Herní výzva 2019 - Adaptace

Zkusím to tentokrát stručně. Hra je bezesporu jedním z nejlepších zpracování filmové předlohy, takže skvělá volba do kategorie letošní herní výzvy. Svět jako by tu z oka filmu vypadl. Je bizarní, úchylný a maximálně zvrhlý. Nepamatuji se, kdy mi naposled přišla nějaká hra takhle nechutná (a zvrhlejší je, že se mi to líbilo).

Prostředí je na první dobrou fajn, ale po čase začne nudit, je totiž jednotvárné. Stejně jako jednotlivé úkoly. Vedlejší úkoly jsou stroze napsané. Vlastně i hlavní příběh je přines tohle, támhle odtamtud, do toho někoho zabij, vylepší auto a takhle dokola. Jednotlivé vedlejší činnosti jsou fajn, na popáté to ještě jde, po desáté už to nudí.

Nechybí vylepšování postavy i auta, které není rušivě přehnané, fajn zpestření, ale jako u všeho mi tu chybí nějaká zajímavější variabilita, přeci jenom s tím autem by si šlo solidně vyhrát… kdyby to šlo.

Hra je prostě zbytečně dlouhá a vlastně i mapa je moc velká (nezajímavě vyplněná), ale hrozně mě tu bavila akce, užíval jsem si zvrácenost světa a parádní postavy, vlastně až na Maxe, který byl kupodivu nejnudnější (ale zmastil to pěkně).

Herní výzva 2019 - Historie se opakuje

Moje oblíbená herní série, kde jsem valnou většinu dílu vůbec nehrál, tak to je Assassin's Creed. Je to série, pro kterou mám takovou tu slabost, kdy některé nedostatky přehlížíte, ačkoliv by jste je jinde zdrbali. Prostě je to můj šálek kávy.

Hned ze začátku potvrzuji, že Brotherhood je bezesporu důstojným nástupcem vynikajícího druhého dílu. Vlastně téměř všechno tu vylepšuje a hra na mě působila ještě zábavnějším dojmem, než tomu bylo u dvojky. Je zde mnohem víc aktivit, které jsou daleko různorodejší a mnohem méně repetitivní. Vlastně těch aktivit je tu až s podivem velké množství a toho, co tu jde dělat tu je na takovouto AAA akční adventuru až až.

Vlastně ze začátku jsem byl lehce v šoku, neboť hra na mě působila úplně stejně, což je na jednu stranu dobře (páč dvojka byla super), na stranu druhou jsem se chtěl posunout. Z toho důvodu bylo pro mě prvních 3-5 hodin ne úplně výborných a celá chuť do této série u mě opadla. Ono navážete tam, kde skončila dvojka, což je fajn, v příběhu se chceme posouvat, ale zas tak do nekonečna zábavnou hratelnost AC nemá.

Nicméně po těch cca 5 hodinách mi spadl kámen ze srdce, neboť tu je spousta vedlejších aktivit a misí, které hru dost obohacují. A světe div se, tentokrát tu jsou i vedlejší úkoly, které mají velmi slušný příběh a táhnou sami o sobě, takže se nejedná jen o takovou tu klasickou plochou výplň.

Dalším velmi zábavným aspektem bylo vedení samotného Bratrstva, kdy najímáte rekruty, postupně je vylepšujete, posíláte na mise a často si i díky nim ulehčujete postup. Když už jsem u toho postupu, tak musím pochválit, že hra byla vylepšena o několik zbraní a vynálezů (díky Leonardo), které hodně zpestřují váš postup při různých úkolech a vraždách.

Díky tomu samotná série dostává nový a zábavný náboj, jelikož co si budeme, bojový systém meč na meče je celkem velká nuda a pruda. Díky tomu jsem si zase mohl vychutnat o něco více stealthu. Kuše a především samotní asasíni z Bratrstva mi dopřávali kvalitnější postup při mých úkolech. Když totiž započítám ponechané věci z minulých dílů, tak se přeci jenom jedná už o docela pestrou zásobu stylů.

No a co je na AC nejvíc super? To je samozřejmě historické prostředí zasazené do nějakého dech beroucího města a doby. A to se tu povedlo na jedničku s hvězdičkou, neboť samotný Řím byl vynikající. Sám jsem ho minulý rok navštívil a musím potvrdit, že se prostředí velmi povedlo a působí hodně reálně a věrohodně. Tohle je asi ta největší paráda hry. Jen je škoda, že tu je jen jedna (ačkoliv hodně velká) lokace, neboť ty tři města (ač byla menší) to tak nějak rozbíjejí a prostředí se neokouká tak rychle.

Kladů bych našel asi ještě mnohem víc, hru jsem si totiž nesmírně užíval. Trochu slabší mi přišel hlavní příběh, ale to mi dost vynahradil závěr, který je parádní. Tohle jsem si ani nemusel dlouho rozmýšlet - Brotherhood je ještě o kousek lepší než druhý díl a já jsem dostal plnohodnotný assassínský zážitek.

Asi by ode mě bylo příliš troufalé označit tento díl za vrchol Fallout série, to bych si nedovolil ani v nejlepším rozpoložení. Každý přece ví, že ten přišel s druhým dílem již před více než dvěma desetiletími. Nicméně si už dovolím označit tento díl za mě nejvíce vyhovující a za díl, který mě dokázal nejvíc pohltit a v táhnout do toho úžasně hrozného světa.

Jak je již u Falloutu zvykem, opět se budíme, probíráme, prostě začínáme hru v jisté formě dezorientace, hráč, ale především samotná postava nemá moc šajnu, co se děje, kde je a co má dělat. A tak je na něm, teda na nás, jak se s touto situací popasujeme. Je tu jistý jasně daný začátek, po kterém se nějak musím vydat, ale po pár (snad doslova) hodinách už je to dost na nás, kam se vrtneme.

Na téhle hře je hrozně super to, že nám vůbec nenutí nějaké tempo. Na své si tu přijdou rychlejší i pomalejší hráči, ve hře tak můžete strávit zábavných dvacet, stejně tak 60 hodin. A přesně tohle mě baví, přemýšlet, kam se vrtnout dál, jakou oblast ještě prozkoumat, pro koho ještě něco udělat, kam co dodat či se jen kochat opět úžasný post-apo světem.

K tomu úžasnému bych měl ovšem jednu výjimku, hra se bohužel vizuálně od třetího dílu příliš neposunula, což je trochu škoda, neboť i na svou dobu se jednalo maximálně tak o průměr, vlastně spíš o lehký podprůměr. Na druhou stranu to vynahrazují některé dech beroucí lokace, jako třeba Red Canyon, Jacobstown či samotné New Vegas a samozřejmě samotné vaulty, kterých tu je sice hned několik, ale každý je originální (ale osobně u této série dávám daleko větší přednost exteriérům).

Opět je zde spousta různých frakcí, komunit či komunitek, některé jsou staré známé jiné originálně nové, každá je úplně jiná, ale všechny jsou poměrně dost ujeté a to je přesně to, co máme na Falloutu rádi. To a výborně napsané questy, které v tomto díle dokáží poměrně zdárně napodobit ty, které byly ve druhém díle. Prostě jen namátkou vyberu - řešení kanibalismu v jednom kasínu, to je prostě to, proč tuhle sérii tak žeru a takových questů tu bylo mnohem víc.

S hlavním příběhem jsem byl poměrně spokojený, nikam nás nežene, což je v tomto případě velmi dobře, neboť vrchol jsem prožíval právě při plnění různorodých side questů či questů více či méně spjatými s hlavní linkou. Závěr se dle mého docela povedl, trochu jsem se nedokázal smířit ani s jedním příběhovým vyústěním, ale u zároveň jsem dokázal pochopit motivy jednotlivých aktérů.

