Zde jde o čistokrevnou střílečku, která nemá žádnou vedlejší náplň. Pouze a jenom střílíte a k tomu kráčíte vpřed do další hordy nepřátel. Ale pojďme si to postupně rozebrat.

Začneme příběhem, který zde není vůbec potřeba, protože ho stejně pravděpodobně nebudete vnímat. Jo je tady nějaký týpek, který má nějakou super zbraň, se kterou by mohl zničit nějakou tu zemi, ale v podstatě to nikoho nemusí zajímat.

Hra se odehrává v nějaké podmořské základně, kdy si i na malou chvilku zabojujete i pod vodou, ale je to strašně málo využito. Především budete bojovat na souši, kdy prostory základny jsou všechny takové šedé, je zde veliká tma a celkově to nepůsobí nijak skvěle. Problém je, že občas v té tmě ani nejsou vidět nepřátelé, takže nevíte, odkud do vás střílí.

Pocit ze střelby je vcelku ucházející, nepřátelé padají k zemi rychle, a tak to má být. Problém zde nastává v neustálém přívalu nových nepřátel, kdy uděláte dva kroky do nové místnosti nebo chodby a už se na vás vrhají další. Hra bohužel ani neinformuje o získání nové zbraně (ve většině her si postava novou zbraň automaticky vezme do ruky, abyste si ji vyzkoušeli nebo to alespoň okomentuje), a tak si chodíte pořád s pistolkou a čekáte, kdy dostanete novou zbraň, a při tom máte samopal už někde kdesi ve vybavení.

Hra trpí dalším problémem, kterým jsou bugy, které se mi naštěstí celkově vyhýbali. Ovšem v momentě, který měl být epickým zážitkem, kdy v podvodním tunelu odstřelíte výbušné sudy i s nepřáteli a tunel vybuchne a dovnitř se nahrne voda, která vás má svou vlnou odhodit, se zaseknu o spodní část tunelu a zůstanu tam viset. Naštěstí jsem se z této pozice dostal bez restartu.

Plusem hry tedy za mě zůstává její kratší délka. A také bych zmínil bossfighty, kdy jste museli odstřelovat nějaké energetické svorky, kdy se na vás valila horda nepřátel a ještě do vás pálili nějaké laserové zbraně, takže trochu záhul.

22/31 - Měl jsem chuť po dlouhé době zkusit nějakou budgetovou střílečku, a dlouho se mi doma válela na DVD tato perla. Samozřejmě mám ještě několik těchto budgetovek, ale volil jsem hru především kvůli zajímavému názvu a také prostředí, ve kterém jsem doufal ve větší využití vodních soubojů.

Chains je velice zajímavá logická hříčka, i když v podstatě o logiku zde příliš nejde. Většinou jde především o vaši výdrž a také štěstí. V podstatě spojujete tři a více stejně barevných náhodně padajících kroužků.

Každý level je jinak sestavený a také má většinou jiný úkol, který musíte splnit. V některém levelu musíte vydržet likvidovat kroužky pět minut, přičemž nesmíte o určitý počet přijít. V dalším levelu zase musíte vytvořit dlouhého hada z jedné barvy nebo zlikvidovat všechny kroužky na mapě, s tím že některé jsou bezbarvé a vy je předem určenou barvou vybarvujete. To funguje velice dobře a většina levelů je i zábavná, až tedy na ty časové, které jsou trochu napínavé a pokud se vám nepovedou těsně před časovým limitem, docela to naštve.

Jako mínus lze označit špatně umístěný odpočet, který je v levém dolním rohu, kam se těžko dívá, když musíte sledovat herní pole, přitom by ho jednoduše stačilo dát nahoru a doprostřed, odkud vypadávají barevné kroužky, protože byste ho měli víceméně pořád na očích. Textové hlášky, které vám hra ukazuje, jsou většinou také špatně umístěné a ke všemu mizí strašně rychle, takže si ani nepřečtete, co vám hra ukazuje.

21/31 - Jeden z mnoha logických rychlíků, které většinou nehraji, ale rád zkouším nové výzvy. Tentokrát jsem měl docela šťastnou ruku, protože jsem se po většinu hrací doby bavil.

Každý máme své oblíbené hry z dětství, a tahle se řadí do toho mého seznamu, i přesto že jsem ji tehdy nebyl schopný dohrát. Vždy jsem se totiž zaseknul na pirátské lodi, kdy jsem nevěděl, jak mám zlikvidovat stráž vesmírné lodi, se kterou jsem měl uprchnout. A tak jsem se rozhodl, že to musím napravit, a dnes se mi to povedlo.

