Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Firewatch

  • PC 80
Herní výzva 2017 - 5. Rychlovka

Nemohl jsem si vybrat do Rychlovky lepší hru, než právě Firewatch. O hře jsem předem nevěděl vůbec nic kromě toho, že "se prochází parkem a povídá vysílačkou a je to prý dobrý", což bylo jedině dobře, protože jakýkoliv spoiler by ve finále herní zážitek dost pokazil.

Hra mě chytla od samého začátku a netrvalo dlouho a pohodová atmosféra, kdy jsem si myslel, že hlavní náplň bude procházení se a kochání přírodou, byla ta tam. Napětí mě provázelo celou dobu a kromě malé pauzy na oběd jsem ji dohrál na jeden zátah (což ale není kdo ví jaký výkon, netrvalo to ani čtyři hodiny). Příběh je uvěřitelný, bez klišoidních zvratů a přestože jsem od závěru čekal něco jiného, zklamán jsem nebyl.

Klíčovým prvkem celé hry jsou rozhovory s Delilou přes vysílačku. Ty jsou nejen vynikajícně nadabnované, ale rovněž skvěle napsané a kolikrát jsem si přál vědět, jak by rozhovor probíhal, kdybych vybíral jiné volby. Bohužel vzhledem k povaze příběhu nemá Firewatch velkou znovuhratelnost a pochybuju, že hru někdy rozehraju znovu. Poslední výtkou je rovněž přemrštěná cena (9€ v 60% slevě je za tak krátkou hru i tak dost).

Pro: Atmosféra, rozhovory přes vysílačku, uvěřitelný příběh, audiovizuál.

Proti: Velmi krátké, cena.

+23

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 85
Herní výzva 2017 - 3. Only the Best

Hodnocení po dohrání všech pěti epizod.

Hra LiS mě celkem dlouhou dobu úspěšně míjela a nebýt Herní výzvy, pravděpodobně bych si na ni nikdy čas neudělal. Což by byla škoda! O hře jsem nevěděl prakticky nic, takže jsem neměl tušení, co mě bude očekávat, o to víc jsem byl příjemně překvapen.

Z počátku jednodušší příběh brzy vygradoval a mně byla občas naservírována taková volba, že jsem několik minut jen nevěřícně zíral na obrazovku a přemýšlel, jak bych se zachoval v reálném životě, případně jsem byl občas svědkem tak silného/dojemného momentu, že jsem měl slzy na krajíčku.

Celkově se mi LiS hrálo velice dobře a kromě (dle mého) trochu slabší poslední epizody (už to bylo až moc psycho, navíc závěr de facto spláchnul celou hru do hajzlu) jsem se rozhodně nenudil a neustále hltal, co si vývojáři přichystali dál. Když bude někdy čas, možná to zkusím zahrát znovu s odlišnými volbami.

Pro: Příběh, některé hodně emotivní momenty, příjemný soundtrack, uvěřitelné postavy.

Proti: Chvílemi nevyužitý potenciál, některé zbytečné scény, slabší poslední epizoda.

+20 +21 −1

12 Labours of Hercules

  • PC 70
Herní výzva 2017 - 10. Zapomenutý kousek

O této hře jsem poprvé slyšel na letním DH srazu 2016, kde ji Kwoky zařadil do svého hudebního kvízu. A světe div se, skutečně se našel někdo, kdo tuto otázku uhodl. Byl to Strady, kterého jsem promptně vyhlásil, co to hraje za kraviny a všichni jsme se mu kolektivně vysmáli. Jéé, to byla krásná chvíle... :D

Střih. Leden 2017 a DH spouští další ročník Herní výzvy. Posledním bodem je odehrát něco zapomenutého, co leží v prachu Steam knihovničky. Jdu se tedy podívat a to je mi ale překvapení - 12 Labours of Hercules je v abecedním seznamu úplně první. Ani jsem netušil, že tuhle hru na Steamu mám. Podle obrázků to vypadá jako nějaká blbina na pár minut a možná se to bude líbit i dětem.

Střih cca o hodinu později.
- "Tatínku, na keři je jídlo."
- "Super, děkuju, Filípku."
- "Tatínku, penízky."
- "Paráda, děkuju, Marečku."
- "Tatínku, už můžeš postavit most."

Tu tu tu túúú. Další level hotov.

- "Tatínku, ještě!"
- "Jóóó, dyk už to pouštím..."

Střih na druhý den a my právě dohráli poslední level. A nejen že mě to fakt bavilo, ale všechny levely jsem musel udělat na 3 zlaté hvězdy a získat všechny achievementy a vzhledem k tomu, jak to bavilo děti, tak snad někdy koupím další díl.

Opravdu nevím, co je na téhle hře tak super, ale faktem je, že se to hraje dobře, není to nijak stereotypní a kouká se na to hezky. Není to kdovíjaká perla, ale zabaví a vzhledem ke krátké herní době nestihne nudit. Jako odreagovačku opravdu doporučuju.

