Underrail je izometrické post-apo RPG ze světa, kde lidé už dávno opustili povrch a žijí v podzemním komplexu Underrail, nebo v tom, co z něj po staletích úpadku zbylo. Tváří se jako něco, co mohlo vyjít v roce 1999 a stát se kultovním kouskem, na který by se vedle Falloutů vzpomínalo.
Vůbec inspirace je Falloutem je zřejmá na první pohled a ještě spíš poslech - ambientní hudba je od prvních Falloutů místama prakticky k nerozeznání. Graficky má UnderRail o něco barevnější paletu a zobrazení (i soubojový systém) má od Falloutu nakročeno spíš k Jagged Alliance 2, ale ani tady vliv moc nezapře.
Co mě na Underrail fascinuje asi nejvíc - že celé tohle RPG dala dohromady docela malá skupinka lidí a snad polovinu času vývoje na tom dělal jediný člověk. Přitom hra je vyloženě obrovská, systémy komplexní a dialogy velmi dobře napsané. Jestli si dotyčný borec co s vývojem začal chtěl takhle splnit sen, tak můžu jedině gratulovat a závidět.
Rozlohou může UnderRail Falloutům směle konkurovat - nejspíš i oběma dohromady. Protože i když různých měst a osad není ve hře zase až tolik, tak prostory mezi nima nesupluje žádné cestování po mapě - odkudkoliv kamkoliv se dá dojít lokaci po lokaci pěšky. Tohle zahrnuje jak samotné hlavní tunely Underrailu a metra, tak servisní tunely pod nima a hlavně obrovské jeskynní systémy, které se táhnou snad všude možně okolo. Jediné výjimky afaik tvoří Horní underrail, některé části Core City a Deep Caverns, do kterých se musí výtahem.
Ad mapy - musím souhlasit s HEXem, že jakkoliv je fajn vydat se jen tak do tunelů a pár hodin je prohledávat, tak celý underrail a jeskyně obzvlášť jsou jedno velké bludiště a nějaká alespoň přibližná mapa by se určitě hodila.
Strohost deníku většinou nevadí, i když občas jsem měl problém na místo trefit. Tohle neplatí pro Deep Caverns, ve kterých jsou objectives popsané velic vágně a i když odpovědi na otázky tam k nalezení jsou, bez wiki bych tam nejspíš běhal ještě teď.
Underrail je obecně docela těžká hra a hlavně druhou čtvrtinu hry jsem procházel lokace a plnil úkoly tak na hraně možností postavy. Na pár místech jsem zakusil náhlý difficulty spike (především sklad CoreTechu, ale i takový Rathound King je mnohonásobně tužší, než cokoliv, na co člověk cestou k němu narazí.). Ale nic z toho si nezadá s finální oblastí Deep Caverns.
Když jsem se do Deep Caverns poprvé dostal, vypadalo to, že mě čeká pár posledních lokací - jedna sekce vlevo, druhá vpravo, mezi nima no man's land a za ním boss. Prostě takové finále. No zabil jsem v Deep Caverns několik desítek hodin pobíhání sem a tam mezi potvorama, které si na férovku dát nemůžu, bojoval s virtuální kostkou jak jsem procházel chokepointy ve stealthu, řešil kde sehnat mrtě quest itemů poschovávaných všude možně i v těch nejodlehlejších částech oblasti, zkoumal puzzly, procházel dungeony, a to jsem si na to bral wiki. Obtížnost je v Deep Caverns brutální, instrukce jak jsem zmínil velmi vágní (v podstatě bez wiki by to znamenalo na specifičtější instrukce náhodně narazit při hledání naslepo) a na 2 místech jsem opravdu jen bojoval s virtuální kostkou. Humus. Deep Caverns prostě měly imo být mnohem kompaktnější a přímočařejší.
Příběh není nijak zvlášt epický, ale zajímavý celkem jo. Prostě plníte úkoly pro svou novou domovskou stanici, až se postupně všechno zvrtne na hledání nějakého mysteriózního artefaktu. Na konci se dostaví docela WTF plot twist, který odkazuje na pokračování a hlavně se vzásadě nic moc nevysvětlí, alespoň co se týče toho artefaktu.
