Když jsem Unmechanical spouštěl poprvé, nenapadlo mě, že bude tím prozatím nejlepším titulem, který jsem letos hrál. Není toho zatím moc a ty předchozí čtyři kousky ani žádné absolutní hitovky nejsou, ale že dám putování malého nemotorného robůtka více, než cestě Na Měsíc? To jsem opravdu nečekal.

Na začátku mi připadalo, že má Unmechanical trochu volnější tempo, ale jakmile jsem si osvojil vcelku intuitivní ovládání, odsýpalo to jedna báseň. Jednotlivé hádanky, na kterých je hra postavena především, jsou vcelku logické a zasekl jsem se na nich jen výjimečně. Navíc se často mění, takže se u mě nedostavil stereotyp snad ani jednou.

Povedlo se mi splnit všechny achievementy a jeden z nich s názvem Loopist (čtyři otočky za sebou) mi ještě dlouho bude ležet v hlavě, protože jsem při jeho asi hodinovém plnění nadával jak dlaždič.

Dvě možná zakončení, a to jak v základní hře, tak i v minirozšíření, manipulace s předměty, ozvučení, upgrade na ponorku či parťák v DLC, to všechno jsou přednosti, kterými se tento kousek může pyšnit. Jedinou kaňkou na kráse je asi jen občasné zaseknutí pod některou z překážek a nutnost restartu uložené pozice. To se mi ale stávalo zřídka kdy, takže nemohu jinak, než toto robotí dobrodružství doporučit, a to nejen milovníkům logických her.