Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Josef • 34 let • ČR - kraj Ústecký

Komentáře

FlatOut: Ultimate Carnage

  • PC 50
Už jsem si docela dlouho nezahrál žádné závody a jelikož mi v pošetce leželo Ultimate Carnage, "pokračování" mnou oblíbených destrukčních závodů FlatOut 2, byl jsem rozhodnut už předem!

Jelikož už bylo spoustu vychvalujících komentářů napsáno, jsem nucen se na hru kouknout trošku z jiného úhlu! Ultimate Carnage je vlastně portnutá dvojka na Xbox 360 s přídáním pár efektů, čtveřicí nových závodníků a především režimem Carnage ... jo, a pak to Bugbear samozřejmě nezapoměl portnout zpátky na PC! Smysl téhle záležitost mi zůstane asi neobjasněn, ale zpět k vlastnostem hry.

Je to něco přes dva roky, co jsem dohrál FlatOut 2, ale i tak jsem nemohl nevšimnout, že je kariéra lautr to samé, včetně stejných závodníků, tratí a bordelu všude kolem! POKAŽDÉ jako závodník začínáte na poslední pozici! Nikoho nezajímá prvenství v předešlých závodech, či snad nějaká jiná logika. Hlavně že vidíte ten nehoráznej bordel, co způsobí po startu jedenáctka souputníků - asi to má působit cool!

A to nepůsobí, to mi věřte! Počáteční mela je prostě svinstvo a dostat se z ní na slušnou závodní pozici je rovno zázraku. Celkově jsem si závody v kariéře moc neužival (přesný opak oproti předešlému dílu). Nepotěšila mě ani umělá inteligence soupeřů, kteří mají ve zvyku se najednou vynořit odnikud, předjet vás a stylově to napálit do sloupu. Terénní nerovnosti na jinak rovné asfaltovce, bordel na trati, kdy vás sebemenší předmět může vymrštit do dvoumetrové výšky, to jsou prostě vlastnosti, které u arkádových závodů moc přehlédnout nejde!

Soundtrack je oproti dvojce slabým odvarem, ke konci už jsem si začal zvykat, ale takový Demon Speeding z dvojky zůstal nepřekonán! Smysl řvoucího metaláka, ale naprosto chápu, lepší než poslouchat tragické zvuky motoru?! Původně jsem chtěl jako novinku pochválit alespoň online žebříčky, ale některá nahrávání byla tak zdlouhavá, že mě to nakonec iritovala ze všeho nejvíce!

V kostce: pro majitele FlatOut 2 je Ultimate Carnage zbytečným portem! Nenabízí prakticky žádné novinky, kromě lehce vylepšené grafiky a Carnage módu, který dokáže poměrně kvalitně motivovat. Jako fanoušek předešlého dílu jsem maxminálně zklamán. Kdybych však Ultimate Carnage hrál jako první, asi bych byl překvapen, takhle to ale nefunguje! 5/10!

Pro: grafická stránka hry, destrukce, Carnage mód, Online žebříčky,

Proti: konzolový port, GFWL, stejné tratě, umělá inteligence soupeřů, zvuky motorů maskované nepovedeným soundtrackem, odesílání výsledků na server,

+13

Spec Ops: The Line

  • PC 80
Gentleman, welcome to Dubai!

Původně jsem měl v plánu nechat Spec Ops proplout okolo mě a to hlavně po demu, které na mě neudělalo vůbec žádný dojem. Přesto jsem si po pár přečtených recenzích řekl, že by to nemuselo být tak špatné a když to má těch pár hodin ... proč to nezkusit? The Line bych přirovnal ke kombinaci Gears of War a Rainbow Six: Vegas, ať už jde o systém krytí, zadávání drobných příkazů, či grafickou stránku v podobě Unreal Engine 3.

Spec Ops: The Line, ale nestojí ani na jedné ze zmíněných vlastností! To, v čem převyšuje všechny své "konkurenty" je příběh! Nejzajímavější na něm totiž je, jak jeho síla, tak i způsob vyprávění! Je naprosto normální, uvěřitelný! Není to jen o "wooow, buum, ratata, bum, wooow momentech" je to o lidech a jejich psychice, co s nimi dokáže udělat válka. Právě z toho důvodu The Line strká do kapsy všechny ty směšné útoky proti teroristům, mimozemšťanům a robotům. I když jsem si po dvou hodinách říkal, že mi to prostě nemůže nic nabídnout, jsem rád, že mě zbytek hry přesvědčil o opaku! Level design sice v druhé části poměrně ztrácí, ale vynahrazuje to fakt, že každý moment v druhé polovině prostě za to stojí!

S hratelností jsem nakonec přeci jen spokojený. Nabízí všechno, co mají moderní střílečky – jízdu za rotačním kulometem, ochranu parťáků před nabíhajícími šílenci, nádherná panoramata … Zbraňový arzenál je na moderní střílečku obligátní – M4, AK47, M9, Desert Eagle, brokovnice, odstřelovačky a hlavně můj oblíbený kulomet M249. Ohledně morálních voleb - mezi které jste postaveni a kterých sice moc není – tak ty jsou pro mě milým překvapením, avšak o jejich vyšší hodnotě by se dalo polemizovat. Co ale hratelnost výborně podporuje, je fakt, že hra nestojí na klasickém instrumentálním ozvučení, ale na pořádných hudebních nářezech s jejichž podtextem je opravdu radost střílet.

Ještě mám živě v paměti první videa z The Line. Jsem rád, že v nich byla stále ukazována možnost s pískem, kdy můžete zasypat své nepřátele. Příběh byl tak trošku pod pokličkou a to je dobře! Řekl bych, že právě proto je to příjemné překvapení!

V kostce: Spec Ops: The Line je solidní střílečka s příběhem, který má koule a nebojí se s nimi chlubit! Zároveň díky tvůrcům, že se nebáli v dnešní době vypustit něco tak … dospělého! Díky!

Pro: atraktivní prostředí zasypané Dubaje, drsná atmosféra, rozsáhlý zbrojní arzenál, morální volby, vyjímečně krátkost hry, která je dostačující!

Proti: Unreal Engine 3 už není nejmladší, velmi pomalý rozjezd, který může odradit

+16

Max Payne 3

  • PC 80
Max Payne je pro mě jedna ze tří nejoblíbenějších postav. Bylo pro mě tudíž překvapením, když se po tolika letech ohlásilo třetí pokračování. Ještě větším překvapením pro mě bylo, že jej Remedy předali Rockstaru, i když vlastně logický krok, když pomáhali s tvorbu obou předešlých dílů! Ještě než vám nakyne očekávání je nutné si tento fakt uvědomit, stejně jako že je jiná doba a i Max je tak trošku nucen se vláčet tou pochybnou společností v čele s Call of Duty aj.

Každý s předešlých dílů Maxovo brázdění měl několik poznávacích faktorů a oba dva díly byly potom spojovány s temnou atmosférou, komiksovým podáním a hlavně bullet-timem. I když jsem měl zpočátku problém si připustit tu změnu, nakonec jsem exotičtější atmosféru a filmovější podání přijal a v pozdějších fázích hry mi už nic z toho nevadilo, ba naopak. Feťáky a uklízeče z předešlých dílů vystřídali rádobyhustý kluci s Akáčkama. I přesto má ale hra oldschoovější hratelnost, která inklinuje spíše k prvnímu dílu a některé mise jsou opravdu tuhé i na normální obtížnost! Headshot opravdu znamená ránu do hlavy a tedy load!

Samotná akce je totiž velice svižná a odsejpá tak, jak má. Všemožně nastrčená videa, která dobře maskují načítání. Jsou sice fajn, ale třeba to, jak Max leze po žebříku, či otevírá dveře, opravdu nemuselo být řešeno tímto způsobem. V pozdějších fázích už to spíše otravuje Závěrečné mise na mě působily i dost natahovaným dojmem, nepotěší ani minimum easter eggů. Po tolik letech si určitě Rockstar mohl nějaké vymyslet! Pár se jich sice najde ve flashbackovým misích, které mají úžasný nádech původních dílů a ani bych se nezlobil za nějaké DLCčko s pořádnou porcí noir atmosféry, přesně takovou jak to známe z minula

Engine na kterém běží Max Payne 3 mám rád už od dob GTA IV. Všechny levely jsou sice spíše přímočařejší, ale takový dohled opravdu potěší, stejně tak jako spousta detailů kolem. Třeba takové favely se vůbec nedají srovnávat s těmi z Modern Warfare 2. Nejenom mému oku, ale i uchu lahodily ústřední motivy z druhého dílu a potom určitě závěrečný song od skupiny Health. Zároveň díky hlasu Jamese McCaffreyho je to stále ten samý Max, bez něj si to vůbec nedokážu představit!

