Pohodová jednohubka s jednoduchou hratelností, která svou přímočarostí spíš než plnohodnotnou adventuru připomíná interaktivní film. Animace je originální, příjemný soundtrack se neomrzí, ale především mě nadchl překvapivě skvělý dabing (hlavně hlavního hrdiny). Bohužel příběh samotný není nic moc a brzo se mi asi vykouří z hlavy.
Starletka
8890
Komentáře
Maru
Kratičká, originální skákačka s příjemným audiovizuálem a atmosférou. I nějaký příběh tady víceméně je, pokud si ho sami dokážete interpretovat. Největší slabinou je ale rozhodně délka. Být delší, mohly levely začít trápit i mozkové buňky a to bych si pak určitě užila víc.
Pro: originalita, jednoduchost, audiovizuál, atmosféra
Proti: délka
Thomas Was Alone
Skákačky. Nemám na ně nervy, vždycky se u nich naštvu tak, že je musím v záchvatu hněvu vypnout, a stejně je z nějakého záhadného důvodu pořád hraju. I u Thomase na rage quity došlo a to jsem si ještě v první třetině říkala, jak je to odpočinková, nenáročná hra a pak jsem si v půlce musela dát na měsíc pauzu. Pravda, čekala jsem spíš něco logického, ale tady k vyřešení jednotlivých levelů moc přemýšlet nemusíte a daleko častěji jde spíš o to, jak umíte přesně skákat. Aspoň grafické a hudební zpracování je příjemné, postavy jsou zajímavé a (v rámci mezí) překvapivě pestré a i vypravěčův hlas se dobře poslouchá.
Pro: Audiovizuál, vypravěč, postavy a schopnosti
Proti: Jednoduchost, potřeba přesných skoků, občas monotónnost
Life is Strange: Before the Storm - Episode 3: Hell Is Empty
Původní Life is Strange nepovažuji za žádnou modlu, i když se mi líbilo. Od prequelu jsem stejně jako ostatní neměla žádná očekávání a ve výsledku to bylo asi moudré rozhodnutí. Minisérie to sice není vyloženě špatná, ale taky ani není nijak výrazně dobrá a našlo by se víc než pár hluchých míst (hlavně ten konec v mlýně byl takový trochu wtf). Celé to zachraňuje skvělá atmosféra, opět úžasný soundtrack i grafické zpracování a návrat všech starých dobrých postav. Příběh samotný bohužel nemůže nabídnout nějaký velký rozvoj, protože všichni víme, jak musí skončit (osud Rachel, nenávistný vztah Chloe a Davida...), nicméně aspoň se může dosytosti těžit z postavy Rachel a hlavně a především z jejího romantického vztahu s Chloe (jejich scéna z The Tempest byla první LiS scéna, která mě rozplakala, takže gratuluji, dostali jste nakonec i mě :D), který umožňuje poznat i Chloe z trochu jiné stránky. No a vzhledem k tomu, že tentokrát odpadá přetáčení času, všechno působí mnohem realističtěji a krutěji, protože když něco poděláte tak to zůstane podělané a žádný deus ex machina vám nepomůže.
Pro: atmosféra, soundtrack, grafika, postavy, vztah Chloe a Rachel, návaznost na původní LiS
Proti: dost hluchých míst, občas otravně pomalé dialogy
Pokémon Blue Version
Kdysi dávno za mých mladých let jsme měli na počítači emulátor Pokémon BLUE, RED a YELLOW a z těch všech jsem dohrála jen tuto verzi, protože jsem měla nejradši Squirtla a chtěla jsem ho mít hned od začátku. Ze hry samotné už jsem si pak pamatovala jen střípky (loď, věž...), takže jsem se rozhodla zkusit to ještě jednou a opět pěkně od začátku se svým oblíbeným želvákem.
Prvně musím říct, že jsem příjemně překvapená, jak mě to pořád ještě bavilo, a že si hra i po letech pořád drží své kouzlo. Jenom zvuk jsem musela po 5 minutách vypnout, protože po prvotním nadšení ze známých melodií mě z nich začala třeštit hlava. Taky jsem za těch pár let už nějak zapomněla, že nemůžu chytit všechny Pokémony, což mě upřímně dost mrzí. Na druhou stranu, i kdyby to šlo, tak bych to stejně asi ani nezvládla, protože ani tady jsem neměla nervy chytit všechny, nuže toto kolo úspěšně končím se 73 chycenými (včetně Mewtwo samozřejmě) a 136 viděnými Pokémony a s hvězdným týmem: Blastoise lvl 55, Pidgeot lvl 51, Victreebel lvl 50, Articuno lvl 51, Zapdos lvl 52 a Moltes lvl 50 a možná bych někdy měla zkusit dohrát i YELLOW verzi.