Co se týče hratelnosti, tak ta mě dost bavila, řekl bych, že je to taková kombinace RPG s velmi akčním pojetím, ale herních stylů tu je poměrně značné množství, takže si na své přijde poměrně široká škála hráčů. Takové drobnůstky jako je crafting, opravování, vaření, montování či hraní v Casinu nebo Karavany, považuji za příjemný bonus, který hru okoření.

Věci jako zábavné dialogy, silně vtahující hudební podkres či výborně napsané charaktery už jen zmíním takhle jmenovitě. V jednom komentu jsem četl mínus neviditelně zdi - jojojo, tohle mě párkrát taky připravilo o nervy, neboť to znamenalo prodloužení již tak namáhavé cesty k nějaké tajuplné jeskyni a fakt to bylo k naštvání...

Jak jsem psal na začátku, pro sebe jsem nejspíš dosáhl vrcholu u této série, tady bylo téměř všechno takové, jaké jsem si to od tohoto světa a herní série žádal (F4 už tolik nevěřím). Herně jsem dosáhl velkého uspokojení a o to tu jde především.

Dohráno podruhé, takže mohu s čistým svědomím konstatovat, že tento díl dělá všechno, čím mě první uhranul, mnohem lépe, ale zároveň si pořád drží jisté nedostatky či věci, které mě otravovaly již při prvním díle.

Z kraje bych vyzdvihl, že Ezio je neuvěřitelně sympatická postava, která to hraní sama o sobě dost zpříjemňuje. Další pochvala letí k lokacím, které jsou prostě parádní. Velkou část z nich jsem osobně navštívil a mohu potvrdit, že se Ubisoftu povedlo nám tato místa doručit do našich pokojů skrz naše obrazovky. Samotný parkour v Benátkách, Florencii či prostě brouzdání Toskánska na koni je fajn samo o sobě.

K tomu samozřejmě patří tentokrát celkem hodně početný zástup vedlejších aktivit. Nechybí obligátní lezení na věže, sbírání vla... teda peříček. Pak jsou tu různé vedlejší nájemné vraždy, parkour závody, závody na koni, bitky... K tomu připojte vylepšování svého sídla a blízkého okolí, nakupování zbroje, zbraní, krádeže, řešení puzzlů... Prostě obsahem je tento díl mnohem zajímavější.

Rozmanitost aktivit je tentokrát mnohem větší a rozhodně vás hra do nich netlačí. Ona to totiž může uhrát již na samotnou hlavní linii, která je za mě parádní. Jak jsem říkal, Ezio je velký sympaťák, ale zapojení mnoha dalších vedlejších postav (Da Vinci!!!!), které hrají ve vašem životě zabijáka velkou, ale záhadnou úlohou, je neméně fajnové.

Celé to tajemno, které se za příběhem vyskytuje a vy postupně odhalujete různé konspirace, které si tvůrci krásně vymyslely... jooo, to bylo hodně fajn a samotné scifi závěr mě vskutku dostal. K tomuto bych dodal ještě hodně fajn věc v podobě odhalování záhadného videa. Samotné řešení puzzlů je vynikajícím zpestřením a myslím si, že pro casual AC hráče se mohlo jednat o opravdu tvrdý oříšek, ale já to hodně vítal. Samotné video je pak skvělou odměnou.

I tak má hra pár hodně otravných nedostatků, které mi lehce celkový zážitek zkazili. Já se nějak nemohl vyrovnat s ovládáním. Jasný, lezení je prostě jen o držení dvou tlačítek a svým způsobem je super easy, ale na druhou stranu zapříčinilo suverénně nejvíc mých smrtí. Jakoby mě ovladač neposlouchal, netvrdím, že jsem přeborník, ale třeba taková série Uncharted je v tomhle mnohem příjemnější. Navíc tomu ovládání vlastně chybí trocha koření, jako je třeba přikrčení, složitější bojový systém atp... ale jo, vím, jsme v sérii AC.

Menší hate směřuje ještě k tomu, že ačkoliv se jedná o sérii o zabijákovi, kde by měla být gró hry stealth akce, tak tomu tak prostě není. Většina vražd se zvrhne v hromadnou bitku či velkou honičku. Způsobů, jak někoho zavraždit je taky pořád omezené množství a všechno je vlastně na jedno brdo.

Nicméně pořád se jedná o velmi, velmi dobrou hru, která se mi trefuje do noty. Trochu bych zapracoval na samotném vraždění, které by se mohlo mnohem víc zpestřit, přitlačil na stealth akci, obohatil ovládání o pár prvků, zvýšil (nebo umožnil zvýšení) obtížnost a jsem na maximu své spokojenosti. Ale je to krásná hra.

Každý z nás máme nějaké ty srdcové hry, u kterých s odstupem času tušíme, že k dokonalosti mají dost daleko, ale stejně pro ně máme jistou slabost a v našich osobních žebříčcích se vyskytují hodně vysoko. No a ta moje je první Assassins Creed.

Osobně jsem si tuhle sérii zamiloval hned, jak byla tahle hra oznámena. Proto je s podivem, že jsem nikdy nehrál jiný díl, než je první a druhý. Nicméně ten první jsem dohrál třikrát, což se mi u moc her nestalo (napočítal bych je na prstech jedné ruky). Prostě je to hra, ke které mám jistou citovou vazbu a přiznávám, že ji nedokáži hodnotit moc subjektivně.

Ta hra má dost nedostatků. Je zde spousta stereotypních aktivit, které vás po čase dost omrzí. Ostatně i samotný hlavní příběh je dosti stereotypní, neboť musíte opakovat tu jistou činnost (činnosti) neustále dokola a nějaké výrazné změny v postupu tu rozhodně nečekejte.

Další nedostatkem je soubojový systém, který je přespříliš jednoduchý a vlastně docela dost nudný. Jak na soupeře se po chvilce naučíte a díky tomu budete vlastně téměř nesmrtelní. Téměř, protože většinu smrtí si způsobíte lehce krkolomným parkourem. Ono je to vlastně o držení dvou tlačítek, ale i tak se postava zachová často tak, že prostě NESMYSLNĚ spadne a néééé, rozhodně to nebyla moje chyba.

Nicméně ta hra má nesmírné kouzlo ve svém zasazení. Pro mě se jednalo o splněný sen, kdy jsem poprvé ve hře prožíval nějaké historické události zasazené do skutečných žijících měst. Dnes už tenhle openworld působí dosti ploše, uměle a svým způsobem prázdně, ale ve své době jsem z toho byl hrozně vycákaný. Pokaždé když byl záběr na město tak mé oči plesaly.

Jedna z často vyčítaných aktivit je lezení na věže, které já osobně považuji za jednu z těch zábavných aktivit, neboť odměna v podobě výborného výhledu vždy stála za to. Navíc vás do toho nikdo nenutí, aby jste vylezli na všechny věže, tak proč si stěžovat?

Příběh je taková kombinace historické fantasy. Je zde spousta odkazů na skutečné události, které jsou ovšem dost přibarveny a díky tomu dostávají takový chytlavější ráz. Osobně jsem také moc nemusel tu moderní část, jelikož jsem se vždy chtěl ztrácet především v historických městech a zapíchávat své oběti, ale zpětně to hodnotím jako velmi povedený nápad, jehož potenciál později přišel lehce do ztracena.

O téhle hře bych dokázal napsat ještě dost odstavců, ale kdo to má pak číst? Moc dobře si uvědomuji, co tahle hra nedělá zrovna nejlépe, ale i přesto jí považuji za revoluční a za hru, která do herního průmyslu přinesla něco velmi inovativního a získala si neskutečné zástupy fanoušků. No a mě nezbývá nic jiného než dohnat mnohaleté resty a konečně si projít celou sérii.

Herní výzva 2019 - Lovec trofejí

Co u mě dělá kvalitní spidermanovskou hru? Pocit z houpání se na pavučině v ulicích New Yorku. Zní to možná až úsměvně, ale řekl bych, že se jedná o gró celé hry o tomto superhrdinovi. No a v tomto případě byl ten pocit úplně parádní a chytnul mě hned od prvního okamžiku.

