Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

QWOP

  • Browser 20
To jsem si zase jednou dal. Kwoky po čase vybral do DH Masters něco, co se nedá pořádně hrát. Hra QWOP mi hodně připomínala arkádu Getting Over It with Bennett Foddy, kterou jsem přidával na DH a nebylo pro mě tedy až takové překvapení, že autor je stejný.

Spousta hráčů občas končila v minusových číslech, ale mě starty celkem vycházely a můj nejhorší výkon byl 0,1 metrů. Chvíli jsem se "běžce" v červeném trikotu pokoušel naučit ovládat a celkem daleko (přes dvacet metrů) jsem se dostal pomocí kláves W a O. Nedařilo se mi ale moc zlepšovat, a tak jsem nakonec našel návod a skončil u kláves Q a W, které stačily k tomu, abych se dostal až do cíle.

Na padesátce mě sice trochu zbrzdila překážka a chvíli jsem jí táhnul za sebou, ale pak se mi jí podařilo zbavit a dobelhat se až na stovku, za níž je písek. Celá hra je tedy rozběh na skok daleký s jednou překážkou, ale nevím, kdo se rozbíhá sto metrů. Stovka mi trvala asi čtyřicet minut, protože klávesy Q a W mi o moc větší rychlost nedopřály a ještě jsem si u toho psal s bratrem. Do cíle jsem se dostal, a tak nemám důvod hru znovu zapínat, protože znám lepší způsoby, jak trávit svůj volný čas.

Pro: zajímavá zkušenost

Proti: ovládání, "běh", překážka

+16

Rayman Origins

  • Wii 75
Každoroční společné hraní na Wii, které si se ženou již čtvrtým rokem dopřáváme, jsme nemohli vynechat ani letos. Po Mariovi, Donkey Kongovi a Kirbym přišel na řadu Rayman, jakožto další z ikonických postav plošinovkového světa. Já hrál za klasického Raymana a Romča střídala charaktery od Globoxe přes Blue Raymana až nakonec skončila u Teensy Queen.

Po pár zdolaných úrovních si vždy stanovíme, co všechno budeme sbírat. Tady byl cíl jasný, najít všechny klece s Electoony, posbírat minimálně takový počet Lumíků, který stačí na zisk alespoň jednoho dalšího Electoona a získat všechny zuby v Tricky Treasure levelech. Medaile za 350 Lumíků jsou totiž jen pro dobrý pocit a poháry za excelentní časy také. První dva cíle až na výjimky nebyly příliš složité a v mnoha úrovních se nám podařilo získat i další Electoony, ale zubů jsme nashromáždili jen osm.

Zbylé dva bychom asi také nakonec ukořistili a kvůli tomu vůbec poslednímu jsme se dokonce museli zdoláváním několika počátečních úrovní na čas dostat na celkový počet 200 Electoonů, ale už jsme na to prostě neměli nervy. Když jsme se navíc podívali na YouTube, jakou odměnu bychom za zkompletování rudého chrupu získali, nestačili jsme se divit, co za příšernost si vývojáři vymysleli. Stačilo nám jen shlédnout gameplay bonusového levelu, abychom se ujistili, že tohle opravdu zapotřebí nemáme.

Nechybí samozřejmě i na rychlost laděné pasáže či dokonce celé úrovně, které přímo nesnáším a útěk před hordou pavouků, netopýrů, ryb a kdo ví, čeho ještě, bych z plošinovek vystřihl. Zde naštěstí není těchto pasáží tak velké množství a plnění těch deseti Treasure levelů s bonusovou zemí mrtvých je pouze dobrovolnou zkouškou nervů, kterou není nutné absolvovat k dokončení hry. Takto bych to řešil i jinde a klidně bych se obešel i bez těch několika pasáží ve standardních levelech.

Skvělý byl vývoj postav, které neustále dostávaly do vínku nové schopnosti. Ke skákání tak postupně přibylo i mlácení a kopání, vznášení se, zmenšování, potápění a nakonec i běhání po stěnách. Celkově je Rayman Origins kvalitní plošinovkou s výbornou hudbou a celkovým ozvučením, kterou bych na počítači s největší pravděpodobností nehrál, ale na Wii ve dvou šlo o skvělou zábavu.