Jo a abych nezapomněl: "Sorry, Strady, dobrou hru jsi hrál..." ;-)

Pro: Příjemná hratelnost, krásně odsýpá, nestihne nudit.

Proti: Opravdu hodně jednoduché, stereotypní hudba.

+18

XCOM 2

  • PC 75
Herní výzva 2017 - 8. Pokračování příště

Jako milovník původní UFO série jsem byl z rebootu (XCOM: Enemy Unknown) nadšený. Dvojku jsem měl tedy v hledáčku od samého počátku, bohužel i po roce se její cena drží v nezdravých výšinách. Naštěstí je tu má milá DH, díky které jsem XCOM 2 vyhrál v jedné giveaway a přesně po roce ode dne vydání ho dohrál.

Nebudu popisovat příběh nebo herní mechanismy, ale ve výsledku se dvojka hraje téměř stejně jako jednička, což je ale určitě klad. I přes delší herní dobu jsem se nenudil, stereotyp se nedostavil a já si užíval každou misi. Graficky se na to kouká pěkně, zvučí to, jak má a s každým zabitým emzákem je stále těžší se od hry odtrhnout. Až na pár detailů (např. ten debilní velitel základny, který vám do vysílačky neustále mele ty samý věty) je to hratelnostně tedy za jedna.

Hru bohužel dost strádá po technické stránce. Loadiny trvají běžně 10-15 sekund, hra mi mnohokrát spadla a ta rádoby efektní kamera při výstřelu mi většinou ukázala maximálně tak nejbližší zeď. Jednou se mi dokonce stalo, že se mi jeden voják zasekl v textuře a nešlo s ním pohnout. Nepomohly granáty ani další typy, které jsem našel na netu a nakonec jsem musel aktivovat konzoli a teleportovat ho o kousek dál.

Ve výsledku mě hra hodně bavila, ale po pravdě jsem si jedničku asi užíval víc. Navíc i po roce je to technicky bída a cena je taky vyšponovaná až nezdravě moc. Škoda, stačilo málo a byla by to opět bomba. I tak jsem ale spokojený.

Pro: Hratelnost, audiovizuál.

Proti: Bugy, cena.

+22

The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery

  • PC 60
Krásný příklad toho, jak se na perlách devadesátých let podepíše zub času. Kdybych hrál hru ve své době, pravděpodobně bych si cvrnkl do textilu a považoval ji za jednu z nejlepších adventur ever. Hru jsem ale dohrál až nyní (říjen 2016) v rámci herní výzvy a jsem docela rád, že už je to za mnou.

Oproti krásné ručně malované jedničce mě tento interaktivní film téměř nezaujal a hlavně linie s Grace mě doslova až nebavila, částečně kvůli nesympatické herečce a faktu, že se často chovala jako kráva a částečně kvůli nudnému příběhu v této linii. Naopak linie s Gabrielem byla poutavá a napínavá, atmosféra v loveckém klubu se dala krájet a vynikající pátá kapitola už byla jen třešničkou na dortu. Velké plus je rovněž parádní herecký výkon barona Von Glowera, kterému tato role sedla jako prdel na hrnec. Rovněž i představitel Gabriela byl vybraný dobře a na tuto roli mi velice sedl.

Herně mě GK 2 ale moc nezaujal a jen mě utvrdil v tom, že interaktivní filmy byly a stále jsou slepou uličkou. Umím si představit, že kdyby byla dvojka ve stejném stylu jako jednička, pěji teď oslavné ódy. V tomto formátu je pro mě ale GK 2 jen lehce nadprůměrnou adventurou, na kterou brzy zapomenu. Korunu mému ne zrovna zábavnému projití touto hrou nasadil už jen dementní závěr s tím 3D bludištěm, u kterého jsem na vývojáře nadával jak špaček a prdele lítaly jak o život.

Pro: Herecký výkon barona Von Glowera a částečně Gabriela; skvělá pátá kapitola; chvílemi atmosféra.

Proti: Nudná linie s Grace (a tato herečka celkově); dementní závěr; je to interaktivní film.

+12 +16 −4

The Vanishing of Ethan Carter

  • PC 80
Chtěl jsem napsat, že mě začátek nějaké hry dlouho tak nenadchnul, ale pravdou je, že mě asi NIKDY začátek hry nenadchnul tak, jako právě u Ethana Cartera. Poté, co hlavní hrdina, detektiv Prospero, vylezl z tunelu do malého lesíka a hra začala, jsem cítil něco, co jsem u hry asi nikdy nezažil a pravděpodobně už asi ani nezažiju - chtěl jsem, aby tohle nikdy neskončilo, abych tam mohl zůstat na pořád...

Důvodem je neuvěřitelně nádherná grafika a ozvučení. V tomto malém lesíku, kde hra začne, jsem se procházel několik desítek minut, mazlil se s každým kamínkem, s každou travičkou a větvičkou, koukal do korun stromů a měl chuť si prostě jen lehnout do trávy, nechat si vánkem čechrat vlasy a kochat se pohledy do dálek. To vše umocňuje pocit, že na tomto místě dlouho nikdo nebyl (sesunuté kameny na kolejích, vše je polorozpadlé apod.), což je pro mě jako pro milovníka samoty a z ní čišící jisté tajuplnosti hotový ráj.