Tato adventura staví především na humoru, který je většinou povedený a hra mě dokázala rozesmát. Především za to může parodování různých sci-fi filmů a seriálu, mezi které se řadí například Star Wars (ten je v první řadě), Star Trek, Hvězdná brána, Červený trpaslík, Stopařův průvodce po galaxii a pravděpodobně i další, které jsem nepoznal.

Gameplay je povedený, kdy tedy občas musíte při použití předmětu přesně trefit místo, aby ho vaše postava použila. Nejhorší bylo, že pokaždé provedené akci se postava vracela na své původní místo a musel jsem stále čekat, což bylo trochu ubíjející. Gameplay výborně doplňuje povedená hudba, která je ve všech pasážích výborně použita.

20/31 - Jedna z těch zásadních freeware her, které ovlivnili mé dětství, a které jsem byl schopný hrát stále dokola, i když se mi v nich nedařilo.

Neskutečně návyková ekonomická strategie, která vám nedá na chvíli, ani vydechnout.

Ekonomická strategie, kdy budujete svou základnu na Marsu, kde je veliké množství surovin a také nově vzniklé obytné dómy, které potřebují vaši výrobu a energii. Vaším úkolem je s omezeným množstvím hexanových polí pro stavbu budov porazit v ekonomické soutěži své většinou tři až čtyři soupeře.

Hra stojí na jednoduchém principu, který ovšem není tak jednoduchý, jak na povrchu vypadá. Uvnitř jde totiž o velice drsnou a rychlou akci, kdy vaši soupeři vás nijak nešetří a přesto, že začnete někdy rychleji, než oni, rychle vás doženou a začnou vás pomalu, ale jistě drtit. Není zde čas na žádné lelkování, tedy ke konci, kdy už máte všechno pod palcem se můžete pouze kochat, jak vám přibývají kladná čísla na kontě. Ale než se k tomu dopracujete, bude vás to stát hromadu dřiny a potu.

Do všeho tohoto chaosu vás výborně zapracuje zdejší velmi promakaný tutoriál, ve kterém se naučíte základům a rovněž si vyzkoušíte všechny zájemce stát se tou organizací, která bude řídit Mars pomocí ekonomického trhu. Po tutoriálu se můžete vrhnout na cvičné mise, kdy budete postupně likvidovat stále těžší soupeře. Nebo se rovnou můžete ponořit do kampaně, ve které hrajete za zvolenou frakci, se kterou postupně likvidujete ostatní.

Negativem se později stane, že vám všechny mapy začnou připadat tak nějak stejné. Pak už tak nějak tušíte, že tady se bude nacházet voda, tady zase železo atd. Potom už tedy spíše automaticky všechno naklikáte a rozjedete byznys.

19/31 - Jediná strategie, kterou jsem si do výzvy zvolil, i z důvodu, že jsou časově náročné, a hlavně proto, že jsem na ně tak trochu levej. Přesto mi tato strategie padla do oka a dobře jsem se u ní pobavil.

Hra mě zaujala především svým pohádkových zpracováním, kdy se v kůži lišáka vydáváme na cestu za záchranou království. V téhle cestě nám pomáhá kouzelná kniha, která umí vracet čas. A tak se při neúspěchu vrátíte zpět na začátek, kde máte nově na výběr více možností, jakou cestou se vydat a dojít ke správnému cíli. K dosažení dobrého konce musíte čtyřikrát selhat a to v určitých situacích. Důvodem je, že u každého ze čtyř bodů, kde musíte selhat je několik zakončení a může se stát, že při procházení zvolíte nějakou možnost, která vás přesune z vámi chtěné linky na linku jinou a odkryje vám konec, který již k úspěšnému dokončení nepotřebujete.

Vracení se v čase a náprava vlastních chyb je velmi důležitým prvkem v této hře, bohužel je to i kámen úrazu, kdy se vracíte do lokací, kde už jste byli. Lokací je bohužel málo a i když by se nabízelo, že by se některé části příběhů mohli odehrávat v jiných lokalitách, než se odehrávají. A tak si během hry několikrát projdete ty stejné lokace, především pak tedy poslední lokaci, která je vždy stejná. Tuto část se snažili autoři zpříjemnit otevíráním dveří pomocí speciálních mečů, kdy některé cesty sice vedly pouze k truhlám a zpět, ale některé vás provedly boční cestou k vytyčenému cíli.

Součástí hry jsou i souboje, které jsou rychlé a svižné, a také zábavné. Využívat v nich můžete několik způsobů boje, kdy protivníka můžete omráčit, chytit a zahodit, přitáhnout si ho hákem atd. To všechno funguje dobře. Bohužel jsou zde dvě věci, které souboje znepříjemňují. Tou první věcí je kamera, která se občas přiblíží, až příliš a vy nevidíte kolik protivníků zbývá, kde se nacházejí atd. Druhým problémem je krkolomné ovládání, kdy se mi kolikrát stalo, že jsem chtěl utéct z boje a vyhnout se výbuchu, ale postava zůstala bez zájmu stát.