Líbí se mi, že se autorům povedlo vyvážit to, jak intuitivně celé ovládání působí, ale zároveň se hráč musí nějakou dobu dostávat do situace, kdy si může říct, že má ovládání plně pod kontrolou. Přeci jen ještě v půlce celé hry se mi nesčetněkrát stalo, že jsem přelítl místo, či byl docela dezorientovaný, což se dost podepsalo na časovkách.

Když už mluvím o časovkách (vedlejší úkoly na čas), tak musím vyzdvihnout, jak moc se povedly vedlejší aktivity, mise či jen sbírání věcí. Je to udělá tak zábavnou formou, že mě to po celou dobu hraní (jelikož se jednalo o hru, kterou v rámci herní výzvy musím dohrát na 100% achievementů) bavilo. Vlastně byly fáze hry, kdy jsem neměl potřebu pokračovat v hlavním příběhu, ale jen si užíval samotné poletování po NYC a dělání vedlejších aktivit.

Což mě přivádí k menší slabině celé hry a to je hlavní příběh. Tady bych to rozdělil na dvě části. První ¾ hlavního příběh jsou takové slabší. Jasný, hráč se musí nějak zasvětit do celého universa, seznámit s postavou (ač, kdo by jí neznal), je zde tuna narážek či odkazů (já jako velký komiksový fanda hodně ocenil)… ale pořád to není příběh, který by ze začátku úplně táhnul, ač ho rozhodně nemohu označit za slabý.

No, pak přijde poslední 1/4, která je naprosto epesní! Tady se totiž nahustila většina boss fightů a příběhových lahůdek, které tady nechci spoilerovat. Konec byl až filmově parádní zážitek, pěkně hutný a drsný, který jsem si nesmírně užil, a celá hra u mě ještě o kus stoupla. Navíc nechyběl ani emotivní konec.

Trochu výtku bych měl i k samotným boss fightům, které byly na můj vkus až moc jednoduché a nebyly ideálně rozdělené do celého průběhu hlavní příběhu (hodně nahuštěné na samotný konec). Ono kdy je boss fight s pořádným záporákem relativně o hodně lehčí než obyčejný zločin, tak je to trochu škoda. Prostě mi chyběla trochu větší výzva (new game + a nejtěžší obtížnost už volá).

Postavy jsou výborně napsané, nemohu říct, že by mě tu nějaká vyloženě otravovala, ba dokonce si myslím, že se všechny hodně povedli a správně vystihnuty. Dobrá inovace se povedla u MJ, která působí o dost jinak, než jsem zvyklý z komiksu, ale ve finále jsem si tuhle verzi oblíbil mnohem víc. Navíc už vyhlížím, jak budou autoři v budoucnu pracovat s Milesem, který má velký potenciál.

Nebudu to natahovat, původně jsem bral hru za o něco slabší kousek, než byl God of War 2018, který si mě hodně získal, především díky prostředí a příběhu. Nicméně Spider-Man byl hodně silný v celkovém pocitu z hraní, měl zábavné vedlejší aktivity a vlastně i příběhově to je ve finále velmi povedené (mimochodem, na příběhu se podílel Dan Slott, který má se Spideym hodně bohaté zkušenosti, což bylo znát).

Jsem rád, že jsem si vybral zrovna tuhle hru pro první kategorii v herní výzvě 2018, jelikož až se nejedná o nejkratší hru, tak nemohu říct, že by mě aspoň chvíli nudila. Hold se ze mě stává konzolista, nedá se svítit.

Herní výzva 2019 - Severní vítr

Mít herní resty se nezřídka kdy vyplatí. Člověk prožije intenzivní herní zážitek, který mají staří pardálové již dávno za sebou. Samozřejmě to sebou nese i jistá úskalí, ale tentokrát jsem byl opravdu rád, že jsem se po takových letech dostal k takto parádnímu kousku.

Nejprve bych v rychlosti vzal ta úskalí. Co si budeme nalhávat, tak hra po grafické stránce zestárla poměrně dost. Osobně na tom úplně nelpím a vlastně mě to nijak nerušilo, ale například cutscény už prostě patří do muzea.

Na druhou stranu tu je něco, co snad nikdy nezestárne a to je způsob, jakým je hra vyprávěna a jak vás doslova drží přikované k obrazovkám. Střídání cutscén, komiksových stripů a samotných přestřelek s občasným dialogem/monologem bylo výborným tahem. Osobně mě úplně dostali zmiňované komiksové pasáže, které na rozdíl od grafiky vůbec nezestárly a i dnes působí perfektně.

Těžko se mi popisuje můj pocit, ale ta hra má hrozně silný příběh. Respektive příběh asi nepatří na úplné výsluní, je to taková klasická temnější krimi vendeta ve stylu Punishera, ale ten styl jakým nám tvůrci hru podali, ten mě skutečně dostal. Je to lehce zamotané, zmiňuje se zde spousta jmen, ale ve finále vám to smysl dá. Navíc to hraje i dost na city, o což je zážitek intenzivnější.

Jednoduše se vžijete do role Maxe a jdete si všechny hajzly podat, aniž byste nad jediným z nich slzu uronili. Musím konstatovat, že po vypravěčské stránce se jednalo o nejsilnější herní zážitek, jaký jsem u střílečky zažil.

Mrazivý, nevlídný New York, feťáci, lidské trosky, noirová atmosféra, výborní hudební podkres... No, bohužel jsem si našel pár záporů a u téhle hry mě to fakt mrzí. Když nebudu počítat grafický háv, který na tehdejší poměry je úplně v pohodě, tak tu máme poměrně kratší herní dobu. Já si nepřijdu jako nějaký speedruner, takže 7 hodin mi přijde tak trochu na hraně.

Také mi trochu chybělo něco víc, než jen zábavná střelba a vychutnávání si bullet timu, prostě ještě něco bych v samotném gameplayi uvítal. Navíc je i škoda, že si trochu ostřílenější hráči nemohou zvolit obtížnost hned na začátku. Ano, ke konci druhé kapitoly začne lehce přituhovat, ale jelikož je možné hru ukládat kdekoliv, tak jsem nezaznamenal jediný menší zákys.

Těžko se mi to celé uzavírá. Jak jsou výborné severské detektivky, tak je nejspíš výborný i jejich herní průmysl (alespoň Max Payne to naznačuje). Hra má u mě osobně pár much, které těžko vytěsňuji z hlavy, ale na druhou stranu se jednalo o jeden z nejsilnějších herních zážitků, jaké jsem zažil, takže vlastně SUPER!

Herní výzva 2019 - S humorem jde všechno lépe

Tahle hra měla být vtipná, měla pobavit, ideálně rozesmát, aspoň v rámci herní výzvy (nicméně si dovolím tvrdit, že sama hra si to dala za takovou výzvu a zbytek byl lehce upozaděný). Nooo, nebudu to napínat, v rámci tohoto bodu se jedná o prvotřídní materiál a já mohu potvrdit, že jsem se nikdy u hry takhle nezasmál jako tomu bylo s Deadpoolem.

Určitě je i velkou výhodou to, že čtu komiksy, díky tomu se mě většina narážek a vtípků přímo dotýkala a spoustu věcí, které nečtenář (nebo aspoň člověk, který si díky superhrdinským filmům nedělá větší rešerše) nemůže úplně pochytit. Ale i tak je zde spousta (tuna, megatuna) klasického drsného, černého a téměř bezokolkového humoru, jak ho mám rád.

Další takovou perlou je, že hra paroduje nebo si aspoň dělá srandu z několika herních žánrů, ať už to je JRPG, platforma či akční adventura ve stylu Tomb Raider. Vy si vlastně za nějakých 8 hodin vyzkoušíte minimálně 5 žánrů (spíš víc), což se také počítá.

