Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Kwoky

Kwoky

Jan Němec / 33 let / IT support a tester / Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentář

Přejít na komentáře

Mad Max

  • PC 70
SPOILER ALERT!

Tenhle komentář bude dlouhý. Bude dokonce tak dlouhý, že kdyby byl o polovinu kratší, tak furt bude moc dlouhý. Cítím, že na hře Mad Max se dá ukázat a vysvětlit hodně věcí, které se mi na hrách líbí, i které nesnáším. A rozhodl jsem se to tentokrát vypsat opravdu všechno, protože by byla škoda to pořádně nevytěžit. Tak jdem na to.

Novodobý film (2015) jsem ještě neviděl a nějak to ani nemám v plánu. První film (1979) se mi vůbec nelíbil a zdál se mi nudný. Teprve druhý díl (1981) mě naprosto dostal. Surová akce s minimem triků, opravdu riskantní kaskadérské kousky a hustokrutopřísný Max, to byla kombinace, kterou jsem si velmi užil. Třetí díl (1985) bych pak řadil jako trochu slabšího brášku druhého dílu. Dovolím si srovnání s Terminátorem, u kterého byl první díl jiný, druhý díl bohovský a třetí "jako dobrý no". A teď mě napadá... "Mad" Max vlastně vůbec není mad-šílený. Je jen pekelně mad-nasraný (Gibson si podobně nasranou roli zahrál i v mém oblíbeném filmu Odplata). Nedává to ale navenek znát, protože ho ten vztek vnitřně pohání a kdyby začal řvát, tak zbytečně upustí svou sílu. A to nemůže, dokud nebude po všem.

Zpět ke hře. Svět okolo Maxe je totálně v hajzlu, všechno je špatně. Sucho, boje, všechno jen rezaví a rozpadá se. Na světě zůstali jen násilníci, magoři, fanatici a zrůdičky. Panoptikum postapo jako blázen. A je zde úplné minimum žen a dětí, což mi později připadalo fakt divné. Nejvíc poté, co se do vás jediná hezká ženská zamiluje a chce s vámi strávit zbytek života. Platí tu pouze právo silnějšího. A ten nejsilnější, Scrotus, to všechno řídí z nejhnusnějšího městečka široko daleko. Veškerá krása nebo radost ze života byla vymýcena. Všem jde jen o holé přežití a ti největší zmetci to ovládají čistým násilím. Žádné vydírání, politikaření, mafiánské praktiky, vyhrožování, nic. Prostě tě nemáme rádi, tak tě zabijeme. Nikdo se s vámi nebaví, všichni hned vytahují nože a auta obalená bodci a jdou po vás. S tímto primitivním mindsetem k vám bude přistupovat většina postav. A na mě to působilo dost destruktivně. Všechno kolem je nepřítel, všechno se vás snaží zabít, všude jsou pasti. A pak jsem omylem přejel celou skupinku civilistů hledajících vodu. Měl jsem chuť vystoupit a omluvit se jim. Pohřbít je. A pak se obrazně jít vybrečet do polštáře. V tu chvíli mi bylo až zle z toho, do jakého nastavení mozku mě hra dokázala dostat.

A najednou kde se vzal, tu se vzal, do tohoto fyzicky i morálně zničeného světa přichází Maxíček s jediným cílem - získat zpět svoje staré auto, které mu ukradli. Tady se musím pozastavit nad tím, jak je celá ta zápletka příšerně plochá. Max totiž zahajuje doslova křížovou výpravu proto, že nemá rád šestiválec, ale chce osmiválec. Ano, takto hra prezentuje základní motivaci hlavního hrdiny. Vůbec mu nejde o záchranu světa, záchranu zbytku dobrých lidí. Jen dostat auto a ujet pryč. Cestou potkáte pár lidí, pro které něco uděláte a oni udělají něco pro vás. Ale Max to nedělá proto, že by byl dobrý člověk. Je to čistě obchod s jediným cílem - přiblížit se svému autu. S takhle sobeckým a sebestředným hrdinou se dá jen těžko sžít a s tou jeho motivací se ztotožnit. Jako chápu, že ne vždycky musí mít hlavní hrdina čisté úmysly a vyšší cíle, ale tohle bylo na mě trochu moc. Max tvrdošíjně odmítá cokoliv, co nevede k jeho snu. Což je paradox až na půdu, protože většinu času dělá všechno, jen ne to, co je potřeba.