Přesto všechno se jedná o zajímavý titul, který může být sice v pozdějších fázích trochu útrpný, ale rozhodně stojí za zkoušku.

18/31 - RPG hra, ve které jsem zachraňoval další z mnoha herních království, v pohádkové grafice a se zvířátky v hlavní roli místo lidí. Během hraní jsem se celkem bavil, i když to opakování bylo v některých chvílích úmorné.

Hra je výprava do tajemného sídla Kravenů, kdy se do něho dostáváte v noci a za bouře. A to je vždy nejlepší čas na průzkum starobylých sídel, kde vás něco neustále sleduje a snaží se vás zabít.

Nejzajímavější částí na této hře je skládání částí sídla, které se nacházejí v dalších místnostech v podobě modelů. Tyto modely odnesete na velikou stavební plochu, kde je následně přiděláváte k jednotlivým dveřím, abyste se mohli dostat do nové místnosti a prozkoumat jí. Bohužel to je téměř veškerá interakce, kterou zde provádíte, ano můžete sbírat některé předměty a házet s nimi, nebo klikat na předem určené předměty, ale nic extra.

Dalším bodem, který hru kazí je její nevyužitý potenciál, kdy se hra dala natáhnout hrací dobou a zároveň i větším prohloubením příběhu, kdy se téměř neustále pohybujeme pouze po povrchu problému, ale příliš nezabrousíme dovnitř. Socha, která vás po sídle sleduje a útočí na vás, také není zásadním problémem, který by hru ztížil, hlavně v momentě, kdy zjistíte jak se chová.

17/31 - Zase jsem zabrousil do dalšího tajemného domu a prozkoumával tajemství jeho bývalých vlastníků. Tentokrát to bylo s hororovým nádechem, ale strašně krátké. Celkově jsem od hry čekal trochu více, než mi nabídla. Přesto na poli freeware her se jedná o zajímavý kousek.

Když jsem dostal svůj první telefon, kterým byl Samsung GT-S5230, nebylo to kvůli hrám a na hry jsem ho začal využívat, až asi dva roky poté, co jsem ho vlastnil. Tehdy jsem totiž objevil možnost, jak je stahovat zadarmo, a stáhnul jsem si nějaký balíček, kde bylo přibližně okolo 50 titulů. Nadvládu na mobilních platformách měly tehdy plošinovky, a tak vznikaly plošinovky, podle velikých herních titulů (Assassin's Creed), filmů (King Kong), seriálů (Ztraceni) a superhrdinů.

Teď už tomu bude tak pět možná šest let, co jsem na svém první telefonu hrál naposledy, než jsem dostal nový. Starý jsem stále schovával, a přišel čas i nostalgie zahrát si na něm nějakou z těch hromady her, co jsem tehdy nedokázal dohrát, ať už kvůli špatnému ovládání nebo z důvodu, že mě příliš nebavila a přednost dostávaly jiné tituly.

Rozhodl jsem se zahrát si hru s dvojicí superhrdinů od DC, konkrétně tedy Batmanem a Supermanem. A to je právě největší rozdíl od ostatních plošinovek. Zatímco s Batmanem se jedná o klasickou 2D plošinovku, kdy skáčete, vyhýbáte se laserům a mlátíte nepřátele, tak se Supermanem děláte to samé, až na to, že s ním místo skákání létáte. A to je víceméně celá hra, kterou ovšem ztěžují bossfighty, které byly náročné a musel jsem je několikrát opakovat, než se mi v nich zadařilo, a než jsme přišel na způsob, jak s bossem bojovat.

16/31 - Java hry na Samsungu jsem hrál většinou ve škole nebo i doma, kdy mě nebavilo hrát na PC. Tehdy jsem se u nich skutečně bavil, a bavil jsem se i nyní, především z důvodu nostalgie. Ono to totiž pořád působí velmi oddychově, že i když se vám nedaří, tak to prostě párkrát zkusíte a pak zapnete něco jiného a vrátíte se k tomu později.

Hra má krásný a jednoduchý příběh o přátelství mezi dítětem a ptáčkem. Malý chlapec se cítí osamocený a smutný. Jednoho dne zachrání ptáčka, o kterého se začne starat a stanou se z nich přátelé.

Co ovšem hru sráží je její pomalé tempo, především pak začátek, kdy se strašně dlouhou dobu díváte, než začnete hrát. Jenže záhy poté, co dostanete možnost něco dělat, jde pouze o chození a pár interakcí s předměty. Problém je, že přesně nepoznáte, kdy chodíte vy, a kdy se zase zapne sekvence, kdy postavu již neovládáte.