Dalším poznávacím znakem je bourání čtvrté stěny, což už většina z nás zná z komiksu či filmu, ale pořád to působí skvěle, je to sranda, absurdita a Deadpool to dotahuje na úplnou hranu, což potvrzuje i samotný absurdní konec. Takže co se týče humoru, to si nemohu na nic stěžovat, v tomhle směru se jedná o absolutní herní špičku. Samozřejmě, pokud vám Deadpoolův humor není blízký (film může být klidně měřítko), tak vás nepobaví ani toto.

Rád bych vyzdvihl a to vlastně téměř nikdy nedělám, vynikající dabing hlavního aktéra. To se maximálně povedlo a není divu, že ho chválil i sám Reynolds. Příběh... ten je jedno, něco tam je, do té absurdnosti se to náramně hodí, ale tady je fakt důležité to celé okolo.

No, bohužel nemohu zůstat pouze u humoru. Samotná hratelnost už může lehce skřípat. Tady zase záleží jaký žánr preferujete. Jako já chápu, že na Deadpoola se asi bezhlavé mlácení a mačkání dvou čudlíků do zblbnutí s občasným teleportem či střelbou, asi hodí, ale prostě to není úplné herní požitkářství. Jako jo, krásně se u toho vypne, nějak zvlášť se nemusíte soustředit, naučíte se pár fíglů a jde to samo, ale po pár hodinách už to je trochu moc bezhlavé.

Tohle trochu zachraňuje pár boss fightů či obměna protivníků, kteří to dokážou zpestřit. Navíc musím říct, že ta tuna nepřátel a neustálá akce mi trochu kazila dojem ze samotných vtípků, které jsem mnohdy ani nestíhal, což mi bylo trochu líto. Jsem trochu v rozporu s tím, jestli bych ještě pár hodin vydržel tuhle hratelnost (asi jo, přeci jen jsem to dohrál za dva dny) nebo mi to stačilo. 8 hodin prostě není moc a tahle hra by zasloužila něco navíc, klidně i otevřenější možnosti, nějaké kontrakty a tak.

Graficky mi to také přišlo lehce slabší, občas nějaký glitch, za těch osm hodin jsem hru asi 3-4 musel shodit, což považuji za lehký nadprůměr. Můžete tu nakupovat a upgradovat nějaké zbraně či schopnosti, což je také fajn, není to přehnané, což ani v takto krátké hrací době není žádané.

Jako celkově jsem nadprůměrně spokojený, s humorem maximálně a po této stránce musím hru doporučit. Co se týče hry jako takové, tak jsem za poslední dobu měl daleko silnější a zajímavější zážitky, ale na takové to vypnutí a zběsilé masakrování to je vlastně fajn.

Herní výzva 2019 - Hra roku

Jestli něco série Uncharted definuje, tak je to konzolovost. Tahle hra je exkluzivka pro PS4 a je to na ní sakra vidět (ať už v dobrém slova smyslu, či ve zlém). Sérii jsem poctivě projel od prvního dílu a s čistým svědomím mohu říct, že se jedná o výbornou akční jízdu, kde si místy přijdete jako součást nějakého velkofilmu, který řídíte. Pro někoho se může jednat až moc cinematický zážitek, jiného to přiková k obrazovce (já patřím k druhé skupině).

Co mohu říct je to, že se jedná o hru, která baví i pouze sledovat (přítelkyně by mohla potvrdit, kdy mi několikrát prosila, jestli místo filmu můžeme hrát Uncharted). Je to hrozně návykově silné hraní, ač bych našel několik výtek. Nicméně bych rád začal, klady, které suverénně převažují.

Je to hrozně krásná hra na pohled. Opravdu, možná se dokonce neviděl ani nic hezčího, než je mise na Madagaskaru, to bylo nádhera. Vím, že graficky to je překonané, že na PC vytáhne ještě lepší grafiku, ale ty scenérie? To byla naprostá bomba, krása střídala nádheru. Prostě se na to strašně pěkně divá.

Vítám daleko větší otevřenost, ač se pořád jedná o koridorovku. Nicméně pár misí si můžete prodloužit vlastní zvídavostí a explorací, najít nějaké ty poznámky či pokládky, vyšplhat si na různé věžičky či se jen kochat mnoha detaily, které nám tvůrci naservírovali.

Pak je tu skvělé herecké obsazení. Postavy působí skutečně, jsou zábavné, v podstatě všechny (i záporáky) si oblíbíte. Je zde plno vtipných hlášek, smysluplné dialogy, nějaká ta hra na city se také najde. Tentokrát se navíc jednalo o nejsilnější scénář, co tahle série nabídla. Z toho filmového hlediska se jedná o parádní dobrodružnou jízdu, ač je to místy lehce přitažené za vlasy a přehnaně neuvěřitelné, tak vlastně proč ne? Tohle přece od tohohle žánru chceme!

Samotný gameplay je také zábavný. Ano, ta konzolovost z toho srší. Ale i tak se pro mě jednalo o ideální kombinaci boje, stealthu, lezení a řešení puzzlů. Jo, pravda, boje jsou místy až přehnané a někdy vás budou otravovat, nepřátel je tu asi až moc a vy si po dohrání můžete odepsat jednu celou armádu, ale nemohu říct, že by mě přestřelky nebavily. Zajímavé to dělají způsoby, jak nepřátele likvidovat (boj zblízka, stealth, stahování přes útes, skákání z výšky nebo odstřelování z krytu či otevřený rambo style).

Navíc tu stealth dosáhl nejlepšího vylepšení oproti předchozím dílům a skutečně si jím můžete ulehčit situaci (ač časově prodloužit). Puzzly jsou povětšinou dost jednoduché, ale často zábavné a doplněné vtipný dialogy.
Autoři dále bravurně propojil závěrečný díl s těmi předchozími, kdy v roli hratelných postav vzpomínáme na zážitky minulé, ať už pomocí různých artefaktů, deníku či fotek, tím se nám kruh krásně uzavírá a epilog to v tomhle směru jen vyšperkuje.

Nerad bych zapomněl na vynikající zvukový podkres, kdy vše působí nesmírně živě, ať už se jedná o kvákání žab, řev ptáků, hluk ulice či dešťové kapky. Tohle doplňuje krásný soundtrack, který se přesně trefuje do dané atmosféry. V tomhle směru bych především vyzdvihl scénu, kdy jedete s Elenou v autě... nebudu tu zbytečně spoilovat v jakém kontextu, ale určitě to sami poznáte.

Samozřejmě, že si můžete stěžovat na přehnanost či občasné klišé, ale komu to u tohohle žánru tak moc vadí? O tom jsou dobrodružné hry/filmy ve alá Indiana Jones. Ano, pro nekonzolové hráče se asi bude jednat po hratelností stránce o šok, ale zase se jedná o poměrně ideální hru, jak si přivyknout na změnu ovládání oproti klávesnice+myš.

Za sebe tvrdím, že se společně s druhým dílem (tam mi ještě víc sedly postavy) jedná o nejlepší díl série. Po vizuální stránce se jedná o jednu z nejhezčích her, co jsem hrál. Bavil mě i kýčovitější příběh. Nathana jsem si dost oblíbil a vlastně i všechny kolem. Byla to epická jízda a já hru (vlastně celou sérii) mohu jen doporučit.

V rámci dohánění herních restů jsem zažil jeden z nejsilnějších herních zážitků. A pak, ať někteří tvrdí, že dinosauři mají být ponecháni pohřbeni. Díky Beamdog mámě možnost si zahrát upravenou verzi této klasiky. Upřímně moc nechápu to rozdělení hry tady na databázi pod dva záznamy, ale dobře, já hrál EE verzi (k rozdílům se vyjadřovat nebudu, jelikož je znám jen velmi okrajově).

Nebudu to napínat zbytečnými kecy, tak se pokusím být stručný. Tohle byl nejsilnější herní zážitek, co se týče příběhu. Bylo to maso, psycho, haluz. Často jsem měl co dělat, abych danému textu aspoň trochu porozuměl. Někdy jsem měl co dělat, abych přelouskal jednotlivá slova. Když přijde člověk unavený po práci domů, tak tohle asi není nejlepší způsob, jak si nechat potrápit mozek.