Multiplayer je dost zvláštní kapitolou! Nikdy v Maxovi nebyl, najednou hrajete v týmu, likvidujete nepřátele, zlepšujete si zkušenosti, módíte si postavu ve stylu Simíků a celé je to o zkušenostech, takže pokud budete hrát proti dobrému sniperovi na 30 lvl, máte málokdy šanci jej zabít. V multiplayeru jsou totiž hodně divné hit pointy, takže od snipera stačí jedna rána do ruky a jste mrtví. Pevně věřím, že se tohle opraví v nějaké patchi, protože tohle je zatím jediná vada na jinak slušném multiplayeru, který jde trochu proti proudu. Za plnění aktivit (počet zabití, rozdaných headshotů, …) se získávají peníze, za které nakupujete kvéry, perky, či různá vylepšení. Multiplayer dokáže hodně motivovat a zakompování bullet-timu je docela zvláštním krokem, ale přesto zábavným!

Optimalizace se povedla na jedničku a oproti jiným Rockstarovským hrám jde vidět, že si s ní konečně dali tu práci! Třetí díl je tedy sice naprosto novou etapou v životě Maxe Payna, ale po konci si myslím, že je to pochopitelné a logické. Jako postava má stále co nabídnout, jen by z něho Rockstaři nemuseli dělat takového Ramba. Jeho závěrečný look mi k přirovnání stačil! Welcome back, Max!

Pro: akce, akce, grafika, optimalizace, reálné nošení zbraní, James McCaffrey, Heatlh song, délka singleplayeru,

Proti: předvídatelný příběh, TUNA nepřátel, těžkooděnci v závěru, hit pointy v multiplayeru, na pár vyjímek nezáživná hudba!

+13

R.U.S.E.

  • PC 80
Podobně jako jsem to měl u World in Conflict, budu to mít i zde. Je třeba totiž zmínit, že strategie tolik nevyhledávám, i když si u nich vždycky užiju pořádného, velitelského rozhodování, u komentářů nevím, kde začít! Takže asi takhle ...

Jelikož mi v poslední době 2. světová válka poměrně chybí, odhodlal jsem se vyzkoušet něco "nového", než je pro mne zvykem. RUSE jsem měl v hledáčku už poměrně dlouho, tudíž jsem neváhal a vyzkoušel jej s vidinou uspokojení mé "druhoválečné krize" :)

Asi největším kladem RUSE pro mě je, že se všechny mise odehrávají na pozadí skutečných událostí (bitva o Arnhem, vylodění v Normandii, bitva o výběžek u Bastogne, ...), tudíž mi ani tolik nevadilo, že samotné bitvy jsou spíše smyšlené.

V prvních misích mě poměrně iritovalo, že jsem omezen pár tanky a několika četami. Posily sice občas přicházeli, ale celkově jsem potřeboval boj mít ve vlastních rukách. Oproti World in Conflict je na tom RUSE trošku chytřeji. Nestačí jen likvidovat nepřátele – získáváte za ně sice zkušenosti body – ale abyste mohli posílat do boje další jednotky a vehikly, je nutné vytvořit si zásobovací základny, které vás budou držet nad vodou. Samozřejmě je potřeba tyto základny chránit, nepřítel po nich jde jak po flusu! Párkrát se mi i stalo, že jsem misi musel splnit s omezenými zdroji, což občas dokáže pěkně pozlobit, zvláště v pokročilých fázích mise.

RUSE ale nestojí jenom na boji. Disponuje i speciálními lstmi, jako špionské odhalení nepřátel, rádiovým klidem a není od věci poslat falešnou ofenzívu v podobě náletu, či tankového útoků. Lsti se vám plní časem, tudíž nejsou ihned k dispozici, ale je třeba na jejich "dobití" počkat! Myslím, že není třeba dodávat, že takové odhalení nepřátel ušetří spoustu překvapení!

Co se týče grafické stránky hra překvapila maximálně, i když jsem hrál ve většině případů odzoomovaně, je možnost si hru i přiblížit. Na maximimální přiblížení je třeba i obyčejné městečko plné detailů a při té rozloze nezbývá než smeknout!

Negativ sice moc není, i když občasná obtížnost misí, které jsem splnil je díky "pokus, omyl". Možná to i byla nepochopenost, či princip dané mise. V předposlední misi se mi i stalo, že jsem misi nesplnil, přičemž si nejsem vědom žádné chyby, či nesplnění úkolu – opět pomohl "pokus, omyl".

RUSE: Dle výše vypsaného to vypadá, že hra nemá tolik negativ, ale hodnocení mezi 70-80% je pro ni adekvátní. Třeba u World in Conflict mě zaujal příběh, i když byl silně provařený! Tady sice nějaký náznak máme, ale nic zajímavého! I tak se přikloním k té lepší známce, jelikož mi RUSE nabídlo přesně to, co jsem hledal!

Pro: pozadí skutečných bitev, lsti, potřeba být ve střehu a sledovat dění po celé mapě,

Proti: slabší příběh, plnění misí stylem "pokus, omyl", občasná hektičnosti misí,

+11

Mass Effect 3

  • PC 80
This is it! Really, BioWare? Really?

Ohledně BioWare jsem nikdy neměl svůj názor, jejich hry mě míjely, ale změnil to až příchod Mass Effect – perfektně načrtnuté a napsané sci-fi ságy. První dva díly ve mě zanechali rozporuplné pocity a dlouho jsem nevěděl, jak je popsat (v pozitivním smyslu). Názor na ně jsem si v sobě utvrzoval opravdu dlouho, stejně obtížně jsem se odhodlával k napsání komentářů. U trojky mám poměrně ulehčenou práci, jelikož trojka už prostě není to, co jsem očekával. Ale popořadě.

U předchozích dvou dílů jsem začínal pozititivy, takže ... ("je to vážně těžké!"). No, každopádně trojka má opravdu parádní rozjezd, dle mého názoru asi nejlepší z celé trilogie a filmovost, kterou je příběh odvypravován se mi opravdu líbil a pokud k tomu přidáte slibnou hudbu, která podtrhuje už tak kvalitní momenty, nejde nic jiného, než si mlasknout (ano, hudba se mi líbila)!

Stejně dobře na mne působila akčnost počátečních misí, u kterých jsem si jen spokojeně otevřel hubu a hrál. Efekt na oko je opravdu dobrý a je fajn, že se v BioWare přiučili na úkor spousty dalších vlastností, bohužel!

Nevím, jak definovat pocit, který ve mě totiž dřímá. Na jednu stranu se mi líbí, že se hra vydala filmovější atmosférou, na stranu druhou "Proč, sakra, vypustili veškeré hackování a celkově mám pocit, že hraju odnoš Gears of War ve vesmíru?". Tak například hackování pro mě bylo především ve dvojce určitou zásluhou, nejzábavnější minihrou. Tuhle vlastnost jsem si vážně zamiloval, nejenom proto že mě nutila prozkoumat i ten kout támhle, ale protože to bylo příjemné zpestření!

Vážně je pro mě překvapení, že se tohle řadí do RPG žánru, co Mass Effect 3 má s tímhle žánrem společného? Zjednoduššení je tolik, že tohle už je jen vážně akce, akce, rozhovor a akce! Akce přitom ani není tak hrozná, jen na mě v některých momentech vychrlila tolik silných nepřátel, že jsem mnohdy ani nevěděl, z čeho dříve střílet. Nejhorší na tom je, že na vás tvůrci vyhazují nové nepřátelé, aniž byste vlastně věděli, co jsou zač a proč po vás jdou. Tohle se mi celkově na sérii nelíbilo, že se spousta věcí děje, aniž byste o nich měli sebemenší tušení!

