Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
JohnCZ

JohnCZ
 

Komentáře

Killzone

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS3 70
Při hraní první mise jsem si nemohl nevzpomenout na Shellshock: Nam '67. Hra běží na stejném enginu a i ten pocit ze střelby je prakticky totožný. Jedná se o solidní retro a donutilo mě to zavzpomínat si na staré časy strávené u kamaráda při paření her na PS2.

Ale nechme nostalgie. Hrál jsem HD verzi, tedy remaster do 720p. Původní Killzone jsem v minulosti nezkoušel, ale Killzone HD vypadá velice solidně i dnes. Nemile mě však překvapily časté propady snímků (např. při pohledu na oheň, ale často i bezdůvodně). Ukazuje to na velice lajdáckou optimalizaci, obzvlášť když víme, co všechno stará PS3 dovede. U hry stavící na precizním ovládání je tohle problém.

Hra se skládá z 11 misí, navíc ještě rozkouskovaných do několika sekvencí rozdělených loadovacími obrazovkami. Zatímco v první polovině jsou tyto sekvence kratší, některé trvají dokonce okolo 5 minut, v pozdější fázi jsou o mnoho delší. Obtížnost je zprvu velice nízká a asi i díky naprosto vypatlané AI jde likvidace Helghastů jedna radost. Někde zhruba v polovině hry ale velmi přituhne. Základní bojovníky nahradí obrněnci, kteří vydrží klidně i celý zásobník z kulometu a zmrdi s granátomety, které jsem až do finální cutscény proklínal. Obtížnost je navíc zvýšena delšími misemi, přičemž některé jsou naprosto bez checkpointu a při neopatrném hraní není problém přijít třeba i o půlhodinový postup. Největší krize přišla v misi v bažinách, kde je obtížnost navíc zvýšena klasickým neduhem, který se objevuje u některých starších 3D her: mlha. Hráč totiž nevidí v mlze nic, AI vidí všechno. Přiletivší granát kdesi z dáli a jistý instakill tak mnohdy opravdu nepotěší.

Kdo čeká bezmyšlenkovitou rychlou FPS, tak bude nejspíš zklamán. Killzone je pomalá hra, kde nebezpečí představuje každý nepřítel, obzvlášť v pokročilých částech hry. Hráč je tlačen do opatrného postupu a preciznosti, což může být někdy u hraní s ovladačem problém. Nehledě na otravně nepřesné zbraně a již zmiňovanou optimalizaci. Naštěstí AI je natolik debilní (srsly, horší AI jsem v akční hře snad neviděl), že se i ty nejtužší situace dají nějakým způsobem zvládnout. Chce to ale určitou trpělivost. Hra se pak odmění parádním pocitem ze střelby (i animace zbraní jsou lahůdkové a nemohl jsem si nevzpomenout na Chasera) a syrovou atmosférou válečného konfliktu, který chvíli připomíná 2. světovou válku, chvíli zase Vietnam a přesto se odehrává na cizí planetě v daleké budoucnosti. Hra se ale velmi drží při zemi a kromě několika výsadkových lodí a zlovolného looku nepřátelských Helghastů to moc sci-fi hru nepřipomíná. Tím je ovšem paradoxně Killzone dost originální.

Potěší proměnné prostředí. Hráč navštíví jak ruiny města, tak třeba lesy, pustiny, polní tábory, džungli, ledové pláně a na závěr mají tvůrci připravené i malé překvapení. Design je zajímavý, občas málo členitý a neinteraktivní, ale to se dá od hry z roku 2004 očekávat. Herní náplň je prakticky jen o střílení, ale při správném dávkování nuda moc nehrozí. Příběh je velmi zapomenutelný a přišel mi i trochu nevyužitý. První Killzone působí spíš jako menší a komornější ochutnávka něčeho většího. Lore má rozhodně na víc.

Abych to shrnul. Chápu ony rozpačité recenze, které hra obdržela. Killzone má skutečně dost nedostatků. Od clunky ovládání a pohybu, určité pomalosti až po vypatlanou AI. Má ale i svá pozitiva. Takhle syrovou válečnou atmosféru hráč ve sci-fi střílečce jen tak nezažije a takhle poctivou a uspokojující střelbu jakbysmet. Kdo se obrní určitou trpělivostí, tak se mu hra odmění velmi dobrým 12h zážitkem ze staré školy.

Pro: syrová atmosféra, pocit ze střelby, hratelnost, solidní délka, vylepšená grafika, rozmanité prostředí

Proti: optimalizace, pitomá AI, občas uměle a neférově zvyšovaná obtížnost (mlha, granátomety, absence checkpointů)

+13

Resistance: Fall of Man

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS3 70
Po Resistance, jednomu z launch titulů na PS3, jsem dlouhá léta pokukoval a po zakoupení konzole dal spíše přednost novějším exkluzivitám. Po jejich dohrání ale nastal čas dohnat i ty starší. Začal jsem survival hororem Condemned 2 a teď navázal střílečkou Resistance: Fall of Man.

Inu, nevím jestli je jako launch titul pro konzoli tehdejší nové generace vhodná úplně klasická střílečka. Jelikož to je moje první FPS odehraná na konzoli (v Condemned 2 se moc nestřílí), na ovládání jsem si musel dost zvykat. A ne, na ovladači se mi FPS prostě pohodlně nehrají. Na ovládání jsem si časem ale přeci jen navykl, naučil se nějaké tríčky, odpozoroval chování nepřátel a začal se solidně bavit.

Kolega Frit by tuhle hru určitě k smrti nenáviděl. Je to typická hra vydaná v počátcích předchozí generace. Mrňavé levely, šedivé a hnědé barvy, neostré textury. Při delším hraní je to vlastně docela stereotypní a ještě k tomu tvůrci vypráví ryze béčkový příběh skrze statické artworkové cutscény.

A přesto, nehraje se to špatně. Hra ničím vyloženě nevyčnívá a ani nic nedělá vyloženě blbě. Je to vlastně docela sázka na jistotu. Resistance opravdu ničím nepřekvapí, ale velice solidně si tam člověk zastřílí. No-brain akci mi trochu kazila nevyrovnaná obtížnost, obzvláště v poslední třetině hry, kdy začalo řádně přituhovat díky menšímu počtu lékárniček (resp. léčivého gelu?), otravným hojně se vyskytujícím nepřátelům střílejícím skrze zdi a především kvůli delším intervalům mezi checkpointy. Na střední obtížnost jsem na zásekové místo vyloženě nenarazil, ale naumíral jsem se opravdu hodně. Nutno dodat, že ale většinou vlastní neschopností něco trefit.

Zbraní je tuším něco okolo osmi, hráč využije všechny, ale na takové to řadové kosení jsem používal hlavně 2 základní a sniperku. V těch ostatních se buď rychle vystřílí munice a je záhodno si je šetřit na bossfighty nebo jsou nepřesné. To se ale bohužel týká i jedné z hlavních zbraní. Díky tomu jsou šarvátky s větším počtem nepřátel trochu únavné. Hráč se musí hodně krýt a zároveň být neustále v pohybu, jinak zhebne hodně rychle, kdežto i řadový emzák vydrží o dost víc jak hráč. Blízká setkání třetího druhu doporučuji raději nepraktikovat. Nejvíce se to projevilo klasicky v závěru hry, kdy už tvůrcům docházel dech jak po stránce dějové, tak po stránce hratelnosti. Hra je na poměry FPS fakt dlouhá a s blížícím se koncem jsem si čím dál tím více všímal až příliš primitivního designu a opakujících se asssetů (a to třeba i celých místností).

Hraní Resistance jsem si docela střídmě dávkoval a vydrželo mi skoro na měsíc. Herní dobu bych tipoval i k 15 hodinám (kdo není konzo-lama odkojená PC master race, tak možná k 12). Za ty prachy, co to dneska stojí, velmi solidní porce.

