konci frustrující

+13

MechWarrior 4: Vengeance

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 90
Další nášup mechů a opět je to skvělá hra. MechWarrior ve své kategorii nemá skoro žádnou konkurenci. To mu ale vůbec neubírá. Jediná nevýhoda téhle série je, že jsem se občas musel nutit do rozehrání. Ovládání vyžaduje použití většiny kláves na klávesnici. Tady tomu není jinak. Je potřeba se to nejdřív naučit. Projít si poctivě tutoriál a nic neošidit. Po tom se hra stane kurva zábavnou.

Co mě od minulých dílů sakra potěšilo je nové uživatelské rozhraní. Konečně je menu přehledné. Konečně jsem se v něm vyznal na první dobrou a vyzbrojování mechů není takový porod jako v minulých dílech. Co se týče vyzbrojování, autoři se snažili hru udělat varaibilnější. Už nesejde jen na tom kolik mech váží a na něj narvat třeba 6 PPC a milión Heat Sinků. Tady má každý mech různé dispozice k různým zbraním. Máte velkého mecha, ale nesedí vám moc balistické zbraně? Můžete si vzít jiného menšího mecha, který má větší dispozice třeba na energetické zbraně. A naopak. Dost bylo jedné zbraně, ze které pálíte celou hru. Čtvrtý díl vás poprvé nutí kombinovat zbraně.

V boji přestala fungovat taktika ustřelování končetin. K okamžitému vítězství se ustřelit noha nedá. Mech se tím akorát může ochromit. Mnohem výhodnější je mířit na srdce (reaktor) mecha. Z vybavení zmizel naváděcí počítač. Už se nejde zaměřit na jednu část nepřátelské mecha, ale hráč se musí zatraceně snažit, aby trefil. Jinak je to ale starý dobrý MechWarrior. Na začátku mi trochu připadalo, že hra už nebude tak těžkotonážní. Mechové nedupou a vypadali male. To se naštěstí změní zpřístupněním obrovských kolosů během hry. Setrvačnost pořád funguje a jejich palebná síla je snad ještě o něco víc kulervoucí.

Nevím, jestli je to od zkušeností z předchozích dílů. Tímhle jsem prošel jak nůž máslem. Hrál jsem na střední obtížnost a hra mi moc nekladla odpor. Až snad na pár posledních misí ve městě. I ty po pár pokusech povolili. Mnohem víc než kroužení okolo nepřítele se mi osvědčilo pracovat z dalekonosnými zbraněmi. Někde vzadu se skrčit, dopředu poslat parťáky jako štít a v klidu ostřelovat. Inteligence není kdovíjaká. Než vás pořádně zaměří, je většinou po ní. Oproti minulému dílu doznala umělá inteligence přece jenom vylepšení. Orientují se mnohem dřív. Stejně jim to ale nebylo k ničemu.

Hra se zaměřila víc na příběh. Ten je ale tak béčkový a klišoidní jako výkony herců v animacích. Také se nedivím, že tahle klasika tady má tak málo hodnocení. Celá série není moc přístupná příležitostním hráčům a joystick by se fakt hodil. Mě to ale nevadilo. Já si užíval hlavně těžkotonážních bojů, kterých jsem dostal pořádnou dávku.

Pro: těžkotonážní a destruktivní boje, konečně přehledné menu, varaibilnější vyzbrojování

Proti: zbytečně složité ovládní, mohlo to být delší, parťáci občas neposlouchají

+14

Exhumed

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Předem musím říct, že nebýt BuildGDX, dal bych hře spíš tak 45%. Původní hra totiž má strašné ovládání. Ovládání, které se vrátilo do dob Wolfenstein 3D. Už od první mise k tomu má ještě dost vysokou obtížnost, kombinovanou s velkým počtem skákacích pasáží a pastí. V původní hře se nedá ukládat. Obsahuje jen checkpointy kombinované s omezeným počtem životů. V BuildGDX si můžete navolit zda chcete ukládat a ovládání převádí do dnešních standardů. Včetně, v Exhumed, dost potřebného mouselooku.

Hra nezapře svou dobu a snaží se jít ještě dál. Komplexnost úrovní je někdy až trochu přestřelená. Některé jsou hodně velké a členité. Naštěstí vám hra dá vždycky paměťové vodítko kam jít po sebrání klíče. Abych řekl pravdu, tak díky tomuto složitému designu byla má hlava často soustředěna jen na to jít správnou cestou. Nepřátelé byli v tu chvíli jen tak navíc. Aby se neřeklo. Většina z nich jsou bohužel nevýrazní a spíše otravní. Přerostlé vosy a piraně zase ukazují to, co Bulid engine moc neumí. Létající objekty. Často mizí a objevují se jinde a v jednom kuse divně lagují.

Zbraně také nejsou kdovíjaký zázrak. Kromě kulometu jsou všechny nudné. Nepřátelé hodně vydrží a nábojů je do všeho docela málo. Chce to být pečlivý a co nejvíc objevovat tajné místnosti. Bohužel se hra nevyvarovala vodních misí. Ty jsem vždycky nenáviděl. Když v devadesátých letech byla voda něco nového, muselo jí být ve hrách co nejvíc. To je ale trochu subjektivní. Alespoň, že má piraňa tak hezký efekt smrti.