This is it! Je věta, která u mě vstoupí do dějin v tom nejnegativnější smyslu! Touhle větou mě všichni povzbuzovali v závěrečné fázi hry a čekat pořádné finále je opravdu opodstatněné. Jenže ... víme, jak to nakonec dopadlo, že? Mělo to být nabité, silné, emotivní a nakonec. Je to jen tuctový konec, který si taková série nezasloužila

Cítím hořkost! Ano, konec přijít musel, ale neměl být tak zvláštně fantasmagorický. Potenciál na uzavření trilogie tu byl! Byly tu perfetkní postavy, kvalitně rozpletený/propletený příběh a spousta rozhodnutí, která měla dát motivaci pro zpětné hraní. V BioWare si asi ale řekli, že jsou ve stavu, kdy si mohou dovolit cokoliv a já jim to snad sežeru! Hm, možná je někdo držel za koule (EA?), nebo vážně měli důvod z toho udělat takovou frašku (sračku, chcete-li)! Mass Effect pro i přesto znamená opravdu dobrou záležitost, která vyčnívá prvním a druhým dílem. Třetí nabírá na síle v jiných vlastnostech, ale ve výsledku trojka není ani tak potřeba, škoda!

Celkový čas ve vesmíru Mass Effect: 65h
Nejoblíbenější postava: Garrus Vakarian
Nejoblíbenější rasa: Krogani
Oblíbená lokace: Tuchanka
Nejzbytečnější záporák: Kai Leng (vážně tam byl potřeba?)
Největší zklamání: závěr hry, který nebere v potaz vaše rozhodnutí!

Pro: začátek perfektně jede, akčnější a filmovější pasáže, staří známí,

Proti: hackování vymizelo, zbytečné nové postavy (James Vega, Kai Leng), nejhorší žávěr, který se časem pravděpodobně rozvine, ale nyní opravdu zklamání!

+13 +15 −2

Mass Effect 2

  • PC 80
Původně pro mě byl Mass Effect hrou, do které jsem se musel nutit. Postupem hraní se z toho stala záležitost, kterou jsem si oblíbil i přes její viditelné nedostatky. Po dohrání prvního dílu bylo pokračování jasnou volbou, už jen z důvodů pozitivnějsích ohlasů. I přesto jsem se radši držel myšlenkami trošku při zemi a i když dvojka občas klopýtne, je to nástupce jak má být. U podobné hry opět bude dobré zmínit jen body, které mne nadchly a co mě případně zklamalo.

Celá dvojka přesto stojí na postavách, ať už nových, či navrátivších. Ohledně nich jsem byl v sedmém nebi. Každá z nich má svůj příběh, který můžete dále rozvíjet plnění hlavního questu, aby jste si tak získali jejich loajalitu. Ovšem pokud toto přejdete je neméně zajímavé si s postavami během svého volna jen tak pokecat, což Vám trošku otevírá jejich vlastní já, které je občas hodně silné. Překvapením pro mě byl návrat několika postav z předešlého dílu a veškeré následky, které jsem v prvním díle učinil.

Mezi dalšími body, které se dají bez okolků vypíchnout je grafická stránka hry. Konečně se hra může honosit tím, co jedničce chybělo, kde mi vše přišlo plytké a bez života. Samotné úrovně jsou sice stále na stejné úrovni, ale je graficky jsou více pestřejší a barevnější. Všechno ožilo tím správným směrem a určitě se na hru lépe kouká!

Ohledně boje jsem si začal trošku více mlaskat, než-li u prvního dílu. Hra má o trošku akčnější ráz a změna z nekonečné, přehřívající se munice z jedničky vyměnily zásobníky a nutnost střelivo doplňovat za to určitě palec nahoru.

S hratelností jsou spjaty i veškeré hackovací minihry a těžba surovin. Ve své podstatě strašně primitivní záležitost, ale neuvěřitelně návyková. Občas jsem se jen procházel po dané lokaci a hledal, kde můžu co hacknout. Stejně tak s planetami, létal jsem s lodí i kam jsem nemusel, abych měl spoustu vytěžených zásob. Určitě nejsou od škody, za vytěžený materiál je možné nakoupit spoustu vylepšení!

Patrně jediným, ale pro mě velkým problém je opět maskování hlavního příběhu spoustou vedlejšáků, které Vám sice dávají zkušenosti a různé další motivační dovednosti. Ve výsledku jsem ale tímhle trošku zklamán. Začátek příběhu mě neuvěřitelně vtáhl, až jsem se tomu sám divil. Postupem hraní jsem si však nemohl nevšimnout tohoto šrapnelu na jinak parádní hře.

U Mass Effect 2 jde vidět, že tvůrci dali na názory komunity a vyřešili/vymazali spoustu věcí. Zároveň nakopli spoustu dalšího materiálu, který se prostě snad v trojce nedá zvládnout vysvětlit, ale to uvidím zakrátko ... :)

Pro: sympatičtější grafika, drobná úprava hratelnosti, postavy, dabing, rozhodnutí, parádní rozjezd, ...

Proti: oproti prvnímu dílu slabší příběh, okatě slabší filmovost,

+19 +20 −1

Mass Effect

  • PC 70
V době, kdy všichni slintají nad Mass Effect 3 - nebo teda vlastně spíše hází ruka, nohama a věcmi kolem - jsem si dovolil vyzkoušet teprve první díl. O slavné sérii jsem toho mnohé slyšel, ale nemohl jsem si udělat vlastní názor - sci-fi RPGčko mě vážně nelákalo. I přesto jsem se do hry snažil ponořit a to i přes "nezajímavou" první část, kterou jsem podstoupil před dávným časem, jsem svůj boj vyhrál a nakonec mi vesmír Mass Effect učaroval, i když výhrady by tu samozřejmě byly.

Přes hromadu komentářů tohle bude opravdu stručné a jen zmíním body, které mne nadchly, či naopak zklamaly.


Pravděpodobně největším překvapením je motivace k postupu hrou, to se Mass Effectu vážně upřít nedá! Jasně, hra je i tak prezentována, ale i přesto jsem měl pochyby. Pochyby, kterých mě zbavil až fakt, že tohle je parádní sci-fi naháněčka zloducha se vším všudy a motivace k pokračování hře tudíž vůbec nechybí. Něco podobného mi tu vážně dlouho chybělo.

S příběhem musím zároveň vychválit i perfektně napsané a hlavně nadabované herní rasy (postavy), kterých je ve hře opravdu nespočet. Každá je přitom svá a má v příběhu své místo. Tohle je dokonalost, kterých se zase tolik nevidí a určitě za tohle patří palec ... teda dva palce nahoru! Zároveň jsem byl zvědav na herní rozhodnutí, které jsem čekal na každém rohu a i když jich není tolik, těch několik jsem opravdu dlouze zvažoval.

O čem se u mě dají vést dlouhé spory jsou zbraně a vybavení. Tak velká hra jako je Mass Effect by si určitě zasloužila větší pozornost! Zpočátku žádná z obsažených future zbraní nemám prakticky nic, co bych od nic očekával. Mají hrozný rozptyl, kopou a mají neomezenou munici , wtf? Nikdy jsem nepoznal rozdíl mezi tím, když jsem si vylepšoval určitou třídu, zbraně se mi zdáli vždy naprosto stejné. Jasně, postupem hrou se zbraně zlepšují a v závěru už to jsou hotové mašinky na smrt, ale celkově na mě výbava působí rozporuplně! To jsem ani nezmínil hi-tech věcičky - hrál jsem za vojáka, takže je to pochopitelné!

Stejně rozporuplně na mě působí živost světa / planet. Chápu, že na světě zmítaném boji se to nebude hemžit bujarým životem a hromadou postav. Ale na takové Citadele, což je místo, na kterém se vyskutují všechny myslitelné rasy z univerza, tam bych čekal trochu více živo, alespoň po designerské části. Světy tak působí dosti plytkým způsobem, což mi na zážitku dvakrát nepřispívalo.

Ze všeho nejzvláštnější je asi level design všech lokací. Nic tak nuceného jsem už opravdu dlouho neviděl a to vůběc se už nebudu zmiňovat o vozítku Mako, které ... Mno, však víte! Osobně mi koridorovky nevadí, ale u tak rozlehlého světa bych očekával trošku více ... svobody!

Mazání medu kolem huby jde u téhle hry strašně jednoduše. Nedostatky tady přeci jen převyšují kvality, které jsem už dlouho neviděl. Vesmír Mass Effect je tak pro mě ukázkou skvělého námětu, mistrně vymyšlených ras / postav a hlavně dokáže motivovat ke zpětnému hraní se zajímavým příběhem i na podruhé. Výše zmíněná negativa jsou zklamáním a to by tak výsostná hra, která byla (je) vychvalována do nebes, určitě mít neměla!