Fakt masakr, ale cca od půlky hry jsem do většiny tajů tohoto světa pronikl a najednou to začalo i dávat smysl. Aspoň něco, no dobře, něco bylo pořád mimo moje chápání, ale i tak mě to nějakým zvláštním způsobem bavilo.

Teď beze srandy, na hru se po příběhové stránce musíte sakra soustředit nebo musíte být na téhle sci-fi filozofické vlně. Rozhodně se to nedá hrát jako oddychovka. Textů je tu mraky, mraky, mraky. V podstatě celá atmosféra, celý svět je budován pomocí textu. A mnohdy se daří atmošku díky písmenkům navodit mnohem lépe, než to zvládají v jiných hrách cut scény. Někdy máte dokonce pocit, že cítíte pachy či chutě.

Na druhou stranu mi někdy ta hezká videjka chyběla. Přeci jen, aspoň ten závěr si zasloužil něco trochu víc epického. Jo, jsem zhýčkanec moderních her, ale PS jsem i tak nesmírně užil a tohle je taková drobnost, která by hra dovedla k úplné dokonalosti.

Další menší výtkou je to, že mi přišlo, že se tu okolní svět ovlivňuje zase trochu víc na oko, než kvůli různým koncům. Vím, že je tu víc konců, dokonce jsem si dohledal, co je ovlivňuje a trochu mě mrzí, že jeden předmět má větší vliv, než celá vaše karma.

Takové ty podřadnější věci jako jsou souboje, inventář, skill pointy... To tu funguje také velmi dobře. Vše je přehledné, obtížnost mi přišla tak akorát. Musíte se hru naučit, ale v podstatě i nováček do toho může spadnout celkem snadno. Já jakožto ne úplně zkušený RPG hráč, jsem dokázal hru projít na střední obtížnost bez větších problémů.

No, to jsou ovšem jen malé povzdechy, páč tahle hra je skvost. Dialogy, monology, konverzace s Mortem a i ostatními companiony a dalšími NPC... To je lahoda, tohle vlastně berete jako takovou fantastickou knihu, do které si občas něco málo zahrajete a ono to funguje skvěle. Tahle hra se oficiálně stala bernou mincí, až budu příště u her hodnotit kvalitu jejich příběhu.

Jo a moje stručnost je zase ta tam.

Uff, tak se mi po desítkách hodin (mám pocit, že jsem se dostal i přes sto hodin) povedlo tuto “velkou“ hru pokořit. První dobrá zpráva je, že jsem se po celou dobu bavil a užíval si výborné prostředí, slušnou hratelnost a chytlavý příběh. Nevybavuji se, že bych se někdy do hraní musel nutit, což je vždy velké plus.

Ono není divu, tohle je přesně typ hry, který mi sedí, je to prostě můj styl. Mám rád větší světy, vyvážené RPG pro víc casual hráče a silné příběhy. Tohle vše KCD splňuje a přidává i něco navíc.

Věcí, co tu hráč může dělat je tu opravdu velmi slušné množství. Většina činností je udělaná zábavnou formou, občas je to i celkem výzva (kolik jsem zlomil šperháků – ano, nejsem kovaný PS4 hráč) a tak vás ani obvykle nudnější questy typu “dones maso, ukradni šperk“ nebudou obtěžovat a často vám samotné hraní zpestří.

Tady bych navázal na jednu věc, která mi trochu vrtá hlavou. Přišlo mi, že na to, že hrajete za takového českého Jendu dobráka, jste vlastně nuceni až moc být špatní – vraždit, krást, zabíjet, loupit – prostě dělat všechno, co dělá klasický padouch. Nedovedu si moc představit, že by hra šla hrát s čistým morálním štítem a zároveň aby zůstala zábavná. Vždyť valnou většinu questů prostě musíte řešit tím, že někoho zabijete, zmrzačíte či něco ukradnete… Chápu, že to je vlastně gró zábavné hratelnosti, ale u KCD mě to tak nějak víc bilo do očí a je škoda, že se s tím tvůrci lépe nevypořádali.

Souboje jsou také jedno vlastní téma. Je pravda, že umějí být ze začátku celkem výzva a i jeden na jednoho vás může potrápit, ale jakmile zjistíte co a jak, tak není moc šance v souboji zahynout. Ve finále nejtěžší jsou souboje 1v3 (a víc), kdy vám věčně někdo řeže do zad, čemuž se ve hře dá vlastně celkem snadno vyhýbat tím, že se vyhnete takovýmto situacím. Souboje 1v1 jsou dost lehké a hromadné bitvy ještě víc. Upřímně jsem čekal, že soubojový systém bude větší výzva, přeci jen se většina dá řešit klasickým hack’n’slash.

Hře ovšem nejvíc škodí její bugy, glitche a místy hodně špatný grafický kabátek. Upřímně jsem nenarazil na žádné větší bugy, které by mi dokonce bránily v postupu ve hře, ale je zase pravda, že se jich ve hře vyskytuje větší množství, než je žádané. Taky se mi stal seknutý loading, uvíznutí ve stromě, nemožnost dokončit quest (a to jsem hrál téměř půl roku po vydání, kdy vyšlo značné množství patchů). Daleko horší pro mě byl grafický stav (PS4 Pro). Takhle rozpixelovaný list jsem hodně dlouho neviděl. Neustále načítání textu, kdy jedete, místo po mostě ve vzduchu, je a je a je otravné a hrozně viditelně to hře ubližuje.

Jak jsem již zmiňoval RPG prvky jsou pro mě, jako nepříliš ostříleného hráče, naprosto ideální. Není zde přerozdělování bodů (snad jen na začátku), ale naopak vylepšování tím, jak danou činnost využíváte. S tím souvisí získávání určitých perků, které můžete, ale nemusíte, využívat. Hrozně super bylo, že jako postava neumíte číst, ale musíte se to nejdřív naučit (jste přece syn kováře), to jsou prostě detaily, které vždy tak nějak zahřejí hráčská srdce.

Kladů a různých fičuřinek bych tu mohl jmenovat více (stejně tak asi negativ), ale jiní už to stejně udělali, tak se nebudeme opakovat. Ano, hra není zdaleka doladěná a pro vyhledávače chyb a věčné stěžovatele to bude voda na jejich mlýn a vlastně se jim nedá úplně divit. Na druhou stranu tato hra nabízí opravdu silný středověký zážitek, které tlačí daleko více na reálnost, než je u RPG her obvyklé. Příběh a spousta vedlejších questů jsou velmi dobře napsané. Navíc nechybí jeden slušný plot twist. Dále hra funguje jako dobrý vzdělávací zdroj, který obohatí vaše historické znalosti.

Moje hodnocení je možná lehce nadsazené tím, že se jedná o “můj žánr“, ale zároveň si stojím za tím, že hra toho nabízí opravdu dost.

Bezesporu nejlepší DLC jaké jsem kdy hrál. Už jen to, kolik si tvůrci "dovolili" dodat obsahu v rámci jednoho DLC je naprosto chválihodné a úctyhodné. Nicméně tady to není jen o tom, že dostanete v podstatě nový plnohodnotný herní zážitek, ale především i to, jak se jim povedlo v rámci této herní série zase někam posunout.

Především se jedná o absolutní změnu prostředí. Z chladného Skellige, depresivního Velenu a královského Novigradu se přesouváme do pohádkově krásného Toussaintu. Úplně zde na vás dýchne rytířská atmosféra. Jasné barvy, krásné počasí, vznešení obyvatelé a vinice. Tohle je opakem toho předchozího smutku a deprese ze života, tady to DLC naopak navozuje naprostou radost ze života... No i když.

