Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
MsRepulsive • 30 let • Vsetín (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

Sea of Solitude

  • PC 80
Každý občas máme den, týden nebo třeba i měsíc na houby. Na délce období ani na důvodu až tak nezáleží. Vnitřně si nadáváme, pochybujeme o sobě, podceňujeme se nebo nemáme chut čelit vážným věcem a zavíráme před nimi oči. Černé myšlenky. Chut se na všechno vykašlat. Vzdát to. Smutek, hněv a apatie, jako na horské dráze. Není nám pomoci nebo se na problém nedíváme z toho "správného" úhlu. A navíc, je to vůbec skutečný problém nebo ho jen hledáme či přímo vytváříme za každou cenu? Ale takhle to nikdy nemůže pokračovat donekonečna. Jednou to rupne. Stejně jako je k nevydržení poslouchat hádky svých rodičů, výčitky drahé polovičky nebo se setkáváte s dlouhodobým nezájmem Vašeho okolí. Něco obdobného zažíval nejspíš každý z nás, a kdo ne, tak je sakra šťastlivec. Nebo ho to teprve čeká... Ale nemalujme čerta na zeď. To je teda úvod, co? Ale přesně tyhle věci a mnoho dalších mě napadají po dohrání Sea of Solitude.

Zrovna v takovém rozpoložení přistihnete i hlavní hrdinku Kay. Ocitáte se s ní na člunu, kolem dokola nekončící vodní hladina. Ta se vlní a v jejich dlubinách se cosi ukrývá. V dáli z ní trčí střechy a sloupy opuštěného města. Města, které Vám je povědomé, skrývajíc nejrůznější vzpomínky ze života. Jednou je to světlá chvilka, jindy zamračená. Ale hlavní je se z toho všeho nepodělat a pokusit se jít dál. To se mi lehce řekne, já vím, není to snadné, když to zrovna vidíte nejčerněji.

Sea of Solitude je psychologických kouskem, který mě zaujal hned svým prvním trailerem z E3 2018. Hlavně svou temnou atmosférou a čímsi, co zdárně vyvolává emoce. Rozporuplné emoce. Od té doby jsem hru vyhlížela a byla zvědavá, zda mě náhodou nezklame. A před pár dny jsem se dočkala odpovědi. Nezklamala. Temnou atmosférou a tajemnem jenom srší. Nahlodává vážná témata velmi sympatickým způsobem, a ač bych některé věci řešila jinak, odnáším si velmi pozitivní dojmy. Slza sice neukápla, ale emoce vyvolá. A pro někoho to nemusí být dvakrát příjemný zážitek. Mě vždy takové věci chytí a snad i fascinují. Mnohdy zaslechnu komentář jako "Já bych to hrát nemohl, na mě je to moc depresivní". Nakonec vyzdvihnu grafické pojetí a stylizaci. Technické zpracování se povedlo a logické rébusy neurazí. Jen doufám, že hra neskončí pod palbou kritiků a neprojde podobnou změnou jako náš Chuchel. Ale to už snad máme za sebou.

Pro: Atmosféra, forma vyprávění příběhu, grafika, hudební podkres, myšlenka, umí se dotknout/oslovit, zápletka

+17

Layers of Fear 2

  • PC 80
Jaké to asi je, býti slavným Hollywoodským hercem? Skákat z jedné role do druhé. Neztrácí se v tom pak už člověk trošku? Neztrácí tím sám sebe? Co jste vůbec schopni obětovat pro vybudování výsledného charakteru? Správně, narozdíl od původního dílu, kde jste se chopili štětce a vžili se do kůže malíře, se zde stavíte před kameru. Jste herec, kterého čeká těžká a pravděpodobně životně důležitá role na vyhrazených prostorách parníku. A to tak nemáte v lásce moře.

Atmosféra jedničky. Přesně tato dvě slova jsem si během průchodu řekla hned několikrát. Ale to není jediná záležitost, kterou jsem si během šestihodinového průchodu vybavila. Díky některým pasážím přišly na mysl i Observer, Resident Evil 7 či Silent Hill. Žádná velká inovace se nekoná. Máme podobnou hratelnost, téměř stejný přístup k vyprávění příběhu a pohrávání si s hlavou hlavního protagonisty. Nejasnosti, otazníky, nějaké to počtení a také pomíchánou fantazii se vzpomínkami a realitou. Sbírání dobrovolných i povinných předmětů a nějaký ten bonus navíc. Ale koktejl to byl lahodný!

Audiovizuálně velmi zdařilé. Některé kousky OST jsem si šla po dohrání okamžitě najít. Hra šlapala velmi dobře a nenarazila jsem na jedinou chybu, bug či glitch. Efekty, detaily a rozmanitost prostředí dle mě tak akorát. A ten poslední akt, panečku, ten byl! Vůbec, všechny akty dokázaly oslovit a našla se místa, kde to bez pokochání nešlo. Tady hra boduje a původní komornější díl překonává. Namluvení na úrovni. Zkrátka hra nezklamala a troufám si za sebe říct, že celkově se svému předchůdci dokázala minimálně vyrovnat.

A přece jen se našla i nějaká ta negativa. Tedy jak pro koho, já mám opět potřebu do dojmů zahrnout i některé názory těch, kteří mi během hraní koukali přes rameno. Hra má pomalejší nástup na scénu, a ten může nejednoho hráče snadno zarazit, ba možná dokonce i odradit. Stejně tak to na mě celé jako hororovka zkrátka příliš nepůsobilo. Ač splňuje žánrová kritéria, lekací momenty, až na pár hodně vzácných momentů, nepolekaly a strašidelné chvíle nevystrašily. Byla jsem takový chodící Okay Guy a do toho jsem místy zakroutila hlavou nad pokusy nahnat strach ohlušujícím hlukem. Příjemné to sice není, se ale přece nerozkrájim a vydržím to. Ale nechápejte to špatně, pár momentů přece jen zabralo. Čekala jsem však, že budu místy trnout hrůzou nebo budu potřebovat přestávku... A ono nakonec nic. Konec konců, jednička na mě také příliš nezabírala.

Stručně, jestli Vás bavila jednička, bude Vás dvojka bavit nejspíš ještě o chlup více. Pokud jste se s malířem nudili a čekáte před kamerou nějakou tu závratnější změnu hratelnosti či nárůst zábavnosti/akčnosti, počkejte si raději na slevu. Vynechat by to pro každého nadšence žánru byla škoda, ale zda se to už vyplatí za celou pálku, je čistě na Vás.

Pro: Atmosféra, grafika a detaily, hudební podkres, chytlavé, namluvení postav, příběh, různorodost a rozmanitost, technická stránka

Proti: Nezabírající lekačky, pomalejší rozjezd (pro někoho), případné nejasnosti, zbytečně přehlušená místa

+22

A Plague Tale: Innocence

  • PC 85
Amicii je teprve 15 let, měla by si užívat časy bezstarostného mládí. Jenže osud to chtěl všechno trochu jinak. Její pětiletý bratr Hugo trpí zvláštní chorobou, kvůli které byl většinu svého dětství zavřený v pokoji, a tak o světě tam venku nemá příliš velkou představu. Ještě že tak. Ono ve 14. století na území Francie nepanují úplně nejpříznivější podmínky. Po ulicích se pohybují hordy nenasytných krys a ve vesnicích řádí mor. Podaří se jim v takovém světě přežít? Budou muset, v patách je jim inkvizice.

Na Amicii tak padá zodpovědnost se s Hugem vydat co nejdřív pryč, ideálně za doktorem, který by byl schopný pokračovat v léčbě jeho nemoci. Sourozenci se příliš neznají, což mi přijde od autorů jako vynikající tah, který má i pádný důvod, a tak Huga teprve pomalu poznáváte z pohledu jeho sestry. Neprocházíte zrovna pěknými místy. Pochmurná atmosféra se line všude a stejně tak se začínají šířit i krysáci. Od těch si budete držet odstup díky ohni či světlům a stejně tak této znalosti můžete využít v případě kontaktu s nepřátelskými hlídkami. Do toho sbíráte materiály na vylepšení, sběratelské předměty se zajímavými popisky a stejně tak můžete hledat i květiny a něco si o jejich dobovém využívání přečíst. Škoda jen, že když dojdete do klíčového bodu, už není cesty zpět. To, co vám uteklo, už zpětně nevysbíráte. Já to beru jako částečnou motivaci, proč si to zahrát v budoucnu znovu. Jop, i bez toho si to ráda zopakuju.