Pro: příběh, postavy, motivace k dohrání, volby, vedlejší mise, svět

Proti: level design, zvláštně nevyvážené zbraně, "živost světů"

+36 +37 −1

Dead Space

  • PC 80
Záznam z herního deníku

záznam č.1
"... konečně zasouvám ... dlouho odkládaný disk s Dead Space je konečně v mechanice a čekám něco neurčitého! Něco, o čem nemám potuchy, že by se mi mohlo zalíbit! Menu mě šokuje svou syrovostí. Úvodní intro s prvními minutami na palubě USG Ishimura vše potvrzuje, přemýšlím, že hru vypnu!"

záznam č.2
"Po menší odmlce se ke hře vracím ... procházím chodbami podezřele často, nemám to rád a nemám ani žádnou zbraň. Konečně po čase nacházím jakousi řezačku, která mi přejde úplně k ničemu, ale lepší než holé ruce! Vyskakují na mě nepřátelé a k tomu mi hra hází k nohám další "módní výstřelek" – mohu uvádět věci do stáze – experimentuji hned na nejbližším nepříteli. Docházím k názoru, že řezačka není tak úplně marná! Hlavně sbírám vše, co mi přijde pod ruku – může se to určitě hodit!"

záznam č.3
"Nahráno mám už několik hodin a pořád mi hra dokáže nahazovat nové nepřátele, bossy, výbavu, či zvraty. Jen lidí tu moc není! Opravdu se mě zmocnil pocit, že jsem na lodi já a že nehraju videohru. Zároveň mě nutí poněkolikáte procházet ty samé úrovně a zjišťovat, že i přes padnoucí level design hra hrozně recykluje a tak trochu se ztrácí v sobě sama! Už nevěřím pozitivním ohlasům, tohle už asi nemá pádného konce!

záznam č.4
"... po dlouhé pauze, kdy jsem nevěřil, že dojdu do konce. Jsem to opět spustil ... asi z nutnosti! I tak jsem do chvilky opět ponořen v té brutálnosti a vylepšuju všechno, co můžu. Očekávám finále! Nedostavuje se! Dostávám před sebe zajímavou minihru, za rekordy jsem štědře odměňován náboji a dalším vybavením, v místnosti s minihrou jsem zůstal dobrou půlhodinku! Pokud to vezmu z tohoto pohledu, nemám co vytknout, motivace hře určitě nechybí."

záznam č. 5
"Do hajzlu, zase jsem nucen někoho tupě následovat! Proč se nemůžu rozhodnout a pěkně se na něj vys*at?! Zase jedu výtahem sem a tam jako debil. Čistím místnosti, likviduju kopy nepřátelem snažíc se zjistit, jestli to vlastně pořád má cenu! Jo, vlastně má! Musím tam vlastně zmáčknout to blbé tlačítko, které po mě chce ten doktor! Jsem postaven před logickou hříčku s palandami a kinectickým modulem. Baví mě to! Zase utíkám! Utíkám, protože musím."

záznam č.6
"... zase se mnou příběhová postava libově vytřela podlahu. Protože Isaac je asi retard bez vlastního názoru! Tohle mě už vážně uvádí v šílenost. Po zvratu se Isaac konečně rozhodne sám, přestal být debilem! Jedná! Konečně za celou dobu se něco děje. Něco, co má smysl a následek. Vracím se ... vyskakauje na mě obří vagína, jako závěrečný boss. Prostě nářez!

záznam č.7
"Po tom všem musím uznat, že to bylo vážně ... jiné! Recyklované, ale kvalitní zároveň. Takovou hru jsem ještě nedohrál, jsem rád a cítím úlevu. Díky Isaacu, i když občas si byl fakt debil!"

Pro: nenáročná grafika, neotřelé zpracování, žádný HUD, chytře odměňující minihry, level design jako takový

Proti: nemožnost se rozhodnout, i když je tam spousta příležitostí, tupé reycklování lokací, bossové!

+25

Batman: Arkham City

  • PC 85
Tak Batman je zpátky. Finally! Teda před Arkham Asylum jsem se o jeho univerzum vůbec nezajímal, zmíněná hra to ale všechno změnila! Proto je pochopitelné, že čekání na Arkham City bylo dlouhé. Jen z výsledku jsem v menších rozpacích. Hru bych totiž mohl rozdělit na "dva pohledy" – jeden pohled očima hráče, který hrál první díl a z pohledu hráče, který začíná až tímto dílem.

Druhý zmíněný pravděpodobně bude čubrnět, co všechno hra nabízí, v čele s perfektní volností Batmanovským univerzem a Catwoman! Já na hru "bohužel?" koukám jako fanoušek prvního dílu a cítím pěkný kopanec. Proč? Právě zmíněná volnost a kopa vedlejšáků se mi zdá jako maskování velmi chatrného a stupidního příběhu. Dodnes pořádně nemám páru, o čem to pořádně bylo. Jednou honíte Jokera, pak dostanete echo na Mr. Freeze a pak zase na Tučňáka s hůlkou. Jo, jasně Protocol Ten a prostě všechno, já vím!

Každopádně i přes mou "potřebu" si něco najít je Batman ideální hra ke chvalozpěvům, připojím se k nim s radostí. Už první díl nabídl jeden z nejlepších bojových systému, perfektní dabing a spoustu postav z univerza. Arkham City všechno navyšuje o hromadu vedlejších questů, miniher, challenge aktivit a přidává spoustu známých tváří! Jen by to nemuselo smrdět konzolovitostí, ale s tím se nedá už dneska moc udělat!

Po jedničce se cítím lehce přečůrán, ale i přesto mi hra nabídla tak nějak to, co jsem hledal. Hra na hrdinu jak má být. Spousta času, jak se poflakovat a přitom pomáhat veřejnému blahu, to je BATMAN!

HAHA-HIHI-HOHO!

Pro: bojový systém, dabing, Arkham City, Catwoman

Proti: chatrný příběh, konec, halucinace,

+17

Tom Clancy's H.A.W.X.

  • PC 70
Upozornění: Tento koment berte jako zážitek hráče, který s leteckými simulátory má pramalé zkušenosti, právě proto neočekávejte žádné odborné názory, či porovnávání s jinými simulátory!

H.A.W.K. jsem koupil za pakatel, abych konečně okusil opět něco nového a svým způsobem originálního. Popravdě jsem nechtěl žádný simulátor, takže mi arkádová hratelnost sedla velmi dobře. Zpočátku jsem sice tápal, jak využít všechny fíčury hry, jak bojovat s letouny, pozemními jednotkami, či se vyhýbat nepřátelským raketám. V tomhle směru jsem byl potěšen – každá mise nahazuje nové vlastnosti / možnosti hry a já jsem byl poměrně často nucen se za chodu učit novým kouskům, jinak by můj stroj na obloze dlouho nevydržel. Lehce jsem byl překvapen i určitou propojeností se sérií Ghost Recon a bojem u městečka Juarez (příjemné prolnutí her od Ubisoftu).

Některé mise mě silně nudily, v rozpoložení jsem byl několikrát i z přemrštěných misí, které hraničí s šílenstvím. Jako například moje jednotka stíhačů o třech letounech - to včetně mě - stojící proti nepřátelské flotile, která čítajá desítku plavidel v čele s letadlovou lodí. Každopádně na arkádovku se i něco takového dá zvládnout. Pocit, který ve většině misí máte je asi takový, že jen a jen Vy útočíte, a odoláváte nepřátelům, kterých je někdy opravdu požehnaně!

Graficky hra nikterak neuhrane, i když jsou stroje perfektně vymodelovány, tak je stejně jedno, v čem zrovna sedíte. Důležitá je akorát výbava, kterou si zvolíte před začátkem mise a jde se na to. Na necelou dvacítku misí, kterou hra obsahuje, je kampaň poněkud krátká. Nejhorší na tom ale je, že sedmihodinová kampaň připadá, že má hodin minimálně patnáct. I přesto mě hra zaujala, vytrhnut jsem nebyl, básnit o tom nikde nebudu, jen mohu říci, že to není tak hrozné a hraje se to příjemně :)

Založeno na skutečných pocitech z hraní!