Pro: Rayman, nové schopnosti postav, hudba, ozvučení, multiplayer

Proti: některé levely, na rychlost laděné pasáže

+20

Duke Nukem Forever: The Doctor Who Cloned Me

  • PC 70
Po dohrání Duke Nukem Forever jsem stále neměl dost a chtěl jsem přídavek. První DLC nabízí jen nový obsah pro multiplayer, což mě nebere a navíc ani nevím, jestli jsou vůbec ještě funkční servery. The Doctor Who Cloned Me však přináší pokračování příběhu ze základní hry, což bylo přesně to, co jsem hledal.

Moc se toho nezměnilo. Duke je pořád hláškující drsňák s hlasem Jon St. Johna, znovu je třeba potlačit invazi mimozemských vetřelců a nejvyšší dostupná obtížnost při prvním hraní Come Get Some je stejná, jako v základní hře.

Nějaké novinky tu však jsou. Hlavní jsou bezesporu Dukovi klony, které jsou trochu hloupější, než originál a existuje dokonce více národních verzí, a to se vyplatí. Stejně, jako v Duke Nukem 3D: Plutonium Pak se zde objevuje zvětšovač (a ještě jedna zbraň, ale ta mě nezaujala) a také prostředí se sem tam změnilo (Měsíc).

Nebavil jsem se při hraní tolik, jako u Duke Nukem Forever a celkově mi to přišlo jako splácanina toho, co se nevešlo do základu, ale určitě nelituji času, který jsem u tohoto DLC strávil. Bohužel jej nebylo mnoho, a i přesto, že se jedná o rozšíření, čekal jsem trochu delší jízdu. Snad se ještě setkáme Duku a společně nakopeme další mimozemské zadky.

Pro: Duke Nukem, Jon St. John, humor, zvětšovač, obtížnost

Proti: splácanina, krátké

+21

Půl kila mletýho

  • PC 45
Čtvrtá hra z Majerovic universa přesedlala z adventurního žánru na akci z pohledu třetí osoby. Už Žhavé léto 3 ½ se odchýlilo od klasického point and click pojetí a přineslo řadu akčních pasáží, ale zde již adventurní prvky vymizely úplně. Změna žánru ale jistě není tím hlavním důvodem, proč je Půl kila mletýho tak špatnou hrou.

Zpočátku mě hra zaujala a celkem i bavila, bohužel mlácení, střílení a posléze i přejíždění zombíků mě velmi rychle omrzelo a moc dalších aktivit ve Snake City a okolí není. Skoky s autem, které se dá mírně vylepšit, byly sice příjemným zpestřením při projíždění pustou krajinou, ale samozřejmě nezabaví věčně.

Dělal jsem tak, co po mě hra chtěla a rychle postupoval ke konci. Určitě doporučuji Steam verzi, která obsahuje achievementy, jejichž plnění vyplní hluchá místa. Zkoušel jsem i krabicovku s českými titulky, ale ta mi často padala. Steam verze mi spadla jen párkrát, avšak vždy chvilku před checkpointy, takže mě to moc nepotěšilo.

Sem tam některá z postav prohodí něco vtipného, ale vesměs jsou rozhovory spíše nudné až trapné. Celkově jde jednoznačně o nejhorší díl a je jen dobře, že Centauri Production již nechali sérii být a nevypadá to, že by s ní studio mělo ještě nějaké plány. Některé hry si své hodnocení nezaslouží, ale tato do nejhorší stovky na DH jednoznačně patří.

Pro: začátek, achievementy

Proti: stereotyp při likvidaci nepřátel i jízdě autem, trapný humor, pády hry

+22

Duke Nukem Forever

  • PC 80
Na Duke Nukem Forever jsem se těšil a zároveň se trochu obával toho, co na mě po těch patnácti letech od vydání Duke Nukem 3D vybafne. Dlouhý vývoj je na hře znát, ale přesto jsem do rukou dostal titul, při jehož hraní jsem se bavil, a to hodně.

Král je zpět. Největší drsňák, který kdy kráčel po naší planetě, se musí na chvíli vzdát bezstarostného života plného žen, piva a žen a odrazit další mimozemskou invazi. Nechybí nesmrtelné hlášky v podání Jon St. Johna, narážky na všechno možné včetně předchozího dílu (první level je videohra s posledním bosem původní hry) ale ani místy trochu ujetý humor či netradiční zbraně, jako je zmenšovač nebo zmrazovač.