Koridor potěší. Obzvlášť dneska. A navíc pokud je takto povedený. Vizuálně se jedná o velmi pěkně zpracovaný počin. Hlavně ty detaily! Postavy možná nemají až tak propracovanou mimiku obličejů, ale rozhodně si neodnesete dojem, že by to na dnešní dobu nestačilo. A pak si všimnete jak jsou postavy v obličeji ušmudlané, všemožných malých jizviček, škrábanců, vad na kráse a nedokonalostí, a to zkrátka působí dobře! Audio rozhodně nezaostává. Hudební podkres je vynikající, namluvení taktéž a zvuk krysích spletenců je něco. Vůbec, celé ty kupy, hromady a hejna krys jsou něco!

Stealth je zábavný, ale nepřišlo mi, že by na mě fungoval jako napínavý herní prvek. (To se však nedá říct během hraní za Huga. Ta bezmoc malého chlapce, který se nemá jak bránit, fungovala.) Občas však docházelo k situacím, kdy pokulhávala umělá inteligence nepřátel. Nevšímali si mě, když měli, a naopak. Nic tak hrozného, ale hráč se nad tím pozastaví a ušklíbne. Amicia je k tomu všemu vybavená prakem, který se dá využít jak k zapalování či hašení, tak i ke shazování visících předmětů. A nakonec lze v nouzi sáhnout po smrtícím řešení. Strážný dostane kamenem pěknou šlupku do kebule a skácí se k zemi. Líbila by se mi možnost, se tomu zcela vyhnout.

Lokace jsou zpracovány moc pěkně. Nechci spoilerovat jaké kulisy vás čekají, ale našly se jak pěkná milá místa, tak vyloženě pasáže, jak vystřižené z hororu. Jdete přes mrtvoly, doslova. Podíváte se jak do vesnice, tak na venkov, a i do zřícenin. Moc pěkná je práce i světel a stínů. Hra se odehrává v období podzimu přecházejícího do zimy, což také přidá na atmosféře, a navíc nenastal jediný moment, kde by mi problikávala textura, někde mizel nějaký objekt nebo se cokoliv problematicky vykreslovalo. To by měla být samozřejmě automatika, ale řekněte si. Kdy naposledy jste viděli těsně po vydání takhle odladěnou hru.

Víc toho nejspíš nemám co dodat. Hra splnila očekávání a v budoucnu si ji velice ráda zopakuju. Audiovizuálně krásně zpracována, se zajímavými postavami a hlavně zasazením. Atmosféra, které dokáže konkurovat jen zlomek her. Potemnělých počinů se nemůžu nabažit, a tak to pro mě ani nemohlo dopadnout jinak. I když, přiznám se, chvilkami jsem před vydáním trnula, aby to v něčem neselhalo. Oddechla jsem si.

Pro: Atmosféra, audiovizuální zpracování, detaily, hlasové herecké výkony, hratelnost, postavy, propracované různorodé lokace, špetka dobových informací, zpracování krys a jejich dojem na hráče

Proti: Nemožnost si zpětně vysbírat předměty, umělá inteligence nepřátel

+37

The Painscreek Killings

  • PC 85
Dlouho jsem nezažila tak pěkně zpracovanou detektivku. Adventura The Painscreek Killings Vás staví do role reportérky jdoucí za kariérním postupem. Když se Vám povede vyřešit případ vraždy Vivian, ženy vysoce postaveného a uznávaného politika Painscreeku, blejsknete se na hlavní stránce. No neber to. Jenže ono to nebude úplně jednoduché. Čím víc do hloubky se v odloženém případu vrtáte, tím víc se objevuje nejasností, otazníků a postav.

Nebudu víc vyzrazovat, protože hru si nejvíce užijete s naprostým minimem vědomostí. Řeknu jen, že je to hodně dlouhá doba, co jsem se takhle nechala vtáhnout nějakým detektivním příběhem. Navíc není jisté, že případ vyřešíte. Zda jste s počtem indícií, důkazů a materiálů spokojení, určujete pouze vy. Odejít z Painscreeku a vyslovit svůj verdikt můžete po hodině, pěti a nebo po dvaceti jako já.

Představte si klasickou detektivní point-and-click adventuru, akorát ve formě walking simulatoru z pohledu z vlastních očí. Narážíte na poznámky, deníky, spisy, letáky, další deníky, klíče, fotografie a na spoustu dalších deníků. Až se mi nechce věřit, že si každý psal svůj vlastní deník, a co za věci do něj byl schopný vytroubit, ale chápu záměr autorů. Lokace zkoumáte do nejmenších detailů, luštíte logické rébusy a krůček po krůčku odhalujete, co se tu všechno dělo. Díky tomu, že vesnici po vraždě začalo zdejší obyvatelstvo pomalu opouštět, je teď z Painscreeku takové město nebo spíš vesnice duchů. O to větší budete mít na svou práci klid.

Připravte si papír a tužku. Sice si veškerou důležitou korespondenci nesete v inventáři a máte s sebou pro všechny případy i fotoaparát, ale stejně to nemusí stačit. Já sama jsem popsala dvě A4, abych si vyjasnila některé věci. A že si hru, kde bych sáhla po papíru, taky už nějaký ten rok nevybavuju. Průzkum a řešení mě ohromně bavilo a kdo je vrahem jsem netušila do posledního momentu. Náznaky nejspíš byly, ale já je statečně přehlížela.

Graficky to není žádná hitparáda. Celou dobu slyšíte asi tři dokola se opakující písně, které dokážou lézt pěkně na mozek. Určitě můžete počítat s nějakým tím zaseknutím do nábytku nebo do stěny, ale nebojte. Vývojáři se na to připravili a do nabídky nám přidali rovnou tlačítko pro "respawn" na začátek instance. Hra i tak přes své veškeré neduhy naštěstí osloví, dokáže zaujmout a nepustit.

Na závěr - The Painscreek Killings velmi mile překvapilo a nenapadlo by mě, že se pod slupkou skrývá tak komplexní a propracovaný příběh. Hru jsem vypínala po vyřešení případu s nalezením všech deníků a podstatných indícií, a to s velmi příjemným pocitem. Máte-li rádi detektivky, tuhle si rozhodně nenechte ujít. Byla by to škoda!

Pro: Atmosféra opuštěného města, chytlavý případ, logické hádanky, příběh, propracovanost a komplexnost, ryzí detektivka, volnost, zajímavé zapamatovatelné postavy

Proti: Opakující se hudební podkres až do zbláznění, slabší technické provedení, záseky a zdlouhavost (pro někoho)

+8

Lorelai

  • PC 90
Tak jsme se dočkali. My nadšenci potemnělých atmosferických věcí či stylu vyprávění Michalskiho. A jaká tedy Lorelai je? Napadají mě slova jako barevnější, kontrastnější co se projevu emocí týče a technicky vymakanější. I když i to přineslo svoje proti. Jsem ráda za snahu hru posunout dál. Za experimentování na novém enginu a tím pádem možnost změnit rozlišení. Také za snahu o zahrnutí 3D a propracovanější mlhu. Jenže to se na slabších strojích či při streamování projeví. Nebojím se však, že by to ještě zpětně nezkoušeli doladit.

Lorelai je mladá dospívající slečna, která to doma rozhodně nemá lehké. Čeká ji tam totiž věčně zmlácená máma, nepříjemný nevlastní otec a pak také malá Bethany, její malá nevlastní sestra, která se o sebe ještě nemá šanci postarat. Jenže ono odejít není tak jednoduché. Není odvaha ani odhodlání a Lorelai tak zůstává u stavění vzdušných zámků. V noci se situace opět vyhrotí a z kuchyně se ozývá řev, který končí hrobovým tichem.

Co mi na hře nesedělo je snaha o pár světlých momentů, rádoby humorných chvilek, které nejspíš měly navodit kontrast mezi tím vším svinstvem, které se Lorelai děje a snad nějakou pomyslnou nadějí. Když se na to zpětně divám, ono jich možná nebylo zase tolik, ale mně osobně zkrátka nesedly a o to víc vyčnívají. Stejně tak mi některé "mindfuck" momenty, které ke hrám Harvester Games patří, přišly tak trochu nucené, prvoplánové. Aby se zavděčili fanouškům a to co nejdříve. Nejspíš to tak není, ale dojmu se nezbavím. Celkově je hra oproti předešlým dílům akčnější, barevnější a nese se v jiném tempu. To nabízí spoustu prostoru pro experimentování. Například hrátek s barvami se rozhodně nebáli.

