Tahle hra je dost zvláštní, skutečně zvláštní. Co mi sliboval úvodní text, mělo mě čekat dobrodružství plné zvratů, skvělá atmosféra a (a na to jsem se těšil nejvíc) kooperace s hlavní postavu, jejíž důvěru si budu muset získat a poté i udržet, abych ji zdárně dostal až k cíli její cesty. Současně s tím byla slibovaná i komunikace s postavou, za pomoci kamer (i když to mělo být pouze odpovídání na otázky za pomocí pohybu kamery). Dobrodružství? Ano, nebylo to úplně nejhorší, i když v pozdější fázi hry děj jakoby zamrzl na jednom bodu. Atmosféra.. ano, asi i o atmosféře byse dalo mluvit, vzhledem ke způsobu sledování svěřenkyně. Ale nějaká komunikace? Lea mi položila jednu jedinou otázku na začátku a tím to haslo, navíc myslím, že ani nezaleželo na tom, jak ji odpovím. Jedna taková vsuvka byla ještě dál a prakticky jsem tak také nemohl ovlivnit děj. Takže, tolik k budování důvěry a přesvědčování.

Ovládání je kapitola sama o sobě, postava se navádí za pomoci světel. Neboli, kde rosvítím, tam se svěřenkyně vydá. To je sice zajímavá myšlenka, ale v praxi nefunguje úplně tak, jak bych chtěl. Ano, většinou se tak nechá Lea dovést kam chci, ale několikrát se mi stalo i to, že na osvětlené místo, které měla ze svoji pozice bez problému dosažitelné se nevydala, ať jsem rozsvěcel a zhasínal jak chtěl a naopak, jindy se vydala za světlem o několik metrů dál, i když bylo třeba za rohem a nemohla vidět byť jen nejslabší záblesk, či paprsek světla. Navíc si Lea dává dost načas, to že si vykračuje po troskách lodi jako na vycházce tajemné atmosféře spíš ubírá, než přidává. Po čase se navíc takové ovládání okouká a je to spíš otravná činnost, než zábava. Zvlášť ke konci je ovládání skutečným záporem hry.

Dostávám se k ději a zpracování, což je konečně o něco světlejší strana věci. Na začátku, při setkání s naší společnicí máme k dispozici pouze seznam pracovníků lodi, ale nemůžeme se dostat do jejich korespondence a soukromých dat. To se postupem času mění, když Lea nachází hesla a přístupové kódy některých pracovníků. Tohle byla část, která mě skutečně bavila. Jde totiž o to, že většina přihlašovacích údajů není přímo na lodi, ale některé z nich mají již odhalení členi posádky v korespondenci, k jiným si seženeme pouze „klíče“ a poté musíme rozlomit jednu z několika šifer, ve které jsou přístupová hesla zakódovány. Děj se pomalu posouvá vlastně díky tomu, že se dostáváme do složek vědců a jejich poznatků, zápisků a teorií. Dále jednou za čas, v určitých úsecích přijdou na Leu určité „záblesky“ - vzpomínky, které nástíní co se to na té lodi vlastně stalo. Ty jsou vyobrazeny krátkými videosekvencemi, které mají celkem dobrou úroveň.

Příjemnou věcí byly všemožné minihry a puzzle, které dělali hru o něco zajímavější. Věc má ale háček. Některé puzzle byly zabugované a musel jsem je plnit několikrát, než se zadařilo. Konkrétně například hledání složky Hydroxid Oxadrinu za pomoci zvyšování teploty v místnosti. To ale naštěstí nebyla tak častá záležitost a ostatní puzzle fungovaly jak měli a co víc, bavily, což je myslím to hlavní. Příkladem vypíšu ovládání mechanického ramene, prolamování šifer, nebo například ovládání laboratorního robota. Minihra která mě skutečně nebavila byla ovládání ponorky, které bylo značně nepohodlné a (pro mě) nezáživné. Další věcí bylo potom komunikace „za branou“. To, jak komunikovat s Tyriádami jsem chápal od začátku, ale to, jak donutit rostlinu uhnout mi z cesty, jsem prostě nezjistil (!), pomohl až návod.

Hlubšímu zhodnocení grafiky se vyhnu. Hráč sleduje hrdinku po celou dobu za pomocí kamer a kvalita tohoto obrazu je myslím na celkem přijatelné úrovni. Vyzdvihnu ale naopak hudební doprovod, který je na celkem dobré úrovni a daří se snad i díky tomu, udržovat nějakou tu atmosféru.

Jak jsem psal hned na začátku, Experience 112 je skutečně zvláštní hra. Možná by bylo ale lepší napsat zajímavá, odlišná. Pravda, je zde mnoho nezábavných aspektů a několik hluchých míst, která člověka vyloženě nebaví. Naopak může hra ale nabídnout celkem zajímavý příběh, neotřelé a místy i celkem obtížné puzzle a něco málo nového. Není to hra pro každého, ale pokud někoho oslovila, rozhodně doporučuji ji zkusit.

