Ehm, dovolte se mi k této hře vyjádřit zcela upřímně, jak jsem toto rádoby pokračování původní trilogie vnímal já a bez nějakých ''profi'' norem, podle kterých by se měla každá hra hodnotit. Tohle má být ten onen slavný, právoplatný a nejnovější nástupce či reboot původní trilogie? To jako vážně? Může to vypadat jako Princ, mít stejnou tématiku jako Princ i hlas stejný jako Princ (aspoň teda v CZ lokalizaci) ale tento díl se ani zdaleka nepodobá původní trilogii. A proč? Tak vezmeme to hezky popořadě:

Příběh:
Když jsem slyšel, že se tento nejnovější díl bude odehrávat v časovém rozmezí prvního a druhého dílu, tak jsem si řekl, že by to mohlo lecos vysvětlit a odpovědět na pár otázek. Např. jak přesně se Princovi nalepila na paty Dahaka. A plus by to mohla být nějaká pěkná změna po několika vydaných Assassinech po sobě a na onen díl jsem se těšil. Ale jak strašně jsem se ve hře zmílil a hnedka v úvodu hry jsem si řekl, že takové uvítání do hry zde už bylo 3x. Přesněji mám na mysli uvodní bitvu, která už zde byla za Sands of Time a poté i za Two Thrones, akorát se prohodily strany vítěze a poraženého a pokud bych ještě připočetl tu mini bitvu na lodi ve Warrior Within. Působilo to na mě (a ne jen mě, protože už to kdysi někdo prohlásil předemnou), že úvod spíše vypadá jako boj o Středozem z Pána Prstenů. No nic po nudném úvodu a vypuštění písečného balastu do ovzduší jsem konečně očekával nástup hlavního záporaka. Ať už nějakého nástupce Vezíra nebo samotnou Dahaku. Ale kdeže. Sice se objevil, ale až později ale byl to úplně někdo jiný, než jsem původně očekával. Někdo kdo mi v této hře už neseděl od začátku a nikdy o něm v trilogii nebyla žádná zmínka o jeho existenci. Princův bratr, který se o něco později promění v onu písečnou obludu.

Hratelnost:
Oceňuji snahu pánů tvůrců zjednodušit ovladání a eliminovat konzoloidní prvky původní trilogie, ale bylo opravdu nutné to ''okleštit'' až tak moc!? Kde se sakra poděla Princova bojová komba, na které byl každý pařan původní trilogie už zvyklý a co teprve akrobatické prvky? Vše, co z akrobatických kousků zbylo už je jen skok, horizontální a vertikální běh po zdi s nemožností oných prvků využit v boji ve svůj (Princův) prospěch a to je asi tak všechno. Dále zbylo jen tupé sekání do hordy nepřátel, které se nemáte ani jak ubránit, protože původní blokování útoků s následujícím kontra útokem z původní trilogie je taky pryč. Takže v pozdější pasáži tato hra byla pro mě zcela nehratelná. Nový systém vylepšování Princových schopností už byl pro mě vážně čárou přes rozpočet. Z Prince se nám stává Pohádka tisíce a jedné noci, kdy se Princovi jistý džin v ženské podobě rozhodne pomoci s bojem proti zlu, které se svým bratrem vypustil a propůjčí mu moc k prastarým schopnostem, které mu mají boj zjednodušit. Nápad by to nebyl špatný, kdyby těch schopností bylo více a kdyby se ony schopnosti vylepšovaly postupně průchodem hrou stejně, jako v původní trilogii a ne že se na tuto schopnost s Princem ''vylevelujete'' a schopnost si vylepšíte ručně. RPG prvky prosím do Prince necpěte ju? Kazí to jak pověst předešlých dílů. I když neříkám, že všechny schopnosti v této hře jsou na jedno brdo. Třeba takové zmražení tekoucí vody jsem vítal s otevřenou náručí s možností po ni šplhat či se zhoupnout na plošinku opodál. Ale to bylo asi jediné, co jsem uvítal.