A tím se dostávám k tomu, co je úplně nejvíc kontroverzní - herní náplň. Jedna věc se tvůrcům nedá upřít - je tady pořád co dělat a člověk si může zábavu vyrobit sám tím, jaké aktivity si zvolí. Výběr to není špatný. Ničení konvojů je pořádná výzva a adrenalin. Musel jsem se na každý takový souboj psychicky připravit, protože může trvat i deset minut (to když dojde munice, nebo vás donutí vystoupit a opravit auto). Dobývání táborů je ještě delší a začíná pečlivým plánováním (odpozorováním obrany, její likvidací a následným proniknutím dovnitř). Tábory mě bavily asi nejvíc, jen byly strašně lineární. Vážně, kdo ty slepence stavěl, tak by měl dostat cenu za nejméně praktické stavby ever. Kdo rád sbírá šrot, tak se vyřádí v desítkách různých lokací při dohledávání každičkého kousku. Všechny aktivity jsou tu jako droga - na dosah ruky a s okamžitým pocitem odměny. Stačí půl minuty někam jet a šup, je tam něco ke splnění. Hra těžce spoléhá na systém odměn, které zatraceně dobře fungují. Dostal jsem se i do stavu, kdy jsem byl rozhodnutý kompletně vyčistit jednu celou oblast úplně od všeho (nepovedlo se, nenašel jsem dva kousky šrotu), postavit v základně všechny upgrady (povedlo se) a vyčistit celý svět od těch zlých lidí.

A jak jsem tak koukal na mapu, na tu krásně zelenou oblast bez nebezpečí, tak mi došlo, že TOHLE je tahle hra... že o to tady celou dobu jde - zdržet mě těmihle mechanikami a aktivitami tak, abych to hned nedohrál. Občas je někde requirement na nějaký skill či upgrade auta, čím vás hra nutí ke grindu. Na začátku plíživě a nenápadně, později už úplně naférovku a bez obalu. Jsou tu ještě čtyři další takové oblasti, které taky musím vyčistit, abych mohl říct, že je to za mnou. Ale proč bych to dělal? Pro dobrý pocit? Nebo snad pro další šrot a skillpointy, abych si vylepšil postavu a auto, když už další upgrady vlastně ani nepotřebuju? Vylepšovat se tu dá opravdu hodně věcí, ale jen poměrně málo z nich má citelný vliv na hraní. Vlastně stačí všechno vylepšovat tak nějak průměrně, aby Max nikde nenarazil na nějaký zásek. Ne, vykašlal jsem se na to, nechal ostatní oblasti rudé jako sovětskou vlajku a konečně začal plnit příběhové a vedlejší mise. Ale stačilo by, abych se rozhodl všechno vylepšit a čekalo by mě dalších X hodin grindování šrotu, abych si to mohl dovolit. A hra s tím počítá, míst na "sbírání" a "plnění aktivit" je tu tuna. Možná i několik tun. A po nějaké době jsem prostě grindovat odmítl s tím, že už toho bylo dost. Naštěstí jsem tou dobou už byl tak silný, že mi to vydrželo bez problémů až do konce.

Ten systém odměn na konci ztratí na síle. Ze začátku je úspěchem každý stržený strašák, protože ten svět kolem neovládáte. Je tu všudypřítomné riziko, že vás dostanou, a člověk si musí rozmyslet každý krok. Později už to nefunguje, protože nepřátelé už nejsou hrozba, strhávání strašáků se mění na přehlídku akrobatických triků a motivace plnit nějaké další nepotřebné úkoly jde prudce ke dnu. Jakmile dobyjete první tábor s pěti lebkami, víte, že už nic těžšího nepřijde. Už jste tak silní, že svět patří vám i s hordou nepřátel u zadku. U každého tenhle pocit "síly" nastane v jinou chvíli. U mě se to stalo asi po 20 hodinách.