Pro: zasazení do alternativní historie po 1. světové válce, dlouhá herní doba, řemeslně dobře odvedená akce, ozvučení

Proti: po všech směrech až příliš generické a neinovativní, nevyvážená obtížnost, laciné cutscény, délka může být i zápor

+13

Jurassic Park: The Game

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Jurassic Park: The Game je jedna z těch ranějších moderních akčních adventur od Telltale. Vzhledem k nízkému hodnocení jsem se tomuto titulu docela dlouho vyhýbal. Je fakt, že s ohledem na současné Telltale příběhovky má co do technické stránky Jurassic Park: The Game určité rezervy, jinak je to ale vesměs to samé, co oblíbený The Walking Dead. Jediný rozdíl vidím ve větší míře QTE, které jsou navíc o něco náročnější, ale také v menší celkové interaktivitě, což spíše beru jako plus. Hra je díky tomu kratší a udržuje si po celou dobu velmi hektické tempo. Pár jednoduchých puzzlů ale ani tak nechybí.

Příběh hry je zasazen paralelně s dějem prvního filmu. Odehrává se však v jiné části ostrova a s jinými postavami. Fajn osvěžení. Děj prvního filmu to příjemně doplňuje, ale nestojí jen na něm. Hráč se dočká několika odkazů, ale jinak je přímé dějové provázání s filmovou předlohou minimální. Jeho kvalita je ale překvapivě dost solidní, především s ohledem na jeho blockbusterové kořeny. Obsahuje ty samé ingredience, jako Spielbergův originál a ještě něco málo přidává navíc. Za mě v tomto ohledu spokojenost.

Graficky hra nevypadá kdovíjak dobře a veškeré neduhy Telltale her tu jsou přítomny a to logicky, vzhledem k datu vydání, v té největší možné míře. Lehká stylizace to docela šikovně kryje, takže jediné, co hráče vyloženě zamrzí, jsou občasné grafické glitche.

Fandy předlohy určitě potěší původní hudba. V akčních scénách orchestr dramaticky burácí, v těch poklidnějších naopak ucho potěší známé klasické melodie. Trochu mě mrzelo, že hra neobsahuje vícero takových těch poklidných kochacích momentů. Filmová main theme zazní jen párkrát a vždy jen na malou chvíli. Tady bych spíš očekával nekompromisní fan servis. Protože pro koho jiného, než pro fandy filmu, tohle vlastně je...

Délka okolo 7 hodin se mi jevila jako naprosto v pohodě. Rozdělení na epizody je fajn, jedna epizoda na jednu seanci je tak akorát, aby se hráč příliš všemi těmi QTE nepřejedl. Kdo ovšem hektické mačkání tlačítek k smrti nenávidí, ať se hře raději vyhne obloukem. O ničem jiném to není. Ovšem jako večerní relax na gauči u televize s gamepadem v ruce je tahle hra jako dělaná.

Pro: solidní blockbusterový příběh, původní hudba, slušná délka, hromada akce a dinosaurů

Proti: drobné technické bugy a občasné grafické glitche, QTE hratelnost není pro každého

+18

Condemned 2

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS3 80
Condemned byl vždycky černý hororový kůň, který tak trochu stál opodál ve stínu svého daleko profláklejšího bratříčka. Jenže zatímco F.E.A.R je hlavně střílečka a děsí spíše okrajově, Condemned je plnohodnotný survival horor. Dvojku jsem dlouhá léta oplakával a na PC marně vyhlížel. Po pořízení konzole jsem ale na ni při všech těch Uncharted-ech a The Last of Us-ech dočista zapomněl. Až doteď...

K mému překvapení dvojka přináší celou řadu změn, které fandu prvního dílu určitě zaskočí. V mém případě spíše negativně. Ačkoli dvojka dějově přímo navazuje na jedničku, první kroky nejsou úplně sebejisté. Dvojka daleko více tlačí na pilu. Mění vzhled i charaktery postav a ze dvou relativně civilně a reálně působících agentů ve středním věku dělá mladé akční hrdiny, kteří nejdou pro cheesy hlášku daleko. Ethan zdrsněl a zbělal. Rosa naopak velmi omládla a ze sympatické zakulacené parťačky se stává, jak by řekl jeden nejmenovaný uživatel ČSFD, pěkná sexica. Celé pojetí příběhu mi velmi připomínalo svou nablblostí, co se dialogů týče, sérii Resident Evil a to je dle mého názoru trošičku škoda.

Další změnou je větší důraz na akci. Rubání všemožných těžko identifikovatelných individuí je ale odladěné a chytlavější než prvně. Vyšetřovacích pasáží je pořád dostatek, ale jevily se mi jako krajně nevyvážené. Někdy tvůrci z hráče dělají idiota a předkládají mu volby, z nichž je jen jedna očividně ta správná (protože ty další tři jsou úplně debilní) a někdy po něm chtějí vědět, co hlavní postava dělala a říkala o tři levely nazpět (a v té změti retardovaných hlášek se leccos důležitého ztratí :). Nevyvážená obtížnost je cítit i na celé hře. I na normal jsem narazil na pár míst, které mi řádně pocuchaly nervy a nemyslím tím jen pitomé finální bossfightové QTE (naštěstí byli tvůrci soudní a dali před něj checkpoint).

Rozporuplná je i technická stránka. V interiérech Condemned 2 vypadá dobře a hraní si s dynamickými světly je, jako u všech her od Monolithu, tradičně skvělé. Množství ústupků je zakryto různými filtry a rozmazaným viděním. Funguje to vesměs dobře, ale někdy tvůrci tlačili na pilu až příliš a čas od času se to zvrhne v nepřehledný maglajz, kde hráč máchá trubkou okolo sebe a doufá, že se trefí, ač nejsou bušící socky pořádně vidět. Největší rezervy mají exteriéry, kterých ale naštěstí není moc. A stejně jako vizuál je i nevybalancovaná optimalizace. Framerate lítá, jak se mu zachce. Ačkoli jsem ho neměl čím změřit, věřil bych i, že na některých specifických místech klesal až k 20 frejmům za sekundu. Pocitově vskutku nepříjemné. Ale holt daň za starou konzoli.

Každopádně nenechte se zmýlit. I přes výše zmíněné výtky se Condemned 2 jako celek hraje skvěle. Hratelnost je pestrá a i po stránce designu se tvůrci snažili o originalitu. Zatímco prvních pár lokací hráče zavede do tradičních ghett a opuštěných bytovek, v pozdější fázi se střídá jedno zajímavé místo za druhým. I když mi nebyly po chuti výše zmiňované estetické změny, příběh je v rámci žánru rozhodně pořád dost nadprůměrný. Celá hra je prošpikovaná velkým množstvím animací, které děj neustále ženou kupředu a předělují jednotlivé lokace. Je to svižné, má to drajv a kdo má rád kvalitní survivaly a nevadí mu očividná snaha o béčkovost, tak nemá nad čím váhat.

Pro: hutná atmosféra, svižné tempo vyprávění, design a hratelnost, vizuálně hezké interiréy a světelné efekty, omezení HUDu na nutné minimum

Proti: některé změny mi nebyly po chuti, optimalizace, vizuálně nehezké exteriéry, nevyvážená obtížnost, až moc to někdy tlačí na pilu

+14

Resident Evil: Revelations 2 - Episode 1: Penal Colony

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Hodnoceno jako celek.

RE: Revelations 2 se mi jeví jako poměrně rozporuplné pokračování. Na jednu stranu přináší v celé sérii snad nejlepší (rozuměj, nejméně debilní) příběh, na stranu druhou tvůrci dost okatě vykrádají kde co. Od The Last of Us, přes Alana Wakea až po The Evil Within. Je fakt, že po stránce hratelnosti si to bere to dobré a likvidace roztodivných zmutovaných potvor na těch zhruba 12 hodin zabaví velmi dobře. Jako celek to ovšem působí trochu jako chudý příbuzný zmiňovaných her. Level design není špatný, naopak je docela zábavný, ale prostředí působí šedivě (asi jako 10 let stará hra pro PS3) a i přes atraktivní zasazení docela nezáživně. Že z grafiky vyloženě nepadám na hubu by mi ani nevadilo, kdyby tvůrci nešli na některých místech vyloženě do extrémů a nepoužívali nekvalitní 2D textury jako hranice mapy. Les ve formě otexturované placky jsem viděl naposledy v Colin McCrae Rally.

