Nenechte se zmást tím vysokým hodnocením. Sám jako první uznám, že ta hra vlastně není až tolik dobrá. Jenže...
Enslaved je akční platformovka, jakých vychází na konzole spousty (mám za to) a PC verze odpovídá standardu v tom ohledu, že má své mouchy a s gamepadem bych si hru nejspíše užil více. Není to ale taková hrůza. Co se hratelnosti týče, já skákačky moc nemusím, takže jsem ocenil výrazné zjednodušení celého systému - v podstatě nemůžete nikam spadnout a ve hře je jen velmi málo míst, kde vám při přeskakování hrozí nebezpečí úrazu. Ani základní akční systém není kdovíjak komplikovaný - převážná většina soubojů je kontaktních a vystačíte si kombinováním těch pár akcí, které se svou holí můžete provést, jen občas si pomůžete střelbou.
Není tedy divu, že zpočátku na mě hra nedělala nijak zvlášť silný dojem. Ale ona ta herní náplň začne posléze slušně variovat - tu a tam rychlá jízda na cloudu, souboj s bossem, který je těžší tím správným způsobem, nebo hádanka spočívající nejčastěji v odhalení nějaké patterny (tj. "v jakém pořadí zmáčknout tři čudlíky rozmístěné po místnosti tak, aby mi to otevřelo cestu dál", nic náročného). V žádném z těchto směrů hra neexceluje, což je škoda a myslím, že to bude důvodem těch relativně nízkých hodnocení tady i jinde. Na druhou stranu, krásně to plyne - obtížnost je dobře vyvážená a na tu střední jsem se zasekl jen párkrát v těch náročnějších pasážích, nikdy ale nešlo o nějaký nesmysl.
Proč to ale vlastně hrát? Prezentace. Zaprvé, ta hra má výborný vizuál. Jedná se tedy o post-apo, na vyprahlé pouště a šedé ruiny ale můžete po většinu času zapomenout. Svět Enslaved již dlouho bují vlastním životem a hned úvodní New York je tak obrostlý zelení. I "na papíře" nezajímavá lokace jako je skládka skýtá nejeden fantaskní pohled - možná proto, že je plná starých robotů, tzv. mechů. Většina těch stále funkčních vám pak bude stát v cestě. Mechové mají nejčastěji formu humanoidů, některé druhy jsou ale výrazně stylizované do podob zvířat nebo nějakých monster. Popravdě tenhle přístup, totiž vyměnit realističnost za nápaditost, docela oceňuji. Hra tak místy získává až pohádkový nádech.
Je to ale pohádka pro dospělé. A jaká! Po tom zklamání z několika her, které měly po stránce příběhu vysoké ambice, aby byl výsledek takový nijaký, působí Enslaved jako pohlazení. Protože ten příběh prostě funguje. Trochu mě sice mrzí, že se v polovině přestal držet té komornější roviny nastíněné na začátku, jinak to ale byla moc příjemná cesta a rád bych s Monkeym, Trip a Pigsym strávil více času. Je až zarážející, že jen se třemi charaktery si hra vystačí lépe než jiné, které jich na vás chrlí po desítkách. Příběh táhne zejména vztah ústřední dvojice, už jen kvůli svému ne zrovna příjemnému začátku - při útěku před otrokáři Trip zotročí dalšího uprchlíka, Monkeyho, aby jí pomohl dostat se domů. Dabing je perfektní, ale ještě více na mě zapůsobilo těch několik scén, kdy postavy tolik nemluví a jen se na sebe dívají. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy něco podobného viděl v jiné hře. Dost možná na tom má zásluhu právě i to, že je hrají (tedy dabují i propůjčují pohyb) skuteční herci v čele s Andym Serkisem a že za psacím strojem seděl schopný scenárista (který se zjevně prosadil ve filmu). Jo, a scéna s akváriem mi skoro vyrazila dech.
Je to teď trochu hloupé napsat na konci oslavného komentáře, ale nejlepší je od Enslaved tolik neočekávat. Z hlediska těch objektivních měřítek (tj. hratelnost) to sice není žádný zázrak, ale ta hra má rozhodně svou duši jako málokterá. A mimochodem, troufám si tvrdit, že má blíže první Beyond Good & Evil než její chystané pokračování.