Když už jsem se dost vynadíval, rozhodl jsem se pomalu postupovat dále na nedaleký most přes jezero. I ten jsem přecházel notnou dobu. Neustále jsem přecházel zleva doprava, užíval si úchvatné výhledy a neustále si šeptal: "To je nádhera, to je nádhera..." V tu chvíli jsem hrál nejlepší hru na světě a byl na vrcholu herní nirvány.

Na konci mostu mě čekal další krásný les a také mrtvola. V tu chvíli mi došlo, že se po mě taky bude chtít nějaká ta interakce a slepé kochání nebude vše, co hra nabízí. Zde jsem tedy vyřešil, co jsem měl a pokračoval dále. Vyloženě jsem dychtil poznat, co dalšího mě ve hře čeká. Bohužel následoval asi největší atmosphere killer, který jsem kdy zažil - kochám se nádherným lesem a najednou běhám za nějaký ferdou ve skafandru a následně jsem někde ve vesmíru? Ty vole, seriously? Jako do prdele, co to je? Tahle část mě tak strašně znechutila, že jsem hru naštvaně vypnul a když jsem ji druhý den zapínal znovu, raději jsem rozehrál novou hru, abych byl zase na tom hezkém začátku.

Rozhodl jsem se ale dát hře ještě šanci, došel opět na stejné místo, překousl tu hrůzu a pokračoval dále. Naštěstí následovaly opět designérské hody, ale bohužel kromě toho herní náplň strádala. Příběh a s ním spojené "logické" puzzly mi přišly značně nevábné (až na jednu výjimku - vražda na hřbitově) a já se přistihl, že mě vůbec nezajímá, o čem hra je a dopředu postupoval víceméně jen proto, abych viděl další část světa. Bohužel následovala další nudná pasáž - doly, i když musím uznat, že v části s prokletým horníkem se atmosféra dala krájet, o to víc naštve, že celé vyvrcholení byla nějaká mega podmořská příšera nebo co, moje nálada byla v tu chvíli opět na bodu mrazu...) a pak už jen vcelku nezáživný konec (jehož pointa mi tak nějak unikla, ale asi proto, že mě příběh celkově vůbec nezaujal).

Závěrečný verdikt nad hrou je sice pozitivní, ale rozhodně ne tak, jak jsem původně čekal. Chvílemi jsem hrál nejlepší hru na světě, ale bohužel chvílemi i srágoru, která mi dokázala tento parádní herní zážitek zkazit. Když nad tím tak přemýšlím, vychází mi něco ve stylu Dear Esther. Sice je zde i trocha interakce, ale té je tak malé množství, že se to skoro ani nedá počítat. Škoda, kdyby úkolů bylo více, na příběh by se kladl větší důraz a vypustily by se některé trapné pasáže, mohla to být opravdu bomba. I tak ale Ethan Carter rozhodně stojí za zahrání. Už jen kvůli tomu počátečnímu lesíku, kam chodím denně relaxovat...

Pro: Nádherná grafika a ozvučení, tajemná atmosféra.

Proti: Příběh, některé dementní pasáže (vizte koment), v designu se občas najde pár kixů.

+20 +21 −1

Bulletstorm

  • PC 80
Přestože hráči po celém světě přijali Bulletstorm celkem rozporuplně, nemohu jinak, než tuto hru každému milovníku akčních her doporučit. Bavil jsem se celou dobu, nenarazil na jediný bug (jen jednou jsem se propadl do podlahy a musel loadnout checkpoint) a bez známky trhání hrál v 1900x1200 na plné detaily, včetně AA.

Unreal Engine vypadá pěkně a přestože je hra tak lineární koridorovkou, že to až bije do očí, některé části jsou nadesignování opravdu vynikajícně. Bohužel jak je u podobných her zvykem, je kratší, než je zdrávo a za dva pohodové večery je to celé over.

Bodování za nejrůznější druhy zabíjení zmetků a odemykání dalších a dalších těchto "achievementů" je povedené a pokud se vám povede něco opravdu vypečeného, už srdíčka ta nálož bodů vskutku zahřeje. S touto funkcí se však nesou dvě věci, kterou jsou dost kontraproduktivní - nakupování munice a možnost tahat s sebou jen dvě zbraně (plus základní samopal). Drtivou většinu hry jsem tak dohrál s brokovnicí a odstřelovačkou a ostatní zbraně vyzkoušel maximálně na pár minut po jejich nálezu. A díky nakupování munice jsem náboji až zbytečně moc šetřil a spoustu fatalitních fajnes si nechal ujít.

Ve finále mě ale hra opravdu hodně bavila a shledávám ji skvělou odreagovačkou. Nemá nijak promyšlený příběh, superinteligentní AI, ani nesrší originalitou, ale zkrátka se hraje dobře a to je důležité. Milovníci těchto akčních vymejváren se budou bavit, vy ostatní to pro jistotu vůbec nezkoušejte.