On je to vlastně pořád Witcher, pořád musí řešit zapeklité případy, zabíjet nepříjemné přišery a vypořádávat se s nízkými lidskými pudy. Opět tu máme skvěle napsané questy, které vás udrží vyloženě přikované k vašemu křeslu (či pohovce). Každý jednotlivý quest je něčím zajímavý, chytlavý a snaží se přinášet aspoň nějaké originální prvky.
Výborné dialogy, v téhle hře vás prostě bude bavit si jen tak povídat, což v součtu s vysoce kvalitním dabingem přináší až filmový zážitek, který navíc můžete sami ovlivňovat.

Navíc nám autoři přinesli takové vymoženosti, jako je si nechat po sobě pojmenovat víno či založit si a spravovat vlastní vinařské panství. Maximální level byl opět posunut a my díky tomu máme další výzvu. Navíc strom mutegenů se rozšiřuje, takže to rozhodně není jen prázdné posunutí bez nějakého významu.

Věci jako další balíček do gwentu, nové zbroje či příšery a spousta dalších novinek, jsou snad pro studio jako je CD Project samozřejmostí. Tohle závěrečné DLC výborně uzavírá celou herní ságu o Zaklínačovi a ve mě zanechává pocit, že se k sérii budu muset co nejdřív vrátit. Navíc se jedná o učebnicový příklad toho, jak by mělo DLC vypadat, tesat do osnov!

Samozřejmě vím, že se tábor fanoušků této série dělí na staromilce, milce trojky, popřípadě New Vegas a všemožné kombinace milců všech dílů. Já osobně ještě nebyl zklamán a zklamání nenastalo ani s tímto dílem.

Počáteční nadšení ze hry bylo větší, než jsem očekával. Chytl mě již úvod, kde si mi líbil originální způsob tvorby postavy (nutno říct, že těch možností tu zase tolik není, což já osobně vítám). No, asi největší wow efekt má hra, když vylezete z vaultu, to je vskutku dech beroucí pohled.

Já si teda užíval většinu pohledů, nehostinná krajina ve hře je neuvěřitelná, zničený Washington je parádně zpracování a velmi mě bavilo se potulovat světem, to zase jo. Naopak vnitřní lokace jsou o to nudnější a prolézání metra stačilo jednou, pak už jsem tam nerad chodil.

Co je největší a možná vlastně i nejslabší stránkou hry je její rozmanitost. Je vidět, že tvůrci měli až přehršel nápadů, které chtěli všechny do hry zakomponovat. My se tak setkáváme s všemožnými i nemožnými skupinami lidí, komunitami, uctívači... Asi takhle, jsou tu jakoby upíři, město dětí, děti Země, boháči, chudáci, ghúlové... A to je jen zlomek.

A spousta z toho jsou opravdu zajímavé nápady, dobře vytvořená místa a NPC, která vás zajímají, ale prostě všichni (jak jich je moc) dostávají příliš malý prostor (povětšinou jeden quest) a vy se pak nemáte moc důvodů na místo vracet, což je vlastně hrozná škoda. Proto si myslím, že hra by zasloužila minimálně dvojnásobnou hrací dobu, popřípadě polovičku nápadu a spíš se měla snažit rozvíjet jen určitou část.

Dialogy bych zařadil spíše k lepšímu průměru, příběh samotný byl velmi slušný, bavil a táhl celou hru. Vedlejší questy po většinou falloutovsky zábavné, originální a určitě se při nich nenudíte.

Udrželo si to mojí pozornost po celou dobu hraní. Nepřišlo mi, že bych se někdy nudil. Pravda, celkem rychle se dá dosáhnout maximálního (minimálně vysokého) levelu, získat velmi kvalitní zbroj či zbraň, což hru dost usnadňuje, ale proč ne?

Za mě se jedná o velmi kvalitní kombinaci FPS a RPG. Opět já jsem rád, jelikož dostáváme možnost hrát jednak na skill, kdy náhoda jde více do pozadí, ale zároveň je možné hru hrát více s rozvahou a originálnějšími způsoby. Kdybych chtěl, aby čistokrevný FPS hráč pronikal více do tajů RPG, Fallout 3 by mi přišlo na mysl velmi záhy.

Hra (chce se mi říct samozřejmě) trpí na klasické falloutovské neduhy. Opět, abych byl vůbec schopný to rozjet, jsem musel projet fóra, postahovat patche, opravy a já nevím co. I tak hra občas spadla, popřípadě bylo nutné změnit rozlišení, jelikož nešla spustit a třešničkou bylo, že hra spadla na absolutním konci :-).

Nicméně jsem opět nadmíru spokojený, Fallout a jeho svět mě zase nezklamal. Nikdy jsem se nepovažoval za postapo fanboye, ale tahle série mi prostě sedí. Baví mě ten svět, baví mě ta atmosféra a ten feeling, co ze hry mám. Hraje se to jinak, než předchozí díly, ale výsledný pocit ze hry je dost podobný, podobně skvělý.

Když mluvíme o českých hrách, především o zlaté éře (2001-2004), tak se hlavně skloňují jména jako Mafia, Operace Flashpoint, Vietcong, popřípadě H&D. Bohužel se docela často opomíjí skvost, který nese jméno Original War.

Příběhově se jedná o zajímavý počin, kdy cestujeme do pravěku, což dává hře velmi zajímavé možnosti. Skvělou věci je, že můžeme hrát za tři frakce. Hlavní jsou Američané a Rusové, později pak ještě Arabové. Kampaň šlape hlavně kvůli tomu, jaký vám hra vytvoří vztah k postavám. Vy si je totiž sakra oblíbíte, naučíte se jejich průpovídky a budete si je hýčkat a litovat každého (většinu), o kterého přijdete.

Pro mě hra obsahuje několik nezapomenutelných hlášek, jak už to u českých her mám. Výborně vtipné dialogy, pichlavé poznámky, ideální dávka vulgarismu. Když dnes nad tím tak přemýšlím, tak obdivuji, jaký jsme měli v té době dabing u her, což se dnes zdá jako fantasy.

Graficky je hra zajímavá především díky tomu, v jaké prostředí se odehrává. Pravěký prales má své kouzlo, mapy jsou vlastně celkem podobné, ale nemohu říct, že bych se jich v průběhu kampaně přejedl.

Hratelnost je skvělá kombinace RTS s jistými RPG prvky. Není zde přehnané množství surovin, což vás nenutí k nějakému příliš těžkému managování. O to víc se musíte soustředit na souboje a ideální počet jednotlivých povolání pro danou misi. Jednotlivé postavy si postupně vylepšuje, podle toho, jak moc je používáte (samozřejmě přibývají nové a díky vám budou i ubývat).

Pro mě se dodnes jedná o nejlepší RTS a takového mého černého koně českých her. Hra se ze začátku jeví jako celkem jednoduchá, obtížnost ovšem s každou misí stoupá a závěrečné mise vám to dají sežrat. Vlastně jsem hru nikdy nedohrál, ani za jednu frakci, vždy jsem končil někde 2-3 mise před koncem, což budu muset v nejbližší době napravit.

„Macmillane, máte hru hrát, né ji zpo-chy-bňo-vat!“

Tohle je prostě taková klasika, že nejdete už říct nic, co by nebylo aspoň stokrát řečeno. Pro českého hráče je to taková herní Bible. Hra, kterou musel hrát snad každý český hráč, narozený před rokem 2000. Jediná škoda je, že se Mafia ve světě proslavila až díky druhému dílu...

Tady funguje všechno, jak má. Hra vás nesmírně rychle vtáhne do děje a vy se tak přímo vžijete do role ústřední postavy a stane se z vás Mafián. Díky filmovému vyprávění to celé působí nesmírně koukatelně. Příběh šlape jako ty nejlepší švýcarské hodinky. Všechny charaktery fungují přesně tak, jak mají. Není zde snad slabého charakteru a to je něco, co dokážu nesmírně ocenit.

I samotná hratelnost je velmi slušná. Přestřelky jsou zábavné, v pozdějších levelech dokonce i slušná výzva, ač teda obtížnost nikdy nejde za nějakou výraznější hranu (já teda neměl zase takový problém ani se závody).