Musím přiznat, že jsem byl zvědavý, jestli může hra nabídnout něco, co mi nenabídl film. Odpověď je ne. Ve hře je těžce osekaná příběhová linka filmu, takže pro toho, kdo film neviděl bude příběh nesrozumitelný a pro toho kdo film viděl, bude hra pouze něčím, co příběh filmu nepěkně pokrucuje a dohraje hru možná tak z principu.

S herní mechanikou která je užita zde, jsem měl zatím čest jen jednou a tehdy to byla celkem příjemná forma oddechovky (na název titulu si už naneštěstí nevzpomenu), ale stejně jako zde, jsem mechaniku klidně snášel jen chvíli. Hra po chvíli omrzí a osobně už jsem několikrát zběsile odklikával jen abych měl tenhle kousek brzy za sebou. Nejenom že hra selhala v příběhové lince, ale řešení problémů zde.. uvedu příklad - je potřeba najít klíče, než to ovšem hráč učiní, musí najít osm naprosto nesouvisejích předmětů, bez jakéhokoli náznaku logiky (pokud se nepletu, do této osmičky patřily například sluneční bríle, svíčka, tužka a podobné vypečenosti). A co mě ještě víc vadilo je to, že předměty jsou na naprosto nesmyslných místech. Vypadá to tak, že byla navržena lokace a do té následně tvůrci náhodně naházeli 50 předmětů a tím to haslo, šlo se na další lokaci. A takhle je to stále dokola, jdi tam a tam, najdi 20 nepotřebných předmětů, poté jdi tam a tam, udělej to samé a my ti odhalíme kousek tohoto pseudopříběhu.

Hudební podbarvení spadá pod průměr, takže to hodnocení této hry rozhodně nevyzdvihne.. osobně mě tahle hra ničím nepřekvapila, nezaujala a nejspíš bych ji nikomu nedoporučil - vlastně si myslím, že už si sám od sebe na tenhle kousek ani nevzpomenu.

Vězte, že koncept téhle recenze jsem několikrát přepisoval, neboť si nejsem jistý, čím začít. Píši tuto recenzi se skutečně čerstvými zážitky, dohrál jsem hru teprve před několika minutami a.. je to prostě úžasné.

Něčím začít musím a vzhledem k tomu, co mi nyní stále vrtá hlavou to bude určitě příběh. Příběh s kvalitami, na které lze u her narazit jen zřídkakdy. Příběh navazuje na již velmi povedený „prolog“ v podobě prvního dílu a kvalitou určitě neklesá. Nebudu nic prozrazovat, ale je to přesně to, co člověk od pořádného RPG očekává, rozhodně nezklame. Na konci této strastiplné cesty jsem pocítil pořádný pocit zadostiučinění. Hlavní záporák, kapitola sama, je skutečně uvěřitelnou postavou, na kterou budu určitě ještě nějakou dobu vzpomínat.

K příběhu rovnou připočítám komunikaci s členy družiny, která je s ním velkou části provázaná ať už tím, že oni členi vám mohou sdělovat své názory k danému úkolu, nebo tím, že vás mohou do nějákého toho dobrodružství zatáhnout. A to je to nejmenší. Osobně oceňuji nejvíc právě ty prosté rozhovory s ostatními, kdy se člověk seznamuje s jejich životy, cíly.. anebo jen rozhovory společníků mezi sebou, když utužují svá přátelství, žertují na účet toho druhého a nebo se ho snaží vyštvat z družiny.. to je to, co člověka vážně vtáhne do hry. A že to nejsou jen nějáké tupé dialogy, ale takové, které skutečně dávají těm postavám charakter, uvěřitelnost. Navíc lze i vést romance s několika společníky vaší družiny, což už jen drobný prvek, dokreslující skvělou atmosféru.

Grafická stránka hry je úžasná. Je to ještě RPG staré školy, vše ručně kreslené a snad i díky tomu, působí některá místa ještě velkolepěji, úžasněji a epičtěji, než tomu je ve hrách dnešní doby. Po této stránce není co dodat.

Herní soundtrack je taktéž úžasný, podle mě jeden z těch skutečně kvalitních, co se týče herní tvorby. Skladby, které dokážou podkrestlit (vhodně) snad každou herní situaci jsou to, co hru zase vyzdvihuje o něco výš. Člověk si konkrétní lokace s daným hudebním doprovodem mnohem lépe představí.

Než skončím, ještě zmíním obtížnost. Hra je na takové úrovni, aby prověřila hráče bažící po skutečné výzvě.. pravda, člověk který hraje hru poněkolikáté už asi bude vědět jak a kde si co obstarat, ale nováček si hru užije, pokud hledá skutečnou výzvu a epický příběh.

Crusader, klasika mezi RTS. Hra je úspěšnou kombinací budovatelské a vojenské strategie. Absence jakékoli diplomacie, stejně jako ovládání pracovníků dává prostor k absolutnímu zaměření na výstavbu království, které dokáže jak patřičně prosperovat, s čímž se mimochodem pojí verbování armády, tak vzdorovat nepřátelským útokům.