Pro: arkádová hratelnost, modely letadel, spousta možností, hodně lokací, náznak jakéhosi příběhu,

Proti: nepřekvapí, neuhrane, občas nudí, mise jsou prapodivně poslepovány,

+1

Assassin's Creed: Revelations

  • PC 85
"Jsem Ezio Auditore z Florencie, jako mladý jsem proháněl děvčata, bavil se s přáteli a užíval si života uprostřed renesance jako obyčejný hoch. Nikdy bych si nepomyslel, že budu někam patřit. Na místo, kde bych byl respektován a vážen. Tam, kde by jakýkoliv můj krok znamenal udělat společnost lepší. Všechno se změnilo, když mi byla vyvražděna půlka rodiny, s bolestí jsem se vydal na dlouhou pouť. Stal jsem se assasínem v řádu, o němž jsem neměl ani tušení! Takovým, který zůstane neodhalen, dokáže splynout s davem, zabije bez povšimnutí a i přesto se o něm vedou historky plné úžasu a nadšení. Má pomsta se časem změnila na nutnost učit a předat bratrům své vědění, jedině tak jsem si mohl být jist, že to, co se událo a stalo nebude nikdy zapomenuto. Jsem Ezio Auditore a jsem assasín!"

Série Assasins Creed už pro mě neznamená hru o zabíjení, je to dokonale propletená fikční zápletka a nutnost vědět, jak se završí příběh okolo Eziova dobrodružství, pro mě byl skoro svátek. S koncem jsem počítal už v Bratrstvu, ale Ezio si svou trilogii zkrátka zaslouží! Nic mě nezajímalo tak, jako právě příběh, který sice působí mistrně / debilně (záleží na Vašem pohledu na věc), já jsem byl hrou motivován a hrál jsem ji jen proto, že jsem zkrátka chtěl vědět, jak to dopadne – v dnešní době něco takřka nevídaného. Bylo mi jedno, jestli jsem hrál za Desmonda, Ezia, či mistra Altaira, všechny postavy mají svou osobnost a hlavně jsou perfektně napsány, což mi dává dojem, že postavami žiji! Tak a už něco k hratelnosti ...

... není velkým překvapením, že je hratelnost (i grafika) na chlup stejná jako v předchozím díle. V tomhle ohledu jsem spíše zklamán, že se nenašlo něco, co by ji trošku pozvedlo – ano, máme tu zpomalovací záběry killů, výrobu bomb, jsou tu nové pohyby, hák je sice super, ale nezlobte se na mě, působí to na mě datadiskovým dojmem, což je asi oprávněné – libovkou je stále cvičení assasínů. Příjemnou změnou je Konstantinopol, která je opět tak vymazlená, jako předchozí Benátky, či Řím, že jsem měl radost se bez smyslu procházet a nalézat krásná místa, odkud bych si udělal nějakou tu fotku ... teda ne fotku, ale assasínský rozhled :)

Těžce se píše o tom, o čem toho bylo už mnoho řečeno i se všemi spoilery! Univerzum Assasins Creed patří v dnešní době ke špičce v žánru, není to hratelností, historickými událostmi, je to právě příběhem, se kterým si někdo opravdu krásně hraje, jen jsem zvědav, jak dlouho nás to ještě bude bavit. Nechci být tahán za fusekle dlouho! Ohledně Ezia je ještě dobré zkouknout Assasins Creed: Embers, který nám možná dá nového hrdin(k)u, ale to je můj názor, uvidíme ...

AC – 70%, AC2 – 90%, AC:B – 80%, AC: R - 85%

Requiscat in pace!

Pro: univerzum AC, Ezio, Altair, Desmond, Konstantinopol, hudba, délka hry, ...

Proti: náplň misí a minimum změn - datadiskový dojem, Eziovo obličej :)

+10

L.A. Noire

  • PC 90
"Strážník Cole Phelps, Los Angeles Police Department - po válce bylo policejní oddělení jedinou možností, jak zůstat ve střehu, i potom všem, čím jsem si v Pacifiku prošel. Popravdě, Japonci nejsou o nic horší než ti gangsteři, vrazi a násilníci, které jsem měl tu čest potkat ve své kariéře. Odbyl jsem si ji jako řadový pochůzkář, přičemž když makáte a šéf to vidí, je jen otázkou času, kdy pro Vás bude mít lepší místo a ještě lepší práci! Ne, že by teda vraždy byly procházkou parkem, jen je to o něčem jiném, sakra jiném! Služba u policie prostě není jako ranní káva – lahodná a samozřejmá!"

Zkrátka strávit s Colem Phelpsem lehce nad 20 hodin čistého hraní není jen tak, i když zadání misí má povětšinou různorodé, přesto se objeví něco, co požitek z hraní zkazí, ale tak je to u více titulů na které se čeká "věčnost". L.A. Noire jsem přitom nikterak nevyhledávál, byla to hra, konzolová hra, o kterou jsem neměl příliš velký zájem, přesto mi to ale nedalo a hru jsem vyzkoušel! Mám na ní vzpomínky asi takové jako na prvního Batmana (sakra, dobrá hra!). Překvapila mě hratelnost, vymazlenost postav, přičemž každá z nich má výborný charakter, přesně takový že by vydal na jeden samostatný datadisk (ne, ubohá DLC!). Příběhová propletenost s flashbacky do válečných momentů, hra na city s ženou nevhodné národnosti, ... přesně to jsou skutečnosti, které ocení hráč s intelektem a především nutností hrát konečně něco chytrého, hratelnostně originálního a především vtahujícího.

Myslím, že všude toho o L.A. Noire bylo řečeno už dost. Přihazovat další polýnka je zbytečné, kvality a kladné základy se popisují těžce, ovšem lehce se popisují negativa – mezi ty největší u mě je jízdní model, občasné nenavázání misí na sebe – chvilkami připomínající druhou Mafii – asi toho bylo spoustu vyškrtnuto! I tak se jedná o titul, který stojí za vyzkoušení, dokáže být zahryznut ještě dlouho po dohrání! Překvapení!

Pro: Los Angeles, charaktery, různorodost misí, adventurní prvky, délka hry, ...

Proti: občasné nenavázání levelů, jízdní model, nutnost hrát dál, i když to už nejde :)

+19

Driver: San Francisco

  • PC 80
Určitě taky máte tu svoji! Společně máte za sebou první cestu, občasné patálie, častokrát si dopřáváte jinou, ale přesto všecho směřuje jen k té jedné! Máte na ní nejhezčí vzpomínky, protože právě díky ní jste poprvé vniknul do ... virtuálního světa! Přesně takovou hrou je pro mě DRIVER. První díl je klasikou! Druhý díl to u mě vyhrál vystupováním z auta! Potřetí se to hratelnostně nevyvedlo, ale byl tam setsakra vynikající jízdní model. A počtvrté? ... mno, mělo to dobrou myšlenku s časovým posunem! Sakra, jaké to je popáté? Jednoduše řečeno – jako za stara!

Původně jsem si chtěl příběh užít, ale pro lepší pocit z hraní je lepší, když ho naprosto vypusíte a budete dělat, že tu není. Sice se to efektivně tváří jako seriálová 24, ale kvalitativně to má blízko k většině českých, odpadních seriálů. Hra je sice rozdělena na kapitoly, to nic ale nemění na tom, že nejvýživnější je začátek a především pak konec. Příběhovou linku přitom můžete sfrknout za pár hodin. Mno, ale o tom tohle není a Driver nikdy být ani neměl – zapomeňme na předchozí díly! Driver: SF má jiné proporce, je především o shiftování a multiplayeru, přičemž jsem zavděk vzal i spoustu vedlejší aktivit.

Na spoustě míst už bylo řečeno, že graficky hra nenabízí žádné orgie. Chválu si spíše zaslouží mistrně vymodelované vozy a především jejich interiéry, stejně tak potěší pohled z místa řidiče, radost pohledět i se všemi těmi detaily! Zavděk se dá vzít i spousta času v multiplayeru, jen je to po čase zavádějící a hra začne lehce škobrtat, což je vážně škoda. Sice jsem byl zprvu maximálně spokojen a jsem s hrou i nadále, ovšem po odehraných 25hodinách hraní mě hra už moc neláká, jen ten multiplayer.

Driver: SF určitě překvapil a mě jako fanouška původních dílů velice potěšil. Pokud hledáte slibnou arkádovku se slušivou grafikou a pocitvým jízdním modelem. Šup do virtuálního San Francisca. Welcome back Mr. Tanner!

