Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

The Last of Us

  • PS4 85
A máme tu další důvod k tomu, abych si pogratuloval, že jsem se dokopal a pořídil si PS4. To, že má tato konzole velkou sílu právě v exkluzivních hrách, je prostě všeobecně daný fakt a The Last of Us mě v tom jen utvrdil.

Poslední dobou u sebe pociťuji, že se trochu hůř do her dostávám a chvíli mi trvá, než do toho spadnu (když do toho spadnu), nevím, jestli to je počtem odehraným kousků, výběrem či něčím jiným, ale u TLOU mě první dvě kapitoly moc nepohltily. Tak nějak jsem si říkal jo, hezky to vypadá, celkem kvalitně vytvořený svět, ale kde je ta přidaná hodnota?

No a pak přišla do příběhu Ellie. Já to nechápu, ale malé holky či puberťačky jsou často ve hrách výborně napsané charaktery, které mě baví víc, než klasický mačo cápci, co všechno hustě rozmetají. Asi je to tím, že ty charaktery jsou mnohdy hlubší a zajímavější a nesklouzává to jen ke klišóidní drsnosti a násilí (což mimochodem Joel celkem splňuje, ač je to i tak fajn postava). Nicméně Ellie je prostě výborná postava, vtipná, v úžasu ze světa kolem sebe, statečná, ale i pěkně vostrá.

Jak jsem říkal, postapo svět je zde fakt povedený. Na jednu stranu tu máme totálně zdevastovanou civilizaci a města, na druhou stranu vše prostupuje příroda a zpět si bere, co vždy tak nějak bylo její. Tohle umocnil jeden okamžik z konce hry, který je skutečně hodně wowowow, ale nechci nic prozrazovat, páč je to vážně pěkné překvápko.

Příběh je celkem fajn, ale zase nemohu říct, že by mě úplně odrovnal. Je to takové zombie postapo klišé, kdy jsem většinu z toho již někde viděl. Třeba scénka z odstřelovačem je krásným příkladem. Neustále někam dojít, kde... no, nebudu prozrazovat. Daleko silnější stránkou jsou samotné charaktery a to se teď nemusíme bavit jen o Joelovi a hlavně Ellie, ale každá vedlejší postava má co říct a nějakým způsobem si vás získá.

Možná je na můj vkus svět až moc plný násilí, přijde mi trochu nedůvěryhodné, že se tu fakt nikdo na nic neptá a rovnou se všichni odkráglují (možná až na jeden/dva případy), ale dejme tomu, třeba se z nás fakt stanou taková zvířat až či jestli na něco takového dojde. Nicméně díky tomu se dá většina situací rychle prohlédnout.

Ovládání a hratelnost je ideálně vyvážená. Jednak si budete moct užít příběh, zároveň se bude jednat o přiměřeně velkou výzvu, není to tak, že by jste hru prošli s minimem či bez žádné smrti (mluvíme tu o průměrném hráči) a mechanik je tak akorát, aby jste jim postupně přicházeli na kloub a zároveň si hra udržela celých 15-16 hodin vaší pozornost. Ideální počet zbraní, vylepšování a různých vychytávek.

Jak jsem se z počátku každého kontaktu se zombíky bál, protože jsem musel dost přemýšlet nad tím, jak je pěkně sundat, čímž byl umocněn ten survival hororový pocit, tak ke konci už jsem si přišel jako pán, kdy stačil vytasit plamenomet a fuuuuuush bylo po hrozbě.

Ze začátku jsem měl velký sklon ke stealthu, kdy se s minimem zbraní a nábojů ani moc nevyplatí do toho jít jako Rambo, s postupem času se náročnost na stealth hodně zvýší, ale o to jednodušší to je prostě vybít. Navíc člověk musí i trochu přemýšlet nad tím, kolik čeho má, kdy a jak to použít, neboť se jedná i o survival a rozhodně není vždy všeho neomezené množství (ač jsem nikdy neměl větší problém).

Celkově se ovšem jedná o velmi silný a dobrý herní zážitek, sice jsem měl pár drobností, ale když si mám dát ruku na srdce, tak ta hra je prostě skvělá. Takhle nějak si představuji survival zombie postapo příběhovku se silnou atmosférou.
+19 +21 −2

Epistory: Typing Chronicles

  • PC 80
Herní výzva - "Válka periferií" (Hardcore)

Komentář k téhle hře by šel vyjádřit čtyřmi slovy - hrozně milý herní zážitek. Opravdu se ta hra hrála moc pěkně, takové to, když u hraní máte ten přiblblý úsměv na tváři, cítíte se příjemně.

Původně jsem ke hře přistupoval všelijak a nijak, jelikož jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Jediné, co jsem věděl, že tam je nějaká liška a hraje se to pomocí klávesnice. To je asi hlavní, proč jsem to hrál, kvůli bodu do Herní výzvy 2018. Ideální hra na klávesnici, navíc si parádně procvičíte psaní všemi des... no, u mě se jednalo o krásné psaní všemi čtyřmi.

Celý herní koncept je založený na tom, že píšete slova. Zdá se to hloupě možná jednoduché či dokonce nudné. Opak je pravdou. Je to celkem výzva, hlavně pro lidi, kteří na škole neměli PEK a nejsou zvyklý psát rychle. Člověk si rychle uvědomí, kolik dělá chyb pod tlakem. Soubojový systém, který stojí na psaní slov je výjimečná a zároveň hodně chytlavý. Navíc je obohacen o používání několik druhů kouzel.

Ano, hra má dokonce malé množství RPG prvků, ať už se jedná o vylepšování schopností či trochu (opravdu jen trochu) spletitější využití schopností při souboji. Navíc máte nějaký náznak open worldu, ač vás příběh bere trochu z ruku. Jediné, co mi na ovládání lehce vadilo byl neobvyklý pohyb, který je ovšem navržen tak, aby se dalo lépe psát a po čase si na něj zvyknete.

Jak jsem již říkal, příběh je milý, hezký, nejedná se o žádný hollywoodský majstrštyk, ale takové dětské vyprávění pocitů, nálad, strachů, úžasů a hlavně ten konec, ten mě vzal i trošku za srdíčko. Tohle je třeba typická hra, jakou bych chtěl, aby si zahrál můj budoucí potomek. Jednak je to taková pohádka, jednak to má pěkný svět a hlavně si procvičí psaní, možná dokonce naučí i nová slova.

Zajímavé je, že hra je možná těžší v češtině, jelikož musíte používat háčky a čárky, na druhou stranu slova dáte lépe z hlavy, lépe si je zapamatujete a děláte méně chyb.

Svět je poměrně barvitý, je zde několik odlišných lokalit s odlišnou atmosférou, tudíž se za těch 6-7 hodin nebudete nudit. Navíc to má sympatickou grafiku, jakou u indie her mám rád. Něco do způsobu takové té rozkládací dětské knížky. Ještě dodám, že se mi líbil hlas jaký měla vyprávěčka, skvěle dokresloval atmosféru.

Nebudu to zdržovat, tohle je indie hra a u té hledám především originální herní zážitek a to se zde povedlo na 100 procent. Jasně, nečekejte, že vás to úplně uzemní, jako to umí některé AAA tituly, ale mě to bavilo od začátku do konce a tak to má být.
+12

God of War

  • PS4 90
Je to jen pár minut, co jsem hru dohrál. Jasně, ještě mi chybí oběhat pár lokací, dosbírat cetky, sejmout nějaké Valkýri či osvobodit draky. Ale ve hře už mám utopeno něco přes dvacet hodin? A hlavně jsem dojel hlavní příběhovou linku.