Příběh je vyprávěn stejným stylem. Opět se dozvídáte věci, které velmi pěkně zapadají do celého světa, občas narazíte na zmínku či postavu, kterou už z The Cat Lady nebo Downfallu znáte a vše to dohromady moc pěkně lícuje. Zápletka je silná, příběh poutavý, nastanou momenty, kdy je Vám opravdu smutno, pozastavujete se nad zoufalostí situace a může to s Vámi nepěkně zamávat. Možná je to místy tlačeno až do extrému. V tomhle hra opět není pro každého. A Lorelai? Je možná silnější a důležitější, než by si kdy sama dovedla představit.

The Cat Lady byla má prvotina a doposud nejoblíbenější hra svého žánru. A nejspíš jí i nadále zůstává. Lorelai mě za těch 6 odehraných hodin sice nahlodala dost, ale příběh Susan mi sedl asi o něco víc. Každopádně kousek je to opět vynikající. Splnil očekávání, maličko šokoval tempem, potěšil hudebním podkresem a změnami a občas trochu zaškobrtl. Užila jsem si to a jsem ráda, že se může zařadit ke hrám, které si s jistotou ještě několikrát projdu.

Pro: Atmosféra, barevnější pojetí, herecké výkony, hudba, grafická stylizace, příběh a zápletka, svět, technicky vyladěnější hra

Proti: Případné technické problémy, zdánlivě nucené momenty

+17

Paradigm

  • PC 90
Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe"

*Hello I'm your talking tumour, I will be your guide.*
Hned na začátek si musíme položit velmi důležitou a zásadní otázku. Je Vaše dítě selhání? Společnost DUPA, která se stará o genetické úpravy a vytváření "zázračných dětí", se o to postará! Tak to bychom měli. Tohle byl pěkně bizarní zážitek, ale ve všech směrech pozitivní. Tedy nejspíš jak pro koho. Jste jakýsi znetvořený samotář jménem Paradigm. Na hlavě máte velký tumor plný vody, který Vám může pomoci v postupu hrou jakožto rádce v horním pravém rohu - neověřila jsem si, nepoužívala jsem ho. A taky postrádáte nos. Při pohledu na něj jsem si vybavila Annoying Orange. Pobýváte na jaderné elektráně spolu s nadrženým počítačem Johnem 3000 a pak s normálním PC, který se stará o bezpečný chod celého objektu. Jenže ten je jaksi rozbitý a vy se tak s Paradigmem vydáváte shánět disketu s čistým systémem.

*I've had enough of your games, babushka mailbox!*
Co by Vám mohlo vadit? Vlezlý přízvuk hlavního hrdiny. Jeho prupovídky. Styl humoru, který se nese celou hrou a dal by se shnrout jako směsice kulturních odkazů, bizarních nečekaných situací, ztvárnění postav a samozřejmě také jako spousta vtípků, narážek a hlášek v rozhovorech. A pokud nejste mezi těmi, kterým by se to netrefilo do vkusu, budete to milovat. Nenastal vtip nebo situace, která by se hloupě opakovala. Stejně tak nenastal moment, kdy bych se nudila nebo si řekla, že "tohle" už bylo trochu trapnější. Jenže to je ohromně subjektivní věc.

*God damn it, you're so cute you little ball of flesh.*
Stylizace a grafické pojetí hry je neokoukané, částečně dobové a také s tou správnou špetkou slizkosti. Občas něco efektivně zaglitchuje, všude po okolí je kupa detailů, které je škoda přehlédnout. Animace jsou také povedené a střih jakbysmet. Zvuková stránka je dle mě také velmi zdařilá. Jak jsem zmínila, spolehnout se můžete na nezapomenutelný přízvuk. Tak vrývavý, že mi zní Paradigm v hlavě u každého čtení textu podobného ražení. Zbavím se toho? Těžko říct. Aktuálně mám pocit, že mi můj fešný beznosý přítel přečte i popisek budoucích počinů Jacoba Janerky. Hudební doprovod je něco mezi žánry synth, elektronikou a ambientní hudbou v nádechu 70. - 80. let. Na svědomí ji má Jonas Kjellberg.

*I'm a walking stereotype!*
Co se hratelnosti týče, je typická pro point-and-click adventury. Interagovat můžete formou výběru akce. Na věci můžete koukat, použít je či sebrat do inventáře. A také mluvit. Mluvíte s lidmi, se stroji, ale také s předměty. Ty se většinou zpátky neozvou, ale Paradigmovo pozdravení každé druhé věci, na kterou narazí, jen tak neomrzí. Postavy, které potkáváte během svého dobrodružství klasicky prokecáváte, dostáváte se od jednoho úkolu k druhému a řešíte typické logické hádanky v už méně typickém prostředí.

*Aww yiss.*
Point-and-click adventury mám ráda, ale málo-kdy překousnu humorně laděné kousky. Buď je mi trapně nebo smích nepřichází. A to si nemyslím, že bych byla nějaký suchar. O to víc potěší, objeví-li se takový, u kterého se nasměju od začátku až do konce. Pár záseků proběhlo, ale to je tak všechno. Nevybavuju se, že bych nad něčím remcala. Že by mi něco přišlo moc nebo naopak málo. Hra srší originalitou, ester eggy a narážkami, netrpí na bugy ani technické problémy a celkově mě nadchla. Pokud máte alespoň trochu nestandartní smysl pro humor, za sebe doporučuju. A nezapomeňte si v menu zapnout "Mystery setting".

*Laters.*

PS: Přísahám DJ Ježíši, že udělám z Internetu Explorer defaultní prohlížeč... tedy, že Paradigm je jedna z nejlepších point-and-click adventur, které jsem kdy hrála!

Pro: Atmosféra, detaily, dialogy, Doug, easter eggy, efekty, hlášky, humor, John 3000, klasická hratelnost, nápad a originalita, OST, Paradigm, přízvuk hlavního hrdiny a kvalita namluvení, stylizace, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, zpracování světa

Proti: Pro někoho - humor, přízvuk hlavního hrdiny, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, možné záseky

+12

Get Even

  • PC 80
Get Even mě zaujala hned s prvním trailerem, ale moc jsem si od toho neslibovala. Je to pár hodin po rozehrání a už se mi daří smolit první dojmy. Samozřejmě je mám v plánu po dohrání upravit. A jaké tedy jsou? Musím říct, že jsem velice mile překvapena. Myslela jsem si, že se bude jednat o průměrný a celkem neoriginální počin plný klišé, předvídatelných kroků a oživí to akorát tak špetka tajemna a grafika. Nakonec je vše jinak.

Ocitáte se v kůži muže jménem Cole Black. Ten se nějak zapletl do případu unesené dívky, kterou se snaží zachránit v posledních vteřinách jejího života. Je totiž ověšena výbušninami. Záhy se Cole probouzí na neznámém místě, s roztroušenými vzpomínkami a snaží se přijít celé věci na kloub. Do toho přidejte protoryp jakési virtuální/augmentované reality, která pracuje s rekonstrukcí vzpomínek a zajímavou vojenskou technologii ke zbraním, s kterou můžete střílet z jakéhokoliv úkrytu. I za roh. K tomu poslouží malé HD zařízení s různými módy vidění, mapou, s funkcí skenovat předměty a dokonce i přijat zprávy.

Hra by se dala zařadit mezi detektivní adventury s hororovou atmosférou z první osoby. Během hraní jsem si párkrát vzpomněla na můj dlouhodobý rest Condemned: Criminal Origins a dokonce i na jednu z mých nejoblíbenějších hororovek vůbec - na Observer. Akorát v jiném kabátku. Vývojáři se snažili mířit k fotorealistické grafice a celkem zdárně. Hlavně interiery jsou povedené. Jediná škoda je, že ze stěn máte dojem rovné plochy potažené texturou. Chybí tam větší důraz na 3D efekt. Postavy jsou vyobrazeny také zajímavým způsobem. Tady by mohl kdejaký indie vývojář závidět.

Závidět by mohl i podařenou atmosféru a ozvučení. Hlavně neovyklý hudební podkres, kterému se daří budovat napětí. Tedy až na jeden překvapivě odlehčený moment. Tak nesedící volbu hudby k situaci jsem ještě ve hře nezažila, o to víc to uvízlo v paměti. Stejně tak dokáže zaujmout již zmíněná zápletka. Příběh obecně je zdařilý a je jen na Vás a Vaší trpělivosti či smyslu pro detail, jak moc, kdy a co z něj odhalíte. Abych to vysvětlila. Hratelnost i příběh stojí na hledání dokumentů, útržků a fotek, které napoví mnohé. A pokud by se Vám zachtělo všemu přijít na kloub na 100%, hra Vám velice ochotně zobrazí, jak na tom procentuálně v danou chvíli jste. Většinu událostí jsem nečekala, ale našlo se i pár těch předvídatelných momentů.

