Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jirka • 37 let • archivář • Hradec Králové (ČR - kraj Královéhradecký)

Komentáře

Life is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 95
Pátá epizoda byla opět emocionální dort se vším všudy. Navíc tempo bylo zběsilé, jak si šlo v předchozích dílech občas sednout na lavičku a chvíli si tak nezávazně meditovat, tak tady to sice šlo taky, ale vír událostí už ani ten odpočinek nedovolil prožít v klidu.

Na začátku si hlavní záporák vylil své srdce a ukázal v praxi svou zajímavou úchylku. Vždycky jsem si říkal, že je ideální mít svého koníčka jako povolání, po dohrání už má tenhle můj názor trochu trhliny, ale co, každý jsme nějaký :)

Je rozehráno několik časových linek, nebo spíše pokusů o změnu minulosti, ale vždycky se něco pokazí a to trvá až do konce, přesto se mi tohle velmi líbilo, člověk dostal v předchozích epizodách jen ochutnat a teď jsou výlety v čase (ty v řádu dnů, ne minut) velmi časté. Zaujala mě hned ta první varianta, kdy se Max vrátila zpět do prvního dne, napráskala Jeffersona, odevzdala fotku a po návratu do přítomnosti už byla v San Francisku na tý velký fotografický výstavě a jakoby mimochodem zapomněla, že doma řádí takovýto tornádo :), to teda nevyšlo, a tak musela zkoušet něco jinýho.

Pokus/omyl tak byl na řadě dál. Hlavně David Madsen to asi pětkrát schytal, než se ho povedlo správně dirigovat, Je sranda, že s ním člověk celou hru bojuje, a on to je vlastně celkem prima chlap, nebejt voják, tak by snad byl i normální :). Na řadu se tak dostává větříček, kterej má na město neblahej vliv. Dokonce i tu tlusťošku se povedlo zachránit, už popátý :D

Následující pasáž na mě zapůsobila nejvíc z kompletní hry, je tak správně zvrácená a bláznivá, že to nemá moc obdoby. Takhle nějak si představuju noční můry, který člověka přivedou blázince. Je tam opět pár skvělých nápadů od tvůrců. Je mi jasné, že ne každému se tahle herní sekvence bude líbit, ale to je přeci správně. Nejlepší je scéna, kde je vše pozpátku, texty, rozhovory, i písnička. Dokonce i tu jednu nepovinnou fotku jsem udělal tak, že jsem ji hotovou zastrčil do foťáku :D Skvělý nápad. A ty hlášky postav v celé snové části hry, lahůdka. Dostane se i na rekapitulaci zásadních scén napříč hrou, nechci všechno chválit, ale nemůžu jinak, to je geniální tah, jak pro zopakování děje, tak pro budoucí rozhodnutí.

Úplný konec je srdceryvný doják. Poprvé v životě se mi u hry stalo, že se mi spustily slzy. A nestydím se za to, ta hra je prostě tak skvěle napsaná, že i taková cynická duše jako jsem já zjihne, takže i za tohle jsem hodně vděčný. Rozhodl jsem se pro obětování Chloe, dlouho jsem jen koukal na obrazovku a vše si rozmýšlel. Ke Chloe jsem si vybudoval silný vztah, o eutanázii jsem nechtěl v předchozí epizodě ani slyšet, ale přesto, má člověk právo rozhodovat o tisícovkách životů na úkor jednoho? Navíc Chloe umírala pořád, tak to pro ní snad nebude tak zlý, zas bude s Rachel ;), bylo to těžký, ale jediný správný rozhodnutí.

Dlouho jsem neměl tak silný pocity po dohrání nějaké hry a když o tom tak přemýšlím, tak vůbec nikdy. Nejde jen o ten konec, ale během těch dní, kdy jsem hru hrál, tak na mě nějak působila. Řikám si, že je to jenom hra sakra, ale stejně. Jen několik knih mi přineslo podobný zážitek, film snad žádný. Jsem zvědav, jestli se někdy objeví něco podobného, laťka je vysoko, ale není nepřekonatelná ;)

No, život jde dál (pro ty, co přežili) a další hry se budou hrát. Life is Strange bude mít v mém osobním žebříčku zvláštní místo, ač na bájnou stovku nedosáhla.

Pro: rozhodnutí, zvrácená pasáž hry, čas, napětí

Proti: rozhodnutí, bez oddychu

+35

Life is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 95
Z týhle hry se stává slušná emoční bomba, nabízí emoce všeho druhu. Tahle epizoda byla o něco delší, ale nemůžu říct, že by to bylo na škodu. Hluché místo jsem nenalezl. Někdo může mít výhrady k začátku, který má jen pramalý vliv na vlastní děj, ale zásadním způsobem formuje Maxinu osobnost, předkládá do té doby skryté aspekty ovlivňování minulosti a hlavně je to fakt doják. Člověk tak nějak tuší, že tahle realita nebude mít pokračování, ale stejně je to pecka.