Nechci tvrdit, že grafika byla na svou dobu neuvěřitelná, ale rozhodně se jí povedlo, že jste měli pocit, že celé město kolem vás žije. Ono i samotné projíždění se taxíkem po městě mohla být zábava na několik hodin.

A jak se povedl konec hry? To je prostě opět nesmírný majstrštyk a herní orgasmus. Nemá cenu tu vychvalovat dále, tahle hra je totiž absolutní špička a jedna z malá her, kterou si rád opět zahraji a myslím si, že tomu tak bude až do mého skonání...

Jooo a nesmíme zapomenout na soundtrack. Ach ten soundtrack! To je opět něco nezapomenutelného a občas se přistihnu, že i po letech si pobroukávám tdtdtd tt tdm... :-)

Nebude lhát, vždy jsem patřil mezi fanoušky této série. Samozřejmě vím, že se jedná o jednoduchou koridorovku, dělanou hlavně kvůli MP. No i tento díl se nese v podobném duchu, ale na mě je tu možná až moc jiný nádech, než jsem byl u této série zvyklý.

Já jsem se vlastně celkem dlouho držel. Vlastně až po Modern Warfare 3, mě všechny díly dost bavily a rád jsem si prošel single. Mulťák jsem opustil již u prvního MW. No, BO 3 bylo zdarma na PS4, tak jsem tomu dal šanci a... Nebylo to nejhorší, zase takový průser to není a vlastně jsem si místy hru užíval, ale, ač se mi tato věta často příčila, tak musím říct, že tohle už prostě není Call of Duty, jak jsem ho měl rád.

Tak za prvé. Je to už moc sci-fi. Příběh je celkem dost zamotaný, chvíli se jeví jako přeplácané sci-fi, kdy jde až moc za čáru a z klasické vojenské střílečky se snaží dělat něco víc. Vlastně už nemáte pocit, že jste voják, což jsem u předešlých dílů vždy měl. Jako on ten příběh není zase tak blbý, kor když jsem si po dohrání přečetl, jak to celé bylo myšleno, ale na sérii jako je CoD, to byl prostě lehký přestřel.

Pak jsou tu navíc nějaké podivné skilly. Zaprvé tu máte regulérní wallhack. Prostě si ho můžete zapnout a vidíte nepřátele přes zeď. Nechápu, proč. Hrozně to zjednodušuje hraní. Navíc jsou tu i různé schopnosti, kdy na dálku odpalujete nepřátele, vysíláte roj nanobotů apod. Jako zajímavé zpestření, ale vlastně se ptám, je to nutné?

CoD jsem si navíc vždy užíval i v tom, že jsme měli možnost cestovat po různých, dosti odlišných lokací. Tady jsme pořád ve městě, teda jakože dvou (dobře, tak třech, ale úvod a konec bych úplně nepočítal), ale působí to hrozně fádně a po chvíli nudně, takže po třetí misi už vám to tolik neříká. Škoda, těšil jsem se, kam se zase podívám.

Samotné hraní je poměrně lehké, což je způsobeno i tím wallhackem. Hrál jsem sice na střední (hard), ale na PS4, kdy jsem fakt levoň s gamepadem a hru jsem prošel relativně snadno, pouze s pár lehčími zákysy. Když jsem si po dohrání zkoušel nějaké trofeje, tak na easy to není příliš velký rozdíl, takže kdo chce výzvu, zkuste sáhnout rovnou po dvou nejtěžších.

Jako asi poprvé jsem si fakt říkal, že takové CoD nechci, tohle už je vážně asi zbytečně držení série jen kvůli dojení (dobře, to asi od třetího dílu, ale do té doby to pořád za něco stálo a mělo to tvář). Je to už velký mišmaš, zbytečně se tam cpou věci, které hra nepotřebuje. Ale nebudu lhát, i tak mě to celkem bavilo, hratelnost je chytlavá, ač přímočará. Na vypnutí docela dobrý.

Zprvu trpké zdá se... No, přiznám se, že první minuty ve hře byly lehký šok, možná dokonce zklamání. Přeci jen po kultu, jakými jsou hry Fallout 1+2, je tato hra krok do strany. Neříkám, že se jedná o špatný krok, jen je to velká změna v tomto kultovním světě.

Takže jsem si první misi zvykal, ale musím říct, že jsem si zvykl poměrně rychle a hra mě záhy začala hodně bavit. Příběhově se jedná asi o nejlepší Fallout, co jsem hrál. Ač ten pravý boom přijde cca ve třetí třetině hry, do té doby je to klasicky nic moc falloutovský příběh.

Jsou zde dokonce i čtyři různé konce, ale je trošku škoda, že ve hře nejsou rozhodnutí, která by je ovlivňovala, ano, podle chování hráče se otevře třetí nebo čtvrtý, ale další dva jsou neměnné a vlastně mi bylo celkem i jedno, jak to zakončím. Neměl jsem nějakou morální motivaci, jak to ukončit, jako tomu bylo v jiných hrách, prostě jsem jen něco zkusil.

Herně se jedná o velmi zdařilou, tahově taktickou akci. Pořád si teda myslím, že vzít herní mechaniky z předchozích dílů a poměrně bezmyšlenkovitě je plácnout do dalšího, vcelku úplně jiného dílu, není nejšťastnější řešení, ale na druhou stranu víc než polovina z nich funguje výborně.

Ano, je zde pár věcí, které jsou zde zbytečně a jsou zde pouze proto, že byli v předchozích dílech, čímž si autoři evidentně ulehčovali situaci, ale samotné hraní jsem si záhy velmi rychle přizpůsobil a užíval. Souboje jsou chytlavé, místy i dost náročné, musíte přemýšlet o vašich krocích, správně rozkládat schopnosti, vybavení a místy si i hlídat munici a výzbroj.

Moje antitaktické schopnosti mě samozřejmě dost ztěžovali situaci. Můžete využít až šest bojovníků, což jsem vzal rychle za vděk, což se nakonec ukázalo jako ne úplně šťastné. Na druhou stranu se dali dobře rozložit schopnosti a nemusel jsem si hlídat a rozhodovat, kdo bude expert na co, ale měl jsem experty na všechno.

Super je, že hra jde hrát několika styly a každý si může najít ten svůj. Někdo preferuje jednoduchou bojovou cestu s jedním overpowered postavou, jiný má rád taktičtější postup se zavedenou a vybudovanou jednotku, někdo třeba na každou misi skládá vždy nový tým a někdo prostě jede tak, jak se mu zrovna chce... Těch možností je v tomhle směru dost...

Obtížnost hry mi přišla jako na houpačce. Ze začátku se jedná o pohodu, poměrně plynule se zvyšuje. Pak dojde do bodu, kdy už jsou těžcí protivníci a vy máte velmi chabou výzbroj a výstroj (minimálně neotřelý hráči, jako jsem já), což postupně začínáte podchytávat a dohánět a poslední mise už mi zase přišli snadnější.

Pro mě osobně se jedná o velmi zdařilého nástupce, který posunul značku Fallout zase jiným směrem a otevřel dveře i žánrově jiným typům hráčů. Zarytí milovníci prvních dvou dílů mohou být lehce zklamáni či nespokojeni se směrem, kam se série pohnula, na druhou stranu přepírat pořád to samé také nefunguje. Osobně mám pouze jednu větší výtku a to je to, že hra si až příliš ulehčila práci a vzala všechno, co mohla od svých předchůdců a moc nedomýšlela do jaké míry to ten smysl fakt má.

Hodnotit herní zážitek, když z velké části se vlastně nejedná tak úplně o herní zážitek je ošemetné a nelehké. A Heavy Rain je přesně takovým typem zážitku, na jednu stranu je to pořád videohra, na stranu druhou si místy nepřijdete, že hrajete, spíš interaktivně ovládáte příběh.