Hodnotit většinu herních mechanik, vzhledem k tomu, že hra převzala systémy původního Strongohldu je zbytečné. Za zmínku stojí jen několik významných změn - omezení obhospodařitelné půdy, žoldácké posily a možnost zapálit budovy, které hru podle mě posunují na ještě vyšší úroveň.

Za zmínku ještě stojí hlavní kampaň, "Křížová výprava", která obsahuje celkem 50 misí. Obtížnost kampaně je skutečně náročná, opravdová výzva, která prověří hráčovy schopnosti a případně ho proškolí pro následné multiplayerové hry. Pokud hráčovi nesedne tato kampaň, může zkusit několik krátkých historických kampaní, případně volnou hru, kde může výbírat z (cca.) deseti různých oponentů. Co se mi opravdu líbí, je to, že je zde absence volby obtížnosti - tu vynahrazuje rozdílná AI jednotlivých oponentů. Jedinou nevýhodou je to, že jakmile člověk rozpozná taktiku jednotlivých oponentů, ničím ho už nepřekvapí.

Alter Ego je adventura klasického ražení, rozhrání je celkem příjemné, hráč není nucen k žádným absolutně nelogickým kombinacím, což je věc, která skutečně dokáže zkatit dojem ze hry. Obtížnost mi celkem vyhovovala - tak akorát, aby průběh nebyl směšně snadný a naopak tak, aby člověk nezakysl na místě, odkud se nehne. Jediné co může člověka zklamat, je možná absence hádanek, či miniher (mě osobně to ale u zrovna u této hry nijak nevadilo) a možná o něco kratší herní doba.

Grafické zpracování se mi zalíbilo. Tuhle dobu mám rád a to, jak byly lokace zpracované, se mi vážně líbilo. Stejně tak se mi vyhovovalo zpracování postav, jedinou výtku mám proti mimice. Mnohokrát postava pohybovala pusou i když v tu chvíli jen přemýšlela.

Od grafiky jsem se pomalu dostal k ozvučení.. ač jsem hrál hru pouze s českými titulky, originální dabing se mi opravdu líbil. Trochu mi scházela hudba podkreslující hru v lokacích, ale celkem rychle jsem si na to zvykl. Navíc bylo celkem pěkně ozvučené vyprávění postav.

Odstavec věnuji i dvěma hlavním postavám této hry. Hlavní věc, co mě potěšila je ta, že byly obě uvěřitelné, což naštěstí nestrhávalo kvalitu hry dolů. Navíc byly hry za ně celkem pěkně prostřídané, takže jsme mohli vidět různé věci z pohledu obou postav. Ale pravda, že mě osobně bavila hra hlavně za detektiva Briscola - oblíbil jsem si jeho charakter, způsoby a celkově mi na něm asi bylo sympatičtější to, že je rukou zákona.

Děj se mi líbil, mám rád hry tohoto ražení. Příběh graduje až do konce hry, nikde nevázne. Atmosféra na člověka takřka dýchá, ať už je v nevěstinci, kostele, nebo na například na hřbitově. V linii s detektivem Briscolem se mi také líbil jeho zápisník, do kterého si zapisoval všechny úvahy a své podezřelé. Co mě ovšem zamrzelo, je samotný konec. Čekal jsem něco šťastnějšího.. zvlášť když jsem si tak oblíbil postavu detektiva.
Co mě trochu zklamalo: na konci hry byly pasáže již svižnější a hra tak byla možná dost ochuzená.

Sečteno a podtrženo, Alter Ego mě skutečně oslovilo a nebál bych se ho nikomu doporučit.

Na Memento Mori jsem se celkem těšil, očekával jsem dle zvěstí napínavý příběh s nádechem hororové atmosféry. Po dohrání jsem sice nebyl vyloženě zklamaný, ale.. ale!

Grafika byla pěkná. Ale samo zpracování hry do 3D mi dlouhou dobu dělalo starosti, než jsem si přivykl. Skutečně, přechody v některých lokacích byly místy obtížnější, než sama hra.

Tím se dostávám k aspektu obtížnosti. Hra je velmi snadna a myslím, že hráče který má za sebou pár her daného žánru nemá čím překvapit. Povětšinou jde o jednoduché úkony, nad kterými není třeba ani přemýšlet. To ještě podtrhuje možnost zvýraznit významné předměty, které je třeba užít. Zasekl jsem se jen jednou, na krátkou dobu a bylo to spíš mou ukvapeností, než obtížností hry.. no, co k tomu dodat?

Dabing byl na celkem slušné úrovni a během chvíle jsem si na něj zvykl - zvlášť potěšil Miroslav Táborský. Soundtrack byl celkem pěkný, líbil se mi.

Samotný příběh? Z počátku jsem čekal něco skvělého, ale nakonec jsem byl trochu zklamaný. Nějákou dobu příběh pozvolna graduje, otazníky příbývají, než naopak.. ale konec nijak velkolepý není, škoda - snad kdyby se na něm o něco víc zapracovalo.