Shánění dalších důkazů nabízí opět emoce. David, Nathan a Frank informace dodali. I když je to asi dost bolelo, každýho trochu jinak :) Když pak došlo na rozklíčovávání důkazů a snahu o vytvoření z nich vyplývajícího závěru, nastoupila velmi zajímavá mechanika, která nutí si vše důkladně pročíst a logicky pospojovat. Člověk by si myslel, že hru v téhle fázi už bude táhnout jen příběh a osvědčené postupy, ale autoři si zas připravili něco novýho, tleskám.

Když se pak Max s Chloe vydaly na místo, které z důkazů nakonec vylezlo, tak nic nenasvědčovalo tomu, co tam nakonec našly. Bunkr ve kterém se odehrávaly kdovíjaké pokusy na dívkách, jede v tom Nathan sám? Opět se vynořily nové otázky, ono vůbec se v celé hře za každou vyřešenou věc objeví dvě úplně nové :) Jen doufám, že se v poslední epizodě bude dařit odhalovat věci nějak postupně, tak aby se těch asi 20 problémů nevyřešilo v posledních 5 minutách (ale asi to tak dopadno, no).

Následovala cesta na skládku. Rachel je mrtvá, informace, která byla jasná po asi 5 minutách hraní první epizody se potvrdila :) Ač se to nezdá, tak skládka je středobod celý hry, žádnej maják, škola ani koleje, ale skládka je to.

Konečně přišla na řadu slavná Vortex párty, na kterou se všechno osazenstvo připravovalo celý týden, teda kromě Max, ta jí pořád hejtovala, přesto dorazila. Příjemný disko u bazénu, prima rozhovory a vyhlášení soutěže o nejlepší fotku. Když je řeč o fotkách, tak právě na týhle párty je takový příjemný červený nasvícení a šikovná kamera, že z toho vznikají opravdu pěkné momentky. Pár Maxiných selfíček jsem si nacvakal :)

Na úplný konec přišlo ikonické místo, kterým je samozřejmě zas skládka :) Scéna má asi probudit emoce, ale já se neudržel a hlasitě se smál, že Chloe je zase mrtvá, je to holt otloukánek :) a ukázal se hlavní záporák hry.

Co se stane příště? Vyřeší se všechny problémy? Zabrání se katastrofě? Bude konec aspoň trochu dobrý? No uvidíme, těšim se a bojim zároveň.

Pro: emoce, časohrátky, několik zásadních scén, soundtrack

Proti: vyřešení 1 problému vytvoří 2 další

+20

Life is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 90
Události z předchozí epizody byly ještě stále živé. Max únavou usnula, ale ještě před půlnocí jí vzbudila sms od Chloe a tak se vyrazilo na výzvědy. Ještě před odchodem z pokoje jsem však zjistil zásadní událost celé herní série chcípla mi kytka, 2 zalití v minulých hrách na ni byly moc, počítal jsem s takovým koncem, ale nečekal jsem to tak brzy., nakonec jsem se z toho vzpamatoval a vyrazil tedy za Chloe.

Do téhle chvíle byl děj víceméně v legálních kolejích, ale nevyhnutelně muselo přijít pár porušení pravidel a zákonů, aby bylo možno posunout znalosti a získat nové informace. Prozkoumaly jsme tedy ředitelovu kancelář, vzaly pár dokumentů, ale 5000 dolarů jsme nechaly ležet, to už by bylo opravdu přes čáru. Po šmejdění následovalo takovýto holčičí dovádění, který skončilo v jedný posteli dokonce i pusa přišla :).

Konec byl opět plný emocí a nečekaných událostí. Max se podařilo vrátit hluboko do minulosti a zachránit Chloeina otce před smrtí, po návratu do nové verze přítomnosti však zjišťuje, že je Chloe na vozíčku. Pochybuju, že tahle verze přítomnosti zůstane, spíš se zas navrátí ta původní, ale Chválím nápad, sice není úplně originální (už jsem ho viděl i ve filmu), ale drží hráče v napětí, jak se to sakra zas bude vyvíjet příště :)

Na téhle epizodě oceňuji, kromě obvyklých věcí jako je soundtrack a různé časové mechaniky, i větší množství různých scenérií a fotogenických situací, tlačítko F12 mělo pohotovost ;)

Pro: hrátky s časem, dívčí radovánky, soundtrack

Proti: kytka

+22

Life is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 90
Asi půjdu proti proudu, ale druhá epizoda mi přišla o ždibíček horší než ta první. Možná je to tím, že už člověk znal většinu postav a trochu i město a Maxinu schopnost. No to je jedno, i druhá epizoda je velmi kvalitní a rozvijí děj té předchozí.