Je fajn, že hra obsahuje coop, ale nedokážu si moc představit, že bych to kooperativně dokázal hrát a nestihl se se spoluhráčem pohádat o hratelný charakter. Zatímco za hlavní postavy musí být hraní zábavné, do sidekicků, kteří neumí bojovat a nemají kdovíjak nápadité spešl skills, jsem se přepínal, jen když jsem musel. Střídání postav je v singlu fajn oživení, v mulťáku - kdybych měl celou dobu hrát za non-lethal charakter, kterej nic extra zajímavého neumí a ani jednou si nevystřelil, tak bych se po chvíli asi ukousal nudou. V singlu je zase naopak problém, že ta postava, kterou ovládá AI, je naprosto nepoužitelná. AI nestřílí, nehledá skryté itemy, neupozorňuje mě na nepřátele, nečistí mi cestu dál. Vlastně vůbec nic, k čemu je určena. Jen tupě čumí a čeká, až si hráč všechno obhlédne a vykydlí sám. K dobru ji ovšem musím přičíst, že se alespoň nezasekává a netrpí sebevražednými tendencemi.

Hrát to tedy nebo nehrát? Inu, pokud hráč očekává klasickou lehce hororovou řežbu s béčkovým příběhem, zklamán myslím nebude. Tvůrci hru dost poameričtili, hra je civilnější a už to není tak mongoloidně retardované a přestylizované. To já osobně určitě vítám, ale je možné, že to zarytého fandu série úplně nepotěší. Nicméně se to hraje mnohem příjemněji než předchozí díl a pokud překousnete zastaralý vizuál, tak to i svižně běží. Coop hodnotit nebudu, páč jsem ho nehrál, ale za sebe můžu říct, že bych to vzhledem k nevyvážené užitečnosti postav kooperativně ani hrát nechtěl.

Pro: hratelnost, solidní příběh a postavy, atraktivní námět, místy atmosféra, příjemné ovládání, technicky zábavný design

Proti: graficky nenápaditý design (a často odfláklá grafika i jako taková), šedivé prostředí, až moc okatě to vykrádá jiné tituly, AI, jedno stupidní QTE ve 3. epizodě rapidně ovlivní konec hry

+11

Resident Evil: Revelations

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Inu, čekal jsem to horší. Šel jsem do toho s tím, že to není plnohodnotný titul primárně určený pro "velké" platformy. Šel jsem do toho i s tím, že jsem měl načtené zdejší ne moc oslavné komentáře. K mému překvapení je ale Resident Evil: Revelations velice slušně hratelný titul. Jasně, technicky toho moc nepředvede, design je i na poměry série dost lineární a pocit ze střelby není kvovíjaký - vlastně je dost hrozný (obzvlášť v porovnání s uspokojivě mlaskavým RE4). Málem mě to od hraní odradilo. Jakmile si ale hráč obohatí své zbraně o různá vylepšení, zážitek ze střelby se dost zlepšuje, i když hitboxy jsou v téhle hře prostě docela problém.

I tón hry se postupem času mění. Zatímco první půlka je klasický tuhý survival, kde dá zabrat každá potvora, polovina druhá je zase velmi akční střílečka. A osobně mi tenhle přerod dost sedl. Zatímco první polovinu jsem čudlal nějaké dva měsíce, polovinou druhou jsem profrčel na jeden večer. Nabere to celé na tempu a nemůžu si pomoct, ten příběh mě bavil. Tedy, ne ani tak příběh samotný, jako spíš jeho dynamická forma vyprávění. Jinak je to samozřejmě klasické mongoloidní Resident Evil wtf plné debilních dialogů, over the top zvratů, siláckých řečiček a cool postav s wannabe stylovými outfity a hipsterskými haircuty.

Série Resident Evil na mě ale nikdy moc atmosféricky nepůsobila a tak tenhle příklon k akci velmi vítám. Prostředí zaoceánské lodi inklinovalo k backtrackingu a potěšilo mě, že toho běhání bylo s blížícím se závěrem minimum a když už bylo, tak ho tvůrci stále nějak obzvláštňovali a hráč se nikde zbytečně dlouho nezdržoval. Tempo to má ovšem poměrně nevyrovnané a nejvíc je to cítit na poslední epizodě, která působí spíše jako epilog a po epické závěrečné bitvě je to zase návrat ke komornějšímu pojetí. Celé to završí dost debilní bossfight, který potrápí nejeden gamepad (ano, gamepad - na myši a klávesnici se to moc hrát nedá).

V předchozím odstavci jsem nakousl epizodičnost. Ta hře rozhodně svědčí, byť je to spíš jen vizuální vychytávka, než nějaký opodstatněný prvek pro vyprávění příběhu. Epizodám chybí nějaký rámec, něco, co by tohle dělení odůvodnilo. Osobně mi to ale sedlo a sledování každého "Previously on..." shrnutí jsem si užíval. Jedním z důvodů byla určitě i fajnová hudba.

Co mi ovšem též nesedlo, byl mnohými zmiňovaný bio-skener Genesis. Naštěstí se dá na veškeré skenování vybodnout, hráč do něho není tlačen. Jen je třeba počítat s o něco omezenějšími zásobami munice.

Jinak je to hratelnostně klasický Resident Evil (i dveře se značkami se vrací), jen notně osekaný a zjednodušený pro dnešní casualy. Mně to osobně vyhovovalo a bavil jsem se - kvalita nekvalita - více, než u toho nekonečného bloudění v prvním remasterovaném dílu.

Pro: střídání prostředí zamezuje nástupu stereotypu, zábavně a akčně podaný příběh, epizodická forma, postupem času slušná hratelnost

Proti: střídání prostředí a postav ale také narušuje tempo a atmosféru hry, zbytečný bio-skener, občas je to až příliš dementní, graficky se hra moc nepředvede, finální bossfight, na M/K se to nedá hrát

+18

Black The Fall

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Obecně plošinovky zas až moc nemusím. Rychlé reflexy, vyšší obtížnost a otravné bossfighty - to není moc pro mě. Na druhou stranu mám však určitý typ plošinovek hodně rád. Typ založený na atmosféře a zajímavém graficky detailně ztvárněném prostředí, co má hlavu, patu a žádnou vatu. Black The Fall tohle všechno splňuje včetně podmínky, že to nesmí být moc dlouhé. Ty 4 hodinky včetně vychytání všech achievementů jsou pro tuhle hru přesně tak akorát.

Black The Fall zavede hráče do postapo světa, kterému vládne bolševik tvrdou rukou. Továrny na roboty, (ne zcela) opuštěné válkou zničené město, rozsáhle industriální zóny... To vše v ponuré stylizaci připomínající Limbo nebo Inside. Hráč převezme kontrolu nad nemakačenkem Blackem a snaží se zdrhnout z něčeho, co připomíná klasický lágr. Hratelnost se skládá z různých hádanek, které občas trochu potrápí (hlavně ke konci), ale není to nic, z čeho by si hráč rval vlasy. Obtížnost je poměrně vyvážená a tvůrci při jejich vytváření (víceméně) našli balanc mezi uspokojením a frustrací. I sbírání achievementů je zábava, jelikož se pojí s různými skrytými eventy a jejich ulovení nezabere nikdy víc než pár minut (tedy až na jeden).

Po grafické stránce hra vypadá pěkně a prostředí mě až do konce hry neomrzelo. Pořád mě zajímalo, co bude dál a to je výhra sama o sobě. S animacemi je to už o něco horší, odezva ovládání a navazování jednotlivých animací postavičky není úplně ideální a hodně úmrtí (a sprostých slov) padlo právě na účet ovladatelnosti. Ale jelikož hra na přesnosti staví spíše minimálně, rage quitů bylo jen malinko. Puzzly to má poměrně originální a vždycky s citem integrované do prostředí tak, aby zapadaly a nepůsobily samoúčelně. Jak už bylo zmíněno, jejich obtížnost je spíše nižší a většina záseků spíše pramenila z toho, že jsem netušil, co po mě hra vlastně chce a nebo tam byl nějaký prvek až příliš ponořen do tmy a já přehlédl cestu dál. Platforming stojí, podobně jako v Limbu, na metodě "pokus-omyl." Checkpointy jsou ale rozmístěny více než štědře, takže člověk prakticky nemusí nikdy nic zbytečně opakovat.

