Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
MsRepulsive • 30 let • Vsetín (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

Downfall: Redux

  • PC 85
Herní výzva 2018 - 10. "Válka periferií"

The Cat Lady je jednou z mých nejoblíbenějších adventur vůbec. A jelikož jsem Downfall ve své době minula, počkala jsem si na redux verzi s už namlouvanými postavami. Je to technicky zmáknutá hra na jedničku? Ne. Má nízké rozlišení, se kterým nelze hnout? Ano. Lze hrát něčím jiným, než pouze na klávesnici? Ne. A jsem za to ráda, protože jsem ji tím pádem mohla zařadit do Herní výzvy 2018 do kategorie "Válka periferií" a spojit tak příjemné s užitečným. A ta atmosféra! Ta je opět skvělá. Ba ne, je jednou z nejlepších, co jsem ve hrách zažila. Hudební podkres i herní výkony hlasových herců skvělé. A příběh opět velmi poutavý.

Díky tomu, že už jsem si "prošla" The Cat Lady jsem potkala pár známých postav, a některé jsem viděla velmi ráda. Možná i proto jsem byla ze hry o něco nadšenější. A jestli vás napadá otázka, co tedy zahrát dřív, tak upřímně nevím. Oba příběhy mají to své, oba můžou zaujmout něčím jiným. U mě je to právě úvod kočičí lady, co mě na hře prvotně zaujalo a dostalo k dílům Harvester Games. A pozor, chystá se Lorelai, další podobně laděná temná adventura. Tu si taky nenechám ujít!

Ale zpátky k Downfallu. Je to komplikované. Dali by si na Facebooku do informací o vztahu Joe s Ivy. Ale ne, žertuju. Komplikované to přes to je. Joe se se svou manželkou snaží udobřit. Něco se v jejich vztahu změnilo, není s ní řeč a Joe, jako asi každý muž v tiché domácnosti netuší, co zase tak hrozného provedl. Jenže tady to bude všechno trochu jinak. Temnější, depresivnější.. a dál to rozvádět nehodlám. Protože tohle si musí člověk zahrát sám.

Pro: Atmosféra, herecké výkony, hudba, grafický styl, příběh, svět, zážitek ze hraní

Proti: Rozlišení, technické problémy

+16

Hidden Agenda

  • PS4 70
Herní výzva 2018 - 7. "Nejen PC živ je člověk"

Tak jsem si nakonec z velkého množství odehraných ekluzivit vybrala k napsání dojmů do Herní Výzvy tu nejkratší - Hidden Agendu. Způsob, jakým Supermassive Games ztvárňují hry se mi líbí čím dál víc. Zvláštním krokem je způsob, jakým hru ovládáte. Musíte si totiž na svůj chytrý telefon stáhnout aplikaci dělanou přímo pro hru. Výhoda by se přece jen našla. Můžete si na jednom místě prohlédnout poznatky k postavám i událostem. Ne, že by něco takového nešlo implementovat přímo do hry. Chápu to při větším počtu hráčů, ale pokud hraje člověk čistě sám, jako tomu bylo i v mém případě, nezlobila bych se za možnost hrát normálně na ovladači. Ale jo, nebolelo to.

Ze zvědavosti jsem hru vyzkoušela s českým dabingem. A.. no... jak bych to řekla. Místy to bylo zvláštní. S anglickým namluvením se to však nedá absolutně srovnávat. Ale žádná tragédie. Minimálně během hraní v partě kámošů se to nejspíš dá ocenit. Detektivní příběh mě chytl a dost zaujal, postavy jsou napsány celkem dobře a uvěřitelně. Ale co potěší nejvíc, je možnost volby a vliv Vašich rozhodnutí. Vývojáři to pojali zase trochu jinak, než u jejich hororové Until Dawn.

Může se stát, že hru dohrajete a nebudete ohledně případu vědět nic. Vliv mají důkazy, které během vyšetřování najdete. Stejně tak, kdy se na jaké místo vydáte, to jak s postavami budete jednat a pokud někde zmrskáte QTE, druhou šanci během hraní nedostanete. Nebyli jste dostatečně rychlí? Něco jste přehlédli? Zpanikažili jste? Ale to nikoho nezajíma. Prostě nenaloadujete. Dojdete na konec hry a můžete to zkusit zase v dalším průchodu. Já těch svých spáchala zatím tři a určitě se ke hře ještě minimálně dvakrát vrátím. Hra zabere zhruba stejně co běžný celovečerní film.

Opravdu moc povedená věc. Celkem nenápadná a snadno přehlédnutelná. Alespoň já ji statečně přecházela celkem dlouho. A jestli bych takových her uvítala víc? Klidně! Jiný žánr, zasazení, klidně i pohádku nebo komedii. Nebo přímo seriál. Nemuselo by to být vůbec špatné. A ač je to spíš interaktivní film než plnohodnotná ryzí hra, vidím v něčem takovém budoucnost. Teď mě však nejvíc zajímá chystaný Man od Medan.

Pro: Atmosféra, herecké výkony a původní namluvení, herní koncept, chytlavý a napínavý příběh, možnost hrát s českým dabingem, ozvučení, uvěřitelné charaktery, váha hráčových rozhodnutí, znovuhratelnost

Proti: Krátká herní doba, ovládání

+9

Vampyr

  • PC 75
Herní výzva 2018 - 9. "Nerozbalený dárek"

Vampyr, pro někoho zklamání, pro někoho překvapení, ale určitě se většinově shodneme na tom, že jsme od hry, dle prvotních představení, rozhovorů a trailerů čekali každý tak trochu něco jiného, než ve výsledku ze hry je. Je to dobře? Kdo ví. Pro mě byla hra spíš tím překvapením.

Celé jsem si to z doslechu představovala jako atmosferický polo-openworld, kde bude čistě na mě, zda půjdu cestou zabití nebo se potenciálním soubojům zcela vyhnu. Kde na mě budou čekat těžká morální rozhodnutí a vlastně víc nic. Nemyslela jsem si, že si utvořím vztah s některými z postav, že nad nimi budu více přemýšlet, nebo že strávím tolik času u rozhovorů. A vadilo mi to? Ne. Bavilo mě to? Velice. A to celou dobu!

