Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
28 let

Komentáře

< >

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC --
„Ve tvém vlastním zájmu tě varuji hráči, který jsi nepřipraven a neozbrojen se odvažuješ vstoupit na půdu neznámé tobě pláně o jejímž nebezpečí nemáš ani představy, přičemž šílenství nebo tělesná smrt nejsou ještě nebezpečím největším. Hrůza s níž se zde setkáš, půjde pak s tebou a tobě ztěží bude možno po celý tvůj život uniknout tomuto děsu.”

Tak jsem se kvůli výzvě vrhl mezi nejtemnější vody internetu. Tato hra by měla sloužit jako odrazující případ pro návštěvu deep webu, akorát se nachází volně k dispozici na webu normálním.

Titul se nejvíc podobná dvěma mým oblíbeným hrám. Styl vyprávění je ne nepodobný tomu z Dark Souls. I zde příběh vyprávějí němé postavy a prostředí. Ihned od startovní lokace je zeď připomínající penis, do kterého naráží slečna polonahým avatarem a cílové tlačítko vypadá jako otvor. Hned ve druhé misi dojde na protržení blány do které vnikají hned dva uživatelé, chvíli střídavě a pokud v úrovní strávíte dostatek času, tak i zároveň!

Druhý boss první oblasti je v mých očích podstatě největším chudákem univerza.. protože kvůli zdi se nikdy nedostane k jádru problému. Zde hra trochu trpí nepřeložitelností daného lore, jedná se totiž o idiom "get to the bottom of something" a běžný hráč to bez hluboké analýzy mnoha herních webů nemá šanci pochytit. Tolik je ztraceno v překladu...

Lore jde prostě interpretovat volně mnoha způsoby.

Ačkoliv prostředí jeví typické znaky eukleidovské geometrie, hned spatříte, že se něco šeredně nevyvedlo. Tato blasfemická architektura lze chápat jako zdroj zániku Pivova zdravého rozumu. Zřejmě by cvrlikalo každému, bydlet v takhle navržených ulicích.

Já se však stavím k druhé teorii. Hra je vlastně takový Silent Hill, kde je Pivo již dávno v limbu a prožívá svůj osobní očistec skrze střípky vlastních vzpomínek, které tvarují tento démonický svět plný nástrah do nekončícího boje mezi avatary třejícícmi se o sebe.

Pro: Chyběl jsem zde, když se tyto zvěrstva děly.

Proti: Trochu to zavání šikanou.

+14 +15 −1

Total War: Warhammer

  • PC 90
Nejsem si jist, zda výzvu stihnu, ale v následující půlhodince doženu jeden z restů. Hru jsem již dohrál a komentář zapomněl. A vlastně ne, nezapomněl – vyhýbal jsem se mu. Ani pořádně nevím, jak psát komentář na strategii. Bude holt kostrbatý jako Spooky Scary Skeletons beznosého pana Vlada von Carsteina, přičež hra je skvělá, boží a dokonalá jako hebká srst Varghulfů. Je to nefér, ale tak už se věci mají. A povoluji si zde protiřečit.

Poslední Total War, který jsem před Warhammerem hrál (pokud nebudu počítat půl hodinku tehdy katastrofálního Rome 2) byl Shogun 2, který je i dnes stále perfektní hrou. Rozhodně tak ve mně panovala rozpolcenost, ke kterému dílu se Warhammer přiblíží – jestli bude víc jako starší a mnou oblíbenější Shogun 2 nebo se ukáže, že všechny tituly poté utrpěly přehnanými ambicemi a jsou celkově špatné.

Inu hra dopadla výborně a paradoxně bych ji považoval za nejlepší díl série, NEŽ jsem zkusil znovu Rome 2, tentokrát v Emperor Edici, do toho jsem ještě v rychlosti prubnul Attilu a začaly se ve mně mísit smíšené pocity. Ani jedna z her nebyla špatná, ale na to, že je WH nejnovějším přírůstkem, jsem v Rome 2 znovuobjevil některé prvky, které mi zde prostě chybí. A už není tak jednoznačné říct, který titul je nejlepší. Odhadem lze tvrdit, že to WH stejně vyhraje, až k němu vyjde veškerý obsah – nabízí asi největší variabilitu jednotek, ale už ne tak moc kampaně. Pokaždé, když jsem kampaň rozehrál, tak probíhala podobně. Vše se ale s každým dostupným DLC zlepšuje a ve výsledku to bude ještě legendární hra.

Co mi zde však chybí – dobývání, je tu hodně nudné. V podstatě bráníte (respektive útočíte) pouze malou část města s jednou zdí a jediný obraný prvek jsou střelecké věže a ona zeď, která se podivným způsobem rozsypává – od Rome 1 je tato technologie krok zpátky, a pokud si myslíte, že je uklidňující, že jsem si toho všiml až z porovnávacích videí, tak není. Všiml jsem si toho až z videí, protože AI prakticky neútočí na města. A bitvy u čehokoliv bez hradeb, probíhá na pláních. Tu tam jsou úzké městské uličky, které bráníte proti stovkám jednotek s jednou jedinou Falangou, kterou prostě nic neprojde. To je další bod toho, co mi zde chybí – formace a celkově variabilita bojů. V jednom díle šlo určitě proti jízdě vztyčit kůly, v Rome 2 jsou sloni a vozy, námořní bitvy, Shogun 2 má perfektní agenty, zde je diplomacie dost omezená, pak ještě ty formace jako falangy a želvy a kdeco možné..

To však nedělá Warhammer špatnou hrou, je prostě jen trochu jiná. Těch prvků je v ní daleko víc, než těch, které mi chybí. Bohužel magie mi moc k srdci nepřirostla a nejvíc badass hrdina Gelt je kvůli podivným mechanikám magie naprostý lempl. To mi však bohatě vynahradili upíři. V žádné z her nemám rád nemrtvé a zde se brzo stali mými favority. Hraje se za ně perfektně, hráč musí taktizovat, využívat magii a nebát se nepřátelských střelců.

Nevím co víc k tomu napsat, na tuto hru jdou zpívat ódy a utopil jsem v ní moře času, přesto občas dostanu chuť tlačit nebožáky skrz město mou falangou nebo dobývat půl hodinu velké město nebo na námořní bitvy a.. EGYPTSKÉ VOZY!!

Vše se zlepší, jakmile vyjdou další, již snad potvrzené rasy, jako Tomb Kings, Lizardmeni, Temní Elfové, Skaveni, pravděpodobně v podobě dalšího „dílu“ jako byl například Napoleon k Empire nebo Attila k Rome 2 – přijde mi, jako bych vycucal z tohoto dílu už maximum. Jako slupka od citrónu. Možná jsem se toho jen přehrál ale jedno zůstává jisté. Užil jsem si každou minutu! V tu dobu to byl nejlepší Total War, teď mi chybí některé prvky ze starých dílů, ale to se stalo až po skoro 120 hodinách a dvou vyhraných kampaních.

Neberte to tedy jako zápory, chtěl jsem to jen porovnat s historickými díly a vypíchnout věci co jsou jiné, co mi chybí a co se mi naopak líbí. A být fanoušek stolního Warhammeru, asi bych se tetelil blahem. Jediná věc tomu chybí – nějaký unit viewer. Prostě featurka, která by mi umožnila prohlédnout si všechny jednotky jako figurky někde na výstavce. To co zde vytvořili, je něco neuvěřitelně krásného.

Hodnotil jsem 95% v době kdy jsem byl hrou posedlý a kdy mi v ní nechyběly prvky ze starších dílů. A když nad tím zpětně přemýšlím, není to důvod ke snižování, protože je to prostě nová hra, ač nese nálepku total war.

Pro: Originalita (oproti historickým dílům samozřejmě) a hromada možností, jak se vyblbnout s jednotkami.

Proti: Zpěťně ve starších dílech doceňuju to, co mi ve Warhammeru chybí.

+11

Dark Souls III

  • PC 90
Od ohniště s vypjetím sil dobíhám k dalšímu ohništi. Odhadem to může být tak dvacet metrů. Jó mnoho se od dob vydání jedničky změnilo. Mnoho také zůstalo stejné.

Hra, na kterou jsem se těšil asi nejvíc v životě. Hra, jenž zakončuje mou úplně tu nejoblíbenější herní trilogii složenou z Dark Souls 1 a DLC pro Dark Souls 1. Znovu se připravme umřít.

Pro fanoušky série je netřeba představovat o co v tomto titulu půjde. Pro nováčky tento komentář informativní hodnotu mít nebude, protože mají začít jedničkou a jejího popisu bych se zde rád vyhnul, protože jedním je sice tato série pověstná – skládáním příběhu poněkud archeologickým způsobem a vlastní interpretace mnoha událostí, ale také se o této sérii dá mluvit celé hodiny, protože příběhu je tam ve výsledku více než kdekoliv jinde a pocit, že jste si jej objevili sami, nebo na něj máte vlastní názor, daleko převyšuje obyčejný popis cutscén z jiných her.

A to je pro mě esence Dark Souls. Obtížnost není extrémně vysoká, je jen férová. Ono kdysi existovaly hry, kde se dalo umřít. Bohužel obtížnost se z her vytrácí rychleji než plamen ve hře. O co v této sérii jde, je poctivě vytvořený svět s velikým důmyslem pro detail. Sami budete překvapení, kolik se toho dá ze světa vyčíst, pokud se jen vybavíte obyčejným dalekohledem.

Lokace, nepřátelé, předměty – to vše vypráví příběh. A ten je teď u konce (skoro). Očekávání byla veliká a ve výsledku to nebyl takový nášup co například Bloodborne. Což ale vůbec nevadí, protože Bloodborne alespoň přidal trochu té své prokleté krve, bizarnosti a děsivosti do světa fantasy. Co si ale hra bere nejvíc, je asi skoro vše z jedničky. Tak nějak by to asi ve trojce vypadat mělo a je to ohromná služba fanouškům, ale mrzí mě, že tvůrci nevymysleli snad nic moc nového a originálního. Vše je poctivě zvládnuté, ale střetnutí se střípky minulosti je tak časté, že už za první dvě hodinky. Je to odůvodněno příběhem a hodně jsem v to doufal ale… je toho až moc.
Hudba je bezesporu nejlepší z celé série. Arény pro souboje z bossy také – tu vlají vlajky, tady se zase procházíme po bojišti plném zbrojí a zabodaných mečů, tady je zase katedrála s nablýskanými zdmi. Samotní bossové jsou také perfektní. Zde není výtek. Variabilita nepřátel je asi průměrná, ale jejich design je snad jediný originální prvek hry. Hodně se mi líbili věřící, kteří měli na hlavě nalitý vosk, a chodili tak jako lidské svíčky. A pak jistí vězni, u kterých jsem si na chvíli připadal jako bych hrál snad Silent Hill.