Příběh je prostě parádní, o tom se snad nedá moc přít. Svým způsobem se jedná o takové komorní božské drama. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu příběh působí dosti komorně, ač se v něm vraždí bohové. Hlavní důvod je nejspíš otcovské drama v popředí celého příběhu. Je opravdu skvěle sledovat vývoj obou aktérů, především v tom, jak se k sobě chovají. Emoce srší v každé scéně, mísí se tu klasické drama, humor, smutek, radost, brutalita, arogance, téměř každá emoce, jaká vás napadne se tu v nějakém větším či menším měřítku objevuje.

Do toho všeho se samozřejmě míchají bohové, tentokrát ti severští, kteří patří asi mezi ty nejatraktivnější vůbec. Vy tu sice cítíte proti komu jdete, ale vlastně vůbec netušíte, co je a co není správné. Kratos je neskutečně masakrózní postava, do toho týpka se zamilujete a stačí mu na to dvě věty. Ale i synáče se pěkně vyvedl. Navíc si prošel velmi solidním vývojem, vlastně oba si prošli solidním vývojem.

Byla chvíle, kdy se kluk dozví zásadní věc a úplně změní chování, tam nejenže vás začne trochu štvát, ale hlavně to celé působí moc uspěchaně, až neuvěřitelně, ale to je jediná výtka k postavám. Vedlejší jako Sindri, Brok, Mimir, Freya... jedna lepší než druhá. Snad všechny se povedli a do celé hry naprosto zapadají.

Na druhou stranu se musím přiznat, že po prvních hodinách jsem nebyl úplně odvařenej, recenze se nebáli házet jednu desítku za druhou a tak jsem čekal něco, co mě pošle do kolen, například jako tomu bylo u Witchera 3. To se tak úplně nestalo. Hype se s počtem odehraných hodin začal zvedat, finálová dvojhodinka byla parádní, ale s desítkou bych byl opatrný.

Soubojový systém sází spíše na zábavu, nežli na výzvu, já, jakožto začátečník, jsem si velmi rychle přišel jistý v kramflecích a v podstatě si dovolím tvrdit, že obtížnost je v rámci hlavního příběhu hodně hráčsky přívětivá, díky čemuž se můžete více soustředit na příběh. Na druhou stranu je tu pár výzev v podobě Valkýr (nepovinné), ale jakmile přijdete jak na ně, tak to také není žádný HC. Mě to ovšem vyhovuje, jelikož příběh byl velmi silný a nerad bych si ho kazil zbytečnou náročností, navíc je tu dost obtížností dle vkusu.

Ono tomu asi dost pomáhá i to, že GoW je hodně friendly co se týče ovládání, strašně rychle to dostanete do ruky. Ač je třeba samotný souboj poměrně obsáhlý, co se týče různých útoků, stylů či schopností, tak se to opravdu plynule kombinuje, snadno ovládá a nepřátelé se díky tomu rychle kosí :-).

RPG prvky jsou rozhodně fajn. Těžko říct, do jaké míry by se bez nich samotná hra obešla, ale určitě samotné hraní zpříjemní a obohatí. Lehce se v nich vyznáte, žádné komplikované inventáře, přehnané stromy schopností. Navíc na většinu dosáhnete poměrně rychle. Ale pořád si říkám, jestli to vůbec hra potřebuje...

Hra je vizuálně nádherná. Úplně v kostech pocítíte ten chlad a vlhko. Navíc samotné ozvučení je též výborné a krásně podkreslují celou atmosféru. Taky se mi líbilo, jak autoři vyřešili cestování, kdy vás zprvu nutí oběhnout si lokace, ale s postupem času se dá využít fast travel. Svět není příliš velký a tak je fajn, pokud si ho projdete celý.

Tohle je přesně hra, kvůli které stojí za to mít doma PS4. Neříkám, že to je to nejlepší co jsem hrál, ale herní zážitek byl prostě skvělý. Ani nevím, jestli to má nějaké výraznější mouchy, určitě by se pár hloupostí našlo. Osobně bych uvítal možná bohatější svět, ve které se dá dělat více věcí, méně monotónních. Ale tahle hra si mě dostala především díky hlavní dvojici aktérů a jejich rodinnému dramatu.
+27

Ratchet & Clank

  • PS4 85
Herní výzva - "Nejen PC živ je člověk" (Hardcore)

Jo, jasně, dětská hra, to tak bude něco pro mě. Skáčete s nějakým ušáčkem a pomáhá vám robůtek. Je to hezké, milé, dětské, co by mě na tom sakra mohlo bavit? Aháááá, je to sranda k nezaplacení!

Jako začínám být s koupí PS4 čím dál víc spokojenější, neboť co hra, to parádní herní zážitek. Ratchet je sice hra primárně zaměřená na mladší hráče, ale starším přinese minimálně stejně kvalitní zážitek. Ano, příběh je fádní, možná až nudně předvídatelný, ale to je snad jediná vada na kráse tohoto díla.

Předně musím vychválit neuvěřitelný humor, který je opravdu povedený. Několikrát jsem se musel smát hláškám Clanka, Mr. Zurkona nebo dalších postav. Je to napěchované dělání si srandy ze všeho možného, především z her, komiksů či filmů obecně. Když se člověk soustředí na dialogy a hlášky, tak v tom skutečně nachází jednu vtipnou narážku za druhou.

Samotný gameplay je též velmi zábavný. Velké množství zbraní a jejich různých upgradů vám po celou dobu hraní dopřejí užívání si soubojů. Na nějaký tichý postup zapomeňte, ale jestli zvolíte taktické odstřelování či bezhlavý hack-slash styl, to už si vybrat můžete, navíc na každého nepřítele se hodí něco jiného.

Prolézání lokalit/planet - opět zábava. Ač nemáte v dané lokalitě příliš mnoho prostoru a nedá se v nich nějak moc bloudit, tak to vynahrazuje fakt, že co planeta, to originální design prostředí, každá lokace má úplně jiný nádech (ať už díky krásné přírodě, melancholické atmosféře či temným zákoutím továrny).

Hra není příliš těžká, ač finální boss mi dal celkem zabrat (no dobrá, přiznám se, od kámoše jsem dostal radu, že RYNO to za mě vyřeší - a vyřešilo). Pro mě to byl ideální poměr mezi obtížností a tím, jak moc náročný takovýto žánr chci.

Pravdou je, že hra zase takové množství obsahu nenabízí, celé to sfouknete za nějakých 15 hodin? Plus nějaké menší vedlejší aktivitky jako je sbírání, upgradování atp. Ale po dohrání vás asi nic moc hnát do pokračování nebude. Na stranu druhou těch 15 hodin bylo opravdu intenzivních a nelituji jediné minuty.
+8

Beyond: Two Souls

  • PS4 70
Herní výzva - "Tehdy to začalo" (Hardcore)

Tak po první hře na PS4 jsem si dal první exkluzivní hru na PS4 a rovnou se mi hodila do výzvy 2018.