Hned po probuzení jsem zalil kytku (zatím to nemělo žádný efekt na další hraní, ale to určitě přijde). Pak přišla sprchová scéna, decentní, ale i tak pěkná. No a potom hurá na snídani. Max si procvičila svojí schopnost, zjistila i její vedlejší efekty, potkala pár nových postav, utužila přátelství s Chloe a vyrazila do školy.

Výuka ale netrvala dlouho a došlo na zatím nejvypjatější moment. Psychicky narušená Kate už nevydržela všeobecnou šikanu a rozhodla se skočit ze střechy. Možnost přetáčení času tu byla velmi emotivní, přeci jen, vidět ji skočit asi třikrát za sebou je celkem silný citový úder. Po zastavení času jsem se ji pokoušel přemluvit a přesto, že jsem se ji po celou dobu předešlého hraní snažil pomáhat a v rozhovoru na střeše volil dle mého ty správné uklidňující odpovědi, tak stejně skočila a čas už nešlo vrátit. Dost mě překvapilo, že hra počítá s oběma variantami (skok/neskok a jejich následky). moc dlouho netrvala a nastal emotivní konec, který ale přinesl víc otázek, než odpovědí, takže hurá na další epizodu, kde už se snad víc projeví, kdo je ten špatný, kdo dobrý a kdo jen mate :)

Pro: hrátky s časem, některá rozhodnutí mají opravdu vliv na příběh, soundtrack

Proti: pozvolnější začátek

+24

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 95
Na hru jsem se dlouho těšil a záměrně moc nestudoval informace o hře, stačilo mi, že je obecně vcelku oceňovaná a oblíbená. Navíc jsem byl zvědav na porovnání s epizodickými hrami od TellTale.

Po spuštění mě zaujalo už menu s příjemnou hudbou. Začátek hry je v první minutě trochu chaotický, hrdinka Max je uprostřed vyučování a hráč neví vůbec nic o ní, o světě atd. Ale to se brzy změní. Možnost prozkoumání kdejakých předmětů a komentář k nim hodně pomůže. I osobní deník a mobil situaci rychle osvětlí.

Největší zážitek z první epizody jsem však měl, možná trochu paradoxně, z té nejklidnější pasáže, po odchodu ze třídy šmejděním po chodbě. Max si nasadila sluchátka pustila si opravdu příjemnou písničku a vtipně komentovala všemožné osoby, obsah nástěnek a další reálie. Z této pasáže vyzařovala neuvěřitelná pohoda, jakou jsem snad u hraní ještě nezažil.

Následovala událost, která spustila Maxinu schopnost vracet čas a události se tak rozeběhly. Došlo i na pár rozhodnutí, které budou mít, nevím jestli zásadní, ale určitě nějaký vliv na další hraní i v dalších epizodách. Jako dvousečná zbraň se při nich ukázala možnost rozhodnutí odvolat = přetočit čas a rozhodnout se jinak, stalo se mi však, že jsem toto provedl a teď nevím, jak jsem se nakonec rozhodl :D Uvidim časem, ale vím, že jsem udělal dobře. Oceňuji i řadu takřka banálních rozhodnutí jako je zalití/nezalití kytky, počítám, že když svou kytku v každé epizodě zaliju, tak nakonec buď chcípne, nebo zplesniví :) To bude jeden z momentů, na které jsem opravdu zvědav a který mě požene ke konci :D

Hra jako celek vypadá opravdu krásně (zvlášť když ji srovnám s letitou grafikou TellTale her). Některé scenérie jsou až dechberoucí. Oceňuji i několik míst, kde si Max může sednout/lehnout/relaxovat a protřídit si myšlenky za doprovodu panoramatických záběrů a pohodové hudby, skvělý nápad. Po čase zase hra, kde je focení součást herní mechaniky, nevím proč, ale focení ve hrách mě prostě baví. Prostředí americké střední je dost profláklé téma, alespoň co se filmů týče, ve hrách už to tak neplatí, takže i to je plus.

Max je krásná holka, problém je, že by jí 18 asi nikdo netipoval, některé myšlenky jsou spíše dětské a hlavně nemá žádný prsa, takže vypadá jak třinácka. Ale to je vlastně všeobecný problém této hry, žádná holka ve hře nemá prsa (ani ta stará učitelka), což je statisticky velmi nepravděpodobný, člověk tak tuší, jaký mají vývojáři vkus :D

Těším se na další díl, tohle byl příjemný rozjezd.

Pro: rozhodování, kochání, focení, časohrátky, soundtrack

Proti: občas naivní, malá prsa

+33

Tasty Planet: Back for Seconds

  • PC 65
Před mnoha lety jsem hrál první díl a byl jsem velmi spokojen. Je trochu paradox, že jsem se o pokračování dozvěděl až letos. Díky pěkným vzpomínkám jsem ho brzy rozehrál.