Ač jsem se chtěla vyhnout veškerým střetům, nebylo to možné. Lovci upírů byli na každém rohu a občas narazíte na nějaký klíčový bossfight. Takhle jsem si to nepředstavovala. Spíš, že půjdu stealth, z něčeho se vykecám a ublížím možná tak v zápalu žízně po krvi nějakému zvířeti nebo si krev obstarám v nemocnici. A ono prd. A když jste nějakou lokaci vyčištili, příště jste nepřátele potkali zas a znova. Ale i přes to mě to nakonec bavilo.

Graficky se mi hra líbila, i když původní představa (utvořená na základě ukázek) také byla jiná. Atmosféra byla dobrá, místy výborná. Stejně tak hudební podkres vynikající. Jediné co mě zaráželo a rozhodně v tom nejsem sama, je zjev Jonathana. Proč jsou ostatní upíři k nerozeznání od normálních lidí a já musím mít krví podlité oči a celkově vypadám jako přenašeč mnoha smrtelných nemocí, se kterým by nikdo nechtěl mít nic společného? A proč si toho nikdo nevšímá?! Je to jasné, Jonathan je blázen a já spolu s ním!

Nakonec mi veškeré mechaniky vyhovovaly. Jo, rozhovory byly dlouhé a časté, obzvlášť pokud jsem chtěla splnit většinu vedlejšáků. Nutnost vracet se do lokací kvůli udržení zdraví ve čtvrtích bylo možná chvilkama otravné a repetitivní. Soubojů bylo víc, než by mě normálně bavilo. Snažila jsem se jít dobrou cestou a v temném zákoutí zakousla pouze pár velmi nesympatických jedinců, a i přes to jsem se dostala ke třetímu konci. Za což si můžu sama díky rozhodnutím. Ale bylo to překvapení. Jak píšu výše, celá hra pro mě byla a je jedno velké překvapení.

Pro: Atmosféra, audio, grafika, herní doba, level design, OST, příběh, vedlejší postavy

Proti: Repetitivní hratelnost (souboje a pro někoho možná i obíhání čtvrtí)

+19

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 85
Herní výzva 2018 - 2. "Krize identity"

O hře už toho bylo řečeno tolik, že to vezmu stručně. Teda myslím. Navíc jsem hru dohrála už před 3/4 rokem a to je pro mě a mou děravou hlavu celkem doba. Už vím co si dám za předsevzetí - psát své dojmy hned! Co si tedy odnáším z Kingdome Come: Deliverance?

V první řadě, že mi ho kupodivu PC i se streamem utáhl (i5 4460 + 1060 GTX). Že Jindra vypadá jak ňouma. A že jsem měla tu čest, loudat se po těch nejkrásnějších lesích v herním světě. Krom nádherně zpracované přírody bych ráda vychválila hudební podkres, snahu o historickou přesnost a vtipnost a originálnost některých herních postav. Nejvíc mi utkvěl v paměti asi Bohuta a samozřejmě Ptáček. Kdo by si nevzpomněl na Ptáčka? Stejně tak se našel i nějaký ten zapamatováníhodný questík.

Co se soubojového systému týče, nepřišel mi špatný. Možná spíš nezvyklý a originální. Problémy jsem s ním neměla. Ale je pravda, že soubojů jsem zase tolik nezažila. Jediný extrémně frustrující moment byla jedna z bitev. Ta nejhlavnější. S lukem mi to chvíli trvalo. Ale nakonec padal zajíc za zajícem a já nevěděla, co s takovým množstvím masa budu dělat. Inventář a systém výzbroje se mi líbil.

Bugy jsou kapitola sama o sobě. Lítám z koně sem a tam, lítá kůň na plotě, ve křoví i jen tak a taky si zalyžoval z kopce. Vylezl mi na schody u hradeb, na lešení vedle chrámu a já jsem středověký superman, protože z kopců mi to taky pěkně lítá. Vlastně i bez kopců - jednou ke mně přišel rozzuřený pán, chtěl mi jednu fláknout a jelikož jsem nebyla vyzbrojená, jala jsem se přehrabovat v inventáři. Nasadila něco, čím bych se možná i mohla ubránit a najednou letím. Letím asi 30 metrů do výšky. "Páni to je výhled! Ale při dopadu jsem mrtvá", proletělo mi hlavou. Dopad na životech neubral naštěstí nic. No alespoň mám pěknou sbírku vtipných klipů. A na co vzpomínat!

Dalo by se na hře najít jistě mnoho dalších věcí. Ale buď si je nevybavuju nebo už v tuhle chvíli úplně nestojí za řeč. Hlavní je, že mě těch zhruba 88 hodin hraní bavilo a celkem se těším, až ji rozjedu nanovo na novém stroji, s DLCčky a hlavně po updatech. Jsem zvědavá, kam se to posunulo, jestli mě to vůbec bude znovu bavit a zda to budu vnímat celkově jinak. A především, na budoucí pokračování!

Pro: Celkové pojetí hry, herní doba, hudební podkres, originalita (postav, soubojového systému, questů), snaha o dodržení historických poznatků, stylizace celkového rozhraní, zpracování světa

Proti: Bugy, chyby, glitche, častá potřeba postav verbálně otravovat Jindru na potkání, optimalizace, technická stránka

+28 +29 −1

A Story About My Uncle

  • PC 70
Herní výzva 2018 - 1. "Tehdy to začalo"

A Story About My Uncle je originálně pojatá příběhovka s hopsacími pasážemi. Vlastně naopak, je to velice milá hopsačka, s příběhovými pasážemi. Přemisťování je svižné, zábavné a v některých momentech možná i frustrující. Jednou se mi podařilo doskočit na cílové místo jen a pouze s pomocí bugu. Zasekla jsem se do mola. Přesněji pod ním a do dneška nechápu, jak se mi povedlo dostat nad něj. Ale to byl nejspíš jediný případ, kdy to hra ani já úplně nedávala.

Je to taková pohádka. Pohádka o klukovi, který pátrá po svém strýci a je nejspíš jediný, který věří jak jemu, tak tomu, že jej najde. Atmosféra vynikající a objevování kouzelného světa taktéž. S kinetózou jsem problém naštěstí neměla, ale to se nedá říci o mých divácích. Někteří trpěli závratěmi, jiným nevyhovoval rozhoupaný pohyb. Asi to nebude pro každého, ale já se v tom naopak našla. Dokonce se po hrách s podobnou hratelností určitě hodlám porozhlédnout více.