Pro: návrat do mladých let, San Francisco, jízdní model, licencovaná auta, soundtrack, nápadité módy v multiplayeru, aktivity, filmové výzvy,

Proti: nic neříkající příběh, občasný stereotyp, po pár měsících se to moc nehraje :/

+4 +6 −2

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 70
Modern Warfare patří k mým oblíbeným subsériím a popravdě jsem se na (případné) završení série těšil. Takže … „Safra, zase to byla super jízda a těch epických momentů, jen kvůli nim se vyplatilo ty dva roky čekat!“ … něco podobného jsem měl v hlavě, že napíšu, to jsem ještě o MW3 věděl pramálo a mediální masáž dokázala své. Vezmu to asi takhle – MW3 je horší, než loňské Black Ops (a to je co říct). Nebudu si tu slintat na košili, jenom proto že je to zase to Call of Duty, které známe už léta, že se valná část odehrává v Praze a pro někoho to obsahuje i již zmíněnou epičnost. Pro mě je to zklamání a hodnotit hru jen dle mdlého singleplayeru je trestuhodné, její kvality jsou někde jinde. Už od pátého dílu se hra rozděluje na tři části ...

Singleplayer:
Ohledně něj řeknu jen tohle – těšil jsem se, nekupoval jsem to kvůli multiplayeru. Zkrátka, seriálovost se Modern Warfare opravdu vyplatila, i když čekání bylo dlouhé, podobně jako u přestávky uprostřed seriálové sezóny. Pln očekávání jsem se těšil na kapitána Price a Soapa – jedny z mých oblíbených postav celkově! Nejenom s nimi jsem naskočil na skriptovou mašinu a nechal se unášet ... dovolím si podotknout, že na pět hodin a na HARD, žalostně málo. Bohužel série Call of Duty už dospěla do stádia, ve kterém je všem jedno, jestli to dává smysl, nebo ne. Jednoduše tedy s nějakými vojáky "poletujete" po světě, jako by se nechumelilo. To ani loňské Black Ops, či letošní Battlefield 3, neměli tu drzost něco takového udělat, ale tohle je přeci Call of Duty 8, to může všechno! Takže jednou jako mariňák drtíte rusáky v New Yorku, potom někde na druhé straně světa v kůži Soapa zase "masírujete" těla nebohých čehosi a aby si obě strany odpočinuli, přijde bodyguard ruského prezidenta a nikoho vlastně ani nezajímá PROČ?! Hlavně že se stále něco děje a je to ultracool! Co se tím snažím číct? ... že předešlé díly Modern Warfare byli sice enormně zběsilé, ale jako hráč jsem si to užíval, měli hlavu a patu. Za marínu jsem si užíval kosení všech a všeho, za Soapa a jeho bandu zase rád prováděl menší akce . To dle mého z trojky úplně vymizelo, až na případ kopírování předešlých misí s Pricem. Už to prostě nemá s kvality předešlých Modern Warfare nic společného! Kritika? ANO, jistě! Ono vlastně chválit tuhle pětihodinovou snahu o něco nabitého a stylového jde strašně jednoduše. Samozřejmě, podobná akce se dá najít těžce, ale na čem to všechno stojí jsou efektní momenty, které stejně trvají tak deset vteřin. Krátké, ale šokující - New York pod útokem, Praha v okupaci, chemický útok na Paříž a třeba atentáty v Anglii. Pohled je nezapomenutelný, ale tohle mě nezajímá, já si chci užívat hraní a ne sledovat interaktivního průvodce známými destinacemi s shock efektem. Je pravda, že tohle umí asi vážně jen Call of Duty! Ona pětihodinová konzolovitá jízda mi přišla nehorázně zdlouhavá a v závěru jsem byl opravdu rád, že to skončilo. Tohle pro mě zábavu opravdu nepředstavuje. Ani se mi k tomu nechce vůbec vracet! 60%

Spec Ops (Survival & Missions):
Dovolím si říct, že si mě duo módů získalo i přes fakt, že jsem hrál (hraju) sám. Mise jsou sice singleplayerovou recyklací a obsah je úsměvný, ale důležitý je fakt, že prodlužují herní dobu pro jednoho hráče, přičemž každá mise zabere asi tak 10-15 minut. Větší zábavu a potenciál stejně skýtá druhý mód – survival - je hodně o taktizování, skillu a především také o poznání zbraní a map, které jsou všechny multiplayerové! Šestnáctka misí odstupňovaná obtížností, z nichž každá vydrží na dobrou půlhodinku si mě získala a dávám jí přednost před multiplayerem. Jako hráč jste nuceni neustále vymýšlet nové taktiky, postupy a hlavně to není o kempení v jednom zabarikádovaném baráku, protože když nastoupí dvojice Juggernautů, nezbývá než vzít kulomet na ramena :) Překvapení a dlouhá výdrž. 80%

Multiplayer:
Ten hraji od jistých dob výhradně pro zábavu, pro potěšení z nas*rání ostatních hráčů a vůbec pro oddych. Za dva roky se v něm změnilo minimum, přibylo pár kosmetických blbin, mapy se změnšily, vznikla spousta budov, ale jaksi se zrychlilo levelování postavy. Jinak nevím, jak si vysvětlit, že za nějakých devět hodin hraní jsem na 40lvl, přičemž třeba v MW2 jsem podobnou metu pokořil až za trojnásobek hrací doby. Nejnemilejší překvapením pro mě v začátcích bylo, když na mě vyjel minitančík, případně přiletěla mini helikoptérka, WTF? To je Homefront, Battlefield, či co? Je to v loji, všechno se spojuje, všechno využívá vlastnosti konkurence a za pár let se to ani nedá rozeznat. Call of Duty pro mě bylo vždy o pěchotě, a ne o těch hi-tech blbostech. Žádné překvapení se nekoná, nic nového nepřináší, snad jen zábavu ze zabíjení, pokud máte možnost zůstaňte u MW2. 70%

Call of Duty: Modern Warfare 3
mě naprosto znechutilo svou audiovizuální stránkou (zvuky zbraní, soundtrack - opáčko z MW2 se nekoná, o grafice netřeba psát). Celkově to totiž na mě působí jako nutnost, nebo spíše potřeba „nového“ Infinity Ward udělat hromadu změn, přičemž jsou všechny naprosto k ničemu. Devítky v rámci singleplayeru jsou mimo můj rozum, ale budiž, je to droga a pastva pro oči, jak málo někdy stačí k radosti :) 70%

Pro: kooperativní režimy, v částech multiplayeru je stále ta klasická hratelnost, multiplayerové statistiky úplně všeho :) Price a Soap

Proti: zvuky a ozvučení, marná grafika, zbytečně překombinované nastavení v MP, žádný nový prvek

+10 +11 −1

Rage

  • PC 80
... je pro mě příjemným překvapením i přes fakt, že jsem od Carmacka a zbytku tlupy z id Soft viděl prostředníček jako nikdy předtím. Prvotní technické problémy v podobě vypadnutého zvuku, titulků a v neposlední řadě i ztráty savu, takhle jsem si určitě akční hru od legendárních vývojářů nepředstavoval, ale co?!

Když mi stačilo, že je RAGE příjemný atmosférou, hratelností, kvalitním pocitem ze střelby a občas i grafikou. Nástup je ovšem spíše prapodivný – i když intro bylo koukatelné – protože první čtvrthodinka ukáže pár hnusných neduh, v čele s texturami, skripty a koridorovostí. Jasně, chtělo se to nějak odlišit (od Borderlands, Falloutů), ale především zmíněná koridorovost tu smrdí nejvíce a už dlouho jsem neviděl něco tak ... NUCENÉHO. Už první procházka po "Mrtvém městě" mi přišla při nejmenším úsměvná a to jsem se tam ještě jednou musel vrátit, OMG!

"Vyjdu tyhle schody, projdu barákem a, hle, jsem na otevřeném prostranství, konečně – říkám si!" Ovšem v tom na mě vyskáče tucet spartakiádních mutantů a já nestačím přebíjet! Ještě se k tomu od někaď vydere jejich pětimetrovej taťka! Hm, oukej, tak si ho obejdu přes támhle ten násp! Chyba lávky, tupoune! Tady si nemůžeš dovolit myslet, tady musíš jednat, takže žádné obíhání/obcházení, ale zhurta do něj a kdyby jsi chtěl ještě něco zkoušet, tak jsou pro jistotu všude neviditelné stěny, muhehe! Tak asi nějak podobně vypadala v praxi moje snaha o obechcání systému RAGE. Celkově mě spíše bavily mise v interiérech, jejichž pojetí je sice stejně lineární, ale není to tak do očí bijící jako u venkovních prostorů.