Herecké výkony jsou také povedené a hlavně přirozené. A co se nepovedlo? Napadá mě možná trochu pokulhávající umělá inteligence, exteriéry jsou ve srovnání s interiéry slabší a díky častému přesouvání narazíte na větší počet načítacích obrazovek. Technická stránka hry v druhé polovině začala drhnout. První den hraní bez problému, už už jsem chtěla vychválit optimalizaci a ono to další den začalo nepěkně zlobit. Hra nejspíš využívala pouze jedno jádro, což zapříčinilo nepěkné zamrzání a záseky. Restart hry problém vyřešil, ale pouze dočasně. Za nějakých 20 - 30 minuth se bohužel opětovně vrátil. Stejně tak může někomu vadit menší FOV. Osobně jsem citlivější na pohupování kamery a ozve se kinetóza. Tady naštěstí jen ve formě pár momentů, kdy se mi zamotala hlava. Na tuto záležitost budu po 11 hodinách hraní ráda vzpomínat, stejně tak ji s klidným svědomím doporučím a pravděpodobně se k ní někdy v budoucnu vrátím a tentokrát posbírám důkazní materiály do posledního a zvolím trochu jiný přístup.

Pro: Atmosféra, grafika mířící k fotorealismu, herecké výkony hlasových herců, herní doba, hudba, konec, originalita a nápad, příběh, zajímavé technologie, zápletka

Proti: Exteriéry graficky malinko pokulhávají, možná repetitivnost, nízký FOV a nemožnost jej nastavit, technické problémy v druhé polovině hry, umělá inteligence

+15

SOMA

  • PC 85
Konečně se k mé vysněné SOMĚ dokopávám! Tedy dokopala. V době, kdy píšu tyto řádky je to nanejvýš pár dní od dohrání a já si odnáším spousty dojmů. Jen nevím, zda je budu schopná hodit na papír, v tomhle případě do texťáku, přesně takové, jaké jsou. Od začátku mi vrtalo hlavou jak to s příběhem je, a i když se mi mé teorie, hypotézy a jiné myšlenky snažila samotná hra během průchodu vyvrátit či potvrdit, stejně jsem někde v hloubi duše pochybovala. Opravdu to tak je? Můžu tomu věřit nebo mě směřují jinam a odvádějí naschál pozornost?

Jako hororovka na mě SOMA působila jen v pár momentech. Myslela jsem si, že to bude větší záhul na mou jindy strašpytelní psychiku, ale nakonec v tomhle ohledu z dílny Frictional Games pořád vede Penumbra. Změní to snad jejich nové chystané dílko? Každopádně si to nevysvětlujte špatně. Momenty, kdy Vás nepříjemně šimrá za krkem, tak trochu trnete nebo se bojíte pohnout, nastaly. Jen jsem jich čekala více. To každopádně ničemu nevadí. Atmosféru má hra skvělou!

Pohled do zrcadla. Psala jsem, že tyto řádky píši pár dní po dohrání? No, od tohoto úseku je to 5 týdnů, kdy se k tomu vracím. Což tak nějak vystihuje to, že zkrátka stále nemám slov. Každopádně zpátky k tématu. Dlouho jsem nenarazila na hru s takhle komplexním a detailním pojetím příběhu. Je fajn se dívat kolem sebe, číst si všechny poznámky a všímat si detailů. Vyplatí se dát si na čas. V záplavě hororovek o konceptu "najdu pár útržků novin či poznámek a chodím od jednoho klíče ke druhému" mi to celé velice bodlo. Zase jsem mohla zaměstnat mozek! Nemám co dodat.

Měla bych si nějak ucelit, co budu rozebírat v jednotlivých odstavcích, jenže ono to tak nějak nejde. Zkrátka píšu, co mě napadá... Vizuálně je hra pěkná, moc nezestárla, každopádně po vydání také nebyla úplně převratná. S optimalizací jsem byla spokojená. Audio fungovalo, jak mělo a rozhodně dokázalo vybudovat tu správnou atmosféru. Do tmy se mi nechtělo, z nepřátel jsem měla respekt (až na úsek se světýlkem, jo, nechala jsem se nachytat :D) a postavy mi přišly zajímavé. I když pro někoho nemusí být snadné se v nich orientovat. A orientovat se někomu může špatně i v pasážích pod vodou. Ty se mně osobně líbily velice. A hlavně se s nimi hráč v hororovce, vlastně ve hrách obecně, moc často nesetká.

Jsem v koncích. Asi toho víc nevyplodím. Ať si nad tím lámu hlavu sebevíc, nejsem schopná vymyslet komentář, který by byl vyjádřil mé nadšení alespoň z poloviny. Ve zkratce - po stránce atmosféry, audia a hlavně příběhu SOMA splnila má očekávání a já smekám klobouček. Ke zklamání nedošlo a věřím, že ani v dalším počinu Frictional Games nedojde. Už aby nám naservírovali alespoň malou ochutnávku! Nevím co to bude, ale chci si to zahrát, a to co nejdřív! I když jakési dozrání mé osoby v případě SOMY také jistě nebylo na škodu.

Pro: Atmosféra, hádanky, na zamyšlení, podvodní lokace, pojetí hororového žánru, práce s audiem, příběh a jeho překvapující komplexnost, vývoj hlavní postavy, zážitek ze hry

Proti: Případné bloudění v podvodních lokacích, pro někoho obtížnější orientace v postavách

+19

Life is Strange 2 - Episode 2: Rules

  • PC 80
Kluci naši, jakpak to na té své cestě dál zvládáte? Chvílemi zdlouhavě, občas šokujícně a za srdce dovedete také pěkně chytit. Ve druhé epizodě se bráchové Sean a Daniel potýkají se zimním obdobím. Díky deníku si proklepnete s čím vším se během Vaší nepřítomnosti museli vypořádat a jak si vedli. Občas zavzpomínají, občas se rafnou, zkrátka jako praví bráchové. A musím říct, že Seana opravdu obdivuju. Za to jak se k situaci staví, jak se o mladšího brášku stará a také za jeho trpělivost.

Na hratelnosti se nic nemění. Opět počítejte s krásnými scenériemi za doprovodu pěkné hudby, s možností interagovat téměř se vším ve Vašem okolí. Můžete se ve hře plácat hodiny a hodiny, pokusit se posbírat všechny náčrtky a promluvit si téměř se všemi nebo ji sfouknout za polovinu času. Ale co tady nejspíš zajímá většinu je pokračování příběhu jako takového. Vyvíjí se dostatečně poutavě, občas naservíruje nějaké to méně či více důležité rozhodnutí a rozhodně nenudí. I přes to co píšu však nastaly momenty, kdy jsem měla dojem, že se vlastně nic neděje, že se nikam neposouváme a dostavilo se přemýšlení nad tím, co se musí stát, aby tomu bylo jinak. O to intenzivnější pak bylo zakončení.

Je to o detailech a snad i nadále stále bude. Life is Strange je sérií, kde se vyplatí pořádně vnímat okolí a soustředit se na něj, protože různé narážky, odkazy a pomrknutí, za to jednoduše stojí. Jedna věta kolikrát stačí a postava, kterou potkáte si Vás získá nebo naopak odradí. A váha rozhodnutí? Zatím diskutabilní, ale chápu, že mají vývojáři plán, kudy cesta bratrů Diazových povede. Nakonec může záležet i na tom, jak se k mladšímu bráchovi věnujete, a kdo ví kdy toho hra využije. Na druhou epizodu jsme čekali přesně 4 měsíce, v závěrečné ukázce vykukuje jaro, tak to snad příště bude alespoň o měsíc dřív.

Pro: Detaily, emoce, hudební doprovod, příběh, vážné téma, vliv na mladšího bratra

Proti: Bugy, pocit malého vlivu hráče na dění při rozhodování

+14

Shadow of the Tomb Raider

  • PC 75
Pořád nevím co si o nejnovější Laře myslet, a to jsem ji dohrála během září za nějakých 31 hodin. Tomb Raider 2013 byl pro mě skvělým inovativním dílem nebo spíš restartem série, i když místy příliš akčním. Rise of the Tomb Raider byl pro mě hlavně parádním grafickým upgradem se zajímavějším a působivějším pojetím hrobek a lepšími animacemi. A Shadow of the Tomb Raider? Hraje se téměř stejně jako ten předchozí. Akorát si představte horší optimalizaci a pár "inovací" (alespoň v rámci této nové trilogie) ve formě možnosti zamaskovat se blátem, zalidněnějších oblastí nebo více adrenalinového lezení až "ke stropu". Vynovený je také systém získávání skillů a možnost se oháknout do různých setů s menšími bonusy, avšak s nutností se na rozhovory s NPC převléci do "stejnokroje". Jen se přiznejte, kdo jste alespoň na pár vteřin zkoušeli tělíčko retro Lary! :))) Graficky, animačně a po stránce hudebního podkresu, který byl v tomto díle dle mě nejlepší - nebo jsem ho alespoň nejvíce vychvalovala a hlavně si jej často všímala, nemám co vytknout. A našly se dokonce momenty, kdy jsem žasla. Stejně tak nastaly chvíle, které mě dokázaly vyvést z míry. Dokonce mi bylo za vývojáře chvilkama tak trochu trapně. Jo, zní to možná přehnaně, ale bylo to tak... Ať už to byl záměr nebo ne.