Už si nepamatuji, na jakou obtížnost jsem hrál Duke Nukem 3D, ale tady jsem si zvolil tu nejtěžší dostupnou při prvním hraní Come Get Some, protože novější akční hry jsou prostě jednodušší. Nojo, ale Duke je ze staré školy a jednoduché to opravdu nebylo. Navíc jsem si hru ještě ztížil tím, že jsem v nastavení nepovolil rozšíření inventáře, které podle zdejší diskuze hra hned po vydání ani neumožňovala. Musel jsem si tak vystačit se dvěma zbraněmi najednou namísto čtyř a z toho jednou byla kvůli ačívu Dukova zlatá pistole, která mi však častokrát zachránila zadek.

Jedna z věcí, co mi vadila bylo kopání. Zde totiž Duke používal nohy mimo chůze jen k otevírání dveří rozkopávání různých překážek či k zašlapávání zmenšených nepřátel, ale to vše se dělo tak nějak automaticky. V Duke Nukem 3D šlo používat nejen pravou, ale i levou nohu nebo dokonce obě naráz a to kdykoli během hry. V Duke Nukem Forever tak nějak nahradily úlohu nohou ruce, ale už to nebylo ono.

Spousta levelů byla skvělých včetně těch, kde jsem byl zmenšený (až na část s minibosem) a zpočátku se neustále střídalo okolní prostředí. Nemohu zapomenout ani na minihry v podobě pinballu, kulečníku, či basketu. Z kombinace děvky, chlast a chlebíčky chyběly asi jen ty chlebíčky, ale jiných pochutin byl dostatek. Po dokončení se mi zpřístupnila spousta bonusů, jako jsou obrázky nebo trailery z nekonečného vývoje, nesmrtelné hlášky Duka a nejvíce mě potěšil asi vývojářský deník. Nevím, jestli ještě někdy bude nějaké další pokračování, ale DLC The Doctor Who Cloned Me určitě vyzkouším.

Pro: Duke Nukem, Jon St. John, humor, zmenšovač, zmrazovač, obtížnost, minihry, bonusy

Proti: nemožnost kopání kdykoli během hry, ke konci stereotyp

+25

Reprobates

  • PC 70
Poslední adventura od Future Games, kterou jsem nehrál, je zdárně za mnou a přesto, že se nezařadí mezi mé nejoblíbenější tituly v tomto žánru, nemohu prohlásit, že bych se nebavil. Námět je zajímavý a tajemný ostrov, kde se neustále objevují a ztrácejí lidé, mě ihned pohltil a jen tak nepustil.

Dlouho jsem byl zmatený, jako sám hlavní hrdina hry, ale ta nejistota byla skvělá. Fakt, že vždy přes noc přijdu o věci, a přichází tak stále stejná rutina v podobě obcházení ostrova, mluvení se všemi lidmi, na které narazím a sbírání kamenů, klacků a když neprší, tak i suché trávy, už tak skvělý nebyl, ale zvykl jsem si. Stejně tak jsem si musel zvyknout na ostrovní lokace, které byly každý den zabírány z jiného pohledu, což mi přišlo vcelku originální a vývojáři alespoň využili více z toho, co vytvořili.

Nejvíce mě bavily snové pasáže, které jsou bohužel jen tři, ale minihry v podobě zelenooranžových rébusů, které jsem v nich musel řešit, bych vypustil. Nejdřív jsem ani pořádně nevěděl, co v nich mám vlastně dělat, a když jsem na to přišel, stejně mi nešly moc dobře ovládat. Zbytek nočních můr je ale parádní a je jen škoda, že jich nebylo více.

Doplňování energie skoro nebylo potřeba, protože ji opuštění lokace dvojklikem neubíralo a běhání po lokacích jsem oželel, takže jsem vodu v lahvi, sušenky nebo ovoce využil jen párkrát a asi dvakrát se napil z potoka. Po vyspání je energie automaticky doplněna na maximum, a tak mi tento prvek přišel trochu zbytečný. Místy je ze hry cítit nedodělanost, ať už co se týče zmíněné energie, tak také v evidentně osekaných rozhovorech či zvláště ke konci zvýrazněných obrysech některých interaktivních předmětů. Dá se to však přežít.