K příběhu se těžko něco vytýká, je totiž výborně napsaný. Skvělá detektivní záležitost s několika povedenými twist ploty. Odhalení Origami killera mě vskutku překvapilo a to jsem si myslel, že mám dobrý typ.

Všechny čtyři postavy nabízejí zajímavý pohled na celý příběh a pokaždé se jedná o docela jiný zážitek, každá z nich totiž prožívá jiné emoce, má jiné motivy a jinak se při jejich ovládání cítíte. Emoce jsou asi to hlavní, co hra nabízí. Neustále cítíte nějaké vypětí, napětí, nervozitu, což často přivede omyl v podobě špatně zvoleného rozhodnutí (občas i tím, že omylem zmáčknete jiné tlačítko).

Ovládání je kromě občasných stresovějších situací, kdy se omylem ukliknete, velmi jednoduché. Občas jsem měl problém nasměrovat postavu správným směrem a samotná chůze mi přišla krkolomná. Jak říkám, nejedná se o čisté hraní, spíše pomáháte utvářet příběh, respektive směr, jakým půjde. To je do jisté míry to, proč s hodnocením nechci jít výš.

Smeknout naopak musíme před tím, kolik konců hra nabízí a jak jednotlivá rozhodnutí mohou ten konec ovlivnit. Na druhou stranu si myslím, že ve většině situací prostě víte, co je správné řešení a dojít ke "správnému konci" je poměrně jednoduché, spíš váš může zradit nepovedený souboj nebo nějaká nepozornost.

Trochu výhrady mám i k animacím, které mnohdy působí lehce nepřirozeně. Líbací scény jsou skutečně úsměvné. Na druhou stranu grafika je jinak fajn. Líbí se mi, jak je atmosféra umocněna deštěm, což v kombinaci s názvem působí skvěle.

Když srovnám s Beyond: Two Souls, tak je opravdu znát, když máte zkušené herce. Výkon těch v Heavy Rain je citelně slabší, ač i tak předvedli slušné výkony a pocit filmovosti je pořád dost silný.

Ač mám možná lehké výhrady k tomu, jestli se stále jedná o čisté hraní (což je vlastně jen můj subjektivní pocit, přeci jen hry mají dnes již velmi širokou škálu), tak musím uznat, že příběhově se jedná o skvělý zážitek. Atmosféra velmi silná, emoce srší a finále (aspoň to moje) se povedlo. Díky příběhu byl zážitek silnější než u BTS.

Herní výzva - "Sousedy si nevybereš" (Hardcore)

Tak u téhle hry jsem si pocitově přišel jako na houpačce. Nejdřív přišlo lehké zklamání, ve hře jsem si přišel ztracen, nevěděl jsem, jak na to. Časové omezení vedlejších questů mě lehce rozhodilo a tak jsem se pustil nejdřív do nich.

Postupně jsem hře přicházel na chuť. Objevoval kouzlo zdejšího otevřeného světa, vlastního přístupu, ale i nebezpečí okolí, kde vás v nejméně vhodnu chvíli může potkat neštěstí. Jak rychle jsem se naučil ukládat... Side questy plynuly, ale nějak mi začal unikat příběh. Který byl v pozadí samotného objevování světa.

To byla škoda, jelikož jsem se velmi rychle dostal do příběhu, který se mi zprvu zdál úplně o ničem, ale na konci jsem si spokojeně pokyvoval hlavou, jak vydařený se to celé ukázalo. K tomu přidejte několik různých konců a máte nadstandardně dobrý scénář FPS hry.

Jak jsem zapadl do příběhu, o to víc mě začali štvát side questy, který příběh hodně rozsekají, zpomalí tempo a s pozdějším pokrokem jsou spíš na obtíž. Přeci jen běhat tam a zase zpět po poměrně velké mapě, kde navíc místy čeká nemálo nebezpečí, je pro mě osobně dost otravné. Když k tomu přičtu to, že se vedlejší úkoly opakují a rozhodně nejsou zajímavě napsané, tak úplně ideální jsou hlavně do začátku, kdy vám pomohou hru uchopit, pak bych je oželel (na druhou stranu ovlivní konec, tak babo raď).

Nicméně na to, jak jsem byl ze hry ze začátku možná až zklamaný, jsem byl na samém konci nadšený. Hra nabízí velmi slušný, především atmosférický zážitek. Osobně jsem letos v Chernobylu byl a musím říct, že ve hře je daleko sklíčenější a dusnější atmosféra, než ve skutečnosti. Místy si dokonce přiblíží i hororové atmosféře.

Prvky, jakože můžete umřít na hlad či radiaci, jsou příjemný zpestření. Management inventáře je ve hře také důležitý a vlastně obecně se jedná o lehký survival zážitek, což hře jen přidává plusové body.

Samotné hratelnost je fajn. Jak jsou otravné a zdlouhavé přesuny (nepočítám, pokud jdete striktně po hlavním příběhu), ta jsou zase až moc rychlé souboje. Tahle atmosféra a feeling hry by si zasloužil trochu pomalejší tempo v soubojích, ale to je možná jen můj pocit. Obtížnost patří k těžším, ale s trpělivostí (a lepšími zbraněmi) hru ovládnete.

Hra má určitě několik much, především v podobě bugů (například, kdy se hra uloží a u hlavy máte dvě hlavně nepřátel), ale nabízí toho opravdu dost, především neotřelý FPS zážitek, slušnou obtížnost, zajímavý příběh a hlavně parádní zasazení.

Jestli jsem si u nějakého žánru fakt myslel, že má aspoň jakýs takýs skill, tak to byly vždy FPS hry. Přeci jen léta praxe někde znát být musí. No, když pak člověk pustí starší kousek, jako je třeba Blood, tak zjistí, že to s tím skillem taková sláva asi nebude.

Myslel jsem si, že po takových letech (přeci jen dvacet let je dlouhá doba, kor v herním průmyslu), mě taková hra již nedokáže moc oslovit, ale z nějakého zvláštního důvodu mě lákala a musel jsem si jí zahrát. Ještě, že jsem to udělal, neboť jsem si jí neskutečně užil.

Úplně zapomeňte na nějaký příběh, jako nějaké náznaky tu asi jsou, ale co si budeme nalhávat, u Doomovek to nikdy nebylo důležité. Celé je to rozdělené na čtyři epizody, kdy na konci každé je boss, který je celkem výzvou. Mě osobně přišla jako výzva celá hra a ze začátku jsem myslel, že s tím rychle seknu. Hra vám opravdu nedá nic zadarmo a když už jsem všechny vystřílel, tak jsem se v bludišti nezřídka trochu ztratil. Hold je znát, že jsem začal hrát až s další generací her po roce 2000...

Co je teda kouzlo hry? Především je to to, jak vypadají jednotlivé levely, které jsou chytře navržené, potrápí i trochu hráčovu mysl, jelikož se zde vyskytuje množství secretů a i samotný postup vyžaduje lehčí přemýšlení. Navíc je zde spousta originálních a různorodých lokací. Za další je množství zbraní, ale nebudu lhát, vidle byly top zážitek, ale na bosse bych si s nim netroufl.

Ale to úplně nejvíc je celková atmosféra hry. Kam se hrabou dnešní hororovky, Blood vás chytne a pořádně vám stáhne hrdlo. Neustále jsem měl lehce nepříjemný pocit, nechci říkat, že jsem se bál, ale hororový pocit navozen byl téměř po celou dobu. To samozřejmě doplňuje skvělá "duchařská" a "kostelní" hudba. A ty zvuky a hlášky kultistů? To se mi do paměti zaryje asi už navždy.

Ano, hra má na dnešní poměry lehce kostrbaté ovládání a chvíli se do toho budete dostávat. Občas vázne trochu plynulost a občas vám brání v postupu samotná hra než vaše hloupost. Ale i přesto se jedná o geniální počin a věřím, že pro fanoušky hororů se jedná o absolutní povinnost, jelikož je zde i nemálo odkazů či eastereggů.