Nutno podotknout, že hra je úplně stejná jako jednička. Stejná grafika, hudba, modely předmětů a prostředí. Liší se pouze příběhem, kdy požírací příšerka zhltne stroj času a dostane se tak do pravěku k dinosaurům, starého Egypta, Říma, feudálního Japonska a do budoucnosti, kde vesele žere na co přijde. Během hraní je to celkem jedno jestli je na jídelníčku Egypťan, Samuraj, nebo člověk z budoucnosti, liší se v zásadě jen barvou oblečení. Stejně tak krysy, kočky a další živočichové jsou napříč časem skoro stejní.

Necitlivě na mě působily i rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi. Gray Goo skončí level třeba ve velikosti 1 metru a další začíná jako 2 centimetrový tvoreček, aby v dalším levelu byl zas třeba kilometrová stvůra. Je to trochu chaos a návaznost často chybí.

Jednoduchý komiksový příběh neurazí, ale neni to kdovíjaký zázrak. Koncept této hry byl bohužel vyčerpán v prvním díle a tohle už je jen vaření z vody. To nemůže zachránit ani režim dvou hráčů, ač jsem ho zatím neměl šanci vyzkoušet.

Je to škoda, ale výsledná hra je velmi slabá, zvláště v porovnání s jedničkou, oproti které nepřináší nic nového.

Pro: cestování časem, komiksový příběh

Proti: stejné jako první díl (ve všem), stereotyp už po pár minutách, vysoká cena

+11

The Tiny Tale 2

  • PC 50
Poslední dobou hraji tento žánr nějak často. Namátkou např. série 12 Labours of Hercules, nebo MOAI. I z toho důvodu jsem se na tuhle hru celkem těšil.

Úkolem bylo během 44 levelů uzdravit 4 svatyně znesvěcené zlým Nekromantem. Jednotlivé levely se skládaly hlavně ze sbírání jídla, kácení stromů, těžby zlata a získávání many. Tyto suroviny pak byly použity na stavby a zneškodnění nepřátel. Jednoduchý koncept, ale pokaždé v těchto hrách celkem dobře funguje. To všechno měli na starosti malí gremlini jako pracanti a orkský šaman jako zaříkáváč a hubitel protivníků. Vcelku vtipné byly jejich rozhovory před začátky některých levelů s prvky černého humoru, nebo i drobných sprosťáren.

Nevím proč, ale nepodařilo se mi pokořit žádný z časů, které nastavili vývojáři v jednotlivých úrovních, často mi chybělo tak 20 sekund, někdy i třeba 2 minuty a přitom jsem si byl vcelku jistý, že dané kolo nešlo udělat nějak výrazně rychleji. No co, asi na to nejsem :) Horší bylo, že při označování jednotlivých úkolů, jako například sklizně dýní, nebo borůvek jsem vždy musel čekat, než tyto plody dorostou a ne prostě označit pole dopředu. S označováním byla i další potíž, relativně často se i po kliku dané políčko neoznačilo a pokud jsem si toho nevšiml, tak jsem zbytečně přišel o několik vteřin a často se tak prodloužil čas, kdy jsem čekal na dostatek surovin pro další postup. Dalším negativem jsou zvuky ve hře, nemyslím tím rozhovory, ty jsou dobré, hlavně hlas šamana je skvělý, ale zvuky přímo během hry, když třeba gremlini sklízejí plodiny, tak u toho tak zvláštně hýkají a hekají, že to prostě spíš ruší :/

Tiny Tale 2 není úplně špatnou hrou, ale v daném žánru jsem zatím horší nehrál. Je to škoda, potenciál nebyl špatný, ale hra nedává všechno, co by mohla.

Pro: rozhovory, šaman

Proti: zvuky, špatné označování políček, nepřekonatelné časy vývojářů

+7

12 Labours of Hercules VI: Race for Olympus

  • PC 70
Někdy od minulého léta jsem měl od této série pauzu, takže už mi pomalu začínala chybět. Naštěstí vyšel po Vánocích nový díl, takže jsem ho teď konečně prošel.

Hned na začátku mě zaujala především nová hudba, která je mnohem živější a rozmanitější než dřív, občas jsem se sám přistihl, že se díky ní moje herní tempo také zvýšilo :) Potěšilo i celkem velké střídání herních prostředí, od zasněžených plání, přes podmořské levely k samotnému vnitru sopky a nakonec i k překvapivému prostředí skandinávské zmrzlé země.

Hratelnost je dá se říct pořád stejná, sice zde přibyl jeden nový bonus v podobě dočasného neomezeného množství dělníků, ale to je změna spíše kosmetická (ačkoliv v některých levelech opravdu vítaná). Zdálo se mi však, že je teď v každé úrovni potřeba trávit trochu více času než dřív. Překážky jsou často náročné k překonání (je potřeba větší množství surovin pro jejich zdolání) a tak je herní doba trochu uměle prodlužována.