Ty mé dojmy nejsou popravdě moc ucelené, ale ona tak působí celá trojka. Tady kopíruje skoro celý Bloodborne, za rohem replikuje zážitek z jedničky. Přidá něco málo navíc, pak se naštvete za narážky na dvojku a přejete si aby neexistovala a zas je tady lokace jako z Bloodborne... A co je tedy vlastně ta trojka? Irithyll? Ten mi totiž přišel jako to jediné, čím bych trochu definoval samotnou trojku ať už lokací samotnou tak nepřáteli v ní. Takže je to v podstatě milion narážek na jedničku, Irithyll a pár obšlehlých lokací z Bloodbornu. A na vás je, abyste na tomto hřišti zakončili příběh této série.
Čekal jsem prostě větší chaos, čekal jsem Abyss, čekal jsem, že konec světa bude prostě vypadat jako konec světa. Ale ač je to kombinace tří her, chaos v tom moc není. Je to takový Silent Hill 3 v Silent Hill sérii. Nejjasnější příběh, a je to fajn. Kéž by tak dvojka fungovala na základě stejného přirovnání…

Dojmy jsou každopádně pozitivní, ale chci si projít hru ještě jednou, sólo a s důrazem na detaily. Pak bych hodnotil. Předběžně to je na 80% v rámci série. 90% jako hra samotná.
A na DLC se neskutečně těším. A pokud přinese hrátky s Abyssem, nebo něco co se alespoň trochu přiblíží prvním uniklým obrázkům z trojky, budu rád.
http://blogs-images.forbes.com/erikkain/files/2015/06/02-HpBpWJ2.png
Na závěr upozornění všem, co tento komentář přečetli. Kritika se tu objevuje a může znít tvrdě. Ale stále je to v rámci nejlepší herní série. I mnou ne moc oblíbená dvojka, kterou si beru do pusy často, je lepší, než 99% her co ten rok vyšlo.

Pro: Bossové; hudba; náboženská témata; sto narážek na jedničku, které působí nostalgicky a probudí ve vás ty správné emoce.

Proti: Je to mix Bloodbornu a jedničky - ale zoufale málo samotné trojky; sto první narážka na jedničku, která vám už po těch dvou dosavadních hodinách hraní bude připadat otravná.

+17

Layers of Fear

  • PC 75
Jak namalovat obraz.

Začněte na nějaké prázdné ploše. Nemusí to být papír nebo plátno, ale podle mě by měla být bílá. Říkáme bílá, protože potřebujeme nějaké slovo, ale to pravé jméno zní nicota. Černá je absencí světla, ale bílá je absencí paměti, barva nemožnosti si vzpomenout.

Musíte tu bílou porušit. Docela jednoduchý úkon, řekli byste možná, ale každý čin, který znovu tvoří svět, je hrdinský. Aspoň tomu jsem se naučil věřit.

S.King

Layers of the Fear by mohl být takovou záplatou po vydařeném a pohřbeném P.T. Geniální veletroll Kojima zvládl s tím kratičkým titulem to, co se jen tak někomu nepodaří – udal nový žánr. Ano "walking simulators" zde byly i před tím a tituly jako Amnesia a Penumbra nejsou z těch, které by zapadly v čase. Ale stejně jako P.T. jsou i vrstvy strachu trochu lépe odvedeným dílkem.

To co hra slibuje, to i přinese. Bohužel jsem byl trochu zklamán v tom, jak se co děje. Bylo to ok, ale takové očekávatelné. Chtěl jsem galerii hnusu, obrazy které mě budou strašit po dohrání, chtěl jsem Pickmanův model. Vyzobrazení hrůz ve hře není špatné, ale ještě jednou naposledy použiju ono "ok". Ona totiž celá hra je tak nějak OK a nic moc víc.

Hlavním prvkem hry je to, že se prostředí mění za hráčovými zády a využívá se tu nejen hojně, ale i povedeně. Hráč vejde do místnosti ze které vedou jedny dveře, jsou zamknuté. Otočí se a původní vchod zmizí, otočí se zpět a je v nové lokaci, kde jsou na zdi malůvky, otočí se zpět a malůvky ožijí, otočí se zase a na hráče něco bafne. Je to dobře udělané ale opravdu máloco nějak výrazně překvapilo.


Příběh hry je takový mixem mezi Poeovým Medailonem a Lovecraftovým Vyděděncem. Konec se dal tak drobet trochu hodně moc předvídat, ale já už se začínám nesnášet v tom, že předem odhadnu konec jakéhokoliv "twistového" filmu. Jen prostě tady mi to ani tak nepřišlo jako twist, možná to má ještě nějaký druhý konec – nevím, ale ten konec co jsem měl funguje obstojně. Sedí tam jako kostní moučka do bílé barvy.

Soundtrack je výborný. K tomu nemám slov, musí se zažít.

Hra mi nešla nastavit na vyšší rozlišení, jednou se bugnula tak, že nešlo jít dál (musel jsem umřít), jinak dobré. Ale teda to rozlišení.. Alespoň jsem měl pocit že po mě jde neustále zubatá (hrana).

Prolekat se všemi vrstvami strachu mi zabral 3 hodiny a to mi přišlo, že jsem dosti pospíchal protože strašidelná hra byla dost. Ale špatně strašidelná... jsem posera, co se lekaček týká, ale nepovažuju to za vyloženě ten typ strachu, co bych vyhledával. Je to takový čajíček "lek!" a za dvě sekundy "mehh...". A bohužel mnoho lekaček je tu toho zvukového typu. Takové ty správné pocity strachu, které trvají dlouhé vteřiny a člověk se kroutí v křesle jsem měl.. asi dva. V P.T. jsem byl třeba tak vydeptaný, že jsem to dodnes nedohrál, a to to má hodinku.

Nuže jděte do toho, peněz nelituji, hra je parádní. Jen premisa byla trochu slibnější. Ale to samé jsem měl u Amnesie. Přehnané očekávání, nebo hodně lidem stačí lekačky ke "štěstí". Ale to není myšleno nějak obzvlášť kriticky, mnoho hráčů ji bude považovat za nejlepší horror všech dob a ani se nedivím. Se sluchátky bych to nedal.

Pro: Odkaz P.T. žije dál

Proti: Chyběly milimetry k tomu, aby to byl alespoň 95% zážitek, ten podklad k tomu ve hře vidím

+19

Return to Castle Wolfenstein

  • PC 85
Na tuhle herní výzvu jsem se neskutečně těšil. První hra co jsem na svém počítači hrál. Stačí, abych slyšel jakoukoliv melodii ze hry, a hned mi srdce poskakuje.

Inu jaká je hra samotná? Začátek je naprosto brilantní a atmosféra jemně zasněženého hradu patří dodnes k mým nejoblíbenějším lokacím z her. Vše je dávkováno tak hezky, aby toho nebylo na hráče hodně. Obtížnost se s každou úrovní stupňuje a snad v každé kapitole se objeví něco nového, počínaje zombíky a přes německé prostitutky se samopaly až po experimentální zbraně a pokusy šíleného vědce Deadsheda.

Na to, že je to jen jakási vojenská střílečka je tam hromada zajímavých postav. Hlavní nepřátelé mi připomínali padouchy z Bonda, jsou hráči hezky seznámení formou cutscény. A ono ani běžní nepřátelé nezůstanou stále stejní. Tu jsou v hradu náckové hezky čistě oháknutí do všedního dne, tam jsou na bojišti ve městě poněkud strhaní s rozbitými hlavami a letištní výsadek také vypadá jinak, vše doplňují oficíři v čepičkách a vědci a mechanici. Variabilita je tu velká, což jsem v moc hrách v podobném duchu neviděl.
Ale teď k tomu hlavnímu. Proč se mi ta hra tak setsakramentsky líbí. Ty věci pro mě tvoří jádro hry, jsou to věci, kterými jsem vkročil do světa her. Věci, které nebudou nikdy překonány. A proč teda hru považuju za geniální?

Protože vás může k zemi připlácnout zbroj.
Protože německý proviant je provokativně chutně vypadající a ten kdo může za zvuk „jezení“ by si zasloužil medaili. Navíc se z teplého jídla kouří!
Protože je fajn při přestřelce chlemstat víno 1938 Latour nalezené v německých vinotékách.
Protože je naprosto skvělý pocit někoho majznout židlí po hlavě, ke všemu nácka. Protože je tam pivo asi jen na třech místech a pokaždé tu získanou staminu z něj vyskáčete, ještě než vyjdete z místnosti, kde bylo.
Protože tam jsou nějaké dva obdélníčky v HUDu a nikdy jsem nezjistil co to je – hra má stále svá tajemství!
Protože je fajn dlouhé minuty skákat Kesslerovi na posteli.
Nebo testovat, že stačí střelit metr vedle něj a přesto umře.
Protože prostě vždycky Karla omylem zastřelíte a musíte si dát tu misi ve vesnici znovu.
Protože i když vím, že jinudy než v lanovce to nepůjde, zkouším ty kabely stále znovu. Protože v lesích je jeden němec, kterého jsme s kamarádem doslova šikanovali.
Protože Thompson je tak boží, že jsem z něj raději nikdy (nikdy jako fakt nikdy) nestřílel a šetřil náboje.
Protože je tam tak senzačně zobrazená brutalita, že jsem si s granáty hodně užil.
Protože zlaté cihličky!
Protože Blazkowitchův kopanec má sílu 0,078 dynamitu (testováno na zdi u krypty). Protože Draugirové jsou tu oproti Skyrimu stále ještě cool, navíc jejich štíty odrážejí kulky a občas tam i některý hezky efektivně hoří, za doprovodu atmosferického... a rychlého exitu ze hry, protože jsem se prostě moc bál.
Protože jsem si připadal jako Indiana Jones, když jsem plnil tři zkoušky v kryptách. Protože přestřelku s latexovými pornoherečkami v kostelní hale za zvuků bouřky a tlumeného „fu fu fu fu“ našich Stenů, překoná už snad jen zvuk jejich stenů, když je na konci v zámku upaluji plamenometem.
Protože hybrid je nejděsivější herní nepřítel.
Protože číst si poznámky doplňuje příběh a není to jen hromada blbých foteček jako v Order 1886.
Protože jsem si úctyhodnou chvíli užíval upalování ženských NPC.
Protože jsem posléze získal odpor k zabíjení ženských NPC obecně.
Protože jsem se naučil oceňovat textury ženských NPC, konkrétně jistých míst, a to pak i v reálném životě.
Protože opilý Němec klopýtne vždy na stejném místě, a jako vždy zase omylem střelíte Karla, abyste mohli zase od začátku zkontrolovat opilého Němce a poskákat Kesslerovi postel.
Protože jsem musel čekat na taťku až zabije jednoho bosse, který byl strašně těžký.
Protože váš kolega je stejně dávno mrtvý tak není nic divného zkoušet na něm dále elektriku.
Protože občas během mise dostanete spontánní chuť na ten kyanid co máte v botě.

Tohle je prostě hra ke které mám silné nostalgické pouto. Bohužel nedokážu oddělit ty pocity od mého hodnocení kvalit samotné hry, ale jako taková mi přijde stále nadprůměrná, ne-li perfektní. Je to moje hřiště nostalgie. Je to jedna z nejobtížnějších stříleček a do té bandy postav je příjemně nalitá nějaká ta kapka charakteru. Skvělé prototypy málokdy použitelných zbraní. Morbidní lokace, kdy mi husí kůži opět naháněly pouhé zvuky (sonaru?) v laboratořích.

Return to Castle Wolfenstein je hrou, na kterou si vzpomenu, kdykoliv se někde řeší, zda mají videohry neblahý vliv na hráče/mládež/děti. Protože, babičky, prababičky a rodičové, mohu vás uklidnit - "nebojte se, zcela nepochybně to tak je!" *wink* *wink*

Pro: Nostalgie, kvality ta hra má ve všech ohledech

Proti: Málo samotného hradu, chci víc!

+31

Samorost

  • PC 70
Jelikož žánr Freeware her úspěšně ignoruji, trochu jsem bojoval s tím, jakou hru si vybrat do herní výzvy roku 2016. Když jsem najednou na hlavní stránce DH viděl komentář na Samorost. Jelikož byl v profilu i link na tuto hru, tak jsem na ni kliknul a ...dohrál.