Hru jsem zvolil trochu srabácky, protože jsem tušil, že ovládání bude pro konzolového začátečníka jednoduché a pomůže mu v začátcích. Ono to ovládání je možná až příliš jednoduché, takže po dohrání nemám pocit, že by se nějak zlepšil můj vztah s ovladačem…

Většinu času totiž trávíte sledováním cutscene a vlastní hraní se omezuje jen na nutné minimum, kdy stejně není moc věcí, které se dají dělat. Takhle samozřejmě vypadá tento “příběhový“ žánr, ale i tak jsem měl pocit, že by to trochu víc vlastního hraní sneslo, navíc by to nemuselo být až tak moc nalajnované.

S tím souvisí můj druhý problém, kdy jsem v průběhu celé hry měl pocit, že má rozhodnutí nemají až takový zásadní vliv na celkový příběh a na jeho finál. Jasný, ve finále se rozhodnete pro určitě jiné konce, ale v průběhu hry toho zase tolik neovlivňujete, přirovnal bych to ke klasické Telltale hře. Je to trochu škoda, čekal jsem bohatší větvení (které prý přišlo až s Heavy Rain, tak se na to někdy vrhnu).

Grafika byla pěkná, když ještě přihlédneme k tomu, že se jednalo o hru z předchozí generace PS, tak nevidím důvod si tu na něco stěžovat. Příjemná je i neustálá změna prostředí, takže při sledování hry se oči opravdu nenudí.

Teď to hlavní – příběh. Ten hodnotím jako velmi povedený. Každý kdo má rád nadpřirozeno, duchařiny, sci-fi a lehce děsivé příběhy si určitě přijde na své. Celou dobu jste v napětí, jak to bude pokračovat a zvědavý o čem to vlastně celé je. Ano, všechno jsme nejspíš už někde viděli a úplná originalita z toho nesrší, ale v rámci herního průmyslu se určitě jedná o nadprůměrně kvalitní příběh a scénář.

To je umocněno výbornými hereckými výkony Willema Dafoea a Ellen Page. Opravdu je znát, když se na tom podílí profesionálové a díky nim jsou postavy daleko víc uvěřitelné, tohle se prostě musí pochválit, že jsou autoři schopni do takového projektu dotlačit takové osobnosti. Obecně postavy jsou dobře napsané, chytlavé a zajímavé.

Pokud bych měl vypíchnout dvě kapitoly, tak je to rozhodně ta, která se odehrává u indiánů a ta, kde plníte vojenskou misi. Samotné finále je také velmi dobré, vlastně někdy od půlky hry jsem si přidal jak při sledování nějakého áčkového dramatu z Hollywoodu. Ještě musím vyzdvihnout, jak autoři vysvětlili skákání v časové posloupnosti, celý tento koncept byl parádní nápad.

Jedná se o takové odpočinkové hraní, ve smyslu samotného hraní. Za to zážitek z příběhu je naopak velmi silný a emotivní. Hrozně těžko se hodnotí výsledný pocit, ale myslím si, že z tohohle žánru jde vytěžit ještě víc, ač jsem byl při závěrečných titulkách spokojený…
+23

Rayman Legends

  • PS4 85
Moje první hra, kterou jsem hrál a dohrál na PS4. Přišlo mi, že se jedná o ideální hru, na které si osahám ovladač, na který nejsem vůbec zvyklý a světe div se, tahle pařba je na ovladači lepší, než by byla na klávesnici. S ovládáním se neměl sebemenší problém a tak jsem si mohl užít hraní samotné bez nějakých kixů s ovladačem.

Hrál jsem již předchozí díl, který mi přišel jako velmi zábavná skákačka a skvělá odreagovačka. Nu a tento díl nejenže drží zavedené pořádky a dává nám to, co již fungoval v díle předchozím, ale zároveň hru doplňuje o malé množství nových herních mechanik. Ano, není jich příliš mnoho, ale proč měnit něco, co fungovalo? Zároveň nemáte pocit, že by jste dostali to samé podruhé.

Velkou novinkou je, že využíváte žabího pomocníčka, což vás nutí používat nové techniky, které v předchozím díle nebyly. Hra rozhodně není lehká a především pozdější levely jsou už celkem výzva, ale zároveň se nejedná o žádné přehnané hc hraní, čili si hru můžou zahrát i ti, kteří hopsačkám úplně neholdují.

Ono proběhnout hru by bylo asi až jednoduché, ale pokud máte rádi výzvy, chcete sbírat lumíky, body, trofeje a podobné věci, kterých je hra plná, tak už to výzvou být může. Navíc časované části vám rozhodně nervy trochu pocuchají. Nemluvím o závěrečné kapitole, kde už to může hraničit s HC verzí, především pokud máte horší zrak :-).

Rayman má nádherný level design. To je slast pro oči. Ano, působí to jako kreslená pohádka, ale vypadá to moc hezky a co díl, to originální prostředí. Absolutním vrcholem jsou "hudební" levely, kdy skáčete, mlátíte a hopsáte do rytmu originální hudby a herní zážitek je neskutečný. Tyhle části jsem si užíval ze všeho nejvíc. Ostatně soundtrack má hra velmi dobrý.

Kdo by měl málo, tak autoři přidali denní, týdenní výzvy a především většinu levelů, které se objevily v díle předchozím. Ano, slyšíte dobře, s touhle hrou si můžete zahrát i předchozí díl.

Hra v podstatě nemá příběh, respektive má příběh velmi plytký. Což je trochu škoda, s tím by si autoři mohli víc pohrát, ač je pravda, že to o něj zase tolik nejde. Ale když vidíte v podstatě tu samou ukázku již popáté, tak si prostě říkáte, že malinko víc snahy není na škodu.

Celkově se ovšem jedná o hravou zábavu, na takové to vypnutí po náročném dni. K Raymanovi se vždy rád vrátím.
+13

Shelter 2

  • PC 45
Celkem neobvyklý survival, ve kterém jste matka rys, která se musí postarat o svá koťata. Hlavním cílem hry je vychovat kočky k samostatnosti. Nakrmit je, ochránit je před nebezpečím a ... to je tak všechno.

Hra je poměrně krátká, respektive její první projití vám zabere cca 90-120 minut. Ono je to svým způsobem tak akorát, protože hra toho opravdu moc nenabízí. Můžete lovit, můžete objevovat krajinu, starat se o své mladé, utíkat před vlky. Popřípadě hledat věci do achievementů. Teď jsem vyjmenoval všechno, co se dá dělat.

Ano, jedná se o příjemný relax, jelikož zde máme velmi uklidňující hudbu, která se mění s prostředím, napětím a situacemi. Navíc vizuál je vskutku originální a kouzelný. Mě osobně se hodně líbil, ale věřím, že nemusí sednout všem. Jeho nevýhoda je v tom, že prostředí dělá lehce nepřehledné a splývající, otázka, jestli to nebylo zamýšleno schválně...

Na své si mohou přijít i lidé, kteří se vyžívají v tvoření dlouhého rodokmenu, velkých rodin atp. Tohle hra nabízí, neboť když jí dohrajete, můžete hrát za potomky, které se vám povedlo zachránit a dovézt k dospělosti.

