Dohráno za: 7 hodin

Zvláštní mix her jako Alan Wake (světlo zachraňuje život), Life is Strange (popadni kameru a pohrávej si s časem) a Resident Evil VII (hlavně prostředí na konci hry) :D

Celková doba promarněného života: 4 roky

Tak jako jsem k LoLku snadno přišla, tak z něj i snadno odcházím.
Tehdy to byla jedna z mála her, které můj starý notebook celkem utáhl, byla zdarma a kamarádi mě k tomu lehce překecali. Začátky byly hořké a nechápavé, naštěstí se našlo pár učitelů, kteří mě s hraním seznámili a vysvětlili mi principy do sebemenších detailů. Uznávám, že díky hře jsem si našla několik kamarádů a herních parťáků.

Bohužel, v drtivé většině času potkáváte nepříjemnou sebranku. Noobové vám rychle prohrají hodnocený zápas, třebaže v týmu dřete jak mezek, oni vás zkrátka táhnou ke dnu (jen někdy to zachráníte, tzv. "potaháte", sami). Trollové darují killy protihráčům nebo dělají jiné voloviny. Instalockeři pickují jen svého "maina" a nic jiného neznají (a asi ani neumějí), a tak klidně opustí zápas před samotným začátkem. Afkaři jsou přítomni proto, aby byli nepřítomni (chápu, když se děje něco v reálném živote, nechápu úmyslnou neaktivitu, dotyčný třeba vesele nadává do chatu, ale nehraje). Sluníčkáři asi nikdy nepochopili slovo "KAPITULOVAT" a instatně klikají na "Ne", ačkoliv je všem jasné, jakým směrem se zápas žene...

Prolijete všechen pot a krev, aby vám po hodinovém snažení svítila na obrazovce PROHRA. Mnohdy to vítězství bylo opravdu sladké, jenže pak se podíváte na hodiny a vidíte, kolik času uteklo. Tímto se dostáváme k další nepříjemnosti a to je trvání zápasu. Co si tak vybavuji, tak na surrender se čekalo čistých 15 minut. Při nepřítomnosti spoluhráče šlo do 3 minut boje předčasně ukončit pro nevyrovnaný počet. Takže dejme tomu, že průměrný PvP zápas trvá cca 25 minut. A teď si představte, kolik jich asi tak stihnete, když se vrátíte ze školy/práce domů...

A aby toho nebylo málo, vývojáři si z čísel taky dělají pěknou p*del. Jednou někoho nerfnou, příští měsíc ho zase šíleně buffnou a šampioni, na které si lidé dlouhodobě stěžují, zůstávají celkem neporazitelní. Zbytek je víceméně nehratelná sorta (achjo). Než aby se konečně začaly věci dávat do pořádku, přidává se nový obsah v podobě skinů, které mají mnohdy ke kráse opravdu daleko, a podivných šampionů s ještě podivnějšími schopnostmi.
Ve finále jediné, co vás žene dál, je jakýsi stereotyp. Takový tichý nenápadný sterotyp každý den tu hru zapnout (alespoň kdo chce first win of the day) a ani už pak nevíte, proč to vlastně hrajete.

Na druhou stranu, aby to nevypadalo, že chci hru jen hanit, uvědomuji si její nemalé úspěchy a slávu. Hru se neustále snaží udržovat čerstvou v podobě velkých updatů (ať už se jednalo o logo, mapu, klienta, herní systém, apod.). Výborné soundtracky jsou kapitola sama o sobě. Originální vizáž a osobnost samotných šampionů je radost pohledět, dost možná i cosplayovat. Zkrátka a jasně, i po tom všem musím připustit, že League of Legends je pro mě stále MOBA #1, to bez pochyb.

- Nalivo, lvl 198

(Vtip pro zasvěcené)
Dovolím si hru přirovnat k nějakému sexuálnímu simulátoru, protože:
1) Přiměje vás být doslova nadržený na světlo.
2) Zpomalené záběry zabití nepřátel vám poskytují tu největší slast.
3) Naopak zpomalené záběry přibližujících se nepřátel vás polijí potem.
4) Čím blíž si je pustíte k tělu, tím víc vás to vzrušuje a nabíjí adrenalinem.
5) Chcete to mít rychle a zároveň ne.
Ve finále jste udýchaní, zpocení a všechno to děláte pro ženskou. No už je vám ta spojitost jasná?

Každopádně, líbí se mi onen mix, kdy se vám chce prostě jen utíkat a zároveň máte silné nutkání prozkoumávat okolí a hledat loot. Přidává to na dynamičnosti a touze posunout se někam dál. Vůbec by mi nevadilo filmové zpracování! Na svoji dobu se totiž jedná o dost originální příběh a zápletku. Dnes by spadl kamsi do šedého průměru, kde se hrdina snaží zvrátit svůj osud. Nicméně dovedu si představit, jak by takový trefný směs žánrů dobře zacílil třeba na moji rodinu - matce by poskytl romantiku, otce by zazásoboval dostatečnou akcí a sestra by nemohla spát z hororových scén. Asi je přesvědčím si Alana zahrát...

Bohužel, úplně nenadchne k opakovanému hraní, neboť už víte, kde číhají všichni nepřátelé a příběh se vám nechce znova poslouchat/vnímat. Doporučila bych asi jen po delší odmlce se ke hře vrátit, zvolit těžší obtížnost ("Nightmare") a pokračovat ve sbírání. Jedině tak asi zažijete něco relativně nového.

Odehráno: 66 hodin

Hru mi doporučil a všech 5 epizod koupil kamarád, tak jsem ho tedy poslechla a hru vyzkoušela, ačkoliv adventurám moc neholduji. A opravdu nelituji, že jsem tomu dala šanci.
Věkově jsem na tom byla stejně jako hlavní protagonistky a dovedla jsem se do všeho, co prožívaly, patřičně vcítit. A pořád dovedu, jelikož se k titulu ráda vracím i po dlouhé odmlce. Zkoušet jiné dialogy a hledat odlišné cesty mě zkrátka začalo bavit.
Nejsem asi dost velký fanoušek, když mě nenadchly následující Life is Strange: Before the Storm a Life is Strange 2. Nicméně u mě zabodovalo prvních 5 epizod, a tak se mi příčí, když někdo na "jedničku" nesmyslně nadává a nekritizuje objektivně. Hádat se ale s nikým už nebudu, protože každý má právo na svůj názor a vyjádření svých pocitů z hraní.

VTIPNÝ GLITCH: Levitující weed u Chloe v pokoji :D