Zakomponování závodů, různých miniher - v čele s brnkáním na kytaru – a skládáním předmětů mi přišlo takové ... OPĚT NUCENÉ (plnit je nemusíte)! Jasně, je fajn si odpočinout od akce a dát se jeden, dva závody, přičemž tuning na pouštní vehikl se vždycky hodí. Pestré minihry jsou zajímavé, ale portmonku nenaplní. Skládání předmětů je zase silně neúčelné, když Vám něco chybí, můžete tak akorát utřít nos! Ale jako rozšíření hry to přijímám s vděkem, svůj účel to tak nějak plní a hlavně to natáhne herní dobu, ne o moc! Až budu mít náladu to znovu rozehrát, tak zkusím i ty roboty, které mají pomáhat :)

Herní doba se u mě zastavila někde na 9 a 1/2h, přičemž jsem plnil všechny vedlejší mise, takže to s tou délkou neberte tak vážně .)

RAGE: mi přijde jako věhlasný režisér, který prožívá své období, ve kterém jen marnotrapně recykluje, či kopíruje. I přesto ve svém díle má určitou originální formu a možná to bude mít i pokračování ...

Pro: náznak příběhu, pocit ze střelby, více lokací, postavy, temné ozvučení, některé nepovinné mise vydají na jednu příběhovou, ...

Proti: neviditelné zdi, linearita, příliš lehké, sestavování věcí není úplně nejideálnější, ...

+8

Call of Juarez: The Cartel

  • PC 50
Opět jedna nepochopitelná a určitě i nevysvětlitelná ... proč někdo opouští herní období, které má minimální konkurenci a ve kterém je toho stále tolik neukázaného?! Mno, každopádně The Cartel byl sekundární titul a určitě více potenciálu Techland vkládal do Dead Island. Dost mých hypotéz!

Třetí Call of Juarez je zklamání! Velké! Hráli jste nějakou hru od City Interactive? Ano, tak určitě budete vědět, co se tím snažím naznačit! Čest památce předchozích dílů, tohle dělali nějací šumaři! Nevadí mi přetvoření na "současný western", ale spíše spousta chyb, které by se daly zmírnit, či odstranit, a přitom by stačilo si nad to ještě chvilku sednout, ale páni testeři asi měli jinou práci ... někde v knajpě!

Technických chyb je bohužel spousta, hratelnost je mizerná, i když se pořádně zadíváte, jde vidět něco dobrého, ale všechno to potápí nevybalancovanost a tupost všeho okolo. Projížďka autem je fajn, jen si to nesmíte zkrátit polní cestou, se kterou tvůrci nepočítali. Nesmíte jít jinam než připraveným koridorem. Nesmíte ... no, zkrátka cestička ala CoDčka. Jsem pedant na chování zbraní ve hře a The Cartel ukazuje nevýslovnou hnusotu. Z Cartelu mám podobný pocit jako tehdy z El Matadora.

Dost hanění! Atmosféra je chvílemi adekvátní, potěší navštívení lokací z předchozích dílů, hudba se příjemně poslouchá i bez hry a hlavně se to dá dohrát – trvalo to docela dlouho. Jen doufám, že v Techlandu pochopili, že tohle byla špatná ulička. Takže zpátky a do té správné ...

Pro: akce/jízda, určitá filmovost, délka hry, volba na konci,

Proti: Al, zbraně,parta k ničemu, Chrome engine umí víc, koridorovost,

+11

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Do roje především pozitivních komentářů přihodím také jeden a hned zprvu zmíním, že Deus Ex: Human Revolution je HRA. Taková kterou jsem si dokázal užít v každé chvíli, v jakékoliv náladě a především bez nutnosti znát původní díly (neukamenujte mě, prosím!).

Komentář jsem začal sumírovat už po první misi (nemyslím ten sranda tutorial), jelikož jsme si nějak myslel, že toho potom bude hodně a taky že bylo. Průběh hraní mě překvapil, používal jsem stealth postup a dal za vděk, že se konečně zase našlo něco, co se dá hrát potichu. S tím souvisí i nebývalá možnost volby – do těch dveří, u kterých je stráž a nad ní kamera, se nedostanu, ale počkat, ... odsunu popelnici, nebo vlezu do kanálu, případně vyskáču a seskočím tam oknem. Hm, panečku a paničko, tohle mi dělalo radost. I když jsem objevil správnou cestu, nedalo mi to a porozhlédl jsem se i po cestě jiné. Liboval jsem si pročítáním knih, hackováním kompjůtrů, omračováním veškerých strážných, schováváním bezvládných těl, kochal se atmosférou, zaposlouchal jsem se do hudby, plnil vedlejší mise, vylepšoval si zbraň, objevoval tajná zákoutí, ...

Hratelnost je hotová nukleární bomba, což se určitě nedá říct o atmosféře, která je tak pade na pade. V některých momentech donutí k otevření huby (panoramata, volnost ve městech, ...), ale za okamžik jsem donucen řict "wtf?" (naprosto nehodící se souboje s bossy, některé nucené cesty, ...). Jasně, Human Revolution je perfektní hrou, tak nevím, jestli je to oblíbenosti dvoutlačítkových posunovačů (thx Cobot a jeho komentář k Black Ops), ale určité vlastnosti DE:HR se bohužel přehlédnout nedají a není to hlas hrdiny, nebo často zmiňovaný autoheal, zvláštní grafika, či cover systém. Je to DEMENCE a asi augmentacemi zaručený perfektní zrak všeho nepřátelského. Všechno (vojclové, kamery, roboti) Vás vidí na kilometry, i když jste někde v koutě tiše jako krysa. Ale jak se jedná o zpacifikování o dva metry dál stojícího kolegy, je to všem šumák a radši se dál dívají do prázdného kouta. U mě jediná, přesto dosti srážející vlastnost!

Human Revolution je komplexní hrou! Potěšil by mě častější důraz na rozhovoru. Konec by potěšil dle toho, jestli jsem byl hodný, nebo zlý! Perfektní by bylo i náhodné rozmístění nepřátel (viz SWAT4). Všechny zbraně by nemusely být tak future! Je toho hodně, ale přes výhrady jsem se bavil královsky, dostalo mě to ve stylu "jestě chvilku, dojdu jenom tam a končim! Ještě omráčím tohohle, a hacknu tu střílnu! Jej, ona uběhla zase hodina, sakra!" Mám za to, že jsem hru prolezl pořádně, prohledával i propocené skříňky v převlíkárnách, a celé mi to dalo 28h výsostné hratelnosti a dle Steamu splněno 26/49 achievmentů (53%).

PS: Docela by mě zajímal Vaš herní čas a styl hraní.

Pro: hratelnost, rozvrstvení příběhu, zajímavé lokace, HUDBA, vylepšování zbraní, vize budoucnosti, ...

Proti: souboje s bossy, umělá inteligence, orlí zrak nepřátel, ...

+14

DiRT 3

  • PC 80
Se závodními hrami s Colin McRae v názvu jsem se setkal jen letmo. S nějakým dílem na starším Playstationu a poté na PC s Colin McRae Dirt a Colin McRae Dirt 2. Proto je pro mě překvapením – i když v názvu už žádný pan McRae nefiguruje – že mě DiRT 3 příjemně přikoval ke křeslu a já si závody dokázal užívat poměrně často. I když zpočátku bylo poměrně obtížné - na druhou ze tří nabízených obtížností - udržet vůz na trati, bylo to pouze o cviku a sehrání se s daným typem vozidla.

Na začátku jsem si zvolil jméno, národnost a hurá na tratě. Překvapením pro mě bylo, že DiRT 3 nedisponuje jen klasickými, arkádovými rallye závody (... easy left! Easy right! Under the bridge! Jump! Medium left! Easy right, to finish!). Mezi další nabízené závody patří klasické okružní závody s buginami, či trucky. Je snad libo nějaký rychlostní sprint s prototypem? Či driftování? Ohledně pestrosti závodů není co vytknout. Trošku hůře to ale je s prostředím tratí (Finsko, Keňa, Amerika, Monaco, ...), kterých je sice hodně, ale nepěkně často se opakují a je jedno, jestli jedete sprint, nebo rallye závod. Se spoustou aut tak budete projíždět stále stejné zatáčky a to v závěru hry už poměrně nudí! Proto by mě potěšil alespoň výběr tratě a lokace, při daném závodu.