Pro: Grafika, design, hratelnost.

Proti: Velice krátké, nutnost nakupovat munici a možnost tahat jen dvě další zbraně.

+41 +43 −2

Dead Space 2

  • PC 85
Jednička mě bavila, ale oznámení dvojky pro mě bylo vcelku překvapení. Přeci jenom se první díl neprodával tak, jak se čekalo a hlavně jsem se bál, aby to nedopadlo jako třeba Bioshock, jehož první díl je super, ale dvojka už je dle mého stereotypní nuda ve stejném prostředí.

Vývojáři z Visceral Games ale rozhodně nezklamali, protože po dohrání musím říct, že je dvojka ještě o chlup lepší než jednička. Ze začátku si to drží víceméně atmosféru a hratelnost stejnou, ale zhruba od kapitoly 7 se z toho stane taková pecka, že "ještě jeden checkpoint a jdu spát" mě připravilo o několik hodin spánku.

Na hrách totiž často oceňuji hlavně design a ten je v DS2 vyveden na jedničku. Famózní výhledy z oken na části vesmírné stanice, planety i prázdnotu okořeněnou nějakým tím roztrhaným torzem, to všechnou jsou výhledy, u kterých jsem se nejednu chvíli kochal. Holt my romantici... :-)

Hratelnost je vynikající, noví i staří nepřátelé rovněž. Co mi nesedlo (stejně jako v jedničce) byla nutnost nákupů zbraní. Nikdy jsem nechtěl utrácet těžce získané kredity za zbraň, o které jsem nevěděl, zda ji budu používat či ji má cenu upgradovat. Ve výsledku jsem dopadl stejně jako v jedničce - dohrál jsem hru s maximálně vylepšenou základní řezačkou a nějakými sto tisíci v kapse... :-)

Dead Space 2 je pro mě milým překvapením. Nic extra jsem od hry nečekal, ale dostal jsem parádní jízdu plnou skvěle navržených lokací, pěkné grafiky i luxusní hratelnosti trvající nějakých 9-10 hodin. Pro fanoušky jedničky nutnost.

Pro: Grafika, atmosfera; od 7. kapitoly parádní jízda.

Proti: V první třetině by to chtělo něco, co by hráče hnalo dopředu; nutnost nákupu zbraní; občas až moc přehnaná brutalita.

+32

Star Wars: The Force Unleashed II

  • PC 75
Přestože jednička nebyla žádná herní perla, mě osobně bavila a na dvojku jsem se těšil. Bohužel mě zklamala v mnoha ohledech, ale popořadě.

Hra mě hodně rychle chytla, což je známka kvalitní hratelnosti. Grafika vypadala skvěle, design (z počátku) kvalitní, zkrátka se to hrálo dobře. Velmi brzy však nadšení vystřídala frustrace z toho, že ve hře chyběla jakákoliv výzva. Nový Starkiller je neskutečný ubermaster, který by i Chucka Norrise rozmáčkl jako mravence kladivem a i když jde proti němu armáda Stormtrooperů a polo-jediů, z ochozů ho ostřelují snipeři a navíc ho nahánějí dvě AT-ST, vše je vyčištěno během chvilku a Starkiller se ani nezadýchá.

Dále mě neskutečně iritovaly absurdní nelogičnosti v příběhu. Pro jistotu to hodím do spoileru: Třeba takový Gorog. Jeho příchod na scénu byl pravda efektivní a jak zmuchlal v ruce toho Rancora, to jsem čučel, ale spíš mě dostalo, kde se taková přerostlá svině vzala na vzdušném městě. Kromě toho, že je neskutečná blbost držet v zajetí něco, co po vypuštění zničí celý město, tak by mě zajímalo, kde se ve universu Star Wars vzalo takový zvíře.

Dál třeba konec. Vader je slabý jak ovocný čaj z Tesca a jediný, co umí, je povolávat slabý klony (a jsem jediný, komu přijde divné, že klony jsou v těch kádích i se světelnými meči?) a zdrhat. Po jeho porážce mám na výběr dva konce, ale oba WTF? Republika že zajala Vadera? COŽE? A ten špatný? Najednou se tam objeví můj klon a zabije mě? Co to je za kravinu? Když je můj geroj takový master, že by dal s jednou rukou v nose i dva imperátory, tak by takový nebezpečí dávno vycítil.


Hra je až směšně krátká, na druhou stranu ani jednička nebyla kdoví jak dlouhá a kdybych z ní vyhodil dementní mise, vyšlo by to asi na stejno. Ve dvojce nemůžu říct, že by mě některá mise nebavila, hrálo se mi dobře celou dobu.

Hru hodnotím vcelku vysoko, ale jak říkám, prostě mě to bavilo celou dobu. Jen je škoda, že ta doba nebyla větší.

Pro: Grafika; hratelnost.

Proti: Nulová výzva; nelogičnosti.