Musím vyzdvihnout jednotlivá NPC. Dialogy nejsou bůhvíjak košaté - srovnání s Falloutem je opět příhodné, i když skillchecků v nich asi není až tolik. Vykreslení postav je ale naprosto excelentní - autorovi se daří prakticky každé postavě vtisknout nějaké chrakterové rysy, povahu, návyky... Nedá se asi říct, že by nějaká z nich vynikala, ale málokteré jsou si projevem podobné a spousta jich je povahou naprosto unikátní. Tomu můžu opět jen uznale zatleskat.
Co můžu krom problémů s obtížností ještě zkritizovat, je interface, který by nebyl ideální ani před těmi 18 lety - hlavní problém interface bych shrnul jako "spousta malých ikonek" - lišta je by oko 15-20 malých ikonek vedle sebe, inventář ze změt malých ikonek, všechno jsou to na první pohled jen různě barevné fleky, hledat něco v inventáři mi často zabralo nezdravě moc času.
Někoho určitě nasere i systém obchodníků, kdy od vás obchodník koupí jen to, co zrovna sám shání, takže nemůžete k prvnímu borcovi ve městě natahat všechno, co jste v jeskyních nasbírali z mrtvol. Ve druhé polovině hry jsem jednou za čas pořádal okružní jízdu po všech obchodnících ve hře, abych se zbavil co největší zátěže. V Core City taky potkáte přetíženého borce, který se rozčiluje, že od něj nikdo nechce koupit všechno to harampádí co u sebe nosí, protože přece ho nenechá ležet kde ho našel - někdo ho určitě časem koupí. Vůbec Underrail má fajný smysl pro humor (tak trochu jako podobná hra na F).
Eeeh, no to by stačilo. Rozepsal jsem se dost a moc koherentní to stejně není, takže nějaké shrnutí: Je to špičkové postapo RPG jak z roku 1999. Je obrovské, plné obsahu, docela těžké a v něčem i celkem zbytečně těžkopádné, ale ke starým Falloutům už se asi nic blíž nedostane. (HEXova zmínka Deus Ex taky určitě není mimo mísu, už jen pro to všudypřítomné hackování a lockpickování :D) Pamětníkům můžu jedině doporučit.
Nicméně tak 5% je za to, že hra je z velké části dílem jednoho člověka, což prostě nemůžu neobdivovat.
Vůbec inspirace je Falloutem je zřejmá na první pohled a ještě spíš poslech - ambientní hudba je od prvních Falloutů místama prakticky k nerozeznání. Graficky má UnderRail o něco barevnější paletu a zobrazení (i soubojový systém) má od Falloutu nakročeno spíš k Jagged Alliance 2, ale ani tady vliv moc nezapře.
Co mě na Underrail fascinuje asi nejvíc - že celé tohle RPG dala dohromady docela malá skupinka lidí a snad polovinu času vývoje na tom dělal jediný člověk. Přitom hra je vyloženě obrovská, systémy komplexní a dialogy velmi dobře napsané. Jestli si dotyčný borec co s vývojem začal chtěl takhle splnit sen, tak můžu jedině gratulovat a závidět.
Rozlohou může UnderRail Falloutům směle konkurovat - nejspíš i oběma dohromady. Protože i když různých měst a osad není ve hře zase až tolik, tak prostory mezi nima nesupluje žádné cestování po mapě - odkudkoliv kamkoliv se dá dojít lokaci po lokaci pěšky. Tohle zahrnuje jak samotné hlavní tunely Underrailu a metra, tak servisní tunely pod nima a hlavně obrovské jeskynní systémy, které se táhnou snad všude možně okolo. Jediné výjimky afaik tvoří Horní underrail, některé části Core City a Deep Caverns, do kterých se musí výtahem.
Ad mapy - musím souhlasit s HEXem, že jakkoliv je fajn vydat se jen tak do tunelů a pár hodin je prohledávat, tak celý underrail a jeskyně obzvlášť jsou jedno velké bludiště a nějaká alespoň přibližná mapa by se určitě hodila.
Strohost deníku většinou nevadí, i když občas jsem měl problém na místo trefit. Tohle neplatí pro Deep Caverns, ve kterých jsou objectives popsané velic vágně a i když odpovědi na otázky tam k nalezení jsou, bez wiki bych tam nejspíš běhal ještě teď.