Finále příběhu bylo fajn, ale nemůžu se ubránit pocitu, že mohlo být ještě o něco intenzivnější a s delším build-upem. Za mě ale určitě palec nahoru, podobné tituly si zahraju s chutí.

Pro: prostředí a stylizace, hratelnost, rozmanité hádanky s citem zasazené do prostředí, zajímavé achievementy, vyrovnaná obtížnost, absence hluchých míst

Proti: rychlý konec, horší odezva ovládání; hráč občas netuší, co po něm hra chce

+17

Assassin's Creed Origins

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
V AC sérii jsem už dlouhou dobu ztrácel víru. Od trojky šla kvalita strmě dolů. Čtyřka nebyla zlá, ale ty kokos: postavit to na stereotypních arkádových soubojích lodí... eh, nic pro mě. V Unity se ještě trochu o něco snažili, ale ne zcela úplně se to vyvedlo a Syndicate byl čistý amatérský narychlo splácaný průser. Proto mě ta dlouhá pauza potěšila a znova zažehla naději, že se dočkám něčeho víc, než jen slušně vymodelovaného historického světa (důvod, proč jsem to s touhle sérii ještě nevzdal). A vskutku, Origins je tak trochu novým začátkem a první AC hra po skončení Eziovské trilogie, která mě upřímně bavila až do samotného konce. Na začátku královsky, ke konci už méně, ale pořád solidně bavila. Pořád tam jsou ty otravné copy-paste prvky, které Ubisoft nastavil pro všechny své open-worldy, ale v daleko menší míře a děkuju děkuju, konečně jsou pryč collectibles. Alespoň v té otravné "to do list" formě. Děkuju!

Inspirace Zaklínačem je tu určitě ku prospěchu věci. Celá hra nepůsobí tak nechutně konzolovitě. Příjemně se ovládá, všechny nabídky jsou svižné, průzkum světa také. Celkově herní plocha působí komplexněji a uvěřitelněji (už to nevypadá tolik jak parkourová dráha). A hlavně: ten svět je prostě krásnej. Jakože fakt nádhernej. Prvních 30 hodin jsem se jenom kochal a užíval si všechny ty detaily a vizuální nádheru. A nejde jen o to, že je to všechno nádherně barevné a člověk vidí fakt jakože hodně mrtě do dálky. Ten svět prostě žije sám o sobě. Ta maniakální míra detailů mi přišla skoro až neuvěřitelná a s přehledem můžu říct, že vizuálně a technicky jsem hezčí hru prozatím nehrál. V tomhle ohledu Ubisoft překonal všechno, co bylo doposud vytvořeno. Sry, Geralte!

Co mě ale mrzí o to víc, že Ubisoft pořád nenajal schopné designéry misí a writery. Kdyby byla úroveň writingu a herní náplně tak maniakální, jako míra vizuálních detailů, měli bychom tu, dámy a pánové, jistojistě hru (minimálně) roku. Hlavní příběh je opět o pomstě, opět je to schematické vyvražďování členů Řádu hezky odspodu až na vrchol, což by možná nevadilo, ale kromě parádního Bayeka, Ayi a toho orlího superdronu (a možná taky ještě toho tejpka, co mu tak nehezky sejmuli dcerku... ten měl charakter) jsou to všechno figurky, které se objeví, řeknou pár slov a zase zmizí. I samotné mise jsou dost na jedno brdo, všechno je to psáno tak nějak stejně a i když je tam občas snaha sem tam o nějakou invenci nebo originální zápletku, pořád je to takové povrchní a tedy na míle daleko za Zaklínačem (no proč ho nezmínit, když se ho snaží Ubisofťáci tak okatě vykrádat). Writing celkově je prostě mdlý a design misí dost primitivní. A není to vidět jen na misích, ale třeba i na obsahu vedlejších aktivit. Třeba průzkum hrobek. Ty kráso, tam by se daly vymyslet tak pěkné puzzly a tombraiderovské sekvence a to i za cenu ztráty realističnosti. Ne, hrobky jsou na jedno brdo, puzzly prakticky žádné (vlastně se tam opakují jenom hrátky s výtahy a závažím, občas se světlem, ale většinou tam ani hádanky nejsou). Naštěstí je ta hra tak nádherná a krásná, že tohle jsem začal řešit až zhruba v poslední třetině, tedy v momentě, kdy se mi okoukal svět, unavila mě opakující se hudba (i když dope af) a začaly mi lézt na nervy stále stejné hlášky kolemjdoucích (třeba to, jak mě nějaký egyptský fracek furt posílá do chuje). Stále ten samý problém. Měli by ubrat na kvantitě a přidat na kvalitě.

Samotná hratelnost, kterou už popsali kolegové výše mnohem výstižněji, než bych kdy dovedl já, je ale zábavná a drží to nad vodou spolu s vizuálem opravdu hodně dlouho. I po takřka 100 hodinách mě hra baví, a i když během druhého DLC už pociťuji jistou únavu materiálem (resp. zmiňovaným repetitivním designem herních aktivit), tak mě ten souboják a svět pořád láká zpátky. Ale je to 100 hodin, sakra! Není moc her, co bych vydržel hrát tak dlouho. Takže prostě palec nahoru.

Co dodat? I přes mnou zmiňované výtky jsem si hru fakt užil. Sice jsem nedostal úplně to, co by si má supernáročná a vybíravá herní dušička přála, ale pořád jsem dostal hodně. Ale Ubi-hošánci: prosím prosím, najměte si schopné spisovatele. Nějakýho tejpka s tvůrčí vizí. 100 prakticky stejných základen a ležení k vyčištění přeci nikoho nezabaví tak, jako pěkný, komplexní, tíživý a emočně vyčerpávající quest. A Witcher 3 ukázal, že to jde. I na tak ohromné herní ploše. A šlo by to i tady, klidně i bez dialogových voleb. Tady ta designérská variabilita a sžití s příběhem a postavami pořád dost chybí. Ale i tak velkej a správnej krok kupředu.

Pro: Bayek, Aya a Senu; Discovery Tour, překrásný svět, soubojový systém, maniakální míra detailů co se herního světa týče, lehký příklon k RPG, absence "to do" hovadin a collectibles, konečně zase zábavný design misí...

Proti: ... ale pořád mi to nestačí, slabý writing, nezáživné postavy, nevyužitý potenciál; jakmile opadne opojení vizuálem, začne se to herně až příliš opakovat -> nedostatek kreativity

+40

Marie's Room

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Příjemná krátká 3D adventura (nebo walking sim, chcete-li), která se inspiruje ve známějších hrách jako Life Is Strange nebo Gone Home, ale přináší i v rámci žánru poměrně originální příběh vyprávěný skrze klasické prozkoumávání předmětů. Hráč spolu s hlavní postavou Kelsey vzpomíná na svou nejlepší kamarádku z mládí a odhaluje, co se jim v mládí přihodilo.

Marie's Room je hodinová jednohubka, která potěší svým civilním vyzněním. Kdo si chce dát pauzu od všech těch středověkých válečníků a vesmírných mariňáků, Marie's Room mu přijde určitě vhod. Obzvlášť, když je hra úplně zdarma a technickou kvalitou v ničem nezaostává za komerčními peckami. Pokoj americké puberťačky je vymodelován přesně tak, jak by si člověk pokoj americké puberťačky představoval a prozkoumávání předmětů a poslech kvalitně nadabovaných monologů na tu hodinku zabaví. Celé je to podbarvené pohodovým kytarovým soundtrackem dokreslujícím už i tak nostalgickou atmosféru. Hra je možná až příliš krátká, ale oceňuji, že tvůrce přesně věděl, co a jak chce hráči sdělit a udělal to jasně, úderně a bez zbytečného natahování. Osobně bych ocenil víc takových her.