Hru jednoznačně pozvedá hudba, která parádně sedí, ale zase je takovou uspávací, takže pozor nehrát, když se vám chce spát. Zahrnuty jsou občas i nějaké vtipné scénky, které mě dokázaly rozesmát, což se občas nedaří některým hrám, které na tom staví.

15/31 - Hru jsem měl na steamu už dlouhou dobu, a strašně jsem se na ni těšil, ale pořád jsem to odkládal, až budu potřebovat zahrát nějakou rychlovku. A ono se mi to právě hodilo do této mé výzvy, ale hodnocení ukazuje, že mi ta hra nesedla.

Sice jsem měl na svém prvním CD (na kterém bylo kolem 30-40 her) druhý díl, který jsem občas hrával, ale rozhodl jsem se začít se sérií hezky od začátku. První díl této hry jsem hrál již několikrát a téměř vždy jsem dohrál pouze první epizodu (kapitolu). Tehdy jsem ještě nevěděl, že to má další dvě epizody, později jsem začal hrát druhou epizodu, ale skončil jsem někde u třetí mise. Po dlouhé době (rozuměj více jak 5 let) jsem se rozhodl dohnat tento herní rest.

Musí se nechat, že hra je stále velice pěkná po grafické stránce a mise jsou propracované velmi kvalitně. Hratelnost je sice trochu krkolomnější, ale po chvilce cviku si člověk zvykne. V misích jsou velmi dobře poschovávány lepší zbraně, ke kterým se většinou dostanete pomocí tajných dveří schovaných ve stěnách. Povedené jsou i zbraně, kterým za mě vládna brokovnice, která měla velmi silnou damage a většinou jsem do ní měl nejvíce nábojů. I přesto byly další zbraně smrtelnější, ale většinou jsem je rychle vystřílel nebo jsem si je šetřil na nějaká nepříjemná překvapení.

Obtížnost pro mě byla velmi vysoká, na to že jsem volil třetí z možných variant. Před tím, než jsem začal hrát jsem si říkal, že sice párkrát umřu, ale nebude to zase tak hrozné. Hra mě ovšem velmi rychle vyvedla z mých představ. Ovšem nutno podotknout, že jsem do některých misí vletěl jako neřízená střela a snažil se, co nejrychleji kosit nepřátele a tancovat okolo nich. Poté, co jsme několikrát umřel jsem si uvědomil, že takto to rozhodně nepůjde. Volil jsem tedy opatrnější přístup, kdy jsem do každého rohu zpomalil a nakoukl, co tam na mě čeká. To se ukázalo jako lepší strategie, přesto si mě smrt ještě několikrát našla díky chytře schovaným nepřátelům, kdy otevřete nějaké dveře a za nimi je schovaný Cacodémon (který mi dělal ze všech nepřátel největší potíže) a ještě mám v ruce zrovna brokovnici (a do ničeho lepšího náboje). Největší chybou, které jsem se dopustil bylo couvání před firebally, protože ty stále letěly směrem na mě, ale já prostě pouze automaticky couval a pak jsem to většinou také schytal.

14/31 - O jednu legendu k dohrání zase méně, ale stále mi jich zbývá ještě celkem dost. Důležité je, že jsem se při hraní po většinu doby bavil a zažil i pár většinou nepříjemných překvapení.

Každého z nás čeká každý den rozhodování, co budeme dělat a jak to ovlivní nás a případně i naše okolí. Naše volby mohou být kladné nebo negativní, mohou se projevit ihned, za den, za týden, za měsíc, za rok nebo třeba nikdy. A o tomhle je přesně tahle hra, která vás staví do role ducha obývající dům, který si pronajala tří členná rodina. Hra se točí především kolem Dana jenž je nadějným spisovatelem a je blízko k napsání významného díla, jenomže kolem toho musí řešit svůj vztah s manželkou, která je zase nadanou malířkou a svým synem, který má problém se čtením.

Hra je rozdělena do tří měsíců, kdy v každém měsíci prožijete tři dny, které mají největší dopad na celý pobyt. K tomu abyste vybrali, co Dan udělá musíte pozorovat členy rodiny, prohlédnout a pročíst si jejich dopisy, zprávy, deníky a omalovánky. Nakonec musíte vybrat jednu ze tří možností. Večer ovšem dostanete druhou šanci, kdy můžete ze zbylých dvou vybrat ještě jednu, jako kompromis. Nakonec tedy jeden z členů rodiny vždy ostrouhá. (Jo život je holt někdy pěkná dřina).

Hra tedy svou náplní vás nutí k neustálému pročesávání domu neustále dokola, abyste odhalili co mají členové rodiny v plánu. Rozhodující na této hře je především příběh, pokud vás nechytne, tak od hry brzy odejdete a už se k ní pravděpodobně nevrátíte. Ale můžete se rozhodnout to přetrpět, ale herní náplň vám to nijak zpříjemnit nedokáže.

