Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Kane & Lynch: Dead Men

  • PC 70
K této hře jsem se dostal díky skvělé muzice od Jespera Kyda. Nebýt této, asi by hra mou pozornost vůbec neupoutala. Grafické zpracování ničím moc (dnes) již neoslní, ale pořád se na to dá koukat. Naopak dabing a hudební podkreslení lze pochválit.

Jedná se o poměrně zběsilou střílečku z pohledu třetí osoby. Vždy je nutno zaujmout pozici a kosit nabíhající nepřátelé po desítkách, included: autoheal, autoreaload, autocover, náboje také není nutno šetřit, jedno tlačítko na všechny možný interakce. No přiznám se, že samotnej gameplay mě v podstatě ničím nezaujmul a chvílemi mě i lehce nudil.

Hra se však snaží vyprávět i příběh a to už dělá líp: postupným seznamováním s postavami i jejich minulostí. Ačkoliv samotnej scénář samozřejmě funguje primárně jako vysvětlení neustálého přísunu stovek nepřátel na mnoha všemožných místech, lze však rozhodně říct, že hráčovu (mojí) pozornost upoutá. Zajímavej je potom i konec (patrně jeden z více možných), otevřenej, překvapivě mrazivej nejednoznačnej (loď). Příjemná tečka.

Jako zajímavost gameplaye zmíním jakousi zvláštní brutalitu: Nejen, že podlahy jsou po přestřelkách posety desítkami (stovkami) těl, nejen že často jsou k vidění i bezmocné animace nepřátel ve smrtelné agónii zmítající se na zemi (Lynch je pak tradičně milosrdně dodělává brokádou), ale i kupříkladu divoká přestřelka v temném nočním klubu v Tokiu, kde tancují (nebo pak chaoticky pobíhají) snad tisíce civilistů má prostě svoje kouzlo.

Ve finále ještě výrazněji pochválím soundtrack, kterej je kvalitativně o třídu vejš nad vším ostatním. Já si oblíbil asi nejvíc tento song, mistr se myslím neutnul, posuďte sami: https://www.databaze-her.cz/hry/kane-and-lynch-dead-men/videa/?id=63981

Nakonec - dalo se to zkousnout, ovšem doporučení tentokráte vynechám. Snad jen muzika (soundtrack) rozhodně stojí za poslech. Na pokračování K&L rozhodně už chuť nemám.

70%

Pro: Muzika od Jespera Kyda!, dabing a dialogy hlavních postav, příběh (scénář), hustí a neotřelí hrdinové, některé zajímavé lokace.

Proti: UI, hektičnost, přímořarý level design, nepřesná střelba (všech), krátké!, málo vedlejších herních prvků (jen samé zabíjení).

+10

ArmA II: Private Military Company

  • PC 60
Udělat cosi jako příběhovou atmosferickou hříčku jsem na začátku kampaně nepovažoval za šlápnutí vedle. Počínání několika žoldáků uprostřed Tákistánu - to zní prostě COOL a taky to tak ze začátku na hráče působí. Bohužel, některé aspekty tento pokus zkazí.

Nové zbraně a vybavení přídavek samozřejmě obsahuje (jako každý DLC), tentokráte toho však není zdaleka tolik, jako v předchůdcích. Přesto třeba XM8 od precizních HK potěší. Taky jednu novou mapu jsem zaznamenal "kráter" a není vůbec špatná, ač se nejedná o nic rozlehlýho.

Samostatné mise autoři přidali tři, dvě z nich se celkem povedly (záchrana rukojmích v mlze a zničení scud-launcherů). Třetí je potom pilotní - zkusil jsem to asi 5x a vždy mě sestřelili - letadlo jsem tedy vzdal. Někoho však může bavit i tato mise.

Největším tahounem však pro mě zůstávala SP kampaň. Zde si musím postěžovat víc jak obvykle:

1) Mise jsou krátké a (povětšinou) i snadné - třeba jednu jsem dokončil asi za osm minut. (jednu dokonce za 20 vteřin).
V původní Armě přitom zabrala jedna mise (Manhattan) třeba i několik hodin!

2) AI se chová nějak podivněji než obvykle (a to už je co říct, pánové!) - především velící team SHIELD - hráčův velitel.
- například místo plnění úkolu "ochraň letiště" se chlapi vydaj poklusem kamsi 3 km na sever pouští, kde se nesmyslně zformují do rojnice a Reynolds po mě neustále řve "Return to formation!," přitom jsem jediným, kdo misi dokončí na místě určení. Bohužel se toto nestalo pouze jednou, ale hned dvou misích.

3) A to nehorší - jen těžko stravitelné: Aby to mělo cool příběh s vostrýma cutscénama, muselo se vědět, kdo umře předem. Takže ano: spolubojovníci jsou nesmrtelní s vyjímkou poslední mise, kdy ten jeden panák buď zařve, nebo ne. Tomu říkáte "simulátor" kluci?

Takže na place je to asi takto: Borec stojí vedle mě jako osel (nemůžu mu říct aby zalehnul, ukryl se - nevelím). I napere to do něj samozřejmě nepřátelský APC z těžkýho kulometu, během 5ti vteřin dostane tak 40 zásahů do hlavy a hrudi, krev jenom lítá, přesto tupě stojí dál na místě. A pak prej:

"ENEMY APC, FRONT, 100 METERS!" Jo? Taky sis všiml?

Opravdu by se měli kluci rozhodnout, kudy dál. Pokud chtěj dělat hry s příběhem, cutscénama a "propracovanýma" charakterama, řešit jejich vzájemný vztahy a zrady - pak by se asi slušelo vymyslet něco lepšího, než nesmrtelný panáky postávájící na place kolem hráče!

Kdo hodně přivře oči, dostává jakousi zásobárnu několika krátkých misí, pár novejch zbraní a mapu. Kampaň tentokrát bohužel není kvalitní, ač se to tak snaží působit. Především nesmrtelnost kolegů mě vytočila tak, že jsem dokončoval poslední mise jen s jakýmsi sebezapřením.

Hru lze asi doporučit jen těm, kterým se předtím ARMA zdála příliš komplexní a těžká. Tedy člověk téměř nevelí a pokud ano, jeho svěřenec až na jedinou vyjímku nemůže zemřít. Smutné.

60%

Pro: pozitiva původní hry, nová mapa, XM8 od HK

Proti: negativa původní hry, nesmrtelnost kolegů!!!, pohaněnej simulátor vojenství, odfláknutý a krátký mise, UI bugy

+5

ArmA II: British Armed Forces

  • PC 70
Po celkem vydařeném přídavku AČR, jsem se nyní zase chopil velení britské pěchotní jednotky LANCER. Jako obvykle musím kluky z Bohemky pochválit za novou vojenskou techniku, celkem jsem si oblibil útočnou pušku L85A2.

No, ačkoli hra nabízí celkem dost samostatných misí, tak samotná kampaň, na kterou jsem tuze těšil, nabídla čtyři mise. Z toho první je jen taková rozehřívací. Přiznávám, že náplň úkolů byla poměrně zábavná, různorodá, dokonce místy i takticky náročná (obrana základny pod konstantní minometnou palbou), ale bylo toho prostě málo!

Zajímavost: Zdá se, že na začátku máme přidělených 9 vojáků a ti se neobnovují do dalšího pokračování - tedy ztráty do jisté míry vskutku zamrzí a mohou ztížit budoucí postup. To se povedlo. Osobně jsem ztratil tři muže.

Takže si to shrňme: Kampaň dobrá, ale kratičká, žádné nové mapy, pokud jsem se dobře díval, jsme se taky nedočkali, celkově nic moc.

70%

Pro: ARMA, skutečná vojenská technika, obtížnost

Proti: Krátká kampaň, absence nového prostředí

+6

ArmA II: Armáda České republiky

  • PC 85
DLC, který do Army II přidá naší českou armádu, jsem jakžto chronickej armaholik nemohl minout, ač jsem se k němu dostal až nyní - víc jak 5 let od vydání!

Přínosem je určitě česká vojenská technika - velmi rád jsem vyzkoušel například BREN nebo OT PANDUR. Možná ta zakázka byla opravdu předražená, to nemůžu posoudit, ale já byl s tímto transportérem nadmíru spokojen!

Kampaň obsahuje asi osm misí a ty jsou opravdu různorodý. Přes průzkum rozsáhlé zalesněné oblasti, tajnýho nočního útoku speciálních sil na Tákistánský vůdce, pilotování helikoptéry, pilotování letadla, psovod, až po záchranu civilistů z povodní zatopené oblasti (což je spíš odpočinková mise na závěr - bez stresu, střelby nebo časovýho limitu).

Taky je součástí DLC jedna samostatná mise (která stojí mimo kampaň) hra se chvástá, že při každém spuštění se generuje znovu a unikátně. To je sice pravda, ale je tak snadná, že mi zabrala asi 10 minut (nebo se generuje RANDOM i obtížnost?), zde se autoři moc nevytáhli. Radím, této se raději vyhněte.