Vysvětlení, proč se lidé objevují na ostrově (díky deníku Dietera Schwarze), bylo vcelku uspokojující, i když nemuselo být až tak podrobné. Co se však stalo s ostatními zatracenci jsem se nedozvěděl, a tak předpokládám, že zůstali na ostrově. Chybí mi vývojáři, kteří by vytvářeli podobné adventury, a tak doufám, že brzy na nějaké natrefím.

Pro: námět, tajemný ostrov, nejistota, jiné pohledy na lokace, snové pasáže

Proti: každodenní rutina, minihry, nedodělanost

+26

Alpha Polaris

  • PC 65
Konečně venku nasněžilo, i když jen takový poprašek, a tak jsem se pustil do hry se sněhem od finských vývojářů, která se odehrává v Grónsku patřícím pod Dánsko. Aby těch národností nebylo málo, hlavním hrdinou je zde Nor, kterému občas jeho spolupracovník nadává do Švédů. Mimo Islandu a dvou souostroví jsou zde tak zastoupeny všechny severské státy či autonomní území.

Mým úkolem byl odchyt a studium ledních medvědů, o nichž jsem psal diplomovou práci, ale to se hned druhý den změnilo a bylo třeba řešit záhadný nález a s ním spojené noční můry všech obyvatel stanice. Občas jsem se při řešení hádanek na chvíli zasekl, ale nikdy to nebylo na tak dlouho, aby mě to nějak moc štvalo. Párkrát byla hlavní postava celá bílá a jednou se mi hra sekla a musel jsem ji vypnout přes správce úloh.

Zpracování rozhovorů, které mi kvůli vystouplým obrázkům postav hodně připomínalo Criminal Case na Facebooku, se mi příliš nezamlouvalo a narušovalo celkovou tísnivou atmosféru. Naopak občasná možnost různých odpovědí byla vcelku fajn, i když asi jen jedna měnila něco zásadnějšího a zajímalo by mě, kdo se rozhodl jinak, než že zůstane u Novy v pokoji přes noc. Já jsem si to před rozhovorem uložil a druhou možnost vyzkoušel, ale přišel jsem tím o jednu animaci a probudil jsem se ve svém pokoji.

Hra obsahuje pět postav plus medvěda a bubáka a asi dvacet herních obrazovek, což není moc, ale stačí to, i když by mohla být přece jen o něco delší. Koupil jsem si krabici a den na to, co mi přišla, byla Steam verze zdarma. Krabici mám tedy zabalenou a alespoň jsem mohl plnit achievementy. Alpha Polaris mě stála stovku, což tak nějak kvalitě odpovídá, jelikož je ale nyní zdarma, určitě stojí za vyzkoušení.

Pro: Grónsko, příběh, lední medvěd, tísnivá atmosféra, více odpovědí

Proti: bugy, zpracování rozhovorů, krátké

+23

Mercedes CLC Dream Test Drive

  • PC 45
Mercedes CLC Dream Test Drive je jednou z mnoha her na freeware poli, propagujících vozy určité značky. Když ale porovnám titul, jež dělá reklamu vozům s trojcípou hvězdou ve znaku s trojicí závodních simulátorů BMW M3 Challenge, Ferrari Virtual Race a Volvo: The Game, vychází mi z toho jako jasný poražený.

Na první pohled je znát, jestli na hře pracovali zkušení vývojáři nebo zda jej mají na svědomí ti, kteří stojí za absolutním propadákem jménem FlatOut 3: Chaos & Destruction. Graficky vypadají všechny čtyři hry podobně, i když Mercedesy možná trošku hůře.

O to větší je paradox, že jsem zrovna u tohoto titulu měl problémy se spuštěním, nejspíše kvůli špatné optimalizaci. A když se mi to konečně podařilo, stejně se mi hra mírně sekala. Samotné závodění není úplně špatné, ale na konkurenci prostě nemá. Pokud přemýšlíte o vyzkoušení freeware závodního simulátoru, doporučím ty tři výše zmíněné, ale Mercedes CLC Dream Test Drive určitě ne.