Pro: nostalgická atmosféra, civilní příběh, profesionální technická stránka, pohodový kytarový soundtrack, je to zadara

Proti: mohlo by to být klidně i delší

+24

The Technomancer

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 60
I navzdory kritice se mi předchozí kousek s názvem Mars: War Logs z dílny nechvalně proslulého Spiders Studio líbil. Bylo to takové malé skromné RPG s tak akorát dlouhou hrací dobou okolo 15 hodin a jednoduchým atmosférickým příběhem. I přes mnohé ústupky jsem si tu hru tehdy dost užil a o to více se na Technomancera těšil.

V první řadě je nutno říci, že se tvůrci nikam výrazněji neposunuli. Akorát je všeho víc a celé to trvá něco málo přes 30 hodin, tedy zhruba o polovinu déle, než předchůdce. Příběh je o poznání epičtější a osudovější, byť jako celek je oproti konkurenci poměrně slabý. Hodně věcí ale vyvažuje perfektní atmosféra a setting, který mě u hry hódně dlouho držel. Vše ostatní je spíše průměrné, ale svým způsobem dost chytlavé. Tedy, alespoň v první polovině (úvod v Ophiru, celý Noctis). S příchodem do Údolí mutantů jakoby tvůrcům došly nápady a prachy a začali naplno recyklovat. Místo aby děj gradoval, tak ho začali rozmělňovat hromadami narychlo splácaných questů, obzvlášť návraty do úvodní lokace, Ophiru, plné neustále a velmi rychle se spawnujících nepřátel mi pily krev. Je to škoda, protože do té doby to byla moc fajn hra, ale tvůrci OPĚT nedokázali najít onu pomyslnou hranici (ne)zábavy.

V čem ale nesouhlasím s většinou jsou souboje. Ty mě prostě bavily a žral bych je až do konce, nebýt nízké variability lokací a nepřátel (a jejich tak velkého počtu). Je to jednoduchý systém rubání a uskakování, podobně jako v druhém Zaklínači. No, "jednoduchý." Ona je hra i na střední obtížnost místy opravdu dost tuhá. Vylepšování equipu je rozhodně nutnost, stejně tak jako nerozhazovat jen tak skill pointy, ale dopředu si promýšlet svůj build.

Příběh jako takový je slabší a ani finále moc nepřekvapí, ale dialogy mi přišly na celkovou úroveň hry dost dobré a hra si trochu hraje na takový chudší Mass Effect. Companionů není tolik a ani nejsou nijak extra zajímaví, ale že by nebyli promakaní, to se říct nedá. Jen s těma ženskejma je to jedna velká bída. Nejsympatičtější protějšek do případné romance je totiž vykázaný technomant Andrew. Beze srandy! :(

Ve výsledku mě ale The Technomancer mírně zklamal a to především odbytou druhou polovinou, která výsledný dojem stáhla hodně dolů. Pro příště bych prosil hru zbytečně nenatahovat a lépe se přizpůsobit omezenému budgetu. A hlavně ten respawn. Zatraceně, respawn není NIKDY řešení!

Pro: první polovina hry, atmosféra a setting, chytlavé souboje, je to slušná výzva, parťáci a dialogy s nimi

Proti: druhá polovina hry, chybí tomu větší osobitost a nějaký wow moment v příběhu, backtracking a s tím související respawn... ... jo a taky ty romance probůh

+23

Resident Evil 4

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 85
Ačkoli je čtvrtý Resident Evil už relativní dědeček, aktuální HD verze ho příjemně omlazuje a co víc, po stránce hratelnosti má rozhodně pořád co nabídnout. Vlastně si ani nevzpomínám, jestli jsem někdy v poslední době hrál takhle poctivou a zábavnou akční adventuru.

Remaster prvního dílu jsem vzdal někde za polovinou, jelikož mě ten neustálý backtracking a hádankovitý design příliš nebavil (nehledě na frustrující systém ukládání). Čtyřka má ale přesně ty správné ingredience, které mě nakonec přikovaly k obrazovce na takřka 20 hodin. A že je to vydatná porce velmi kvalitního leveldesignu, mrtě zábavného střílení, fajnových bossfightů a v neposlední řadě chytlavého, i když nadmíru béčkového... nah, skoro až céčkového děje. Je to přesně tak debilní, jako filmová série, japonsky typicky lehce pedofilní, ale v tomhle případě mi to ani moc nevadilo a ke hře to docela i sedělo.

Zatímco první lokace na španělském venkově mě nadchla, následný hrad mé nadšení už mírně zchladil. Ovšem ne na dlouho, protože co tahle lokace ztrácela na originalitě, to doháněla leveldesignem. A to platí i o zbytku míst, kterými si hráč projde. V té hře není nic navíc, nepřátel je hodně, ale nikdy přehnaně moc, jsou tam bossfighty, ale nijak frustrující a to i navzdory ovládání. Je tam dokonce i nějaké sbírání pokladů, ze kterého má hráč pocit opravdového zadostiučinění, protože odměny za to stojí. Tvůrci přesně věděli, co hráče baví a namíchali to tak příjemně vyrovnaně, že jsem se ani na minutku nenudil. Obtížnost je nastavena celkem vysoko, hráč se musí docela ohánět, ale férově a pocity frustrace se dostavily maximálně tak z nemotorného ovládání (radši nechci vidět, jak se hrála původní verze). Ale i na to se dá časem zvyknout a nakonec se mi pohyb postavy zalíbil. Umocňuje to survival feel.

Aktuální HD verze vypadá graficky velmi slušně a hýbala by se i skvěle v UHD rozlišení nebýt mizerné optimalizace částicových efektů (prach, oheň) v některých lokacích. V cutscénách to rozhodí voice-over a samotnou hru to výrazně zpomaluje. V klasickém full HD to ale šlape normálně.

Pro: design, množství cutscén, hratelnost, pocit ze střelby, Ashley

Proti: otáčení postavy není upravené na analogové páčky, optimalizace částicových efektů

+19

Assassin's Creed: Syndicate

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 50
Dílo dokonáno. Série ztratila i ty zbytky duše, které kdysi měla. Syndicate je tak neskutečně vyprázdněná hra, až to bolí. Máme tu sice velký historický Londýn, který na první pohled dýchá životem a zajímavými příběhy. Jenže tyhle příběhy, které v Unity byly ještě jakž takž slušné, tady působí spíše, jako kdyby je psala nějaká partička najatých středoškoláků. Ne vážně, takhle slabý, spíš až debilní writing všeho vyjma ústředního příběhu jsem snad ještě neviděl a to hry většinou neoplývají kdovíjak kvalitními scénáři. Veskrze to zabíjí jakékoli snahy o ponoření se do hry a její atmosféry.

Londýn vypadá vizuálně krásně, ale jak už tu kdosi zmínil, je to jediná věc ve hře, která (snad jen s výjimkou dobové hudby) dokáže na hráče nějak zapůsobit. Jediná věc, která má nějakou duši. Po určitém čase ale nakonec ta hnědošedivá barva zablácených ulic stejně omrzí a mimo město, třeba do nějakých kobek, se hráč, na rozdíl od minulých dílů, nepodívá. Hráč si i brzy začne všímat klasického Ubi schématu, mnoha bugů v grafice a oproti Unity i výrazného vizuálního downgradu.
Co drží Syndicate nad propastí je pravděpodobně hratelnost. Ta totiž kombinuje všechno zábavné na předchozích dílech a i přes slaboučký design misí je to docela zábava hrát, byť je nutno si hru přiměřeně dávkovat. Určitě to není věc, kterou by člověk pokořil intenzivním hraním za pár dní. Své trumfy hra odhalí zhruba po 2 hodinách hraní a poté je to až do konce opakování toho samého. A není nic, co by táhlo hráče dál. Všechno dějové je až zoufale neambiciozní. Souboje jsou oproti Unity o něco zábavnější, lezení po budovách díky háků až směšně jednoduché. Na jednu stranu to velmi zrychluje pohyb po dost velkém městě, ale pocit z nebezpečného šplhání je dávno pryč.