Grafika:
Grafické zpracování hry na dobu, kdy vyšla není špatné a od původní trilogie je to docela skok dopředu, i když se mohli s tou grafikou páni tvůrci poprat trochu víc. Ale na druhou stranu těžko jsem si zvykal na tu grafiku, protože jsem z Prince zvyklý na takovou tu grafiku ala rok 2003 - 2005. Když, ale pustím tento díl, tak v tom už prostě nevidím Prince, ale patlaninu kříženou s grafikou Assassin's Creed. Respektive samotná hra na Assassina tak trochu odkazuje možností si v menu zvolit model postavičky Ezia Auditore a ne jen ho. Prostě celý Assasin se musí vetřít všude a to je to, co mě taky trošku štve. Herní model Prince na mě osobně působí takovým divným dojmem a prostě už to není on, protože v původní trilogii měl ten svůj ksicht ve všech dílech stejný. Alespoň ve Warrior Within a Two Thrones. V Sands of Time ho měl ještě takový dětský ale pořád v každém díle trilogie se podobá stejné předloze.

Závěr:
Ve finálním verdiktu ještě podotknu to, že hra asi hodně čerpala z filmové předlohy, vydanou stejného roku a je to vidět, takže se pak ani nedivím, že hra je taková, jaká je i když se mi filmová předloha sama o sobě líbila. No závěrem jen ještě řeknu, že u mě je tato hra zcela odepsaná, nepovažuji ji za právoplatné pokračování nebo reboot staré dobré klasiky, která měla kdy možnost se na herní scéně ukázat. Toho komixového Prince bych ještě rozdýchal, ale tenhle díl doklepal poslední hřebíček rakve této legendy. Takhle se to opravdu páni tvůrci nedělá.

''Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride''. Těmito slovy započne ono legendární dobrodružství této stařičké klasiky, která je sice o rok mladší než já, ale měl jsem onu čest si tuto hru zahrát a poznat jí do morku kosti už z toho důvodu, že jsme doma v té době neměli nějak zvláště výkonný stroj a tak jsem trávil čas na starých klasikách jako je např. tady Duke Nukem 3D. Co mě na této hře uhranulo byl především humor a různé narážky buď v podobě Dukovy hlašky na danou situaci nebo v podobě easter eggů, které ve většině případů naleznete v secret oblastech a které odkazovaly na spoustu filmů a věcí, které mi jsou sympatické.

Hlavní hrdina už je sympaťák od pohledu. Blonďák s ''Arnoldovitou'' kostrou, který si jen tak z něčeho hlavu nedělá a ve většině případech ji nechává chladnou a vždy se nad danou situací jen pousměje a hodí nějakou vtipnou hlášku.

Rozmanitost monster je tak akorát na hru 20 let starou. Nechybí zde nic, co by se dalo postrádat. Aťuž se jedná jen o obyčejné emzáky či zmutované poldo-prase, které na vás krásně dokáže zavrčet/zakvičet a tím oznamuje svojí přitomnost na scéně. A nebo ještěři, kteří vám zanechají jisté hnědé překvapení, máte-li štěstí. Bossové této hry na svou dobu taky byli dosti solidní a pomatuji z vlastní zkušenosti, že to pro mě kdysi nebylo snadné projít, ale teď po tolika dohráních je jejich porážka pro mě osobně jen otázka několika vteřin.

Zbraně jsou rozhodně velice originální a nebudu se nad nima nějak dlouho rozepisovat, protože kdo hru hrál tak mi jistě dá za pravdu, že zmenšovač/zvětšovač či mraznička se nevidí jen tak v nějaké hře. Pokud se teda nejedná taky o nějakou pseudo scifárnu.

Vystačující je zde i počet předmetů, které se dají použít ve váš prospěch. Portable medkid je zde povinností vlastnit v kapse, protože pokud hru hrajete na nejtěžší obtížnost, tak rozhodně onen medkid budete potřebovat. Stejně tak jako jetpack k dostaní se do hůře přistupných míst či už steroidy ke zvýšení výkonnosti, nightvision googles k vidění monster ve tmě, ochranných bot, aby bylo možné se brodit v různých toxických splaškách či obyčejnou potápěčskou soupravu na délší pobyt v podmořském/podvodním světě. Dále je zde už jen taková serepetička jménem holo-duke, který mi až na multiplayer pasáž přišel zcela k ničemu, protože i když jsou emzáci nehorázně tupí, tak ani tahle věcička je vůbec neoblbne.

Na závěr jen ještě zmínim dvě věci jen tak ve zkratce. V této hře mě do jisté míry zaujala i interkativita s okolím. Na to z jaké doby tato hra je, tak mě dosti přakvapilo, že si s Dukem můžu zajít ulevit si nebo jít si uspokoit své choutky před pixeloidní prsatici. A onu poslední věc, kterou bych rád zmínil je i soundtrack této hry, který mi po tolika letech pořád zní v uších a který už asi nikdy ze své hlavy nedostanu.