Pro: Atmosféra, grafika, hratelnost, volnost pohybu, zpracování prostředí

Proti: Kratší herní doba, občas nějaká chybička, obtížnost

+17

The Flame in the Flood

  • PC 85
Herní výzva 2018 - 5. "Nervy z oceli"

Na survival hry mě moc neužije. Nějak se nemůžu přenést přes to, že před sebou nevidím jasný cíl. A pokud se jedná o kousek, který funguje na bázi serverů, multiplayeru a může se mi stát, že mě kdykoliv kdokoliv během hraní vyruší, tak mě hra drží v tak zvláštním a nepříjemném napětí, že pro mě během chvilky přestane být zábavou. Není to pro mě.

Oblíbila jsem si ty méně typické kousky. A troufám si k nim zařadit i The Flame in the Flood. Ujímáte se role slečny, která společně s psiskem putuje světem. Neputujete pěšky po otevřeném světě, ale na voru. Ten se s každým nárazem ničí a pokud ho v divokých peřejích neuhlídáte a prošvihnete opravu, můžete velice snadno klesnout ke dnu a holčina spolu s ním. A to rozhodně není jediný způsob jak v této hře zemřít.

Na řece čeká několik druhů zastávek. Na některých se nalootíte, případně něco vycraftíte, lovíte, vyspíte se, upravíte vor a pokračujete zase dál. Občas narazíte na nějakou přátelskou tvář, úkol a také na spoustu divokých zvířat, která vám mohou Vaši pouť pěkně znepříjemnit. Znepříjemnit ji můžou i jiné věci. Tak se nezapomeňte pořádně dívat pod nohy.

Je těžké přežít? Ze začátku asi ano. Alespoň já umřela v prvních třech regionech hned několikrát, následně nechala hru uležet a zase se k ní vrátila později. A s každým návratem mi šla o něco lépe. Trvalo mi asi 6 hodin a několik pokusů, než jsem se se hrou pořádně seznámila a sžila. Jak se jednou dostanete na konec a pochopíte veškeré principy, nebudete mít problém projít i survival mód s permanentní smrtí. A pokud Vás repetitivní stránka hry neunudí, můžete zkusit tzv. nekonečný mód a zkusit, kam nejdále doplujete.

Stylizací, hudebním podkresem a konceptem je tahle záležitost celkem originální. Zároveň však můžou prvotní neúspěchy snadno odradit. Stejně tak repetitivnost či potřeba vše řešit jediným konkrétním itemem. Nevím co víc dodat. Do detailů hru rozebírat nechci. Nejzábavnější je právě její objevování. A pokud si nebudete vědět rady, nebojím se, že byste si nenašli nějaké návody pro začátečníky.
PS.: Nenechte se odradit a buďte trpěliví, hra se vám svou zábavností odmění. A i kdyby zabavila jen na hodinku, nebude to na škodu. Hra se dá sehnat všude možně za pár korun.

Pro: Atmosféra, herní doba, hratelnost, hudební podkres, koncept, post-apo svět, psí společník, stylizace, zřejmý postup a cíl

Proti: Možné bugy, kamera, prvotní nepřístupnost, repetitivnost

+18

Nocturnal Hunt

  • PC 65
Herní výzva 2018 - 3. "Lidem vstup zakázán"

Nocturnal Hunt je kraťoučkou stealth akcí, kde se ujímáte role vlka. Probouzíte se a zjišťujete, že vaše vlčí mládě zmizelo. Všude v okolí jsou číhající lovci, a tak je více než jasné, kdo v tom má prsty. Pouštíte se tak po pachových stopách, během toho můžete sbírat sběratelské předměty nebo si ze hry udělat výzvu. Je libo hrou prosvištět pod 15 minut? Bez zabíjení lovců? Nebo naopak s vyzabíjením všech? A co ještě přitvrdit? Co zabít všechny bez toho, aniž by si vás kdokoliv všimnul. Variant je spousta a jak hrou projdete je pouze na Vás. Můžete ji projít jednou nebo v sobě objevít soutěživého ducha a snahu pokořit jeden odobní rekord za druhým.

Jinak hra nic nového nenabízí. Graficky je celkem pěkná, hudební podkres není špatný a atmoasféra se povedla. Lovci moc inteligence nepobrali, vše závisí na jejich zorném poli. Stealth je poměrně zábavný a vidina záchrany svého vlčího štěněte je slušnou motivací. Hodnotím jako mírně nadprůměrnou hříčku. Pokud se rádi překonáváte nebo hledáte zajímavý zážitek do hodiny, může Nocturnal Hunt posloužit.

Pro: Atmosféra, hudba, grafický styl, originalita, znovuhratelnost

Proti: Bugy a nedodělky, krátká herní doba, umělá inteligence nepřátel

+9

TSIOQUE

  • PC 90
Herní výzva 2018 - 6. "Sousedy si nevybereš"

Tsioque je roztomilou, humornou i potemnělou point-and-click adventurou, kterou jsem vyhlížela pěkně dlouho. Demo bylo úžasné a hned si mě získalo. Následoval odklad za odkladem, občasné pochybnosti o tom, zda hru vůbec zvládnou dodělat a vydat. A když se nedávno u hry na Steamu rozsvítilo datum 7. listopad 2018, vypadalo to nadějně.

Čeká vás pohádkový příběh a dobrodružství malé okaté princezny jménem Tsioque. Maminka, zdejší královna se musí vydat k nedaleké bitvě. Mezitím se objeví zlý čaroděj, který využije situace a se svými poskoky celý hrad obsadí, princezna skončí pod zámkem a dál nebudu prozrazovat.

Žasnu jak pěkně a zároveň neinfantilně dokázali vývojáři tento svět ztvárnit. Je plný milých detailů a drobností, easter eggů a celkově působí moc pěkně. Ze hry jde cítit, že byla dělána s láskou, pečlivostí a že tvůrce velice bavila. Neříkám, že pořád. Ale na to přijdete sami. Audio se také povedlo. Hudební podkres i veškeré zvuky krásně sedí k celému pojetí hry.