Pro: závody

Proti: špatná optimalizace, krátké

+15

Indiana Jones and the Emperor's Tomb

  • PC 70
Hru, kde je Indiana Jones hlavní postavou, jsem měl v plánu, avšak šlo o Staff of Kings na Wii a nikoli Emperor's Tomb na počítači. Proč si ale nevyzkoušet něco trochu staršího, kde platí jiné zákonitosti, než u novějších titulů.

Hned na začátku jsem se ocitl na okraji útesu a jelikož jde o koridorovku, musel jsem vyzkoušet, jestli z něj mohu spadnout. Odpověď zní ano! Žádná neviditelná zeď, která by mě před pádem chránila, žádné zábradlí, které nemohu přeskočit, prostě nic. I ztráta klobouku a následné sebrání pomocí klávesy má něco do sebe. Jen nevím, kam ho Indy schovává ve vodě, aby ho pak na souši vytáhl odnikud.

Když jsem se díval na gameplay před rozehráním, přišlo mi zvláštní, že v Praze mluví všichni německy, ale pak jsem zjistil podle mapy, která ukazovala Indyho cestu letadlem, že Praha je podle vývojářů v Německu. Socha svatého Václava na Pražském hradě, který vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti, už je pak třešničkou na nepovedeném geografickém dortu. Alespoň, že socha samotná se vcelku povedla.

Celkově jsem se při hraní hodně bavil, ale samozřejmě se objevili i věci, které mě na hře štvaly. V prvé řadě to jsou asi pěstní souboje. Ty jsou sami o sobě celkem zábavné a lze je okořenit občasným používáním biče na vyrážení zbraní nepřátelům z rukou, ale bylo jich na můj vkus až moc. A když si vzpomenu na jízdu lanovkou, za níž jsem stihl sestřelit snad více letadel, než slavný Rudý baron, tak ani se střelbou to není nijak slavné. Také žraloci a krokodýli, kteří utočili jen na mě a potápěči je vůbec nezajímali, mě moc nepotěšili.

Nejhorší ze všeho však bylo skákání. Je to paradoxně asi nejzábavnější složka hry, ale nic mě nedokázalo naštvat více, než skok špatným směrem v důsledku neposlušného ovládání nebo náhlého přetočení kamery a následný nechtěný pád do propasti. Zvláště v posledních skákacích pasážích při útěku před jakýmsi tankorypadlem a také při překonávání plošin, které vydržely na místě jen chvíli, jsem si řádně zanadával.

U novějších akčněji laděných her volím vždy tu nejtěžší obtížnost, ale Indyho jsem hrál na tu nejlehčí a nestydím se za to. Nevím, co zde přesně vyšší obtížnosti ovlivňují, ale počítám, že je to především větší zranění, které mi nepřátelé způsobují, a pak také jejich větší odolnost, ale už tak mi souboje dávaly dost zabrat. Hodně mě potěšila známá znělka, která se mi jen tak neoposlouchá a nebyl bych to já, abych se nepokusil najít všechny artefakty. Zaplnil jsem jimi celou vitrínu a zpřístupnila se mi za to galerie obrázků z vývoje hry, kterou by měl každý fanoušek Indiana Jonese alespoň zkusit. Je však potřeba dostatek trpělivosti a pevné nervy.

Pro: Indiana Jones, žádné bariéry, socha sv. Václava, bič, většina skákacích pasáží, hudba, artefakty

Proti: příliš mnoho soubojů, střelba, poslední skákací pasáže, občas ovládání a kamera

+33

Becher Roulette

  • PC 25
Ruletu, kde se sázejí opravdové peníze, jsem zkusil asi dvakrát. Jednou jsem vyhrál a podruhé ne, a tak jsem usoudil, že je na čase skončit. Častokrát jsem si ji také vyzkoušel střídavě s Dostihy a sázkami ve formě deskové hry.

Virtuální podoba rulety, tak jak jsem se s ní seznámil v Becher Roulette, mi však vůbec nesedla. Vypadá hůře, než většina DOSovek a ovládání také není nejpřívětivější. Když budu chtít příště zajít do virtuálního kasina, zvolím raději to z GTA: San Andreas, nacházející se v Las Venturas, kde kromě perfektně ztvárněné rulety mohu vyzkoušet také Black Jack, kolo štěstí nebo klasické herní automaty.

