Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Momentálně rozehráno


Profil

Dračí Doupě

Píšu jednoduché dobrodružství, které si může zahrát opravdu každý, kdo má alespoň trochu fantazie. Podmínkou nejsou žádné znalosti a dovednosti. Není tedy povinnosti znát či vlastnit pravidla. To, jak se bude hra vyvíjet závisí snad jen na dobré náladě hráčů a chuti si něco zahrát. Hru povedu jako "Pán jeskyně" a budu se snažit přizpůsobit především hráčům.

Ve svých hrách se snažím uplatnit prvky jako je zajímavý příběh, rozličné pohádkové postavičky a pasti, které budou číhat na neopatrné poutníky.

Místo konání bývají kluby určené pro volnou zábavu, které zde ve městě máme. Je třeba se jen domluvit s majiteli na termínech.



Historie kolem fantasy

Když jsem byl mladší ogar, rád jsem hodiny trávil u počítače. Když zalovím v paměti, vybaví se mi návštěva bratranců. Tehdy v časopise SCORE vyšla jako plná hra stařičká RPG adventůra Quest For Glory 3, kterou přeložili do češtiny. Ukázali mi, jak všemožně můžete se svou postavičkou ve hře blbnout. Bylo to legrační a hodně mě to zaujalo. Hru jsem si doma naistaloval a začal hrát. Procházel jsem městem Tarna, kde mi všemožní obchodníci nabízeli své zboží. Abych si mohl koupit veškeré potřebné vybavení, musel jsem prolézt celý kraj a řešit všemožné logické překážky, které mi v průběhu hry stály v cestě. Zajímavá místa jako Eranina zahrada, či takový velký strom mi dodnes utkvěly v paměti. Stejně jako rituály s holí anebo závěr s přátely na konci hry v souboji se záporákem - strašlívý démonem.

Vím, že se jednalo o takový start fantasy her na PC, společně ještě s Brány Skeldalu. Tato hra sice pokulhává za příběhovým QFG, ale i přesto měla něco do sebe. Pak samozřejmě následovaly i další. Mezi ty poslední řadím sérii Gothic nebo The elder scrolls (konkrétně Morrowind).



Když zalistuju v knize života zase nazpět do doby starší, vybaví se mi malé knížečky s hezkým obrázkem na předním obalu. Říká se jim gamebooky a jejich čtenář je v podstatě i hráč. Tehdy docela frčely a mezi sebou jsme si je pořád půjčovaly. Knížky jsem moc nečetl, ale takový gamebook jsem měl na stole nebo u postele připravený pořád. Byli jednoduché, stručné, hratelné a to se mi strašlatánsky líbilo. Bavilo mě číst o různých stvůrkách a příbězích, na kterých byly gamebooky založené. Po literární stránce jsou sice poněkud slabší, ale to mi nevadilo. Dalším prvkem je jakýsi systém souboje a zbírání předmětů. Některé z nich potřebujete, aby bylo možno hru dohrát. Jíné slouží jako past anebo jsou pouze částečně nápomocné.

Během této doby jsme docela často kreslili mapy do Stínu meče nebo Dračího doupěte a snažili se hrát. Ono se moc podle pravidel nehrálo, ale stačilo to k tomu, abychom se dobře pobavili. Většinou jsme se u toho hodně nasmáli. Někdy ale i nasrali. To když si vzpomenu, jak se bratranec snaží vtípkovat na účet mých postaviček ve hře. Nebránil se zesměšňovat i svého hrdinu a můžu směle prozradit, že i já dělal úplně to samé. Kvalita takových dobrodružství nebyla sice nic moc, ale ukojili jsme naši inspiraci stvořit dobrodružství hrané na papírech.



Dnes už je situace zase jiná, než tomu bylo dříve a já sám jsem zvědavý, jak se to nadále bude vyvíjet.