Jak se hra hraje? Příjemně, i když může dojít k pár zásekům - čistě kvůli vlastní nepozornosti. Hádanky dávají smysl a nejsou obtížné. Po vzoru starých adventur dojde i na pár momentů, kde musíte stihnout něco udělat, jinak se nehnete dál. A co se bugů týče, tak jsem nenarazila ani na jeden, což je u mě celkem zázrak. (Jsem schopná zabugovat všelico, i to co nejde)

V první polovině hry to vypadá, že procházíte celkem obyčejnou, akorát roztomile vypadající adventuru se špetkou humoru. V té druhé se však mnohé změní a nemůžete se vynadívat na tu spoustu vydařených a originálních nápadů. Opravdu Tsioque nechci jen vychvalovat, ale nějak mě nenapadá nic, co bych hře měla vytknout. Možná by někoho mohla zamrzet kratší herní doba. Já ji sfoukla během 4 hodin, s jedním větším zásekem. Nakonec chci říct, že jsem si nemyslela, že se nad takovou hrou ke konci dojmu. Ne kvůli příběhu, ale protože je hra ztvárněna s tak neuvěřitelnou lidskostí a uvěřitelností, že se zase jednou dojímám nad tím, co člověk dokáže vymyslet a stvořit, a hlavně, že to dovede poskládat vše dohromady tak, aby to mělo hlavu i patu a hráč si mohl odnést spousty dojmů. Smekám. Tsioque se tímto zařadila k mým nejoblíbenějším adventurám vůbec.

Pro: Animace, atmosféra, grafické pojetí, hlavní myšlenka, hratelnost, humor, originalita, prostředí, zpracování

Proti: Krátší herní doba, možné záseky

+16

Dead Space

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 10. "Zapomenutý kousek"

Opravdu jsem nerada, že mi ve své době unikla taková hromada herních skvostů, obzvlášť těch hororových. Na druhou stranu jsem pak ráda za ty chvíle, kdy se jim můžu věnovat a aspoň pár z nich dohnat. A když se v Herní výzvě objevila kategorie "Zapomenutý kousek", volba byla jasná. Dead Space mi leží v knihovně pěknou dobu. Nikdy jsem ji nezapla, viděla tak 20 minut z gameplayů, ale nikdy na to nebyl ten správný čas. Na pokračování jsem ještě nešáhla, ale první krůček je za mnou. Dead Space dohrán a musím říct, že to audio mi příjde i dnes špičkové!

Izaca jsem během své výpravy nazývala v pravidelných intervalech blbečkem, jako by snad mohl za mou neohrabanost a moji schopnost netrefit ani vrata od stodoly, která je bezkonkurenční. Atmosféra pěkně pracovala a hrála na nervy. Soubojový systém, který přinesl mé oblíbené řezání končetin a výbuchy nepřátel z radosti, že mě zase vidí, byly taky fajn, a to příliš akční složku her v oblibě nemám. Jediné co mě zamrzelo bylo ovládání, kde jsem musela kvůli kameře přistoupit nakonec ke gamepadu, což k mému míření taky moc nepřidalo. Na myši jsem to měla nehratelné, ať jsem dělala, co jsem mohla, a když už jsem si trochu začala zvykat, zaklepala na dveře kinetóza.

Tenhle starší systém ukládání se mi líbí, ale zdržuje. Zdržuje, když hrajete jako já, jste nervózní, paranoidní a nevíte co vás čeká, a proto chodíte savovat každou možnou chviličku. Možná i proto mám nahraných nějakých 16 hodin. Vesmírná loď je zajímavá, lokace různorodé a stejně tak i nepřátelé, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, proč jsem nepotkala ještě takovou a makovou variantu. Nevadí, nakonec jejich počet i různorodost na rozhození hráče stačila. A těším se, až zase budu mít chuť se nechat takhle rozhodit znovu. Třeba u druhého dílu, u toho třetího budu skeptičtější.

Pro: Atmosféra, audio, grafika, level design, nepřátele, obtížnost, příběh, soubojový systém

Proti: Ovládání

+17

Anna

  • PC 60
Herní výzva 2017 - 7. "No fujtajbl!"

Tak to nakonec nebyla taková hrůza, jak jsem čekala. Respektive, kdysi jsem zkoušela bezplatný prototyp a dlouho to vypadalo, že se hra ani nikam jinam neposune. Po několika letech jsem však zaregistrovala vydání Anny jako plnohodnotné hry na Steamu a údajná technická stránka hry i prvotní špatné ohlasy mě od hry odradily. Až do nedávna by mě nenapadlo, že si ji někdy zahraju.

Na tohle je Herní výzva fajn, člověk si vyzkouší i něco, co by za normálních okolností odkládat do aleluja. A musím uznat, že mě hra i celkem bavila. Hlavně zkoušet nové postupy a dostávat se dál. Sice jsem dosáhla jen dvou konců, ale údajně by jich mělo být k dispozici až osm. No, třeba se jednou ke hře ještě vrátím.

Hru bych definovala jako tísnivější interaktivní adventuru z pohledu vlastních očí zasazenou do menších uzavřených lokací. O to je atmosféra hutnější a prostředí detailnější. Grafika je taky úcházející, co však naopak začíná drhnout je optimalizace a hádanky. Ty po pár minutách začaly postrádat smysl a jejich řešení začalo nabírat na otravnosti. Nehrát to na streamu a nebavit se u toho s diváky, tak nejspíš hru skončím daleko dřív a nesnažím se ji dohrát na druhý konec.

Pro: Atmosféra, individuální herní doba, OST, vícero konců, ze začátku poutavá zápletka

Proti: Hádanky postrádající smysl, možné zádrhely, optimalizace

+11

Little Nightmares

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 5. "Rychlovka"

I přes to, že mi během hraní unikla spousta věcí, tak mě INSIDE naprosto očarovala, a když jsem pak slyšela o vydání Little Nightmares, bylo jasné, co dalšího si v budoucnu pořídím. Nakonec jsem ji slupla jako jednohubku a po čtyřech a půl hodinách ji dohrála na jeden zátah. Je to přes půl roku, co jsem hru dohrála a pořád mám čerstvě před očima některé momenty.