Celkově se jedná o slušnej přídavek. Škoda jen, že pilotní mise je nutné projít, aby se člověk dostal dál v kampani - musel jsem se to s letadlem prostě naučit (na klávesnici a myši) a přiznám se, že to byla jediná mise, která mě opravdu nebavila - bude to ale jistě subjektivní.

Dvě nový mapy (údajně jsou to přepracované výseky Černorusi?) mi hrozně připoměly (a teď nevím přesně) Eden? Ten hrad na Bukovině s tím statkem poblíž - mám dojem že tady kluci remasterovali starej Flashpoint. Jistej si nejsem. Ale bouchlo mě to do očí, možná se pletu...

O obecných pozitivech ARMY asi nemá smysl se příliš rozepisovat, možná jen heslovitě: Neomezený pohyb po obrovskejch mapách, balistika, simulátor vojenství, skutečné zbraně a technika, hardcore obtížnost + zcela bez HUDU (při vhodném nastavení).

Více v komentáři k ARMA II.

Doporučit můžu všem arma-nadšencům. Já se bavil dobře až do konce (pouze v kokpitu jsem mírně skřípal zubama). Možná i ta čeština je trochu do uší bijící, já jsem to ale zkousnul. Nutno se předem obrnit. ;)

"DRUHÝ, NASTUP DO.... AUTO. JAKO ŘIDIČ NASTUP DO."
"PROVEDU!"

85%

Pro: ARMA - pozitiva původní hry!, různorodé mise, dost novinek, česká armáda.

Proti: Negativa původní hry, čeština, některý mise byly trochu odfláklý (třeba hned ta první), BUGY.

+8

ArmA II: Eagle Wing

  • PC 80
Zajímavé!

Z prvu jsem tuto mini-kampaň vědomě zcela minul, protože jsem dle obrázku i názvu očekával, že jde čistě jen o pilotování vrtulníku. Ačkoliv jsem se naučil tento stroj už dříve ovládat celkem dobře (jen na klávesnici a myši), není to úplně můj šálek kávy a důvod proč Armu vyhledávám.

Kampaň obsahuje dvě mise (jen první z nich je vrtulníková) a ačkoliv se jedná spíš o takovou jakoby netradiční jednohubku, rozhodně nelituju, že jsem si ji prošel. Především druhá mise byla zajímavá, netradiční a nebývale atmosferická. Škoda, že se misí po výbuchu atomovky neudělalo víc!

Jelikož se jedná o freeware, není moc nad čím váhat. Na jeden večer je to super zábava. Doporučuju všem majitelům ARMA2.

80%

Pro: Pozitiva původní hry, atmosféra, netradiční koncept, freeware!

Proti: Délka kampaně, nevyužitý potenciál, negativa původní hry

+5

NHL 2002

  • PC 85
Díky jakémusi zoufalství z nepřítomnosti kvalitního hokeje na PC (v posledních devíti letech) jsem se rozhodl vrátit se k NHL - nyní ročníku 2002 a odehrál jsem jednu celou sezónu. Hra je to (stále) vcelku kvalitní a ačkoliv mi dlouho trvalo, než jsem zápasy vyladil do realističtější podoby, tak pak jsem si těch 82 matchů vcelku užil. Díky roku vydání jsem samozřejmě trochu shovívavější.

Tím největším problémem posledního dílu na PC (09) je bezesporu velmi nízká obtížnost, tady jsem na "difficult" nebyl schopen ani projít do play-off! Dát gól šlo snad jedině z dorážky. Tady jsem tedy skutečně nestačil na výborné (pravda až příliš) brankáře.

Rád jsem si tak připomněl starej ročník a oživil si elitní skvadru těch let, opět jsem si připomněl jména jako: Housley, Coffey, Sakic, Yzerman, Messier nebo samotnýho SuperMaria.

Pochválit musím taky přítomnost skutečných statistik hráčů - možnost prohlížet jejich skutečný výkony v uplynulých sezónách. Jenom tohle mi zabralo několik hodin O:-)

85%

Pro: obtížnost, challenge, statistiky hráčů, NHL, simulátor hokeje

Proti: málo ovládacích prvků, nemožnost pokračovat navazující sezonou, nepřirozené pohyby hráčů na ledě, příliš arkádovité

+13

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad

  • PC 85
Na doporučení uživatele Johny8x jsem se ve své kariéře online vojáka rozhodl pokračovat v hávu Stalingradské bitvy RO2. Ačkoliv v něčem hra z mého pohledu neúprosně drtí konkurenci, jinde naopak zaostává.

Audiovizuální zpracování samotných bitev je dechberoucí. Atmosféru zde vytváří nejen oku lahodící efekty (třeba kouř nebo poletující předměty), bezchybný ozvučení zbraní, ale třeba i dabing bojujících postav (hráčů), kterej při vhodném nastavení je namluven autenticky v ruském / německém jazyce. Ačkoliv obyčejně hudbu u akcí tohoto typu zásadně vypínám pro hutnější atmosféru, zde by to byl hřích! Hudba je svým zpracováním jaksi bezvýchodná, smutná, depresivní a hodí se tak skvelě k probíhajícím událostem (umírání stovek vojáků), navíc i ke konci graduje - to když se čas blíží ke konci a dochází často k nutným hrdinským činům a chrabrým útokům proti přesile.

Z nabízených možností kooperační hry jsem se specializoval pouze na ONLINE CAMPAGN, kdy se výsledek každýho zápasu (territory) promítá do strategiské mapy. Za svou mateřskou armádu jsem zvolil sověty - Rudou armádu. Všechny zápasy jsem odehrál proti živým lidem na serverech 40-1.

Každý zápas spočívá v bitvě 32 vs 32 hráčů, přičemž jsou předem určené pozice ve kterých bodou hráči vystupovat - výběr role (zbraně) tak je dosti omezený, obzvlášť když jsou k dispozici například dvě sniperské pušky pro 32 lidí. Na jednu stranu to působí vyrovnanost a realistické jednání obou mužstev, na stranu druhou jsem více jak polovinu herního času odehrál jako rifleman - tedy s pěti-rannou opakovací (nikoli samonabíjecí) puškou Mosin-Nagant, což je sice skvělá a přesná zbraň, ale možnosti útoků s ní jsou jaksi omezující a do mnoha situací se takováto zbraň prostě nehodí.

Velící hráči potom do jisté míry vedou běžné hráčstvo kupředu. Jak se mnohokrát ukázalo, kvalitní vedení je víc než potřebné. Je velmi přínosné, pakliže se i SL snaží svou jednotku vést, často se však tato role omezuje na podporu mužstva kouřovými granáty.

Velkým kladem, myslím si, je osekání zbytečnýho HUDU (realistic). Žádná minimapa, žádné zvýraznění cíle, žádnej zaměřovací kříž. Obtížnost tímto příjemně narůstá. Stejně tak autoři implemetovali i únavu (zadýchání). Specialitkou je potom nerozlišení spolubojovníků od nepřátel, střelba do vlastních je tak poměrně častým jevem, ačkoli nechtěným. Těch pár pixelů na který člověk zaměřuje prostě nejak musej prozradit o koho vlastně jde. Samozřejmě musím i vynachválit balistiku - mířit na pohybující se cíl je obtížné, zaměřovaný si musí do trajektorie jaksi vběhnout.

Bojiště jsou hezky navržena i když jich je dost málo (navíc komunita hráčů vybírá pořád ty stejné "oblíbené" BRIDGES!), ovšem, co mě zklamalo je prostor vyhrazený autory, kde se hráč může pohybovat. Například obejít nepřátele po straně a vpadnutí jim do zad není možné - GO BACK TO THE FIGHT DESERTER! :( Tato hláška se bohužel zobrazí i tehdy, pakliže jsem například ukryt v patře domu, ale protistrana dobyje nedalekej strategickej bod - z ničeho nic tedy mám 15 vteřin na to, abych se vrátil BACK TO FIGHT - hloupé řešení jak hráče držet v předurčených liniích. Taky je zde vidět, jak na okrajích těchto bojišť nahrazují objekty (strom) pouhé kulisy, přesto se mezi těmito lze úspěšně skrývat. Proč se toto nedotáhlo je mi záhadou. Často člověk narazí na levitující strom či trávu. Jindy bych nad tím mávnul rokou, ale tady - když se tudy pokaždé proplíží 32 lidí, každej den - pořád dokola, by stálo zato toto opravit. Přitom jde o prkotinu - objekt, souřadnice, šup, hotovo.