Od přirozenosti přes teatrálnost až k nucenému humoru. Nějakým takovým menším rýpnutím bych shrnula vývoj nové trilogie Tomb Raider. Pochopitelně se srovnávání jednotlivých dílů nevyhnu. Možná by bylo lepší napsat dojmy i k těm předešlým, ale stále mám plnou hlavu toho posledního. Vtipe vylez! Jak moc mi vadily teatrální výkřiky do tmy v RotTR, tak mi vadily i nucené rádoby vtipné poznámky v rozhovorech Lary a Jonaha. Nemluvě o neustále se opakujících hláškách obchodníků při každém prodávání/nákupu. Zaručeně přijde chuť jim nacpat celý obsah (jejich) inventáře do chřt... pardon. No zkrátka už to leze časem člověku pěkně krkem a do džungle se půjde ztratit velice rád.

Optimalizace je fajn a zároveň není. Na jednu stranu člověk uzná, jak hra krásně vypadá, až se skoro diví že ji rozjede, na druhou stranu se dostaví mikrozáškuby, propady FPS - hlavně v zalidněných oblastech a nebo například vypadávání zvuku. Spolu s objevením více tajemství a sběratelkých předmětů na mapách mi pak vzrostla odezva při ovládání - to samé se mi dělo ale i v RotTR. A ne, nebylo to hned po vydání - vlastně po vydání mi to běželo lépe než teď, trilogii jsem si totiž před vydáním SotTR zopakovala. Ale to bude pravděpodobně problém u méně výkonných procesorů.

A příběh? Nic překvapivého ani světoborného. Nová Lara pro mě nikdy nebyla o příběhu, spíš o hratelnosti a průzkumu hrobek. Teď mám na mysli hlavní příběhovou linku, kterou jsem brala s rezervou. Ta je předvídatelná, nijak moc neoslní. Víc mě zajímaly příběhy vedlejších postav, v případě prvního dílu to bylo nahlédnutí do deníků posádky. Tady vedlejší úkoly. Zarazil mě akorát moment proměny povahy Lary. Na jednu stranu to (asi) nebyl špatný krok, na druhou to však bylo přehnané - ale co jiného jsem vlastně mohla čekat. Svým způsobem mi to přišlo jako mrhání hereckým talentem. Nic to se mnou neudělalo. Asi jsem se měla v daný moment cítit stejně jako Lara a jít chladnokrevně a zuřivostí bez sebe po pomstě, ale bylo mi to všechno tak nějak jedno. Protože jsem se nemohla ubránit pomyšlení na to, že to přejde, že za chvilku budu opět hovořit s vesničany, a vše bude probíhat, jakoby se nic nestalo a hlavně jsem to Laře nežrala. Tady mě tak napadá, že kdyby se v ní opravdu něco zlomilo a nahráli třeba dvě verze rozhovorů, kde je bezcitnější, chladnější a drsnější, udělalo by to na mě úplně jiný dojem. Ale rozumím tomu, jak moc náročný krok by to byl. Těžko říct, jestli jsem takového dojmu nabyla sama nebo je nás takových víc. Taky je možné, že jsem se do hry nedokázala tolik zažrat, jako to obvykle umím.

Ale teď už k tomu, co mě přimělo závěrečný díl nové trilogie dohrát a vysbírat jednotlivé lokace na 100%. A hlavně si to celé užít. Jednak to byly hrobky, které působily mnohdy velkolepě, zajímavě a vyvolávaly ve mě zvědavost a touhu je vyřešit. Nemluvě o jejich různorodosti. Myšlenka a vůbec pojetí hlavního záporáka mi přišly originální a jako postava byl asi doposud nejzajímavější. A hlavně si nemůžu vynachválit hudební podkres, který jsem vychválila minimálně 5x a to se mi zrovna u předchozích Tomb Raiderů nepoštěstilo. Ale je to opravdu tím, že byl soundtrack tak dobrý? Nebo tím, že jsem na hře hledala něco čeho bych se mohla chytit a pochválit to? A nesmím zapomenout na ztvárnění lokací. Hlavně prvotní zavítání do džungle má něco do sebe. Nevidíte pořádně na nebe ani kolem sebe, nevíte kudy se vydat ani co Vás čeká o pár kroků dál. A i když za chvilku potkáte volnější prostranství, dojem to na Vás rozhodně zanechá. Průzkum na souši i pod vodou je pořád stejně zábavný a pro puntičkáře možná trošku náročnější.

Jak jsem psala už výše, nová trilogie Lary je pro mě hlavně o hratelnosti, a po této stránce hra nezklamala. Na skákání, akční pasáže i možný stealth se pěkně dívá, ba se i dobře hraje. Více podvodních pasáží hru pěkně oživí, stejně tak různorodé lokace a hlavně povedené hrobky. Vysbírávání na 100% je stejné jako u předchozích dílů. Vedlejšákům se můžete věnovat a nemusíte, společnost Jonaha místy potěší, ale některé poznámky v rozhovorech bych si na jejich místě odpustila. Potěší i návštěva panství Croftů. A zda bych si zahrála další díl? Kdyby byl v plánu, proč ne. Ale uvítala bych nějaké originální dobrodružství v kůži Lařiny dcery či syna nebo klidně obou. Případně zcela něco nového s podobnou hratelností.

Pro: Animace, grafika, hratelnost, herní doba, hudební podkres, inovace, Jonahova společnost, vedlejší úkoly, záporák, ztvárnění hrobek, podvodních částí i lokací

Proti: Nucený humor, optimalizace, předvídatelný příběh, umělá inteligence

+26

Detention

  • PC 75
To si tak brouzdám 10 minut Steam knihovnou a říkám si "nemám co na sebe". Nakonec můj zrak spočinul na jedné z mála nainstalovaných her, Detention. Čekám totiž netrpělivě na nové železo, tak jsem nechala nainstalované jen to nejpravděpodobnější k zahrání. Hmm, atmosferický 2D horor. The Cat Lady a Downfall zbožňuju, Silence of the Sleep nebylo špatné a taková Claire mě taky bavila. Že by další povedená hororovka podobného stylu?

Atmosférou, hratelností i audiem rozhodně! Ale téma je o něco vážnější, serióznější a pro někoho méně přístupnější. Taiwan v období Bílého teroru, zákazy, omezení, přísnější dohled, zkrátka držte hubu a krok! Na téma však hned po startu hry celkem rychle zapomenete. Ocitáte se na území střední školy, na hodině Vám padá hlava a najednou se budíte do naprosto prázdné třídy, venku se stmívá a nechápete co se stalo. Proč mě nikdo nevzbudil? To se asi někde spolužáci náramně baví a zítra si ze mě budou dělat šoufky. To Vás však brzy přestane zajímat. Proč? Zahrajte si to.

Hratelnost nepřináší nic nového. Hledáte klíčové předměty, čtete poznámky, bloudíte a občas se nad něčím rozhodnete. Nevím jak moc velkou to má váhu, pravděpodobně žádnou, ale za každou interakci jste rádi. Save systém je zvláštní, když umřete, objevíte se u poslední svatyně, kde jste hru uložili, ale veškeré itemy a postupy zůstávají. Proto odpadá stres a nutkání ukládat každý možný moment, kdy projdete kolem.

Za mě se jedná o velmi podařený počin a hororovku s celkem neobvyklým příběhovým i dobovým zasazením. Nádech východní kultury je znát, audio je vynikající a zase musím pochválit hudební podkres. Už je mi to blbé, chválím ho téměř v každých dojmech, co na zdejší Herní databázi napíšu, ale věřte mi, kdyby nestál za řeč, nezmíním ho. Na grafiku se příjemně dívá a efekty jsou zdařilé. Možná se Vám povede i několikrát leknout. Příběh možná ze začátku nedává úplný smysl, ale věci se dovysvětlí a ke konci Vám dojde, jak se věci mají.