Příběh je slabý, ale jak jsem se snažil vyjádřit výše, je to jedno. Tahle hra není o příběhu. Jsou zde sice příběhové a vedlejší mise, ale jejich plnění celkovému zážitku nic moc nepřináší. Za vedlejší mise jen dostanete upgrade (zase). A příběhové mise jsou solidní po hratelnostní stránce (nějaká změna od stále se opakujícího grindu), ale jinak dost debilní. Nejdřív se spřátelíte s pár lidmi, což je ale pro příběh úplně k ničemu (jen objevíte nové lokality pro grind). Pak se najednou dostanete bez boje do Gastownu, kde jsem teda očekával brutální řežbu. Gastown se mi povedlo dostat na 0 threat asi za půl hodiny, což mi přišlo hodně praštěné. Threat je totiž cosi jako vliv Scrotuse v dané oblasti. A tohle působilo dojmem, jako kdyby Scrotus seděl doma a já jsem mu mezitím řádil na zahrádce. A Scrotus na to v klidu kouká, žádná protiakce se nekoná. Neznám trapnějšího záporáka. Přece když ovládám území a začne se mi tam rozlejzat nějakej hejsek, tak tam pošlu bandu hrdlořezů, aby mu to vysvětlili nožem do oka. Ale tady ne. Max strhává strašáky, dobývá tábory, kamarádíčkuje se s veliteli pevností a Scrotus sedí doma na prdeli a mezitím asi čumí na televizi. Akorát až mu Max vleze až do obýváku, tak pak mu teprve dá přes držku. Fakt záporák jak noha toto... A pak si dáte už jen tři poslední mise a je konec. Takže po stránce děje a nějakého přesahu je to opravdu bída s nouzí.

Docela dost chvály si zaslouží soubojový systém. Sice máte brokovnici a sniperku, ale jejich použití je značně omezené (nedostatek nábojů). Takže většinu bojů řešíte pěkně pěstmi a občas nějakou tou chladnou zbraní. Nejdřív stačí být jak veverka na steroidech a máchat všude kolem sebe. Když jsou nepřátelé ve skupinkách po třech, tak to stačí. Ale později jsou skupinky větší (šest, ke konci klidně dvacet) a tam už to nejde. Navíc někteří nepřátelé mají i nové schopnosti, na které musíte reagovat. Ale není to žádná věda. Jen se stačí k některým neotáčet zády a na jiné zase neútočit jako první. Velice rychle mi přešel do krve systém "nejdřív musím blokovat, pak zaútočit". Ovládání soubojů je dost jednoduché, takže zbyde i dost času se kochat tím, jak Max všechny kolem mrzačí. Občas vám hra předhodí i nějakého toho bosse, kterého je potřeba umlátit nějak chytřeji, což souboje pěkně zpestřuje. Nebo je potřeba reagovat na jeho útoky mnohem rychleji než obvykle. Souboje pěstmo byly tedy asi to nejlepší, co se ve hře objevilo. Boje v autech mě bavily o něco méně, protože se točí téměř neustále kolem harpuny. To je sice originální a bezva zbraň, ale přebíjení trvá věčnost a používá se pořád a na všechno. Občas jsem si ty bojůvky užíval, ale později jsem se jim už vyhýbal a radši ujížděl pryč. Závody jsou pak v podstatě způsob, jak vás donutit absolvovat aspoň nějaké souboje v autech, plus jde zase o grind, tentokrát pro získání aut do sbírky (zcela zbytečné).

Většinu času vás v autě doprovází parťák a mechanik Chumbucket, což je sympatická postava a má dost dobré hlášky - asi jediný trochu humor, na který tu lze narazit. Reaguje na vaši jízdu, na okolí, na nepřátele a umí opravovat auto v pustině. Takže skoro nejde si ho neoblíbit. Jen mu trochu rupne v kouli, když mu Max řekne, že dál pojede bez něj - má k vašemu autu prostě příliš silný vztah. Druhým kámošem na cestách je pak pes Dinky Di, který kromě toho, že je uoztomilouškej, tak umí hledat miny. Což je činnost, kterou jsem si moc neoblíbil, takže jsem Dinkyho nechával doma. Pejsánka jde převážet jen v bugyně, načež jsem narazil na zvláštní designové rozhodnutí. Při použití fast travel vám hra hodí vždycky základní auto Magnum Opus. Takže vznikaly takové kopance, že jsem vyjel s bugynou do krajiny, použil fast travel a bum, stál vedle mě Magnum Opus a bugyna nikde. Trochu mi to zamotalo hlavu, než jsem to pochopil.