Pro: virtuální ruleta

Proti: celkové zpracování

+11

Becher Race 2003

  • PC 35
Závodní hra Becher Race 2003 je na tom o poznání lépe, než její o tři roky starší předchůdce. Zde už totiž nenastává taková nuda a místo pouhého kroužení po trati opravdu závodím s dalšími soupeři.

Není to sice žádná sláva, auto se chová prapodivně a tratě nejsou úplně dobře navržené, ale závodit se celkem dá. Potěšila mě přítomnost Škody Octavie RS a i sbírání lahví Becherovky, tequily či rumu, jež slouží jako power-upy, je příjemným zpestřením jednotlivých závodů.

Pro: závody, Škoda Octavia RS, power-upy

Proti: chování vozů, tratě

+11

Netvor Speed

  • PC 55
Netvor Speed dělající si už svým názvem legraci ze známé série závodních her, některé díly v lecčems předčí. Jasně, vizuálem asi těžko, ale minimálně systémem poškození, které má vliv na jízdní vlastnosti vozů bezesporu.

Cíl vydělat 100 000 euro, které jsou v plánu následně propít v místní putyce, je vcelku směšný, ale co na tom. Hlavně je třeba si hlídat stav nádrže, aby auto nezastavilo v půlce trati. Tím, že se na jednotlivé závody sází, jsem měl o motivaci postaráno a danou částku jsem si opatřil vcelku rychle. Nejde o žádný převratný titul, ale na freeware scénu celkem ujde.

Pro: systém poškození, doplňování paliva, sázení na závody

Proti: krátké, cíl hry

+16

Musaic Box

  • PC 70
Hidden object her je nepřeberné množství a je těžké mezi nimi najít takovou, která by nebyla jen o (někdy až frustrujícím) hledání. Já hrál snad jen Zulu's Zoo, což není titul čistě jen o hledání skrytých předmětů. A stejně je na tom i Musaic Box. Skryté předměty, v tomto případě části notových záznamů, zde sice hrají důležitou roli, ale stejně tak důležité je i sestavování skladeb, které jsem musel pomocí dílků různých tvarů správně poskládat.

Líbila se mi jak občasná potřeba určité činnosti pro nalezení papírku (otevření knihy, rozsvícení lampy, složení předmětu), tak i postupem času obtížnější skládání. Zpočátku bylo málo dílků, takže bylo snadné si se skladbou poradit, ale později jsem měl jako nápovědu k dispozici jen záznam podružného nástroje nebo dokonce záznam chyběl celý a navíc se zvětšila skládací plocha a přibyly dílky.

U poslední skladby jsem se již řádně zapotil. Chtěl jsem to vzdát a podívat se na návod, když mě napadlo správné řešení. Musaic Box určitě neoslní herní dobou a pět místností jsem měl vysbíráno vcelku rychle, skládání trvá o něco déle a záleží především na šikovnosti a hudebním sluchu. Já si vzal později sluchátka a šlo mi to o hodně lépe, protože jsem slyšel i tóny, které z reproduktorů tak patrné nebyly. Určitě mohu Musaic Box doporučit jako příjemnou jednohubku, jen nebuďte jako já a nasaďte si sluchátka hned se spuštěním hry.

Pro: sestavování skladeb, zpestření při hledání, vyvážená obtížnost

Proti: krátké

+15

Becher Race

  • PC 10
Becher Race snad ani nemá cenu hrát. Jedná se v podstatě jen o ježdění po okruhu a sbírání lahví Becherovky, případně jsem se ve druhém módu musel lahvím vyhýbat.

Ať jsem dojel v jakémkoli čase, pokaždé jsem vyhrál a šlo jen o to si daný čas vylepšit. Na to mi ale daleko lépe poslouží třeba TrackMania Nations, takže neexistuje žádný důvod, proč s Becher Race ztrácet čas.

Pro: auto jezdí

Proti: nekonečná nuda

+14

Becher Logical

  • PC 55
Becher Logical je další hrou, která patří do početného zástupu spoj tři logických rychlíků. Někde se předměty vystřelují a jinde zase prohazují a v Becher Logical platí ta druhá možnost.