Prvně musím říct, že jsem příjemně překvapená, jak mě to pořád ještě bavilo, a že si hra i po letech pořád drží své kouzlo. Jenom zvuk jsem musela po 5 minutách vypnout, protože po prvotním nadšení ze známých melodií mě z nich začala třeštit hlava. Taky jsem za těch pár let už nějak zapomněla, že nemůžu chytit všechny Pokémony, což mě upřímně dost mrzí. Na druhou stranu, i kdyby to šlo, tak bych to stejně asi ani nezvládla, protože ani tady jsem neměla nervy chytit všechny, nuže toto kolo úspěšně končím se 73 chycenými (včetně Mewtwo samozřejmě) a 136 viděnými Pokémony a s hvězdným týmem: Blastoise lvl 55, Pidgeot lvl 51, Victreebel lvl 50, Articuno lvl 51, Zapdos lvl 52 a Moltes lvl 50 a možná bych někdy měla zkusit dohrát i YELLOW verzi.
Pro: kouzlo nostalgie, hratelnost, lokace, grafika, atmosféra
Proti: zvuk po chvíli začne vyloženě prudit, není možné chytit všechny
South Park: The Fractured But Whole
Stick of Truth bylo nové a neotřelé a splněný sen každého fanouška seriálu. TFBW oproti tomu působí jako takové jedno delší DLC, protože kromě tématu superhrdinů je všechno prakticky úplně stejné, až na pár změn, jako třeba pár přidaných budov, pár nových postav a jiný (ale podobný) systém soubojů (ale aspoň je tentokrát na výběr mnohem víc schopností). Naštěstí se ovšem vrátil i typický humor, který to celé to drží nad vodou, protože příběh samotný by možná i dokázal být zajímavý, ale to by ho nesměla potápět hratelnost, která postupem času začne být nehorázně repetetivní, jen aby se uměle prodloužila délka hry. I přes všechny zápory ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná.
Pro: South Park, HUMOR, POSTAVY, animace, soundtrack, "ta" část s rodiči mě traumatizovala
Proti: repetitivní hratelnost, nic moc nového
Dream Daddy: A Dad Dating Simulator
Další z řad parodií na vizuální romány, se kterými už mám předchozí zkušenosti, a právě proto, že už nějaké zkušenosti mám, tak jsem i očekávala, že se dostaví to co vždycky - rychlé vychladnutí a opakování vtipů. A ono překvapivě ne. Jakto? Protože tady není jedna jediná příběhová linka, kterou musíte pokaždé projet s jinými volbami, ale každý dad má svou vlastní, svěže novou dějovou linii. Prakticky jediné, co se opakuje, je epilog.
Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.
Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).
Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.
Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).
Pro: humor, postavy, animace, soundtrack
Proti: zajebaný achievement z minigolfu
Dear Esteban
Nemám ráda rychlovky. Výzva nevýzva, dohrát pro mě jakoukoliv hru za jediný den je těžce nereálné, neb byť by měla třeba jen hodinu, mám ji rozehranou aspoň tři dny. Něco krátkého a blbého tedy pro mě byla jediná volba. A tím přesně Dear Esteban také je. Na jednu stranu chápu, co se tvůrci snaží parodovat, ale mohlo to být provedeno lépe, protože výsledek není ani vtipný ani nijak jinak zábavný a ze všeho si budu pamatovat leda tak tu létající kosatku.
Pro: grafika
Proti: nuda, nevtipné
Remember Me
Silný příběh, silné postavy, silná atmosféra. Základ každé dobré adventury. Do toho přidejte jednoduchou, plynulou hratelnost, skvělý cyberpunkový svět, nádherný soundtrack a pěknou grafiku a máte vymalováno. Samozřejmě nějaké vady na kráse se taky najdou, třeba docela časté bugy (například napoprvé se mi neotevřely vnitřní dveře vlaku u Johnnyho), zbytečné, rušivé QTE pasáže, či po čase jistá repetetivnost soubojů (čímž bohužel trpí drtivá většina akčních her), ale nad tím vším se dají přimhouřit oči. A jen tak mimochodem, z nějakého záhadného důvodu mi to všechno připomínalo BioShock, i když nedokážu přesně říct proč.