Na výběr máte ze dvou režimů, kdy si můžete vybrat pohodou hru, ve které vás členové rodiny Kaplanů nevidí, anebo stealth obtížnost, kdy se musíte skrývat v rozsvícených lampách. Volil jsem tu druhou a během hry mě načapali možná tak maximálně třikrát a ani jednou tak, aby se úplně vyděsili, že bych si nemohl vybrat jejich volbu.

Ocenil bych závěrečné titulky, kdy hlavní autor svým způsobem u každého člověka, který mu se hrou pomohl uvedl větičku o tom, jakou výpomoc od něho dostal. To jsem ještě v žádné hře neviděl a určitě to je lepší ocenění, než být zapsán u nějaké top hry, která má desetiminutový seznam všech, co se na ní podíleli, a pravděpodobně tam ani své jméno možná nenajdete, a pokud ano, nikdo jiný, kdo vás nezná si ho nezapamatuje.

13/31 - Opět se budu opakovat, ale hru jsem měl už dlouho v plánu, a konečně nadešel správný čas na její dokončení. Celkem jsem se i bavil a bylo to příjemné připomenutí toho, že naše rozhodnutí mohou mít nějaký vliv i ve skutečném životě.

Připadal jsem si jako když si pustím nudný film a chce se mi u něho spát. Jenomže tady to tak úplně nejde kvůli QTE sekvencím, kterých sice není mnoho, ale občas přicházejí neočekávaně a ke všemu je komplikuje to, že nejsou nijak oznámené a občas se objeví uprostřed scény. Další částí jsou rozhodnutí, kdy dojdete na nějaké příběhové rozcestí, kde volíte ze dvou možností, například zda danou postavu zabijete či ji necháte naživu. Toto funguje oproti QTE sekvencím zcela dobře, protože to ovlivňuje směr, kterým se příběh bude odvíjet a jak skončí.

Hra má celkově 10 zakončení, kdy jsem dospěl ke dvěma z nich. Jelikož mi první zahrání trvalo 15 minut, rozhodl jsem se dát hře ještě jednu šanci a zahrát si druhé kolo. Tentokrát jsem hrál přibližně 30 minut, s tím že hra byla okořeněna o hledání mimozemšťanů, kteří otevírali nový bonusový konec (kterého jsem nedosáhl).

Součástí hry je i jednoduchá adventurní část, ve které hledáte nějakou věc, kterou seberete, a tím zároveň tato část končí. Je to pouze výplň, která má hru zpestřit, ale příliš se jí to nedaří.

Hra ovšem padá na tom nejdůležitějším a to je příběh, který je totálně nudný, protože pořád někam utíkáte nebo někoho zabíjíte. Herecké výkony jsou na bodu mrazu, možná dokonce i pod bodem mrazu, takže nuda tím narůstá ještě více.

12/31 - Původně jsme chtěl touhle hrou svou výzvu odstartovat, ale nakonec jsem se nějak nedokázal přemluvit, abych s ní začal a zvolil jsem tedy hru jinou. Dnes jsem potřeboval menší záchranou hru na jeden rychlý zátah, kdy se mi nepodařilo dohrát hru, kterou jsem měl v plánu. Tato hra to svou délkou zastala v poklidu. Přesto jsem s ní spokojen příliš nebyl, ale i o tom zkoušení a objevování her je. Někdy objevíte klenot jindy zase šlápnete do lejna.

Před třemi lety jsem hrál první díl téhle plošinovky, a docela dost jsem se u něj pobavil. Tehdy byla největší slabinou krátká herní doba, což bohužel zůstalo i u druhého dílu. Příběhovou kampaň složenou ze sedmi částí jsem projel za necelou hodinu, konkrétně za 52 minut. Hra ovšem staví na znovu hratelnosti, kdy se vám odemknou nové postavy, vylepšení v podobě nové vlastnosti a nové zbraně. Rovněž můžete trénovat souboje s bossy, vyzkoušet si challenge proti třem bossům najednou či si dát nekonečný režim.

Hra staví na rychlosti a rychlé střelbě, kdy chvíli běžíte kosíte pár obyčejných nepřátel, kteří padají jako mouchy, a pak se objeví boss, se kterým teprve začíná ta pravá zábava. Bohužel mi přišlo, že od prvního dílu, tady nemají bossové žádné fáze, a všechny je používají od začátku zcela nahodile.

11/31 - na pokračování Bleed jsem se těšil, a nebyl jsem nijak výrazně zklamán, ale ani překvapen. Kdyby to vyšlo jako jedna hra, nikdo by si toho nejspíš ani nevšiml a prodloužila by se tím herní doba, a zároveň by se zlepšilo i mé hodnocení.