Místo různobarevných kuliček je třeba nalézt tři a více zátek se stejnými symboly a někdy to byl opravdu oříšek. Na ukrácení dlouhé chvíle však znám řadu lepších titulů, než zrovna tenhle.

Pro: dobré na odreagování

Proti: zabaví jen na chvíli

+12

Chceš se stát Becherem?

  • PC 50
Chceš se stát Becherem? je na tom podobně jako Becher Kvíz. Jde sice o trochu jinou soutěž, ale znovu jsem zpočátku nevěděl odpověď téměř na žádnou otázku. V tomto ohledu je ale variace Milionáře trochu jednodušší, protože správnou možnost volíte ze čtyř variant a občas jsou ty nesprávné tak uhozené, že prostě nejde šlápnout vedle.

Nápovědy jsou vyřešeny originálním způsobem (duch Jana Bechera, kniha a zázračný likér) a také výhra nejde odmítnout. No řekněte, kdo by nechtěl 10 000 litrů Becherovky.

Pro: nápovědy, zajímavé informace ohledně Becherovky

Proti: zpočátku spíše tipujete

+10

Becher Kvíz

  • PC 50
AZ-kvíz jsem dříve vcelku sledoval a většinou, když jsem náhodou přepnul na Českou televizi a běžel zrovna nějaký díl této soutěže, dokoukal jsem ho až k bankomatu. Proč tedy nezkusit jeho virtuální variantu, zaměřenu na známý bylinný likér?

Protože odpovědi na většinu otázek nemám šanci znát, pokud nejsem zaměstnancem likérky, vyrábějící Becherovku. Otázky se však hodně opakují, takže jsem postupně znal správné odpovědi téměř na všechny. Pokud bylo autorovým hlavním záměrem seznámit hráče s Becherovkou a se vším, co se jí týká, pak myslím, že hra splnila svůj účel.

Pro: kvalitní zpracování, zajímavé informace ohledně Becherovky

Proti: zpočátku nevíte skoro nic

+13

BechSolit

  • PC 50
BechSolit není ničím jiným, než kopií klasické karetní hry Solitaire. Jednou z věcí, kterou se BechSolit od své předlohy liší, jsou ruby karet, na nichž jsou motivy Becherovky.

Dalším odlišným prvkem je vzhled, který je mnohonásobně horší, než první verze klasické součásti operačních systémů Windows. Hratelnost zůstala stejná, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se k tomuto titulu chtěl ještě někdy v budoucnu vracet.

Pro: klasická hratelnost

Proti: původní Solitaire je mnohonásobně lepší

+8

BecherSlide

  • PC 60
BecherSlide je předělávka logické hry Hexxagon, ale místo toho, aby Marek Mojzík pouze okopíroval zavedené herní principy, jak to u podobných klonů bývá zvykem, přišel i s několika novými nápady.

Nejsou zde jen dva druhy herních kamenů (v tomto případě lahví), ale hned čtyři. Herní pole není šestiúhelníkové, ale má tvar Karlovarského kraje, České republiky, Evropy, Asie a nakonec i mapy světa.

Hráčům, které bavila předloha mohu BecherSlide s klidným srdcem doporučit a těm ostatním vlastně taky. Za zkoušku nic nedáte.

Pro: stará hratelnost, čtyři druhy herních kamenů, pět různých herních polí

Proti: časem omrzí

+11

BecherFlask

  • PC 20
Boulder Dash jsem nikdy nehrál a ani to do budoucna neplánuji, zkusil jsem si však jeden z jeho nesčetných klonů s názvem BecherFlask. Jak jsem ale následně zjistil, tento typ her mi moc nesedí.

Ujídání herní plochy ještě dejme tomu, ale přemýšlet, jestli zvládnu projít pod tímhle kamenem, aby na mě náhodou nespadl nebo nevyhodil do povětří tohle auto, navíc pod hrozícím vypršení časového limitu, mě značně drásalo nervy a jednotlivé levely jsem musel neustále opakovat. Tohle opravdu není nic pro mě.

Pro: ujídání herní plochy

Proti: neustálá hrozba smrti, časový limit

+9