+10

Split/Second: Velocity

  • PC 80
Přestože se, až na pár čestných výjimek, závodním hrám vyhýbám více než čert kříži, Split/Second jsem vyzkoušel a okamžitě mu naprosto propadl. Seděl jsem u něj prakticky několik dní skoro v kuse, dokud jsem nedojel všechny sezóny, které hra nabízí.

Esencí celého Split/Second jsou exploze. Ty vy nebo soupěři spouštíte na konkrétních místech na trati, pokud na to máte dost energie, která se nabíjí driftem či jízdou v těsné blízkosti soupeře. Tyto exploze jsou buď menšího rázu, např. když vrtulník nad tratí shodí výbušný barel či vybuchne poblíž zaparkované auto, ale najdou se i větší typu odpálení velkého autobusu nebo spadnutí nějaké konstrukce přímo na šilnici. Pokud máte energii na maximu, lze na konkrétních místech použít ultimátní detonaci, jež většinou změní ráz celé trasy a jezdí se jinudy. Správné načasování exploze tak vyřadí i několik soupeřů najednou a vy se tak vyšvihnete na přední pozice.

V každé sezóně je celkem šest závodů, ale nejsou to jen boje o první místo s dalšími sedmi soupeři. Máme zde např. závod proti času, kdy jste na trati sami, ale před vámi neustále vybuchují překážky a vy mezi tím musíte prokličkovat. Dále jízda za náklaďákem, jenž vypouští výbušné barely, boj proti vrtulníku s raketami nebo eliminace, kdy každých dvacet sekund exploduje poslední závodník a je vyžazen ze závodu.

Graficky je hra vyvedena vpravdě luxusně, na tratích je spousta detailů, vše kolem nádherně vybuchuje, prostě radost pohledět. Hratelnost je vytříbená a přestože se tratě často opakují, případně jsou jen minimálně změněny, stereotyp se u mě nedostavil, případně jsem po pá závodech hru vypnul, abych ji třeba za hodinu znovu zapnul.

Split/Second hodnotím velice kladně, protože mě tato hra dokázala přikovat k monitoru, dokud jsem ji nedohrál. A to se mi v poslední době už tak často nestává.

Pro: Graficky výborně vyvedeno; exploze; hratelnost.

Proti: Neuvěřitelně zdlouhavá a těžkopádná menu; tratí mohlo být více.

+19 +20 −1

King's Bounty: Armored Princess

  • PC 85
Datadisk na jednu z největších návykovek, kterou jsem kdy hrál, na sebe nenechal dlouho čekat a ve výsledku mě rozhodně nezklamal. Vývojáři zlepšili téměř všechno, na co jsem v původním KB nadával - boje s mnohem slabším soupeřem lze přeskočit, urychlilo se cestování, obtížnost už nebyla tak přemrštěná (i když jsem hrál kvůli nedostatku času na easy).

Amélii jsem si rychle oblíbil a stejně tak jejího dráčka, kterého nedlouho po startu získá. Právě díky němu jsem častokrát vítězil beze ztrát i v soubojích s podstatně silnějším soupeřem. I když jsem využíval de facto pouze dvě jeho nejmocnější schopnosti a takovou kamennou stěnu nebo posily z vajíčka jsem nevyužil ani jednou.

Celá země, po které Amélie cestuje, je rozdělena na spoustu malých ostrovů, z nichž některé jsou i nepovinné (sám jsem minimálně jeden úplně vynechal). Toto rozdělení na ostrovy kvituji s povděkem, protože rozhloha už není tak veliká, aby prostředí začalo nudit nebo abyste se k zadavateli questu vraceli pro odměnu půl hodiny. Vše je tak pěkně přehledné, tematicky rozdělené (piráti, elfové, peklo, trpaslíci, ...) a graficky a designově téměř dokonalé.

Právě vynikající detailní grafika a povedený design je to, co mě u hry drželo a nepustilo až do dohrání. Přestože od minula je novinek co by se za nehet vešlo a drtivá většina věcí je víceméně stále to samé, hraje se to prostě skvěle. A to se počítá.

Nedostatků je jen pár. Stále mizerný pathfinding, kdy se Amélie zasekla o sebemenší překážku, pokud jsem ji poslal jen trošku dál. Dále malá využitelnost peněz - ke konci jsem měl nějakých deset miliónů zlatých bez možnosti je rozumě utratit (maximálně za runy, které jsem ale stejně vůbec nepotřeboval).

Pro: Skvělá grafika a design prostředí; spousta vylepšení; návyková hratelnost.

Proti: Stále horší pathfinding; malá využitelnost peněz; několik dalších drobností.

+21 +22 −1

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 85
Třetí Stalker na mě působil jako balzám na duši. Přestože první díl mám stále nejraději, po nevyváženém (přesto stále skvělém) Clear Sky jsem byl opět vtažen do Zóny a dalo sakra práci mě odtamtud dostat.

Začnu zápory, protože těch tolik není. Za prvé je to nudnější začátek, kdy jsem se do hraní musel cca první hodinu i nutit. Po nic moc intru jsem nevěděl, kam přesně jít, co mám dělat a kde sehnat lepší vybavení. Po rozkoukání jsem už byl ale v sedle a hru si začal náležitě užívat.