Závodních titulů na podobné úrovni je sice požehnaně, ale DiRT 3 má více kladů, než záporů a postupné odemykání nových automobilových tříd žene dál (za umístění v závodu získáváte zkušeností body, dle umístění) a nabízí tak alespoň nějakou motivaci, což v poslední době mezi závody není tak časté! Graficky vypadají auta a prostředí perfektně, ale takové postavy na startu, či na krajnících během závodu jsou spíše k smíchu a vypadají podobně jako ty NHLku. Pro dohrání hry jsem musel dojet na 150 závodů a zabralo mi to okolo 10-11h s tím, že závodů i po odehrání je ještě více než dost!

Pro: grafická stránka, ovládání, soundtrack, odemykání tříd, bez příběhu,

Proti: velice často se opakující tratě - minimum změn, hrozně kecání, které nejde přeskočit,

+9

BioShock 2

  • PC 85
"Ahoj, já jsem Big Daddy! Úplně první ze zdejších ochránců Little Sisters, ve vodou pohaslé pustině jménem Rapture. Ti zlí mi říkají Delto a ta které na mě nejvíce záleží mi říká Daddy. V roce 1958 město Rapture žilo bujarým životem a nic nenasvědčovalo ničemu ošklivému. Vše špatné přišlo, když mě má stvořitelka donutila se zastřelit před mou Little Sister, kterou jsem měl chránit. Po deseti letech jsem byl přiveden zpět k životu a tak začíná můj příběh, má pouť za znovunalezeném mé ztracené ..."

Hraní druhého dílu jsem opravdu podcenil. Před dávnými časy jsem dohrál původní díl a pokračování jsem nikterak nevyhlížel, ani neočekával. Jen jsem věděl, že vyjde a přidal ho na zdejší databázi - tím to haslo. Dostal jsem se k němu až nyní, po téměř roce a půl. První momenty jsou obrovským deja vu, nejen kvůli menu, které je takřka stejné. Předně totožné pak jsou první momenty ve hře, kdy v "nepřemožitelném" skafandru procházíte první uličkou a bum ... se ziskem prvního plazmidu je ta poctivá hratelnost z prvního dílu, ihned zpátky a to, že hrajete za ten pobyhující se kolos si ani neuvědomíte.

Největší sílou v téhle série je atmosféra, už dlouho se nepodařilo nějaké hře mě takhle vtáhnout, Big Daddyho putování si mě získalo takřka ihned. Hru bych ale přeci jen rozdělil na tři části – "první část", do které jsem se ponořil a užíval si ji, tu druhou jsem "hrál" a tu třetí, kterou jsem opravdu prožíval. Při hraní to člověk ani nepostřehne, protože se stále něco děje, ale ve výsledku vidím, že právě v té "prostředí části" je spousta hluchých míst, které mě poměrně zklamaly. A zrovna tak ježdění ze stanice do stanice, nepůsobí nikterak originálně.

Avšak to nic nemění na hratelnosti, jenž je noblesně vypilovaná a přesně takhle si představuji akční hru, u které nestačí držet levé tlačítko na myši a pohyb kupředu (zdravím Call of Duty), ale opravdové zapojení sebe samotného do celkového dění. Obvykle mám potřebu hrou proběhnout, ale ne u BioShocku. V něm jsem nenuceně nucen, prohlédnout i tu místnost, do které bych jinak ani nepáchl. Odměnou za to je nalezení nějakého trezoru, ve kterém nečekaně nebudou šperky, ale spíše herně cenný materiál, případně nějakÁ vylepšující tónika a ty se nacházejí zpravidla na těžce přístupných místech!

Technicky hra nepřekvapuje, na dva roky starou hru dělá UE3 stále dobrou práci, jen ta voda je v některých momentech laciná, ale jen v některých. Nejpříjemnější ale je barevná paleta barev, kterou hra hýří a krásně tak nadlehčuje danou situaci utopistického města. Co ale překvapuje snad nejvíce jsou zvuky, dabing a roztomilost Little Sisters, každou z nich jsem zachránil a srdce mi zaplesalo, když mi poděkovaly roztomilým hláskem. A hudba? Ta si Vás podmaní, ve vypjatých momentech nastartuje a v závěru nepřestane hrát, dokud neuvidíte závěrečné titulky.

BioShock II – mě opravdu nadchnul, kromě kosmetických změn přineslo i plánování ohledně ochrany Little Sisters, efektní boje s Big Sisters a pár vlastních rozhodnutí. Jsem překvapen a nucen zahrát do třetice první díl, který musím přehodnotit. Hratelnost BioShocku na hrad a welcome BioShock Infinite!

"Daddy, c'mon, Adam over there! "

Pro: příběh, chytlavost, chytré hraní, více konců, chránění sestřiček, tatktizování, ozvučení v čele s hudbou, 14h kampaň, vyvážená hratelnost, rozhodování,

Proti: žádné větší změny, slabší prostředn část, která působí natahovaným dojmem,

+14

Red Faction: Armageddon

  • PC 80
Ještě ve mě čpí dojmy z předešlého dílu Guerilla, který jsem dohrál zhruba před měsícem a už si tu vesele píšu komentář k dílu dalšímu. Sandboxová Guerilla byla sice lehkým překvapením, ale Armageddon jde dál a pokud by neměl v názvu Red Faction, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že je to hra ze stejné série a od stejných tvůrců. Jediným spojením těchto dvou her jen Mason jako jméno hlavního hrdiny, neuvěřitelná destrukce ... a Mars.

Příjemným překvapením pro mě byla celková změna hratelnosti, i když na úkor svobody, která byla poměrně fajn v Guerille. Armageddon je sice přímočarejší, ale za to má filmovější nádech, což se u podobné akce – dle mého názoru – přeci jen hodí. Změna nepřátel z vojáků EDF na mimozemské, skákající potvory a občasně zfanatizované osoby je uvítání hodná. Jedním z velkých neduhů předešlého dílu totiž pro mě byl stále stejný nepřítel, ale v pokračování je tomu jinak. Změnilo se i ovládání zbraní na uvěřitelnější a i jejich počet se zvýšil, ale osobně jsem preferoval kombinaci samopalu, raketometu, pulsní odstřelovačky a vystřelovacího "magnetu". Právě hrátky s posledně zmíněným jsou asi nejzábavnější, fantazii se meze nekladou a není nad to, poslat na nepřítele část baráku, či ho rozprsknout o zeď nedaleko. Nechodí se jen po svých, ale ve velké většině kampaně dostanete možnost osedlat některý z mechanických robotů, malé plavidélko, či obřího pavouka s elektrickým výbojem.

Často si ve většině her řeknu něco ve stylu "do p*dele práce, ten zku*venej most je klasicky rozbitej a já to musím obcházet jak idiot". V RF: A žádný problém, noví Red Faction nejsou jen o ničení! Hlavní hrdina neustále měnící svou image disponuje fajnovou věcičkou na zápěstí, která umožňuje všechny zničitelné věci uvádět do původního stavu, což mě bavilo více než ničit a série postoupila v originálních vlastnostech zase o kus dál. Hratelnostně je tak hra na vysoké úrovni a po kampani, která na normální obtížnost (opravdu normální, ne jak v Guerille) zabere příjemných, i když příběhově natažených osm až devět hodin. Znovuhratelnost sice není veliká, ale drobný ničivý Challenge mód – otevřený po dohrání kampaně – je menší náhradou.

Red Faction: Armageddon překvapil. Vylepšování postavy v podobě drobných RPG prvků potěší a právě spousta změn, nových vlastností dá zapomenout na koridorovější mise, které nemusí každému sednout, jak p*del na hrnec. Z výše zmíněných důvodů o bod lepší hodnocení, než u předchůdce!

Pro: herní prostředí, nepřátelé, nadstandartní délka kampaně, používání mechů, ovládání zbraní, vylepšování postavy, uvěřitelné prostředí podzemského Marsu, ...

Proti: kvantum nepřátel, občasné bloudění v tunelech, natahovaný příběh, ...

+8