Chcete si zahrát fantasy RPG, kde můžete být naprosto kýmkoliv, volně si prozkoumávat obrovskou zem a postupně se stát až téměř božskou bytostí, co zabíjí draky jak na běžícím páse? Ještě před měsícem bych vás poslala pro Skyrim, dneska je to Elden Ring. Vágně popsaní Tarnished mi připomínají vězně bez minulosti, jakožto protagonisty ze všech Elder Scrolls, a umožňují si pro vaši postavu vymyslet jakýkoliv background. Vždyť i NPC "poskvrnění" ve hře jsou všichni tak odlišní a ne všichni se chtějí stát vyvolenými!

K tomu máte k dispozici desítky různých kouzel z různých magických škol, rozmanité summony, velké množství zbrojí různých typů a hromadu zbraní, které navíc můžete kombinovat s nejrůznějšími weapon arts. Tohle je pro mne pravé RPG. Tady si mohu hrát mou nemrtvou jeptišku smrti s ledovou a black flame kosou po vzoru sestry Friedy a nakonec se stát ženskou verzí Lich King Arthase. Prozkoumávat dungeony, zabíjet monstra, sem tam někomu pomoct nebo ublížit, a to vše bez omezení questových ukazatelů a nesmrtelných NPC. A když mě to omrzí, tak si můžu změnit vzhled, respecnout staty, předělat kouzla, weapon arty a i toho materiálu na upgrade zbraní je nakonec dostatek.

Někdo se může zeptat: "Počkat, počkat, jsem tu na správné hře? Vždyť toto má být souls hra! To má být jako fakt těžký a každý boss výzva a tak. Žádnej čas na RP, ne?"

Ano i ne. Hrajete-li Elden Ring jako Dark Souls, dostanete nejtěžší Dark Souls všech dob. Můžete běhat nazí s obrovským mečem mezi hlavními bossy a urollovat je k smrti. Když jste fakt dobří. Ale hrajete-li Elden Ring jako open world RPG se vším co nabízí, dostanete mnohem jednodušší zážitek. Nejtěžší bude to prvotní rozkoukání a pak možná pozlobí úplný závěr. A tak to má být, podobnou obtížnost jsem zažila u Witchera 3 na Death March. Věřím, že s pomocí nových summonů a některých super mocných (ale taky super zábavných) weapon artů legendárních zbraní dohraje hru v pohodě i casual hráč. Pokud ty zbraně vůbec najde, ale tak už to u open worldů chodí.

Tento přístup má samozřejmě i zápory. Moje radost z každého poraženého bosse nebyla ani zdaleka tak velká jako u předchozích souls her. Ještě aby jo, když jsem průměrně každou hodinu porazila aspoň jednoho. Ale příběhoví bossové jsou pořád super a fajn jsou i lokace, ve kterých se nachází. Tam jsem často hrála se zatajeným dechem a až se mi to rozleží v hlavě, možná přehodnotím můj osobní žebříček souls bossů. Třes se Ornsteine! Za to vedlejší dungeony se opakují, ale některé logické hádanky byly docela nápadité.

Další novinkou je kůň, který je asi nejlíp zpracovaný ze všech her, co jsem hrála. Bohužel má nepříjemný bug, že vám občas ujede pod nohama a vy zůstanete viset ve vzduchu. Stalo se mi to třikrát a končí to smrtí o pár vteřin později (ale jednou jsem se stihla odportit).

Původně jsem Elden Ring ohodnotila na 100%, protože si neumím představit, že by mi ta hra mohla sednout ještě lépe. Někdo může namítat, že Demon's Souls Remake má lepší grafiku, ale to mi vůbec nevadí. Jinému může vadit nevyváženost buildů oproti předchozím souls hrám, ale já považuji za zábavné, když je experimentování odměněno silnější postavou. Nevnímám souls hry jako sport ani nehraji PvP. Nakonec však přeci jen strhávám 5% za to, že příběh mi ze všech Miyazakiho souls her přijde nejslabší (sorry, Martine). A taky Bloodborne u mne pořád vede z hlediska celkové atmosféry a obdobně kvalitní mi v Elden Ringu přišla jediná lokace.

Dohráno za 94 hodin.