Pro: Atmosféra, hudební doprovod, originální zasazení, příběh, zvukové i grafické efekty

Proti: Kratší herní doba

+12

Valiant Hearts: The Great War

  • PC 80
Herní výzva 2019 - 9. "Historie se opakuje"

Jsem jeden z těch tragických případů, kterému škola zkazila chuť zajímat se o historii. Je spousta věcí, ve kterých mám velké mezery a přitom se jedná o jakýsi obecný přehled. Mrzí mě to? Ano. Stydím se za to? Ano, ale zároveň se to nebojím přiznat. Valiant Hearts: The Great War je jedna z těch forem, co mě k tak hodnotným informacím dokážou dostat a hlavně zaujmout. Pominu-li nějaké dobře zpracované dokumentární filmy nebo videa na YouTube.

Do Valiant Hearts jsem šla s tím, že se dozvím něco málo o první světové válce, že se zažeru do příběhu a užiju si to. A ani v jednom mě hra nezklamala. Informací se potuluje ve hře spousta. Jednak tu máte jakousi škatulku "fakta", kde se rozpitvávají nejdůležitější událnosti, místa a zajímavosti ze světa. K tomu přidejte možnost nalézt nějaký ten sběratelský předmět s popiskem k čemu sloužil a kdy byl nejvíce používaný, a také osobní dopisy pro představu, čím si tehdy museli lidé procházet. Příběh se nese napříč celou válkou a dělí se mezi několik hratelných postav. Díky tomu máte možnost na dění nahlédnout z různých úhlů pohledu a přináší to také pestřejší zahrnutí informací.

Postavy jsou vyobrazeny pěkně, jak graficky, tak charakterem. Největší oblliby se dočkal samozřejmě čtyřnohý chlupáč, který Vám v mnoha klíčových momentech dopomůže k postupu. Hratelnost stojí na příběhu vyprávěném vypravěčem, pročítání výše zmíněných informací či deníku a pak samotnou hratelnou částí, kdy postupujete různými úseky, přepínáte mezi postavami a řešíte logické hádanky. Jsou tu i celkem zábavné minihry. Díky bugujícímu ovládání při přebindování kláves se však můžou stát mírně frustrujícími. Pro případ, že jste hru ještě nehráli a chystáte se na to - v nejhorším pomůže ovládání na klávesnici resetovat do původního stavu. Hra se bohužel nevyhla repetitivnosti.

Hra je doprovázena moc příjemnou volbou hudebního podkresu, převážně vážné hudby, která do daných situací náramně sedne. Dokonce občas i pobaví a těžkou vážnou atmosféru odlehčí. Namluvení postav je řešeno mile a minimalisticky. Ač narazíte na postavy různých národností, porozumíte téměř všemu. Uslyšíte ty nejzákladnější fráze. A vypravěč? Ten je skvělý! Podotýkám, že na hru je čeština a až na pár malých překlepů jsem s ní neměla nejmenší problém.

Jedná se o počin, který dokáže seznámit s tak těžkým tématem, jako je válka, velice citlivým způsobem. Zároveň tak do hloubky, že se neubráníte mrazení v zádech. Hráč je donucen přemýšlet nad situací a alespoň trochu si přiblíží, jak to v oné době po světě chodilo. A nebylo to nic pěkného. Ptáte se, zda je hra tak dojemná, jak se o ní říká? Je. Ale čekala jsem to o kapku "horší". Určitě bych takhle pojatých her s pořádnou dávkou informace ocenila víc!

Pro: Animace a grafický styl, atmosféra, cenné informace a zajímavosti, citlivě podané těžké téma, hudební podkres, minihry na odlehčení, postavy, příběh, v jednoduchosti je krása

Proti: Menší bugy, repetitivnost

+26

ARAYA

  • PC 60
Tak já nevím... Arayu jsem zkoušela někdy v říjnu 2017 ve formě dema a vypadalo to docela zajímavě. Šla z něj cítit atmosféra, strašidelné momenty na mě fungovaly slušně a tak jsem nakonec začala hru odkládat. Že se teď nechci bát nebo alespoň ne tolik. A ono je nakonec po zahrání všechno jinak.

Araya je jméno postavy, která se po roce pohřešování ozve své kamarádce Marise. A s tou začneme poprvé poznávat komplex staré uzavřené nemocnice. K Marise se přidají ještě zdejší hlídač a nějaký mlaďoch, který má po sázce s kámošem nafotit vnitřek nemocnice a ideálně zachytit nějaké neobvyklé události. Nemocnice je totiž proslulá tím, že v ní straší. Pohled na věc tak máte od tří postav.

Hratelnost stojí na prozkoumávání, čtení různých poznámek, složek a novinových článků. Občas nějaké to sbírání klíčů nebo jiných klíčových předmětů a to je tak všechno. Zaseknout se tu můžete akorát tak bugem. Mluvím z vlastní zkušenosti. Atmosféra na mě zabrala o něco méně než v demu a strašidelných momentů ubylo. Akorát ty naháněcí pasáže na mě zafungovaly, jak měly.

Hlasové namluvení a dabing si zaslouží vlastní odstavec. Nebo spíš právě nezaslouží... Nepamatuju si hru, kde bych kritizovala herecké výkony a namluvení jako takové. Jenže tady to přehlížet moc nejde. V originální (asi) thajštině nezní hlavní hrdinka dostatečně autenticky a zmíněný mlaďoch má poznámky "je tady tma" s tou nejblbější možnou intonací. Zní jako tupec... ňouma. Prostě omezenec. Ale v angličtině zní jako celkem normální prima týpek. A Marisa? Ta místo nedostatečného hereckého výkonu v thajštině, v angličtině chytla divný šišlavý přízvuk, který leze na nervy. Když začne hráč přemýšlet nad tím, zda neexistuje možnost namluvení zcela vypnout, je něco špatně.

Nakonec, oceňuju rozhodnutí hrát za tři postavy a jakousi snahu to celé propojit. Líbilo se mi, že se snažili většinu věcí vysvětlit, narážíte na zdejší mytologii, informace o nemocnici i klíčových událostech. Prostředí je zpracováno jen tak tak. Nepřátelé umí vyděsit či leknout a hudební podkres není vůbec špatný. Celkově mě to asi bavilo, hlavně díky poznatkům diváků v chatu během živého vysílání. Sama pro sebe bych to nejspíš nedohrála, možná ani nerozehrála. Bugy i glitche tady jsou, ale ty obecně snáším dobře - už jen proto, že mám na ně velké štěstí nebo spíš smůlu. Celé mi to však kazil hlasový projev postav. Ten se bohužel opravdu nepovedl... A Araya se tak pro mě zaryla do paměti jako "ta hra s tím špatným dabingem".

Pro: Fungující hororová atmosféra, hudební podkres, více hratelných postav

Proti: Bugy, glitche, hlasové výkony a dabing

+8

Valley

  • PC 80
Herní výzva 2019 - 1. "Lovec trofejí"

Ve hře Valley narazíte na velice pěkně zpracované údolí. Hru jsem zkoušela těsně po vydání, ale z nějakého důvodu to zůstalo pouze u zhruba hodinové ochutnávky. Ke hře jsem se během letošního ledna vrátila a zkusila ji pěkně na novo. A chytla mě více, než bych čekala. Vlastně celkově překvapila, protože po úvodní, na první pohled uzavřenější lokaci, nevíte kam dřív.

Kouzlo tkví ve speciálním L.E.A.F. suitu, jakémsi mechanickém obleku, který díky upgradům nabírá na funkčnosti. Nechci zabíhat do detailů, abych Vás neochudila o potěšení z objevování a poznávání, ale hlavní mechanika je jasná už od začátku. Máte schopnost životní energii brát a především dávat. Vidíte seschlý strom bez listí či jehličí? Díky energii ve vašem "zásobníku", kterou sbíráte po okolí, jste schopni jej znovu oživit. To stejné platí i v případě zdejší zvěře.

Postupem v krásném herním světě se však s nutností oživovat setkáváte čím dál častěji. Zajímavý je i fakt, že kdykoliv v tomto údolí zemřete, ovlivníte tím své okolí. Zkrátka spolu s Vámi zemře i kus údolí. Ale proč se tohle vše děje? Na to řeknu jediné, důvod to má. Ale na ten si už zkuste přijít během hraní sami. Budete totiž narážet na záznamy, letáky, vzkazy, informace i náznaky v samotném prostředí na každém rohu a rozhodně se vyplatí věnovat jim pozornost. A taky na pár pěkných easter eggů.