Je příjemné hru pustit, když si chcete odpočinout a jen si tak pobíhat s velkou kočkou. Otázka je, jak dlouho vás to bude bavit. Možná, když jste lovci achievementů, tak těch 10-15 hodin se v tom utopit dá. Ostatní hráči zvládnou nejspíš jen jedno projití a za mě osobně se na dnešní poměry jedná o malou dávku herního zážitku, ale zase je to originální zážitek, lhal bych, kdybych tvrdil opak...
+10

Enemy Front

  • PC 65
Herní výzva - "Nervy z oceli" (Normal)

Jsem milovníkem her z druhé světové války, především FPS v tomto zasazení je moje nejoblíbenější oblast ponoření se do virtuálního světa. Ovšem je zde jeden velký problém. Toto téma už bylo minimálně dvakrát vyždímané a recyklované. Z toho důvodu už takových her moc nevychází a když už, tak se jedná o čisty mulťák. Enemy Front se z části podařilo přijít s něčím lehce originálním a tak jsem nemohl odolat.

Co mě především zaujalo, tak jsou relativně originální lokace, kam se podíváme z pohledu novináře, který pomáhá odboji. Především Varšavě se velmi povedla a její mise patří mezi ty s nejlepší atmosférou. Dále Francie a Norsko, už docela známe, každopádně zpracování misí nebylo úplně zlé...

Co se mi hodně líbilo, byla snaha o jakýsi stealth prvek, kdy několik misí můžeme hrát takzvaně na tajňáka. Bohužel stealthnení zdaleka doveden k dokonalosti a hru vám vlastně nepomáhá nějak ulehčit, jelikož vystřílet všechny nepřátele je i na nejtěžší obtížnost až moc jednoduché. Plížením si vlastně pouze uměle navýšíte obtížnost, což není špatné, ale je prostě škoda, že to hráče víc nenutí se tomuto hernímu stylu věnovat.

Ona obecně obtížnost je celkem problém. Já se rozhodně nepovažuji za hráče, který hraje všechno na nejtěžší obtížnost a má rád extrémní výzvy, spíše jsem takový ten průměr. Nechci to úplně lehké, ale zároveň se nerad trápím. V Enemy Front se skutečně nebudete trápit ani na tu nejtěžší obtížnost. Je to hrozně lehká hra.
Tudíž mi nezbylo nic jiného, než si hru znesnadnit děláním vedlejších úkolů, snahou o stealth (ten mi vážně nejde) a hledáním secretů, pak vám to herní dobu hezky prodlouží.

Hlavním problémem u obtížnosti je nejspíš to, že AI je dost hloupá. I na nejtěžší obtížnosti si s ní hrajete jak kočka s myší, nedokáží adekvátně reagovat na vás a pokud vás bude honění zajíců už nudit, tak si stoupněte za nejbližší bednu a v klidu je vystřílejte. Navíc je zde i velká spousta nábojů, zdraví se rychle doplňuje a to pořád mluvím o nejtěžší obtížnosti. Škoda, že to není větší výzva.

Příběh není úplně špatný (je to FPS z druhé světové), ale dost se snaží tlačit na emoce, ale z nějakého důvodu to moc nefunguje. Nápad s novinářem a odbojem super, ale šlo to i lépe. Navíc mě do očí hrozně bilo to, jak ukázky nepřechází plynule mezi jednotlivými misemi. Ten střih byl katastrofální a opět to akorát ubírá na atmosféře.

Hra je docela i zabugovaná a seknout se v nějaké zdi či bedně je nejspíš nevyhnutelné, ale není to až tak příšerné, že by jste hru nemohli dohrát. Horší je neúměrná náročnost na výkon v poměru ke grafické stránce hry. Z toho důvodu mě prvních pár misí hra vyloženě štvala, pak jsem si trochu pohrál s nastavení a bylo to OK a nadšení se najednou celkem rapidně obrátilo.

OK, hatu bylo možná hodně, ale i tak si myslím, že se jedná o slušnou FPS zábavu. Nedostanete žádnou převratnou či extra zajímavou hru, ale těch 6-7 hodin se nejspíš budete bavit. Hře musíte něco odpustit a ona vám za odměnu něco málo vrátí. Takové low cost Call of Duty 1, ale proč ne...
+11

Prey

  • PC 95
Herní výzva - "Nerozbalený dárek" (Hardcore)

Opět ve mě po dohrání hry vře několik pocitů, což u her považuji za dílčí úspěch. Navíc u této hry je valná většina pocitů velmi kladných a to považuji za velký úspěch.

Osobně mě trochu mrzí, že tato hra upadla relativně v menší zapomnění. Na můj vkus se o ní mluvilo velmi málo, nejspíš to bude dobou, ve které vyšla a kdy jí větší AAA tituly svým marketingem převálcovaly. Je to ovšem škoda veliká, jelikož se podle mě jedná o jeden z nejlepších FPS titulů (ne-li ten nejlepší), které v roce 2017 vyšly.

Teď trochu o konkrétnějších pocitech. Hra mě po celou dobu dost trápila. Ať už se jednalo o celkem vysokou obtížnost, zajímavě řešený bojový systém či vůbec atypičností v rámci FPS žánru. Ve většině FPS prostě jdete a střílíte nepřátele, občas se objeví nějaký menší či větší taktický prvek, který vám hru může usnadnit či bez kterého se neobejdete, ale ještě jsem nehrál střílečku (neříkám, že mám nahrány nějaká kvanta), kde by to bylo v tak vysoké míře. Tady si opravdu můžete vybrat s několika herních stylů, jakými budete hru procházet a ty styly mají ještě určité pod styly. Můžete se plížit, vyhýbat se nepřátelům, útočit ze zálohy, zbaběle utíkat či prostě jako já, hrát to jako tank (vřele nedoporučuji!).

Hra obsahuje ideální množství RPG prvků, které vás nebudou zbytečně obtěžovat svou rozsáhlostí či složitostí, ale naopak hru velmi obohacují. Nechybí inventář, vylepšování zbraní, obleku či přímo vlastní postavy, opravdu je zde značné množství perků, které opět rozšiřují styly, jak hru hrát.

Já jsem si užíval i takové "minihry" jako bylo hackování či rozkládání objektů prolézání šachet či létání si ve vesmíru. Těch věcí, které se zde dá dělat je na svůj žánr více než slušný a hra vás bude bavit i po 20 hodinách hraní. Samotná herní lokace se může zdát na první pohled jednotvárná a působí, jako by vás měla rychle omrzet, ale opak je pravdou. Autorům se totiž povedlo vdechnout prostředí život (trošku ironie, já vím) a snažili se prostor využít maximálně. Celá stanice vypadá velmi reálně, máte absolutní svobodu pohybu a do místnosti je možné se dostat někdy 4 různá´ými způsoby.

Ze začátku jsem se nějak nedokázal zažrat do příběhu, jednalo se o takové to klasické sci-fi klišé - vesmírná stanice, alieni, hororový nádech... Navíc bohatost na herní mechaniky mě od příběhu "vyrušovala" a já se na něj prostě nedokázal pořádně soustředit a vžít se do něj. To se změnilo v poslední části, která neskutečně nabere na spádu a potitulková scéna mě vyloženě nadchla a já bych tak moc chtěl druhý díl...

Co je ovšem velmi silné, tak to je atmosféra. Ani ne nějak zvlášť hororová, jak se na první pohled může zdát, ale dost mi připomínala film Vetřelec (podoba asi nebude úplně náhodná). Čili takový ten lehce nepříjemný pocit, co si na vás hra zase připravila, taková ta obava, jaký nepřítel vás zase čeká, máte dost nábojů? Nebude lepší ho obejít. Prostě takový ten stísněný pocit, super!