Co hra v celkovém dojmu ztrácí svou krátkostí vynahrazuje originalitou. Jsou zde krásně vidět počátky tvorby party nadšenců, která se bude zdokonalovat v dalších hrách, které jsem sice ještě nehrál ale očkem je poznám.

Úplně při hraní cítím tu atmosféru studentské tvorby. Chuť něco tvořit a ukázat světu své nápady skrz tohle médium. I tak krátká chvíle hraní byla plná podivností, humorných příhod a někdy až geniální kombinace grafiky a zvuků. Co se úkolů týká nijak složité nebyly a nebýt určitého zabugovaného mechanismu na jedné obrazovce, tak jsem vše plnil tak nějak automaticky a bez záseku. Asi jsem naladěn na stejnou vlnu podivného myšlení jako autoři.

Je až škoda, že v dnešním světě jen málokdo klikne na podobnou hru a dokáže si ji užít. Vše ustupuje potřebám nové generace hráčů, kteří takové věci nedocení. Pár let to ještě půjde, ale jsem přesvědčen, že spatříme ten konec. Snad se pletu.

Pro: originalita, "fotorealistická" grafika, nápad

Proti: jeden podivný bug, krátkost

+22

Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords

  • PC 90
Hra, která díkybohu vyšla v době, kdy jsem si neuvědomoval útrapy spojené s vydáváním her a tak jsem ji bral takovou jaká je. Excesů tam byla hromada a s blížícím se koncem narůstaly do kosmických výšin, tehdy jsem to ale zas tolik nevnímal, a to je možná dobře.

Princip jak co funguje v obou KOTORech, jsem popsal u prvního dílu a jelikož komentáře píšu v rozmezí jednoho dne, nerad bych opisoval to samé. Proto se nevyhnu čistému porovnávání. Tak tedy k plusům.

Oproti jedničce mi přišla příjemná změna být uživatelem síly už od samotného začátku, ač bez světelného meče. Postavy byly zajímavé, každý má nějaké tajemství jen je tentokrát vše trochu temnější. I záporných postav je víc. Ke společníkům bych výtky vyloženě neměl, líbil se mi ukazatel vlivu, kdy se na mě může společník naštvat nebo mě naopak uctívat za to že jdu buď po dobrých skutcích, nebo po kreditech. Zase jsem si našel 2 oblíbené postavy, se kterými jsem hru několikrát dohrál a na nějaké obměňování jsem se odhodlal málokdy. Druhý díl rytířů staré republiky také nabízí jednoho z nejzajímavějších společníků vůbec a je to Kreia. Hezky promlouvá do hráčovy duše a je milé vidět, že to psaní fungovalo, protože zatímco jako školák na základce jsem ji nesnášel za její názory, později jsem je čím dál tím více akceptoval, ba co víc souhlasil s nimi. Tady v těchto místech člověk rostl s hrami. A dodnes si kladu otázku jaký je vlastně rozdíl mezi pragmatismem a temnou stranou síly. A kdo je nakonec temnější? Rada zbylých členů Jedi je zde představena poněkud zvláštně a jedná se opravdu o trochu dospělejší příběh, kdy hráč neustále přemýšlí, co je vlastně dobro a zlo. Dá se omluvit jednání řádů Jedi v dobách té největší krize? Nebo se nám jen ukazují v tom pravém světle a byli takoví vždycky. A co je vlastně horší? Zlomený Jedi, nebo jen upřímnější? A je vůbec na to jednoznačná odpověď? Ještě v minulé hře jsme vše viděli asi růžověji. To akademie existovala. Nevím, asi se zeptám Krei.

A on to vlastně psal Obsidian, takže to dává smysl. Kde jedno studio zachraňuje neustále dokola svět, to druhé tvoří příběh osobní, plný budování osobnosti hráče samotného. To je zde provedeno opravdu na výbornou.

Lze si nově k zaměření vybrat i regulérní temnou stranu kdy se bude lišit i samotný název hráčovy třídy, jednoduše řečeno lze hrát za Sitha a ne jen schopnostmi ale i titulem, což je příjemné.

Naopak mi zde chybí jakýsi výcvik na rytíře Jedi/Sitha. Ačkoliv se výcviku účastníme a trvá vlastně po většinu hry, nějaké to absolvování akademie jako v jedničce mi zde prostě chybí, přišlo mi to jako neodmyslitelná součást hvězdných válek – učitelé, zkoušky. Také meč hráč získá tak nějak sám a sestrojí ho dle tipů kolegy v lodi. Což je škoda. Ale v podstatě vás hra opravdu školí celou dobu, takže to je spíš takové postesknutí nad zdevastovaným Dantooienem s nímž odešlo daleko více, než jen akademie samotná. Až teď si v podstatě zpětně psaním komentáře uvědomuju, jak je hra temná.

Největším záporem je, že ke konci začíná být hra dosti nepřehledná a člověk lítá z jednoho místa na druhé a v podstatě ani neví, kam jeho příběh směřuje. Jednička byla přímočařejší a fungovalo to lépe, zde chápu myšlenku, je to víc osobní příběh a možností je zde daleko více, ale vystřihnutým obsahem se ze hry jednoduše stával maglajz, kdy jsem nejednou přemýšlel „tak a jsem tady… ale proč vlastně?“. To už snad ale opravují módy z obnovenými dialogy, místy a dalším obsahem.

Pro: Emotivní hra s hráčem, která se až posmívá zažitým hráčovým zkušenostem, je zde vše prostě trochu jiné, složitější. Drcení Xka (zbraň schovat/vytáhnout) aby hráč neustále vytahoval meč za zvuku *vžum*, nebo si švihácky točil dvěma blastery na prstech.

Proti: Hraní bez modu.

+13

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 100
V rámci jistého oživení fenoménu Star Wars novou trilogií, cítím povinnost napsat komentář na hru, která je z tohoto univerza nejen mou nejoblíbenější ale zároveň se staví do čela mnoha mých žebříčků. Prožil jsem si s ní totiž hned několik „poprvé“. Prvky, které již měly hry předtím, ale mě byly představeny teprve KOTORem.

První poprvé: společníci

Nehrál jsem staré izometrické RPG hry a tak moje první překvapení bylo budování vztahů s mými společníky. To byl ten moment, kdy se pro mě Bioware stali tvůrci číslo 1 a drželi si ten status až… no v podstatě možná z nostalgie si jej drží stále, jen si to nechci přiznat. Ale sper to ďas, přiznávám. Ta hra ve mně probudila empatii, dozvěděl jsem se, že nejsem schopen páchat zlo a to ani ve hrách. Pasáže kdy se setkávám s arogantní Bastilou, která časem měkne a stává se ze vztahu k ní regulérní romance, která definuje konec hry. No z dnešního pohledu strašně povrchní, jednoduché a hloupé (asi jako Anakinovo dvoření Padmé) ale ono to prostě funguje. To je můj numero uno moment herní historie. Mezi čestná místa bych také zařadil lámání Juhani ke světlé straně, plačku Cartha (používaného charakteru ve všech následujících hrách od Bioware), cynického HK-47, kterého si stejně nedokážu pořádně užít, protože nemám to srdce nechat mou starou dobrou bandu v lodi. To jsou ty časy kdy Bioware psali postavy, se kterými jste chtěli hrát a ne postavy, kde uvažujete, která z nich vás irituje míň (DA:I).

Druhé, třetí a čtvrté poprvé: volby, světlá/temná strana, charisma

Ano, nehrál jsem předtím ani žádnou hru, která jaksik umožňovalo vícero řešení, vážně ani v těch nejmenších náznacích a když mi kamarád vyprávěl, jak si může hráč vybrat, jestli místnost vystřílí, zaplynuje nebo přetíží obvody a zelektrizuje, měl jsem v hlavě jen jedinou myšlenku „zas kecá blbec, vytahuje se, to takhle být nemůže, jak by to udělali?“ KOTOR mě mnohokrát nechal zírat na dění na obrazovce s ústy dokořán a volba (včetně té závěrečné) mezi světlou a temnou stranou byly něco neskutečně úžasného. Nutilo mě to hrát znovu, ač díky mé povaze stále stejně. A navíc poprvé jsem se setkal s charismatem ve hře a ty pocity, kdy se mi podařilo někoho ukecat… dnes to zní humorně, lidi co hráli ty promakané RPG to berou jako samozřejmost a novodobí hráči nechápou k čemu je to dobré, když pif pif je větší legrace.

Několik dalších poprvé patří menším věcem (jako skládání světelného meče, volné lítání mezi planetami, chuť objevovat každý hloupý dům, také dabing všech postav byl na úrovni) a tak tím popisováním skončím, ono hráči co hráli, stejně vědí, a nových lidí, co to teprve hrát budou, už moc nebude.

Hra je na pomezí dvou různých směrů kudy se hry vydávají. Jsou v ní prvky z daleko větvenějších izometrických RPGček, ale postrádají hloubku, zároveň to vše vypadá graficky pěkně a hraje se to příjemně, avšak k dokonalosti také mnoho chybí, protože engine je prostě špatný. Tím ale vznikla hra na pomezí, která funguje skrz drobné nedostatky výborně a obstojí v dnešní době tak i tak.

Ono je lehké říct, že to byly zlaté časy kdy Bioware ještě uměli, ale nedokážu s čistým srdcem vyloučit, že se mi ten jejich mustr jen ohrál, příběh a postavy zevšedněli a romance se mnou už nedělají to, co kdysi. Hrát třeba některé novější tituly dřív než KOTOR, hodnotil bych jinak. Troufám si ale tvrdit, že ne. Vždyť Bastila…

Pro: příběh, postavy, dabing, volby, mnoho pro mě prvotních zkušeností

Proti: podobný zážitek už podruhé nezažiji, u žádné hry co vyjde

+22

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

  • PC 90
Konečně dohráno. Na youtube jsem shlédl ten úplný konec, protože by mi asi hráblo, než bych se k němu dopracoval. Ta hra mě nechtěla pustit a už jsem neměl sil. Dny, kdy jsem hrával celé dny, jsou za mnou a byl to trochu nezvyk. Takhle mě už dlouho nic nepohltilo. To by mohlo k verdiktu i stačit ne?

Každopádně sepíšu své dojmy. Prvně se přiznám, že jsem neměl rád Ground Zeroes. Jedinou taktiku, kterou jsem v tom viděl, bylo.. ehm.. vlastně nic. Nepřátele šlo na chvíli uspat. Což je mi vždy nepříjemné, ta vidina toho, že se nepřítel za chvíli probudí. Tak mi nezbylo než střílet. Nic jiného tam dělat nešlo. Bylo to jako přijít jako malý do toho největšího aquaparku na světě a rodiče vás dají do sprch a řeknou „sprchuj se pár hodin, pak pro tebe přijdeme.“ Aspoň jsem si tam vesele skákal za kameny a válel sudy. Absolutně se to nedá srovnat s tím, čím nakonec Phantom Pain je. Jednou z nejlepších her, kterou jsem měl tu čest hrát. Vyloženě se těším na druhé hraní, které mi zabere třeba rok, ale to je jedno…
Hrál jsem odhadem asi 60hodin a to jsem za prvé vůbec neposlouchal pásky a za druhé jsem si nevyhrál ani s bednou ani s D-Walkerem a v podstatě mise, které jsem dělat nemusel, jsem nedělal. Odhadem tak polovina hry mi tam zbyla. A tím myslím skutečně hry, ne jen nějakých pozlátek okolo. Pokud je hra o volnosti při řešení misí, každičká mise je její součástí a při každé jde zažít parádní pocity a adrenalin.