Další z her, které jsem hodně často hrál jako malý, ale nikdy se mi ji nepodařilo dohrát. Na vině byla především její obtížnost, která byla nastavena vysoko. Tehdy mě ta hra velmi bavila, takže jsem to bral jako výzvu, abych ji pokořil, což se ovšem nepovedlo. Povedlo se mi to, až nyní, kdy jsem na ni chtěl zavzpomínat.

Hra to pro mě nebyla jednoduchá ani po těch letech, ale na mém neúspěchu v misi měla většinou vinu nesoustředěnost a zbrklost. A také časté srážky s nepřátelskými letadly, které byly otravné jako vosy a pořád okolo mě kroužily.

Mise se od sebe příliš nelišili, kdy bylo většinou za úkol sestřelit nějaká letadla, popřípadě bombardéry nebo vybombardovat pozemní cíle. Někdy byly mise dokonce omezeny časově, takže jste se nemohli flákat. Přesto jsem se při misích dobře bavil a to z důvodu, že díky briefingu byly situace dobře popsány, alespoň trochu příběhově.

Hratelnost je jednoduchá arkádová, takže žádné čtení manuálů a učení se tlačítek na zpaměti. Pouze myš a shift stačili k ovládání a to mi naprosto vyhovovalo. Graficky hra také nevypadá zle na freeware počin.

10/31 - Další z řady freeware her, které jsem v dětství hrál a většinu z nich nedohrál, nebo si ani nepamatuju, že jsem je dohrál. I po letech jsem se u hry dobře bavil. což naznačuje i mé hodnocení.

Z walking simulátoru se nám stal swimming simulátor. To není vůbec nic špatného, protože vydat se na podmořské dobrodružství nemusí být špatný nápad.

Ze začátku si pouze jen tak proplaváváte mezi rybami, řasami, kameny a dalšími obyvateli a předměty podmořského světa. Hra vás nikam nežene a je pouze na vás, jak dlouho se na daném místě zdržíte. Celkově je to hra beze slov, která vypráví svůj příběh vizuálním zpracováním a hodnocení, tak převážně záleží na pocitu a náladě samotného hráče.

Nejsou zde ani žádné puzzly, pouze párkrát musíte najít spínač, kterým otevřete bránu. Zpestřením je možnost zachytit se za větší ryby, které vás povozí po dané lokaci. Většinou je můžete i ovládat a zkoušet s nimi různé flipy a backflipy. Pro ty, kterým by se hra zdála příliš rychlá jsou zde i meditační místa, kam si můžete sednout a přepnout pohled na jednu z ryb a pouze se dívat, jak plave. To by se dobře hodilo jako spořič obrazovky :)

Hra má jen pár neduhů, a bohužel tím největším je ovládání, na které si zde někteří stěžují především na klávesnici. Já hrál na gamepadu, a nepřišlo mi to zrovna nějak super, postava se občas točila jiným směrem a musel jsem ji několikrát umravňovat, aby konečně plavala tam, kam chci já a ne ona. Nebo jsem prostě kopyto a nenaučil jsem se to pořádně ovládat. Druhým negativem je za mně proplouvání skrz řasy, kdy místo, aby se přes postavu přejely a propluly jste, proplujete texturou.

9/31 - další z řady jednoduchých her stavějících na své jednoduchosti a grafice. Tentokrát mi to úplně nesedlo a občas jsem u toho zíval nudou. Přesto to byl krásný počin, který stojí za zkoušku, především pokud máte rádi podmořský svět.

V jednoduchosti je krása.

Tohle rčení výborně pasuje na tuhle hru. Máme zde jednoduchou bojovou arkádu, kdy dostanete rozpixelovanou postavičku s kordem a proti ní se postaví postavička druhá rovněž s kordem. Šipkami nahoru a dolů pohybujete s mečem další klávesou děláte údery a poslední klávesou skáčete. Vaším úkolem je porazit soupeře a dostat se na konec mapy a stát se vítězem. Stejně tak musíte zabránit soupeři, aby se dostal ke svému cíli. A teď už víte všechno, boj může začít.

V singleplayerové kampani, kterou jsem na první pokus zvládl dohrát za 47 minut se utkáte s několika soupeři, kteří mají trochu odlišnou taktiku boje. Bohužel vadou na kráse jsou pouze čtyři úrovně, které jsou ovšem velmi pěkně zpracované, do kterých se budete několikrát vracet. Žádný příběh není třeba, zde jde pouze o souboje.

Hru jsem hrál pouze v singleplayeru a neměl jsem možnost vyzkoušet si multiplayer, což je škoda, protože si myslím, že s kvalitním protihráčem by zábava stoupla ještě výše.

8/31 - Trochu jsem měl z této hry strach, že bude obtížná. Ovšem poté, co jsem si zvykl na ovládání to byla skvělá zábava. Je škoda, že si nemám s kým vyzkoušet multiplayer.