Zpočátku jsem si myslel, že zvládnu hru dohrát za 1 den (kalendářní), začal jsem někdy v 15h a měl jen pár přestávek, někdy kolem 21h jsem začínal mít pocit, že hru asi do půlnoci dohrát nestihnu a opravdu, skončil jsem až v 0:30, tedy po necelých 8 hodinách herní doby. Ale co, byl jsem zas spokojen jako u předchozích dílů a to je to hlavní.

Schválně, kdy vyjde sedmička? :)

Pro: střídání prostředí, pěkná hudba, stará hratelnost

Proti: umělé prodlužování herní doby, stará hratelnost

+10

Mini Metro

  • PC 80
Už si ani nepamatuju, kdy a kde jsem tuhle hru pořídil, byla zřejmě součástí nějakého bundlu, ale kvůli ní jsem určitě do oné koupě neinvestoval. No to je jedno, prostě jsem ji jednou večer spustil a pár dní mi vydržela.

Zpočátku (asi 2 minuty) jsem si říkal, že to je další z stovek blbostí, které kolují steamem, ale pak jsem se do hry zakousl a už mě nepustila. Cílem hry je vytvořit metro, které bude stíhat odbavovat cestující na stále přibývajících zastávkach a vydržet to, co nejdéle. Kladem je určitě podklad reálných světových měst. Nezkoumal jsem do jaké míry se půdorysy shodují se skutečností, ale vypadaly vcelku uvěřitelně. Každé z měst mělo alespoň jednu řeku a tak bylo nutné stavět tunely pod nimi a pečlivě si vše plánovat. Někdy se povedlo obsloužit 500 cestujících (což byl počet, který odemknul další město) hned napoprvé, jindy mi to vyšlo třeba až na pátý pokus. Oceňuji i drobné rozdíly mezi městy, jako jsou rychlovlaky v Tokiu, nebo prťavé vagony v Káhiře. Prostě v rámci možností a ambicí je tato hra opravdu vymazlená.

Jak už jsem uvedl výše, nic jsem od tohoto kousku nečekal, ale dostalo se mi několik hodin příjemné zábavy a možná i osvěty. Už nebudu jízdu skutečným metrem brát jako samozřejmost, ale jako svátek :)

Pro: metro, města, logistika

Proti: logistika, časem se metro zahltí

+19

Plane Arcade

  • PC 70
Letecké simulátory nemám rád, nastavování všelijakých hejblátek mě nebaví a samotné lítání a případné střílení protivníků, či jiných cílů taky není můj šálek kávy. Proto jsem si tento žánr musel vybrat jako součást Herní výzvy 2016. Dlouho jsem projížděl různé tituly, které by připadaly do úvahy, ale nakonec jsem dal na doporučení bratra a vybral si tento kousek. Prý je to celkem krátké a lehké.

Prvních pár misí byla procházka růžovou zahradou. Na druhý pokus jsem je měl přejeté (první pokus často skončil pádem na zem, nárazem do stromu apod.). Potíže nastaly zhruba u páté mise, kdy bylo cílem zničit asi 15 pozemních děl, tanků a náklaďáků. Bomb nebylo nazbyt a většina cílů nepříjemně střílela. Následovaly další mise např. proti značné přesile nepřátelských stíhaček, a následně proti různým kombinacím stíhaček, bombardérů, děl atd. Hrací doba každé mise byla do 5 minut, mně ale často zabrala každá přes půl hodiny. Nakonec se však povedlo vše zdárně zvládnout a já mohl spokojeně odletět na zaslouženou dovolenou (bohužel jen ve hře).

Plane Arcade je na freeware poměry a relativní stáří kvalitním titulem. Ač nemám žánr v lásce, tak musím ocenit intuitivní ovládání pohybu letadla pomocí myši. Času jsem u hry strávil víc, než jsem zamýšlel, ale nelituji ho. K tomuto titulu se však už asi nikdy nevrátím.

Pro: letadla, kvalitní souboje, obtížnost

Proti: letadla, obtížnost

+10

Luxor

  • PC 80
Zumu jsem hrál kdysi před mnoha lety. Luxor je jejím věrným klonem, rozdíl je jen v ovládání, kdy hráč ovládá jakési odstřelovací zařízení, kterým pohybuje ze strany na stranu, nikoliv už dokolečka dokola.

Levely se po nějaké době opakují, ale to už v nich je o další barvu kuliček víc a přišlo mi, že i rychlost jejich cesty byla o něco větší, ale jistý si tím nejsem. Některé levely jsou pekelně těžké a mnohokrát jsem na nich vyplýtval všechny své životy a skončil. Je mrzuté, že pak musí člověk opakovat všechny předešlé úrovně v dané stagi (levelů je v každé stagi něco mezi 5 a 10) a tak se hraní možná až zbytečně prodlužuje a dochází k frustraci. Je samozřejmě možné, že nejsem kdovíjaký přeborník, ale spíš lama :)

Každopádně po celodenním hraní mě začala celkem hodně bolet ruka od zarputilého držení myši, až tak je hra návyková. Za nějaký čas si zas vyzkouším další díly, nebo úplně jiný klon.