Grafika je špatná. Nefňukejme nad tím, občas dokáže překvapit, efekty počasí jsou super a skvěle se to hýbe. Jen ta kostičkovaná krev na tváři Snakea působila hrozně. Jinak se to dá.
Hra zajímavě dávkuje postup příběhem. Kdyby se dodrželo to, co v první kapitole (která se mi zpočátku moc nelíbila), tak bych si ani moc nestěžoval. Ale pak přijde kapitola druhá, která je na příběh bohatší, ale je dávkován naprosto příšerným způsobem. Plníte znovu ty samé mise a po třech splněných se na základně něco stane, vy přiletíte a spustí se cutscéna. Projdete tak přibližně 4 nové příběhové mise, které jsou nelogicky umístěné v side-op menu. Abych to rozvedl – v první kapitole je hromada misí, které nevypadají moc jako hlavní mise, přesto tam jsou umístěné. V druhé kapitole jsou v tom samém listu misí, ty znovu opakovatelné na obtížnější úroveň, kdežto ty posuvy v příběhu jsou najednou v menu side-op misí. Je v tom guláš a ke konci jsem se co nejrychleji snažil dodělat ty 3 side op mise, aby se mi trošku posunul příběh. Který opakuji.. je ve 2 kapitole nesrovnatelně lepší.

A celkově to působí hrozně nekonzistentně. Abych to shrnul.

1. Příběh v 1 části zklamal, ale misí bylo dost a byly zábavné.
2. Příběh v 2 části je naprosto boží, je ale dávkován skrz hromadu opakujících se úkolů.

Měla být prý údajně i třetí kapitola. A vše tomu trochu nasvědčuje. Mrzí mě to, protože s tím šlo lehce něco dělat. Nevidím důvod k tomu, aby první kapitola musela být tak monstrózně obsáhlá a zbytek vytlačila, když příběh pak obstojně pokračuje.

Tím jsem napsal asi jedinou větší výtku, kterou ke hře mám. Jinak je to naprosto bezkonkureční hra.

Nejprve jsem se nedokázal smířit s těmi zábavnými prvky. Myslel jsem si, že budou kazit atmosféru. Ale ve výsledku to působí naopak. Člověk ty věci dělá rád a nijak neztrácí pocit toho vážného tónu. Když jsem se dozvěděl, co je ještě možné ve hře udělat a co mi ušlo, tak nestačím zírat jak obsáhlá ta hra je.

nápověda: určité kazety mají efekt na nepřátele.

V misích si můžete dělat prakticky co chcete a je to asi první hra, která opravu dostává tomu slovu „volnost“. Ve všech ostatních je to jen iluze, ale tady je to opravdu volnost. Co se gameplaye týká, není možné uvést ani jednu výtku a jak jsem už uvedl, moc se těším, až to budu hrát znovu.

Menším záporem jsou postavy. Ve hrách jsou pro mě klíčové věci, které zde trochu chyběly (není chyba hry, ale toho, že preferuju jiný styl her) a tak jsem se aspoň těšil na hluboké emoce a depresivní příběh bandy fajn postav. Interakce s nimi tu ale skoro není a z drobných střípků (zmrzačený Kaz svou holí přetáhne děcko po ruce a to na něj vytasí zbraň) jsem měl vždy radost a vždy mi to taky připomnělo ten smutný fakt, že toho není víc. I když druhá kapitola to trochu dožene počtem cutscén.

Jediná příběhová linie, která naprosto předčila mé očekávání je Quiet. Nebudu spoilerovat, ale je to ze 70% důvod, proč sem i druhá kapitola tak líbí.

Hry vždycky beru jako prostředek ke sdělení určité vize vývojáře. A víc mě zajímá to, co se tou hrou snaží říct, než ta omáčka kolem. MGS: V byl na mě až moc obrovský. Což není vůbec ke škodě, jen jsem si trochu hůř zvykal. A na konci už jsem byl tak zdeptán možnostmi a rozsahem že jsem poslední hodiny hry trávil misemi jako „vyčisti minové pole“ nebo „ulov šakala“ abych si poodemykal zbytek příběhu, protože na složitější mise už nemám energii.

Takže verdikt – je to hra s kterou jsem chodil spát a s kterou jsem se probouzel. U Zaklínače 3 jsem skončil ve Skellige a u Bloodbornu jsem si dokázal dát den-dva pauzu. Tady ne. Při každé příležitosti jsem to zapínal. A tak moc na mě ta hra zapůsobila, i když nenabídla skoro nic z toho, co u her vyhledávám. Takže je to povinnost myslím pro každého.

K 100% by stačila jedna jednoduchá věc. Vyházet ty opakující se mise, nebo je alespoň hodit do jiného menu, aby nehyzdily ten list hlavních misí. Působilo by to pak uceleně jako Kapitola 1 a Kapitola 2, ne jako hlavní hra a pak bonus bohatší na příběh. A těch 5% musím srazit jen za to.

A je docela úsměvné, že lidé předpověděli asi veškerý děj hry, ještě než vyšla. Většina teorií, které jsem četl, se ukázala jako pravdivá.

Pro: První hra, která obsahuje tu u her často promovanou volnost, víc netřeba dodávat.

Proti: Nekonzistence ne příběhu, ale skladby misí které příběhem provázejí.

+23 +24 −1

The Evil Within

  • PC 80
Tlustý vesničan, v jehož těle s usídlil parazit, se pomalu blížil. Už jako asi desítky před ním, stále to bylo stresující setkání, nehledě na to že jich za ním šlo dalších pět. Namířím pistolí na holeň, kdybych zamířil níž, nevyjde to a „zombík“ spadne na zem, kdybych zamířil výš, začne tančit na místě a kroutit se bolestí, což taky nepotřebuju. Mířím do holeně a stisknu klávesu, „zombík“ bolestí klekne. Rozběhnu se k němu a stisknu další klávesu, běžím sice téměř do davu nepřátel ale to co bude následovat je takové menší vítězství. Leon Kennedy za svého nezapomenutelného „huhaah“ rozkopne „zombíkovi“ elegantně hlavu (Ada to sice dělá elegantněji) a odhodí ho do davu nepřátel, které tím povalí. Teď má Leon čas vytáhnout zápalný granát a hodit ho do ležících nepřátel. Zvuk umírání je zakončen naskakujícími modrými pruhy značící peníze. Zážitek jak něco. Resident Evil je dodnes jedna z mých TOP her a to jsem ji masochisticky hrál na klávesnici. Rád se ke hře vracím. Proto si dokážete představit, jaká byla moje očekávání od Evil Within.

Budu spoilerovat, protože pár rozhodnutí mě opravdu naštvalo a nechce se mi věřit, že by se k nim uchýlil takový „mistr“ horroru.

Udělat hru hardcore tím že postava unese jen 5 sirek? Chtěl bych jakékoliv logické vysvětlení, proč by nemohla unést šestou bez upgradu.

Nepřátelé se zdají být docela běžní a vynikli právě až po dohrání hry, když jsem si procházel figurky. Jsou geniálně vytvořené a mrzí mě jen, že ve hře to skoro nejde vidět. Vše co je trochu dál je mírně mázlé. Blízko zase vše zakrývá Sebastianova postava (mimochodem Castellanos je naprosto božsky znějící příjmení) a ještě ke všemu spodek a vrch zakrývají pruhy. Takže jsem za celou hru pořádně nevěděl, co po mě jde.

Věděl jsem, že to budou kecy, jak neustále prezentovali při hraní „rozličné způsoby“. Chtěl jsem hned na začátku použít mozek a u prvního nepřítele s motorovou pilou, kterou jsem potřeboval, jsem popadl sekyru/sekáček , prosekal se k němu skrz dřevěnou zeď a on byl stále připoutaný řetězy. Pila ležela vedle něj. Ale ne, nešla sebrat. To považuju za extrémní fail, a skoro se mi to jevilo jako bug. Proč tam tu možnost nedal? Hra se prezentuje stealth postupy ale i když to jde, tak to vlastně nejde? Co to?

Souboje s bossy jsou také zklamáním, protože probíhají tak že člověk holt místo klasických nábojů vleze do inventáře, kde ze součástek nalezených cestou udělá tolik výbušných střel do kuše, kolik jen bude třeba- nic víc, funguje to na každého bosse. Pokud pečlivě sbíráte součástky, máte jich vždy kolem 50. A dokonce jsem toho názoru, že hra hází zbytečně klacky pod nohy a zdá se mi, že by jiný přístup asi ani nešel. Zkoušet to ustřílet když Castellanos nedokáže uhnout ničemu? Opravdu je lepší strategie výbuch, výbuch, výbuch, výbuch.

Zbraně jsou krom kuše docela nuda a zarazilo mě, jak pozdě dostanu magnum. V RE4 to byla skvělá zbraň, člověk jí měl půlku hry a náboje do ní nacházel tak nějak vzácně, ale rozhodně šly najít. Zde ji dostane 3 úrovně před koncem myslím, podařilo se mi do něj najít asi 4 náboje, takže jsem měl za celou hru kolem 10 nábojů do zbraně, která mi přišla slabší než naplno vylepšená sniperka a vypadala skoro totožně jako počáteční revolver.

Jízda autobusem, tu si mohli odpustit. Město je škaredé, textury doskakují, je to jeden odporný koridor a oni do toho zakomponují scénu s kulometem a jednou lajnou nabíhajících nepřátel- opakovaně! To je vážně EVIL tahle kurvit hratelnost pane Mikami! A když už jednou uděláš super nepřítele- mini bosse, vymysli dalšího! Nepoužívej v následujících levelech ty samé jen ve větším počtu! Takhle i ten nejzajímavější nepřítel časem působil směšně protože jste už měli taktiku ´.

Příběh ničím nepřekvapí. Vyškolený tituly jako Silent Hill, Alan Wake, Deadly Premonition a jinými, jsem v tom hledal až moc hloubku a náznaky z každého nápisu a tak mě konec opravdu zklamal.

Navíc vše ukázal trailer. Čekal jsem, že hra bude plná nástrah a budu v nějakém blázinci, který je doslova sám jedna velká past. Ale ty scény s různými mechanismy jako rotující břity, změny okolí. Trochu jsem čekal, že to bude jako ve filmu kostka a nikdy si nebudu moct být jistý, že mě čeká stejná místnost, která by tam měla být. No řekněme, že jich je tam přesně (cool zážitků s pastmi) tolik co v traileru. Zbytek obstarávají miny a dráty apod.

A proč ve výsledku 80%? Je to horror a je kvalitní. Zmínil jsem tolik nedostatků, ale hru jsem si užil. Neměl jsem tak velkou motivaci hrát dál jako v případě Resident Evilu 4. Ale dohrál jsem to, což teď umí fakt málo her, přinutit mě dohrát je. Zvažuju skepticky DLCčka, a kdo ví, jestli si to někdy zahraju znovu. Ale líbilo se mi to. Uškodilo tomu možná až moc přehnané očekávání. Jakoby Shinji trochu zaspal, nebo hru dělal fakticky dlouho a jde to vidět. V Resident Evilu 4 si pamatuju snad každý detail a můžu to hrát furt dokola. Evil Within ale opravdu ne.

Vypíchl jsem snad vše, co se mi nelíbilo, dělám to tak proto, že když to člověk přečte, může si říct, jestli to jsou zápory, které mu budou taky vadit, nebo si hru užije i přes ně. Dle mého nejlepší způsob komentářů.

Prostě: tohle mi vadí, bude ti to vadit taky?

Hráno: PS4
Počet úmrtí: 81

Pro: Atmosféra vesnice, pasti i přes jednoduchost fungují a člověk se bojí. Sirky (nápad). Pár míst kde se dá atmosféra krájet - pokud jste neviděli trailer.