Pokud jde o BUGY, musím si výrazněji postěžovat na pohyb hráče.
1) pokud se plížím, občas se zaseknu o neviditelnou překážku.
2) pokud se plížím, občas se propadnu pod úroveň země (ostatní mě ale vidí, já je ne)
3) Pokud se pohybuju po dřevěné podlaze (u okna) má postava divoce samovolně poskakuje nahoru a dolů často se tak v okně prozradím, aniž bych to sám zavinil.
Tim ale výčet nekončí, jednou mě server vykopl za SPEED HACK - asi blblo připojení a myslel si, že cheatuju. Nezdravě často se hra sekne a padne do WIN, kde ji musím ručně zabít (přitom mám dle steamu nejnovější verzi).

PRVNÍ HRA
Pro ty kdož chtějí poprvé okusit tuto hru přiložím příběh z prvního spuštění.

Po tutorialu sem se připojil na plnej server (zmíněný 40-1) s tím, že jim ukážu, že vím co a jak, že nejsem žádnej třináctiletej jantar a že mezi nováčky budu králem. Raději jsem tedy spatříce pálící spolubojovníky moudře zalehnul a pomaličku se připlížil na horizont. Pomaličku a opatrně - "nejsem žádnej amatér, že...". Prásk - headshot v prvním okamžiku výhledu. RESPAWN. Náhoda, pomyslím si, zkusím to kousek vedle znovu. Prásk. Zkusil jsem to oklikou zprava. Prásk.
Lze bez nadsázky říci, že za první půl hodinu jsem nespatřil nepřítele, přestože jsem byl zabit mnohokrát. Okamžitě jsem věděl, že tuhle challenge musím pokořit. Kdeže běhačky a strafy... to kooperace, opatrnost a taktika teprve přinesly ovoce ve formě úspěchu. Samozřejmě ale, že orientace na mapách, kde později znáte každej šutr mnohé usmadňuje - člověk už má svý místečka a ví kde naopak má hledat nepřítele.


SUMMARY
Kdo má zálibu v realistickech simulacích, sakraobtížnejch a nerúprosnejch bojích, jděte do toho, zažijete trýzeň a zoufalství, hře potom prominete i bugy a nedostatky jako já. Pokud si však chcete večer jen tak zlehka relaxačně zastřílet, pak ruce pryč. Prvních pár hodin je spíš o neustálém umírání a pokud člověk nemá trpělivost či odhodlání uspět a hru se naučit, bude to patrně dost frustrující.

Níže dávám k nahlédnutí s statistiky, kdyby toto snad někoho zajímalo. Hrdej na ně (bohužel) nejsem...
LEVEL: 65
KILLS: 4167
DEATHS: 4758
== 0,87 K/D
ASSISTS: 841
HEADSHOTS: 742

Pro: Autentičnost, atmosféra, absence HUDU, ozvčení, hudba.

Proti: Bugy, málo map, GO BACK TO FIGHT

+10

Risen 3: Titan Lords

  • PC 80
Třetí (a patrně poslední) díl série jsem nemohl vynechat. Mám slabost na otevřený herní světy a RPG. Je zvláštní, jak se obecně názory na první dva díly často celkem shodují, zatímco třetí díl budí reakce do jisté míry kontrastní. Zkoumavě jsem tedy naistaloval trojku a pln očekávání klikal na NEW GAME.

Audiovizuální zpracování je libivý. Muzika v některejch lokacích je vcelku uchvacující - musím ji dokonce pochválit (Calador!). Sice někdo může říct, že je to stejný jako dvojka - "datadisk", mě osobně přijdou lokace propracovanější jak po stránce grafické, tak zvukové (hudební). Prostě tohle mi už stačí ke spokojenosti.

Hned úvodní tutorial (na lodi + lokace "Crab coast") je hroznej. Přebarvená nezajímavá lokace, kdy člověk musí postupovat jedinou trasou vpřed. Zápletka se ztrátou duše je hloupá a slouží spíš k jakési vnitřní motivaci herní postavy postavit se do čela odporu proti stínům. Ze začátku jsem byl, přiznám se, znechucenej. Aniž bych o to jakkoli usiloval, přidal se ke mě navíc Bones - uřvaná demetní postava, které jsem se už v R2 oboukem vyhejbal. Naštěstí už se od minula trochu sebral a ačkoliv mluví stále jako po částečné lobotomii, akceptoval jsem jej jako svýho "řidiče". Vyrazil jsem tedy na blízký ostrov Antigua a už zde (ačkoliv se jedná o ostrov recyklovaný) se mnohé mění. Najednou byla zpátky ta ponurá atmosféra Gothicu - temnej středověk řekněmě. Nebudu skrývat, že první tři navštívený ostrovy (sever) se mi opravdu líbily.

SVĚT
Svět se skládá z několika ostrovů - volnost v jejich neomezeném průzkumu se sice trochu nedobře projevuje na konstantní obtížnosti, ale jejich zpracování lze pochválit. Osobně jsem se raději procházel po severních ostrovech, pralesy mi přišly příliš okoukaný z dvojky, ale i tak nedělají ostudu. Trochu se po stránce designu nepovedl snad jen ostrov KILA - ty provazový mosty a klády jsem brzo začal nenávidět. Taky je s podivem jak málo ženskejch se zde obecně nachází. Třeba na ostrově mágů jsem viděl jenom jednu. Když to sečtu, myslím, že chlapi zaujímají zhruba 95% lidských NPC a to už je poněkud trapný. Těžko představit si, jaké následky by to na lidskou společnost mělo.

BOJ
Mnoho lidí zde píše, že byl boj snadnej. No jelikož jsem zásadně chodil po světě sám bez společníků, tak skupinka nepřátel pro mě představovala sakra problém. Než jsem si troufnul sejmout shadow-mastera, musel sem hódně trénovat. Boj s Bossem (2) mi pak dal opravdu zabrat. Specializoval jsem se na sekery a musím říct, že kontaktní zápas s několika bojovníky současně byl zábavnej, docela příjemně obtížnej a i oku lahodivej. Samozřejmě ke konci už to (logicky) není takovou výzvou. Zpracování automatickejch "fatalit" mě potom sice neoslovilo, ale nakonec to hře asi ani nijak moc neubližuje. Boj na dálku je však stále odfláknutej, absence nabíjení toto, myslím si, jen podtrhuje.

PŘÍBĚH
Osobně se mi nepříčí myšlenka portálů, ze kterých pronikají na svět krvelačný stínoví bojovníci. Ovšem koncept underworldu jako takovýho mi přišel trapnej už ve dvojce, škoda, že zrovna tento aspekt se autoři rozhodli rozvíjet na prvním místě. Celkově lze děj považovat za standard Risenů - tedy boj s titánským lordem a jeho přisluhovači (což bohužel už není pochvalou).


QUESTY
Některý questy jsou standardní (Piranha B) kde člověk řeší jakési komplexnější úkoly, jindy jsou zbytečně hloupý. Například když dovedu na ostrově KILA domorodou holku do přístavu. Pokračování questu je, abych se vrátil zpět na místo, kde jsem ji našel a donesl kytku, pomocí které se jí pirát bude dvořit - to už je snad trochu moc ne?


FRAKCE
Frakce jsou různorodý. Zprvu se mi celkem zalíbili lovci démonů, kteří působili jako takový volnější seskupení válečníků bez pevné subordinace, což mi imponovalo. Bohužel jejich teleportační úskok mě tolik rozčiloval, že jsem se raději nakonec spojil s mágy. Obecně musím přiznat, že se mi do vstupu do jednoho ze společenství tak moc nechtělo a udělal jsem to více-méně z nutnosti.

RP!
Prvně (konečně) v sérii Risen narážíme na ukazatel aury. Ve výsledku to znamená, že si můžu vybrat, jestli člověku odpovím hrubě nebo naopak normálně. To se mi především líbilo proto, že potom hlavní hrdina nemusí nutně jednat jako hrubián a posílat kdekoho do hajzlu. Tento prvek se podle mě výrazně povedl a i když nemá ve hře žádnej zásadní význam, lze se s postavou nyní lépe sžít.


SUMMARY
Po takové surové jedničce, kterou následovalo pirátsky laděný poračování, který se, myslím si, moc nevyvedlo, se konečně nyní dostává hráčům do rukou třetí díl, kterej mi přišel tak nějak nejzábavnější. Některý ostrovy mají vynikající atmosféru, boj je o něco vychytanější, obtížnost ze začátku vskutku ucházející. Postavám NPC člověk věří jejich charakter a dokonce může tak trochu "rozvíjet" ten vlastní. Hrát hru bez na nervy lezoucích společníků můžu asi vřele dopručit, mě se to tak zamlouvalo.

Za mě asi nejlepší Risen.

80%

Pro: Otevřený svět, fungující vývoj postavy, RP složka, ucházející kontaktní boj

Proti: Později už dost snadný, některý "dones, najdi" questy, podsvětí a mrtvý duše, nabíjení

+13

Risen 3 - Uprising of the Little Guys

  • PC 70
Opět člověk zavítá na ostrov zlodějů (pravda - hlavní hrdina hry vlastně poprvé). I tentokrát tak lze zkonstatovat, že DLC obsahuje svůj vlastní kus pevniny k prozkoumání i několik vedlejších Q. Velikostí se však Fog islandu rovnat nemůže, myslím si. Možná se pletu.