Hra je bizarní, brutální, intenzivní a atmosferická. Možná to zní přehnaně, ale přesně tato slova mě při myšlence na tento kousek napadají. Je to jedna z těch her, kde neuslyšíte jediný rozhovor, a přes to je plná příběhu. Příběhu, který pomalu vstřebáváte skrze atmoféru, prostředí a váš posun hrou. Hratelnost stojí na plížení se, šplhání, prozkoumávání prostředí a plnění lehkých logických úkolů. Občas přejdete lávku, se kterou někdo může mít ve 3D prostředí z pohledu z boku problém a přejdete ji až na několikátý pokus. Já osobně s tím problém téměr neměla, ale můj kovaný herní kolega padal jako hruška. Mírně frustrující může být i to, když někam jednoduše nedoskočíte nebo si skok dostatečně nenačasujete.

Hlavní hrdinka Six je nepředvídatelná a záhadná osůbka. Dopředu vás pohání zvědavost, kam ještě hra může zajít a taky otázka, co se to kolem nás vůbec děje. A zda dostanete odpověď nebo ne, to už je na vás. Každý to může pochopit jinak, každý se může chytit něčeho jiného a těžko říct, zda se vůbec někdy od vývojářů dozvíme onu hlavní myšlenku. Ještě by mělo být poměrně nově přístupné DLC, ale to jsem zatím nehrála. Někdy dokoupím, snad něco málo poodhalí.

Pro: Atmosféra, grafika, hratelnost, level design, příběh, který si vysvětlí každý po svém, zvraty

+19

Tormentum - Dark Sorrow

  • PC 80
Herní výzva 2017 - 9. "Kamarád doporučuje!"

Tormentum - Dark Sorrow je vlastně naprosto obyčejná point-and-click adventura, která vede díky možnosti rozhodování se ve klíčových situacích k více vyústění příběhu a koncům. V čem však naprosto boduje je tísnivá atmosféra a grafická stylizace inspirovaná díly pánů Gigera či Beksiňskiho nebo hernímy světy Dark Seed a Demon's Souls, která potěší nejednoho úchyláka. Myšleno v dobrém. Hrdě se totiž k těmto úchylákům hlásím.

Nepřináší nic nového. Můžete počítat s lehkými logickými hádankami. Taky můžete počítat s tím, že se občas poperete se svou vlastní podezíravostí. Hlavní hrdina si nepamatuje ani své vlastní jméno, netuší kde je, co má za sebou, ocitá se v nejrůznějších kritických situacích a naráží na všemožné postavy, u kterých si nemůže být jistý ničím. Mám dát na první dojem? Nehraje to na mě? Nebo jsou třeba jen stejně nedůvěřiví jako já? To se stejně nejspíš dozvíte až bude pozdě.

Hra mě bavila. Bavila mě i když jsem jí věnovala další dva rychlé průchody k získání nejlepšího a nejhoršího možného konce. A i tak si myslím, že se k ní zase někdy ráda vrátím. A pokud Vás tenhle kousek zaujal stejně jako mě, doporučím vám ještě jednu hříčku. TSIOQUE měla vyjít někdy během podzimu, ale nestihla to. Snad se jí dočkám co nejdřív. Měla by nabídnout podobnou atmosféru, ale navíc i humor a roztomilost skrze dívčí hrdinku Tsioque.

Pro: Amosféra, grafika, hádanky, postavy, příběh, vícero konců

+21

Resident Evil 7: Biohazard

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 8. "Pokračování příště!"

"Welcome to the family, son!"

Hláška, kterou už asi nikdy nedostanu z hlavy.

Resident Evil 7 je mým prvním Residentem, který jsem dohrála do konce. Ano, jsem ostuda. Chtěla jsem si původně stihnout projít všechny díly před vydáním toho nového, ale pouze chtít nestačí. Někdy tenhle restík napravím. A jaký že vlastně ten nový byl? Pro mě, nervního strašpytla, jedním slovem intenzivní! Konstantně jsem byla v napětí, místy ve stresu a během soubojů s bossy totálně na nervy. A i přes to jsem si hru dokázala pořádně užít a jednou za čas mě přepadne chuť ji zase zapnout. Nezapínám!

Děj hry se sice odehrává většinu herní doby v jedné lokaci, ale i přes to se neomrzí. Postavy jsou skvěle namluveny a zpracovány (Mia mi šla pěkně na nervy), hudba a obecně audio je vynikající a graficky je hra zpracovaná moc pěkně. Minimálně interiéry. Logické hádanky, systém ukládání a atmosféra je hodně podobná původním dílům a celkově je ze hry znát, že to vývojáři s návratem ke kořenům mysleli vážně. Pohled z první osoby je pro mě osobně velkou změnou. Bojím se totiž jen v případě, sleduju-li herní prostředí vlastníma nebo spíš hrdinovýma očima. A když si představím, že je hru možné hrát navíc ve VR, tak mi jde mráz po zádech.

Příběh mě zaujal, chytil a hnal kupředu. Nic světoborného, ale ani nic, u čeho by se hráč nudil. Ethan, hlavní hrdina měl svou hlavu a záviděla jsem mu jeho odhodlanost pokračovat dál. Co mi na něm naopak trochu vadilo byly jeho občasné divné, až nemístně klidné poznámky k určitým dramatickým situacím. Atmosféra hry byla velice povedená, tísnivá až klaustrofobická a to k původním dílům série rozhodně patří. Z nepřátel šel strach, a když ne přímo z nich, tak z toho, kde na ně zase narazím. Mou frustraci násobil fakt, že jsem střelec příšerný, a když u toho ještě panikařím, jakože vždy v takových situacích panikařím, tak už netrefím skoro vůbec nic. A omezené zdroje střeliva na dobrém pocitu taky moc nepřidávaly.

Sice mě minula spousta letošních her jako např. Horizon, Wolfenstein II nebo Nier, ale pokud zapřemýšlím nad hrou, která by za mě mohla získat titul hra roku 2017, dost se nad Resident Evilem VII rozmýšlím. Hned vedle toho stojí The Evil Within 2 a Prey. A asi si jen tak jednoznačně nevyberu.

Pro: Animace, atmosféra, grafika, hádanky, herní doba, hratelnost, namluvení postav, obtížnost, optimalizace, OST, pohled z první osoby, příběh a volba, zpracování prostředí

Proti: Bugy , někomu může vadit omezený inventář

+24

Ve stínu havrana

  • PC 70
Herní výzva 2017 - 4. "Nad Tatrou sa blýská!"

"Ahoj žábo!"