Na začátku jsem nakousl příběh, který hráče zavede doprostřed války gangů. To je vlastně i jediná tématika hry. Pryč je assassinská mystika. Není tu žádný řád, templáři jsou tu prezentování formou členů gangů, které hráč postupně vyhlazuje tím, jak obsazuje Londýn. Linka z budoucnosti je osekána na nutné minimum a až na jedno příjemné a velmi nečekané překvapení se hráč nedozví ani nic nového. Celá ústřední linka se točí jen o osvobozování Londýna a hledání DALŠÍHO úlomku ráje, který (to snad ani není spoiler) postavy samozřejmě naleznou až ve finální misi a to mezitím je jen generická vata. Tohle přešlapování na místě a čekání na "něco" je už docela frustrující.

Dvojice hlavních postav je ale naštěstí sympatická a díky tomu, že se hra nebere vždycky úplně vážně, tak to není vždycky úplná nuda. Zatímco za Jacoba jsem hrál spíše z nutnosti, Evie mě svým ladným pohybem a pěknými outfity přikovala k obrazovce o něco více. Animace mezi misemi jsou často osekané, často ani žádné nejsou a hráč sleduje statickou obrazovku a rozhovor dvou postav bez dodělaného mocapu. Srsly?

Z té hry prostě z pomalu každého aspektu řve odlfáknutost a jsem rád, že si série dala po tomhle fiasku pauzu. On ten základ totiž je pořád dobrý a i přes kritiku na poslední díly se na Origins skutečně těším. Syndicate ale opravdu nemá pořádně co nabídnout a to ani zatvrzelému fandovi série, který už musí být notně unavený tou stále stejnou a neměnnou herní šablonou. Nehraje se to špatně, ale celé to naprosto a bez jakéhokoli vzrušení prošumí.

Pro: místy hratelnost, tradičně pěkně zpracované město, Evie, hudba navozující dobový feeling

Proti: místy hratelnost, slaboučký až generický design misí a to i těch hlavních, vizuální downgrade, hloupý writing, příběh prost jakýchkoli emocí, hloubky, začátku a konce; hráče to nemá šanci vtáhnout

+25 +27 −2

Kona

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Kona je přesně to, co si chci už roky zahrát. Kanadské lesy. Zasněžená krajina. Tajemství malého městečka. Osobitý způsob vyprávění. Lehce otevřená mapa plná interaktivních míst, dokumentů k prozkoumání a příběhů k odhalení. Detektivní zápletka, která si trochu bere z Akt X a trochu z noir detektivek. A celé je to fakt kvalitně a hodně atmosféricky napsané.

A to nejdůležitější: je to fakt radost hrát. Prvotní atmosféra je skutečně vtahující díky skvělé hudbě a podařenému jízdnímu modelu auťáku, se kterým se hlavní hrdina Carl po mapě potuluje. Strach z neznáma trochu opadne při prvním flashbacku, který působí hodně fantasy klišé dojmem (prostě to na mě ze všech stran až příliš křičelo, že je to jen hra), ale nikterak výrazně. Ve výsledku mě ale ona až příliš explicitně servírovaná sci-fi rovina trochu rušila a mnohem více bych si to užil jako klasickou detektivku s případnými tajemnými náznaky. Nicméně i tak se mi líbilo netypické využití jedné z mých oblíbených urban legends, zlého lesního ducha Wendiga. Příjemné bylo zjištění, že mě ve hře vyloženě nikdo nenahání a tak jsem se při hraní nemusel stresovat a mohl si to šmejdění naplno a bez stresu užívat.

Kromě klasického chození hráč vyřeší nějaké ty hádanky. Super je, že řada z nich je nepovinná a hráč si opravdu musí spojovat informace z dokumentů, které po cestě nalézá a tudíž zapnout tu a tam i malinko mozek. Samotné hádanky nejsou těžké, ale hodně věcí lze nepozorností přehlédnout. Kdo ale rád chodí křížem krážem po mapě a musí prošmejdit každý její kout, ten si tady bude libovat. Všude na hráče čeká nějaké větší či menší tajemství.

Rovněž se mi líbilo zakomponování survival prvků, které příjemně doplňují pocit ohrožení, ale nakonec jsou spíše kosmetického rázu a rozhodně při hraní neruší. Rozhodně to není další The Long Dark. Kona je v první řadě 3D adventura.

Bál jsem se i mnohými vytýkaného akčnějšího konce, ale nakonec nebylo čeho. Je fakt, že lineární finále za zbytkem hry výrazně zaostává, ale je naštěstí krátké a v rámci mezí i slušné vygradované. Z příběhového hlediska mě to ale přeci jen zklamalo. Kdyby hře nechyběl kvalitní konec, tak bych se nebál sáhnout po hodnocení atakujícím 90 %.

I přes výtky směřující k neuspokojivému závěru Konu hodnotím jako příjemnou a přiměřeně dlouhou adventurku, která nenudí a udrží si pozornost až do konce. A to opravdu není málo. Za 8 eur fajn koupě.

Pro: originální setting, hutná atmosféra, nic mě tam nenahání a nestresuje, vyvážená a rozmanitá hratelnost, jízdní model, kvalitní writing a dabing, interaktivita prostředí, s citem zakomponované survival prvky, hudba, skvěle zpracovaná sněhová bouře

Proti: zpracování flashbacků, neuspokojivé finále

+26

Dragon Age II: Mark of the Assassin

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 85
Poslední z trojice DLC určitě stojí za to a tentokrát mi těch peněz nebylo ani trochu líto. Obsahuje totiž to nejlepší na celém DA II - zajímavé prostředí, vtipné dialogy a nejsympatičtější ženu v celé hře - elfku Tallis. Celé DLC se nese spíše v odlehčeném tónu, v nových lokacích a přináší plnohodnotnou vedlejší zápletku. Tvůrci také zakomponovali nové herní prvky a pár vypečených puzzlů, které nejsou ani lehké, ani těžké, ale svou náročností nastavené jsou akorát tak, aby měl hráč z jejich vyřešení radost a zároveň nebyl moc zdržován, či dokonce frustrován.

Po dohrání mě ale mrzí fakt, že je vidět, že Bioware umí ještě mnohem lépe, než nám ukázali v původní hře. Je jasné, že je na vině především vydavatel, ale když se zamyslím, jak skvělá hra to mohla být, kdyby ji měli vývojáři čas a prostředky ji vyladit k obrazu svému. Inu, škoda mluvit.

Na závěr jen taková poznámka: postavy reagují na to, v jakém aktu DLC hráč spustí. Jako ideální doba pro spuštění DLC se mi jevil začátek třetího aktu.

Pro: Hawke a jeho sarkasmus, Felicia Day a její Tallis, svěží prostředí i zápletka, vtipné dialogy, má to duši

Proti: Tallis nezůstane v týmu

+14

Dragon Age II: Legacy

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 70
Druhé DLC se zaměřuje na to, co mi u prvního DA lezlo na nervy a u druhého naopak docela chybělo: delší dungeon. Legacy je vlastně jedna velká několikapatrová kobka, ale nutno dodat, že docela nápaditě řešená. Osobně si tohle DLC doporučuju střihnout někde v půlce druhého aktu, kdy je hráč už trochu naskillovaný, ale zároveň ještě není přejedený soubojů. Těch je tady požehnaně a jsou často i docela tuhé (bez zručného healera se schopností oživovat padlé přátele ani ránu). Samotný dungeon svým rozmanitým prostředím působí svěže a oproti zbytku hry dostatečně odlišně, takže i přes jeho solidní délku mě nezačal nudit. Design závěrečného bosse si ale pochvalovat nemůžu. Byl to tuhý, zdlouhavý a na psychiku dost vyčerpávající souboj - hlavně díky tupé AI spolubojovníků, která se s neutuchající vervou vrhala vstříc smrti.