Problémem tohoto ostrova je podle mě jednak fakt recyklace z Risena 2 a taky jakási univerzálnost NPC - všichni gnomové jsou si neuvěřitelně podobní - jak vizuálně, tak i projevem, hlasem, povahou. To je celkem škoda.

Atmosféra je často laděna spíš komediálně a mnohokrát jsem zaznamenal snahu hráče spíš rozesmát, než před něj stavět nějaké tuhé překážky či herní výzvu.

Autoři se rozhodli ozvláštnit koncept neustálého vybíjení nepřátel stealth pasážemi, který mi přišly poměrně zajímavý nebo aspoň neokoukaný. Jinak se ale jedná o slabší rozšíření, osobně se mi "Fog Island" líbil o něco víc.

70%

Pro: Pozitiva původní hry, nová lokace, stealth ozvláštnění

Proti: Krátký, recyklace ostrova, navzájem podobný NPC, moc snadný

+9

Risen 3 - Fog Island

  • PC 75
Jak bývá zvykem, kluci z Piranha Bytes nám základní hru R3 okořeňujou novejma DLC ostrovama, jeden z nich je tedy Fog island a je opravdu "novej".

Ačkoliv se nejedná o nic velkolepýho, musím uznat, že moje očekávání se do jisté míry naplnily: hezky zpracovanej a docela rozlehlej ostrov, kterej mě rozhodně nenudilo prozkoumat, dále je zde přítomno aspoň několik tužších (nepoužívám zásadně NPC doporovod) nepřátel = Soul Eaters, dokonce je do lokace umístěno i několik vedlejších (i když nepříliš nápaditejch) questíků. Ačkoliv autoři použili hudbu původní hry (většinou z lokace Calador), tak se jim povedlo vybrat aspoň ty nejlepší skladby a tak i díky tomu ostrov zahaluje celkem příjemná atmosféra - možná to bude ale do jisté míry subjektivní.

Za zmínku snad ještě stojí, že se člověk setká i s několika známejma postavama z druhýho dílu série, což nevím ani jestli považovat za pozitivum -> s hlavním hrdinou se vlastně neznají. Nicméně hezky to jakoby dokresluje avizovanej pád Caldery.

75%

DLC, který sice příliš nenadchne, ale nemá ani proč urazit.

Pro: Pozitiva původní hry, novej ostrov, Soul-Eaters

Proti: Krátký, nenápaditý questy

+6

Risen 2: Dark Waters

  • PC 75
Nedávno jsem se prokousal prvním dílem, celkem se mi to líbilo, nainstaloval jsem pln očekávání dvojku. Stejný bezejmenný bojovník pokračuje ve svejch hrdinskej skutcích! Vnitřně jsem tak ignoroval své minulé spojenectví s donem Estebanem a zkousnul tak, že hra musí někde navázat - tak jsem holt teď s inkvizicí - beru.

Graficky se hra viditelně posouvá dále. Prostředí je tak nějak působivější a více realistický. I modely a pohyby NPC (a naštěstí i hlavního protagonisty) jsou o něco přirozenější (jump) a ani při rozhovorech už to nepůsobí tak směšně jako v jedničce.

Prostředí tropickejch ostrovů je v RPG branži jaksi neokoukaný a celkem se jejich zpracování povedlo. Co je však vyloženě odporný, myslím si, jsou jeskyně a dungeony. Díky všudypřítomnejm svítícím krystalům to tam vypadá jak v pinnballu. Svítící různobarvený osvětlení mají všechny dungeony do jednoho (takže vypadají opravdu všechny stejně).

Počasí se chová podivně, někdy jen hřmí a blejská se bez deště. Pokud se už jednou rozprší, zpravilda to trvá 3 i více herních dní. Blesky uhoděj nejmíň každou vteřinu. Brzo jsem se bouřky nabažil začal ji nesnášet. Stále se taky bohužel nepodařilo odstranit jev, kdy každej oheň (dávno opuštěný tábor) vesele plápolá. To třeba v pralese za silnýho deště působí přinejmenším hloupě a bortí to atmosféru opuštěné temné noční džungle. Podobné je to s loučemi v jeskyních a hrobkách.

Zvukově došlo k nějakému zlepšení. Muzika je srovnatelná s pvním dílem, ovšem lepší mi nyní přišlo ozvučení prostředí. Dabing je myslím vcelku profesionální, byl jsem spokojen (EN). Rozhovory jsou napsány košatěji (někdy dokonce až moc).

NEW GAME
Hra začíná skvěle - na Caldeře, má to zajímavou atmosféru, smutnou muziku - vize apokalypsy. Bez přílišnech zdržovaček mě posílaj na tajnou misi - proniknout mezi piráty. Nenásilně tak člověk přichází o oblečení (bohužel ne o výbavu) a musí začít od začátku. První dvě lokace (Tacarigua, Mečové pobřeží) mě vyloženě bavily, plesal jsem jak autoři dokázali ozvláštnit starej koncept, využívají kolonizační atmosféru i domorodé kmeny.

Vystřízlivění přichází přesně v okmažiku, kdy jsem získal (přesněji byl nucen vlastní frakci ukradnout - vybojovat od nich) loď s posádkou. Od té doby pro mě hra ztratila prvotní kouzlo. Z hlavního protagonisty se stává pirátskej kapitán (na inkviziční lodi) a to mě osobně příliš nesedlo - přišlo mi to jako taková fraška. I tak jsou některý Q celkem zábavný a ostrovy jsem tak prozkoumával nadále celkem počlivě. Škoda, že obsah truhel byl generickej a nezajímavej, což mou motivaci k tomuto příliš nepřiživovalo.

Konec hry je potom řešen jaksi vlažně, do ztacena - tedy nikdo už nikam nespěchá, Mara vlastně nikoho nijak neohrožuje a i když mám artefatky, nezdá se že by mě nekdo tlačil k nějaké akci - je to jakoby na mě. Autoři evidentně už ke konci nevěděli, co by vymysleli, aby herní dobu prodloužili a tak poslední lokace - Ostrov mrtvých - je doslova vrchol dementnosti. Proč do toho míchat podsvětí? (snaha přiblížit se pirátům z karibiku, asi) - tam jsem měl pocit, že si nechali kluci s Piranha poradit od specialistů z Bethesdy.Questy, co zde plním jsou jednoduchý přímočarý, nudný a trapný. Ihned po této odpuzující tečce, po které zhořkne celá předchozí pouť přichází hlavní boss - taky řešeno podivně, zbrkle a samotnej chrám vody prakticky hrdina ani nenavštíví - já čekal nějakej finální labyrint - lokaci včetně NPC - doupě titánskýho lorda!

SOUBOJOVÝ SYSTÉM
Boj v jedničce byl boj udělanej dobře - byl obtížnej a člověk se musel postupně učit chvaty a sám si je potom osvojovat. Mělo to něco do sebe. Zde se však objevují střelné zbraně a přestože jsem to zprvu považoval za super nápad, není to dotažený, bohužel. Už v době kdy člověk obdrží první mušketu s bajonetem, stává se prakticky neporazitelným.

Opravdu bez sebemenších potíží jsem potom likvidoval vše, co mi přišlo do cesty zcela jednoduše. Úskok střela, úskok, střela, výpad, dorazit pistolí, hotovo. Fungovalo to na všechny. Když jsem později získal dvouhlavňovou variantu, nic už mě nedokázalo ohrozit. Meč jsem tak zhruba od půlky hry ani nenosil. K čemu? Proč se s nima pižlat? Toto bortí i mnohé souboje (třeba v aréně, ale i s Marou samotnou) - nepřítel postává s mečem, jde pomalu za mnou. Já couvám a krmím ho olovem. Lehnne po 20 vteřinách a ani se mě nedotkne.
Navíc, když už něco takovýho implementuju do hry, udělám to pořádně! Nabíjení je řešeno POUZE časovou prodlevou mezi výstřely - hloupost. Taky to "zaměřovací kolo" bylo odporný, ke všemu ještě měnilo barvu na zářivou oranžovou.

Hra celkově se později stává jaksi linárnější, snazší a čím dál víces projevujou designerské nedostatky:

Questy které nejdou splnit (hráč je splnil v jiném pořadí než bylo autory zamýšleno) visí v deníku - některé NPC postavy nejde vůbec zabít, jen si lehnou na zem a za chvíli zas vstanou a baví se se mnou jakoby nic. Poté, po co napadnu Garciu, podaří se mi utéct z vesnice plné nepřátel skokem z útesu. Opět přicházím a jakoby se nic nestalo - všichni se mnou vesele obchodují.