Už je to pěkná doba, co se k nám domů tenhle kousek dostal. Táta občas koupil nějaký ten časopis Jak na počítač, pod postelí jsem našla dokonce 106. díl Levelu, ale ani jeden nepřinesl plnou CD verzi Ve stínu havrana. Tu mám z jiného čtiva, ale nemůžu si ani za boha vzpomenout, z jakého. Pracovní notebook ještě s poměrně čerstvýma "XPéčkama" byl volný a tak jsem se s nadšením pustila do instalace. Vše probíhalo hladce až do doby, kdy jsem sáhla po tištěném návodu a zkazila si tím herní zážitek. A aby toho nebylo málo, tak se hra nějakých 35 minut před koncem bugla a díky nemožnosti přejít na další obrazovku byla nedohratelná. Tehdy má nadšená dětská zvídavá dušička skočila po reinstalu, odehrála vše znovu a bohužel. Nastala stejná situace, lokace byla neprůchozí. A takhle se to opakovalo ještě jednou. Tímto má výprava po světě černého havrana skončila a já myslela, že už se k ní nikdy nevrátím.

Pak se však objevila Herní výzva 2017, opět jsem si podala ruce s bugy, tentokrát ve hře Vikings: Wolves of Midgard, kterou jsme chtěli společně s mým herním parťákem dohrát jakožto hru kategorie "Nad Tatrou sa blýská!". Ale měli jsme smůlu. Hra se stala chvilku před koncem nedohratelná. A tak jsem si po nevelkém přemýšlení řekla, že by přece jen bylo fajn konečně zjistit, jak že to ta parádní humorná adventura z mého dětství dopadne. Nainstalovala jsem tedy onu CD verzi, i když jsem se bála, že ji opět nebudu moct dohrát. No co, v nejhorším bych si ji koupila potom na Steamu. To však k mému překvapení naštěstí nebylo nutné.

Musím říct, že hra vypadala na chlup stejně, jako jsem si ji pamatovala. Humor mi více méně sedl, graficky se mi to líbilo a úchvatné namluvení a hlavně hláškování pana Lábuse si nemůžu vynachválit. A hudba je taky parádní, i když mi bohužel v jeden z nejpamětihodnějších momentů (povzbuzený kůň pobíhající po poli) nehrála. Příjemně mě překvapil i fakt, že nebyl problém hru nainstalovat, spustit a dohrát na dnešních systémech (mám win 10). Kam se poděl onen bug, který zapříčinil, že jsem hru nemohla dohrát, mi hlava nebere. Možná jsem na to tehdy nešla dost chytře. Ale co, jsem ráda, že jsem si tuhle ujetou adventuru mohla znovu zahrát, užít a hlavně zjistit, jak to vlastně všechno dopadlo.

Pro: Hudba, humor, grafický styl, namluvení Jiřím Lábusem, osobitost

Proti: Bugy, krátká herní doba, záseky

+26

The Room Two

  • PC 80
Herní výzva 2017 - 1. "To je člen!"

Zbožňuju logické hry, a to i přes to, že si u nich mnohdy připadám jako naprostý debil. O to pěknějsí jsou pak momenty, kdy mi svitne a onu hádanku vyřeším. O prvním díle The Room jsem slyšela ještě když byla pouze na mobilních zařízeních a já se svou starší Nokií a symbianem kamarádovi záviděla android a všechny ty možnosti s tím spjaté. Nakonec jsem se však dočkala a The Room se dostala i na počítače. A víte co nejhoršího můžete u logických her udělat? Neodolat a podívat se, jak si s nimi láme hlavu a ztrácí nad nimi nervy někdy jiný. A přesně to jsem udělala. Vyzradila jsem si tak většinu postupů a první díl tímto uložila do šuplíku, ze kterého ho snad jednou vytáhnu, až budu přesvědčená o tom, že si ze hry už skoro nic nepamatuju.

The Room Two jsem si naštěstí nevyzradila. Poučila jsem se, odolávala a když mi pak byla věnována do Steam knihovny, bylo jasné, že nad tímto kousknem se už potrápím sama. Většinu času ve hře neztrávíte ani tak plněním logických úkonů, jako spíš hledáním. Hledáním všemožných tlačítek, hejblátek, nápisů a symbolů, které by vám mohli napovědět co dál. Na hru se díky grafickému zpracování moc příjemné dívá. Ozvučení a osvětlení hře dodává pěknou atmosféru a občas narazíte na lísteček, nad kterým si můžete lámat hlavu a nemusíte. Jste-li tvor zvídavý a trpělivý a rádi trávíte dlouhé hodiny důkladným prohlížením předmětů lupou, nezbývá mi, než vám The Room Two jednoduše doporučit.

Pro: Atmosféra, grafika, hádanky, zpracování prostředí

Proti: Možné záseky

+8

The Talos Principle

  • PC 90
Herní výzva 2017 - 3. "Only the best!"

Talosův princip mě dokázal pohltit, a to do takové míry, že jsem od monitoru odcházela třeba po třech nebo i pěti hodinách intenzivního přemýšlení s pěkně vyždímanou palicí, zralá akorát tak na nějakou televizní pitomost, nad které se absolutně nemusí a hlavně kolikrát nevyplatí přemýšlet. Ale pocit to byl krásný. Zase jsem za sebou měla parádní posun a mohla se těšit na další volné chvíle, které ztrávím opět usilovným přemýšlením. Vlastně stačilo nějakých 6 večerů a já po nějakých 28 hodinách zjistila, co nás na obou koncích čeká. A jak to na mě působilo? Nakonec celkem předvídatelně, ale to mi v žádném případě nevadí.

Hrou vás provází hluboký hlas boží. Ze zvědavosti jsem si pustila, jak takový bůh zní v jazyce japonském, korejském, německém a polském. A ten německý, to byla teda pěkná bída! Za to korejský byl tak hluboký a rázný, že jsem zapadla ještě hlouběji do židle, v mém případě do matrace. Krom něj uslyšíte i příjemný hudební podkres, který se k zasazení lokací hodí a určitě si jej po těch několika hodinách neoposloucháte a nepříjde vám otravný. Nejvíce mě však chytil ten ve výšinách tajuplné věže, která je lákavým zakázaným ovocem. Ale to už je o vkusu.