Stejně tak konec, kdy se Strelokem a ostatními vojáky úspěšně bráníme vrtulníky a najednou šmitec a animace, že jsou všichni mrtví, aniž bych tomu mohl jakkoliv zabránit. To už je ve Stalker sérii snad pravidlo, že konec bude vždycky stát za starou belu.

Jako vždy mě potěšil naprosto perfektní design celého světa, kdy jsem se často zastavil a kochal se Bohem opuštěným kusem země, kde tráva prorůstá skrz staré silnice, rez pomalu požírá opuštěná auta, střechy padají pod nánosy prachu a bordelu a zdi se drolí po nemilolsrdným zubem času.

Rovněž už ne tolik repetetivní questy se povedly, stejně jako vyvážené souboje a ne tak skryté anomálie, ale zase ne tak viditelné, aby je sebral každý. Zkrátka vše, na co jsme si stěžovali u SoC bylo vylepšeno a chyby, kterých se vývojáři dopustili u CS, byly ostraněny.

Graficky už se to někomu může zdát ošklivé, mně ale ne. Přesto si trochu zanadávám na HW náročnost, která je vcelku vysoká. Úvodní loading trval snad několik minut.

Call of Pripyat se zkrátka povedl na výbornou. Je to opět ta vynikající akce s parádní atmosférou, dokonalým designem a nezaměnitelnou hratelností. Děkuji GSC za neopakovatelný zážitek. Už potřetí.

A na závěr troška reklamy - moje recenze je zde.

Pro: Dokonalý design, parádní atmosféra, nezaměnitelná hratelnost.

Proti: Nudnější začátek, odfláknutý konec, HW náročnost.

+30 +31 −1

Heroes of Might and Magic IV

  • PC 40
Na čtvrtý díl Heroesů jsem se těšil vážně hodně a o to větší bylo moje zklamání. Místo perfektní detailní grafiky na mě vybaflo přeplácané cosi, co vypadalo jako rozsypaný balíček bomparů. Místo intuitivního systému ovládání a managementu jsem spadl do něčeho, co jsem pro velkou zmatenost vůbec nechápal. A místo parádní hratelnosti jsem hrál něco, co mě v druhém levelu naprosto přestalo bavit.

Heroes 4 jsou pro mě nejhorším dílem série a protože ji jako celek mám vážně hodně rád, zkoušel jsem čtyřku několikrát, jestli mě náhodou nechytne. Nikdy jsem se nedostal dál, než do třetího levelu, kde jsem to zabalil. Tahle hra je prostě krok vedle.

Pro: Vrátil jsem se ke trojce a na čtyřku rychle zapomněl.

Proti: Neskutečně barevně přeplácaná grafika; nepřehlednost terénu, měst i soubojů.

+8 +21 −13

King's Bounty: The Legend

  • PC 85
I přes to, že jsem velký milovník série Heroes of Might and Magic a dalších podobných her, mě tato hra v době svého vydání celkem minula. Dostal jsem se k ní až cca o půl roku později a nadšeně ji rozehrál. Vcelku mě to bavilo, ale nevydržel jsem u ní dlouho - připadala mi trochu těžká, repetetivní a díky častým soubojům i dost zdlouhavá, takže jsem ji odložil s tím, že se k ní kdyžtak vrátím.

Pár měsíců mi ležela ladem na disku a já na ni ne a ne mít tu správnou náladu. Když jsem tu ale četl ty nadšené komentáře, dal jsem jí druhou šanci a rozhodně toho nelituju. Naprosto mě totiž pohltila a já od ní nedokázal vstát asi tak měsíc a to se mi tak často nestává.

King's Bounty je hra neuvěřitelně návyková. Je to způsobeno tím, že jste neustále hnáni dopředu, kde čekají stále silnější a silnější skupinky nepřátel, takže se snažíte vylepšovat svého hrdinu a zjistit, co se skrývá dál na mapě.

Hra je to rovněž neuvěřitelně rozsáhlá a to nejen díky desítkám sidequestů. Jen na prvním kontinentu jsem strávil mnoho reálných dnů a to jsem nebyl ještě ani ve čtvrtině! Naštěstí se prostředí neustále mění a kromě zelených plání Darionu se podíváte do zamrzlých hor a do dolů k trpaslíkům, nádherným lesům k elfům, do pekelného Demonisu apod.

Graficky je to úplná lahoda, prostředí je nadesignováné do nejmenších detailů a to je zkrátka něco, co já můžu ve velkém :-). Rovněž hudba ke hře sedla jako prdel na hrnec a když jsem např. slyšel vokály v zemi Elfů, prostě jsem se zastavil a jen poslouchal.