Levelování postavy jsem plně pochopil asi až v polovině hry, Je to zmatený, divný, jaksi nevyvážený - krok zpět. Inventář je stále řešen jako neomezenej, sběr čehokoli vítán. Mimo to se jej podařilo výrazně znepřehlednit, takže rolování stovkama předmětů (které nelze navíc odložit!) nepotěší, jejich sortování (vše, kořist, vybavení a předměty) je zcela nedostatečný. Samotný itemy přitom vidím v jednom sloupci a 80% obrazovky je nevyužito!

A tak nakonec musím uznat, že Risen 2 (stejně jako předchůce) nedokáže udržet spád hry a atmosféru až do konce. V posledních kapitolách vždy autorům dojde dech. Zde to ale zaskřípalo dokonce i v bojích (což je prakticky hlavní náplň hry), který byly prostě dětsky jednoduchý, nedejbože přidal-li se ke mně (nesmrtelnej) doprovod. Využil jsem ho tak jen zřídka. Stejně tak spád hry se vytrácí - cesta na chrámu vody je vyloženě libovolná. Samy NPC se nechávají slyšet že hlavní BOSS se stáhnul a musí vymyslet novej plán. Zřejmě je to způsob, jak hráče neodvracet od sběru legendárních itemů?

Musím upřímně zalitovat a uznat - moc se to nepovedlo. Osobité jedničce se tato hra jen přibližuje, atmosférou se podobá spíš pirátům z karibiku než Gothicu a celkově se jedná o dost snadnou hru. Hlavní hrdina - namistrovanej kapitán hýří vtipem a drsňáctvím, sráží tak mimoděk závažnost probíhaných dějů často na komedii. NPC (druid nebo speciálně Patty) jsou vyloženě otravní a nesympatičtí, kéž bych mohl cestovat sám bez nich.

75%

Snad to trojka zase spraví.

Pro: Otevřenej svět k průzkumu, zajímavá koloniální atmosféra, některé komplexní Q, dabing

Proti: Snadné, divný vývoj postavy, nezvládnuté boje, malá motivace k průzkumu, pirátsví za každou cenu, závěr hry

+13

Risen 2: Dark Waters - Air Temple

  • PC 10
Přiznávám, udělal jsem asi velkou chybu, že jsem na Ostrov Bouří nezavítal už dřív. Ono je to asi myšleno tak, že si člověk při svějch cestách občas bokem někde sejme skupinku Chrličů pro udržení kondice.

To já mě všechno už hotový, zbejvali mě už právě jenom ti chrliči. Tato stvoření (trapnej čtyřmetrovej vlkodlak s mečem) není přitom těžký porazit. Neuměj skákat, na člověka nabíhají výhradně po jednom, stačí 5 nebo 6 ran z muškety a je po něm.

Takže nejprve vysekám 12 klonů na ostrově, kde obdržím zadání úkolu. Pak 16 kusů na ostrově Bouří. Ok, zesekal jsem to! Jak mě potom překvapilo, že vyčištění této nové lokace "hnízda Chrličů = Air temple" (samozřemě směšně malé) není konec tohoto nahořklýho questu. Autoři si asi uvědomili, že zabití 28 nepřátel není žádný terno, a tak ještě na KAŽDEJ ostrov poté, co vymlátím jejich hlavní hnízdo, respawne 3-6 dalších jedinců "zamoření".

Takže jak blbec zase jezdím sem a tam po známejch lokacích a sekám ty směšný blbce kdesi po junglích. Není to challenge, neobjevuju nic novýho, prostě už jenom v povinnosti.

Perlička na závěr. Nemůžu za nic nikde objevit to poslední "zamoření" (tj. bezcílně bloumající skupinku třech chrličů). Už nevím, kde hledat - projel jsem to snad už všude. Tak odjíždím na ostrov mrtvejch s tím, že na tento quest už kašlu - jdu dojet finále hlavní linky. Tam mi druid jakoby náhodou oznámí, že na TOMHLE ostrově chrliči už nejsou a že je vlastně už vše splněno. Tomu říkám zvrat na závěr!

Pokud stálo první DLC "Ostrov poladů" za nic (a to bohužel stálo), tak tohle už je doslova výsměch hraničící s urážkou hráčů.

10%

Pro: Novej ostrov?

Proti: Zabij 50 směšnějch potvor, pro jistotu je rozházíme po celý mapě, aby se natáhla hrací doba

+10

Risen 2: Dark Waters - Treasure Isle

  • PC 50
V rámci RPG her - otevřených světů - se přímo nabízí jako DLC vytvořit novej ostrov a nacpat do něj nějakej solidnější Q. Inu autoři se pokouší právě o toto.

Návštěvu ostrova pokladů jsem si schoval až na dobu, kdy jsem získal veškerý artefakty hlavní linky, takže z hlediska obtížnosti to byl "piece of cake". Možná moje chyba - měl jsem tam vyrazit dřív.

Nejprve jsem tedy musel navštívit několik (známých) míst a vyzvednout tam nutné indicie.
Samostnej ostrov je kupodivu docela velkej, zamrzí pak ale, že zde není nic, co by stálo za zmínku. Prakticky je zde jedna stezka a tou hráč musí projít a likvidovat (známé) příšery, nic víc. Bez toliko protěžovaných "nápověd" bych se zorientoval hravě taky. Poklad (přesněji finální mapu k němu) doslova nešlo minout!

Byl to, přiznejme si, spíš pouhej jeden (a podprůměrnej) quest. Pod pojmem DLC si představuju něco víc! Škoda, že novej ostrov není nějak líp využitej (osada s NPC, víc vedlejších questů atp.)

Spíš podprůměrnej kus, bohužel.
50%

Pro: Pozitiva původní hry, novej ostrov

Proti: Příliš lineární, snadný, nudný, málo obsahu, prakticky nevyužitá lokace

+11

Risen

  • PC 80
Open World RPG jsou můj šálek kávy a tak jsem se nedávno pustil do série Risen. První díl pokořen! (NORMAL)

Graficky se mi obecně hra poměrně líbila, některý místa měly takovou tu pohádkovou atmosféru. Nicméně nelze si nevšimnout jakési nezdravé statičnosti všech objektů či podivně (při pohybu hráče) chovající se flory (větve - nevím jak líp to popsat). Bohužel ne tak oku lahodivé byly taky podzemní temply a jeskyně, který byly dost sobě navzájem si podobný a často je navíc osvětlovaly jakýsi růžový nebo fialový krystaly - no fuj. Pasti a jistící mechanismy mi přišly jaksi nereálný a nezábavný, nudný sklepy - žádná klenba, nic, jen jakoby kamenný krychle.
Taky se vyloženě nepovedly postavy NPC (lidské i některé nestvůry), který se často pohybují prapodivně až směšně. Taky je to jen pár málo nepříliš povedenejch modelů, který se pořád opakujou a tak mnohdy vypadají lidi úplně stejně. Prostě takoví panáci. Zobrazovací vzdálenost NPCček je potom opravdu směšná (k roku vydání).

Zajímavě se chová i počasí. Když jsem první noc koukal jak vychází měsíc v úplňku, měl jsem za to, že je to nejmíň neutronová hvězda (opravdu!) - ozařoval půl oblohy. Často se počasí bohužel mění podle toho KDE se člověk nachází, na obloze se z éteru ve vteřině vytvoří mraky.

Hudba je celkem dobrá, mění se podle lokací a tak většinou byla jaksi sednoucí, někdy však na můj vkus příliš "veselá". Celkově lze však říct, že se povedla. I dabing (pokud opomenu hlavní postavu) se mi líbil, bylo sice znát, že jsou to často stejní herci, ale aspoň uměli celkem šikovně napsaný dialogy uvěřitelně zahrát. Totéž nelze říct o ozvučení jako takovém - trapný zvuky (kouření, pití), podivné chování zvuků v podzemí, taky ptáci štěbětali i o půlnoci, jinde zas vydávalo něco zvuky, aniž by se tam nějakej objekt nacházel.

Herně je to vlastně starej Gothic (2) se vším všudy. Se všemi jeho klady i zápory. Ovšem to, co kdysi člověk tvůrcům odpouštěl a vlastně mu to ani nepřišlo divný, to nyní už mnohem vyzrálejší a starší hráčská obec jen tak nepřijme - aspoň já ne. Rozmístění nepřátel je hloupý a prvoplánový, zvířata a šelmy na sebe navzájem nereagují, jejich chování je naprosto předvídatelný - vždy stejný.
Dále všude po lesích hoří ohně, v týdny opuštěných chatrčích jsou do růžova rozehřátý kamna, ve stovky let nenavštívených kryptách vesele hoří svíce a louče.
Chrámy a dungeony jsou si hrozně podobný a ke konci už v nich nebylo co objevovat.