Pro: design, zábavné souboje, slušná délka a fajnové odměny za splnění

Proti: bossfight, cena

+11

Dragon Age II: The Exiled Prince

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 40
První z trojice a zároveň rozhodně nejslabší DLC. Jednak proto, že tohle je vyloženě násilně vytržená součást původní hry (asi jako Javik v Mass Effectu) a jednak proto, že je to obsahově docela bídné. Sebastian je sice na první pohled sympatické modroočko (no homo), ale po bližším prozkoumání je to otravný debil, co furt žvaní cosi o Oltáři a nevyleze z něj absolutně nic zajímavého. Prostě postava do počtu. I jeho questy jsou dost podprůměrné. Na placené DLC tohle imo prostě ani zdaleka nestačí. Klasická EA vyžírka.

Pro: eeeh, troška nového obsahu?

Proti: Sebastian, průměrný quest, cena

+11 +12 −1

Dragon Age II

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Dragon Age II by se dal velmi lehko sestřelit. Z té hry vyloženě křičí nevyužitý potenciál a nedodělanost. Rád bych ji vyčetl těch milión stále stejných interiérů (jeskyň, sídel či Deep Roads kobek), šedivé, statické a napříč herními roky stále stejné město, osekané questy a často i dialogy, dementně řešený respawn u soubojů či třeba technickou nedodělanost lokací, kdy stačí jen oddálit pohled od postavičky a hráč si může prohlížet hranice mapy.

Jenže tohle všechno se dá přežít, protože ta hra je zábavná. Pokud pominu onen arkádový respawn nepřátel, tak jsou souboje daleko chytlavější a svižnější jak v jedničce. Příběh jako celek je sice slabý, ale není to úplně ta tradiční Bioware šablona. Je komorní, často i docela osobní a ze začátku i docela nápaditý. Obsahuje pár zajímavých momentů, ale díky nedotaženosti celé hry často nenaplňuje zcela svůj potenciál. Ona osekanost se projevuje především v třetím, posledním aktu hry, kdy se začnou některé postavy chovat naprosto praštěné a je tam vidět, podobně jako např. v druhém KotORu, že se kvůli uspěchanému vydání někde mohutně škrtalo.

I přes to, že šedivý a co do pouličního života mrtvý Kirkwall omrzí zhruba v polovině druhého aktu, tvůrci provedli docela husarský kousek a i s tím minimem lokací zvládli stvořit 50hodinovou hru, která baví. A baví až do konce. Hawke je sympaťák a parta spolubojovníků jakbysmet. Nejsou to tak výrazné šablonovité charaktery, jako v jedničce (a dalších Bioware hrách), ale mají svoje kouzlo. Jen ho člověk neobjeví hned, ale až zhruba po 20 hodinách hraní. Ve výsledku mě ale dost mrzelo, že jejich dialogy jsou velice osekané - zvlášť oproti jedničce, která občas působila skoro až jako sociální simulátor.

Super je, že hra nedělí hráčovy reakce na dobré/zlé, ale na jakési umírněné odpovědi, sarkastické hlášky, rázné reakce apod. Stále ovšem zachovává možnosti volby. Člověk tedy jen bezmyšlenkovitě nekliká na barvičky jen proto, aby si zachoval tvář své postavy. Není problém odpovědi měnit z dialogu na dialog aniž by postava působila výrazněji rozpolceně. V praxi sice nemá hráč možnost svou postavu profilovat do naivního dobráka/drsného renegáta, ale neměl jsem pocit, že bych měl svázané ruce. Hawke se jen chová jako celkem obyčejný člověk s normálními reakcemi.

I RPG prvky jsou oproti jedničce osekané, ale řekl bych, že spíše ku prospěchu věci. Skilly jsou užitečnější a není jich tolik. Inventář mi též vyhovoval víc, stejně tak přehledný deník a již klasický kodex. Tvůrci se i zbavili dementního systémů dárku a několika dalších zbytečnosti, za což jsem rád.

Nicméně v závěru už opravdu hře docházel dech a v tu chvíli přišla vhod trojice DLC (za které jsem vyhodil pomalu půl výplaty), z nichž dvě mě dokonce zavedly mimo Kirkwall. A upřímně, nebejt jich, tak bych se začal nudit asi o něco dřív. Takový Mark of the Assassin svým veselejším prostředím ala Toussaint a situačním humorem působil jako vysvobození z té šedi a vážnosti.

Abych to shrnul. Dragon Age II je osekaná a nedodělaná hra, plná různých chybek, ale i s tím málem tvůrci předvedli docela dost. Zároveň však dokážu pochopit, že pokud hráči nesedne DAII jako celek, tak z ní musí mít velice průměrný, možná až podprůměrný dojem. Ale něco tam ta hra dělá dobře. A asi natolik dobře, že jsem byl ochoten tu hromadu chyb odpustit a pořád se skvěle bavit.

Pro: chytlavý gameplay, řada dobrých questů, dialogy a systém rozhovorů jako celek, postavy, komorní vyprávění ve fantasy kulisách, absence klasické Bioware šablony, default Hawke je sympaťák

Proti: úspěchané vydání - nedodělanost, osekanost; úmorně se opakující lokace a modely postav, mrtvost/statičnost lokací a nízká míra detailů prostředí, trapný respawn během soubojů,; málo opravdových detailů, které dělají z dobré hry hru výjimečnou

+24

Cold Fear

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Cold Fear je poměrně neznámá hra. Na Steamu jsem ji před lety objevil náhodou a od té doby po ní očkem pokukoval. O slevách vždycky dostalo přednost něco jiného, ale o těch letošních mi už hra tentokrát neunikla.

A musím to říct rovnou: jsem spokojen. Cold Fear sice není úplná pecka, ze které by se tajil dech, ale i tak je to velice zábavná hororová akční adventura. Z Cold Fear je po herní stránce trochu cítit inspirace sérii Resident Evil a po té příběhové zase klasické vetřelecké horory či Carpenterova Věc. Příběh je ryze béčkový, což nijak zvlášť nevadilo, ale mrzely mě rádoby vtipné a cool dialogy, které se do tak temné a jinak docela vážné hry nehodily.

Atmosféra v úvodu skutečně pohltí, graficky je to i navzdory stáří velmi dobré i dnes a prostředí rybářské lodi uprostřed rozbouřeného moře působí i přes jistou šeď velmi neotřele. Škoda, že s příchodem druhé kapitoly se ona lahůdková atmosféra postupně vytrácí, hra se víc zaměří na akci a bohužel i na občasný backtracking, který bych se, být herní vývojář, snažil co nejvíce eliminovat. V momentě, kdy hra měla naopak gradovat a předvádět své trumfy, se začala najednou trochu točit na místě a to je škoda.

Výsledný pocit sráží i značně nepovedený závěrečný bossfight, který ve mě zase jednou po dlouhé době vyvolal agresivní sklony. Jeho problém souvisel především s toporným ovládáním, které bylo pozůstatkem konzolového portování. Ono ovládání mi ale do té doby nijak zvlášť nevadilo, vlastně spíše naopak. Hra se hrála pomaleji, než bylo zvykem a pokud měl hráč něco trefit, musel se i trochu snažit a budovalo to solidní survival feel. Zprvu mě dost vyděsil checkpointový systém. První sejv mi totiž hra nabídla až po takřka 40 minutách hraní, ale naštěstí další checkpointy už byly rozmístěny rozumněji. I tak jsem však pociťoval jistou nevyváženost - někdy se hra uložila po 2 minutách, někdy jsem se motal lokacemi třeba i půl hodiny. Naštěstí Cold Fear na normální obtížnost není nijak zvlášť těžká hra a smrti bych nejspíše (pokud pominu závěrečného bosse) spočítal na prstech jedné ruky.

Abych to ale nějak shrnul: Cold Fear mě bavil. Připomněl mi ty časy, kdy jsem hrával hry s opravdovým nadšením. Radost z prozkoumávání, jistá nepředvídatelnost a parádní atmosféra první poloviny si mě omotala kolem prstu. Ta ke konci sice trochu upadá, ale ne až tak výrazně, že bych se začal nudit. Herní doba okolo 6 hodin je nastavená velmi dobře a i přes občasný backtracking to velice slušně odsýpá. Člověk občas zabloudí, ale vzhledem k menšímu rozsahu lokací stejně vždy nakonec najde cestu dál. Nejvíce mě asi mrzel závěr a to nejen po stránce bossfightu, ale především to velmi laciné zakončení odbyté desetisekundovou animací.