Pro: zábava, frustrace

Proti: některé levely jsou pekelně těžké, krátkodobá závislost

+11

Re-Volt

  • PC 80
V roce 1999 jsem hru rozehrál u jednoho kamaráda, hráli jsme ji celkem dlouho (několik dní) a užili si spoustu srandy. Znovu jsem ji rozehrál až letos, právě kvůli těm milým vzpomínkám z dětství.

Světe div se, hra vůbec nevypadá na 17 let starou věc, ale od letmého pohledu by se klidně mohla zařadit mezi běžné závodní hry, které jsou dnes chrleny v nejrůznější kvalitě. Grafika byla, už co si jako dítě pamatuju, tehdy opravdu skvostná a to si udržela dodnes. (Skvostná neni, ale pěkná jo).

Režim závodění s autíčky na dálkové ovládání je taky fajn, podobou zkušenost jsem měl jen s Micro Machines a Micro Machines 2: Turbo Tournament, tedy se staršími kousky s pohledem shora. Re-volt však nabízí pohled buď za autíčkem, nebo i z něj (respektive jeho pozice), takže hra má pořádný spád. Power-upy v podobě různých rachejtlí, balónků s vodou, nebo přídavné tužkové baterky jsou také velmi užitečné, daly vzpomenout na legendární Death Rally.

Hra nabízí několik režimů. Od jednotlivých závodů po šampionáty. Právě v šampionátu jsem měl postupem času obrovské problémy, protože moje autíčko nebylo s to stíhat ty nejlepší, takže jsem se často nekvalifikoval do dalších závodů. Až posléze jsem přišel na to, že lepší autíčka se dají odemykat i v jiných režimech hry (jízda na čas, sbírání hvězdiček...) a pak už byla celková výhra v šampionátu otázkou několika povedených závodů.

Re-Volt je parádní hra, sám jsem byl překvapen, že mě i dnes pořád bavila jako kdysi, i když jsem od roku 1999 pár podobných titulů už odehrál. Někdy se ke hře zas vrátím. Nejpozději za dalších 17 let ;)

Pro: parádní hratelnost, dobré tratě, těžká, ale spravedlivá, nestárnoucí

Proti: možná už okoukaný koncept, ale je to jeden z jeho zakladatelů

+19

Blameless

  • PC 80
Na to, že je tato hra zadarmo toho nabízí opravdu hodně. Stísněnou atmosféru staveniště, prvky boje o přežití, výbornou grafiku a některé zajímavé nápady.

Staveniště mi připomínalo těch pár českých, která jsem viděl. Všude plastové dveře a okna, sádrokarton na stropě, po zdech roztahané kabely apod. Člověk se tu cítí jako doma, i když se děj odehrává podle několika indicií v některé aglosaské zemi.

Škoda jen, že délka hry není kdovíjaká, zhruba půl hodiny, pro ty, co prolézají každý kout pak maximálně o 10 minut víc. Ale zadarmo je každá minuta v takovéhle kvalitě skvělá.

Freeware scénu moc neznám, ale pokud se tam vyskytují kousky jako tenhle, tak se asi budu zajímat víc :)

Pro: kvalita zdarma, česká hra, kvalitně zpracovaná stavba

Proti: krátké, pár nelogičností

+14

Samorost 2

  • PC 80
Studio muchomůrek a jejich hry mám rád. Jen teď trochu lituji, že jsem nehrál jejich hry chronologicky, ale začal jsem s Machinarium a pokračoval hrou Botanicula, tj. s velmi nadstandartními kousky v rámci žánru (a to myslím i v celosvětovém měřítku).

Letos jsem tedy zkusil nejdřív první Samorost (jednohubku) a pak přišel čas i na pokračování. Tuto hru bych nazval jako "dvouhubku" Herní doba se sice trochu natáhla, ale stále je problém dostat se alespoň k jedné hodině. Nápady a úkoly ve hře už působí propracovanějším dojmem a člověk v nich poznává i ty, které jsou součastí novějších her studia.

Druhý Samorost je kvalitní hrou, kdybych ho hrál v době vydání, byl bych asi nadšený, dnes už na mě hra nemá takový dopad. Ale už se velmi těšim na Samorost 3, který snad naplno ukáže potenciál samorostího univerza.

Pro: Kompotoví mimosamorosťani, fauna a flóra

Proti: Krátká herní doba

+20

12 Labours of Hercules V: Kids of Hellas

  • PC 70
Letos jsem si projel všechny díly této herní série. Hry jsou skoro stejné, ale přesto vždy dokážou na několik hodin zabavit.