Samotnej příběh není úplně špatnej - má to zápletku, člověk objevuje neznámé i tajemné. To se ovšem změní už na konci druhé kapitoly, která jakoby odkryje už všechny trumfy. Pak už jen pořád člověk musí bojovat, aby všechny vymlátil. Poslední čtvrtá část už je potom spíš nadstávkou, kdy mě hra nutí pobíhat dokonce po známejch koutech mapy ale přidá mi sem tunu novejch nepřátel. Opravdu - na závěr už bylo potvor, nepřátelských bojovníků a dungeonů příliš.

Zatímco boj je řešen poměrně nápaditě a je zábavné učit postavu nový triky, škoda výrazně pomalé chůze hlavního hrdiny (WALK) a nemotornosti při skákání. Dokonce jsem musel několikrát loadnout starší save kvůli BUGU, kdy můj hrdina při výskoku na vyšší plošinu zmizel. Jindy zase šlo "seskákat po vduchu" jen tak - z 80m vysokýho útesu bez újmy.

Jako negativum taky zmíním, že nepřátelé (i lidi) na mě zaútočí až tehdy, když se k nim přiblížím na 10 metrů. Do té doby mě jakoby vůbec nevidí a já můžu vesele ty voly obejít, jim přímo na očích. Pravda, na 30 metrů se teprve zhmotňujou. Jako nedodělanost zmíním ještě divně řešenej inventář - tedy mrzí mě, že není zpracovaná váha předmětů. Opravdu se pak vyplatí sbírat VŠECHNO. Je jedno co - někdo to koupí, vše má svou cenu. Můžu tak mít v kapse i 50 měčů a 20 lopat a 15 ogřích palic, aniž by se toto nějak projevilo.

Poslední na co si ještě musím postěžovat, je hlavní hrdina sám. Tak nesympatickýho namistrovanýho hulváta jsem dlouho nemusel ovládat. Jak jsem byl rád, když jsem našel přilbu a na jeho skinheadskej účes se tak nemusel dál koukat! :)

Ovšem to, že si jen stěžuju neznamená, že hra nemá i svoje pozitiva!

Je to bezesporu ("Gothic") atmosféra, kterou umí autoři vykouzlit v každym koutu ostrova, velmi povedený a poměrně komplexní questy (ne jen dones, zabij, najdi), nebo reagující okolí na mé činy. To, že tradičně může člověk vstoupit jen do jediné frakce, dává hře punc znovuhratelnosti, což rozhodně potěší (ač se k tomu osobně nechystám). Taky HUD je poměrně minimalistickej, absence naváděcí šipky mi zaimponovala.

Obtížnost obecně byla celkem tuhá (což je dobře) a místy jsem zažíval chvíle příkoří (především ke konci - boje v podzemí), na druhou stranu mi zbylo asi 350 lektvarů na léčení.

Celkově musím uznat, že mě hra bavila a až na pár konkrétních chvil jsem neměl pocit, že ji trpce dohrávám jen z povinnosti. Nebude to jistě hra pro každýho, ale zarytí fandové open RPG světů by si ji neměli nechat ujít. Po dlouhé době jsem tak mohl zažít příjemnou výzvu, kdy bylo nutno postavu vypiplat, až pak vyrazit do lesa na kance!
Jdu vyzkoušet DVOJKU.

80%

Pro: Gothic? atmosféra, příjemně tuhá obtížnost, otevřený svět, boje, nápadité Q.

Proti: Zvuky, hlavní hrdina, zobrazovací vzdálenost, chování a rozmístění nepřátel, BUGY.

+26 +28 −2

Metro: Last Light Redux

  • PC 85
První díl se mi líbil a tak jsem se vrhnul na pokračování. Zvolil jsem rovnou verzi REDUX, nevím tedy v čem se tato liší od původní verze - srovnávám tedy spíš obě redux verze navzájem.

Audiovizuálně se moc nezměnilo (což beru jako plus). Zpracování tunelů je líbivý, především na povrchu to na člověka dejchne - mrazivá atmosféra liduprádné Moskvy.

Rudý náměstí se mi podařilo v rámci pracovního výjezdu nedávno navštívit i naživo a musím uznat, že chrám Vasila Blaženého byl doslova dechberoucí - jak v reálu, tak jeho rozbořená poboba ve hře.


I gameplay se nijak výrazně nemění, naopak hráč mi přišel snad ještě víc veden za ručičku, než v jedničce. Vlastně skoro pořád jsem pod dohledem nějakýho NPC, kdy mi radí, vede mě, ukazuje kudy dál.

Obtížnost. No já nevím - dal jsem si jako prve v jedničce na maximální RANGER HARDCORE a bylo to hrozně nevyvážený. I když mě někde objevili nepřátelští vojáci, šlo je bez větších problémů vystřílet a ještě se na tom napakovat. Pokud na mě nabíhali mutanti, taky jsem s nima neměl většinou problém. Naopak nepříjemní mi přišli bossové - do téhle hry se to přitom nějak nehodí. Dohromady jsem musel opakovat asi jen čtyři místa, za to ty jsem opakoval i vícekrát. Filtrů bylo tentokrát celkem dost, sýpavě jsem pobíhal zmateně po Moskvě jenom jednou.

Příběh samotnej se odehrává v nám známém univerzu (i skoro se stejnýma postavama) - dokonce na předchozí události přímo navazuje a je bohužel znát, že trumfy už jsou vyplácaný. Příběh víc než nějaký tajemství či mrazivý neznámo rozkrývá pouze lidský zrady či šílený plány nacistickejch vůdců. Ač to dohromady jakoby dává celý smysl, rozhodně se to s napětím a spádem prvního dílu nedá porovnat.

Co nám tedy zbývá? Co má člověk v rukách? Je to opravdu totéž jako jednička, sází úplně na to stejný jako předchůdce. Autoři se úzkostlivě drží stejné dříve použité kostry, nesnaží se překonat jedničku nebo něco výrazněji vylepšovat, jen "zdvořile" navázat. Tentokrát tomu proto něco chybí - pořádnej příběh a háv tajemna. Přesto se stále jedná o kvalitní hru.

85%

Pro: Audiovizuální zpracování, atmosféra, METRO

Proti: Slabší příběh, málo novinek, nevyvážená obtížnost, příliš stejné jako předchůdce

+11

Metro 2033 Redux

  • PC 95
Kdysi jsem Metro 2033 dohrál, teď jsem si řekl, že než zkusím dvojku, připomenu si první díl a to nyní v redux verzi. Vyvaruju se tak do jisté míry detailnímu porovnávání obou vydání, neboť jsem za tu dobu dost pozapomněl.

Jak už jsem zmiňoval v komentáři k původní hře, Metro je výborně zpracovaná gameska (svýho žánru) - skvělá předloha - tedy příběh, audiovizuální zpracování na jedničku, uvěřitelný univerzum i charaktery, hutná atmosféra i kvalitní muzika.

Obtížnost je ucházející - na SURVIVAL-RANGER-HARDCORE mi celkem příjemně dala hra zabrat a někdy jsem musel jisté pasáže opakovat. Poškození zbraní je pak téměř realistický! Nicméně filtrů mi tentokrát přišlo v prostředí jaksi více (asi díky trezorům?), a tak jsem nezažíval sýpavý okamžiky, kdy se hlavní protagonista dusil a já se zamlženou maskou uháněl hledat masku/filtr - možná jsem za to i rád - člověk nemusel tak spěchat, ač jsem na toto čiré zoufalství prve vzpomínal spíš v dobrym. O:-)

Asi se nemá cenu příliš rozepisovat, udělal jsem to už zde: http://dbher.cz/k12701
Redux verze jistě mnohé vylepšuje (minimálně třeba ty trezory nebo přidá nový zbraně) a tak myslím nelze šlápnout vedle. Kdo však starou verzi metra už má na skladě, Redux bych asi nepovažoval za nutný dokupovat. Je to prostě více-méně totéž.

Za mě 95% - stejně jako stará verze. Můžu doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horror, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn nepřátel, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+16

Total War: Rome II

  • PC 70
Jsem sklaním fandou série TW - začal jsem sice až s ROME TW, ale od té doby jsem nevynechal ani jeden díl. Nyní, před "nedávno" vydaným Atillou, jsem pojal za příjemnou povinnost projet si druhý pokračování Říma (původní RTW jsem ohodnotil na právoplatnejch 100%). Regulérně jsem si tedy prošel grand kampaň v rámci EMPEROR EDITION.

Graficky se hra zřejmě opět posouvá dál, já však žádné výraznější rozdíly od předchůdce (Shogun 2 TW) snad ani nezaznamenal. Přesto lze tento aspekt pochválit - ani když člověk přiblíží na bojující vřavu, nedělají pohyby, textury ani různý efekty v žádném případě ostudu - dokonce se snad prvně setkáváme se zničitelným prostředím (je nicméně otázkou jestli se musela kamenná zídka po průchodu jednotky lehkých lukostřelců rozsypat na prach). Co je však neomluvitelný, jsou stejně vypadající města! Třeba římských přístavů (vedlejších měst) zaznamenal jsem snad jen tři druhy a je ubíjející vědět, že ačkoliv dobývám zatím neprozkoumanou oblast, nová mapa (byť generická) mě nečeká. Muzika je sice opět profesionální, přesto mi ale přišlo, že její kvalita trošku zaostává za jinými (staršími) díly, kde byla často přímo uchvacující. Stejně tak ozvučení je standardně na skvělé úrovni a nemám pomalu co bych vytknul - snad dabing (EN) mi tentokrát přišel jaksi "nekvalitní".