Pro: atmosféra v první polovině hry, zábavný design, grafika, lehce toporné ovládání vyvolává survival feel, klasický béčkový námět, herní doba je tak akorát - odsýpá to

Proti: strašné rádoby cool dialogy a otravné silácké řeči, nevyvážené rozmístění checkpointů, závěrečný bossfight a závěr, postupný úpadek atmosféry

+24

Assassin's Creed Unity: Dead Kings

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 65
Rozšíření, jenž hráče zavede do menšího, ale tak akorát velkého městečka Franciade, které působí tak trochu jako londýnský Whitechapel. Odlišná atmosféra a diametrálně odlišné nasvícení působí zpočátku svěže, ale stejně jako v případě Unity, si i tady musím postěžovat na promarněný potenciál. Zatímco tvůrci měli šanci rozjet solidní hororovou jednohubku, namísto toho se plácali v podivném příběhu o hledání ztraceného artefaktu (zase!). Na druhou stranu ale oceňuji absenci nějakých přehnaných fantasy hovadin ala zombie, které jsou dneska tak moc v módě do podobných DLC dávat.

V praxi to znamená 13. sekvenci, která se odehrává po závěru hry (tudíž doporučuju s Dead Kings počkat až po dohrání základní hry, jelikož hra v jedné misi úplně zbytečně spoileruje konec). Hráč dostane nášup v podobě 6 hlavních misí, několika misí vedlejších a k mé nelibosti tam tvůrci nasekali zase ty tolik nenáviděné hádanky z původní hry. A nepoučili se. Tyhle hádanky byly bez návodu z drtivé většiny nehratelné už v původní hře a nejinak je tomu i tady.

Naopak novinku v podobě podzemí jsem uvítal. Tomb raiderovské slídění v kobkách mě bavilo, ovšem ty absurdní hordy nepřátel a zdlouhavé puzzly s blížícím se koncem hry už tak moc ne. Novinka v podobě lampičky je fajn, ale krom nějakého rozhánění podzemní fauny a zapalování loučí nemá moc velké opodstatnění. Jak už zmínil ve svém komentáři Zbyisek, škoda, že nebyla v kobkách větší tma.

Abych to shrnul. Dead Kings je solidní přídavek, který fandy původní hry zabaví. Tvůrci se ale nevyvarovali svých chyb. Příběh pořád hraje druhé, v tomto případě skoro až třetí housle. Občas je to zbytečně natahované a hádankové vedlejší úkoly jsou pořád dost nefunkční (nebo jsem na ně už neměl trpělivost, nevím). Ale když je to zadara? Tak proč to nezkusit!

Pro: nová atraktivní lokace, podzemí, León jako charakter

Proti: minimum novinek, slaboučký příběh, přetrvávající nedostatky z původní hry, León je podobně jako Élise naprosto nevyužitá postava

+11

Assassin's Creed Unity

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Konečně! Konečně se vrátilo zpátky jedno velké město, lodě jsou fuč a s nimi už notně okoukaná Amerika. A jestli něco Ubisoft umí, tak uvrhnout hráče do příběhu a představit mu místo, kterým bude následujících několik desítek hodin žít. Úvodní sekvence Unity patří mezi to nejlepší, co AC série doposud nabídla a je škoda, že si kvalitu misí neudržela. Dostaneme charismatického hrdinu, osobní příběh, krásnou femme fatale a především dostáváme obří Paříž v řádně upgradovaném enginu. První hodiny jsou božské - davy lidí, super nasvícení, překrásné interiéry, detailní facial animace - jenže jsem měl tak trochu pocit, že tvůrci vystříleli největší trumfy příliš brzy (ten největší paradoxně odhalili již na E3) a jakmile opadne wow efekt, dostaneme vlastně docela tradiční Ubisofťáckou hru.

Na jednu stranu je vidět, že už se snažili o jakýsi posun vpřed a vedlejší mise mají své malé příběhy, ovšem jejich kvalita, stejně jako kvalita misí hlavních, postupně upadá. Opět se vrací ten samý problém, který trápí sérii už od pradávna a tím je repetitivní a nenápaditý design misí. Eziovská série tím do jisté míry trpěla taky, ale ta se mohla alespoň spolehnout na solidní writing, kdežto Unity je v tomto ohledu jedna velká bída. Animace mezi misemi jsou ucházející a občas se tvůrcům podaří vytvořit i napínavé "filmové" momenty jen za pomocí dialogů a kamery, jenže právě v těchto momentech mi docházelo, že mě vlastně strašně mrzí, že není takhle kvalitně zrežírovaná celá hra. Čím dále se hráč dostává, tím jako by více tvůrci rezignovali na nějaký příběh a každá mise je odbytá několika větami s tím, že je potřeba zabít toho a toho. Hráč tedy časem absolutně netuší, koho zabíjí a proč a trochu mi to připomnělo úplně hned ten první Assassin's Creed. Full Circle. Celé to vrcholí (tedy vlastně nevrcholí) závěrem, ke kterému to jasně směřuje od začátku hry. Bez zvratů, bez překvapení. Schéma.

Město je naštěstí dost zábavné, lezení po budovách opět dlouhou dobu neomrzí, ale jak už tu zmínil jeden z kolegů, celé město působí spíše jako kulisa pro divadelní představení. Navíc, po celou dobu hry se Paříž výrazně nemění. Stejné davy demonstrantů stojí na stejných místech jak na začátku, tak i na konci hry. Interaktivita hráče s městem je jednoduše minimální a hlavní slovo hrají mise a bohužel opět i kvanta tradičních collectibles. Osobně, a to už se zase opakuji, bych ubral na kvantitě a přidal na kvalitě. Je toho všeho prostě strašně moc a už zhruba v polovině se mi to začínalo zajídat a musel jsem si hraní rozumně dávkovat. Nehledě na to, že jižní polovina města je v rámci kampaně prakticky nevyužitá (v 10 sekvenci z 12 jsem se podivoval, že jsem jih doposud nenavštívil a to ho prosím tvoří zhruba polovina celé herní plochy). Ale takhle je to u Unity se ve vším. Nechci rozpitvávat jednotlivé prvky hry, ale jako celek ta hra působí, že je hotová tak nějak napůl. Od polofunkčního šplhání, po stereotypní designérskou práci, přes nevyužité období, až po pofidérní technickou stránku. Hra jako celek vypadá dobře, ale hýbe se docela mizerně a doskakování textur pár metrů před hráčem je pěknej hnus. Unity se i dobře hraje a když hráč překousne nějaké ty nedodělky, dostane chytlavý open world kousek.

Nicméně nemůžu se stále zbavit pocitu, že by to šlo lépe. Zatraceně lépe. Příště prosím vrátit do hry současnost, nevysrat se na příběh a zapatlat mapu i něčím jiným, než hromadami hovadin ke sbírání (neříkám to náhodou pokaždé?). Třeba takové helix rift mise. Ty byly super, ale proč byly jen tři? Řešení vražd byl také fajn nápad, ale ocenil bych méně casual zpracování a větší variabilitu. Schématičnost jednoduše tu hru z poměrně velké části zabíjí a je to škoda. Unity je určitě v mnoha ohledech krokem kupředu, ale v několika nepochopitelně i skokem zpátky. A já se ptám: proč?

Pro: celý úvod, Paříž, rift mise, Élise, cutscény, v základu chytlavá hratelnost, detailní grafika, hromada historických informací pro fajnšmekry (mínus za ty trapné Shaunovy poznámky)

Proti: opět příliš schematický design, krátká kampaň, writing i náplň vedlejších misí, nevyužitý jih města, slabý příběh, pocit polovičatosti - ovládání a především zahozený potenciál co se období týče, nějak jsem z toho tu Francii úplně necítil

+22
Zobrazit další komentáře