Proti: Až moc obyčejné zbraně, sirky (provedení), vše se časem stane všedním a likvidace bossů. Pár míst kde by se dala atmosféra krájet - ale viděli jste už trailer.

+19

Lords of the Fallen

  • PC 65
Nebudu chodit kolem horké kaše. Lords of the Fallen byla hrou, která mě přiměla ke koupi PS4. Paradoxně jsem se rozhodl pro koupi nového PC kvůli videu AC:Unity, které tehdy ještě vypadalo téměř fotorealisticky, a právě po přečtení požadavků na LofT jsem si uvědomil, že tento text (HW požadavky) bude mou neustálou noční můrou a tak jsem se nakonec rozhodl pro konzoli.

Rozhodně nelituji a v Lords of the Fallen byl asi nejvíc vidět ten rozdíl, protože nevím, jestli by mě to bavilo na PC, část kouzla byla v tom, že ovladač zavibroval při jakémkoliv tvrdším nárazu zbraní a tak jsem mnohdy rubal kladivem do štítu nepřítele jen proto, že to dobře dunělo. Super pocit. V tu chvíli mě to fakt bavilo. A teď k samotnému jádru hry, které by mělo být všude stejné.

Vezmu to v bodech, protože hra mě nakonec zklamala skoro ve všech ohledech, což není zklamání typu „to je ale číčovina“ ale spíš že jsem čekal víc.

Příběh – vyrubej tolik a tolik bossů. Asi nic víc, má to nějaký kodex ale člověku se moc nechce zjišťovat detaily, protože je to jedno velké klišé.

Prostředí - nelíbilo se a to přesto že ze sněhu obvykle učurkávám blahem. Prakticky jsou zde 2 lokace, jsou sice rozdělené do jednotlivých částí, ale pro představu si jde vzít Anor Londo z Dark Souls 1 jako jedna lokace a pak třeba okolí té knihovny, s těmi krystalovými trolly- jako druhá lokace. Sem tam nějaká jeskyně, je to velké, ale není to proměnlivé. Naskytnou se prostě 2 scenérie + jakýsi astrální svět. Možná mě časem čekalo víc, ale jelikož další úkol byl vrátit se opět do lokace 2, ze které jsem se vrátil tak pochybuju.

Nepřátelé – většinou humanoidi což je nuda. A to včetně bossů. Impulsem pro to nedohrát hru bylo, že jsem byl asi v půlce a mrkl se na youtube co za bosse mě čeká. Všichni vypadali stejně a už jsem hned věděl, jakou taktikou je zabiju.

Obtížnost – hra je totiž docela lehká. Jen co na sebe nasoukáte obstojné brnění a investujete do kouzel, tak jste, jak říkají v MMO hrách, tank. Což je fajn pocit, zejména díky těm vibracím. Víte, že to trochu schytáte, ale prostě neodoláte a s rozběhem vpálíte plnou šupu do nepřítele a rozrubete mu brnění na kusy. Což je fajn, ale opadá hledání vhodné příležitosti. Jste prostě madafaka juggernaut.

Zbraně – super, nemám výtku. Ať už tlučete obřím kladivem nebo tančíte kolem nepřítele s ohnivou tyčí, která mu ubírá sice míň ale doslova ho proliskává tak, že se nezmůže na pohyb. Tohle je fajn! Množství zbraní a statistiky překvapilo, i když v Dark Souls je jich víc, zde jsou takové unikátnější.
Kouzla – tady mám zase výtku. Jsou nudné. Z těch 4 kouzel, které jsem měl k dispozici, vypadaly všechny podobně. Je to jako hrát za mága a mít 4 druhy fireballů. Jeden zapaluje, druhý exploduje, třetí imploduje, čtvrtý vstřebáte kvůli auře. Zde se jen jedná o jakési klony postavy. Jeden naláká nepřítele, do druhého postava vstoupí a získá tak auru. Třetí klon zpomalí čas a poslední kouzlo vytvoří už cosi přímo v té postavě, takže do něj nemusí vkročit, ale je to podobné jako předtím. Nuda.
Dialogy – asi nejhorší co jsem kdy musel číst. To i v tom datadisku ke Gothicu 3 byly promakanější. Navíc nejsou ani promyšlené. Splním quest a promluvím s dotyčnými znovu a oni si začnou stěžovat, že bez pomoci umřou.

Kdyby vyšla dvojka, koupím. Mít to na PC, nechám si to nainstalované. Takhle se mi naskytla možnost vyměnit to za jinou hru a tím že už to ukázalo vše, co to nabídnout mohlo, jsem neváhal. Smůla. Doporučuju vyzkoušet, ale za plnou cenu asi ne. Jsou lepší tituly. Místo abych se těšil co mě čeká dál, jsem to už věděl. Radost z objevování nulová.

Pro: Klidně vše, pokud vám nebude vadit že je hra taková jakási plytká a bez duše. Na odreagování ideální.

Proti: Opět klidně vše, pokud jste zvyklí na Dark Souls a hledáte ve hře kus designerského umění, emocí a památých momentů. Tohle je prostě gejma, ne veledílo.

+13

DmC: Devil May Cry

  • PC --
DMC se mi od prvního ohlášení vůbec nelíbil a opět se stala ta velice super věc, kdy mě předem odsuzovaná hra opravdu překvapila. Jelikož je hratelnost a celkový systém hry doveden k dokonalosti budu spíš kritizovat co se mi nelíbí, a tak jsem musel tuhle větu napsat jako první, protože hra se mi přes to všechno opravdu dobře hrála a líbila se mi.

Dante – nakonec to s ním není tak zlé, ale ono je to možná ještě horší. Od prvního videa, kde pálil cigaretou nějakého démona a působil jako fakan, jsem ho nenáviděl, ale akceptoval jsem to a tak trochu jsem čekal, že budu prostě hrát za děsně „cool“ spratka. Jenže ve hře je jiný- normálnější a dalo by se říct sušší- jakoby ztratil charakter- jakkýkoliv! (A Vergil je úplně ztracený, z chladného a tichého frajera ve trojce se stal někdo, jehož jsem za celou hru nebral vážně, a dokonce ani hlavního bosse ne- to je zlé lidičky). Jediné hlášky, které se Dantemu povedly, jsou krátké věty, kdy hlavnímu bossovi na jeho proslov „jsem král pekla“ řekne suše „Nah, you’re asshole.“ Nebo občas jen něco odsekne, prostě nenucené žblepty. Jenže když říká dlouhou větu, většinou z toho vyleze opravdu trapnost. Vzpomínám si třeba na větu z traileru- „Jen tak mimochodem jsem Dante, ale můžeš mi říkat Dante- zabiják démonů“ působí to na mě, jako když si malé dítě hraje s dvěma hračkami (postavičkami) superhrdinů a říká u toho podobné věci. Nechápu ani policejní fotky kde Dante drží tu cedulku při focení (nevím, jak se tomu říká), když k tomu ve hře ani nedojde… Dělali z něj někoho jiného a nedokážu říct co je nakonec menší zlo- ale byl jsem už připraven na spratka a dostal jsem suchara.

Zbraně – stejně suché jako postavy jsou zbraně. Místo lucifera ze čtverky jsme dostali suchý granátomet. S pistolemi nezabijete nic- klasika, brokovnice je taky klasika, meč má snad i stejné útoky jako ve 3 a ve 4. „Rukavice“ se mi teda víc líbily ve 4, tam používal i nohy a efektivně se ty čepele točily a jiskřily (sakra musím nainstalovat :D). Místo démonické paže jsou tu dva nějaké zvláštní řetězy, které ač fungují skvěle (jeden přitahuje vás druhý cíl), vypadají obyčejně… prostě jsou suché. Netěšil jsem se na nové zbraně a krom Aquily byly děsně neatraktivní a rozhodně je to od čtverky krok zpátky.

Limbo – až škoda takového nápadu pro tak obyčejný příběh. Dokážu si to představit lépe, ale rozhodně je to největší lákadlo hry. Přitom tak jednoduché. Je to trochu jako silent hill, inception a constantine dohromady. Kdo nehrál, nejlépe to zjistí z hraní hned v prvních minutách, a kdo hrál, ví o čem je řeč, tak jdeme dál.

Bossové- jeden byl sakra cool zbytek jen těžký WTF. Opět veliký krok zpátky od čtverky! Když z japonské hry vezmete všechno japonské, zbyde vám toho holt málo. Kopa masa, kopa betonu a kopa hnusu- úžasné!


Celý tento komentář působí zvláštně a vlastě se mi ani moc nelíbí, ale chtěl jsem ho napsat pro dobrý pocit, protože hra se mi ve výsledku líbila. O gameplayi jsem toho moc neřekl- je totiž jedním slovem skvělý. Nováčci si na ovládání zvyknout, vše je jednoduché. Jde to hladce, grafika úžasná, a díky tomu že máte k dispozici všechny zbraně a v sekundě jste schopni přepnout z jedné zbraně na druhou, mohli byste do nesmrtelného nepřítele řetězit comba dlouhé minuty a nemuseli byste se opakovat- mlátička jak má být- jen jsem si tu holt trochu postěžoval. Hra je skvělá- postavy, nepřátelé, prostředí (kromě limba), zbraně a příběh jsou suché. Tak jak hodnotit? Asi nijak- třeba uvidím časem..

Dojmy jsou ale pozitivní! Nečekal jsem tak dobrou hru.

Pro: Korpus dortu je skvělý, chutný a mňamózní...

Proti: ...ozdoby a zbytek už moc ne... Mívám u her radši duši, než jak se ve výsledku hraje, a tahle hra duši postrádá.. (Což bych nezmiňoval kdyby série DMC nebyla má srdcovka).

+15

Dark Souls

  • PC 100
Sice jsem hru nedohrál, ale myslím, že horší už nebude, spíš naopak.

Budu ignorovat problémy s portem- Resident Evil 4 je má oblíbená hra a to jsem ji hrál na klávesnici. Tohle není o moc horší.

Jedná se o jednu z nejlepších, her jakou jsem kdy hrál. Naposledy mě takhle překvapil Alan Wake, ne že bych je srovnával, ale u mnoha her člověk hraje a spoustu věcí si domýšlí, aby nějak dokreslil atmosféru. Ve Skyrimu jsem si třeba představoval jak je sníh chladný a jak mému Khajitovi umrzá chlup na ocase, zde vám hra sice rovněž neukáže nic takového ale člověk ztratí potřebu myslet na takové věci protože ta atmosféra je tu tak silná že... prostě není potřeba si ji jakkoliv přikrášlovat. Budete trpět, budete trpět tím, že hrdinové v knihách a filmech z toho vždycky nějak vyváznou díky štěstí nebo nějaké deus ex machině, ale tady to nejde, tady budete umírat a umírat. Pamatuju si jeden gamebook který jsem hrál v dětství http://www.gamebooks.org/gallery/figfan14a.jpg chrám v dark souls je snad ještě nebezpečnější a teď ve 20 jsem se cítil stejně jako kdysi, kdy jsem pomalu listoval na stránku a čekal tam smrt. Tady jsem kráčel fakt pomalu a srdce mi bušilo. Je rozdíl když v jiných hrách si postup uložíte a pak zmáčknete shift a doufáte, že šipkám uniknete.

A nebo druhý příklad, pokud je v recenzi u nějaké AAAAAAA hry například „budete-li mít štěstí, objevíte třeba…“ nebo „můžete dokonce…“. Ta hra to před vás postaví na zlatém podnose. V Dark Souls jsou lokace tak skryté, že se tam nemusíte ani podívat a ta hra vám to ani neřekne. Cokoliv o téhle hře bylo řečeno, je prostě pravda. Pokud je na obalu jiné hry „Objevíte tajemství prastaré hrobky?“ znamená to, že ji definitivně objevíte, protože to dost možná bude součást hlavního úkolu, tady se nic takového nekoná, zrovna jsem objevil tajemný svět za obrazem a… tak nějak jsem ztratil víru v jiné RPG že by mohly nabídnout něco podobného.