Co lze ještě určitě pochválit je spojení námořních a pozemních bitev, kdy flotila lehce může dobýt i přístav - tedy vylodění bez nutnosti mít na místě i pozemní jednotky. To se povedlo!

No a pak si musím však i postěžovat: Nelze na začátku svobodně zvolit kterýkoli stát, ale jen musím vybírat z předpřipravených "hlavních" zemí. PROČ? Ano, samozřejmě jsem stáhnul mod, kterej toto umožní, ale přesto musím zaplakat nad tím, jak jsou autoři opět hluší k hráčským úpravám/přáním. Ve starym RTW sice člověk musel nejprve tyto státy v kampani právoplatně porazit a teprve potom se odemknuly, ale zde to takto bohužel nefunguje.

Autoři před hráče staví novej systém diplomacie i vnitrostátní politiky. Zatímco první se povedlo, druhé výrazně pokulhává za svým předchůdcem - žádnej rodokmen, jen jakejsi seznam generálů, kterých není problém naverbovat kolik mi jen hra dovolí. Jakési vnitrostátní intriky jsem příliš prve nepochopil, až vylepšená Emperor edice mi dovolila identifikovat pozitiva, která z vysokého politického vlivu plynou. Stejně se jedná o otravnou složku, kdy můj vlastní lid neustále podle vraždí své vlastní generály a vůdce a já musím verbovat další a další i když nechci. Stejně jako nemožnost pohybu jednotek po mapě bez regulérního vojevůdce (jejich počet je navíc omezen) je otravná a nepochopil jsem, proč tomu tak muselo bejt. Verbovat jde proto kdekoli na mapě, často na místě třeba od výrobny katapultů vzdálené "několik let" pohybu armády - naverbuje se to ale za kolo(rok). Hlavně aby někoho nenaprudilo, že si ten katapult musí na frontu ručně přemístit!

Agenti jsou nově, přišlo mi, dost nazvájem podobní - tedy snad všichni umí jen vraždit uplácet a zpomalovat armády a ve finále se liší jen způsob jakým toto udělají - což je více-méně textová informace, nic víc. Navíc jejich síla je tentokráte nehezky přehnaná: Tradičně tak člověk pošle na frontu dvě plný armády a vrací se z nich cucky, přestože se do boje ani nedostanou. Nejtrapnější potom je, když se setkají dvě nadupaný znepřátelený armády a několik let kolem sebe jen tak postávají, přičemž kolem nich poskakujou různí agenti a tím jim jakýkoli pohyb či útok znemožňují.

Diplomaté neexistují, lze libovolně jednat s jakoukoliv frakcí (i když je na druhé straně mapy, stačí když jednou někde potkám jejich náhodně zatoulanou loď. Diplomacie obecně se však stává až překvapivě čitelnou a logickou - vztahy lze hezky ovlivňovat.

Zpracování postav (především generálů) je potom překombinovaný - vlastností/schopností/levelů/funkcí je příliš mnoho a navzájem se často vylučují - "vznešený původ" přitom zároveň "nalezenec", nebo třeba "osovobozený otrok" a současně "urozený" nebo dokonce "FAITH" a "FAITHLESS" - škoda. Těžko pak takovéto random "poslepované" charaktery lze považovat za uvěřitelné. Animované portréty těchto mužů zmizely místo toho se koukám na vymodelovanou (pohybující se) postavu v 3d. Bohužel jsou si touto změnou všichni neuvěřitelně podobní (asi jen 5 typů základního obličeje) a taky nestárnou (což v se v RTW dělo - tuším v 50ti letech generálovi zbělaly/vypadaly vlasy a hned to působilo na člověka jinak) Tady je portrét postavy neměnný od 16ti až třeba po 95 let. Ani jeden generál či člen rodiny mi nepřirostl k srdci - byli to jen panáci - jeden jako druhej.

"Slavné bitvy" se nyní generují na grand mapě u každýho druhýho fightu, bohužel jsou to jen ty, kterých se účastní sám hráč. O velkých bitvách vzdálených mocností se tedy zpětně nic nedozvím. Jakoby snad dnešní hráči o UI protivníky a jejich činy v kampani už nejevili zájem, zaměřeni slepě jen na své úspěchy?

Když k tomuto všemu připočtu další nedodělanosti, jako že město je vždy už tak nějak poničený, částečně často dokonce hoří (pro efekt) i když ve skutečnosti to tak by být nemělo. Když naopak katapulty "rozstřílí" město zápalnou municí, budovy na hlavní mapě stojí neponičeny - ony totiž na bojových mapách (městech) ani nejsou! To je jednoznačný posun vzad. Hradby se opraví automaticky za kolo, aniž by k tomu hráč musel nějak přispět a je to zadarmo.

Obtížnost: Musím uznat, že na obtížnost VERY HARD jsem dostal férově na hubu už asi za prvních 50 let. Sousedé jsou velmi agresivní a jejich agenti nedovolí hráči prakticky nic dělat. Musel jsem hru rozehrát na HARD, pak jsem však naopak hořce zalitoval, protože, že je to později jen čím dál snadnější... Nejtěžší je hra ze začátku, finiš je jen procházka růžovym sadem, kde si došlápnu na koho chci. Takto by to být přece nemělo!

Já čekal pecku jako blázen a ono nakonec opravdu nic moc. Evidentně hra chtěla přinést spoustu změn, ale místo vypilování starýho konceptu zde máme často překombinovanou, celkově jaksi odtažitou a neosobní hru, která zdaleka tak nepohltí, jako předchůdci. Bohužel. Datadisky, ač je Emperor edice všechny obsahuje, nemám chuť ani zkoušet.

Snad Atilla spraví (subjektivně) pošramocenou kvalitu série. Raději ale počkám, než hořká pachuť s RTW2 trochu vyčpí.

Pro: Audiovizuální zpracování, koncept grand kampaně TW, možnost vést Skýthské jezdce napříč evropou po několik století!

Proti: Agenti, vnitřní politika, generálové, absence rodokmenu královské rodiny, příliš se opakující mapy bojišť (města a pevnosti), nedodělanosti

+8

Kona

  • PC 85
Vyšetřování případu poškození majetku v severní oblasti Quebecu mě hned ze začátku naplnilo čirým nadšením. První, co mě tak nějak zaujmulo, byl zajímavě řešenej model řízení (hráč začíná v autě), kdy nebylo nutný držet standardně pořád šipku dopředu, jízda byla ladná, realistická a i pohyby rukou na volantu působí tak nějak přirozeně. Tempo chůze (i hry samotné) je zvoleno příjemně, grafika pohledná. Hudební doprovod mi ze začátku dokonce silně připomněl atmosféru ze Silent Hill (trochu řízlou Twin Peaks). Tak jsem se do toho jaksi ponořil a vyrazil jsem na schůzku za svým novým zaměstnavatelem s nevídanou chutí i entusiasmem!

Samotné vyšetřování je zpracováno hezky - plní se postupně hrdinův deník, kde si může vždy člověk tak nějak osvěžit/ujasnit, k čemu vlastně došel. Musím však pohanit to, že se mi v deníku prvně objevil záznam "jak se dostala skříňka k doktorovi?" Ovšem já toto zjistil ze samotných reálií hry až později (asi jsem tu skříňku otevřel dřív, než jsem měl?) Možná by si s tímto chtělo vyhrát víc.

Brzy se ovšem autoři rozhodli okořenit hru i pasážemi jakýchsi vidin či vizí. A tam se to bohužel moc nepovedlo. Místo atmosférického proložení příběhu, mě to naopak toto vždy spíš hrubě vytrhlo z děje. Navíc tyto části slouží jen k tomu, aby snad i méně chápaví hráči (nebo ti, co texty nečtou) nějak zjistili, co se vlastně stalo. Mě toto více bavilo objevovat z různých vzkazů, dokumentů a průzkumu domků a vše si domyslet/představit sám, popřípadě se to dočíst ve "vlastních" poznámkách.

Nikam jsem nespěchal, atmosféra byla totiž velmi příjemně mrazivá, užíval jsem si každej krok, dlouho jsem si procházel různý příbytky i přilehlý lesíky. Zrovna ve chvíli, kdy se mi ta sněhová vánice tak trochu okoukala, náhle se setmělo a hned to mělo jaksi hrororovější říz a opět to znovu navodilo jakousi tíseň. Projíždět na skútru temným lesem, osvětlujíce jen nevelký prostor před sebou, rozhlížejíc se obezřetně okolo - cool.

