Nádherná hra (ne hříčka), která zaujme především až neuvěřitelným množstvím ukázek, jak vytěžit 2D prostor pro potřeby rébusů. Místo běžného umístění hratelnosti do platforma hopsačky, že Gorogoa spíše adventurou, která vám ale ústřední postavu bere z rukou až moc často na to, aby se dala nazvat "klasickou point & click adventurou". Většinou vás vaše vlastní interaktivita odnese do melancholicky abstraktních výjevů, které se hra snaží zase zpátky zkrotit, aby dokázala odvyprávět zdařilý, byť hodně otevřený příběh. Hra k vám sice promlouvá pomocí událostí, ale mnohdy více si z ní nesete jen pocity. Pocity úzkosti, zájmu, odhodlání, strachu, pokory ... Spolu s krásnou nevtíravou hudbou to opravdu funguje. Moje emočnější já tiše předlo a já si z tohoto pohledu hru hodně užil, narozdíl například od nedávného How to Say Goodbye , které se o jakousi hloubku snaží neúspěšně na sílu.
U Gorogoy ale nemůžu zůstat jen u tohoto artovského úspěchu. Opravdu musím vyzdvihnout variabilitu rébusů. Hra vám na začátku představí velice jednoduchý koncept, kdy můžete přesouvat části obrázků na jiná místa a tak vlastně měnit výjevy a jejich funkčnost před vámi. Na papíře to vypadá jednoduše, po pár pokusech si řeknete, že to vlastně zevšední hrozně rychle a není to výzva. Co ale hra následně začne dělat a jak začne čarovat ve 2D prostoru je neuvěřitelné. Viděl jsem věci, které jsem rozhodně nikde jinde v žádné hře neviděl. Místy jsem musel opravdu přemýšlet a vyřešení některých rébusů byly přesně ty skvělé AHA momenty, kdy musíte myslet totálně out of box. Musíte přijít na řešení, která jsou vlastně jednoduchá a přímo před vámi, jen vy je ve své slepotě nevidíte. Takhle mají logické hry vypadat. Ne, že vám dají přehnaně komplikovaný rébus s milionem kombinací a uzoufej se.
Byl jsem opakovaně překvapen, co vše se dá v 2D prostoru ještě dělat. Jaké perspektivy a hrátky s prostředím je možné vytvořit. Musíte rozbít svá očekávání a zkušenosti z jiných plošinovek, kde si prakticky hrajete jen s fyzickou. Zde se musíte naladit na snové vnímání světa. Vnímat sny i realitu zaráz.
Doporučuji po dohrání zahrát i demo. Je tam dost nového obsahu, který stojí za dohrání.
Hrozně rád bych od autora viděl nějaké další dílo, ale zatím to na nic nevypadá.
U Gorogoy ale nemůžu zůstat jen u tohoto artovského úspěchu. Opravdu musím vyzdvihnout variabilitu rébusů. Hra vám na začátku představí velice jednoduchý koncept, kdy můžete přesouvat části obrázků na jiná místa a tak vlastně měnit výjevy a jejich funkčnost před vámi. Na papíře to vypadá jednoduše, po pár pokusech si řeknete, že to vlastně zevšední hrozně rychle a není to výzva. Co ale hra následně začne dělat a jak začne čarovat ve 2D prostoru je neuvěřitelné. Viděl jsem věci, které jsem rozhodně nikde jinde v žádné hře neviděl. Místy jsem musel opravdu přemýšlet a vyřešení některých rébusů byly přesně ty skvělé AHA momenty, kdy musíte myslet totálně out of box. Musíte přijít na řešení, která jsou vlastně jednoduchá a přímo před vámi, jen vy je ve své slepotě nevidíte. Takhle mají logické hry vypadat. Ne, že vám dají přehnaně komplikovaný rébus s milionem kombinací a uzoufej se.
Byl jsem opakovaně překvapen, co vše se dá v 2D prostoru ještě dělat. Jaké perspektivy a hrátky s prostředím je možné vytvořit. Musíte rozbít svá očekávání a zkušenosti z jiných plošinovek, kde si prakticky hrajete jen s fyzickou. Zde se musíte naladit na snové vnímání světa. Vnímat sny i realitu zaráz.
Doporučuji po dohrání zahrát i demo. Je tam dost nového obsahu, který stojí za dohrání.
Hrozně rád bych od autora viděl nějaké další dílo, ale zatím to na nic nevypadá.
Alan Wake
Pro: audio-vizuál; originální hratelnost; pocity z příběhu
Proti: příběh by mohl být o ždibíček konkrétnější