Ke hře bych ale měl i několik výtek - za prvé je chvílemi opravdu až pekelně obtížná, což určitě odradí nejednoho hráče. Později ve hře už jsou opravdu silné skupiny nepřátel, které sice třeba porazíte, ale zdecimují vám půl armády a vy se pak musíte trmácet zpět ji dokoupit (později ve hře za stovky tisíc). Za druhé mi vadila nemožnost vyhnout se předem vyhraným soubojům. Pokud hrdina narazil na nepřítele, kterého by se současnou armádou zadupal do země bez jakýchkoliv ztrát, stejně se boji nevyhnul a ztrácel čas. Kdyby to bylo řešeno jako v sérii HoMaM, kdy se slabší nepřítel buď chtěl přidat nebo utekl, hra by odsýpala daleko rychleji. Za třetí už snad jen zmíním katastrofální pathfinding, kdy se hrdina dokázal zaseknout i o malý kamínek, pokud jsem ho poslal na místo jen trošku dál.

To jsou ale jen malé mušky na jinak parádní hře, která mi dala nádherné zážitky. Času u ní stráveného rozhodně nelituju a když bude čas, možná ji v budoucnu dám znovu.

Pro: Návyková hratelnost, obrovská rozloha, nádherná grafika, design a hudba.

Proti: Občas přemrštěná obtížnost, nemožnost vyhnout se soubojům, otřesný pathfinding.

+27 +28 −1

Trine

  • PC 85
Jako fanoušek The Lost Vikings jsem po Trine hrábl všemi deseti a rozhodně toho nelituju. Začnu tím, co mě na Trine zaujalo nejvíc a to je grafika. Pro tu mám jedno slovo - krásná. Už dlouho jsem neviděl nic tak příjemného na pohled, tajemného a roztomilého zároveň. Všude to svítí, poblikává, hoří pochodně apod. a člověka to občas až donutí se zastavit a kochat se.

I další věci na mě působily jako magnet. Sbírání zkušeností, hrátky s fyzikou, možnost řešení problémů více způsoby, hledání většinou mistrně schovaných truhel a získávání mocných artefaktů, to vše mě u hry drželo a nepustilo, dokud jsem ji nedohrál.

Bohužel je tu i pár záporů. Za prvé jsou to dost krvavé hardwarové nároky, za druhé až přehnaně častý respawn nepřátel a za třetí hyperfrustrující poslední level (ani ne tak obtížností, jako spíše špatně řešeným počátečním checkpointem, takže po každém neúspěchu se level loaduje znovu (!) a musíte běžet kus cesty zbytečně, po třicáté to opravdu naštve). Nicméně těchto pár neduhů mi nezabrání dát hře nadprůměrné hodnocení, tuhle gamesku fakt doporučuju.

Pro: Krásná grafika, hrátky s fyzikou, hledání artefaktů a vylepšování postav.

Proti: HW nároky, respawn nepřátel, zbytečně frustrující poslední level.

+38

Dead Space

  • PC 80
Na Dead Space jsem se strašně těšil, bohužel kvůli nedostatku času se k němu dostal až po víc jak půl roce. To jsem si ale náležitě vynahradil dohráním za víkend a musím říct, že mě ta hra mile překvapila.

Před zahráním jsem shlédl i animovaný prequel, který i přes jeho pochybné kvality skvěle vtáhnul do děje a doplnil ho. Z počátku mi vadilo trochu neohrabané ovládání a také to, že Isaacova postava zabírá značnou časá obrazovky, nicméně na oba tyto neduhy se dá velice rychle zvyknout a pak už jsem to ani nevnímal.

Graficky a designově se mi hra líbila, rovněž vsuvky v exteriérech nebo v místnostech bez gravitace byly parádní. Hororová atmosféra je cítit na každém kroku a i když se po nějaké době dá vcelku odhadovat, co kde čekat, občas autoři přišli s nečím neotřelým a já cítil ten mrazivý pocit strachu z neznáma.

Herní doba je na dnešní dobu více než slušna, likvidování nepřátel odstřelováním jejich končetin neomrzí ani po častém opakování, občas nějaký ten logický puzzlík, zkrátka paráda.

Pro: Atmosféra, příběh, herní doba, hratelnost.

Proti: Trošku neohrabané ovládání, hlavní postava zabírá velkou plochu na obrazovce.

+31 +32 −1

Call of Juarez: Bound In Blood

  • PC 85
Pro mě velice příjemné překvapení. Jedničku jsem sice dohrál, nicméně mě zas tak nebavila, abych na ni pěl oslavné ódy jako jiní. Ony vyzdvihované stealth úseky mi zde rozhodně nechyběly, stejně jako nezáživné mise typu šplhání na skálu.
Přestože Westernům zrovna neholduji, Bound in Blood mě pohltilo díky skvělé grafice a designu a i když se většinou jedná pouze o arkádovou střílečku, nenudil jsem se u ní ani na chvíli, což umocňovaly i vsuvky typu jízda na koni, pár subquestů nebo nákup lepších zbraní. Občas potěšil i nějaký ten naskriptovaný filmeček typu jízda na loďce, zkrátka bylo stále na co koukat.
Příběh mě sice ze začátku moc neoslovil, nicméně od druhé poloviny už jsem byl vyloženě zvědavý, jak se to celé vyvrbí a konec mě vážně potěšil. Pro mě osobně je Bound in Blood jedno z největších překvapení letošního roku a jednou se k němu určitě vrátím.