Pro: příběh, postavy, atmosféra, svět, soundtrack, grafika
Proti: bugy, QTE, po čase repetetivnost soubojů
The Next Big Thing
"Manny Brown. Ricco Sandretti! Los Angeles Stadium! Friday night!"
Jednoduchá, oddychová adventurka, jejíž humor je občas mile (neúnavný hon za lístky na zápas) a občas otravně idiotský, a která skočí dřív než začne. Hlavní postavy jsou sympatické a měla jsem je oba ráda, i když Loony Liz samozřejmě vede a i její části hry byly lepší (obzvlášť oba snové levely). Co mě naopak nepotěšilo byl nešikovně vyřešený inventář a taky bych uvítala větší délku hry.
Jednoduchá, oddychová adventurka, jejíž humor je občas mile (neúnavný hon za lístky na zápas) a občas otravně idiotský, a která skočí dřív než začne. Hlavní postavy jsou sympatické a měla jsem je oba ráda, i když Loony Liz samozřejmě vede a i její části hry byly lepší (obzvlášť oba snové levely). Co mě naopak nepotěšilo byl nešikovně vyřešený inventář a taky bych uvítala větší délku hry.
Pro: oddychovka, sympatické postavy, milý epilog, humor
Proti: nešikovný inventář, délka
Stardew Valley
Velice příjemná a těžce návyková relaxační hra, u které si člověk hezky odpočine, protože zde neexistuje smrt ani časové omezení. Hra nabízí nepřeberné množství aktivit jako například zahradničení, rybaření, boje s příšerami, sbírání předmětů, chov zvířat, stavbu budov a předmětů či výbavu bytu. Z mnoha rozlišných lokací tvoří hlavní dominantu spanilé městečko s třemi tucty obyvatel, se kterými si člověk může povídat, může pro ně plnit úkoly, dávat jim dary nebo se s některým z nich dokonce oženit, ale hlavně se se všemi může vídat na hned několika každoročních festivalech a soutěžích. Do toho se ještě neustále mění počasí a roční období, kde jedno je krásnější než druhé (u mě vede nejspíš podzim). No abych to zkrátila, Stardew Valley je skoro až hra snů a rozhodně ji předepisuji každému s hektickým životem. Ani soundtrack se mi za těch (zatím) 73 nahraných hodin ještě neoposlouchal.
Pro: odpočinek, grafika, soundtrack, hratelnost, aktivity, lokace
Proti: sbírka muzea fakt nejde dokončit
The Cat Lady
Nejlepší simulátor deprese. Ne, opravdu, nedělám si legraci. Nikdy jsem nehrála hru s tak zatraceně realistickým pohledem na duševní nemoci. To taky vysvětluje proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala, neb proti hororům vesměs nic nemám, ale ryze syrově depresivním kouskům, kde se navíc ještě řeší téma sebevraždy, se už nějaký ten pátek straním. O čem že tato hra vlastně je jsem se dozvěděla až po nákupu a pak mi strašila v knihovně přes dva roky, protože jsem na ni neměla odvahu. Ale teď musím přiznat, že jsem ráda, že jsem si ji konečně zahrála (díky, výzvo). Začátek byl pro mě sice těžký (kdybych chtěla hrát nedostaň záchvat tak nemusím ani zapínat počítač), ale než jsem se nadála, učaroval mě příběh i postavy a především celkové, pomalu gradující poselství. Taky soundtrack a temná stylizace jsou vynikající, ovšem na hratelnost si člověk musí trochu zvyknout.
Pro: EMOCE, reálnost, postavy, soundtrack, stylizace
Proti: dlouhé pasáže, které nejde pauznout ani přeskočit
Mafia III
Pomineme-li grafické nároky, na začátku jsem si říkala, že to zdaleka není tak hrozné, jak jsem se obávala. Je tady příběh, zajímavé postavy i dobové zasazení, skvělý soundrack, dokonce jsem se párkrát i docela nasmála. Jenže potom prolog skončí a vy máte před sebou najednou jediný koncept: přijeď sem, vyvraždi tady ten barák, přejeď tam, vyvraždi tady tu uličku, přejeď jinam.... Pořád a pořád a pořád a pořád a pořád dokola to samé a do toho občas ukradnete auto. Pokud jste masochista nebo je vám líto vyhozených peněz, tímto strávíte následujících zhruba 20 hodin až do závěru, který neurazí, ale reputaci si zrovna nenapraví. Ani ten soundtrack už se mi pak nelíbil, když jsem tu samou písničku slyšela potřetí v jedné hodině. Ale aspoň hlavní hrdina Lincoln Clay, ač terminátor, je sympaťák a stejně tak jsem měla ráda i toho idiota Giorgiho, ovšem titul nejlepší postavy si bez diskuze odnáší John Donovan, kvůli kterému se vyplatí vydržet až do úplného, potitulkového konce.