Ač je v názvu zmíněna práce (úkoly) pro Herkula, tak ten toho ve hře moc nedělá. Většinu činnosti za něj musí oddřít sluhové, kteří se starají o přísun surovin a "čištění" jednotlivých úrovní od překážek, případně různá mýtická stvoření jako pes Kerberos, Medúza, Pegas a další. Herkules jen párkrát odstraní obrovský kámen, nebo udělá něco jiného, kde je potřeba jeho síla. (alespoň už nespí v lehátku jako v prvním díle, to mi tehdy přišlo až nemístné :) Pomáhá i jeho manželka Megara, která se stará o zalévání keřů a rostlin a oživuje tak mnohdy nevábné okolí.

Tento díl se točí kolem dětí, které byly přeměněny v jakési zombie pomocí očarovaných hraček od boha Area, naštěstí stačí, když se k nim Herkules dostane a jsou opět jak dřív. Příběh je tedy značně triviální, ale to je v tomhle žánru skoro vždycky. Já se bavil dobře a už čekám na další díl, který určitě vyjde už letos, třeba jich jednou bude i těch 12 ;)

Pro: stále stejné, stále chytlavé, řecká mytologie

Proti: stále stejné

+12

Rocket League

  • PC 90
Přečkal jsem úvodní šílenství a hru si pořídil až teprve nedávno. Ale od té doby si pár zápasů dávkuju každý den, tak návykový a zábavný je tento počin.

Hned po spuštění jsem rozehrál režim sezóny proti počítačovým protivníkům. Ze začátku jsem se choval opravdu zvláštně. K míči jsem se dostal zhruba jednou dvakrát za minutu a když už se tak stalo, tak jsem ho stejně poslal úplně jinam než jsem chtěl (ale většinou jsem ho ani netrefil) :) Nicméně druhý den se mi povedlo sezónu dohrát (vítězně) a naskočily titulky. Neznalý člověk by si mohl říct, že to teda je sakra krátká hra, pár hodin a je hotovo. Ale tohle byl teprve začátek.

Pravá zábava začíná teprve s nástupem multiplayeru. Sice jsem zjistil, že to co jsem se naučil a vcelku fungovalo proti PC mi je proti některým borcům úplně nanic, ale i tak to bylo zábavné a člověk se dál učil vše dělat ve větší rychlosti a všemožně vypočítávat úhly odrazu a někdy je dokonce i aplikovat v praxi.

Dnes už můžu tvrdit, že moje hraní je relativně dobré, sice nestačím na matadory typu zdejšího Maxima, ale zařadil bych se do lepšího průměru, který je schopen dát gól, když týmu teče do bot. To s bráněním je to horší, tam mám ještě velké rezervy (proto se někdy možná až sobecky držím v útoku a do brankářské pozice se moc nehrnu, ale když není zbytí, tak i to někdy zvládnu).

Hru jsem sice "dohrál", ale ona se vlastně dohrát ani nedá, budu ji hrát asi ještě hodně dlouho a když bude upadat můj zájem, tak dokoupím nějaká DLC a ono se to zas zlepší.

Sejdeme se na hřišti ;)

Pro: návykovost, sebezdokonalování, odměna za každý zápas

Proti: návykovost, málo singleplayeru

+24

The Talos Principle

  • PC 95
Ke hře jsem přistoupil jako nevědomé dítě (viděl jsem asi 15s videa, ale to se dá těžko počítat), což byla velká výhoda, nezatížen spoilery jsem postupně objevoval taje a zákonitosti hry a postupem času se dostával hlouběji a přemýšlel o to usilovněji o bytí, o vědomí, o morálce a o tom, jak se sakra dostat k támhleté kostce.

Tento herní kousek naprosto přesně ví, jak s hráčem zacházet, dá mu ochutnat prvních pár puzzlů a pak přitvrzuje a člověk (osoba) je tak nucen používat fígle, které se naučil v minulých kolech a sem tam objevit zatím netušenou vlastnost pomůcek, která pak vyřeší i další zádrhele v přístích oblastech. Přiznám se, že párkrát jsem byl už opravdu v úzkých, takže pomohl přítel youtube, pokaždé bylo řešením použití nové mechaniky, která člověka prostě ne a ne napadnout, přitom je to tak prosté.

Procházení kol je však jen půlkou zážitku, ta druhá je tvořena čtením záznamů které po sobě lidstvo zanechalo na počítačových terminálech. Samotný Elohím moc informací nepřínáší, jeho vzletná slova jsou však takřka povznášející, ale jeho "hlavně nikdy nešplhej na věž, mé dítě" působí jak červený šátek na býka a uvažující bytost na tu věž prostě musí ;).

