Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Matthias

Matthias

 

Komentář

Přejít na komentáře

Diablo II

  • PC 80
(pozor! Následující komentář je dlouhý jak prase!)

Prvního Diabla jsem si nejvíce cenil pro jeho minimalismus (viz můj komentář), který jsem očekával i od druhého dílu. Bohužel, druhý díl mi přišel už mnohem více... řekněme... košatější. Přibylo spoustu drobností, včetně staminy, skill tree, v inventáři boty, opasek a rukavice (ještě chyběly chrániče kolen :D), cestování pomocí waypointů, quest log atp. Díky tomu všemu jsem si s D2 nejdříve moc nerozuměl, připadlo mi trochu nepřehledné a chvíli jsem si musel zvykat. Vadilo mi, že D2 není jako první Diablo. Že je úplně jiné - rychlejší, akčnější, šílenější. Že se nedá libovolně sejvnout a celá řada další věcí. Naštěstí jsem si brzy uvědomil, že by byla chyba očekávat, že Diablo 2 bude Diablo 1. Jsou to prostě jiné hry...

A tak jsem začal Diablu 2 pomalu propadat. Došlo mi, že jeho "košatost" nese sebou i spoustu výhod. Například je tu mnohem rozmanitější prostředí, dlouhé výpravy do okolí vesnice až do vzdálených jeskyní, lesů nebo klášterů. Jen mě moc nezaujal první act. Většina lokací nic moc. Pláně měly většinou tvar obdélníku a jeskyně se furt opakovaly. Kobky byly o něco lepší, atmosferičtější a už mě to začalo trochu více bavit.

Ale teprve až v druhém actu jsem D2 propadl úplně. Nejenom, že mě okouzlilo prostředí (a tvůrci z něj vymáčkly opravdu maximum - egyptské hrobky, hnízdo přerostlých červů, vesnice zničená morem, podzemní stoky, palác, sklepení pod palácem a dokonce jakýsi vesmír či co :D), ale objevila se tam první monstra, co dokázala více než jen sekat případně střílet šípy. Vzpomínám třeba na takové potvory, co dovedly skvěle skákat a rychle utíkat, nebo červíci, co se zahrabali do země. Druhý act byl prostě naprosto fajn, a dohrál jsem ho bez problémů. Tedy až na act bosse. Když jsem ho poprvé potkal, vypadalo to asi tak, jak ilustruje tento komix.

Třetí a čtvrtý act mi přišly taky fajn. Sice už ne tolik, jako ten druhý, ale rozhodně byly lepší, než ten první :D Jen jsem moc nepochopil, proč mě v džungli napadaly nějaký malý děcka a proč se jmenovaly "Fetiš" :D Tak jako tak jsem act III a act IV dohrál docela dost rychle a bez potíží.

Hratelnost je velice návyková, čímž se z ní velice rychle může stát žrout času. Průběh hrou byl velice zábavný a štvalo mě jen pár drobností, co dovedly hratelnost trochu pokazit. Například speciální skilly některých monster. Tuhle po mně jde hromada brouků a jeden vypadá skoro stejně, jen má trošičku světlejší kůži. Dotkne se mě a já najednou zamrznu. Než stačím něco udělat, obklopí mě a zabijí. Připadalo mi to kapku nefér, protože tihle minibossové často vypadali skoro stejně jako ostatní monstra. Brzy jsem se naučil, že se nesmím za nic na světě nechat obklíčit. A další věc - moc mě nebavilo časté přepínání skillů, což se sice dá urychlit pomocí F kláves, ale stejně se mi nejlépe hrálo za Barbara, kterému stačilo jen bash a concentrate. No a poslední věc k hratelnosti - je dobré si dělat pauzy a nehrát D2 denně, jinak se dostaví stereotyp.

To jsou ale drobnosti. D2 má ale mnohem větší mínus, které už jsem přes srdce nesl trochu hůře :)

Tak třeba systém ukládání. V D2 se neukládá pozice, nýbrž postava. Na jednu stranu to bylo aspoň trochu těžké a nedalo se to dohrát stylem Quick Save a Quick Load. Ale jelikož na hraní nemám moc čas a hraji jen večer před spaním, tak jistě chápete, že to pro mě nebylo ideální. Stávalo se mi třeba, že jsem byl unavený a chtěl jsem jít spát a Waypoint ne a ne najít. Našel jsem ho třeba až za 30 minut o dva dungeony dál. Jednou jsem si hru také omylem vypnul. Aspoň dotaz "opravdu chcete hru ukončit?" by bodnul. A už vůbec se mi nelíbilo, že každý waypoint byl dost daleko od act bosse, což platí pro všechny čtyři acty.
Sice jsem se s dost divným způsobem ukládání smířil, stejně to na mě působí od tvůrců trochu jako kdyby se vykašlali na single player a předpokládali, že ji většina lidí bude hrát v cooperative.

Stejně tak mě moc nepotěšilo, že po smrti ztrácím svoje milované věci. Sice se pro ně dalo dojít, ale ve spoustu případů jsem zemřel právě proto, že mě obklíčila hromada nasraných monster a běžet za nimi s holýma rukama nebyl moc dobrý nápad. Ještě tu byla možnost si vypnout hru pomocí alt + f4. Věci se pak objevily přímo přede mnou, ale zase jsem přišel o peníze a všechna mrtvá monstra se oživila. Já chápu, že smrt je neúspěch a za neúspěch musí být nějaký trest, ale stejně si myslím, že by se tohle dalo promyslet lépe.

No a poslední věc - inventář. Už v prvním díle mi vadilo, že je skoro furt plný. Tvůrci se rozhodli, že v druhém díle bude inventář nejenom úplně stejně malý, ale ještě mi budou situaci stěžovat tím že 1) musím tahat klíče, abych otevřel některé truhly 2) že si Item ze země musím dát nejdříve do inventáře, abych zjistil jeho atributy 3) že sebou devadesát procent hry musím tahat kostku (aspoň se do ní daly cpát věci) 4) že některé dobré věci - třeba runové kameny či talismany - musím mít v inventáři, aby fungovaly.

No, už svůj komentář nebudu dále protahovat. D2 se mi nejdříve moc nelíbilo, ale brzy mě do sebe vtáhlo a já musím uznat - ano, je to velice dobrá hra, i když mě v některých ohledech trochu sere. Snad mi odpustíte, že jsem ho dohrál zatím jen na normal a do nightmare a hell jsem se ještě nepustil. Kdo ví, jestli mám vůbec právo zatrhnout "dohrál jsem hru", nicméně jak jsem psal - D2 je prostě žrout času...

Pro: Chytlavá hratelnost, atmosféra některých míst, ACT II, hudba, nápaditost některých monster

Proti: Otravně omezený inventář, ne příliš sympatický systém ukládání pro single player a pak už jen drobnosti

+36+36 / 0