Pro: PROLOG, postavy, dobové zasazení
Proti: MONOTÓNNOST, není to Mafia, grafické nároky
Hero of the Kingdom
Jednoduchá, přímočará hříčka, která ale překvapivě dokáže zabavit. Vyloženě odpočinková záležitost, kde si trochu poklikáte, ale nepotřebujete na to mozkové buňky. Ovšem kdyby to bylo delší, hrozila by nuda. I tak si nejspíš časem zahraju i pokračování.
Pro: oddechovka
Batman: Arkham Asylum
"Darkness. No Parents." Ne, počkat, špatná adaptace.
K hernímu Batmanovi jsem se odhodlávala fakt dlouho, což je co říct na člověka, který viděl dokonce i ten ujetý Batmanovský film z 60. let. Sice se nepovažuju za nějakého hardcore fanouška, ale Batmana jsem měla vždycky ráda kvůli záporákům a bylo potěšení se s nimi zase vidět. Především Joker je naprosto geniální, čemuž vděčí i svému dabérovi. Mark Hamill je prostě ten jediný pravý Joker a od TAS jeho hlas vypiloval přímo k dokonalosti. Taky mě moc potěšila přítomnost mojí milované Harley Quinn a její původní dabérky Arleen Sorkin, i když o jejím novém designu bych radši pomlčela (protože proč mít ikonický, univerzálně rozeznatelný kostým, když v generickém korzetu a minisukni má hezké kozy a zadek, že?), ale to je asi jediná výtka co se vzhledu postav týče, protože ostatní postavy byly naprosto skvělé (především Scarecrow, Poison Ivy a Killer Croc).
Dále musím pochválit atmosféru, která byla místy dovolím si říct až hororová, lokace, ve kterých by se zbláznil i naprosto normální člověk, příběh, který je sice celkem primitivní, ale nenudil, a příjemnou hratelnost. I když prakticky člověk dělá pořád dokola to samé, každou chvíli dostanete nějakou novou hračku na oživení.
Určitě se pustím i do pokračování, ale teď jdu splnit všechny Riddlerovi challenges. A možná půjdu podruhé do kina na LEGO Batmana, nejlepší Batmanovskou adaptaci všech dob. :D
K hernímu Batmanovi jsem se odhodlávala fakt dlouho, což je co říct na člověka, který viděl dokonce i ten ujetý Batmanovský film z 60. let. Sice se nepovažuju za nějakého hardcore fanouška, ale Batmana jsem měla vždycky ráda kvůli záporákům a bylo potěšení se s nimi zase vidět. Především Joker je naprosto geniální, čemuž vděčí i svému dabérovi. Mark Hamill je prostě ten jediný pravý Joker a od TAS jeho hlas vypiloval přímo k dokonalosti. Taky mě moc potěšila přítomnost mojí milované Harley Quinn a její původní dabérky Arleen Sorkin, i když o jejím novém designu bych radši pomlčela (protože proč mít ikonický, univerzálně rozeznatelný kostým, když v generickém korzetu a minisukni má hezké kozy a zadek, že?), ale to je asi jediná výtka co se vzhledu postav týče, protože ostatní postavy byly naprosto skvělé (především Scarecrow, Poison Ivy a Killer Croc).
Dále musím pochválit atmosféru, která byla místy dovolím si říct až hororová, lokace, ve kterých by se zbláznil i naprosto normální člověk, příběh, který je sice celkem primitivní, ale nenudil, a příjemnou hratelnost. I když prakticky člověk dělá pořád dokola to samé, každou chvíli dostanete nějakou novou hračku na oživení.
Určitě se pustím i do pokračování, ale teď jdu splnit všechny Riddlerovi challenges. A možná půjdu podruhé do kina na LEGO Batmana, nejlepší Batmanovskou adaptaci všech dob. :D
Pro: MARK HAMILL, postavy, atmosféra, hratelnost, lokace
Proti: možná místy stereotyp hlavně co se soubojů týče
Trine 2
Audiovizuálně naprosto úchvatný kousek, který je mnohem zábavnější než první díl a zároveň daleko méně frustrující (i když zase jsem se u toho kolikrát namíchla tak, že jsem si musela uvařit čaj z nového pytlíku). Taky pohádkový příběh je lepší i nepřátelé působí osobitěji. Ještě zkusím datadisk, ale trojku už s dovolením vynechám (mám jenom jedny nervy).