A nesmím zapomenout ani na zvukový doprovod, který je excelentní a parádně se mu daří doplňovat atmosféru.

Hra mě příjemně potrápila, já si to užíval a určitě jí řadím do hrníčků her, které si můžu s klidem znovu zahrát a dostat třeba úplně jiný zážitek.
+22 +24 −2

Half-Life

  • PC 90
Dá se k tomuto velkolepému kousku napsat ještě něco, co již nebylo napsáno? Asi ne, tak na vás vybleju jen své pocity, které budou asi lehce rozházené, ale tak to cítím…

Chvíli jsem přemýšlel, jestli první díl pro mě není vlastně ještě lepší jak úspěšnější druhý. Ono by to tak možná i bylo, ale problém je, že jsem sérii Half-Life hrál až v roce 2016, takže ty pocity jsou tímto dost ovlivněny a jen o prsíčka u mě vyhrál druhý díl, ale hned ten první mě uchvátil…

Ve své době to musel být ohromný úkaz a mrzí mě, že jsem si ten pocit, když tohle spustíte na konci devadesátých let na svém milovaném stroji, nemohl užít. Především milovníci příběhů si přišli na své. Vše samozřejmě umocňovalo tehdy neobvyklé množství skriptů, které pomáhaly příběh vyprávět. Unikátní je i to, že není hra rozdělena na mise/kapitoly, ale vlastně celou hru procházíte “na jeden zátah“.

Už když jsem přijížděl do zařízení Black Mesy, tak jsem měl takový zvláštní, pohlcující pocit, který mě pak prováděl celou hrou. Prostě mě ta hra vzala, nepustila, sežvýkala a na konci vyplivla, abych nedočkavě instaloval druhý díl. Svým způsobem to zní obyčejně, nějaká mimozemská invaze, prazvláštní emzáci, do toho vojáci, co chtějí všechno zahladit, pak tam běhá nějaký týpek, který vám vždy o fous uteče, ale celé to prostě dává smysl a má takové čaro, že si to musíte sami ozkoušet, abyste to pochopili.

Atmosféra je prostě silná, ať už uvnitř zařízení BM nebo když se dostanete na planetu Xen (jeden z těch pořádných sakra wow efektů). Vše dokreslejí různé zvuky, hluky, křiky a samozřejmě hudební podkres.

Samozřejmě musím pochválit i fyziku, která byla na tu dobu unikátní. Neopíjím ani zábavný herní mechanismy. Tady si totiž užijete každý jednotlivý výstřel či přetáhnutí nepřítele páčidlem.

Jediné významnější mínus vidím v tom, že Gordon je hrozně neslaná, nemastná postava, což je prostě škoda. Obecně tu postavy až tak silné nejsou a já jsem typ hráče, který tohle pocítí (dobře, G-Man je světlá vyjímka).

Škoda také je, že jsem hru hrál až s tak velkým odstupem, kdy už jsem měl nahráno jinde, jinak by se nejspíš jednalo o mou srdcovku. Tohle si prostě musí zahrát každý i po takových letech. Tečka! .
+26

SUPERHOT

  • PC 75
Herní výzva - "Hru nezastavíš" (Hardcore)

Superhot je bezesporu velmi originální, zábavná, ale krátká střílečka. Čili přesně hra, která se hodila do mé výzvy.

V prvé řade musím říct, že se autorům povedlo vytvořit něco originálního, kde se snažíte pracovat s časem. V podstatě hra stojí a čas běží jen, když se hýbete, vy si tak musíte velmi dobře rozmyslet své kroky (o ten čas úplně nestojí, ale plyne fakt hoooodně pomalu). Díky tomu se jedná o takové strategické fps. Je to herní mechanika, která je velmi zábavná, navíc je obohacena i tím, že můžete vrhat různé předměty či se převtělovat do nepřátel. Samotný nápad hodnotím velmi dobře, i jeho zpracování se povedlo.

Příběhová kampaň je také velmi originálně udělaná, kdy vám je příběh vyprávěn pomocí "chatování". Nečekejte žádný zázrak, vypiplaný scénář, ale spíš takovou zvláštní zápletku. Navíc musím říct, že jsem měl i takovou zvláštní husinu, když jsem se vcítil do toho, že mě skrze hru takto někdo ovládá. Zvláštní pocit... Svým způsobem je to stejně děsivé jako vtipné, kdy vás v jednom okamžiku autoři donutí hru vypnout. Obrovskou škodou ovšem je, že je kampaň příliš krátká a za 2-3 hodiny je po všem, určitě by to sneslo nějakou hodinu navíc.

Na druhou stranu se vám po dohrání odemknou různé herní módy, kde se můžete vyřádit a co si budeme, v této hře jde především o samotnou mechaniku, než nějaký příběh (ač nebyl špatný).

Chválím také grafické zpracování, které do celého konceptu náramně zapadá. V jednoduchosti je síla a autoři si vystačili se třemi barvami. Navíc to roztřepování nepřátel, účelové lagy či ztrácení obrazu, má to prostě kouzlo. Už se těším, až si to někdy dám ve VR, tahle hra na to bude jako dělaná!

Obtížnost není bůhví jak hrozná, ale při poslední levelu se snad (jako já) už zapotíte (asi 1/4 celkového herního času). Hra asi snese více dohrání či vyblbnutí se v jiných módech, ale především si jí budu chtít zkusit ve VR. Na Indie hodně dobrý, ale plnou cenu bych za to nedal.
+18 +19 −1

Kholat

  • PC 65
Videohra je občas trochu širší pojem, než se na první pohled může zdát a Kholat je toho pravým důkazem.

Je dobré si hned na úvod říct, že se nejedná o nějakou akční, hororovou hru, ale spíše takový atmosférický zážitek, který nám přibližuje jednu ze záhad dvacátého století. Ano, hráč tu má daleko větší ovládací prostor, než třeba v hrách od společnosti Telltale, ale ve finále si může přijít ještě méně, jako když hraje hru.

To hlavní, co na mě dýchlo, když jsem hru spustil, byla neuvěřitelně teskná, depresivní a zimní atmosféra. První akt, kdy se ocitáme na nádraží, v nějaké zapadlé díře v Rusku sliboval vskutku silný zážitek a hra mě dokázala hned zaujmout. Bohužel první akt je možná až moc krátký…

Nastává druhý a hlavní akt, kde vyšetřujeme záhadu, která se v oblasti Kholatu stala. Upřímně, samotné zvuky, kdy vám v uších hučí silný zimní vítr, všude je jen bílo a místy se ocitáte ve vánicích, to působí opravdu věrohodně a navozuje tu správnou atmosféru. Když do toho přičteme záhadné postavy, které na vás občas vybafnou (pár zástav srdce jsem si tu zažil, ale já jsem strašpytel), tak na mě hra působila až hororově. Ve hře postupně sbíráte různé útržky deníků, zpráv apod., které vám celou událost osvětlují, ale hlavně musíte vyhledávat záchytné body, na kterých se vždy stalo něco většího…

Princip je opravdu jednoduchý a od samotného hraní víc nečekejte. Mě to ovšem na nějaký šesti-sedmi hodinový zážitek stačilo. Užíval jsem si to a vlastně svým způsobem neužíval. Zjistil jsem, že se strašně snadno dezorientuji a nevím, kudy jít, myslím, že jdu na sever a objevím se v dolním cípu mapy. Vlastně to můžete brát i jako takový simulátor orientace v přírodě.