Co napsat k samotnému principu hry? Je takový jaký ho vidíte na videích, nic víc a nic míň.. žádné fus ro dah, žádné jezdění na koních, podívejte se na jakýkoliv screen ze hry a … prostě přesně to dostanete. Bossové jsou krásní nebo krásně hnusní, když hrála hudba při boji s obřím vlkem, až tehdy jsem si uvědomil, že za celou hru vlastně prakticky neslyšíte žádnou melodii, a tak to byla opravdu příjemná chvíle (před smrtí :D). Pokud se přenesete přes frustraci, taky si přiznáte, že bossové jsou povedení.

A RPG prvky? Sami si musíte říct, jestli vám vyhovují ale je tu farmení, levelování, vylepšování předmětů a to nejdůležitější poučování se z vlastních chyb. Nepomůže vám skočit do města pro sto léčivých lektvarů, musíte se naučit jak daného bosse zabít. Což mi nejenže přijde lepší, ale nikdy jsem nic podobného ani nehrál.

Grafika se mi líbí, protože kámen ve hře je opravdu hnusný kámen a ne žádný lesklý grc s milionem nových technologií. Tma je opravdu tma a celé to působí naprosto dokonalým temným dojmem. Žádné výtky.

Nikdy jsem u žádné hry, neměl chuť, ji po vypnutí pomocí alt+f4 ihned znovu zapnout, NIKDY! Pokud se vám hra nelíbí, hrajete ji špatně.

Pro: ATMOSFEARA, znovuhratelnost

Proti: Skákání je zbytečně nešikovné, komicky tlusté NPC a švihlé zbroje- trochu ubírají na vážnosti http://darksoulswiki.wikispaces.com/file ... 0/fatty_mc_fatso.jpg

+16 +17 −1

Alan Wake

  • PC 90
Když byl Alan „znovuohlášen“ pouze na konzole na netu se objevily pochopitelně nadávky. Na hru jsem celkem zanevřel a na každou novinku jako „vývojáři sami neví, jak Alan Wake skončí“ „Alan Wake nebude mít zase tak otevřený svět jak slibovali“ jsem jen hořce nadával. Neuvědomil jsem si ale jedno- remedy, remedy, REMEDY! Ti umí. A právě proto mě ta hra teď tak překvapila. Nejraději bych se vrátil do minulosti, dal si facku a řekl mému minulému já ať konzolistům nezávidí, že je to fakt bomba.

Jsem opravdu rád, že jsem před 2 lety začal aktivně číst, a právě Stephena Kinga, kterým je tahle hra silně inspirovaná. Taky se tam mihne pár odkazů na Hitchcocka, Lovecrafta a celé je to prostě jako „můj“ svět, mé srdce opravdu plesá blahem a proto dokážu naprosto ignorovat to, že mi hra 2x spadla nebo problémy s kamerou. Tahle hra má prostě duši, to samé si říkám např. u vampire the masquerade bloodlines, kdyby člověk chtěl kritizovat, najde si desítky důvodů, ale TA HRA ZA TO NEMŮŽE x)) to ti zlí lidé kteří tam ty chyby nasázeli. Alan Wake mě vskutku vtáhl do světa a já naprosto ignoruju fakt, že je to jen hra. A co může být na hře lepšího než, když hru místo hraní opravdu prožíváte.

Hra v mnohém připomíná alone in the dark, ale je to celé dovedeno k dokonalosti. Pokud chcete zažít prasácké ovládání, zahrejte si alone, Alan je na tom moc dobře i co se týká technického zpracování. Naprosto mě překvapila grafika, na to jak je ta hra stará vypadá nádherně, ale možná za to hodně může nádherné prostředí. Krásnější a romantičtější místo než uprostřed temného lesa který občas osvítí maják… v dálce bliká a bzučí lampa... a do toho Alanův hlas komentuje beznadějnou situaci kolem.. ok dost už, prostě jsem tu přírodu doslova cítil jakoby mi někdo při hraní pleskal přes obličej trsem kapradí xD . Asi poprvé jsem zažil takový ten feeling „vidím světlo v dálce a musím tam dojít, a vím že tam dojdu, a celou tu cestu opravdu absolvuju pěšky, a i když to vypadá kur***sky daleko já se opravdu přibližuju, světlo se přibližuje!“ A je to neuvěřitelné ale i hloupost jako „můžu přepadnout přes okraj skály“ neskutečně potěší. Funguje tu prostě silný pocit nostalgie.. což je fajn na ani ne týden starou hru :D

Akce je fajn, zbraní není moc a proto doslova jásáte pokud najdete pistoli na světlice, naopak třeba samotné světlice mi přišly ne zrovna užitečné a modlil jsem se ať je v té schránce něco jiného než ony. Problém je ale takový, že nepřátelé dál budou jen silnější (odolnější proti světlu) jinak se ale nic nezmění. Bude to opravdu to samé, musíte si najít něco jiného, čím vás hra chytne, protože akce to nebude. Naštěstí toho má hra opravdu hodně, za sebe vypichuju skvělé pořady v televizi a v pozdějších částech hry i ďábelský Mr. Scratch, ach já ho žeru :D Hledání manuscriptu, nebo jen kochání se přírodou. (Chci tam žít!! jednou..)

Dokonce i DLC přinese novinky, jako je zhmotnění sudů které zavalí nepřátele, posvícením na levitující nápis, no rozhodně stojí za vyzkoušení - moc se těším na to nové DLC, snad vyjde na PC, hlavně díky tomu že tam má být zase spousta Scratche.

Příběh pochopit jde, zůstává však spousta otázek ale já doufám, že všechny nevysvětlí ve dvojce. Funguje to tak daleko líp, rád si domýšlím teorie.

-> http://www.youtube.com/watch?v=0f_hewSrAH4&feature=youtu.be <- nemůžu ji dostat z hlavy..

Pro: Atmosféra, grafika, styl vyprávění, inspirace věcmi mě blízkými- Lovecraft, King, pocit že hru nehrajete ale žijete, PROSTŘEDÍ!

Proti: Snad jen Barry občas až moc zlehčuje atmosféru..

+22

Mafia II

  • PC 70
Takže čím začít - třeba OBSAHUJE SPOILERY! Stále přemýšlím jestli mé hodnocení není moc vysoko, z důvodů které vypíšu níž ale na druhou stranu moc podobných her v poslední době nevyšlo. A Mafia 2 rozhodně překonává většinu těch lepších titulů.. jenže mohla být lepší.

Po zahrání dema jsem byl jeden z těch co byli hrou unešení. Jedničku jsem dohrál asi 3x, poprvé si pamatuju ještě když jsem potřeboval pomoc u strýce v misi dobrý obchod. Přesto k ní žádný extra vztah nemám a nemám jí ani v TOPce. Dokonce jsem jí tu myslím ani nehodnotil. Ale bylo by to na 95%. Grafika dvojky byla v demu parádní. Park před domem působil skutečným dojmem a interiér domu působil opravdu jako domov. Co se mi zvláště libilo byla animace Vita jak přelézá vyšší překážku. Žádné škrábání se nahoru jako v GTA ale hezky vyskočit a přehoupnout. Dojmy byly parádní a s chutí jsem očekával plnou hru..

Ta začne opět skvěle, jenže tady nastává jeden problém. Úvod má asi jen 5 minut a je počítán jako jedna kapitola. Osobně bych radši uvítal tohle jako "prolog" a ani by to nevadilo, jenže teď vyšlo info o misích jak měly původně vypadat. A z první válečné mise rozhodně neměla být pětiminutovka. Vývojáři zvolili opravdu chytrý tah a smázli přes polovinu mise z války a místo toho hodili krátký monolog Vita jak ho sestřelili. A v mafii 2 toho chybí víc. Ale k tomu se ještě vrátíme později.

V další misi se vracíme domu, a plníme různé úkoly které nám mají pomoci pochopit svět kolem vás. A tak si opatříte auto, zbraň, seznámíte se se spoustou lidí a díky vašemu příteli z dětství Joemu nemusíte zpátky do války. Co hráče překvapí je parádní atmosféra studené zimy a jízdní model aut. Ano podle videí jsem právě auta považoval za nejslabší část hry ale to bylo způsobeno asi jen tím že za tím seděl nějaký hňup co myslel že se stane něco hrozného pokud nenabourá do každé druhé věci na silnici. Nicméně auta se pohupují, mají svou váhu, při rychlé jízdě vám odletí kapota nebo poklice na kolech. Zvláště poprvé co mi odletěla kapota jsem to opravdu cítil a autem to pěkně zatřáslo. Stejně jako je parádní jezdit v kombinaci se zmrzlými, mimochodem parádně graficky zpracovanými silnicemi. Hlavně v jedné misi večer jsem tam to náledí opravdu viděl.

Hra obsahuje taky celkem hodně skriptů které dodávají na atmosféře. Jenže později ustupují do pozadí a ke konci už myslím nejsou vůbec. Maximálně vždycky někdo spadne na prdel na zamrzlém chodníku.

No a takhle si nějakou dobu osvojujete svět aby nastal zvrat. Vězení kde se jen mlátíte a bum jste zase na nule. Svět se změnil, sníh roztál a hra chytla jakoby druhý dech. Mise začaly být zajímavější ale lidi pro které je děláte moc propracovaní nebyli. Hodili do hry 3 bosse, všem třem dali hnusný necharismatický xicht , nějaké ty ještě méně charismatičtější poskoky a celé je to tak uspěchané že je vám u prdele jestli pan A umře a že je pan B bastard protože cítíte že na něj taky dojde.. cítíte že nakonec na všechny dojde. A ni se pořádně nerozkoukáte je tu konec hry. Který je opravdu hodně uspěchaný. Vždyď když je Vito na vrcholku všechny jeho "práce" pokryje krátká cutscéna a zase vás hodí do mise kde se "něco stane". Tady jde pěkně vidět že jich tam mělo být prostě víc, v jednu chvíli plníte mise pro jednoho a ani se pořádně nerozkoukáte jedete ho zabít, z důvody který sami pořádně nechápete ale je vám to prostě jedno- žádný vztah k němu nemáte a viděli jste ho 12 sekund. A proč třeba nikde dál není zmíněno co se stalo s vaši sestrou ? Vám řekla že vás nechce vidět a to je vše? Vito na to jen OK ? Vždyď je to jeho sestra.. poslední příbuzný.

Ještě že jsou ty mise tak dobré, vrchol všeho je asi hotel spolu s perfekními hláškami Joeho.
Pár misí má i víc řešení, nejsou to nějak velké věci ale máte pocit že tam patří, a jsou tam opravdu v malinkatém množství. Co si pamatuju tak pokud se po misi v kanálech nepřevlečete tak budete pěkně smrdět a lidé to budou vnímat. To samé když jdete varovat vašeho starého známého a musíte se po bytě schovávat. Tohle opravdu připomíná třeba hru fahrenheit. Ale jak říkám .. jsou to rarity!

Příběh považuju za špatný, děj to má možná dobrý, jak se mise vyvinou apod.. ale celkový příběh je ale HODNĚ slabý!! A když se Vito nasere víc na vypálený barák než na vraždu kamaráda je už hodně divné. A přímo skvělé momenty má asi dva. Henryho a začátek 14mise.