Ještě se na chvíli zastavím u herního světa. Písek, skály, občas nějaký starý most... Zní to nudně. Na první dojem to nuda i je. Ale svět je to opravdu pěkný. Při hledání pozice na odprásknutí snipera nebo obhlédnutí tábora jsem se přistihl, jak mě ten leveldesign baví. Zkoušel jsem procházet a projíždět nejrůznější cestičky, kolikrát i hodně perverzní (oblíbená kratochvíle "šplh kolmo po skále pomocí nitra"). Některé tábory jsou postavené na ruinách starých továren a jiných zařízení, takže je kolikrát i na co koukat. Škoda, že jakmile splníte úkol, zbyde už jen prázdné torzo a ten svět "umře". Tedy z pohledu hratelnosti jde jen o čištění mapy. Jakmile máte vyčištěno, přesunete se jinam a tam si dáte znovu to samé dokola. Svět je tedy z mého pohledu dost nevyužitý. Dal se naplnit i mnohem zajímavějším obsahem. Stereotyp občas naruší silná písečná bouře, před kterou je fakt dobré se schovat. Bouře je efektní, být uvnitř déle než 10 sekund je silný zážitek. Jen by to nemuselo trvat tak dlouho. Občas jsem zalezl a šel si udělat kafe. A když jsem přišel zpět k PC, tak bouře ještě trvala.

Překvapilo mě, jak je hra dobře optimalizovaná. I na 2560*1440 a s maximálním nastavením vždy stačily jen 2 GB VRAM a většinou jsem měl na GTX 1070 přes 100 fps. Při přejezdech se občas plynulost trochu zakuckala, ale zase se to během pár vteřin srovnalo, takže počítám, že to byly momenty, kdy hra načítala novou lokaci. Mimochodem "čekací" loadingy zde prakticky nejsou, snad jen na začátku a při smrti. Grafika je i přes nízkou náročnost dost povedená, kolikrát i vyloženě kochací. Pravda, existují i hezčí hry, ale já jsem byl spokojený. Jen nevypnutelný efekt "Depth of field" mi vyloženě kazil dojem a místy bych jen kvůli němu označil vzhled za hnusný či vyblitý. Ale není to fér hru takhle odbýt hnusným slovem jen kvůli jedné vadě, která je ještě navíc dost subjektivní.

A teď pozor. Pokud mě znáte, tak napíšu něco, co budete považovat za šílené. Ale cítím to tak. Mně tahle hra připadala krátká. Moment, moment, nevolejte Chocholouška, není to akutní případ. Nemyslím to tak, že by mi doba, kterou jsem ve hře strávil, připadala malá. To ani omylem. Takhle dlouhé hry téměř nehraju, protože na to nemám čas. Takže cca 30 hodin je sakra velká porce. Problém je v tom, že teď na konci mám pocit, že 20 hodin byla jen jakási předehra (příprava, upgrady, pochopení herních mechanik) a až pak se začalo něco dít, nějaký děj, vyšší smysl. A právě tahle fáze, kdy už o něco jde, byla krátká. Hra má jen 15 příběhových misí, každou zhruba na půl hodiny. Takže když si odmyslím ten sbírací a grindovací bordel okolo, zbývá mi nějakých 8 hodin "jádra" hry. A to mi nestačilo. Chtěl bych víc. Ten svět si zaslouží další úkoly, další postavy, další příběhy. MOAR!

Podstatné je, že jsem se bavil. Když jsem se náhodou nebavil, tak jsem šel prostě dělat jinou aktivitu a zase to bylo ok. Hra obsahuje obrovskou spoustu obsahu, který je v podstatě nedůležitý, a proto jsem toho plno prostě vynechal. Toho důležitého tu moc není, ale uvědomil jsem si to až se zpožděním, když ten příběh utekl moc rychle. Takže po většinu herní doby jsem si to užíval a proto hodnotím poměrně vysoko. Jsem rád, Maxi, že jsem tě poznal. Jen si asi příště trochu pečlivěji rozmyslím, než nainstaluju nějaký další podobný openworld.

Pro: Příběhové mise / Pěstní souboje / Dobývání táborů / Grafika a optimalizace / Zajímavý svět a atmosféra / Chytlavý systém odměn / Parťákovy hlášky

Proti: Spousta nepodstatných aktivit a upgradů na zabití času / Krátký děj / Všechny postavy jsou agresivní magoři / Maxova sobecká motivace / Hlavní záporák je idiot

+29