Jako takový bonbónek, který jsem ještě ve hře doteď nikdy nezaznamenal byly QR kódy se vzkazy, které v úrovních zanechali mí Steam přátelé, kteří hráli hru dřív než já, to je panečku "korespondeční šach, tedy multiplayer :)

Takovéhle filozofické dílo jsem ještě nikdy nehrál a byl jsem nadšen. I takhle se dají dělat hry pro masy (tedy alespoň pro ty, které umějí číst a psát a uvědomují si sebe sama).

Tak mě to emocionálně vyždímalo, že si teď radši dám na chvíli pauzu a DLC The Talos Principle: Road to Gehenna si zahraju později. Ale to si pište, že se na to těším už teď.

Pro: filozofie, lidskost, chytré puzzly, Elohím

Proti: nutná gramotnost

+25

12 Labours of Hercules IV: Mother Nature

  • PC 70
Politika prodeje této hry (a předchozích dílů) mi je trochu záhadou. Hra je měsíc po vydání ve slevě a stojí jen asi půl eura, nu což, já se nezlobím ;) Zajímavé je taky, že 4 díly hry vyšly během cca 10 měsíců, jsou doslova chrleny, ale asi je tento model rentabilní.

Po odehrání přechozích dílů jsem se dostal i tomuto. Hratelnost je už od jedničky velmi velmi podobná, člověk si tak nemusí na nic dlouho zvykat. Jde o to, efektivně klikat na zdroje, po jejichž shromáždění jdou získat další zdroje a postupně se vyčistí celá mapa a hráč se dostane k vyřešení úkolu daného kola. A to celkem padesátkrát (plus ještě šestkrát v bonusových kolech). Všechno vypadá asi tak, že služebníci makají a Herkules se svojí manželkou Megarou pak předvedou těch pár činností, které umějí a je hotovo.

Hraní je po delší době trochu na "palici", ale povedlo se mi hru dohrát během jednoho dne (pravda, začal jsem někdy v 10h a s několika přestávkami skončil až někdy ve 23h). Stejně jako předchozí díly i tenhle můžu doporučit, nejlépe pro zkrácení dlouhé chvíle přostřednictvím pár levelů.

Pro: Herkules, Megara, příroda, stejné jako předchozí díly

Proti: stejné jako předchozí díly

+9

Shower With Your Dad Simulator 2015: Do You Still Shower With Your Dad?

  • PC 65
Hra má poněkud delší název, to je ale to, čím upoutá :) Člověk by čekal, že to bude pěkná blbost, no to je pravda, ale přesto jsem ve hře strávil asi hodinu a půl a pořád se dobře bavil.

Kromě herních módů, kde máte najít toho správného tátu ve sprše (bez chyby, na čas atd.) Je tu i jeden adventurní mód, kdy je potřeba spravit sprchu a po celodenní dřině se zaslouženě vysprchovat. Dále pak survival vložka, aby se synek mohl přidat k drsnému adoptivnímu otci. No a nakonec i "epická" letecká bitva van a sestřelování nepřátelských otců. To jsem ještě zapomněl na přehršel miniher mimo hlavní mody.

Jako tato hra je nečekaně komplexní, takového počtu herních režimů nedosahuje drtivá většina her na trhu (jestli to je klad, to nechť posoudí jiní). Jo a nahota ve hrách taky není samozřejmost (tady je dokonce takřka permanentní) :)

Hru jsem si užil a nelituji toho eura, které jsem za tento kousek zaplatil.

Pro: Hygiena, množství herních modů, vtipné

Proti: Krátká herní doba, nic pro špindíry

+18

Frankenstein: Master of Death

  • PC 55
Hra vypadá vizuálně velmi zajímavě, alespoň něco, chtělo by se říct, ale to by měla být samozřejmost u nové hry. Tempo příběhu je zběsilé, ale ten je dost nelogický a chaotický. Zarazilo mě, že v každé bedně se tu narazí na nějaký klíč (celkově jich bylo dost přes 20), který otevírá dveře, kde je další klíč, případně předmět, který hráče dovede k ... atd. Na 2 hodiny hraní je to prostě moc opakování.

Puzzly ve hře nejsou z nejhorších, některé jsou dost těžké, naneštěstí jejich zasazení do prostředí a do příběhu je často neodpovídající. Vypadá to spíš, že autoři si tvoří do šuplíku puzzly, a ty pak tahají jak míčky při sportce, a někam ho ve svých hrách prostě umístí. Jejich boj, ale pochybuji, že na těch mých pár eurocentech, které mě hra stála nějak vydělají. Kdyby nedělali přehršle stejných her, ale soustředili se třeba rok na jednu, určitě by z toho nebyl špatný výtvor.

Pro: vypadá to pěkně

Proti: slabý příběh, pobíhání tam a zpět, klíč kam se podíváš

+18