Pocit se střelby je skvělý ale stejně mi chybí možnost střílet do mrtvého těla které by se pořád třáslo. Vždyď i max payne tohle uměl. Ale vše ostatní s physx působí dokonale. A pocit že opravdu hrajete za mafiána s oblekem který je parádně texturovaný a díky physx skvěle ohebný je parádní. Zejména v jedné části hry kde kropíte do karavanu a vše kolem vás lítá.

A nakonec k tomu co všechno usekli. Když pominu Vávrovy kecy z prvních videí(sice on za to asi nemůže) o tom co ve hře bude ale není to tam- budu se věnovat tomu co ve hře je, ono to tam JE! jen je to z nějakého důvodu zamklé. A to jsou zbraně nablízko, ikonky pro různé vedlejší úkoly které ve hře nejsou (ani jeden!) dokonce epilog! Hra měla mít 3 konce. Nakonec řekli že tam dají teda jen jeden a to ten nejpovedenější - no a nedali tam ani jeden z nich xD tady si toho smajlíka nedopustím. Hra taky obsahuje volnou jízdu, proč ji proboha zamkli. A dokonce artworky postav co ve hře vůbec nebyly. Zbraně nablízko!! A NIC Z TOHO ve hře oficiálně neodemknete. Můžete leda tak sbírat playboye a plakáty hledaných lidí (a tohle je bez volné jízdy opruz).

To vše ale nic nemění na tom že těch 10 h (já 8 a půl a jedu to teď na Hard) se budete skvěle bavit. Po dohrání si sice řeknete WTF? a pak znovu když se dozvídáte že nic jiného než rozjet hru znovu nemůžete. (Jediný plus je možná že tyhle možnosti "odemknou" v nějakých DLC. Chci vidět tu vlnu nepokoje pokud budou placené. Byť jen dolar. ) Ale jinak to je super hra, teda to co z ní zbylo.

A nakonec.. Henry byl fajn přes to všechno..

A úplně nakonec by mě zajímalo co tak dlouho dělali.. desítky DLC dopředu ?

Pro: mise, zbraně, auta, hudba, fyzika, Henry a Joe

Proti: Ostatní postavy, příběh,zamknutí obsahu

+19

The Witcher

  • PC 90
Zas po delší době mě napadlo že bych mohl hodit nějaký ten komentář. Tak co vybrat spíš než hru kterou zrovna hraju. A zvolím Enhanced edici tak si k normální hře připočtěte tak 5x delší loadingy a časté pády.

Hra na kterou se tak dlouho čekalo. A jediná o které dokonce sám vím že prošla kosmetickou změnou jak jsem hltal všechny informace. (vlastně mě napadá ještě borderlands).

Tahle hra je jiná než většina RPG. Hrajete jen za jednu postavu. Máte pevně daný cíl. A ovládání chce chvíli tréninku. A rozhodování o dalším průběhu Q tu téměř nejsou. Jen asi 3 blbosti a dvě vážnější rozhodnutí. Prostě nic co by se mohlo rovnat s takovým dragon age. Jenže jak už jsem psal tahle hra je prostě jiná. A tohle rozhodně nevadí. Taky proto mám u zaklínače vyšší hodnocení než u dragon age. Zatímco v DA se často setkáte s pocitem nudy v zaklínačovi to tak nějak utíká samo. Žádné malé baráčky které uvnitř ukrývají podzemní komplex větší snad než celé město. Hezky reálně vybudované scenérie. Ale dost už porovnávání. Jsou to hry naprosto rozlišné.

Už na začátku vás pohltí perfektní grafika. Reálně zpracované cákance krve a drsná mluva. Zatímco u dragon age je dospělost spíš reklamní tah (ano zase porovnávám :/ už je to naposled) v zaklínačovi to není kec. Temný příběh bez hrdinů a slávy. Otázky rasismu. Realisticky ztvárněné potvory. (polednice,bruxy,alpy a požíračky patří k tomu nejlepšímu a hlavně požíračky jsou opravdu.. hnusné!). Lidská spodina v podobě hrdlořezů a kurev. Tomu všemu exceluje naprosto skvěle zpracovaný deník včetně bestiáře a alchymie. Žádné zbytečné kvanta textu ale důležité informace získávány z knih. Alchymie rovněž detailně popsaná přesto nabízí možnost lektvary automaticky naklikat. Pokud ale budete šikovní a správně nakombinujete přísady dostanete bonus. A to se taky hodí. Některé dokonce přidávají trvalý bonus.

Tímto se váže nutnost experimentovat. Jdete do jeskyně a očekáváte tuhý boj. Lektvar kočka je nutnost. Jste specializováni na znamení igni a chcete ho pořádně využít? Vypijete puštíka a zvyšíte sílu znamení petriho filtrem a abyste neumírali vypijete vlaštovku na regeneraci životů. No a už jste skoro předávkováni. Obrazovka pulzuje a toxicida vám ubere pořádný kus životů. Jenže vypít tohle všechno než vyrazíte do krypty je na těžkou obtížnost opravdu nutnost. A právě tady musí člověk přemýšlet jak naložit s lektvary.

Hra je ohromně dlouhá a narozdíl od jiných her nemá hluché místa. Pořád máte co dělat a v poměrně malé herní ploše to opravdu žije. A když už, pořád si můžete přivydělat zakázkami pro různé lidi. Těch bych dal osobně víc protože mě opravdu prázdné chození a zabíjení potvor bavilo! Možná snad kvůli zkušenostem které zde opravdu dostáváte jen za úkoly kdežto za potvory dostanete pouze zlomek.

Charakter Geralta je prostě.. no.. typický zaklínač. Já bych se rád zřekl odměny 250 orénů od umírajících hladových elfů ale Geralt to prostě neudělá. Sám nějak potřebuje přežít. Nevím jestli je tohle zápor nebo klad ale asi klad. Působí to pak surověji a dodává to atmosféře.

Zbraní ani zbrojí ve hře moc není rozhodně ale nebudete mít zbytečné hromady peněz. Vše musíte dávat do knih, receptů a chlastu. A opravdu s plněním všech misí vám peníze tak tak vyjdou na vše potřebné. Žádné přebytky, realisticky zpracován život zaklínače. A přivydělat si můžete hraním, mimo jiné nádherně zpracovaných, kostek.

Zezačátku si musíte vybrat jestli pojedete spíš na bojovníka nebo se budete snažit nepřátele upálit znameními. Vyjde to stejně a rozhodně to není jako v jiných RPG rozdílu mág/válečník. Nakonec se stejně naučíte vše co chcete.

Jako jediný zápor hry považuju uspěchaný konec. Ještě v posledním aktu získáváte tajemnou zbroj, plníte poslední zakázky a to vše pro pár desítek minut boje v epilogu. A prostě v 5 kapitole jde děj jen dopředu a působí to lineárně. Takhle má zprávný konec vypadat jen si už prostě moc neužijete nově získané zlaté talenty. I když v goticu 2 jste taky na posledním ostrovu míchali poslední potion +10 síla (nebo co to tehdy bylo).

Pro: dospělost,geralt,deník,žádné dobro vs zlo, soundtrack, editor a ním i dodatečná dobrodružství, už se dělá na dvojce. Postavy a hlavně Talar,Zoltan a Marigold, s tím i humor

Proti: uspěchaný konec vzhledem k ostatnímu tempu hry, ale to možná není na škodu, český dabing není tak dobrý a má spoustu drobných chybiček, neviditelné hranice, ALVIN!

+25

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 100
Hra VtMB, a jelikož napsat zkratku je snad delší než samotný název hry-tak dále jen Vampire, se ke mě dostala hned po tom co vyšla, bohužel má znalost angličtiny byla hrozně špatná, byly to ty doby co jsem neměl rád filmy s titulky (teď už neztrácím čas ani stahováním titulků) a hru jsem si tudíž nevychutnával, CZ trvala nekřesťansky dlouho a jednu dobu se dala tuším hrát i s nějakými 70% češtinou. Z té doby si ale opravdu nic nepamatuji a pravá euforie začíná až když si koupím SCORE s právě přiloženou hrou . Pche.. místo hry Gun. Myslím že místo omluv za neuvedení Gunu bychom měli my děkovat SCORE za Vampire.

Hra Vampire je opravdu umělecké dílo. Od začátku vás pomalu seznamuje se světem kde se na česnek,vodu a kříž nehraje. Upíři jsou mezi námi a jen pár zasvěcených ví o jejich přítomnosti. Tahle fikce upírů působí asi nejlépe. "Nemůžu vejít do domu do kterého jsem nebyl pozván" ."Na slunci zezlátnu" a podobné sračky ať si nechají. Na začátku proběhne soud vašeho stvořitele který vás opravdu neměl proměňovat, dodnes sice nechápu proč to vůbec dělal/a ale trest je jednoduchý..SMRT. A to možná i pro vás nebýt "vůdce" Anarchů Ninese(v úvozovkách protože Anarchové nemají vůdce) který zasáhne do vašeho soudu a princovi nezbývá než vás ušetřit. Pokud budete věřit Ninesovi že by vás princ zabil nebo princovi že to opravdu neměl v plánu hra opravdu nechá na vás. A to vesměs všechny věci. Hodně důležitých věcí se dozvíte třeba s věštby která v každé druhé hře byla prostě klišovitá a byl to blábol,ale tady to suprovně funguje protože vše se opravdu vyplní. Ale dost už k příběhu. Po tom co vás princ seznámí s pravidly alias nedělej bordel nebo tě někdo z nás sejme se dostanete do světa. Nebo alespoň před budovu kde na vás čeká další suprovně udělaná postava Jack. Rovněž Anarch který vás zasvětí do věcí trochu praktičtěji než těch pár princových keců.

Už tady lze ale pozorovat problémy. Plížení je divné a moc nefunguje. Proto možná budete plížící tutorial párkrát opakovat nebo jednoduše použijete schopnost tranz. Nehledě na to že postava se jen trochu přikrčí takže plížení v šachtách je prováděno hlavou ve stropě. Boj taky nevypadá kdovíjak dobře ale aspoň v praxi funguje a třeba S a levé tlačítko způsobí že vaše postava po nepříteli vyskočí. A střelba ? Ta je úplně nejhorší a při tutoriálu máte problém trefit 4 flašky z 1 metru. Aspoň ale hra dává najevo že je RPG. Po tomhle tutoriálu kterým vás provede vtipkující Jack se vydáte do první oblasti.

Santa Monica je zpracována suprovně. Ihned vás pohltí soundtrack a parádní noir atmosféra. A co teprve křik ženy v Downtownu (jen zvuk , nikdy jsem nikoho nenašel). Poprvé jsem se v nějaké hře setkal s tak suprovou interakcí. Doma máte laptop s mailem, rádio, televizi a vlastní schránku. V té době jsem fakt čuměl.