Oči mějte na šťopkách. Ani ne tak proto, že je graficky hra celkem pohledná a je se čím kochat, ale hlavně proto, že můžete přijít o pěknou dávku easter eggů. Jako já. Jsem slepá jak patrona a většinu takových věcí přehlédnu. Pokud jste na tom stejně, určitě zabruste alespoň na youtube a některá z videí věnovaným těmto milým, občas humorným chvilkám zhlédněte. Stojí to za to! A nebo ještě lépe, vraťte se do onoho virtuálního světa a zkuste jej prozkoumat ještě víc. Centimetr po centimetru.

Hra je to panečnu povedená, a to i tehdy, nechcete-li si zatěžovat hlavu světovou filozofií nad životem, vědomím a tím, co nás dělá či nedělá člověkem... nebo mám říci spíš osobou? Na druhou stranu, mě osobně tahle složka bavila, zajímala a vyvolávala ve mě zvědavost, která mě ještě o kapku víc poháněla kupředu, vstříc dalším logickým hádankám. A že mi jich tam ještě pár zbývá. Ale to všechno napravím, o třetí konec se totiž v žádném případě dobrovolně neoberu. Snad na to nebude má hlava moc krátká 8).

Musím říct, že od dob Portalu 2 se opět našla skvělá logická hra, která mě dokázala zabavit na spoustu hodin. A nepotřebovala k tomu ani humor. Potěšila mě i možnost nastavení pohledu přes rameno postavy - pro případ kinotézy, kterou občas u her trpím. Nemám k tomu víc co dodat. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se ke hře dostala v rámci Herní výzvy 2017, za kterou jsem ráda, na tu druhou mě mrzí, že jsem se ke hře nedokopala dřív. Tenhle kousek by byla velká škoda propásnout.

Pro: Atmosféra, bonusy, dabing, easter eggy, hádanky, herní doba, hratelnost, optimalizace, OST, terminály

Proti: Možné záseky, slabší animace

+31

Black Mirror

  • PC 65
Na úvod je třeba se zeptat na důležitou otázku. Opravdu je nový Black Mirror, reboot point-and-click trilogie známé u nás pod názvem Posel Smrti, takový průšvih? Pokud máte rádi herní zážitky založené na dobré atmosféře, práci světla a stínů a na kvalitním audiu, tak průšvihem není. Ale k celkovému dojmu toho ještě mnohé chybí. Nemáte rádi delší časté loadingy? Máte alergii na horší animace? Leze vám na nervy kamera typu Silent Hill a konzolové ovládání? A bugy jsou pro vás přešlapem? Tak to už bude poněkud pokulhávat.

Jeden z nejdůležitějších aspektů u adventury je samozřejmě příběh. Hra nás hned ze začátku vrhá do akce. S otcem hlavního hrdiny prcháme prapodivným venkovem. Nejsou nám známy okolnosti, slyšíme hlasy a nakonec to zakončíme originálním řešením. Jestli se to řešením nazývat dá. Mnohým šrotuje v hlavě prokletí rodu Gordonů a snažíme se odhadnout o co že tu vlastně půjde. Bude to podobné jako u starého dobrého Posla? Minimálně ze začátku to tak vypadá. A postupem času narážíme na vyloženě obšlehlé pasáže. Ale co jsme čekali?

Hlavní postava David Gordon přijíždí z Indie na panství Black Mirror, aby uctil památku svému otci a setkal se se zbytkem rodiny, kterou vlastně nikdy neviděl. Milé přivítání nás čeká jen od zdejšího právníka, který nás sám kontaktoval. Ostatní po nás házejí nepříliš milé pohledy a ke všemu jsou z celé situace nervózní a chovají se podezřele. A to je ten moment, kdy hráč ztratí důvěru k ostatním postavám, paranoidně všechny podezírá a upne se na Davida, který sice není nutně nesympatický (mně byl dokonce sympatický, ale to mi byl i Aiden Pearce z prvního Watch Dogs, jinými slovy, ano, jsem divná), ale cosi mu uvnitř schází.

Hra se rozjíždí opravdu pomalu, což přidalo na dojmu z druhé poloviny hry, kdy se věci daly do pohybu. A po dohrání jsem od monitoru odcházela s dojmem intenzivního zážitku plného zvratů, který však po pár hodinách pomalu vyprchal. Když jsme u těch zápletek, tak jsem je nečekala a dokázaly překvapit. Nebo možná čekala, ale ne zrovna v tu danou chvíli, kdy se udály, což je pro mě osobně malým pozitivem hry.

Celkově se mi tyhle řádky těžce píší, ne proto, že bych byla ze hry zklamaná, což nejsem, ale protože mi nějak schází slova. Uvnitř mě se to mlátí a já s jistotou nevím ani jaké procentuální hodnocení volit. Pořád to pendluje mezi 70% a 65%, což můžu ve svém měřítku shrnout jako mírně nadprůměrný počin. Štvalo mě ovládání ve klíčových situacích (echa)? Ano. Podařilo se mi zbytečně ztratit několik desítek minut kvůli kameře u řešení hádanek či chůze? Ano. Povedlo se Davidovi zaseknout na obrazovce tak, že jsem musela hru načíst? Ano. Ale i přes to je Black Mirror opět hrou, která mě bavila. U které jsem si užívala atmosféru a audio, u které se mi líbil hudební podkres a která mi především za těch necelých 7 hodin rychte utekla. Ale jedno berte v potaz, Syberia 3 se mi líbila taky. Takže nejspíš tušíte, jak moc vážně brát či nebrat tento komentář. A mé poslední ano na závěr; ano, původní trilogii jsem si těsně před vydáním Black Mirror zopakovala.

Pro: Atmosféra, audio, grafika/stylizace, hádanky, hra světel a stínů, namluvení postav, OST, prostředí

Proti: Animace, bugy, dlouhé a časté načítání, kamera, optimalizace, ovládání, znovuhratelnost

+18

Syberia 3

  • PC 75
Herní výzva 2017 - 6. "Šedá myška"

Není tomu tak dávno, co jsem procházela první dva díly a to poprvé, a tak se nedostavila ani moc velká nostalgie, ale ani zklamání. Co mě naprosto očarovalo a co si nemůžu vynachválit je hudební doprovod, skvělá atmosféra a zpracování i různorodost prostředí. Co mě naopak místy vytáčelo je ovládání (Dualshock 4, K+M jsem hrála jen poslední hodinu - ještě že tak), zavádějící český překlad během hádanek, kdy jsem musela hru přepnout do angličtiny, systém savů a samozřejmě technické nedodělky. Stále si však nedokážu představit, že bych hru kolegům hráčům nedoporučila, protože jsem si ji celou dobu náramně užívala a nenastal jediný moment, kdy bych ji chtěla naštváním nebo snad unuděním vypnout. Došlo i na pár dojemných momentů, ale za to může hlavně již zmíněný OST.