K tomu přidejte pěkný hudební podkres, poutavou atmosféru, nějaký ten náznak logických postupů či odbočky navíc a máte o zážitek postaráno. Fakt mě to chytlo. Ve hře jsem strávila nějakých 9 hodin, i když se dá údajně sfouknout za třetinu času. Buď díky mé vlastní nepozornosti nebo na základě počátečního omezení L.E.A.F. suitu. Jestli se Vám nedělá nevolno z hopsání či rychlejšího pohybu, líbí se vám představa kochání se přírodou a rádi si odpočinete u poklidnějších atmosferických kousků, doporučuju Valley jednoznačně zahrát! Nakonec se chci ke hře ještě vrátit a dosbírat si v ní achievementy na 100%. Tímto si Valley volím do první kategorie Herní výzvy.

Pro: Audiovizuál, individuální herní doba, příběh, volnost, zajímavá i originální herní mechanika, zpracování údolí

Proti: Občasné bugy, zdlouhavost a náročnost při hledání schovaných beden/kufrů

+8

The Last Guardian

  • PS4 85
Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku"

To je tak nádherný umělecký kousek! Nemůžu začít jinou větou. Trico je kouzelné stvoření, svět kolem ztvárněn velkolepě a pečlivě a hudební doprovod vynikající. A ta práce se světlem! I přes všechny problémy s kamerou, ovládáním, fps dropy a přes momenty, kdy mi trošičku docházela trpělivost, jsem ze hry paf. Jsem paf z toho, jak můžou být hry pojaty, a když už si myslím, že jsem viděla všechno, přijde zase něco nového, co mě dokáže vytrhnout z omylu.

Trico je krásná potvůrka. Ani nevím jak jej popsat. Nejspíš jako čtyřnohého opeřence s tlamou a dlouhým ocasem, roztomilýma velkýma ušima, smutnýma očima a ptačíma nohama. A nesmím zapomenout na růžky a křídla. Taky je pěkně tvrdohlavý, neposlouchá, občas si jen tak dělá co chce. Zpracovaný je opravdu krásně, chová se uvěřitelně a chvílemi byste ho nejradši přerazili. Ale stejně mu to nakonec vše odpustíte, třeba při pohledu jak se vesele cáká v kaluži. A pokud jste mezi šťastlivci, kteří se dostali ke sběratelce a tím pádem i k jeho sošce, upřímně Vám gratuluju... a závidím!

Emoce. Emoce s Vámi cloumají. Nejen protože je Trico tak roztomilou bytostí, ale protože máte před očima dechberoucí výhled, v uších Vám zní vítr a procítěný hudební doprovod, který vznikl pod vedením hudebního génia Takeshiho Furukawi. V některých momentech se možná neubráníte ani vhrknutí slz do očí. Já se tomu tedy nevyhla, a to několikrát. Nemusí to však být jen o dojmutí, smutku, rozplývání se a radosti. Vzhledem ke zmíněné kameře a ovládání můžete chytit taky pěkného rapla. Mě nechytl, ale nutno podotknout, že jsem hráč nadmíru trpělivý.

To nejdůležitější již bylo řečeno, ani nevím co víc napsat, protože dojmy ze hry stále ještě vstřebávám. Je to zážitek, krásný unikátní zážitek, na který budu dlouho vzpomínat a ráda si ho po nějaké době připomenu. Třeba na nové generaci konzolí (doufám ve zpětnou kompatibilu). Shadow of the Colossus ve formě remasteru mám také za sebou. Teď ještě aby oznámili remaster na ICO a jsem nadšená. Jen pro pořádek, hru jsem dohrála za nějakých 14 hodin během dvou dní, kdy mi ten druhý zbývala necelá hodina do konce. Jo, takhle pěkně jsem se do hry už nějakou dobu nezažrala.

Pro: Animace, budování vztahu s Tricem, hudba, osvětlení, příběh, Trico tak jak je, umělá inteligence, zpracování a pojetí světa

Proti: Neposlušná kamera/ovládání i Trico můžou být frustrující, občas nějaké to technické zaškobrtnutí a fps dropy (2. revize základní PS4 verze)

+12

Visage

  • PC 90
Od dob Penumbry či Amnesie uběhla dlouhá doba, a já se mezitím buď pěkně otrkala nebo už tolik silně atmosferických hororovek, u kterých bych se opravdu nepříjemně bála, nevychází tolik. A tak nastala situace, kdy jsem místo odkládání strašidelných kousků začala spíš pátrat po takovém, u kterého zase zažiju mrazení v zádech, nepříjemné pocity a nutkání opustit místo před monitorem. Čest vyjímkám, je tu přece jen pár vydařených větších kousků. To něco málo mělo slušně našlápnuto, ale stále to nebylo úplně ono. Buď hra byla příliš hektická, dalo se ve hře bránit nebo vývoj po představení dema na dobro utli. A tak mě zpráva, že se blíží vydání první hratelné kapitoly Visage, celkem potěšila.

Ani tenhle kousek to se mnou neměl lehké. Hned po vydání jsem ke hře sedla, ale nejspíš zrovna nebyla ta vhodná doba a já v tom správném rozpoložení. Skončilo to první smrtí, kdy jsem po hodině hraní v mírně unuděné náladě usoudila, že sáhnu přece jen po jiné hře, která už je nějakou dobu hotová a k Visage se vrátím jindy. Třeba až bude kompletně venku. Dlouho mi to však nevydrželo. Od vstupu do předběžného přístupu uběhlo něco málo přes dva týdny a já dostala chuť dát hře druhou šanci. A k mému překvapení to bylo konečně to, co jsem měsíce a možná i roky vyhlížela.

Ani nedovedu slovy vyjádřit, jak ráda jsem se zase po dlouhé době bála. A že já ten pocit nesnáším, ale zároveň i zbožňuju. Atmosféra se buduje pomalu a postupně a něco mi říká, že v dalších kapitolách ještě přitvrdí. Po krátké tajemné scénce se probouzíte na podlaze po vzoru P.T. a za dveřmi na vás čeká celý dům. Tedy ty části, které nejsou zamčeny z důvodu předběžného přístupu. Je to poměrně pěkný rodinný baráček na předměstí. Prostředí je interaktivní, reaguje na váš postup hrou a postupně se mění do těch nejmenších detailů.

Audiovizuál snad ani nemusím řešit. Obojí se moc povedlo, i když si umím představit, že postavy by mohly být ještě detailnější a propracovanější. Ale co já vím? Do plné verze se může ještě mnohé změnit. Prostředí domu je zpracováno více než dobře a zvuky jako vrzání podlahy, dveří, dunění či dupání rozhodně není nic příjemného. Samozřejmě nesmí chybět šumící televize, samo-zapínající se rádio a poblikávání světel. Občas praskne nějaká ta žárovka a vy ji můžete vyměnit. Tedy pokud ji s sebou ve svém titěrném inventáři taháte. Těchto mnohdy náhodných projevů domu není tolik, aby to člověka otravovalo nebo si na ně zvykl. Na druhou stranu klidu také moc nezažijete. Navíc není dobrý nápad pobývat příliš dlouho ve tmě. Na Vaší psychické pohodě to totiž moc nepřidá. Naštěstí můžete po kapsách nosit prášky na uklidnění.

Víc asi prozrazovat nechci. Na překvapivé mechaniky či hratelnost nenarazíte, řešení hádanek je celkem snadné a dům zatím celkem přehledný, ale i přesto po cca 5 hodinách celkového hraní neokoukaný. Otázka je, jestli to tak bude i v plné verzi, kdy se sice otevře pár dveří a lokací navíc, ale pořád si nemyslím, že jich bude tolik, aby zvládly svým objemem vyplnit celé kapitoly. No jsem zvědavá. Zvědavá jak se vývojáři vytáhnou, čím ještě překvapí a taky jestli se vůbec něco objasní. Protože s tím barákem je sakra něco špatně! Snad se hra nestane příliš hektickou a těžkou frustrující záležitostí. To by mě mrzelo hodně. Po vydání celé verze dojmy plánuju upravit.

/edit: 3. 7. 2019 vyšla druhá hratelná kapitola s podtitulem Dolores. Co jsem se zatím dozvěděla, tak je hra dělaná tak, aby ve finální verzi bylo pořadí kapitol náhodné. Čili si ze hry každý odnese trochu jiný zážitek. A dojmy? Rozhodně se nejedná o zklamání. Kapitola se nese ve stejném duchu jako ta první, audiovizuálně hra neztratila na kvalitě ani na kráse. Příjemně překvapila více interaktivní hratelnost a vydařené logické hádanky. Opět může dojít k zásekům a prvotnímu odrazení. Navíc se našly menší technické problémy, záseky při načítání a malinko frustrující časté potkávání nepřátel. Ze hry jsem stále nadšená!