Hlavní úkoly jsou kvalitní a jak už jsem řekl hodně věcí si prostě musíte zařídit sami. Máte se proplížit na loď a nemáte dobré přesvědčování ? Ani plížení ? A co takhle hackování ? Taky ne ?? A aspoň lockpicking ?? TAKY NE!! No pánové, v takovém případě jste pěkně v prdeli. Rovněž vedlejší úkoly jsou parádní a nostalgicky vzpomínám na pátrání po Lily v SM nebo na takovou menší bokovku "nafocení pár fotek s protézami u místního chirurga". A když už chcete být aspoň nějak zlí když vás všudepřítomná maškaráda sere. Co takhle hacknout se do mailu místního doktora, zjistit že má románek a pak ho hezky vydírat. Nebo prodat chudákovi kolík co jste našli opodál a tři balíčky krve se slovy že má šanci na záchranu když zabije vrchního upíra taky nemá chybu a ač ztratíte bod lidskosti tenhle úkol se finančně opravdu vyplatí. Ano chudák je schopný dát za záchranu vše a vy ho pošlete na prince, nebo třeba prezidenta se slovy "je to on". Tohle opravdu NEMÁ CHYBU!! A usmíření dvou sester tak že dodnes lidi neví jaký je na to přesný postup a Q sahá až k počátku kdy jednu z nich potkáte.. ach ty vzpomínky, i když co to kecám xD hrál jsem to včera :)

Taky záleží na tom jaký klan si vyberete. Máme tu umělecky založené Toreadory kteří mají nejblíž k člověku. Obávané a tím pádem i nenávidéné mágy, z řad upírů, Tremery. Debily (rozuměj bijce) Brujahy. Zvířecí gangrely kteří si libují v přeměnách a bestie uvnitř je náchylnější k vypuštění (každý komentář má nejdebilnější větu- ulehčím vám námahu, tohle je ona! xD) . Magory Malkaviany kteří jsou nejzajímavější klan vůbec. A jsou schopní hádat se s dopravní značkou STOP a s místním reportérem zpráv v televizi, na druhou stranu mají vysoké vnímání a jen málo z "tvorstva" je dokáže oblbnout. No a někde na vrcholku jsou Ventury kterým je trochu blivno z krve spodiny a jsou prostě ti typičtí charismatičtí blbci (taky nechápu proč vypadají tak divně, skin podobný princovi by byl lepší) . A jako poslední tu máme nosferaty. Obludy které se musí plížit kanály protože jsou tak hnusné ale na druhou stranu se schopnostmi převyšující ostatní klan.. Tak za koho pojedete vy? Hodně klanů má jiné dialogy tak rozhodujte moudře a někteří mají přístup k ultimátním disciplínám. Vrchol všecho (ega?) Venture třeba ovlivňuje mysl postav už při rozhovorech a může tak snadno a bez charismatu donutit oběť přistoupit na jeho podmínky. Nebo takový Tremere může kolem sebe vyvolat hromadné zvracení krve.

Vampire nabízí kromě vlastních schopností jak střelné zbraně (a ty jsou 99,99% hry k hovnu) tak zbraně na blízko které jsou hlavně zpočátku pokud nejste gangrel (ti si vystačí s drápkama) hodně účiné a rozhodně se do nich vyplatí investovat. Jsou tu obyčejné předměty jako katana nebo ujeté předměty jako utrhlá ruka. A někde u konce se dostanete k plamenometu který je prostě nejlepší zbraní ze hry ale je do ní míň munice než měl Bruce Willis ve finále na střeše budovy nakatomi ve smrtonosné pasti 1.

A tohle je jen začátek. Postupně jak odhalujete politiku upírů a setkáváte se s dalšími postavami a názory a celkově se rozhodujete ke komu se na konci přidáte. A hra dostává ty pravé grády a nepustí vás dokud jí nedohrajete.

Tohle je opravdu jediná hra u které mě opravdu mrzí že nemá pokračování a nikdy mít nebude přestože je to geniální dílo. A celkově.. proč není víc her s upírama ? Tenhle fakt nepochopím.. snad časem něco podobného bude :/

Pro: Atmosféra, soundtrack, úkoly, postavy, různorodné možnosti, grafika (ať si říká kdo chce co chce ale s res patchem to vypadá pořád luxusně), JACK alias Bender!!

Proti: jak od toho někdo může čekat akci s pokročilou fyzikou? , no a bugy které jsou dnes už snad z většiny vychytány ale něco prosté spravit nejde

+15 +17 −2

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 85
Tak při čekání na Stalkera dvojku jsme se dočkali dvou "datadisků". Jeden z nich dopadl hrozně a divím se že se vůbec dostal na veřejnost, úkoly na které dostanete celé 2 sekundy času, nekonečné války frakcí a do toho bugy.
Ale druhý, Call of Prypiat překonal mé očekávání.

Příběh- ten je asi nejslabší, na jedničku určitě nemá, je to spíš taková jedna velká mise, dobré je ale že konečně uzavře Strelokovu linii a dozvíme se co se s ním stalo po jednom z konců jedničky.

Zbraně- prakticky pořád stejné, do začátku AKčko které po nalezení lepší zbraně zahodíte a dotyčnou zbraň si vylepšíte, potom už prakticky celou hru nemusíte zbraň obměňovat protože moje plně vylepšený enfield byl dokonce přesnější než dragunov, na druhou stranu nástroje na vylepšování musíte najít sami a přiznám se, bez mapy bych je nenašel. Nově je možné mít ve slotech 2 velké zbraně namísto pistole.

Nepřátelé- konečně naplno využití mutanti, máte strach procházet bažiny protože víte že se kolem ztrácejí lidi a můžou za to pravděpodobně upíři, a navíc, konečné tarbíci :)

Zóna- nejlepší co jsem zatím viděl, lokace jsou zničené, popraskané, rozsáhlé jeskyně a anomální pole, tohle je konečně boj o přežití. Lokace jsou jen 3 a nějaké to podzemí ale vůbec to nevadí a stejně jsem všechny místa, hlavně v Pripjati, neprozkoumal.

Úkoly- nebýt vedlejší úkolů dostane hra rozhodně nižší hodnocení, pánové z GSC totiž nekecali (což mě velice překvapilo- po zkušenostech s jejich sliby) , každý úkol je jiný ať už se jedná o lov různých bestií a nebo hledání tajemné oázy. Každý je unikát na který nezapomenete.

NPC- konečně zapamatovatelné xichty, pohodář Váňa, ožrala Kardan a nebo třeba monoliťák Gauner. Navíc v polovině hry budete muset najít skupinu lidí která s váma bude ochotná odejít do Pripjaťi, na konci v outru se třeba dozvíte co se s nima stalo po tom co jste je opustili. Působí to tak daleko lepším dojmem když vám stalkeři kterým jste pomohli říkají "kamaráde".

Atmosféra- grafika a zvuky jako v každém stalkerovi špička.. rozhodně se mi to líbí víc než třeba crysis, je to takové pochmurné, temné a to je na zóně super. Jediné co mi přišlo přehnané je noční vidění, pokud nemáte poslední verzi je to k hovnu, a to doslova, uvídíte tmu akorát zeleně a to je vše.

TOHLE JE STALKER!! A ještě jsem zapoměl že ve hře je možnost freeplaye, můžete si vybrat že příběh ukončíte nebo zůstanete v zóně navěky.

Pro: Stalker bez bugů, s hromadou mutantů k pokosení a hromadou anomálií k prozkoumání, atmosféra, uzavřený konec

Proti: Po dohrátí zamrzí že nejsou třeba ještě nějaké dvě lokace protože úkoly jsou prostě parádní, nicméně herní doba je dlouhá takže tenhle zápor berte s rezervou, hlavní postava, hlavně v outru, působí dojmem mladíka a né zkušeného stalkera jako byl Střelec

+26

Resident Evil 5

  • PC 75
Chtěli jste Resi na myši, máte ho na myši xD a je to podle mě víc napi** než jet jen na klávesnici...

-Atmosféra se trošku změnila a zatímco ve 4 jste šetrili každý náboj tím že jste střelili vidláka do kolena a pak ho ukuchali, tady na to není prostě čas,ne že by jste nepotřebovali šetřit, to ano, snad dokonce víc než ve 4, ale není na to čas, ze všech stran se na vás valí černí zombíci zatímco bílý Chris Redfield je rasisticky všechny zabijí (podle mnohých vrchol ale hra 50 Cent: Blood on the Sand se vesele bez řečí vyvíjí dál) spolu se společnicí Shevou, k té jsem zpočátku přistupoval s odporem vzhledem k misím ze 4 kde se staráte o Ashley, nic podobného se naštěstí nekoná a jedinkrát kdy mi umřela je prostě na instant kill od chlápka s motorovkou.

-Zbraně a výbava je zase špičková jen škoda že tam nejsou nějaké obchody a všechno kupujete mezi misemi, sice ti týpci ze 4 moc smysl nedávali ale ty jejich hlášky jsem si oblíbil. Už se moc těším na odemknutí handcannonu a ať mi nikdo neříká že tam nebude. A k tomu všemu si připočtěte režim Mercenaries kde opět hrajete za rozličné charaktery a snažíte se rozkropit co nejvíc negr... ehm domorodců kteří neštastnou náhodou zmutovali..

-Bossové opět na první pohled těžcí ale když se do toho dostanete budete je kuchat bez potíží

-Inventář je zatím největší problém, už jsem si sice zvykl ale stejně mi tam připadá strašně málo místa a sebrání předmětu když máte oba plný inventář je prostě porod, škoda že ve hře není společný inventář kde si na chvílku můžete odložit cokoliv aby jste mohli následně sebrat sprej a vyléčit se, ne kvůli tomu musíte něco nenávratně vyhodit..

-Celkově je to jedna z nejlepších her tohoto roku, ne-li nejlepší ale jelikož podzimní nášup her teprve čeká tak ji tímto titulem nenazvu, protože dragon age ji překoná :P

A opět jako ve 4.. chvaty na blízko jsou kreténsky vyřešeny, první musíte ranou nějak omráčit zombíka a uhodnout jestli vám tentokrát skočí možnost dát mu kopanec nebo ránu do xichtu, přiběhnete k němu a doufáte, pokud totiž ne nastává problém že než zamíříte už si na vás hoduje, pokud ano což je víceméně o náhodě, tak zombíka efektivně odmrštíte přes půlku chodby..

Pro: Zbraně, mercenaries, atmosféra ač trochu slabší než ve 4, hodně bossů a hlavně Wesker

Proti: Chris oproti Kennedymu působí divně, moc stereoidově, .... chvaty na blízko

+12 +13 −1

Crysis

  • PC 85
Takže hru jsem odzačátku odsoudil , na Xzone jsem ji zhodnotil jako odpad (co jsem to proboha provedl) . Naprosto skvělá hra , nekonečně mnoho možností díky editoru . Stále nové mapy,příběh,dabing to všechno je parádní , hraju to uz po třetí a stále objevuju nové cesty.
1-Prostě jsem dal maximum speed a vybehl z auta a ten lanovy most preběhl (chtělo to štěstí ale nakonec jsem prežil)
2-Autem jsem sjel z útesu a vyskočil v půlce do vody , poté mě čekal asi 10minutovy boj s helikoptérou
3- Objevil jsem plně novou cestu podél toho útesu (dá se to celé objet) jsem si říkal jestli tam mám vůbec jít ale autoři mysleli i na to a poslali proti mĚ plné naložené auto (měl jsem C4 nanosuit a oni nevedeli kde jsem , pohodicka) sebral jsem zbraně a helikoptéru jsem zničil téměř hned a pak mě čekal výstup na vrchol.

Prostě od prvního okamžiku kdy vás to sestřelí skvělá hra.

Chápu lidi co to odsuzujou
1-Nemají na to compa
2-Jsou znechucení hypem , ale ať mi věři tohle jsem byl právě já , naštěstí jsem si našel čas projít to znovu a aŽ tehdy jsem pochopil že je to skvělé , neberte to jako revoluci ale jako hru.

Pro: Nanosuit,Zbraně,Dabing,Možnosti,Editor-Nové mapy,Sžití s týmem (až na aztéka ten tam řekl dohromady jen 3věty)

Proti: Moc lehké na DELTU , HW nároky ale to mě netíži , Zvuky zbraní (takové plivátka) , Chybí více destrukčních a sabotážních misí (jako Assault)

+30 +33 −3