Pro: audiovizuál, pohádkový svět, hratelnost
Proti: potřeba vraždit roste s každým dalším nepřesným skokem
A Good Snowman Is Hard To Build
Roztomilá, jednoduchá hříčka s příjemnou animací i hratelností, která místy dokáže polechtat mozkové závity, ale není to nic u čeho byste se vyloženě zasekli, i když obtížnost postupně roste. A kdyby náhodou, tak levely se (většinou) dají střídat, takže se vždycky můžete vrátit zpátky a zkusit to znovu s novým nadhledem. Vhodné pokud potřebujete zabít hodinku a nemáte zrovna nic lepšího na práci.
Pro: grafika, hratelnost, obtížnost
Sherlock Holmes: The Devil's Daughter
Pravda, Testament, na který tato hra dějově volně navazuje, měl sice ten nejdebilnější možný závěr, ale jinak to pořád byla zajímavá, zábavná ADVENTURA s pravým panem Holmesem a pravým panem Watsonem. Tady je už zase vandrák Holmes a tentokrát mu ještě sekunduje floutek Watson. Prostě jde poznat, že se někdo hodně díval na Ritchieho. To samo o sobě by ještě bylo stravitelné, ale horší jsou na tom samotné případy. Jako největší problém bych viděla, že všechny tak nějak splývají dohromady, což má za vinu (jak už zmínil kolega přede mnou) monotónní prostředí a podobné typy podezřelých, a myslím si, že za měsíc už vůbec nebudu vědět o čem který byl (kromě útěku v bažinách, ten si budu pamatovat do smrti). Taky mi moc nesedla přílišná akčnost a některé pasáže byly tak zmatené, že jsem vůbec nevěděla co se po mě vlastně chce. Ano, C&P bylo taky akční, ale vyváženě a všechny případy byly pestré a zajímavé. Tady jediný, který mě opravu zaujal, byl Chain Reaction, a to ještě jenom jeho začátek, a to je dost slabé.
Pro: Sherlock Holmes
Proti: monotónnost, zmatenost, dlouhé načítání, grafické nároky
South Park: The Stick of Truth
"Let it be known that I have been, and will always be, your friend ... on Facebook."
Poté, co jsem během asi čtyř měsíců sjela všechny díly seriálu, jsem se s chutí pustila i do hry a nenacházím slov. On je to vlastně takový jeden velký bonbónek pro fanoušky, namísto plnohodnotného RPG. Už jenom samotné procházení všech známých lokací a vybavování se se všemi postavami je neskutečné blaho a jako bonus je ještě na každém rohu neskutečné množství větších či menších odkazů snad na všechny díly. K tomu se najde i nějaký ten příběh, skvělá animace a soundtrack, vysoce zábavná hratelnost, no a samozřejmě typický humor, který nemá obdoby, a který mě dostával do kolen prakticky pořád. S maximální spokojeností už šetřím na Fractured But Whole.
Poté, co jsem během asi čtyř měsíců sjela všechny díly seriálu, jsem se s chutí pustila i do hry a nenacházím slov. On je to vlastně takový jeden velký bonbónek pro fanoušky, namísto plnohodnotného RPG. Už jenom samotné procházení všech známých lokací a vybavování se se všemi postavami je neskutečné blaho a jako bonus je ještě na každém rohu neskutečné množství větších či menších odkazů snad na všechny díly. K tomu se najde i nějaký ten příběh, skvělá animace a soundtrack, vysoce zábavná hratelnost, no a samozřejmě typický humor, který nemá obdoby, a který mě dostával do kolen prakticky pořád. S maximální spokojeností už šetřím na Fractured But Whole.
Pro: HUMOR, POSTAVY, odkazy na seriál, hratelnost, animace, soundtrack
Mafia II
I já patřím k odchovancům legendárního prvního dílu a i když ho pořád považuji za lepší z obou her (nostalgie je svině), druhý díl je dle mého skromného názoru také skvělý. Opět totiž nabízí velmi kvalitní až filmový příběh, zajímavé, sympatické postavy, ještě větší dávku humoru, daleko pohodlnější hratelnost a hlavně nastavení obtížnosti. Grafika, dobová atmosféra a soundtrack, to je pak kapitola sama o sobě. Zbývá jen doufat, že se vydaří i třetí díl.
Pro: HUMOR, postavy, hratelnost, atmosféra, soundtrack
Proti: checkpointy, ale ty byly na houby i v jedničce
Pro: dabing, animace, soundtrack
Proti: herní doba