V jedné části jsem se potom jaksi zaseknul já hledal pořád (jak blbec) po lesích "klíč" k té ledové stěně - nakonec stačilo k ní přijet prostě podruhé s výbavou a otevřela se sama? Hmm.

Závěr potom patří k tomu nejhořšímu. Nepřátelé. Ledoví vlci? Ale né. Hlavní beast - takhle ho zobrazit, místo, aby jej nechali tajemným neviděným stínem? Navíc vypadá jak pokémon. Ale né! Finish, kdy se předemnou tvoří trasa z plotů, abych jedinou možnou cestou utíkal před monstrem (naštestí je tak pomalej)? Uf. Boje proti vlkům jsou přitom odfláknutý, přítomnost střelných zbraní je ve hře naprosto zbytečná. (sekal jsem je raději sekerou - přišlo mi to snazší)

Podle mě příběh stačilo ponechat jen lehce mysteriózním a závěr udělat jinak, méně teatrální, myslím si, raději bych, aby zůstalo tajemství legendy zahaleno hávem mrazivýho neznáma. Škoda.

Celkově: Zajímavá gameska, bavilo mě to až do konce - příběh má co vyprávět, hutná atmosféra, pomalý rozvážný tempo, nutnost přemejšlet, slušná muzika. Škoda toho slabýho závěru...

85%

Tak nevím, dalo se nějak navštívit tu Hamiltonovu loveckou chatu? Nebo jsem na bosse narazil předčasně? :/

Pro: Grafika, atmosféra, tempo, příběh, soundtrack, prostředí, model řízení (pickup)

Proti: Závěr, vize, v jednom případě zápisky v deníku předběhly vlastní děj, velmi snadné

+16

Blitzkrieg 2

  • PC 70
Jednička se mi moc líbila, řekl jsem si tedy, že zkusím dvojku. Vydržel jsem nakonec do 2/3 hry (2 kampaně). Zkusil jsem to na HARD.

Pozitivní změny:

♣ 3D mapa - opravdu je to tak přehlednější.

♣ zachována nutnost zásobování , oprav

♣ smysl pro detail

Negativní změny:

♣ Posily#1 - mám zpravidla dost posil - tanků, pěchoty atp., ale nejsou to "moje" jednotky - koncept budování vlastních zkušených řad nezachován (sice jakýsi zkušenosti dostávají všechny jednotky danýho typu jakoby plošně, ale to je jen malá kompenzace). Jinými slovy ztráta čehokoli nyní už tolik nezabolí - stačí jednou kliknout a hned se řítí několik tanků... a už je tady máme!

♣ Posily#2 - taky nepřítel má posily, ale nemá jich "dost" - má jich nekonečně. Takže přestože dobývám, neustále na mě posílá UI nějakejch pár tanků, abych to měl peprnější.

♣ Barvy - přebarvenou mapu bych zkousnul, ale problikávání mých jednotek (pakliže jsou v zákrytu) křiklavou zelenou na autentičnosti či atmosféře nepřidá. Ano je to celkem často. Nedejbože, jsou-li vojáci v zákopech - neustále to tam pak divoce problikává, raději nevidět.

♣ Animace/tempo - tančíky valej fest rychle, působí tak trochu jako malinký modely - železný kolosy to vskutku moc nepřipomíná. Vojáčci zas někdy běží jak zpomalenej film, naopak pokud v běhu automaticky zalehnou (páč jsou pod palbou) plíží se rychlostí běhu - až komické pohledět.

*********
Ze všeho nejhorší (a zde to bude asi hodně subjektivní) je však styl hry. Z výše uvedeného možná i jaksi vyplývá, že splnit úkol je zpravidla nejjednodušší "co nejrychleji" - aby nestihnul nepřítel poslat příliš útoků. Žádnej obezřetnej průzkum často nepřipadá k úvahu, naopak, rychle člověk musí sebrat, co má a hurá na nepromyšlený divoký střet.

Vrcholem tohoto je mise (za Německo), kdy mám bránit svou základnu a zároveň ještě dobýt skladiště na druhé straně řeky. Valí se na mě jeden útok za druhým. Vždy se zkouším chvíli bránit, nepřítele přetlačit, odrazit útoky, ale jsou početné a vytrvalé (nekonečné?!). Nevím už jak na to. AHA! Restart. Označím vše a pošlu na nepřátelské skladiště a svou základnu tak ponechám naprosto bez obrany - "Mission accomplished" v 2 minutách - BRAVO páni autoři!

Obtížnost (HARD) kolísá tak nezdravě, až mě to rozčilovalo - někdy jsem doslova vyčerpán dohrál misi s posledním tankem, kterej měl sotva několik kusů střeliva do primární zbraně. Jindy jsem nemusel zavolat jedinou posilu a jen to prostě prošel skoro s prstem v nose.

*********

Pokračování se tedy moc nepovedlo, (PŘEDEVŠÍM) posily a nekonečnej respawn nepřátel se sem prostě nehodí - ten, kdo hrál jedničku, asi rozumí, na co narážím. Ačkoliv je tak válka možná jaksi realističtější, mě to přijde jako porušování "pravidel hry" - tedy konceptu Blitzkrieg - kde jednotky prostě vyrábět nijak nešlo.

A v tom to celý tkvělo.

70%

Pro: 3D mapa, historická technika

Proti: Posily, respawn nepřátel, kolísající obtížnost, "časový tlak", absence vlastní armády

+6

I Am Alive

  • PC 70
No, po pár prvních chvílích jsem to chtěl vzdát, nakonec jsem vydržel. V něčem je hra na první pohled nedodělaná, jednoduchá a snad i odpuzující, v jiných aspektech zas dosahuje zajímavé změny oproti konkurenci.

Sledujeme obyčejnýho chlápka (žádnej bijec, tvrďák nebo agent FBI - díky!), kterej hledá svý blízký. Proč toto později nedělá a radši pomáhá jen cizejm, už je do jisté míry záhadou. Střelné zbraně jsou tak k dipozici jen dvě - pistole a luk - což bohatě postačuje.

Prostředí rozpadajícího se velkoměsta po sérii ničivých zemětřesení má svou atmosféru i vcelku povedenej hudební doprovod, kterej tuto celkem hezky podpoří. Hlavní hrdina se tedy po tomto městě (no... pár ulic) může pohybovat, což je často složitý, páč musí všemožně šplhat nebo i bojovat s nepřáteli.

POHYB
Často je potřeba někam vylézt, přeručkovat, překonat překážku - protože je to dětsky snadný, přidali autoři jakousi hodnotu únavy - která se spotřebovává tímto lezením. Moc logický to není. Takhle uprostřed výšlapu tak člověk musí pít občas limonádičky a jíst plechovky, aby se zas výdrž doplnila. Najít onu "cestu dál" mi snad ani jedinkrát problém příliš nedělalo.

Sběr těchto itemů (limonádičky, vyjimečně náboje) probíhá všude možně, ale protože nejsou tyto věci skoro vidět, je u nich "odporný bílý cosi", aby je člověk snadno našel.

Co mě však opakovaně rozčilovalo byl fakt, že hrdina sice může akrobaticky ručkovat a vylézt po ledasčem, ale třeba přeskočit kapotu auta už ne (nebo třeba jenom vyskočit jinde než na místě k tomuto určenýmu). Kolikrát bych já sám byl schopen dostat se dál celkem snadno, ovšem hlavní protagonista zde volí cestu co nejvíce krkolomnou - efektní. Ano, bohužel - cestu připravili autoři a není možné (v drtivé většině případů) jít jinudy.

Taky ještě pohaním konzolovité ovládání. K otevření dveří asi třicetkrát kliknout v časovym limitu mě tedy příliš napětím nenaplňovalo.

BOJE
Boje jsou zajímavý v tom, že dochází k jakýmsi vypjatým okamžikům, kdy hráč může blafovat (mířit prázdnou zbraní) a i jinak tak trochu taktizovat. Prvních pár střetů tak působí realisticky - bohužel pořád se opakuje tentýž herní vzorec a tak v závěru člověk nezažívá nic než více-méně rutinní situace.

SUMMARY
Hra se zajímavou atmosférou i námětem, ale poměrně odfálkým příběhem a ostudnou hrací dobou. Herní mechanismy nejsou úplně špatný, ale je jich tak málo, že se brzy stávají stereotypními. Postup je ve většině částí zcela lineární. Do samotnýho závěru to přes všechny negativa mou pozornost udrželo, přesto mi to zpětně přišlo jaksi chudý, krátký a odfláknutý.

Doporučení se tentokráte asi zcela zdržím, sám nemám sebemenších pochyb, že si tohle už nikdy zopakovat nechci.
70%

Pro: Námět, soundtrack, atmosféra, ze začátku zajímavý souboje

Proti: Extrémně krátký i jednoduchý, nelogický prvky, příliš lineární, ovládání

+10