Se sérií Silent Hill jsem se setkal poprvé přes let's play, a neskutečně mě ta hra uchvátila. Trvalo to pár let, než jsem si svůj první Silent Hill zahrál i já sám. Konkrétně se jednalo o Silent Hill: Homecoming, který mě bavil a uvedl mě do světa pravou nohou. Delší dobu jsem pak zase nehrál, až teprve loni jsem si zahrál Silent Hill 2, který jsem prošel téměř jedním dechem. Ale už dost okecávání a jdeme se podívat na Origins.

Pro Origins jsem se rozhodl z důvodu, že předchází prvnímu dílu, a tak mi přišlo lepší vzít to chronologicky, když je to možné. Po úvodní scéně, kdy se Travis dostává do blízkosti Silent Hill, dostávám možnost se s ním poprvé pohybovat a jít v noci a v mlze směrem do Silent Hill. A je to první část, která mi utkvěla v hlavě, především kvůli zvolenému soundtracku a zvukům, které té cestě dodávají to pravé. strašidelné.

Následuje probuzení v Silent Hillu a klasická mapa, do které se zakreslují neprostupná místa ve městě. První velkou lokací, kterou navštívíte je nemocnice, která je známá z prvního dílu, ale zde je samozřejmě upravená, a také o něco menší. Hlavní lokace zde je především sanatorium, které bylo neskutečně tísnivé a chtěl jsem se z něj dostat, co nejdříve.

Hra má i nějaké nové prvky oproti dílům předchozím. Konkrétně jde o přechod otherworldu, do kterého se dostáváme skrze zrcadla. Díky tomu je možné dostat se na místa, která byla dřív nepřístupná a vidět lokace v jiném temnějším světle. Tuto novinku bych označil za povedenou. Horší už poté je nový způsob boje, kdy se zbraně nově opotřebovávají a ničí. K dispozici jsou i jednorázové zbraně jako třeba přenosná televize nebo krabice, které se dají použít k rychlému zneškodnění monstra jednou ranou. Tato novinka mě však příliš nezaujala a radši bych měl méně zbraní, ale napořád a mohl si z nich vybrat nějakou oblíbenou.

Tento Silent Hill má tu pravou atmosféru, kterou mají především první dva díly. Téměř celou hru jsem cítil takový tíživý pocit, ne přímo strachu, ale znepokojení a tísnivosti, který mi nedal vydechnout. Atmosféru zahušťují povedené zvuky, které jsou nepříjemné a navozují pocit nebezpečí.

Jedním z mála negativ je tak kamera, která se občas otáčí zvláštně a dostal jsem se tak párkrát do situací, kdy šel Travis jiným směrem, než jsem měl natočenou analogovou páčku.

7/31 - Jako fanoušek Silent Hillu jsem neodolal vábení dalšího dílu a vydal se na další strastiplnou cestu plnou strachu. A bylo to jedním slovem báječné, protože jsem se několikrát přistihl, že kvůli té tíživé atmosféře se mi chce hru raději ukončit, ale stále mě to hnalo dál.

Po nějaké době jsem se zase pustil do hidden object adventury, které beru jako odpočinkové záležitosti na půl hodiny, když zbyde nějaký čas nebo se nemůžu rozhodnou či nemám chuť nic hrát.

Tentokrát jsem volil spíše podle názvu hry, než abych si něco zjišťoval a dostal jsem klasické hledání částí předmětů na statické obrazovce. Po úspěšném sestavení předmětu jsem ho pak mohl použít, většinou na dané obrazovce, popřípadě na nějaké jiné. Součástí některých míst byly i minihry, které hru zpestřovaly. Bohužel ke konci autorům asi docházely nápady, a tak se začaly některé minihry opakovat.

Jako možné mínus bych viděl i hledání předmětů, kdy jich hledáte vždy pět na dané obrazovce, což by nebyl problém, kdyby nějaké části předmětu nebyly schované v nějakém například šuplíku, ke kterému musím sestavit klíč, abych ho odemkl a pak získal jednu část jiného předmětu. Prostě a jednoduše se mi nelíbilo, že nemůžu bez jiného předmětu sestavit další, což trochu komplikovalo hledání předmětů na obrazovce, kdy vám z nějakého předmětu chyběl jeden dílek, ale nebylo poznat, zda ho můžu najít bez jiného předmětu.

Ještě musím zmínit lokace, které byly povedené po grafické stránce a většinou hodně barevné. Hledání předmětů mě na nich z velké části bavilo (až na pár výjimek).

6/31 - jedna oddychová hidden object adventura na pár dní se mi výborně do mé výzvy hodila.