Nejspíš je to po čase trochu nuda. Nejspíš by šlo hru obohatit o pár zajímavějších herních mechanismů. Nejspíš by nemuselo být prostředí až tak sterilní. Těch nejspíš by se našlo nejspíš víc, ale hře se minimálně povedlo ukotvit v mých vzpomínkách nějaký herní zážitek, který není zrovna slabý a to se také počítá...

Asi takhle, zázrak to není, ale já jsem si díky tomu dohledal více informací o této události, a díky tomu jsem si to ještě o něco víc užil. Lidem, kteří rádi objevují nové herní zážitky, mají rádi silnou atmosféru a záhady a nelpí na skvělých herních mechanismech, určitě hru doporučuji.
+16

ArmA II

  • PC 50
Předem upozorňuji, že jsem velký fanoušek hry Operace Flashpoint, která patří mezi mé vůbec nejoblíbenější, tudíž očekávání od této hry byla vskutku veliká…

A bohužel musím říct, že ač patřím mezi hráče, kteří se snaží hru dohrát, i když už je to mnohdy na sílu, tak jsem to u této hry nezvládl (a zkoušel jsem to několikrát). Důvod je jednoduchý, neuvěřitelná zabugovanost, která nesmírně otravuje samotné hraní. Když máte misi, ve které se dvě hodiny trápíte (nebo bavíte) a na konci té mise chybí postava, kterou máte zabít, tak celkem ztrácíte chuť. Nemluvím o různých absurdních haváriích, sekání, padání hry atp. Jednoduše jsem na tu hru přestal mít chuť. Asi po půl roce jsem se donutil to zkusit dohrát, ale zase se vyskytly problémy, tak jsem to vzdal.

Hru jsem zkoušel i v coopu, což je pro mě u her vždy velké plus, když tam taková možnost je, ale problémy si vynásobte dvojkou a máte výsledek. Jako jo, je to i sranda, takhle do party, ale dohrát to bude chtít velkou porci nervů a i štěstí (ne ve smyslu obtížnosti).

Samozřejmě hra má celkem slušné množství kladných bodů, jako je velká realističnost, svoboda při dělání misí, taktizování a obecně si „hraní“ na vojáky tu je dovedeno velmi daleko, ale jak říkám, hraní mi bylo poměrně dost otráveno. Já chápu, že se mohlo jednat o smůlu, že jsou to chyby, které se vyskytují i jinde (například Fallout 1, který také není v tomhle směru ani zdaleka dokonalý, ale tam to prostě nebylo až tak otravné), ale prostě ne, dlouho jsem nebyl z žádné hry takto otráven.

Navíc i po té příběhové stránce už to nebylo takové, jako když jsem hrál Flashpoint, už mě to tak nechytlo a nevtáhlo, nepřišel jsem si jako součást armády. Grafika v poměru k náročnosti také dost pokulhává.

Těžko se říká něco víc, když jsem hře dal asi 10 hodin a dostal jsem se sotva do třetiny (čtvrtiny?), ale vím, že už to nikdy nezapnu. Nicméně fanoušci realistických simulátorů… sáhněte raději po trojce!
+5 +7 −2

Beyond Good & Evil

  • PC 85
Herní výzva - "Krize identity" (Hardcore)

Hra, od které jsem moc nevěděl, co přesně čekat (kor, když jí hraji s takovým časovým spoždením), ale podmanila si mě a v mnoha směrech i uchvátila.

První věc, která mě moc mile potěšila, byla samotná hlavní hrdinka, která je velmi sympatická. Ono to totiž není žádná samozřejmost, že hlavní hrdina ve hrách, je i dobrá postava, často to táhnou spíš vedlejší postavy nebo NPC, ale BG&E je výjimkou. Shauni mě bavila, byla milá, citlivá, ale když přišlo na věc, tak se toho nebála. Když k tomu přičtu to, co se z ní vyklubalo na konci, tak prostě parádní postava. Ostatně všechny charaktery se tu velmi zdařily, především kolegové Pey'j a Double H.

Další parádní věc je samotný svět, který má své velké kouzlo. Fantasy a sci-fi kombinace, s příměsí pohádkovosti. Je to velmi barevné, má to kreslenou grafiku, takže to působí velmi dětsky, ale zároveň se jedná o velmi živý svět, kde se budete celou hlavní kampaň kochat. Místy jsem velmi litoval, že se jednalo pouze o takový, "jakoby" open world. Téhle hře by slušelo daleko více otevřeného prostoru, kdy by hráč mohl dělat mnoho vedlejších úkolů. Prostě ten svět k tomu hrozně vyzýval, ale autoři si na to v té době asi nevěřili... škoda...

Nicméně i tak jsem si užíval nejen hlavní příběh, ale i vedlejší, doplňkové věci, jakou jsou závody na rychlolodích, sbírání perel, vzdušný hokej či focení exotických zvířat. Ba dokonce i samotné nakupování mě v této hře bavilo. Je zde i velká spousta zábavných, originálních postav. To focení, za které získáváte peníze, teď zpětně považuji za vskutku parádní prvek (přitom taková blbost, co?).

A hlavní příběh? Jednoduše skvělé! Možná to na vás, pokud jste hru nehráli, bude působit trochu dětsky (a věřte, že i to dětské kouzlo tam je), ale postupem času zjišťujete (vlastně hned na začátku), že vás čeká velmi vážné téma. Není nouze o emoce, které jsou k příběhu připojeny. Ač jsem většinu hry pociťoval bojovnou, či humornou atmosféru, tak asi dvakrát či třikrát na mě dýchla i depresivní a melancholická. Ovšem co musí mít perfektní příběh? Ano, povedený závěr, kterým se všechno nezhroutí. A ten zde nechybí! Povedl se totiž na jedničku. Škoda trochu je, že je hra poměrně krátká (na svůj potenciál), minimálně dvojnásobná hratelnost by jí slušela víc.

Zábavné jsou samozřejmě i souboje, které jsem ve velké většině případů řešil stealth provedení, což mě opět mile překvapilo, že hra na tento styl poměrně dost dbá. Ano, často je to dost jednoduché, i samotné hádanky vám moc zabrat nedají, ale o to v této hře vlastně nejde.

Výraznější zápor vidím v kameře, která byla místy velmi kostrbatá, nepřehledná a často jsem se musel všelijak natáčet (někdy jsem se nenatočil), abych mohl pohodlně postupovat dál. S tím trochu souvisí i ne příliš přívětivé ovládání, které je taktéž takové lehce kostrbaté. Ovšem ani v jednom případě se nejedná o něco, co by vám zážitek ze hry vyloženě pokazilo.

Suma sumárum, už aby tu byla dvojka!
+20

Dragon Age: Origins

  • PC 95
Další hra, kterou řadím ve svém osobním hodnocení do kategorie – Srdeční záležitost. Důvod je jednoduchý, byla to moje první RPG a první hra s takto dlouhým singleplayerem a bohatým příběhem. Hra, která mě pohltila a v táhla do úžasného fantasy světa, kde nechybí kouzelníci, draci, elfové, trpaslíci a další články, které definují klasické fantasy.

Ano, díky tomu je příběh možná lehce předvídatelný a na poli fantasy nepřináší tolik nového, ale z těch klasických fantasy prvků si bere to nejlepší a podává to poutavě, dobrodružně a jednoduše vás to vtáhne podobně, jako tomu bylo třeba o filmové trilogie Pán Prstenu (či knihy, hry, to nechám na vás).