Ve výsledku je Exhumed docela kvalitní střílečka. Není to nic extra kulervoucího. Teda, až na poslední misi, která je na čas a kterou je potřeba projít co nejrychleji. Která také obsahuje 222 nepřátel nejtěžšího kalibru (moc druhů jich ve hře není). Úplně jako v pozdějším Aliens versus Predátor. Nějak si nedokážu představit tohle absolvovat s původním ovládáním, s kterým nešlo pořádně úkrokovat do stran. Zasazení hry je docela atmosferické. Zato bossové jsou dost slabí.

Pro: komplexní a náročný design úrovní, kulomet, egyptské zasazení, BuildGDX

Proti: většinou nezajímaví, nudní nepřátelé a zbraně, slabí bossové, vodní mise, pletující nepřátelé (ať už jsou to pavouci, piraně nebo vosy)

+20

God of War: Ghost of Sparta

VšivákVšivák
Dohráno
  • PSP 85
Série God of War mě baví každým dílem pořád stejně. Je to pořád stejná akční a epická jízda. Má dokonale přehledný a srozumitelný bojový systém a takový ten celkový drive, který hráče táhne pořád dopředu. Příběh je jednoduchý a geniálně akční. Kratos je díl od dílu čím dál krutější a já si stále užívám tu skvělou výpravu a každý nový souboj.

Hádanky ani pasti v Ghost of Sparta skoro nepotkáte. Hratelnost je esence toho nejlepšího, co série nabízí. Souboje obtížností pěkně gradují, aby hra na konci předvedla (opět) kulervoucí souboj s hlavním záporákem. Bossfighty jsou tady dva a oba jsou skvělé. Kratos se nikdy nevzdává. Vždycky najde nějaké východisko a myslí mu to fakt rychle. Quicktime eventy vám dají tentokrát více času, aby jste si užili choreografii scény. Je to dobře. Nabízí to zase o něco plynulejší hratelnost.

Grafika ždíme, už v té době dosluhující, PSP na maximum. Efekty ohně, počasí a bojů jsou tady zase o něco hezčí. Modely vypadají zase o něco detailněji a zároveň se to všechno krásně hýbe. Ani jedno zpomalení. Jen krystalická hratelnost. Hra ovšem není dokonalá. Využití vedlejší zbraní je hodně chatrné. Veteránům bych doporučil hrát na vyšší obtížnost. Přeci jenom je to pořád to samé. Stejné mechaniky, stejné ovládání, stejní nepřátelé a větší skill člověka, co to samé hraje už po čtvrté.

Pořád je to ale 7-8 hodin skvělé jízdy, která mě opět bavila od začátku do konce. Před trojkou si dám teď chvíli pauzu, než dostanu zase hlad na pořádný masakr bohů.

Výzva naruby

Pro: to nejlepší z dosavadních dílů, souboje z bossy, ničím nerušená zábava po celou hru, příběh jako zvon

Proti: nevyužité vedlejší zbraně, minimum nových nápadů

+20

James Bond 007: Nightfire

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Bond v dobách, kdy Pierce Brosnan válel ve svých 49 letech v Dnes Neumírej. CGI efekty ve filmu vypadaly staře asi jako samotný Bond. Hry ale v tomhle umí být lichotivé. V téhle hře omládl Pierce tak o 20 let a zahrál si úplně nový příběh.

Samotná grafika, až na první bombastický výhled na zasněžený zámek, nevypadala jako vrchol technologie ani tenkrát. Vlastně to vypadá, že nejvíc práce si dali grafici se samotnou Bond girl, která je vymodelovaná skvěle. Jako skoro u všech her podle aktuální filmové předlohy je ze hry cítit velká uspěchanost. Nejvíc je to vidět na umělé inteligenci. Nepřátelé mají reakční dobu přerostlé dogy. Dlouho jsem nezažil akci, kde bych měl tolik času zamířit do hlavy. Díky tomu je hra dost jednoduchá. Velmi brzy jsem zjistil, že jakmile vás nepřítel zmerčí, stačí si před ním dřepnout a on ještě nějakou dobu střílí nad hlavu.

Bond má k dispozici spoustu nejrůznější zbraní. Mě se nejvíc osvědčili pistole. Jsou na rozdíl od samopalů přesné a v klidu zamířit na hlavu není problém. Ze začátku jsem si připadal jak tichý nelítostný zabiják ze svojí pistolí s tlumičem. Ke konci ve hře vojáci už vydrží až dvě rány do hlavy od téhle pistole. Bylo tedy potřeba přezbrojit na magnum a o něco hlasitější jízda mohla pokračovat.

Jinak tahle hra má vše, co pořádný biják potřebuje. Přestřelky namíchané ze zábavnými stealth misemi. Má to záporáka a jeho pravou ruku. Má to výpravu do celého světa. Nemusíte se bát, že byste zůstali v jednom prostředí. Finále ve vesmíru. Všechny dobré akčňáky v té době musely mít svůj Xen. Máte k dispozici i nějaké ty Bond vynálezy. S nima si ale zas tolik nevyhrajete, protože jejich použití je předpřipravené na určitých místech. Na druhou stranu vás hra moc netahá za ručičku a postup vpřed občas není tak snadno očividný.

Nightfire není špatná hra. Základy má dobré. S porovnání z dobovou konkurencí NOLF 2 vypadá trochu nedotaženě. A nemá titulky, které by se hodily, aby člověk pochytil nějaký ten vtip od strážných. Pokud tam teda nějaký vtip byl.

Mé jméno je Bond, James Bond

Pro: výpravná akce se vším všudy, stealth mise, pistole s tlumičem, je to zábavné

Proti: absence titulků, tragická UI, ze hry je cítit uspěchanost, délka hry

+21
Zobrazit další komentáře