Na tuhle hru jsem se strašně těšil, ale možná jsem očekával něco jiného, než jsem dostal. Popravdě jsem si myslel, že zde bude více logických hádanek, a ne pouze hledání pár kódů. Co musím ocenit, je samotný nápad a jeho zpracování, protože to vypadá velmi zdařile.

Hlavně jde tedy o audiovizuální román, kdy jsem nahlédl do minulosti jednoho člověka. Konkrétně to byly dva měsíce a shodou okolností jsem jeho mobil našel na jeho 18. narozeniny. Přes hromadu SMS zpráv, e-mailů a dalších textů jsem odkrýval jeho minulost a zároveň i budoucnost. Příběh byl docela povedený a chtěl jsem ho rozkrýt kompletně, i když ke konci už toho textu bylo příliš. Hru se mi podařilo zahrát za hodinu a půl, takže zase tak dlouhé to rozhodně nebylo. Délka hry totiž závisí na tom, jak dopodrobna budete texty číst a jak rychle umíte číst. Nejdelší část mi zabralo čtení SMS, protože jich bylo nejvíce a docela dost z nich bylo i dlouhých.

5/31 - Hra, kterou jsem měl v plánu už delší dobu, a teď jsem se k tomu konečně dokopal. Trochu jsem z ní zklamaný, ale mohlo to být mnohem horší. Určitě bych ocenil nápad, protože jsem se s podobným ještě nesetkal a vlastně i díky němu jsem se o hru zajímal.

Další krásná vzpomínka na dětství. Tehdy, když jsem hrál tuto demoverzi jsem ani netušil, že nějaký Half-Life existuje, ale to mi bylo vcelku jedno. Hra se mi líbila už tehdy, a tak jsem si řekl, že bych si mohl zase zavzpomínat na něco, co mě tehdy skvěle bavilo. Sice jsem to tehdy dohrál pouze jednou, ale po té, co jsem hru zapnul po 15 letech, tak jsem si připadal jako doma.

Za všechno může úvodní lokace, kdy jsem se objevil v malé chodbě, kde okolo mě všechno vybuchovala, a tak jsem neváhal a začal utíkat. Posléze jsem doběhl k dvěma postavám, tehdy jsem myslel, že to je nějaký doktor (bílý plášť a neznalost mohou za vše) a voják, kteří strašně dlouho o něčem povídali a pak mě konečně pustili do výtahu. A tam to všechno začalo - páčidlo, rozbití automatu, první podivná příšerka (ze které jsem měl docela husinu a mám ji do dnes, když se headcrabem setkám), první lidští protivníci atd.

Ta hra je prostě parádní po hratelnostní stránce i vytvořeným prostředím nijak nenudí. Neustále se něco děje, támhle po vás střílí, tam něco zase bouchá, tady stojí vyděšený vědec atd. Atmosféra hry je rovněž na vysoké úrovni, kdy jsem měl tehdy pocit tísně v některých lokacích.

Bohužel jsem to tentokrát prošel za půl hodinky (tehdy mi to určitě zabralo více času) i z důvodu, že jsem si nějaké části hry pamatoval.

4/31 - Parádní jednohubka, která stojí určitě za zahrání i pokud jste původní Half-Life nehráli (já ho zatím nehrál, ale tohle demo mě docela navnadilo).

Už delší dobu jsem nehrál žádný walking simulator a výlet do rodinného sídla byl velmi okouzlující. V roli nejmladšího člena rodiny se vydáváme zpátky do tohoto opuštěného sídla a snažíme se odhalit skrytou historii.

Jednotlivé pokoje v domě jsou zapečetěny a zachovány v původním stavu. V každém z těchto pokojů pak naleznete nějaký deníček nebo poslední zprávu od člena rodiny, díky které se přesunete do období, ve kterém žil a prožijete s ním nějaké vzpomínky. A to je přesně ta část hry, která mění hru z obyčejného walking simulátoru na něco trochu jiného a lepšího.

Hra je povedená i po grafické stránce, kdy vás bude procházení lokací bavit. Všechny místnosti vypadají, jako kdyby v nich někdo opravdu žil a každá je jedinečná. Stejně povedené jsou i venkovní prostory.

Problémem hry je především její krátkost, kdy máte za 3 hodiny hotovo, ale zase se na druhou stranu jedná o intenzivní zážitek. Dalším neduhem jsou některá místa, která jsou příliš tmavá a není v nich téměř nic vidět. To jsou asi dva neduhy, které kazí celkový dobrý dojem z celého díla.

3/31 - Velice pěkný walking simulátor, který jsem získal v rámci PS+, a neustále ho odkládal. Popravdě jsem ani netušil, o co v této hře jde než jsem ji zapnul. Pokud tedy máte chuť zahrát si něco odpočinkového u čeho se příliš nenadřete a co vás provede kvalitním příběhem, tak toto je dobrá volba.