[ Pár screenshotů, ale zase ne tolik, abych to prospoiloval. ]
Enslaved je akční platformovka, jakých vychází na konzole spousty (mám za to) a PC verze odpovídá standardu v tom ohledu, že má své mouchy a s gamepadem bych si hru nejspíše užil více. Není to ale taková hrůza. Co se hratelnosti týče, já skákačky moc nemusím, takže jsem ocenil výrazné zjednodušení celého systému - v podstatě nemůžete nikam spadnout a ve hře je jen velmi málo míst, kde vám při přeskakování hrozí nebezpečí úrazu. Ani základní akční systém není kdovíjak komplikovaný - převážná většina soubojů je kontaktních a vystačíte si kombinováním těch pár akcí, které se svou holí můžete provést, jen občas si pomůžete střelbou.
Není tedy divu, že zpočátku na mě hra nedělala nijak zvlášť silný dojem. Ale ona ta herní náplň začne posléze slušně variovat - tu a tam rychlá jízda na cloudu, souboj s bossem, který je těžší tím správným způsobem, nebo hádanka spočívající nejčastěji v odhalení nějaké patterny (tj. "v jakém pořadí zmáčknout tři čudlíky rozmístěné po místnosti tak, aby mi to otevřelo cestu dál", nic náročného). V žádném z těchto směrů hra neexceluje, což je škoda a myslím, že to bude důvodem těch relativně nízkých hodnocení tady i jinde. Na druhou stranu, krásně to plyne - obtížnost je dobře vyvážená a na tu střední jsem se zasekl jen párkrát v těch náročnějších pasážích, nikdy ale nešlo o nějaký nesmysl.
Proč to ale vlastně hrát? Prezentace. Zaprvé, ta hra má výborný vizuál. Jedná se tedy o post-apo, na vyprahlé pouště a šedé ruiny ale můžete po většinu času zapomenout. Svět Enslaved již dlouho bují vlastním životem a hned úvodní New York je tak obrostlý zelení. I "na papíře" nezajímavá lokace jako je skládka skýtá nejeden fantaskní pohled - možná proto, že je plná starých robotů, tzv. mechů. Většina těch stále funkčních vám pak bude stát v cestě. Mechové mají nejčastěji formu humanoidů, některé druhy jsou ale výrazně stylizované do podob zvířat nebo nějakých monster. Popravdě tenhle přístup, totiž vyměnit realističnost za nápaditost, docela oceňuji. Hra tak místy získává až pohádkový nádech.
Je to ale pohádka pro dospělé. A jaká! Po tom zklamání z několika her, které měly po stránce příběhu vysoké ambice, aby byl výsledek takový nijaký, působí Enslaved jako pohlazení. Protože ten příběh prostě funguje. Trochu mě sice mrzí, že se v polovině přestal držet té komornější roviny nastíněné na začátku, jinak to ale byla moc příjemná cesta a rád bych s Monkeym, Trip a Pigsym strávil více času. Je až zarážející, že jen se třemi charaktery si hra vystačí lépe než jiné, které jich na vás chrlí po desítkách. Příběh táhne zejména vztah ústřední dvojice, už jen kvůli svému ne zrovna příjemnému začátku - při útěku před otrokáři Trip zotročí dalšího uprchlíka, Monkeyho, aby jí pomohl dostat se domů. Dabing je perfektní, ale ještě více na mě zapůsobilo těch několik scén, kdy postavy tolik nemluví a jen se na sebe dívají. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy něco podobného viděl v jiné hře. Dost možná na tom má zásluhu právě i to, že je hrají (tedy dabují i propůjčují pohyb) skuteční herci v čele s Andym Serkisem a že za psacím strojem seděl schopný scenárista (který se zjevně prosadil ve filmu). Jo, a scéna s akváriem mi skoro vyrazila dech.
Je to teď trochu hloupé napsat na konci oslavného komentáře, ale nejlepší je od Enslaved tolik neočekávat. Z hlediska těch objektivních měřítek (tj. hratelnost) to sice není žádný zázrak, ale ta hra má rozhodně svou duši jako málokterá. A mimochodem, troufám si tvrdit, že má blíže první Beyond Good & Evil než její chystané pokračování.
[ Pár screenshotů, ale zase ne tolik, abych to prospoiloval. ]