Svět je vskutku velmi bohatý, ale co dělá hru tak zajímavou jsou postavy, které v něm žijí. BioWare je znám tím, že zvládá skvěle vykreslit jednotlivé charaktery, propojení mezi nimi a hodně si vyhrává se vztahy, které lze vést několika směry, a tato hra to jen potvrzuje. Opravdu si zamilujete (nebo vás budou štvát, každopádně ve vás jisto jistě budou vyvolávat emoce) všechny své NPC, ale i další postavy. Vy v tom světě totiž prostřednictvím svého hrdiny budete žít s nimi.

Osobně mi velmi sednul i soubojový systém, který očividně není pro každého, ale mě vyhovovalo, že jsem jednak měl možnost na něj jít taktičtějším způsobem a každý tah si pořádně rozmýšlet, ale zároveň to šlo hrát i rychlejším způsobem a tolik se nezdržovat. Pak už bylo na každém, jakou cestu zvolí a mně pokaždé vyhovovala jiná, což nebyl problém aplikovat.

Hra se navíc skví i vynikajícím dabingem a parádní hudbou, kterou nemám problém si občas i pustit samostatně, což lze tvrdit jen o pár dalších hrách.

Hra mi nepřišla ani lehká, ani těžká, každý hráč si jí může uzpůsobit svému skillu a stylu. Ale to, že jsem jí třikrát dohrál, to vypovídá vše o tom, jaký k ní mám vztah a jaké zastává místo v mém osobním žebříčku (nemohu tvrdit o žádném jiném RPG). Navíc se stále jedná o nejlepší díl této série a nejsem si jistý, jestli se to v budoucnu změní, jelikož laťka je opravdu vysoko…
+21

Lup

  • PC 15
Herní výzva - "V zemi nikoho" (Hardcore)

Přiznám se, že jsem chvíli váhal, jestli tuhle hru nepoužít do kategorie "Hru nezastavíš!", jelikož jsem jí měl dohráno všehovšudy za 69 minut (s tím, že asi 10 minut zabralo nastavování, hledání ovládání atp.). Tohle je na té hře asi to nejlepší, že vás moc dlouho netrápí, jelikož se jedná o takovou tu úplně zbytečnou hru, kterou bych snad nikdy nezapnul, nebýt této výzvy...

Ovládání je velmi prkenné, ale s gamepadem to jde o něco lépe, ač i tak je to pořád takové sekavé a za tu hodinu, to do ruky asi úplně nedostanete. Kamera je vyloženě špatná, kdy místy máte 3/4 "pod zemí". Hudba je nic neříkající elektro, které asi jakž takž podkresluje vizuál, ale pobrukovat si to určitě nebudu.

Vizuální stránka se těžko hodnotí, jelikož se jedná o indie kousek. Samozřejmě, grafika je vlastně ošklivá, ale nějaké kouzlo si v ní hráč najít může. Je zde asi 15 levelů, které se lehce liší a aspoň se nejedná o jednotvárný zážitek.

Samotná hratelnost je opět velmi špatná, v podstatě stačí běžet a skákat, občas vystřelit, životů máte habaděj a když vás něco sejme, tak to vůbec nevadí, jelikož se objevíte s plným životem kousek od mísa zabití. Obtížnost je tak nadprůměrně lehká. Občas potrápil nějaký skok, ale víc bych to přičítal špatnému ovládání.

Zbytečné se tu víc rozepisovat nebudu, hru jsem dohrál, nemusel jsem se ani přemáhat, neb je velmi krátká, ale určitě nevidím jediný důvod, proč jí někomu doporučovat. Jo a buď jsem idiot (velmi pravděpodobné) nebo když jste ve hře, tak hru normálně nevypnete, ale musíte jí "shodit", ale to už vezmi čert...
+11

Fallout 2

  • PC 85
No, Fallout 2 konečně dohrán a já se pokusím nějak vyplivnout tu smršť pocitů, tak se předem omlouvám, pokud to nebude úplně posloupně. Za prvé se jedná o jednoduše úžasnou hru, jejíž význam pro herní žánr rozhodně nelze popřít.

Ten svět vás doslova pohltí a uzavře ve své apokalypse. Je to velmi zvláštní, ale jedná se snad o nejzábavnější, nejzajímavější svět, který je zároveň tak hrozně chudý a vlastně prázdný, ale vás to pohlcuje ta atmosféra, te všudypřítomný nepříjemný pocit pustoty a neustálého nebezpečí. S tím souvisí i obtížnost hry. Jelikož patřím mezi nekované RPG hráče (a už vůbec neumím klasiky), tak mi hra dala solidně zabrat. Začal jsem na střední a postupně jsem se dopracoval k nejlehčí obtížnosti, abych to vůbec dojel. Ale ta obtížnost je především v tom, že vám hra nic nepředhodí zadarmo, všechno si sami musíte pospojovat, dát dohromady a najít si cestu. Prostě vás nevodí za ručičku, jak je tomu u dnešních her.

S obtížností souvisí i samotné cestování, které je pro hráče mého typu neskutečné peklo a nejednou mi hru dokázalo docela otrávit. Když jdete z města do města a asi 10x vás přepadnou, tak je to již opravdu ubíjející a mě to vážně dost rychle přestalo bavit. Cestování je nutné zlo hry, které jsem si nedokázal užívat a několikrát mě odřízlo na mrtvém bodě, kdy jsem nebyl schopen dojít do další oblasti, protože jsem byl hrozně "pod levelem", taže jsem trapně ukládal po jednom políčku a zkoušel štěstí. Ostatně štěstí hraje ve hře docela slušnou roli, jelikož na tom záleží i to, jestli otevřete zámek, překecáte postavy atp.

Další věc, kterou musím přiznat, že bez návodu bych hru asi nedojel, respektive by to trvalo minimálně dvakrát či třikrát tolik (například, jak bych našel součástku pro nastartování taneru, to vážně netuším), navíc díky otravnému cestování bych to asi rychle vzdal.

Dále musím přiznat, že asi po 20 hodinách mě hra přestala bavit. Hlavní příběh mi jednoduše přišel slabší a nebyl to takový ten tahový příběh, který vás u hry drží zuby, nehty, vlastně daleko zábavnější mi přišly vedlejší questy, které byly vskutku originální a rozmanité. Dalších deset hodin jsem se tak nějak prokousával. No, závěr je zase velmi dobrý.

Ta hra nabízí velké množství způsobů, jak to hrát, na co se zaměřovat, jak hrou postupovat, jak to trochu osr**, ulehčit si, ale zároveň když se zaměříte na jedno, nutně vám to bude chybět jinde (například pokud chcete být op v soubojích, pak vám třeba bude chybět věda) a v tom je to kouzlo hry. Věřím, že druhé hraní může být ještě zábavnější, jelikož už máte v ruce základní věci a nad hrou daleko víc přemýšlite. Každopádně abych tu nepsal knihu. Hra byla o chlup lepší, než jednička, ale zase o tolik ne. Rozhodně je bohatší, delší a hlavně téměř NEPADÁ, ale do dokonalosti mi tam ještě něco chybělo...
+23

Fallout

  • PC 80
Možná budu znít jako z jiné planety, ale až teprve před pár týdny jsem se poprvé dostal k Fallout 1 (pokud nepočítám pár hodin kolem roku 2000 u kamaráda na jeho supr dupr PC). A vlastně je to bylo i moje první RPG před rokem 2005.