Pro: Atmosféra, audio, grafika, level design, pojetí hororového žánru

Proti: Prvotní nepřístupnost

+19

Q.U.B.E. 2

  • PC 80
Q.U.B.E. 2 je pokračováním logické indie adventury, která přišla se zajímavými mechanikami, ale pořád to nebylo úplně ono. Dvojka přináší nejen propracovanější vizuál, animace a audio, ale i daleko komplexnější hádanky. Prostředí je zapojeno více do akce a samo o sobě je daleko zajímavější a už nepůsobí tak sterilně. A bohužel už ne tolik klaustrofobicky. Na některých místech totiž máte výhled na nebe.

Vyčerpávající počin. Nevím jestli to bylo mým momentálním rozpoložením během hraní, ale takhle vycuclá jsem ještě z logické hry nebyla. The Witness, The Talos Principle, legenární Portal nebo ChromaGun, to jsou věci, u kterých jsem se možná chvilkově zapotila, ale nikdy jsem od monitoru neodcházela tak fyzicky vyčerpaná. Pokud se to tak dá říci.

Logika v hlavní roli. Co by to bylo za logickou hru bez hádanek. A za mě se opravdu povedly. Jako v každé jiné hře tohoto žánru to začíná pozvolna. V původní hře jste obarvováním bílých kostek na určitou barvu přiřadili kostce konkrétní vlastnost. Jedna odrážela, druhá kostku zhmotnila a jiná zase vysunula kvádr do prostoru. Tady je to stejné. Navíc se však musíte potýkat s magnety, s manipulovatelnými plošinami nebo se přidá koule. A když už si myslíte, že je to všechno, objeví se další mechanika. Fyzikální zákony zde ve většině případů fungují jak dle představ asi mají, ale občas se může stát, že vás nějaká ta nečekaná odchylka překvapí. Zásekům se rozhodně nevyhnete.

Novinkou je větší důraz na příběh vyprávěný skrze rozhovory přes vysílačku. Chvílemi se v tom plácáte sami, pak jsou na Vás zase kladeny nějaké požadavky. Ale na výběr moc nemáte. Z tohoto kostkového labyrintu není cesty ven. Můžete maximálně řešit logickou hádanku za hádankou. Z této herní složky si odnáším dobré dojmy. Namlouvání se povedlo a některé momenty dokáží vyvolat nejrůznější pocity. A co mnohé potěší, je možnost ovlivnit finální vyústění příběhu ve dva možné konce. Q.U.B.E. 2 se tímto pro mě stává velice slušnou konkurencí či kolegyní výše zmiňovaných počinů.

Pro: Atmosféra, grafika, hádanky, herecké výkony, příběhová složka, vělký posun oproti prvnímu dílu, zpracování prostředí

Proti: Možné záseky

+12

The Last of Us: Left Behind

  • PS4 65
The Last of Us byl dlouholetým restem, ke kterému jsem se dostala teprve nedávno. V době, kdy byl exkluzivně na Playstation 3, a já ještě neměla potuchy, že si někdy nějakou konzoli pořídím, jsem jej zkoukla formou streamu a náramně si jej užila. Nedávno, když jsem se k němu dostala na PS4, se dostavilo stejné nadšení jako tehdy, akorát tu pokulhávající umělou inteligenci jsem si už tolik nevybavovala (celkem překvapila). Ale to vem čert. Atmosféra světa, herecké výkony Joela a Ellie zmáklé na jedničku a od začátku do konce máte z infikovaných pořád stejně hrozivý dojem. Nakonec jsem to všechno i přes své tragické umění míření na ovladači zvládla!

Po dohrání hry jsem se logicky vrhla i na příběhový dodatek Left Behind, kde se hráči odhalí pár životních momentů Ellie - jak z minulosti, tak z mezičasu příběhové kampaně. A proč jej hodnotím procentuálně tak, jak jej hodnotím? V první řadě DLCčku rozhodně nechci upřít kvalitu zpracování, snahu o přidanou hodnotu k hlavnímu příběhu, herecké výkony, grafické zpracování i intenzivní zážitek v daných situacích. Ale co mi to obzvlášť kazilo a na co jsem bohužel velmi přecitlivělá, je chování postav. Pokud někdo přehrává, humor je nucený nebo si někde někdo seriózně prozpěvuje - a já si daného hlasového herce představím ve studiu, jde mi to proti srsti. Zkrátka je mi za ně samotné i za postavy jako takové trapně a celkově mi takové chvilky nejsou vůbec příjemné a kazí mi dojem z celé hry.

Umím si představit, že každý máme hranici snášenlivosti takových výjevů jinde a rozhodně rozumím hodnocení DLC Vás ostatních, ale bohužel. I když mě to zamrzí, mám pocit, že u některých scén bych byla radši, kdyby vůbec nebyly. Rozhodně ale nechci říci, že si necením snahy o kontrast mezi vážností situace a ještě tou stále dětskou nerozvážností a nevinností. Jestli se má někdo vyblbnout a odfrknout si, kdy jindy, než v době, kdy se svět nemůže dvě dekády vyhrabat z velkého hnědého a nebezpečí číhá na každém rohu. Celkově skvělý počin, ale svědomí mi nedovolí dodatku dát vyšší hodnocení. Třeba by to na mě v době vydání zapůsobilo úplně jinak.

Pro: Atmosféra, grafika, herecké výkony, hudební podkres, level design, oživení hratelnosti, příběhové pozadí, zpracování světa

Proti: Kratší herní doba, některé, pro mě přehnané okamžiky, umělá inteligence parťáků i nepřátel

+13

Stairs

  • PC 70
Herní výzva 2018 - 8. "V zemi nikoho"

Hru Stairs jsem zkoušela kdysi dávno. V dobách rozkvětu free to play hororovek na různých stránkách s modifikacemi. Tehdy se jednalo o technické demo, ve kterém jsem se bála hnout z místa. Tísnivá atmosféra jen sršela a čím níže jste po schodech šli, tím horší to bylo.

Až teprve nedávno jsem se dostala k plné verzi a ač na své atmosféře ztratila jen maličko, jinak prošla velkou změnou. Hra má úrovně navíc, větší a působivější. Vlastně zůstal jen společný znak - na první pohled nekončící tmavé schodiště vedoucí bůhvíkam.

Na svých zastávkách v patrech se podíváte všude možně. Nechci příliš vyzrazovat, ale prostředí je různorodé a člověk se až diví, kam jej zavede. Po dlouhé době se jedná o hru, u které mi nejednou přeběhl mráz po zádech a měla jsem snad i v některých momentech tísnivý nepříjemný pocit.

Z příběhu jako takového si nevybavuju téměř nic, což asi o něčem vypovídá. Ale nedivila bych se, kdybych si ho někdy chtěla připomenout. Je to jedna z mála indie hororovek, které si ráda zopakuju. A možná s tím má dost společného fakt, že je tady horor jako takový vybudován hlavně na atmosféře a ne na bezduchých lekačkách či honičkách.

Pro: Herní doba, horor vystavěný na tísnivé atmosféře, hratelnost, různorodost prostředí

Proti: Možní bugy, záseky a nejistota, kam se vydat dál

+6

Black The Fall

  • PC 75
Herní výzva 2018 - 4. "Hru nezastavíš!"

Asi nebudu jediná, kdo ve spojitosti s Black the Fall zmíní také hry jako INSIDE, Little Nightmares nebo Limbo. Jsou to hry totiž atmosférou i konceptem velice blízké. Velmi působivé a s hlubší myšlenkou. A rozhodně bych se nezlobila, kdyby vznikaly další a další. Klidně z úplně jiného soudku.

Totalitní režim, nulová svoboda, maximální dohled a kontrola, manipulace. A kdo se vzepře, skončí špatně! Dojde-li vůbec někomu, že to lze. Hratelností se jedná o logickou plošinovku, což nemusí být pro každého. Občas nějaký zádrhel. Příběh beze slov vyprávěný děním a prostředím. Skvělá práce se zvukem.

Nevím co ke hře více napsat, snad jen, že by byla škoda ji nevyzkoušet, i přes to, že takovémuto konceptu neholdujete. Nebo minimálně některou z výše zmiňovaných her. Třeba Vás dovede i k těm ostatním. A pokud ne, vyzkoušeli jste a to se počítá!

Pro: Atmosféra, audio, grafika, herní doba, hratelnost, koncept, pojetí a myšlenka, logické hádanky, ztvárnění světa

Proti: Možné záseky

+11