Underrail je obecně docela těžká hra a hlavně druhou čtvrtinu hry jsem procházel lokace a plnil úkoly tak na hraně možností postavy. Na pár místech jsem zakusil náhlý difficulty spike (především sklad CoreTechu, ale i takový Rathound King je mnohonásobně tužší, než cokoliv, na co člověk cestou k němu narazí.). Ale nic z toho si nezadá s finální oblastí Deep Caverns.
Když jsem se do Deep Caverns poprvé dostal, vypadalo to, že mě čeká pár posledních lokací - jedna sekce vlevo, druhá vpravo, mezi nima no man's land a za ním boss. Prostě takové finále. No zabil jsem v Deep Caverns několik desítek hodin pobíhání sem a tam mezi potvorama, které si na férovku dát nemůžu, bojoval s virtuální kostkou jak jsem procházel chokepointy ve stealthu, řešil kde sehnat mrtě quest itemů poschovávaných všude možně i v těch nejodlehlejších částech oblasti, zkoumal puzzly, procházel dungeony, a to jsem si na to bral wiki. Obtížnost je v Deep Caverns brutální, instrukce jak jsem zmínil velmi vágní (v podstatě bez wiki by to znamenalo na specifičtější instrukce náhodně narazit při hledání naslepo) a na 2 místech jsem opravdu jen bojoval s virtuální kostkou. Humus. Deep Caverns prostě měly imo být mnohem kompaktnější a přímočařejší.
Příběh není nijak zvlášt epický, ale zajímavý celkem jo. Prostě plníte úkoly pro svou novou domovskou stanici, až se postupně všechno zvrtne na hledání nějakého mysteriózního artefaktu. Na konci se dostaví docela WTF plot twist, který odkazuje na pokračování a hlavně se vzásadě nic moc nevysvětlí, alespoň co se týče toho artefaktu.
Musím vyzdvihnout jednotlivá NPC. Dialogy nejsou bůhvíjak košaté - srovnání s Falloutem je opět příhodné, i když skillchecků v nich asi není až tolik. Vykreslení postav je ale naprosto excelentní - autorovi se daří prakticky každé postavě vtisknout nějaké chrakterové rysy, povahu, návyky... Nedá se asi říct, že by nějaká z nich vynikala, ale málokteré jsou si projevem podobné a spousta jich je povahou naprosto unikátní. Tomu můžu opět jen uznale zatleskat.
Co můžu krom problémů s obtížností ještě zkritizovat, je interface, který by nebyl ideální ani před těmi 18 lety - hlavní problém interface bych shrnul jako "spousta malých ikonek" - lišta je by oko 15-20 malých ikonek vedle sebe, inventář ze změt malých ikonek, všechno jsou to na první pohled jen různě barevné fleky, hledat něco v inventáři mi často zabralo nezdravě moc času.
Někoho určitě nasere i systém obchodníků, kdy od vás obchodník koupí jen to, co zrovna sám shání, takže nemůžete k prvnímu borcovi ve městě natahat všechno, co jste v jeskyních nasbírali z mrtvol. Ve druhé polovině hry jsem jednou za čas pořádal okružní jízdu po všech obchodnících ve hře, abych se zbavil co největší zátěže. V Core City taky potkáte přetíženého borce, který se rozčiluje, že od něj nikdo nechce koupit všechno to harampádí co u sebe nosí, protože přece ho nenechá ležet kde ho našel - někdo ho určitě časem koupí. Vůbec Underrail má fajný smysl pro humor (tak trochu jako podobná hra na F).
Eeeh, no to by stačilo. Rozepsal jsem se dost a moc koherentní to stejně není, takže nějaké shrnutí: Je to špičkové postapo RPG jak z roku 1999. Je obrovské, plné obsahu, docela těžké a v něčem i celkem zbytečně těžkopádné, ale ke starým Falloutům už se asi nic blíž nedostane. (HEXova zmínka Deus Ex taky určitě není mimo mísu, už jen pro to všudypřítomné hackování a lockpickování :D) Pamětníkům můžu jedině doporučit.
Nicméně tak 5% je za to, že hra je z velké části dílem jednoho člověka, což prostě nemůžu neobdivovat.
Dragon's Dogma 2
Pro: velké oldskool RPG ze staré školy ála Fallout
Proti: obtížnost přestřelené hlavně v závěru, obecně ne moc dobře zvládnutá poslední čtvrtina hry, nic moc interface