Pro: Nádherná grafika a design, příběh, stále se něco děje.

Proti: Slabší začátek, pár menších chybek.

+17

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

  • PC 85
Už z prvního dílu jsem byl unešen a na Dark Athenu jsem se těšil od samotného oznámení. Ve výsledku mě hra rozhodně nezklamala, naopak. První část na Dark Atheně se hrála úplně stejně, jako EFBB, tedy skvěle. Schovávání se ve stínech, pomalá likvidace zmetků, prostě paráda. Asi v polovině hry se Riddick dostane na malou planetu s kolonisty, které postupně vyvražďuje posádka Atheny. Tato část mě uchvátila hlavně po grafické a designérské stránce a přestože se zde hra stane o dost akčnější než v první polovině, stále mě hodně bavila.
Celkově jsem se hrou spokojen, vyniká parádním designem prostředí, skvělým dabingem a luxusní hratelností. Délka také není nejhorší a dnes již standardních cca šest hodin je zde možná tak polovina hry. Navíc je v balení i původní EFBB předělaný do nového enginu, takže ve výsledku máte dvě hry v ceně jedné a to se počítá.

Pro: Parádní design prostředí, grafika, dabing, hratelnost.

Proti: O dost akčnější než EFBB, ale ne každý to může považovat za zápor.

+14 +16 −2

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 95
Mafia není jen hra. Je to symbol, ikona, legenda. Pro mnohé možná i životní styl. Je to naprosto unikátní dílo z rukou geniálních českých ručiček, skrývajíc v sobě neskutečné kvantum emocí a to nejen díky promyšlenému příběhu, protože hru s velkým H dělá z Mafie více věcí, ale popořadě.

Nebudu tady rozpitvávat příběhové pozadí či hratelnost, tohle není recenze. Ale nedá mi to, abych nevychválil design města do nebes. Prostředí a design celkově je pro mě ve hrách jedna z nejdůležitějších věcí a fakt, že i po několika letech od dohrání si některé části Lost Heaven pamatuju, znamená trefu do černého. Hlavní designér Dan Vávra se pro mě stal géniem v oboru, když skloubil na pohled poutavé, přesto však věrné a uvěřitelné město bez hluchých a prázdných míst a nelogických úseků.

A když už se procházíte po tomto designérském skvostu, je důležité mít jako doprovod kvalitní hudbu a té se vám tu dostane v porci více než pořádné. Český symfonický orchestr pod vedení pana Šimůnka dokázal nahrát tak geniální melodie, že i já, zarytý metalista/drum'n'bassista (blbý slovo), neměl ani na chvíli potřebu hudbu vypnout nebo nahradit. V kombinaci s profesionálním dabingem pánů Vašuta, Rychlého a dalších se jedná o lahodou symfonii pro mé uši. Českým dabingům se sice vyhýbám víc než uklízečky studentským kolejím, ale u Mafie si nic jiného představit nedokážu, což dokazuje fakt, ze s anglickým dabingem jsem hru nedokázal dohrát.

Mohl bych sem házet superlativy ještě hodně dlouho, leč místa není neomezeně a stejně, kdo by to pak četl. Pro mě je Mafia nejlepší česká hra a přestože obsahuje pár menších neduhů, jsou to jen nepatrná smítka na jinak parádním zážitku. Děkuju Illusion Softworks za zážitek, na který budu vzpomínat do konce života.

Pro: Vynikající příběh, perfektní design města a okolí, hudební doprovod, dabing a vše ostatní.

Proti: Opravdu jen pár malých chybiček a neduhů, ale nic velkého...

+155 +161 −6

Call of Duty

  • PC 90
Když se kdysi z čista jasna objevil první díl dnes již mnohačetné série Call of Duty, zapůsobil na hráčskou obec jako blesk z čistého nebe. V době, kdy byla Medal of Honor: Allied Assault považována za nejlepší akční hru z prostředí 2. Světové války, nabídlo Call of Duty opravdu luxusní design úrovní, vynikající hratelnost a, přestože engine Quake 3: Arena nepatřil k nejnovějším, rovněž skvělou grafiku.

Autoři si byli dobře vědomi faktu, že hráči mají rádi pořádnou válečnou vřavu (mise na pláži Omaha ve vzoru filmu Zachraňte vojína Ryana byla z celé hry zdaleka nejoblíbenější) a chtějí, ať se kolem nich neustále něco děje, napěchovali hru obrovským počtem skriptů, které, ač nešly nijak ovlivnit, působily na hratelnost jako živá voda. Já osobně jsem byl ze hry unešen a vychutnával si každý její okamžik. Tahle hra se skutečně hrála!

Pro: Skvěle navržené mise, dynamická hratelnost, skripty.

Proti: Trochu kratší, na Quake 3 engine i trochu HW náročné.

+42 +43 −1