Hned ze začátku mě dostala samotná atmosféra, která je vskutku pohlcující a povede se jí vám navodit lehce nepříjemný pocit, který by postapokalyptický svět navozovat měl. Na každém kroku pociťujete lehký strach z nějakého ohrožení. I taková radioaktivní oblast vám může dost znepříjemnit život (kor když to statečně, ale hloupě, jako já ignorujete a pak se divíte). Navíc samotný svět působí tak nějak uvěřitelně, ač samozřejmě obsahuje jisté sci-fi/fantasy prvky.

Kupodivu grafická stránka hry příliš nezestárla a pořád se jedná o krásnou uměleckou práci. Možná na mě místy působilo prostředí trochu jednotvárně a nudně, ale pořád si drželo svojí atmosféru a hráč díky ní měl takový podivný, skličující pocit.

Hra má i slušný příběh, který mě pohltil. Každý hráč si přijde na své a může ve hře praktikovat svůj styl (agresivní, přemýšlející, srabácký, diplomatický, atd.). Dost mě chytly i herní mechaniky, soubojový systém a upgradování postavy, v tomhle směru mi přišla hra velmi dobře vyvážená. Sice představovala poměrně slušnou výzvu, ale zároveň, pokud je člověk ochoten věnovat čas a učit se, tak to časem dostane do ruky a ví, co a jak.

Slabší stránkou hry je možná její krátkost, kdy lze hru dohrát určitě do dvaceti hodin (i hráči méně zkušení na poli oldschool RPG), hlavní příběh je opravdu z těch kratších. Ale především mě opravdu štvalo neustále padání hry a to takové, jaké jsem zatím u žádné jiné hry nezažil (ano, zkoušel jsem různé patche, packy atp., trochu pomohly, ale ke spokojenosti bylo daleko). Někde jsem četl, že by jsme to po takových letech měli hře odpustit, ale ne, stejně jako nesouhlasím s převáděním hodnocení grafiky na dnešní poměry, tak na druhou stranu neomluvím ani toto. Opravdu mi to dost kazilo herní zážitek.

Celkově jsem ale se hrou velmi spokojený a lituji toho, že jsem se k této sérii dostal až po dvaceti letech, ten zážitek totiž mohl být ještě silnější. Ale to padání...
+33

Operation Flashpoint: Cold War Crisis

  • PC 100
České hry mezi lety 2000 až 2005, to byl jeden skvost vedle druhého. Z mého pohledu se jednalo o zlatou éru českých her a bojím se, že v nejbližších letech nehrozí, že se to zopakuje. Mezi těmito skvosty, jako je Mafia, Vietcong, Original War či Hidden & Dangerous, považuji Operation Flashpoint za tu vůbec nejlepší.

Jestli je Call of Duty mojí srdeční hrou vůbec, tak Operation Flashpoint je českou srdeční záležitostí. Opět zde hraje velký faktor nostalgie a vzpomínky. Samozřejmě, že dnes vidím spoustu nedostatků v chování AI, zastaralé grafiky, krkolomné ovládání aut, tanků a hlavně letadel. Ale ve své době to byla neskutečná pecka, kdy nám byl nabídnout ohromný herní prostor, na kterém jsme měli spoustu taktických možností, jak jednotlivé mise dokončit.

Já tuto hru považuji za vrcholný válečný simulátor své doby, a když to porovnám třeba s pozdější Arma 1 či Arma 2, tak u mě pořád vede OF. Osobně jsem byl unesen i z příběhu, který je krásnou ukázkou toho, jak to mohlo v osmdesátých letech vypadat, kdyby jedné ze stran Studené války ruply nervy.

Jednoduše jsem se dokázal vžít do role jednotlivých postav a hra na mě parádně přenesla pocit, že jsem součástí konfliktu. V té době hráč celkem rychle vystřízlivěl, kdy dostal zásah do nohou a nemohl chodit (než byl ošetřen) nebo v horším případě po zásahu do hlavy hned mrtví. Poměrně jednoduché mise střídaly mise, kdy vám hra svou obtížností šla poměrně na nervy. Sám si vzpomínám, jak jsem několikrát ležel někde v koutě v křoví a čekal, až mi přijdou posily.

Opět musím vyzdvihnout i jistou rozmanitost, kdy máme možnost hrát za obyčejného vojáka, ale i člena speciálních jednotek, tankistů či letců. Navíc byla kampaň pěkně dlouhá.

Jedním z dalších plusů je dabing, a jak už je u českého dabingu tradicí, tak zde nechybělo několik vtipných hlášek. Komu by bylo tohle všechno málo, tak si mohl ještě sám navrhnout vlastní misi a dostatečně se vyřádit (já většinou skončil u nějaké masové bitvy, kterou většinou můj dědeček počítač neutáhl).

Já prostě odmítám porovnávat tehdejší hry s dnešními, tak nemám důvod snižovat známku za chyby, které vidím dnes, ale tehdy ne. Hodnotím, jaký jsem měl zážitek kolem roku 2002 a ten byl parádní.
+21

Call of Duty

  • PC 100
Pro mě se jedná nejen o nejlepší válečné FPS, které jsem kdy hrál, ale o hru, jejíž zábavnost ještě žádná jiná hra u mě doposud nepřekonala. Nejspíš to tak již bude navždy, jelikož nostalgické vzpomínky (ať už jakkoliv zkreslené), vždy tak nějak zahřejí u srdce. Každý máme nějakou hru, na kterou nedáme dopustit a pro mě je to první Call of Duty.

Ve své době to bylo neskutečné zjevení, doslova filmově zpracovaná hra, která se nejspíš dost inspirovala i u seriálu Bratrstvo neohrožených či filmu Nepřítel před branami. Nabitá akce. Poprvé jsme měli možnost mít pocit, že máme kolem sebe válečné spolubojovníky. Celé to na mě působilo, že jsme jedním z vojáků a kampaň jsem prožíval. Hře navíc hodně pomohlo i to, že byla kampaň rozseknuta na tři části (britskou, americkou a ruskou) a díky tomu působila ještě rozmanitěji. V té době i naskriptované situace utužovali zážitek (dnes jejich přílišné používání může být spíš i na obtíž).

Ovšem to hlavní gró je multiplayer. U toho jsem totiž strávil stovky (určitě přes tisíc) hodin a poznal spoustu nových lidí. Tou hrou jsem svého času žil (asi jako dnešní CS hráči). Dodnes mě žádný jiný MP nepřišel tak zábavný a nemyslím si, že někdy u některého vydržím tolik hodin (i kdybych na to měl čas). Navíc mi přijde, že oproti novějším dílům byl ten MP i tak nějak těžší.

Ale i SP jsem prošel minimálně pětkrát (spíš víckrát) a určitě si ho ještě někdy zahraji. Pro mě zůstává COD 1 nejlepším dílem, nejlepší FPS hrou a mojí TOP hrou. Samozřejmě, že zub času se na grafice (asi i hratelnosti) podepsal, ale je to téměř patnáct let stará hra. Já si myslím, že více méně se zub času podepíše na každé hře (ať si zarytí fanoušci tvrdí, co chtějí), ale důležité je, jak hra působila ve své době a to je za mě skvěle.
+18