Jedno mi však vrtá hlavou, a to - zda by mě takhle třetí díl bavil, a možná, zda bych ho vůbec doporučila, i kdybych si ho zahrála „jen“ sama pro sebe. Tohle je zrovna ten typ hry, který mě baví nejvíc, když do něj můžu kafrat během natáčení a právě to se dělo. Dalším aspektem je cena, osobně bych za Syberii 3 40€ nedala. Podařilo se mi hru splašit měsíc a půl před vydáním za polovinu a to mé celkové hodnocení bohužel dost ovlivňuje, i když by rozhodně nemělo. Dost vypovídá vůbec fakt, že k ceně přihlížím. Kdyby to byla výborná hra, tak je cena to poslední, co mě zajímá. Více se asi netřeba rozepisovat, klady a zápory mluví za vše.

(mírně upravený komentář z 15.6. - den dohrání hry)

Pro: Atmosféra, forma vyprávění příběhů, grafika + stylizace, hádanky, herní doba, OST, prostředí (od rozmanitosti přes design až po rozsáhlost), snaha o určitý posun, volba odpovědí, zápletka

Proti: Animace úst, cena hry - slevila bych minimálně na 30€, konec, kvalita předrenderovaných scén, nepřesnosti v překladu, ovládání, systém ukládání, technická stránka hry, usekávání audia, volba hlasových herců (vůči stáří postav)

+20

Prey

  • PC 95
Herní výzva 2017 - 2. "Právě vychází"

Jestli jsem si něco uvědomila během hraní Prey, tak je to má neschopnost orientace v prostoru, narůstající frustrace při hledání některých lidí/těl, a to jsem se považovala za trpělivého člověka. O lekání při každé druhé konfrontaci s mimikem, pomalých reflexech, vytáčení u hackování a častém umírání ani nemluvím. K tomu všemu se nepovažuju za velkého nadšence sci-fi her a i přes to je Prey něčím, co mě po delší době velice bavilo a už teď s jistotou vím, že to nezůstane jen u jednoho, dvou, ba dokonce ani u tří průchodů. Hru jsem projela podle Steamu za 30 hodin, podle hry za bez mála 25 hodin a to jsem kupu vedlejších úkolů, místností a věcí s jistotou přehlédla. Až se do toho pustím znova, tak počítám i s 50 hodinami.

Hra ještě před vydáním získala spoustu přirovnání, některé oprávněně, některé méně. Dokonce jsem si jednu dobu říkala, že rok 2017 není úplně vhodným obdobím pro hru s kombinací takového zasazení a hratelnosti, ale nakonec mě překvapila příznivá odezva lidí i hra samotná. Příjemně samozřejmě.

Nejvíce mě bavil asi průzkum stanice, prostředí, volnost a možnost volby, celková atmosféra a ke všemu jsem si vypěstovala novou úchylku - recyklovat cokoliv, co mi přijde pod ruku. A to se vyplatí! Soundtrack vynikající, je mi jasné, na čem budu ujíždět pár dalších měsíců. Poletující operátoři byli fajn doplňkem k mému neustálému nedostatku lékárniček. Jejich průpovídky mi už občas lezly pěkně krkem, ale bez toho by to přece nebylo ono. Po vizuální stránce se mi stanice, nepřátelé i posádka líbili. Mikrogravitace je uvěřitelná a jde z ní cítit obrovská dřina, ale zdání třeba klame. Příběh zajímavý a poutavý. Skutečnost Morganovy ztráty paměti přiměje hráče přemýšlet nad tím, komu a čemu věřit, mimikové ke klidu taky moc nepřidají, a když vejdete do místnosti, kde je na každém předmětu napsané "Not a mimic", tak si uvědomíte, v jak zoufalé situaci se posádka musela ocitnout.

Přemýšlím, co bych hře krom hackovací minihry vytkla, a upřímně mě nic nenapadá. Možná obtížnost nepřátel před koncem hry, ale tu si utváříme každý sám svou vlastní neodhrabaností - jsem prostě poleno. S bugy jsem se nesetkala, do textury jsem jako v Dishonored 2 nezaletěla, i když to podle speedrunů jde velice snadno. Jediné místo, kde mi rapidně klesaly snímky, byla místnost s generátorem, ale to se další den po změně situace na stanici záhadně vyřešilo samo, jinak se optimalizace povedla.

Pro: Hratelnost, level design, OST, atmosféra, příběh, znovuhratelnost, množství vedlejších úkolů, ztvárnění mikrogravitace

Proti: Hacking

+52

Life is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 90
Life is Strange, na první pohled velice barevně a vesele, někdy až naivně vypadající hříčka, s krásně ručně kresleným a psaným deníkem, hlavní hrdinka, nadšenec do fotografování s velkým snem, jednoho dne zakopne o schopnost vracet čas a hra může začít. Jistě mnoho z vás napadlo, jak by s takovou schopností naložila po svém, ke konci už je spíš člověk vděčný za to, že nic takového nemá. Váha některých rozhodnutí se promítá až v dalších epizodách, což je rozhodně dobrá věc a nutí to člověka přemýšlet nad dopadem dalších voleb a událostí.

Pod povrchem hodně vážně pojatá záležitost plná zvratů, brutální zápletka, krutá pravda, život není fér. Pro Max i nás hodně hektický týden, kdy poznáváme krásu i strasti přátelství, utváříme si vztahy k ostatním postavám a pomalu celé věci přicházíme na kloub a není to vůbec nic hezkého. Na hráče je vyvíjen tlak, roste napětí, volby jsou vážnější a vše to vrcholí konečnou volbou, kterou už nelze vrátit. Stál ten týden za to nebo je lepší nechat „osudu“ volnou ruku?

Pro: Hudba, dabing a herecké výkony, příběh, detailně zpracované uvěřitelné prostředí

Proti: Uhlazený vzhled postav, někdy až moc barev, zvláštní druhý konec

+29 +30 −1